Príspevky užívateľa

Hari měl události kočičí také neustále před očima. Jak šli s Timem po stopách a nalezli mrtvého zuboženého Aikana, který se ani bránit nemohl. A jak ta samá bestie našla Anjel a zaútočila na ni. Stačilo pár vteřin a už by nemohla být s nimi...
I proto se rozhodl ji navštívit. Nu, on sám na tom nebyl zrovna... výtečně. I s šéfem museli přerostlého šavlozubáka zlikvidovat. A boj s takovou šelmou nebyl žádný med, a to i když byl ve formě medvědí. Snad díky mohutnosti tohoto zvířete nedostal zásah, který by ho položil na smrtelnou postel. A že od toho nebylo daleko!
"Ahoj, Anjel," pozdravil ji opatrně. Snad ji moc nerušil. Kdyby chtěla bejt sama, určitě ji nechá! "Je ti líp?"

Ano, Hari si stále a pořád o Roižnovi myslel, že je tupej jak poleno. A nejspíš si tak bude myslet až do dne, kdy chcípne. Co by tak mohlo změnit jeho názor? Objev atomů? Možná.
"He? Když se to stalo v okolí, tak proč ho ošetřuje někdo z Nihilu?" zamračil se. Nihil byl totiž pěkně z ruky, co si budem. By musela bejt dobrá náhoda, kdyby shodou okolností se u místa bitky potuloval nihilskej léčitel. Ale na tomto zatraceným světě bylo možný naprosto vše. "Něco s pamětí? Cos mu proved?" skoro se až uchechtl, jak bizarně to znělo. Roihu a někomu rozbít mozek! No je to možné? Roihu mu mučil mozek slovy, ale že by to chlapec zvládl i svaly? Vskutku neuvěřitelné.
"Dělat si je v jakýkoli zimě je pěkně pitomej nápad," protočil očima. Jo, tahle zima byla extra příšerná, ale snad pokaždé byla v něčem nepříjemná. Aj on sám se vlastně zrodil v zimě! Holt i jeho rodiče byli naprostí megamindi.
"No i v rámci normální zimy bychom teď nebyli na jejím konci, takže by se aj tak na jaře nenarodili," zamračil se zaraženě. Typek si udělal *podruhé* haranty a stále nemá tucha, jak dlouho trvaj roční období? Jéžišmarja. Jestli ta děcka budou mít fištrón po otci, tak to fakt potěš koště.

Hari se hnedky postavil na všechny čtyři a než se nadál, tak se A'Kaza k němu rozběhl. Mladík měl opravdu výdrž! Instinktivně se k němu rovněž rozběhl. A jakmile byl u něj, tak hezky švihl hlavou, neb ho chtěl udeřit svými mohutnými parohy. Zajímalo ho, jak by reagoval. I to byla důležitá součást zkoušky. Zhodnotit zvláštnosti oponenta a poradit si s nimi. Jen to udělat tak, aby nikdo nepřišel k úrazu, bylo poněkud těžké. Věřil však, že tato zkouška příliš dlouho trvati nebude a z Kazy bude čestnej umbra!

Uchechtl se. Samozřejmě. Typické děcko, myslí si, že vše zvládne samo, bez cizí pomoci. Ale kdyby musel být sám byť jen pár dnů, tak by za chvíli s brekotem utíkal k mamince. "Joo? Rodiče tě už naučili, jak skolit jelena a ubránit se cizím? To jsou mi věci," ušklíbl se. Bylo pravdou, že Ignis s tréninky nikdy zrovna nelenil. Ale stále pochyboval, že by tento namyšlený hošánek něco zvládl sám.
"Mě hledá přímo celej Norest," mrkl na něj. Na blbou otázku blbá odpověď, co? Ale kdyby Mornie pošeptala soudruhům o tom, kdo ji upálil, tak by jistě nějaký hon začal. Anebo taky ne. To by mu smích velmi rychle přešel.

Šelma výhružně syčela na všechny okolo. Nepochybně alespoň minimálně tušila, že je v pasti. Ale to neznamenalo, že se nebude bránit.
Netrvalo dlouho a konečně někdo zareagoval na Timovo vytí o pomoc. S'Arik. Na vteřinu se zachvěl při pomyšlení na to, že jestli přežijí, tak se hned dozví o smrti Aikana. Možná si dá dvě a dvě dohromady, až si všimne pohozené wary jeho bratra. Ale na to teď nebyl čas přemýšlet. Momentálně bylo důležité kočku zahnat.
"Běž blíž k Anjel!" štěkl naléhavě S'Arikovi. Nebyl žel moc čas vysvětlovat situaci, neb ta byla od pohledu *velice* špatná. Hari považoval za důležité, aby teď byl vůdce v blízkosti medika a zraněné, neb kdyby se k nim rychlá kočka dostala, neubránili by se. A široká wara byla ideálním nástrojem na obranu i útok.
Neměl moc čas přemýšlet nad tím, ve které zvíře by bylo nejideálnější se proměnit. Pokusil se tedy změnit v medvěda a díkybohu se povedlo. V této podobě nebude tolik hbitý, ale minimálně bude silnější a odolnější. A děsivější. Varovně zařval po irbisu.
Po kom kočka půjde teď? Po medvědovi, S'Arikovi, či po Timkovi s Anjel?

