Príspevky užívateľa

Bylo třeba pro smečku udělat průzkum výše postavených míst. Jak byly dlouhodobé kruté mrazy a časté sněžení, tak návštěvy hor se staly no-go. Kdo by taky chtěl umrznout? Safra, i on začal litovat toho, že do toho šel. Zima tu byla neskutečná. Ale aspoň tu nebyl sám - měl tu Timka. Avšak co když i to byla chyba? Co když se Timovi něco stane? V životě by si to neodpustil.
Měl s sebou jakýsi zvláštní šutr poněkud pochybných tvarů. Ale nebyla to jen tak nějaká ozdoba! Tento předmět dokázal hřát. Velmi důležitá vlastnost v těchto místech.
"Snad to počasí ještě vydrží," pronesl, neb momentálně nesněžilo a dokonce i slunce svítilo. Stále byla příšerná zima, ale aspoň z nich nebudou nanuci. Horské počasí dokáže být ale velice... nepředvídatelné. Teď může svítit slunce a za chvíli bude vánice a umřou. Hurá!
Každopádně doufal, že při průzkumu nenajdou žádné stopy nimlógů. To by mohl být jejich konec.

"Fakt jo?" Takže to fakt byla pravda. To je blbec. Komu se to kdy podařilo? Nechat si uhryznout prst? Může bejt rád, že mu dotyčný neuhryzl něco jiného. To jo. Ale přesto to bylo celkem... Ne, vtipné ne. Tak zlej být nemohl! Nebo mohl? "A to se ti jak povedlo? Snad... při obraně smečky?" Velmi pochyboval, že to bylo v rámci nějaké obrany domoviny. Myslil si, že tento týpek s íkvé plísně někoho prostě nasral a ten někdo se ho pokusil sežrat. Když se blb chce furt rvát, tak proč jako nešel na umbru? I když, ne, ne, ať zůstane tam, kde je!
"Nemohu snad pozdravit někoho ze stejné smečky?" opáčil se. Ale jo. Chtěl si trošičku rýpnout. "Jak se vůbec daří Anjel?" zeptal se ho. Nějakou dobu s ní nemluvil. A tento pacholek určitě ví nejlíp, jak se jí dařilo. Co bylo nového. A tak. A stav Anjel ho určitě zajímal víc, jak stav Roižna.

Měl obavy. Všude sněhu jak... něčeho, zima jak na Sibiři, potravy málo. Proč zrovna teď? Jo, jistě, byla zima. A v zimě bývá zima. Šokující. Ale toto už byl jinej level.
Při svých toulkách si všiml, že tu vlastně není sám. Roihu. Zamračil se. Jistě s k němu dostaly drby, že týpek přišel o prst. Heh... Vůbec by se nedivil, kdyby to bylo real. Blbec byl schopnej všeho. Aj Anjel by byl schopný udělat děcka na zimu, protože neumí počkat! Ale ne, ne... Nevztekejme se předem.
Zvědavost ho přemohla a vydal se za Roižanem. "Nazdar," pozdravil ho. *Zdravím* si ještě nevysloužil. "Slyšel jsem, že ti někdo sežral prst." Skvělý způsob, jak začít *přátelskou* konverzaci.

Harimu A'Kazovo hopsání nejspíše přišlo trochu nekoordinované, ale pravděpodobně se jednalo o účelně matoucný krok, nad kterým by se nejeden pozastavil. V boji je někdy třeba dělat neočekávané věci. Za to jistě má mladík plus! Nepochybně má na tyto věci buňky.
Když si následně všiml, že se chce protivníče po něm vrhnout, tak by za normálních okolností jistě nastavil své parohy tak, aby toho zalitoval. Ale nechtěl přizabít ani jeho a už vůbec ne sebe. Ani kapka krve tu nesmí spadnout! Jakmile si tedy všiml, že už už skáče, tak se okamžitě přikrčil k zemi, aby mladík skok minul, a rychle se převalil na druhou stranu. Bylo to ale celkem riskantní. Vlk přeci jen nechtěl být na zemi při boji.

