Príspevky užívateľa

Protočil panenkami. Tuhlectu určitě její famílie opustila, pomyslil si. Ani rodič roku by s takovým děckem nevydržel! Tahle sice už štěně nebyla, ale silně pochyboval, že jako špunt byla jako sluníčko.
"Žiju ve smečce, takže by mi těžko ze samoty hráblo," ušklíbl se. Ale jednu dobu mu ze samoty hrabalo, to bylo pravdou. To už ale jest dávná historie! Raději ji věčně zapomenout a zahrabat! "Ale nemyslím si, že by se to samé dalo říct o tobě. Pochybuju, že by někdo s tebou vydržel delší dobu. To by dotyčný musel mít sakra trpělivost." Možná už byl tímto na ňu docela hnusný, ale co se už dalo dělat? Tahlecta existence byla fakt nenapravitelná! Proč tu s ní vůbec ztrácel čas? Kdyby si to aspoň užíval! Ale na tomhle si nebylo co užívat.
"Proč by ses obávala o mé zdraví?" uchechtl se. "Sis mě oblíbila nebo co?" optal se s jistým náznakem posměšku, protože se určitě upřímně neobávala o jeho zdraví! Ta se obává leda o svůj frňák!
Jakmile se vlčice ohnala po Zlomyslovi packou, tak Zlomysl uskočil a varovně pootevřel děsivě vyhlížející zobák. On si chtěl jen hrát!! Zlá vlčice, zlá!
"Ale, ale, copak se ho snad bojíš?" zamrkal.

Škubl sebou, když viděl to hejno přerostlých sršní, jak letí k němu. Pamatoval si tu bolest, když ho bodla malinká včelka. Co se může stát, když ho bude několik těchto obrovských oblud? Trochu začal panikařit a Timovo varování tomu taky moc nepomohlo. Co teď? Jaké zvíře je na sršně odolné? Vůbec, ale vůbec nevěděl. Napadaly ho pouze, nu, sršně. Ale přeci se v brouka nikdy neproměnil! Umí to vůbec? Jde to? Hnedky zavřel oči, představil si v hlavě sršeň a proměnil se.
Celý svět se náhle změnil. Všechno bylo malinké a úplně jiné. Jeho zraky byly tak jiné, až se mu z toho zamotala hlava. A byl ve vzduchu! Hnedky začal mávat křidýlky, aby se dostal pryč. Let byl pocitově úplně jiný než u ptáků, ani nevěděl, co vlastně dělá! Sotva viděl, sotva slyšel a sotva věděl, kde je a kdo je! Jen se snažil letět za tím bílým flekem v podobě Fanty. Úplně cítil, jak jsou mu ti pruhovaní velikáni v patách! Asi nebylo úplně moudré se měnit, ale holt zpanikařil.
Nebyl v podobě hmyzáka, respektive šídla, ani patnáct sekund a už cítil, že to s ním sekne. Jediné, co měl v hlavičce, bylo to, že se musí hned dostat k Fantě. Což kupodivu netrvalo moc dlouho. Až teď pořádně pochopil, jak některý létavý hmyz může být rychlý! Jakmile měl konečně pocit, že je v její bezprostřední blízkosti, změnil se opět na vlka. S trochou štěstí by na Fantu mohl i spadnout. S trochou smůly byl někde mimo její existenci. Jedno ale bylo jisté, a to sice, že dezorientace byla pořádná. Tak mimo se po použití své magie necítil už hodně dlouho!

Hari se jako obvykle procházel po území s vidinou nějakého úlovku pro smečku. Žel jeho hyperaktivní pták neustále rozptyloval jeho pozornost, dokud neodletěl kamsi, protože ho nejspíše cosi zaujalo. Oddechl si. Chvíle klidu! Hurá! Naštěstí se už nebál, že by se Zlomysl nevrátil. Zatím se vrátil vždycky. A ani to nebyl křehkým ptáčkem, který by mohl být snadným úlovkem!
Na chvíli se posadil a zavřel očka. Žel v klidu nebyl na dlouho, neboť náhle uslyšel příšerný výkřik! Škubnul sebou. To byl Tim? Musel být v nebezpečí! Na nic nečekal a hned se rozběhl směrem, odkud se zvuk ozval. Srdéčko mu bušilo o sto šest! Byl to snad Ignis?! Nedivil by se. Žel neměl čas pach analyzovat. Ale i kdyby, snad by cítil několik takových vetřelců, ne? No, to bylo jedno. Ať byl důvod jakýkoli, určitě byl v nebezpečí! A neodpustil by si, kdyby se na to vykašlal.
Konečně po chvíli dorazil na místo a spatřil to, co vidět opravdu nechtěl. Tim s vetřelcem! A ne ledajakým. Dobře ji poznával. Můra! To nebylo dobré. Sic byla mrňavá a slabá, ale v kombinaci s její rychlostí a kosou byla protivnicí, kterou nebylo radno podceňovat.
"Hej!" křikl směrem na Fantu. Sakra, co dál? "Pamatuješ si mě ještě, co?! Už mě můžeš jít dostat!" ani nevěděl, co po Fantě štěkal, ale zadoufal, že to upoutá její pozornost a přestane si Tima všímat. Aspoň na chvíli, aby mohl prchnout.