"Oh... jasně, jasně," pronesl, ač měl stále silné pochyby o pravdomluvnosti tohoto hošana. Jemu přeci nemohl věřit ani nos mezi vočima! Stopro to byla jen random šarvátka, protože neumí klidnit hormon. Na to by dal jed. "A co to bylo vlastně za tuláka? A ví o tom S'Arik?" Jestli se v okolí *opravdu* pohybuje nějakej cvok, tak by bylo celkem fajn o tom vědět, no né? Ať se nestane něco jako kdysi s Timem! To by mu drblo, no fakt.
Rychle protočil očima, když Roihu zažblekotal, jak byl těžce šokovanej. Ale teď si šoky vyměnily.
"Si děláš ze mě srandu, ne?" vytřeštil oka. "To neumíte počkat ty vole na jaro? Dělat si děcka v zimě! V zimě! Boha jeho..." Jak mohl být po tom všem stále tak příšerně nezodpovědný? Hlavně po tom, co Anjel první vlčata umřela? Nemohou zaručit, že se to nestane znova! Snažil se ale uklidnit. Fakt jo. Kdyby dal svým emocím volnej průchod, tak by byl ještě sprostější. A zlejší. Ale proč, že? Ti dva už byli dospělí. Pitomí a nedočkaví jak prase, ale dospělí. Nebyl už důvod, aby do jejich záležitostí strkal frňák.

Hari utíkal co mu nožky stačily. Každá minuta byla drahá! Hlavně, když nevěděli, kam přesně se šelma zatoulala. A co dělala. Bohužel, či snad spíše naštěstí, tvora poměrně rychle nalezli. A nebyl to pěkný pohled.
Tvor byl kočkovitou šelmou bílé barvy srsti s tmavšími fleky a křídly. A útočil.
Irbis šavlozubý zařval a začal ostrými drápy sekat po Anjel. Zázrak, že Tim a Hari dorazili právě včas. Jinak by i ona mohla být potenciálně další obětí řádění této bestie.
"Anjel!" vyjekl. Vždyť jí jde proboha o život! Nesmí skončit jako Aikan! Intuitivně odhodil těžkou waru, aby ho nezpomalovala. Teď šlo o každou vteřinu! Hned se rozběhl na pomoc. Irbis už už otvíral tlamu, aby se mohl vlčici zahryznout do chřtánu, stejně, jak to udělal Aikanovi. Anjel na to ale naštěstí nebyla sama.
Hari skočil po irbisovi, a tím ho z Anjel shodil. Jakmile se ho dotkl, ucítil skoro až paralyzující chlad.
Šelma se hned překulila a byla opět na nohou. Až teď si pořádně všiml, co je to za zvíře. Ty zuby. Stačí jedno dobře mířené kousnutí a mohl se rozloučit se životem. To nebylo dobré. Radši se ani na Anjel nepodíval. Co když... co když je už taky mrtvá? Nebo umírá? Zvládne jí Tim pomoci?

Hari stále zpracovával ten vskutku "krásný" pohled na sežraného Aikana. Sakra, jak na to pak bude reagovat šéf? Jistě, měl permanentní pokerface a bylo těžké ho rozhodit, ale jeho družka zemřela, synek nezvěstný a teď i jeho bratr umřel. Těžké to časy.
"Ho ulovil jak zajíce... neskutečné." Nebyla to příjemná představa, že by tu někde mohl být skrytý predátor, schopný okamžitě zabít i vlka. A sežrat ho. Vyhnat takového tvora nebude snadné. "Alespoň to měl rychle za sebou..." Lepší, než aby trpěl v příšerných bolestech. Přeci jen, někteří predátoři jsou schopni pojídat kořist i zaživa. Nebo dělat jiné hrozivé věci. Samozřejmě, nejlepší by bylo, kdyby byl umbra stále naživu. Ale bohužel. Čas vrátit zpátky nemohli.
Každopádně jakmile se chopil zbraně, tak se s Timkem rychle rozběhli směrem tábor smečky. Rychle! Dříve, než bestie najde někoho dalšího!

