Príspevky užívateľa

Cítíl, jak na něj začal lézt bolehlav. Tolik vlků! Tolik konverzací! Šmarja, nečekal tak velkou účast. Bylo mu Timka celkem líto. Pověnovat se všem účastněným okolo určitě nebude zrovna snadné. Snad to v pohodě zvládne. V tomto mu žel už pomoci nemohl. Každopádně na žádost se kamsi posadil. Těžko říci přesně kam či ke komu. Jistě si ale v průběhu v davu všiml Sariane! Ježišimarja, tu taky neviděl jakou dobu. Udělalo se mu trapně. Přeci jen, potkali se za poněkud... zvláštních okolností. To nebyl Hari příliš stabilní. Tedy, ne, že by byl teď vyléčen ze svých útrap, ale aspoň na tom nebyl tak příšerně. Zadoufal, že si ho borka nevšimne. Hlavně dělat, že nic! Hlavně dělat, že nic.

Ah, proč musí být v tak krátké době *tolik* slavností? Měl toho chudák akorát tak plný brejle. Ač byl v této smečce takovou dobu, měl pocit, že stále neměl se jejími členy kdo ví jak úžasné vztahy. Ne, že by měl s ostatními konflikty! Mimo Roižana, samozřejmě. Ale ani s ním už dlouho nějak nefajtil. Raději. Menší výměna názorů proběhla právě na tomto místě, ale opravdu naštěstí jen menší! Nemohl si dovolit pošpinit tak posvátné místo.
Šéfova děcka vůbec neznal. Jakože opravdu vůbec. No, přesto se sem dokopal, aby mohl sedět jak hňup kdesi v pozadí. Může si aspoň odškrtnout účast, když už nic. Snaha se cení! Že?

Nebyl zrovna nadšený z toho, že se tento workshop konal. Přišlo mu to, nu, šílené. Jistě, léčitelé se jnepochybně mezi sebou bratříčkovali více jak jiní jedinci, ale přesto! Ignis možná nedělal bordel teď na plese, ale to neznamená, že se tady nic nestane! Tu žádné alfy nebudou, aby to tu nějak ukočírovaly. Stát se může cokoli. Nu, proto sem taky šel. Kdyby se něco stalo. Byl by nerad, kdyby Tim přišel rozbitej! Jistě, furt si poslední dobou říkal, jak se mu bude vyhýbat a kdesi cosi, ale moc se mu jeho plán nedařil.
A oko pravdy! Božínku, oko pravdy... Až bude mít příležitost, bude se ho muset zbavit. Kdyby se dostalo do špatných rukou, byla by to katastrofa. Nemůže nic riskovat! Jistě sem za Ignis přijdou i nějací jejich špehové... Musil být připraven na vše.
"Zdravím," pozdravil tedy bílého vlka Ikkeho a typka, co byl s ním, Feiera. Díkybohu nevěděl o tom, že ten velký jedinec měl jaksi blízké vztahy s vlčicí, kterou *nechtěně* osmahnul. Awkward.
K další konverzaci se nevyjadřoval. Léčitelem nebyl a workshop na něm nestál. Sloužil pouze jako tažný oř. Nebo otrok. Také možnost. Vlastně ani netušil, zdali se vůbec chce přímo účastnit. Sic by se rád dozvěděl nové věci, ale cítil by se velmi trapně. A šmarja, kdyby si zkoušel udělat tu brašnu! By byl všem akorát tak pro smích.

"Vskutku," pokrčil rameny. Sám někdy nevěděl, co si o tom myslet. Jistě, některé zvyky se tam měnily. V některých případech k dobrému. Ale stále měl za to, že Ignis se nemění. Ve svých kořenech tam stále jsou bojechtivé bestie. Ani by se nedivil, kdyby někomu tam přeskočilo a požadoval by návrat ceremonie. Přeci jen, takovému Kardovi velice švihlo. Ani nevěděl, že odešel aj s Roo do pryč! Jak by to bylo veselé, kdyby se o tom doslechl.
"Očividně na tom byli tak zle, že by vzali každého chudáka, co měl zájem." Přeci jen, Ignis byl jednu dobu očividně poloprázdný, když z něj odešlo tolik jedinců. Možná to bylo pro ně nutností, aby nevymizeli z mapy úplně.
"Samozřejmě, že vztahy stále napjaté jsou. Ale za to si Ignis stále může sám." Jejich drzé arogantní chování a vraždení druhých? Někteří jistě zapomněli na to, jak chladnokrevně zabili Silhouette na *jejich* území, ale on ne. Ignis si zasloužil více karmy. Doufal, že ji i dostane. "Hodláš se k nim snad zas přidat?" zeptal se. Nedivil by se, kdyby ano.

