Príspevky užívateľa

"Aha aha," pokýval hlavičkou. To neznělo zrovna slibně, co si budem. "To je docela špatný. Tedy, vůbec tě teda nechci strašit! Přeci jen, já ho vůbec neznám. Jen, jestli je hodný na každou, protože si chce někoho najít, tak, no... Kdo ví, s kým se baví zrovna teď. Aby tě třeba celou dobu netahal za noc." By byl za Anjelku moc smutný, kdyby onen Roihu házel očka na spoustu jiných vlčic s tím, že by je střídal jako fusekle! A Anjel nepůsobila jako vlčice, která by se spokojila s nějakým krátkodobým flirtíkem.
"Noo, asi mohou zmizet? Dávalo by to smysl. Vlci se hádají, potkávají nové a tak. A taky asi snadno zmizí, když se ti dva jedinci moc nestýkaj. Ale já na toto téma moc expert nejsem, tak mě asi neber úplně za slovo."

Joo, ani Hari si jméno moc nepamatoval. Možná si vzpomene eventuálně, ale teď hned? Asi těžko. Nu zároveň mu bylo blbé se ho znovu zeptat. Trapásek.
"Jo, jsem taky ve smečce. Už mám i za sebou Hvězdnou jeskyni. Byl jsi tam už taky, či tě to ještě čeká?" Ah, ta jeskyně. Na ten bizár sen tam jen tak nezapomene! Bohužel.
Nestor však něco jako bezpečnou vzdálenost neznal. Zvědavě si druhého vlčka prohlížel. A jakmile se čumákem přiblížil, tak se on sám přiblížil zobáčkem! Ale neťafl ho, díky bohu.
Papagáj následně začal kolem Ciela ťapinkat a zobáčkem mu hravě zatahal za ocásek.
"Můj?" zopakoval. "Těžko říct. Jednoho dne jsem ho našel a od tý doby jde všude tam, kam jdu i já. Takže asi? A abych pravdu řekl, tak ani nevím, co to je přesně za ptáka. Takového jsem tu ještě neviděl."

Hari se pohyboval okolo. A nebyl sám! Neb za ním furt šmejdil jakýsi pták, kterého vyčmuchal s Anjelkou. Tedy ještě nevyčmuchal, ale brzy se tak v té hře stane. Já tomu věřím!
Onen pták byl nestor kea, kterému ještě nedaroval jméno, ale jistě na něco přijde. Bylo to pro Hariho velmi zvláštní. V životě si nemyslil, že by ho ještě nějaké zvířátko mohlo mít rádo, ale vidno byl opak pravdou! I když, těžko říct, jak dlouho to tomu ptačisku vydrží.
Při svých toulkách si všiml známé tváře, kterou kdysi potkal u řeky. Ajéje. Nejspíše ho taky nedávno přijali? Jinak by tu nejspíše nešmejdil. Nu, a tak šel za ním. A ptačisko ho následovalo. No, snad se neporafá s hadem.
"Zdravím," pozdravil ho. "Asi tě taky přijali nedávno, že?"

Hari byl docela nervózní. Byla to přec velká událost! Jen doufal, že se nic nepokazí. S jeho štěstím by se nedivil, kdyby se stal nějaký průšvih, nebo tak něco. Ale jaký by byl další postup? Bylo by to znamení, že do smečky nepatří? Měl chuť se zeptat, ale zároveň si uvědomoval skutečnost, že vlastně nechtěl znát odpověď na tuto zapeklitou otázku. A ještě, co když si nic z toho vidění nebude pamatovat? Jeho paměťová karta nebyla kdo ví co a většinu svých snů do pár okamžiků zapomněl. Jako jo, tohle neměl být obyč sen, ale i tak!
"Žádné otázky nemám," pravil v rámci možností pevně. No, snad svého mlčení nebude litovat! A jakmile byl pravý čas, vydal se dovnitř jeskyně. Ach jáj.