-----> starý hvozd

TW: smrt

Hari utíkal, co mu nohy stačily! Tady šlo o život, dámy a pánové! A jestli se jeho vinou něco pokazí, tak už nejspíše nebude nikdy normálně spát... Ale jak se ukázalo, spánek bude mít narušený na nějakou dobu, protože vskutku přišli pozdě. A na místě bylo jen zčásti sežrané tělo Aikanovo.
"Ne!" vyjekl. Jeho kolega byl mrtvý. Nejstarší umbra smečky! Jak se to mohlo u všech svatých stát? Sotva popadal dech.
"Ale... ale jak?" vydechl nechápavě. "Podívej na jeho waru, Time! Ani ji nepoužil. To zvíře ho muselo zabít během pár chvil!" Aikan nebyl žádná máčka, ale zkušený bojovník. A zkušeného bojovníka jen těžko zabijete tak snadno bez boje. Hariho obavy se začaly naplňovat. Ta kočka asi nebude obyčejná puma.
"Moment," řekl rychle a snažil se vytáhnout Aikanovu waru. Jestli dojde na boj, zbraň se bude hodit. Nemůže nic podcenit.
Jakmile ji získal, pohlédl opět na Tima. "Pojďme!"

Hari doufal v to, že to zvíře nebylo tak zoufalé, aby se o něco pokoušelo. Ale nemohl s tím počítat. Kdeže. Za této situace by bylo velmi nedbalé si počínat příliš v klidu. Jsou kruté časy a zásoby léčivek nejsou neomezené.
"Ano, pospěšme si, ať se mohou mít ostatní na pozoru." Ah, snad jsou Anjel i Guláš v táboře. Dokud nebude predátor vyhnán, bylo by pro ně poflakování se v okolí příliš nebezpečné.
Hari byl samozřejmě frustrován, že jejich tempo mělo daleko k tomu ideálnímu. Jestli zvíře opravdu mířilo na území, tak by to mohl být obrovský průšvih. A taky byl. Okolí bylo cítit vlčí krví. Zachvěl se. Zvíře nejspíš bylo rychlejší jak oni.
"Honem!" zavelel naléhavě. Jestli došlo ke střetu, tak může jít teď o vteřiny. Nemohou o nikoho přijít!

-----> údolí.

"To je pravda," uznal Hari. Anjelka měla ráda všelijaké ozdůbky a vše spojené s přírodou, tak by se nedivil, kdyby o něčem věděla. Určitě by z toho mohla býti nějaká zajímavá konverzace!
"Hm, takže nejsem sám, komu se ten pach nepozdává," řekl si spíše pro sebe. To ho znepokojovalo. Vyskytoval se tu snad ještě nějaký jiný druh kočkovité šelmy? Něco příbuzného pumě? K čertu! Mít jistého nepřítele bylo samo o sobě zlé, ale neznámý nepřítel byl násobně horší. Jak se připravit na potenciální souboj, když neví, proti komu vlastně bude? Bylo třeba doufat, že ono zvíře bude co nejvíce podobné pumě a nebude ničím extra speciální.
Vydal se tedy po stopách. A jak se ukázalo, vedly z hor dolů. To nebylo dobré. Musí si pospíšit. "Máš pravdu," řekl poněkud naléhavě a zrychlil krok. Jenže najednou stopy zmizely a zastavil se.
"Kam se poděl?" zamrmlal frustrovaně a rozhlédl se. "Musíme jít rychle dolů varovat ostatní. Možná se nikomu nic nestane, ale nemůžeme nic riskovat." Hlavně, když tu měli dospívající dítko a Anjel v očekávání!

"Znáš nějaké, co se o to zajímají?" řekl poněkud překvapeně. Nevěděl snad o nikom, kdo by byl expertem na šutříky. Na kvítka, to jo. Ale na nerosty? To vůbec. Ale tak... když je tento kus speciální, tak možná budou i nějaké léčivé? Možná to nezněl jako nějakej hloupej koníček!
Souhlasně přikývl na další slova. Určitě budou v pořádku. Eventuálně. Musí být.
Následně si rovněž prohlédl stopy, a to pro změnu pořádně. Joo, to nebyl žádný rys, ale něco většího. Zamračil se. Bylo to nemilé zjištění, ale pumu vyženou podstatně snáz než nimlóga. Mohlo to dopadnout o dost hůř. Ale co si budem, i o dost líp.
"Máš pravdu. Pokud nemá v okolí žádnou kořist, mohla by ohrozit i nás." Masožravci normálně nelovili další masožravce své velikosti, ale nastaly kruté časy. Bylo třeba počítat se vším. Kdyby kočka našla samotného Guláška, tak by chlapec nejspíše neměl toliko šancí.
Začmuchal, aby dostal více informací o případném vetřelci. Zamračil se. Šálí ho čmuchy? "Kočku cítím, ale nevím, ten pach mi zrovna pumu nepřipomíná. Ale asi se mi to jen zdá..." Jaké jiné kočky s takovými otisky by tu žily, že? Nejspíš mu zima zabíjí jeho čichové buňky.
"Měli bychom se vydat po stopách. Jak říkáš, jestli se ochomýtá moc blízko, mohla by smečku ohrozit." A to nemohli dopustit! Jistě, puma nebyla žádné superprase nebo nimlóg, ale slabunké párátko to také rozhodně nebylo. Takové zvíře dokáže vážně zranit. Ne-li zabít.