"No, minimálně se můžeme shodnout na tom, že je hodně fajn mít práci, která tě fakt baví a naplňuje," pousmál se na Timka. Byl za něj fakt rád! Ne každý může mít štěstí jako on. Pochyboval, že všechny vlky naplňovalo jejich povolání tak moc jako tady Timka. No ale stále bylo pravdou, že být takovým workoholikem jako on taky nebude to pravé ořechové. Ale tak, dokud se nezřítí, tak snad bude v cajku! Svým způsobem mu i záviděl. Ale třeba i on eventuálně najde aktivitu, která ho zahřeje na dušičce. To by bylo načase! Už stárne!
A sezení na louce a souznění s přírodou? To znělo docela dobře. Jen si to představil a už už se mu zavírala očka! Ale ne nudou, kdeže. Klidem! Někdy by to taky měl zkusit. Ale s jeho štěstím na něj vyleze klíště, které se mu přisaje do očního víčka. Yummy.
"Zní to obyčejně, ale zároveň hrozně fajn. Přijde mi, že, no, jak to říct... Hodně z nás okolní přírodu bere jako by za samozřejmost? Ale když se na chvíli zastaví, tak uvidí její rozmanitost a důležitost. No, to je jedno, nechci se do toho blbě zamotat," povídal a pak se ke konci trochu zastyděl a uchechtl. Ježišku, mlčeti zlato, mlčeti zlato! Holt někdy dát své myšlenky do slov může být poněkud složité. A nechtěl se před ostatními vyjadřovat tak kostrbatě! No, snad před Timem nevypadal moc jako blbeček.
"Ano, snad to dobře dopadne," povzdechl si na situaci ohledně Anjelky. Ah, kdyby jen věděl! To se mu také zlomí srdíčko. Ztratit děcka musí být absolutně příšerné.
Na další slova Timova pomalu ani nevěděl, jak reagovat! A ježíšku, kdyby mu četl myšlenky, tak by jeho tvářičky byly rudý jak komouš, kdyby byl člověkem, teda. Přílišný šok! "Ale tak, i být menší má spoustu svých výhod," snažil se uklidnit Timka, že být drobnějším není vůbec špatná věc! Jemu se to vlastně svým způsobem líbilo. Stavbou těla byl jiným než průměrný jedinec v těchto končinách. Byl zajímavějším! "Kdyby došlo na hbitost či rychlost, tak bys mě určitě překonal!" Teda ne, že by byl Hari nějakej slimejš. Ale co si budem, když je vlk víc nabušenej a když má na šišce parůžky, tak se mu nebude pohybovat tak lehce jako někomu menšímu! Třeba taková mrňavá krysa Roo, ta se uměla vyhýbat dobře.
"No, vlastně ani nevím, abych řekl pravdu," zareagoval na otázku, jak to, že není také medikem. "Možná to je tím, jak jsem dlouho žil sám a byl jsem rád, že vůbec žiju. Nějaký zájem o přírodu šel hodně stranou a soustředil jsem se na přežití a tak, tedy především na lov a boj, když na to muselo přijít." Třeba to, jak se s ním Darius pak rval o kořist! Ale na to moc raději nevzpomínat, preventivně.
"Jak je těch zvířat na světě hrozně moc, tak se mi stává, že se neproměním zrovna v to zvíře, ve které chci," vysvětloval Timkovi svou magii. "A dokáže to být výhoda v boji, to máš pravdu. Ale není to tak snadný, že jo. Většina zvířat je slabší jak průměrný zdejší vlk, tak je stejně třeba trochu taktizovat. Když jsem bojoval proti okřídlený vlčici, která lítala těsně nad zemí, tak jsem se změnil v ptáka, letěl hned za ní a jak jsem byl u ní, tak jsem se proměnil zpátky ve vlka a srazil ji na zem, div jsem se nepřerazil ještě víc." Kde byl vůbec konec té mrňavé můry? Netušil. A asi to ani vědět nechtěl.
"No, jestli chceš, tak klidně do té Hvězdné jeskyně mohu jít s tebou, to by vůbec nebyl problém. Třeba bychom tam fakt na něco přišli," pousmál se. On sám by se nechtěl sjet sám, bez dozoru! Co kdyby se něco stalo, že?
Každopádně čančání dochází ke svému finále! Hari se trochu styděl, respektive se cítil docela awkward. Ačkoli tohle bylo jeho druhé rodeo, furt se cítil zvláštně! Být takhle zdoben! Škoda, že tu nebylo žádné zrcadélko. Ale co zatím viděl ten věneček, tak vypadal opravdu moc hezky! Možná až moc, cožpak si tohle zasloužil?
"D-děkuju!" zakoktal se trocha. Božínku, to bylo tak trapný! Může to být ještě horší? Vůbec nevěděl, co dělat! Na tohle ho nikdo nepřipravoval!!
Na slova, ať vydrží, chtěl kývnout, ale uvědomil si, že by mu pak ten věneček mohl sletět dolů! A to fakt nechtěl. A tak nechnutě hačal a jen očima sledoval Timka. Jeho dílo se mu jistojistě líbilo, ale jak mu to oplatit, nebo tak? Ještě se bál, že nebude reagovat adekvátně! Holt byl na tyto situace příliš auťák. A ještě ho svým způsobem mrzelo, že tohle dílko vydrží při nejlepším jen pár dnů. Jaká to škoda! Proč jen utrhlé kvítky nevydrží déle?