Hari měl stále jisté pochyby. Nemyslil si, že tento hon na megaprase dopadne dobře. Ale byl jen aestou, nikoli lexem či ordem. Nebylo to na něm. Vlastně ani moc nevěděl, jestli bude jeho magie co platná v rámci tohoto lovu. Jistě, mohl snadněji utéci, ale co by utíkal, že? Jako bojovník si nemohl dovolit nechat soudruhy v bryndě! Mohl by se leda pokusit se změnit v nějaké větší zvíře, ale není moc tvorů, co by si mohlo poradit s nějakým superprasetem. Možná tak nimlóg, ale...
Nu, bylo rozhodnuto. Zadoufal, že nikdo nepřijde k úrazu. Tedy, nepochyboval o tom, že někdo se zraněný vrátí, jestli se jednalo o tolik velkých tvorů. Ale snad to nebude nic vážného.
Hodlal si s sebou vzít i kosu. Nebyla to nejlepší zbraň pod sluncem, ale aspoň něco, že?

Ač byl Hari již zkušeným bojovníkem, tak byl jaksi, nu... Řekněme, že takovou věc často nedělal. Zkoušet někoho druhého. Byl zvyklý na boje naostro. I tu kosu, která se nyní na cvika zneužívala, získal díky tomu, že ukončil lajf subscription její majitelky. Když už, tak už, že? Bude pro něj poněkud těžké odhadnout sílu. Nerad by ublížil *synu* samotného Orda. Zároveň ale nemohl být na A'kazu zas příliš měkký. Smečka potřebuje šikovné bojovníky jako sůl! Ale věřil, že to chlapec zvládne.
Jakmile šéf dokončil svou mluvu, okamžitě se rozběhl ke zkoušenému. Zprvu to vypadalo, že mu půjde po boku, ale pak mířil na nohy; vrhl se po něm.

Netrvalo dlouho a onen Ignisan, kterého cítil, se opravdu ukázal. Byl vidno ještě velmi mladý, ale přesto už celkem vzrostlý. Přivřel oka. Nezahlédl ho snad i na plese, nebo se mu to jen zdálo? Hm. To nejspíše bylo jedno.
"Zdravím," pozdravil ho nazpátek. Měl co dělat, aby ze sebe nevydal nějaké pasivně agresivní nazdar. Bylo to přeci jen vidno ještě děcko. A aj slušně ho pozdravilo! To se dneska jen tak nevidí. Hlavně u Ignisanů.
"Nebudou tě soudruzi z Ignisu za chvíli hledat?" neodpustil si přesto úšklebek. Účel této poznámky nemělo být si rýpnout, opravdu ne! Jen si Hari tak nějak uvědomoval, že kdyby je našel někdo z ohnivé smečky, tak... Nu, jistě by to nebylo příjemné setkání. Jejich děcko a vlk nepřátelský smečky! Krásný to pohled.

Harimu se tento nápad zatím příliš nelíbil. Jistě, situace byla kritická. Ale celé stádo agresivních prasat, co jsou větší než vlci? Šílenost!
"Není příliš riskantní jít k celému stádu, když jsou ta zvířata schopná zaútočit sama od sebe? A když nějaké bylo schopno najít Ciela ukrytého ve sněhu a bez provokace opravdu zaútočilo?" zeptal se. "Jestli se něco pokazí a stádo si nás všimne, tak to může být náš konec. Jistě, Finn má, co se pachu týče, výhodu mlhy, ale tu nemá každý," domníval se. Ano, high risk, high reward. Je třeba vícero vlků na skolení, to znamená víc těl, víc hluku, víc pachu. Finn dokáže ostatní skrýt mlhou, ale pach a zvuky neskryje. A vzhledem k tomu, jaký divočáci mají rypák, tak by se nedivil, kdyby jejich čich byl obzvlášť dobrý. Ale mohl jen špekulovat. Toho tvora ještě neviděl. Asi to bylo dobře. Kdyby to prase na steroidech viděl, asi by mu kleplo.
"Potravy je málo, ale musíme být opatrní. Jestli dojde k útoku stáda a něco se nám stane, tak už tuplem nic neulovíme. Jediná naděje je snad ta, že by se nějaký kus sám od sebe zatoulal dostatečně daleko od stáda. Ale na to se zase nedá spolehnout." Jestli je to agresivní tvor větší jak vlk se stavbou těla divočáka, tak to nebude žádná sranda. I jeden by jistě dal zabrat, natož se potenciálně potýkat se stádem! Hari měl svůj život kupodivu rád a úplně se mu na sebevražednou misi nechtělo, pokud ten plán nebude dost propracovanej.