"Jo, přesně ten," potvrdil Timkova slova. Jaká to náhoda, že našel zrovna něco takového, že? Jako kdyby hvězdy nějak předpovídaly tuto zimu! Ale ne, to si asi jen namlouval, aby měl pocit, že na tomto světě je opravdu nějakej řád. "Taky ne. Možná jsou po světě další podobné?" pronesl zamyšleně. Třeba nějakej, který naopak studí! Dobrý na léto, tady leda skvělý na bonusový omrzliny. A ty fakticky nechtěl. Už tak měl obrovský respekt z proměnlivého horského počasí a nechtěl tu strávit ani minutu navíc.
"Kdyby se tak stalo, tak bychom určitě našli způsob, jak je zase kontaktovat," pravil a snažil se znít jakžtakž sebevědomě. Hvězdy by je snad věčně neopustily, no né? Pokud opravdu existovala vyšší síla, tak by na ně bobek určitě nehodila. Však co udělali tak hříšného, že by si zasloužili hvězdný ghosting? No nic! Doufám.
"Bohužel," povzdechl si. "Měli bychom jít ale dál." Bylo totiž bohužel jasné, že hypnotizováním jeskyně toho nic navíc nezjistí. Mohli jen doufat, že s příchodem jara bude vše oukej.

Přikývl. Jakmile spatří blížící se mračna, tak se raději stáhnou hned dolů. Nemohli přeci takto riskovat svůj život, že? Už samotná tato cesta byla velkým rizikem. A smečka by byla podstatně slabší, kdyby přišla o medika a umbru.
"Jestli je ti zima, tak ti mohu dát ten kámen," vyhrkl hned. Nemohl přeci dopustit, aby chudák Tim zmrzl! "Stačí na něj párkrát poklepnout a začne z nějakého důvodu hřát," vysvětlil. Opravdu skvělé udělátko do tohoto příšerného počasí. "A jestli ti začne být až moc zima, tak určitě řekni a raději půjdeme." Ty jo, chlapec byl nějaký výřečný, ne? To se jen tak často nevidí! Ale holt se o svého přítele bál. Byl přec tak křehký!
Pohlédl po Timkových slovech na jeskyni.
"Doufám, že ne," zamumlal. "Myslíš, že je možné, že na jaře pak nebude... fungovat? Dávat nám sny? Věštby?" zamyslel se. Stav jeskyně vypadal v tomto stavu přinejmenším žalostně. Šel k ní o něco blíž a všiml si nedaleko jakýchsi stop. Vypadaly kočičí. Možná rys? Zatím ho stopy moc netrápily a pozornost upnul na jeskyni.

Vyčkával na další pokyny. Stále se domníval, že šlo o velmi špatný nápad. Uštvat se dala průměrná kořist. Ale toto? Obří prasata, co útočí sama od sebe, by spíš mohla uštvat je. Myslil si, že to dopadne zle. Ale už nemohl odmlouvat či ze sebe dělat slabý kus. Bude muset udělat vše pro to, aby vše dopadlo... dobře. Co nejlépe! Buď toto, nebo pojdou hladem.
Podíval se očkem na Everetta. Co to bylo za dotaz? Skolit oba? Budeme rádi, když skolíme jednoho. Ale kdo ví? Třeba si to vše představoval moc... černě. Třeba nejsou tak velcí a agresivní, jak si je představoval. Nemůže to být horší jak nimlóg, no ne? Při nejhorším by se mohl pokusit v něj změnit, ale... Byl to risk. Když se v něj změnil posledně, tak ho to vyplo na sakra dlouhou dobu. A dostal parohy jako suvenýr.
"Pokud se nenajde někdo vhodnější, tak já," řekl šéfovi. Snad to nebude jeho poslední rozhodnutí života.