Jakmile došel na značky, tak pocítil, jak na něj začínají zdejší plyny působit. Cítil se malátně a hrozně ospale. Jeho úzkosti jakoby zmizely, starosti pryč, byl jenom ten okamžik. Z nějakého důvodu se však bránil usnutí, jako kdyby to mělo být něco děsivého. Přeci jen, tyhle divnopocity má vlk leda po pozření nějaké jedovaté rostliny! A když usne, no, tak umře! Však nemohl se bránit věčně a nakonec se odebral do snové říše smažácké jeskyně.
Vzbudil se. Už nebyl v jeskyni, byť i tu byla poněkud tma. Zmateně se rozhlédl. Má tu snad být? Hned vyběhl ven, ale to ho tmy přesto úplně nezbavilo. Spatřil však na stromě ptáka pokrytého v černém peří s oranžovými proužky. Propichoval ho pohledem a pak hlasitě zvolal. Hari se zachvěl. Je tohle správně? Má ten sen takto vypadat?
Onen pták, ohnivec, pak vzlétl a vlček ho začal instinktivně následovat, byť se po chvíli musel dát do běhu, aby ho stíhal. Sevřela ho úzkost. Něco tu nehrálo. Tma začala ustupovat. Ne o moc, ale přesto. A v tom spatřil jakéhosi vlka. Prudce zastavil.
Vlk měl srst zbarven v odstínech hnědé. Chyběly mu oči. Uši. Měl zjizvená ústa. Nepoznával ho, ale přesto působil familiárně. Než se však dokázal zorientovat, pták byl u něj - a vzplanul. Objevil se kolem něj kruh ohně a nelidsky (nevlčsky?) zařval. Hari strnul. Nedokázal se ani hnout. Hluk se stupňoval a stupňoval. A až pak si toho všiml. Kolem něj zuřila bitva.
Vlky kolem neznal. Nikoho nepoznával. Avšak podvědomě tušil, kdo patří k Přízračným.
Počkat, k Přízračným?
Zmateně se rozhlédl. Hvězdy zářily, zatímco kolem zuřil boj. Kruh ohně zmizel. Nezbývalo mu nic jiného, nežli se přidat. Na tom mu teď záleželo nejvíce. Na obraně smečky. A taky na obraně sebe samého.
Vlci bez tváře mizeli po porážce jako stíny. Ale jak mizeli, tak se noví objevili. Bylo to nekonečné. Jako kdyby byl zaseknut.
Byl zoufalý. Sic si byl vědom, že tohle není realita, ale přesto vše kolem tak reálně vypadalo. I bolest byla reálná. I to vyčerpání, které cítil.
Už dál nemohl pokračovat. A tak zavřel oči.
Opět se probudil jinde. To ještě neskončilo? Jak dlouho ještě..? Otevřel oči. Sněžilo a byla mu zima. Nikde nebylo ani živáčka. Zachvěl se. Přišel si jako poslední přeživší na tomto světě. Pomalu vstal. Byl vyčerpán. Kde jsou všichni? Pomalu se vydal na cestu, ale ať cestoval jakkoli dlouho, krajina vypadala pořád stejná. Nic se nezměnilo. Jako kdyby se za celou dobu nehnul ani o pár kroků.
Pomozte...
Spatřil v dáli jakousi bytost. Blížila se k němu. Ztuhl. Tvor měl stejné parohy jako on, tedy jako nimlóg. Ale tím podoba končila. Měl kratší a robustní tlamu. Oči podobné těm, co mají kočky. Mohutné tlapy a černá křídla. Až teď si všiml, že pravá polovina tváře oné bestie byla spálená.
Nemohl se ani hnout. Sníh stále padal. Ne. To nebyl sníh. Ale co tedy?
Něco tu nehrálo. Tedy, takový pocit měl už dávno předtím. Ale pak pochopil, oč se jednalo. Vize se mu snažila nejspíše ukázat, že bude svou smečku bránit do posledního dechu.
Ale co tady? Tu nic nebylo. Ani hvězdy. Jen ta odporná prazvláštní bestie, která na něj hladově hleděla.
Všiml si, jak obluda začala otvírat a zavírat svou příšernou tlamu. Jako kdyby mluvila. Jako kdyby se snažila něco sdělit. Jenže Hari nerozuměl ničemu. Zvuky začaly ustupovat do pozadí, dokud neslyšel vůbec nic.
Nemohl dýchat. Nemohl se ani hnout. Jediné, co zmohl, bylo se dívat na tu bestii.
Dokud se konečně neprobudil.

Probudil si naprosto kaput. Vyčerpaně zamžoural kolem a pomalu vstal. Byl rád, že se vrátil do reálna. Už se bál, že se už nikdy neprobudí.
Měl každý takový divný sen?
Pomalu se vydal tedy ven za Finnem mu vše sdělit. Tedy, skoro vše. Něco si nejspíše raději nechá pro sebe.

Úplně zatajil dech. Jeho tušení bylo správné! Opravdu se jedná o mladou lásenku! Božínku, když ji potkal poprvé, tak ještě byla drobnějším dítkem, a teď už se nám dokonce zakoukala! Čas opravdu utíkal velice rychle. Až to bylo děsivé.
"Opravdu?" zamrkal. Vůbec nevěděl, jak na to chytře reagovat. "To je... to je skvělé. Je na tebe hodný? A jak se jmenuje?" Nevěděl, zdali slovo skvělé bylo to pravé. Lásenka měla potenciál být skvělou. Ale co když to nebude opětované? Co když jí ten vlk zlomí srdíčko? Pche! To by Hari zase zlomil jeho, tím si byl jist!
"Noo, abych pravdu řekl, tak nezažil," řekl poněkud nejistě a na vteřinku odvrátil pohled. Bylo divný o tom mluvit. Hrozně awkward. "Teda, no, jednu chvíli jsem měl ohledně jedné vlčice takové zvláštní pocity, ale no... To je jedno," utnul nakonec svou myšlenku. "Nic to nakonec nebylo. I to se stává. Pocity umí být divný." Jéžišmarjá, do čeho se zase zabrousil! To neumí chvíli držet zobana?
Samozřejmě měl na mysli Saturejku. Joo, někdy na ni myslel. A myslel na ni trošičku jinak jak na jiné vlčice. Vůbec tomu nerozuměl! Navíc ji skoro vůbec neznal! Ještěže se přidala do Ignisu a porafali se, jinak by měl doteď brouka v hlavě. Ale stále ho ten fakt docela ranil. Jenže proč? Proč mu na tom tak záleželo? Kdyby to byl kdokoli jiný, tam by mu to bylo šumák!