Hari vůbec nebyl nadšený, že teď on musil dělat práci chůvy. Ah, k čemu se to jen upsal? Vždyť s děckama vůbec neuměl. Ale vůbec. Jak k nim mluvit? Jak je hlídat? Naprostá agónie. Každý okamžik mu připadal jako naprostá *věčnost*. Nechtěl však dělat tady Gulášovi nějaké... nepříjemnosti. Nechtěl mu zkazit den. Ale co měl chudák dělat, že.
Všiml si, jak špuntík přiťapal k jezeru a začal šplíchat vodou. A co měl teď dělat? Nemohl na něj taky šplouchat. A ani nevěděl, co chytrého poznamenat. Hari byl prostě naprosto marnej auťák. Neměl se za to zrovna rád, ale co se dalo dělat, že?
"Opatrně, ať se nenachladíš," řekl nakonec. Kdyby ho vrátil nemocného, Ryu by ho nejspíše pověsila. A takto skončit prozatím nechtěl.

I on po svolání smečky přišel na místo určené. Zadoufal, že ono setkání nebude trvat příliš dlouho. Byl poslední dobou poněkud roztěkaný a myšlenkami byl v jiné říši. Snad né v té třetí. Pořádně zbystřil po slovech lex a Ryumee. Ryu se vidno stala novým lexem. Střihl uchem. Byl překvapený? Asi ne. Byla snad jedinou coelou tady. Dávalo smysl, že by zvolil zrovna ji. I když... Ryu je teď matkou. To znamená, že bude muset zvládat práci medika, protože přichází zima a kdo ví, jestli sám Tim bude stíhat, práci matky a práci lexe. Nu, lepší někdo než nikdo. Nejspíš.

Nakonec se i Hari odhodlal přijít. Kupodivu. Měl zrovna poněkud uzavřené samotářské období. Ples nejspíš pro něj znamenal socializaci na rok dopředu. I když tam vlastně skoro nic nedělal.
Jakmile se Hari blížil na místo, tak už slyšel Timův hlas. Vidno přišel poněkud pozdě. Většina vlků už byla na svých místech. Nechtěl je nějak rušit, takže se posadil a sledoval je tak nějak zpovzdálí. Neměl moc náladu na to se s někým bavit, tak zadoufal, že si ho nikdo nevšimne. Co by ostatním taky řekl? Neměl si s druhými vlastně ani moc co říct. Nebo si to alespoň myslel. Ani plášť si na sebe dnes nevzal! Příliš mu připomínal Timka. A nechtěl na něj myslet. A myslet na to, jak na něj často myslí! Přijít sem bylo v tomto smyslu *velice* kontraproduktivní. Ale co už s ním, že. Hari nebyl zrovna známý zdravými rozhodnutími. Nu, však co si budem, kdyby sem nepřišel jako jediný, tak by to bylo minimálně velice trapné.

Přišlo mu, že toto setkání trvá věčnost a že nikdy neskončí. Ne, že by opravdu trpěl. Netrpěl. Nebo ano? Určitě mu hej nebylo. Všechna ta nervozita, měl pocit, že z kůže vyletí! Nikdy ho nikdo nepřipravil na takový den. Ale co si budem, valná většina vlků něco takého ani nezažije! Taký krásný dar.
Následovalo poučení o tom, jak si ten pláštík hezky zavázat. Sotva se mohl soustředit, jak mu mozkem utíkalo tolik myšlenek! Ježiši marja, jak bude vypadat, až to bude muset zkoušet? Kdyby měl aspoň nějaký přirozený talent na věci, co vyžadují jemnou motoriku! Ale on byl v tomto prostě mizernej. Hrubá motorika, tu měl více než v pořádku. Ale jeho hrubé packy nebyly stvořeny pro jemnou práci. Snažil se vnímat Timkovo povídání o průvlecích, jak to jen šlo. V takové situaci opravdu nechtěl ze sebe udělat debila, ale něco mu říkalo, že tak opravdu skončí.
"Dobře, dobře," ozval se konečně na pobídku Tima, ať si to zkusí. Nemohl být furt jako němý, že! Zhluboka se nadechl a šel do práce. Jak byl nervózní, tak mu to šlo mizerně. Jako kdyby měl nějaký blok. Vůbec mu to nemyslelo a packy ho neposlouchaly! Cítil, jak mu tělem projela vlna frustrace. Ne!! Musí to zvládnout! Povzdechl si. Ne. Bylo to s ním marný. "Asi potřebuju s tím trochu pomoct," přiznal se a hned se zacítil velice, velice trapně, že nezvládne něco tak prostého!