Potuloval po lese a u toho se očkem rozhlížel. Moc ho netěšilo, že si Zlomysl lapil na jeho zádech. Cožpak vypadá jako nějakej taxík?! Ale žel nemohl být na to ptačisko nějak zlej. Za a, jeden facan by ho asi rozbil. A to by nedal. Kdyby ale facan minul, Zlomyslův zobák by se jistě trefil. A s tím se panečku opravdu seznamovat nechce! Ještě by ho sežral nebo tak něco. Pták byl sice na pohled blbej jak tágo, ale byl docela vyčůranej. A ještě aj žral maso, pro pána jána!
Každopádně doufal, že buď vyčmuchá kořist, nebo nějakého soudruha ze smečky. A úplně nejlepší by bylo, kdyby se jednalo o soudruha bojovníka! Když on chce na fajtkaře taky jít, tak by bylo fajn o tom pokecat a vyměnit si o tom zkušenosti. Z doslechu věděl, že soudruh je příbuzný šéfa, takže odtušil, že to bude nějaká rozumbrada s kdo ví jak květnatým a slušňáckým slovníkem. I když, stokrát raději to než slovník Roižana! Ten byl absolutně příšernej! Když se s ním posledně bavil, tak měl pocit, že se z jeho mozku stává ementál.
Každopádně se mu konečně dostal do frňáku docela povědomý pach! Že by?? Jak na zavolanou! Byl to snad osud? Nebo ho jeho smysly šálí?

Zamračil se. Boha, co tomu děcku kdy provedl? Úplně mu její řeč připomíná dobu, kdy byl sám dítkem v Ignisu. Podobně si do něj ryl i Darius, ale jen s tím důležitým rozdílem, že ten se ho nejednou pokusil odkráglovat. Ale ne! Nesmí se nechat vykolejit! Musí prokázat, že je nad věcí, i když hluboko uvnitř byl z její poznámky docela raněn. Ach ne!
"Aspoň jsem měl celou dobu pokoj. Za mě výhra," oplatil úšklebek. Bylo pravdou, že bylo lepší mít celou dobu pokoj, než aby ho začal buřit nějaký Ayden 2.0! Kde je vůbec Aydenovi konec? Netušil. Ale týpek byl tak bizarní, že se mu vtiskl do paměti navěky věků. Ale kdyby potkal Akryla, tak by vzpomínka na něj byla nepochybně ještě silnější.
"Ty seš tu nová, co?" uchechtl se. Ha! Kdyby byla zdejší, tak by paroží byl ten nejmenší bizár v těchto končinách! Však tu žijou i vlci, co jsou nějak zmixovaný s můrama!! "Věř mi, paroží v těchto končinách ještě divný není. Fakt nejsem jedinej, komu něco z hlavy trčí. Takže tento rýpanec se ti moc nepoved." Ačkoli vlčin ksichtík napovídal starost, že třeba Hahari umírá na rakovinu paroží, tak odtušil, že je to jen přetvářka. Tahlecta a dělat něco jiného, než urážky a rýpance? Ha! To těžko! I když, možná jí křivdil. Třeba za tou maskou je malinké vlčátko, co potřebuje lásku a péči! Nu ale kdyby tomu tak bylo, tak by se na ni nejspíš i tak vyprdl.
"Vidíš, třeba se tak stane," mrkl na ni. Uvnitř mu bylo jasné, že Zlomysl ho nezradí. Teda, aspoň doufal!! Přeci by ho nevyměnil za tuto čubu! Nebo... nebo jo??
Zlomysl stále fascinovaně koukal na šáteček. Až se úplně natáhl co nejvíc do výšky a snažil se ho zobáčkem lapnout!