"Nic akutního nepotřebuji," ujistil Aikana. Žádný průšvih se neděje! Díkybohu. Ale situace se mohla kdykoli změnit, že?
"Jen bych se vás chtěl zeptat, zdali bychom si nedali nějaký trénink," navrhl. Jako bojovníci by měli udržovat kondičku, aby byla smečka v bezpečí. Hari v tomto určitě nechtěl zaspat! Stále si totiž vybavoval to, jak nějaká šílená tulačka chtěla zavraždit Tima. Na tomto území! Co když se něco takového opět stane? Musí být připraveni.
"Konkrétně bych rád potrénoval svou magii. Umím se měnit ve zvířata, ale není vždy snadné se proměnit v konkrétní zvíře, co chci, a pak se v jeho těle nějak efektivně hýbat." Magii často využíval v boji, proto v ní chtěl být co nejlepší.

Zadoufal, že toho nebude litovat. Holt to s dítky tolik neuměl. Jak takové hyperaktivy uhlídat, že? Bohužel už hned ze začátku to podělal, když jeho pozornost zaujal jakýsi červený předmět. Mladý vlček už lovil imaginární štiky a on byl mimo! Ale pak se naštěstí probral, restartoval. Uf! Co že se děje? Aha! Guláš!
"Skoro, skoro?" vyhrkl rychle. "To je super, eventuálně ji určitě chytneš!" Ani nevěděl, co plácá. Ale Gulášek nebyl žádný blbeček. Došlo mu, že si ho moc nevšímal! A vidno ho to zlobilo. Ajeje. Nu, naštěstí i jeho oko zaujal onen zvláštní předmět.
"To netuším," přiznal se. "Ale podíváme se, co ty na to?" mrkl na něj. Radši zkoumat jakousi jasně červenou věc, než mrznout ve vodě a hledat vražedné ryby.

Inu, i Hari slyšel ordovo zavytí a šel na místo. Tušil, oč půjde. Situace byla kritická. Teploty nízké, snih všude, ale kořist naopak nikde. Bylo třeba to nějak řešit. Jenže jak? Ano. Smečkovým lovem. Hariuha se ho samozřejmě hodlal účastnit. Byl na to silný dost. Alespoň prozatím. Kdo ví, co bude potom, že? Ne každý bude schopen za takového počasí fungovat.
I Zlomysl byl s ním. Jakožto pták vyskytující se v horách neměl s krutým počasím takové problémy. Ale i on začínal mít hlad. A to pořádný. Někdy i do mršin se pustil! Jakmile zakrákal krkavec, tak i on se ozval se svým kííá. O něco otravnější než krákání.
Hari se každopádně podíval na Ciela a čeká, co spustí. Doufal, že mladý venator našel nějakou dobrou potenciální kořist. Ale stopování je věc jedna. Lov je věc další a vzhledem k tomu, že všude byl nedostatek potravy, tak bylo možné, že dané zvíře si už vyčíhlo zvíře jiné.

Hari tu neměl rodinu, která by po něm házela mrkačáky pokaždé, co by mluvil s Timem. Díky bohu. Jeho rodina by se mu beztak vysmála. A pak by se k této situaci nikdy nedostal. A to by byla vlastně velká škoda, že?
Polkl. V okolí byla pekelná zima, ale on měl pocit, že se vaří. To vnitřní vedro bylo k nevydržení. To je tedy lék na krutou zimu! Stačí být nervózní a stydět se jak malá holka!
Po těch všech vyřčených slovech už tušil, ba přímo i věděl, kam tato konverzace směřuje. Držení pocitů pod pokličkou, dvoření se... I auťákovi jako Harimu by to došlo. Snad proto se cítil tak příšerně paralyzovaný. Tohle byla snad jeho nejobtížnější konverzace v jeho životě. A to je mu 6 let!! Starej pardál normálně.
Nervózně přešlápl na místě. Musel něco říct! Musel něco říct! Tim si tu vyléval srdce, a on tu jako hlupák mlčel. Vražedné ticho. I jeho to brzy zabije.
"Já se je taky snažil v sobě udusit... Nešlo to. Myslel jsem si, že zešílím," přiznal se a opět se odmlčel. Nadechl se. Co teď? Má od toho tématu prchnout, utnout ho, nebo konečně strhnout tu starou náplast?
"A-asi vím, kam míříš," zakoktal. Skoro metrovej umbra smečky nám tu koktá!! Chlapec byl holt u Tima měkkej jak máslo. "Nikdy jsem si nemyslel, že takové pocity jsou... normální." Ach ty gej myšlenky! Plné hříchu! "Ale už nemá smysl je potlačovat... že?" zamumlal a konečně se podíval Timkovi do očí. Měl pocit, že jeho dušička za chvíli opustí jeho tělo. Nemyslil si, že by takový den kdy přišel. "Uhm, no..." Někdo z nich se musí vymáčknout. A bolelo to. Tak moc to bolelo! "Mám tě rád, Time," řekl tak rychle, jak to jen šlo. A i tak se chtěl studem propadnout do země. A už z ní nevylézt.