Poslouchal slova vysokého podivína. A úplně s nimi nesouhlasil. Jistě, každý někdy chcipne a nic se s tím dělat nedá. Samozřejmě. To se rozporovat nedalo. Ale pokud měl dotyčný přání, tak bylo třeba ho splnit? Ani za zlaté prase. "Hm. Záleží na daném přání, řekl bych," pravil a snažil se znít co nejvíce neutrálně. "Modré z nebe bych jim nedal. Nemá to smysl. Jsou mrtví a s tím se nedá nic dělat. Ono splněné přání neuvidí, takže se jedná spíše o... skoro až sobecký čin, abychom si *my* ulevili." Ty jo, takové moudro vyplodil po sakra dlouhé době! Hoch holt na posmrtný život nevěřil. Tedy, bylo by hezké, kdyby byl. Ale nemyslil si, že by něco takového opravdu bylo.
"Jistě. Onen smutek a šok stejně mohou přijít až po nějaké době po smrti," zamyslil se. Když Darius zemřel, tak byl nějakou dobu mimo. A až po pár dnech mu došlo, co se actually stalo. "Vlastně ani nevím," zalhal. Nemohl říci, jak byl nešťastný a tak. Normálně by mu lež nedělala zas až takový problém, ale teď to bylo něco jiného. Taková slova mu nešla přes pusu. "Svůj osud si asi tak nějak zasloužil. Dráždil hada tak dlouho, dokud ho neuštknul," pravil poněkud metaforicky.

Snad nechytne i to, co chytnout nemá, pomyslil si Hari při pohledu na předávání si pochodní a pálení hranic. Oheň byl nevyzpytatelný, nebezpečný, ale přesto vlastně celkem fascinující. Díval se na něj, ale pak ho z toho začala bolet oka a radši přemístil pohled na soudruhy s pochodněma. Netrvalo dlouho a i na něj přešla řada. Ohnivé žezlo mu předal Ignisan s pláští. Uchopil tedy předmět do tlamy a šel směrem na své místečko. Dával pozor, aby se nepopálil. Tedy, on ať se klidně popálí! Ale dar od Tima musí zůstat netknut. Kdyby ho poškodil, tak by to asi nedal. Byl to originál!! Originál přímo od srdíčka. Ale ne, božinku, teď na Tima nesmí myslet!
Každopádně přišel ke své části hranice a i tu zapálil. Dílo bylo dokonáno. Hurá! Očkem se podíval na zbytek skupiny. A teď co? Rozchod? Kdo ví.

Princezna je nakonec pobídla, ať jdou za ní. To se taky dalo očekávat, což? Na vteřinku trochu zalitoval, že se přihlásil. Bylo to od něj zbytečně impulzivní. Ale už tu byl, takže holt bude muset sklidit to, co si zasel. Určitě to nebude na dlouho, že? Ale v tom princezna se začala ptát na jména. Tělem mu na okamžik projela hrůza. Samozřejmě. Small talk. Začne to jmény a skončí to kdo ví kde. Neměl kdo ví jaké konverzační schopnosti. A když je nezískal za ty roky, tak je nezíská nikdy. Marnej boj.
"Jsem Hariuha," představil se a úplně očekával to trapný ticho, co bude následovat. Nebo nebude? Třeba se hned přejde na zadání, v tom lepším případě. No, alespoň se jednalo teď o menší komunikaci ve skupince. Kdyby mimo ohně museli něco pronést přede všemi, to by byla teprve noční můra!