Napnul svaly, když si všiml, že Ignisanka začíná zuřit. Krysy, pomyslel si. Vypadala, že bude stačit málo a zaútočí. Bude muset dávat pozor. Jedno si ale usmyslil jistě. Před touhle zablešenkyní utíkat určitě nebude. Ignis potřebuje pochopit to, že je lepší dřív používat mozkovnu než zuby. Ale chtít po nich zapnout mozek, to je asi nad jejich ubohé síly! Hlavně hned někoho obvinit a začít štěkat!
"Jó, jó, určitě bychom jen tak vraždili blbečky od vás. Podle sebe soudím tebe, že? Zabíjení je přeci vaše parketa," zašklebil se posměšně. Byl skálopevně přesvědčen, že nějakého Rivotrila jeho soudruzi nezabili. Navíc, co si pamatoval, tak Finn žblekotal cosi o nimlógovi, ale pracku do ohně by za to nedal.
"Příště můžete místo lezení na cizí území se zabavit nějak jinak. Aspoň si ušetříte kňučení, že jsme zajali nějaké nýmandy od vás. Ale tak, Roo vám stejně ani nechybí, no ne?" Na takovou pindu se přeci zapomenout nedá! To je prostě nemožné. "Kdybyste ten čas využili efektivněji, tak byste určitě přišli na to, že jsme ho neodkrouhli. Ale já vím, vidina konfliktu je pro vás prostě těžce neodolatelná záležitost." Jak mu chybělo tohle rytí do Ignisanů! Tímto sice přiléval olej do ohně, ale však co? Pokud jí rupne v bedně a zaútočí, tak stejně jen potvrdí jeho slova, že neumí nic jiného, než se rvát!

Poslední dobou se necítil úplně hej. Ne, že by na něj něco lezlo, to ne. Díky bohu! Ale ve smečce se toho dělo až až. Úplně cítil ve vzduchu ten přibližující se konflikt s Ignisem! Jak si mohli dovolit k nim lozit na území a obviňovat je z mordu nějakého randoma? Krysy. A to ani nevěděl, že nějaký nýmand, kterého by měl vlastně znát z dětství, zavraždil Sil! Teda, z logiky věci by to vědět měl, ta tlející mrtvola jistě šla cítit na míle daleko, ale vyšší moc nejspíše chtěla něco jiného.
Byl zde především kvůli lovu. U řeky zde jistě nějaká zvěř bude! A kdyby ne, holt půjde hledat jinam, s prázdnou se přeci nevrátí. Nebo ho třeba na něco upozorní Zlomysl, ale ten se zatím vozil na Hariho paroží. Holt jít po svých asi bylo pro něj příliš namáhavé.
Samozřejmě netrvalo dlouho a Hari ucítil známý pach. Ignis. Střihl uchem a na chvíli zadržel dech. Proč zrovna tady? To nemůže mít chvíli pokoj? Zauvažoval nad tím, zdali bude lepší jít opačným směrem, nebo se vydat k oné existenci. Nu, chtěl si vybrat to druhé. Nebude přeci utíkat! Na druhou stranu lít olej do ohně taky úplně nechtěl. Než se však mohl rozhodnout definitivně, Zlomysl vzlétl. Boha, kam to letí? Hned se vydal za ním, protože ačkoli mohl být tento opeřenec jakkoli otravný, přirostl mu k srdéčku a nerad by o něj přišel. Jakmile konečně přistál, Hari zastavil. A spatřil onu cizí vlčici z Ignisu.
A je to tady. Přivřel oči. "Aspoň někdo od vás nešmejdí po našem území," utrousil si spíš pro sebe.