Hari na okamžik mlčel. Holt jeho dušička pociťovala jakýsi zkrat. A kdyby jen věděl, co pak bude následovat! Tato situace byla náročná na jeho srdíčko. No jo, Timek by měl srdíčka léčit, ale teď se děje spíše opak! Ale to se jistě za pár okamžiků změní.
"To nic, byla to maličkost," řekl rychle. Cítil se awkward, když mu někdo říkal, že je vděčný za XY, či že se mu něco povedlo a takové blbosti. A ještě horší to bylo, když mu to říkal Tim!
Ani nevěděl, co cítit, když se Tim přiznal, že má podobný problém s emocemi jako měl on. Možná se cítil... lépe, že v tom nebyl sám? Ale následovala bomba, která Harimu rychle sebrala dech. Že se pocity týkaly... jeho? A že těm pocitům dal tolik prostoru, že jim to pokazilo přátelství?
Samozřejmě. Od doby, co mu dal ten rudý plášť, se jejich vztah celkem změnil. Jeho intruzivní myšlenky začaly být častější a intenzivnější. A chtěl je potlačit. Považoval je za nepřirozené. Nechtěl je mít. Nechtěl si ty pocity přiznat. Myslil si, že dočasné odloučení od Tima pomůže. Že ty myšlenky pak zmizí. Nebo že se alespoň zmírní. Ale nestalo se. Dokonce mu to ani nevydrželo a šel mu pomáhat s workshopem! Je to holt s chlapcem hrůza a děs.
Nechtěl, aby trapné ticho trvalo moc dlouho. Ale bylo to tak těžké! Na takovou situaci nebyl připravený! Co říct? Jak se k tomu postavit? Tato konverzace změní vše! Už to nemohl dál odkládat. Muselo to ven.
"Já..." nadechl se. Zavál studený vítr. "Mám vlastně stejný... problém. Pocity ohledně tebe. Vůbec nevím, co znamenají. Mám pocit, že mě jimi někdy mozek až dusí," řekl poněkud nejistě, protože nevěděl, jak se vyjádřit. No jo. To je holt když se tento auťák neumí vyznat! "Asi proto jsem se tě stranil... Protože to bylo moc a nevěděl jsem, co s tím."

"Jo. To věřím," uznal. Kdyby se vrátil ve stejný čas jako tady Verd, nepochybně by byl sám velmi zmatený, co všechno se za tu dobu změnilo. Jistě by to bylo jako se vrátit na vlastně cizí místo. Vlk by ho měl poznat, ale přesto by působilo velmi cize.
Na další poznámku jen pokrčil rameny. Moc toho o kultu vlastně nevěděl. Jistě věděl o jeho existenci, ale nějaké podrobnosti? Kdeže.
"Kult se stále moc v okolí nereprezentuje. Nebo aspoň o tom nevím. Takže se ani moc nezměnilo? I když, jak se nad tím zamýšlím, tak na nihilském plese snad někdo od nich byl? Či snad byli obecně pozvaný? Netuším, nikdy jsem s nimi teda nemluvil. Ty máš s Kultem snad nějaké zkušenosti?" zvídal se.

Povzdechl si. Ach, proč musí být vlčata takto? Zkoušet všechno, ať už je nebezpečí jakékoli? Si furt myslí, jak jsou nesmrtelní! Jako jo, rád by s malým Gulášem podnikl něco... zajímavého. Ale kdyby se mu něco stalo, tak by si to neodpustil. Jistě, jako umbra by ho zvládl ubránit před mnoha věcíky, jenže... U děcek stačí mrknout a už jsou v nějaké bryndě.
"No tak fajn. Ale budeš mě poslouchat, dobře?" pravil a následně udělal pár krůčků směrem ke břehu, dokud omylem nekopl do čehosi zvláštního v trávě. Zamračil se a podíval se, co to bylo. A všiml si v trávě jakéhosi zvláštního červeného předmětu. Zamračil se. Co to k čertu je? Byl z toho tak zaražen, že přestal vnímat, co Guláš vlastně dělá. Snad ne nic špatného!