Na slova, že si ho trochu vybavuje, jen kývl hlavou. Nechtěl se v tom moc zabrušovat, protože by pak skončil jako pan Rozner. A hlavně, proč si tu dobu zbytečně připomínat? Nebylo na ní nic dobré. Alespoň pro něj ne. Pro ni jistě ano. Přec to byla cerka samotného Zora a Justice. Co si pamatoval, tak jejich děcka měla snad i speciální postavení. Rozmazlenci. Nebylo divu, že Nereovi stouplo do hlavy a začal dělat... zajímavé věci. U kterých věděl naštěstí jen z doslechu.
"Hm, něco málo vím. Třeba to, že celá tvoje rodina je stále pryč." Teda, toto nevěděl jistě. Ale kdyby tam ještě někdo zbyl, tak by jistě vládli oni a ne Rej, který ani nebyl tmavý natolik, aby mohl svým potenciálním potomkům předat jméno. "Jak se Nereus chopil vlády, tak se půlka smečky sbalila a šla pryč a po nějaký době se i on vypakoval. Dnes vládne Ray, kterého si asi ani nepamatuješ, a zrušili ceremoniál pro omegy. Ale své vrahy si samozřejmě chrání dál." Tím měl na mysli Kariho, který úplně random zabil vlčici od Přízračných, Sil. "Nejspíš tam už není nikdo, koho bys pořádně znala. Ale dnes berou snad každého. I zrakově postižené a i ty, co by porazila i veverka." Tento poněkud ableist komentář řekl schválně. A nevymýšlel si ho. Když bylo mezismečkové drama, tak se tam ozýval jakýsi bílý vlk, co se koukal úplně mimo a vůbec měl tušení, že něco s očima měl. I kdyby se mýlil, tak co? Chtěl vidět na to reakci. Ignis byl hrdým místem a nemyslil si, že by se za vlády Zora přijímali takto zranitelní jedinci.

Neměl co dělat. Co si budem nalhávat. Nebyl expertem na navazování nových vztahů, takže jakmile zbystřil a zaslechl hlas Rivery, spatřil v tom příležitost. Příležitost, aby nemusel sedět na zadku. A aby nedošlo k nějakému awkward setkání. Přec jen, všiml si zde existenci *Tima* i *Saturejky*. Čím méně je bude mít momentálně na očích, tím lépe. Navíc se krásně zaneprázdní. I když, kdo ví, co se bude dělat, že? Něco s ohněm. Mohou přijít ti, co se ho nebojí. Hari měl pochopitelně z ohně respekt. Ale jeho mozek do něj furt ryl, že oheň taky symbolizuje Ignis a on se Ignisu nebojí!!
"Rovněž bych se rád přihlásil," řekl a zadoufal, že nikdo s ním nepromluvil zároveň. Nu, nevypadalo to tak. Takže půjdou on, vlčice na kterou narazil u Igny a přerostlý typek z Ignisu. Stejně jako oni, i on šel směrem blíže k vlčicím a mírně se poklonil. Zaujalo ho, jak tady princezna Ri... Riviera? byla velmi drobného vzrůstu. Chudák se musela cítit jak mravenec mezi těmi všemi giganty kolem.