"Při celý cestě sem jsem na nikoho nenarazil, až teď. Takže se mohu divit, že tu zrovna tady uprostřed ničeho někdo bude," zamračil se. Bože, to zase bude ten typickej puboš, co do všeho reje, ne? Ah, co komu je provedl! Docela mu připomínala Roo. Aspoň tahlecta nebyla z Ignisu. Jinak by neměl tolik důvodů se nažit udržet zenový klid. Ne! Nenechá se zviklat někým takovým! Věřil, že takoví jedinci jen loví haha reakce. A když jí žádnou nedá, tak si třeba ty rejpavé poznámky nechá pro sebe.
"Jestli máš sopla takové barvy, tak bych bejt tebou šel k nějakému medikovi dřív, než natáhneš brka," neodolal a ušklíbl se nazpátek. To mu ten zen vydržel! Ale prostě mu to nedalo. Zlomysl a barva soplu? Jéžišmarjá, k ní radši nepoleze, ještě chytí nějakej bizár!
Spíš se mu líbí tvůj úlovek, pomyslil si, ale své myšlenky nahlas neřekl. Nechtěl týpce dávat plusové důvody Zlomysla zakousnout. Jen ať si myslí, že jí Zlomysl zajímá!
"Hele, víš, že aj docela jo?" uchechtl se. Měl by přestat! Není s ní ani chvilu a už chytá podobný manýry, jako úšklebky! "Kvůli němu mě vlastně často bolí za krkem. Ty parohy jsou těžší než vypadaj." No jó, ještě aby ne! Nasvalenej nimlóg si může dovolit mít na kebuli něco takového, ale chudák vlk? Není divu, že má Hahari furt se vším těžkou hlavu!
Čeho si však všiml až teď, byl fakt, že Zlomysl fakt začal ťapinkat k cizince. Ajéje. Čert vem její jídlo, on házel očko na ten její šáteček, co měla za uchem! Tak je to papagáj, nebo straka?!

Ah ne, vlčina si jich všimla, a co hůř! Z toho úšklebku šlo poznat, že šlo o teenku! Ne, že by byl Hahari nějakej bůmr, co se ksichtí na mladší generace, alespoň teda doufám. Ale když viděl děcko, co se podobně blbě ksichtilo, tak si vzpomněl na Rojžánka. A s Roižánkem zatím moc dobré vztahy neměl. Ještě aby s ním vycházel, když se vyjadřuje jak opičák! A možná to s touto cizinkou bude podobný. Vejrat? Kdo tohlecto slovo u všech svatých používá?
"Zdravím," pozdravil ji ze slušnosti. Docela ho vnitřně vyděsil pokus vlčice o líbezný hlásek. O co se jako pokouší? A fakt tak blbě čuměl? Však reagoval normálně, ne? Šmarja, ještě tu hoch zešílí!
"Jen jsem nečekal, že tu na někoho narazím. A že se ten pták hned začne ozývat. To je celý," pokrčil rameny. Lepší odpověď ho nenapadla. Nepřišla mu tak zajímavá, aby na ni nějak, jak říkala, vejral. Nebyl to přeci ouchyl! Zaujala ho jen jedna věc. "Pěknej úlovek." Snad těch slov nebude litovat, božínku! Ale, no, myslel je svým způsobem vážně.
Jakmile Hari domluvil, Zlomysl z něj slétl na zem a prohlédl si cizinku z dálky svýma zvědavýma očkama.
Hlavně k ní nechoď, ty vypelichanče... pomyslil si. Nedivil by se totiž, kdyby si tahle podivínka z něj chtěla udělat nugetky.

Hari se vydal na poněkud vzdálenější výlet od hranic smečky. Byl prostě čas na chvíli vypadnout z domova, jinak by chytil ponorku! Rovněž se rozhodl, že aby byl hoch ušatá produktivní, tak při cestě zpátky aspoň něco málo uloví. Přeci by se nevrátil s prázdnou! Ale teď na cestě zpátky nebyl, tak stále mohl tak nějak odpočívat a kochat se přírodou. Holt ho Timek navedl na to, aby si někdy udělal čas pro sebe. A byl za to docela i rád. Duševní hygiena byla fakt důležitá! Ta se žel nedala praktikovat s tou opeřenou pijavicí, kterou měl teď furt u sebe. Měl Zlomysla rád, to jo. Ale čeho bylo moc, toho bylo příliš. Doufal v nějaký trénink hezky v kotlině, žel než mohl onen plán sestavit v hlavě, ucítil pach cizí vlčice. Nijak ho to neznepokojovalo. Nemyslil si, že by nějaké setkání mělo skončit konfliktem.
Inu, něco se pokazit muselo. Po chvíli cesty ti dva konečně spatřili onu vlčici. A co hůř! Zlomysl začal pískat. No jo, viděl dlabanec a chtěl Hariho upozornit! Žel ušáci nebyli jejich. A safra, kdo uloví sám zajíca? Dotyčná musela bejt safra dobrá. Nebo ti zajíci byli polochcíplí, také možnost.
Každopádně si Hari pomyslil, že tohle byl fakt awkward moment. Zatracený papagáj! Nechtěl se socializovat! Tak se pomodlil, aby to vlčice měla mentálně nastaveně stejně jako on, tedy, aby je hezky ignorovala. Kdyby byla jen tak Ayden s prořízlou hubou, no to by byl konec!

"No, lovit ryby asi spíš nechci," pravil zamyšleně. Stojí to tolik úsilí a vlk se z toho stejně moc nenažere! Navíc by u toho měl flešbeky na Saturejku a to taky nechtěl. Čím míň na tu čubu bude myslet, tím líp! "Navíc u jezera by asi trvalo zbytečně dlouho vyčkávat, než se nějaká ryba dostane k nám ke břehu. Časově se asi víc vyplatí vystopovat nějakého zajíce nebo srnu." Lov ryb sice měl bonus ten, že se u něj vlk hezky opláchne, ale těžko říct, jestli to bylo zrovna teďka žádoucí. Ty jo, uměl vůbec Hari plavat? Důležitá otázka, přátelé! Nu, snad nebude třeba brzy znát odpověď. Radši z něj nemít utopence.
"Jo, určitě se pak můžeme proběhnout, ale uvidíme. Pokud půjdeme po zajícovi, tak asi další rozcvička nebude třeba," uchechtl se. No jo, ušáci jsou prostě rychlý jak průjem! A navíc, pokud zajác zdrhne až moc snadno, tak budou pro příště vědět, že je třeba zapracovat na běhu.

"No, pokud tě to fakt tak baví, tak to může vlk teoreticky počítat jako věnování se sám sobě... ne? I když je fakt, že odpočinek je taky důležitej. Nemůžeme být na nohách celé dny," zamyslil se nahlas. Co baví ale jeho? Tim má květiny, kterýma očividně žije celou svou duší, ale co má on? Neměl tušení, a to ho docela děsilo. To byl fakt tak plytký? Že nemá ani koníčky? Božínku! Není divu, že doteď nikoho nemá! "A co bys vlastně dělal, kdyby ses teda věnoval sám sobě?" optal se. Možná pro inspiraci. Sakra, měl by se sebou něco dělat. I když, dalo se něco dělat? Nebylo to tak, že by měl kdo ví jak času pro sebe. Vlk ve smečce musí makat! A když domaká, tak je moc unavenej na to dělat něco dalšího, pro sebe. Byl to snad důvod, proč postupně zahodil svůj zájem o přírodu, když zdrhl z Ignisu? Přeci jak, jako tulák se celý dny snažil, aby nezdechl, natož, aby ještě okouněl babouky v lese. Priority, přátelé! A navíc, jako děcko měl času habaděj, protože se nemusel sám živit. Jen musel přežít ty pokusy o vraždu a pohled Justice, když zas zmrvil trénink.
Přikývl na následný popis kytičky. Ne, že by z toho byl kdo ví jak moudrý. Nu, aspoň si uvědomil, že pouhý popis nestačí. Ale aspoň měl mlhavou představu o tom, jak ona meduňka vypadala.
"To dává smysl," zareagoval na slova o porodu. "Vlastně jsem ani nevěděl, že je vůbec fyzicky možný mít děcka už tak mladej. Vidím to poprvý v životě." Možná proto si ti dva myslili, že se nemůže nic stát? Těžko říct. Ale co se stalo, stalo se a nedá se nic dělat. Jen doufat, že to dobře dopadne. No jo, chudák bude zdrcenej z toho, až se dozví, že to fakt dopadlo prachbídně. A trouba jako on jí bude moct nabídnout leda velmi mizernou útěchu, protože Hari v tom dobrej prostě nebyl. Nikdy nevěděl, jak uklidnit druhého!
Zamrkal na komentář, který se týkal červených květinek. Páni, nad tím ani nikdy nepřemýšlel. A už vůbec na to neměl oko. On a červená? Možná kvůli tomu paroží? Ano, to by dávalo smysl. A ještě ta myšlenka, že by mu něco slušelo! Že by byl pěknej! Vůbec netušil, jaký to je, být fakt pěknej. Co si budem, jeho vzhled byl tuctový. Jeho dominantou byly parohy, se kterými se ani nenarodil! Což bylo docela trapný, co si budem. Kdyby srovnal sám sebe s Timem, tak samos na celý čáře vyhrává Timek. Elegantní stavba těla, pěkné rohy, a ty flíčky pod očima! Určitě byl na pohled příjemnější jak on, Hahari.
"Respekt? Jo, to asi jo..." řekl poněkud nejistě a na okamžik odvrátil pohled. On a vzbuzovat respekt! Nikdy si nemyslil, že by se toho dožil. Ale nejspíš to dávalo smysl. Po rodince z otcovy strany zdědil mohutnou stavbu těla. A také to byli rváčové! "Teda, abych pravdu řekl, jako malýmu mi boj vůbec nešel. Vždy jsem si myslel, že skončím jako léčitel, nebo tak," prohodil a opět se podíval na Timka, jak sbírá kvítí.