Hari byl ze dnešní akce poněkud nervózní. Nejspíše to bylo těma dotěrnýma myšlenkama na Tima. A co jen na Tima! I Saturejky měl plnou hlavu. Všeho měl plnou hlavu. A štvalo ho to. Velice ho to štvalo. Nechtěl na ně neustále myslet! A hlavně... *takto*. Takové myšlenky byly... nepřirozené. Nechtěl je mít. Jako kdyby ani jeho nebyly! Stop!
Vůbec tomu nepomáhalo to, že se ozdobil překrásným darem od Tima. Rudým pláštěm! Takový skvost tu neměl jen tak někdo. Cítil se tímto až příliš výrazně. Valná většina na sobě ani kus látky neměla! Určitě byl jako pěst na oko.
Před cestou necestou se i pokoušel udělat květinový věnec. Hezky podle Timkových instrukcí, které si zapamatoval. Ale ať se snažil jakkoli, vždy to dopadlo... buďme si k sobě upřímní, katastrofálně. A byl moc tvrdohlavý na to, aby si šel za Timem pro pomoc. Vlastně měl tendence se mu i dokonce vyhýbat! Sejde z očí, sejde z mysli, že? A o to šlo! Aby se mu mozek uklidnil, když se jednalo o toho jemného Estreláka. Ale tato taktika nebude dnes použitelná, neb i tu Tim byl. A doufal, že spolu komunikovat příliš nebudou. Byl z toho moc nervózní! Bylo to moc awkward! Jeho vnitřní hlásek mu sice tiše našeptával, ať sebere kuráž a pozve ho, ale odmítal tak učinit. Nemohl to přeci udělat! Zve se opačné pohlaví. Tečka. Konec diskuze. Něco jako láska mezi dvěma chlapy neexistuje. Počkat, jaká láska? Proč u všech čertů myslí na to slovo? Ne!! O žádnou lásku se nejednalo. Proč na to furt myslí! Proč myslí na takové nepravdy! Stačilo, když ho jako mimino furt šikanoval Darius, cožpak ho teď musel šikanovat i mozek? Daria se sice krásně zbavil, ale tu hmotu v lebce jen tak nevyhodí, bohužel.
Ale raději už odbočme od tématu a vraťme se k Hariho věčné vášni. Ignis. Slyšel o tom, že i ten byl pozván, ale domníval se, že to byl jen hoax. Ale šeredně se mýlil. Byla to krutá realita, kterou vnitřně dokázal sotva rozdýchat. To si panovník Nihilu dělal srandu? Však u konfliktu byl i ten nihilský letec, určitě vše musel vyslepičit. Určitě musel říct o té vraždě. Proč by Nihil posílal na svůj ples bandu vrahů a jejich obhájců? Neskutečné. Neskutečné!! Kdyby měl onen Kariáš drzost se tu ukázat, tak asi udělá scénu jak pořádná Karen a najde si manažera v podobě Volt. Tohle udělat svým spojencům!! To byl Nihil tak slabý, že nebyl schopný říct ohnivákům ne? To byli teda spojenci za všechny prachy, opravdu. Ale nemohl tu přeci vztekle funět, alespoň ne *teď*. Teď nasadí co nejvíc neutrální gesicht a bude se chovat v rámci možností slušně. Už teď se z toho cítil vyčerpaný. Dlouhá cesta, otravné myšlenky a teď ještě toto!! A navíc ani nevěděl, za kým se vecpat, takže tu seděl jak pecka. Skvělé. Zatím to působilo, že většina tu nějaký svůj kroužek má. Ach jaj. Musel si někoho hned vyčíhnout! Nebo ještě lépe, někdo by si mohl vyčíhnout *jeho*. Jinak by bylo možné, že si ho dřív vyčíhne Tim a, no... Na takovou konverzaci určitě nebyl ready. Minimálně ne teď!

Zajímavé. Když se jedná o smečky, tak chytá těžkej hysterák, ale starší rodinné příslušníky poslouchá a respektuje? Ačkoli s tím rozhodnutím nemusí sám úplně souhlasit? Zadoufal, že onen starší bratr podědil trochu víc rozumu než tento týpek. Něco mu říkalo, že i toho eventuálně potká.
"Budiž, to asi dává smysl," pokrčil rameny. "Vlk má přeci jen pouze jednu rodinu." V jeho případě to bylo spíše dobře. Pokrevní rodina mu příliš nechyběla. Spíš mu chyběl... *koncept* rodiny. Jistě, objektivně to nebyla ta nejvíc dysfunkční famílie na světě. Otec byl dobrý. Bratr ale velký špatný. Smečka velký špatný. Širší rodina velký špatný. Hurá, že ta byla pryč. Alespoň něco pozitivního.
"Měl jsem bratra. Ale už je mrtvý," odpověděl mu kupodivu s klidem. O druhém bratru se nezmiňoval. Proč taky, že? Kdyby se zmínil o živém sourozenci, jistě by se řeč přesunula i na něj. A to nechtěl. Nechtěl se o něm bavit. Ne, že by konverzace o mrtvole byla záživnější. "Už je to nějaká doba, co zemřel," dodal.