"No, určitě ti svou magii ukázat můžu! Klidně i dneska, jestli chceš," zareagoval s jistým překvapením v hlase. I když, překvapen by už neměl být. Valná většina vlků na tu magii reagovala podobně. Asi se to moc často nevidělo, respektive on sám ještě nic takového neviděl. Tedy, Ayden měl podobnou schopnost, ale ten se uměl změnit jen v jednoho tvora. "Ty jo, v hodně věcí. Třeba..." Vzpomeň si, Hari, vždyť to není tak těžký! "V sokola, jestřába... docela často se měním v ptáky. Ještě se mi podařilo se změnit v medvěda a podobné potvory. A nejednou se mi stalo, že jsem se změnil v něco a vůbec jsem nevěděl v co. A nejspíš se nikdy nedozvím, o jaká zvířata se jednalo, protože ta skoro určitě v Norestu nežijou." No proměnu v mlžného jelena raději nezmínil. Na tu možná někdy přijde řeč, ale raději ne teď! To byla násilná minulost a nechtěl Timečka vylekat tím, že tady Hari je vlastně bratrovrah.
Moc ho nepřekvapilo, že Tim ještě magii neobjevil. Nebo překvapilo? Těžko říct. Asi se dalo čekat, že se svou ztrátou paměti toho moc vědět nebude, ale na druhou stranu už uplynul od toho nějaký čas. Možná se jedná o nějaký obskurní bizár, na jehož objev je třeba silné dílo náhody. "Joo, určitě to brzy zjistiš. No a i kdyby ne, tak to vůbec nevadí." Jemu se to snadno řekne, ale přeci magie není nutná k životu! Minimálně Timek bez ní žije v pohodě. Nu na druhou stranu, Hari by nejspíše bez svých schopností dávno prděl do hlíny.
Očkem si prohlédl beta verzi Timova výrobku. "Vypadá to dobře!" pousmál se na něj, ačkoli vůbec neměl tucha, jak takové věci hodnotit. Hari neměl umělecké oko. Odkýval by nejspíše všechno. "Nemám ti pomoct se sbíráním nebo tak?"

Hari se zprvu podivil nad Timkovou poznámkou, ale pak si uvědomil, že kdyby se mozek skládal především ze vzpomínek, tak by ten jeho vypadal jako ementál. Nebo to jaro v té paměti má, ale má ji nějak... zablokovanou? Bylo to velmi zvláštní, ale asi nemělo moc smysl nad tím přemýšlet. Ah, kdyby jen znal hypnózu! Mohla by bejt sranda.
Přišlo mu hezké, jak z toho všeho byl Timek nadšený, jako malé vlče. Bylo to čisté a nevinné veselí! Měl by si vzít od něj trochu inspirace a také se začít radovat z maličkostí. Na Vietnam se nemůže vymlouvat furt! I když, od té doby, co se sem přidal, už tolik nemyslí na špatnosti, co se mu kdysi staly. Ano! Je čím dál tím vyrovnanější!
"Abych pravdu řekl, tak už dlouho jsem se nepozastavil nad tím, jak jaro může být krásný," řekl poněkud zamyšleně. Naposledy z toho měl radost jako malé dítko, když jaro zažil poprvé. Ale pak přišlo depresivní období a i ta nejbarevnější louka měla barvu šedi.
Každopádně dál poslouuchal slova Timova. Heřmánek, pampeliška... joo, ty by mohl i poznat! Doufejme. Heřmánek by si přeci s kopretinou nespletl, no ne? Ale meduňka? Slyšel o ní tolikrát, ale vlastně vůbec neměl tušení, co je přesně zač. "A jak ta meduňka vlastně vypadá?" optal se tedy. Představil si ji jako pěkné nízké kvítko se žlutými květy. Jestlipak je ta představa blízká realitě? Sice mu ta vědomost nebude co k čemu, ale to neznamená, že se nemůže zvídat! Přeci jen, jako dítko se o přírodu velice zajímal, tak je čas ten zájem pořádně oprášit. "Jinak s tím stresem souhlasím. Březost musí být navíc náročná už obecně, ne?" No, ale Anjelka to snad dá. Příroda by to přeci nevymyslela tak, aby smrtelnost u porodů byla gigantická! Aspoň v to doufal. Byl by fakt nešťastnej, kdyby to nakonec nedala.
Vnitře trocha panikařil, když došlo na talk o věncech. "Helé, asi spíš ne. Raději se spíš budu koukat. Ne, že by mě nezajímalo, jak se to dělá, ale prostě jsem na to moc nemotornej," odpověděl Timkovi a snažil se trochu pousmát. Následně ho začal očima sledovat, jak se vydává sbírat kvítí. No. A teď je čas na tlachání! O ničem? O něčem? Hlavně něco říct!
"Noo, uhm..." Mysli, mysli! "Snažím se zdokonalit ve své magii, která by mi mohla do budoucna pomoct. Chci se totiž stát bojovníkem. Na zvěda jsem moc nápadný a jako učitel bych byl asi docela mizernej, nevím. No jinak moje magie je taková, že se měnim ve zvířata. Ale na světě jich je tolik, že ne vždy je snadný se změnit v to, co chceš," začal žblekotat o prvním, co ho napadlo. "A jaká je vůbec tvoje magie, jestli se můžu zeptat?" optal se se zájmem. No jo, neměl vůbec tucha, co Timek umí! I když, vzhledem k paměťovým problémum to nejspíš ani on sám vědět nebude. Ups.

Hari se obecně snažil být hodným vlčkem a ostatním vyhovět. Možná to bylo jeho nekonečnou touhou mít kamarády. Holt když žil mimo Norest, tak byl dlouhodobě tak sám, bez nikoho! To se na vlku prostě nějak podepíše. Teda, i kdyby necestoval, tak by se nejspíš choval podobně, protože ani předtím v Ignisu moc kamarádů neměl. A prostě, je fajn mít někoho, komu lze věřit! Navíc Timka aspoň trochu znal z dob, kdy byl dítkem. Je to jako mít kamaráda z dětství, ale to je už fakt stretch. Každopádně!
"Souhlasím," kývl hlavou. Dneska bylo fakt hezky. Ani ne extrémní vedro, do zimy taky bylo daleko a všude tu byla barevná kvítka! "Jsem rád, že už je zima pryč." Ne, že by zimu nějak extrémně nesnášel, ale co si budem, v tomto ročním období je méně potravy a více chorob, což není něco, z čeho by měl průměrný vlk radost.
"Dobře, dobře. Ono jsou nějaké bylinky dobré na březost? Co přesně dělají?" zvídal se. A byla to nefalšovaná zvídavost! Moc nepřemýšlel nad tím, že by březí vlčice braly nějaká léčiva. Nemocní a zranění, jistě, ale březí? No, možná se jednalo jen o něco na posilnění. A nemohou ty bylinky třeba ublížit? Měl tu otázku na jazyku, ale nakonec ji nevyřkl, protože by to vypadalo, jako kdyby měl pochybnosti o Timkově úsudku! Což neměl. Opravdu!
"V-věnce?" hlesl. Žel nedokázal úplně skrýt svůj mini-infarkt. A sakra. Jeho slabina! "Noo, právě si to moc nepamatuju. Teda, skoro vůbec. Už předtím mi to moc nešlo. Holt měl na to moc velké a nešikovné pracky, na rozdíl od Timka. Kdyby byl menší, tak by mu to možná šlo lépe, ale kdo ví. Přeci jen, obecně mu některé věci trvají poněkud déle se naučit.
Překvapivě zamrkal na Timův návrh, že by tu jen hačal, zatímco on by pletl. "Tak... tak dobře?" souhlasil poněkud nejistě. Jako, znělo to líp, než se trápit nad pletením, které mu moc nejde. A také znělo fajn to, že dostane free věnec. Už ten z minula vypadal docela fajn, decentně! Ani ho nenapadla možnost, že by z něj mohl Timek udělat květinovou vílu. "Jen nevím, co bych ti povídal. Ale na něco třeba přijdu," dodal a poněkud nejistě se usmál. Povídat něco hezkého! A co? Neměl nejmenší tušení. Jak zadání bylo široké, tak bylo těžké na cokoli přijít. Hlavně, když měl pocit, že se toho hezkého zas tak moc neděje.