"Ne, ne, vůbec se nemusíš omlouvat!" vyhrkl ze sebe. Jéjda, už se cítil z toho blbě! Měl pocit, že svou řečí dal Anjelce najevo, že nemá zájem o to, aby si mu vylila srdíčko, ačkoli tomu tak nebylo! Bylo svým způsobem hezké, že mu důvěřuje natolik, aby si s ním o tom začala povídat. I když, bohužel pro ni, Hari jí v tomto asi moc rad a postřehů nedá. Chudák byl v tomto naprosto nezkušený!
"Fakt mi to nevadí. A klidně se projdu! Možná i při cestě najdeme něco hezkého." Chudák měl pocit, že mele páté přes deváté. No jo. Chlapec holt není dobrý, co se awkward situací týče. Jen je umí dělat ještě víc awkward. A hlavně, že při cestě najdou něco hezkého! Proč to probůh řekl! Tahle procházka nemá být o hezkých věcech, ale o vypovídání si!!

Hahari svým způsobem zalitoval, že se zeptal, protože nic takového vůbec nečekal! Takže pochopitelně neměl šajnu, jak reagovat. A šlo opravdu vidět, jak byl překvapen! Ale samozřejmě v tom pozitivnějším slova smyslu. Je přeci skvělé, že... někoho potkala? I když, neměl by si domýšlet věci! Přeci jen nezná ještě celý kontext!
"Vážně?" zamrkal. "A, uuhhmm..." Sakra, jak se dozvědět víc, aniž by vypadal jak blboun? "Rád si tě vyslechnu, samozřejmě! Není to vůbec divný. Můžeš mi říct cokoliv, opravdu." Ale co když to bude divný? Teda, divný to už trochu je, když to vypadá, že si vyčíhla nějakého chábra, ale co když to bude ještě divnější? Božínku! Ale jak bylo řečeno, hlavně si nic nedomýšlet. Ne každé teen setkání s vlkem opačného pohlaví, se kterým je hrozná sranda, musí znamenat něco deep. Ale bylo by hezké, kdyby tomu tak bylo teď!

"Oh, některé znám, to mi můžeš věřit," procedil mezi zuby. Joo, třeba Stadleyho a Reje Korantenga. A Roo! Božánku, Roo. Na takovou vlčici se nezapomíná. Asi bohužel. Přeci jen, jejich setkání skončilo krásným konfliktem. A ani příští setkání by nebylo jiné, kdyby nastalo.
Nehnul ani brvou, když Saturejka šla o krok blíže k němu a začala ho propichovat svýma očima.
"Nedopustili? Ale prosím tě. Já tam žil. Moc dobře vím, čeho se dopouštěli! Klidně si mi nevěř, je mi to jedno, ale říkám ti pravdu! Možná se už ta stupidní jatka nepořádají, to už jsem se dozvěděl od té vaší skvělé Roo, ale snad nikdo příčetnej si nemyslí, že se z nich ze dne na den stanou větší milátka jak ty z nějakýho Nihilu!" řekl ostře s vyceněnými zuby. Mluvil poněkud rychle, protože mu hlavou běžela myšlenka za myšlenkou a nejraději by je všechny vyřkl nahlas, ale byl by z toho takový slovní salát, že by si vlčice mohla pomyslet, že sežral něco špatného a teď blouzní. I když, to si možná myslí už teď.
"Ale víš ty co? Klidně si s nimi buď! Jen jsem si myslel, že máš na víc, než bejt v takové smečce. Ale nemysli si, že takto mezi námi jakýkoli přátelský vztahy vydrží!" Sice jejich přátelství nebylo, no, kdo ví co, ale i tak! Snad to řekl z toho důvodu, že to pro *něj* něco znamenalo. Přeci jen, Hahari tolik přátel neměl, snad z toho důvodu se ho Saturejky nový domov tolik dotkl.

"To nemuselo, to je pravda. Ale doufejme, že nás nikterak neohrozí." Jo, kdyby pro ně šli, to by byl průšvih! Přízrační kdo ví jak velká smečka nebyla, takže kdo ví, jak efektivně by se jim dařilo bránit. A taky těžko říct, jaké taktiky by na tyto šmejdy zabraly. Ale raději teď nad tím nepřemýšlet. Depresákovat může kdykoli jindy.
"Ale raději změňme téma, co říkáš?" prohodil zrychla. "Nějakou chvíli jsme se přeci jen neviděli. Stalo se mezitím ve tvém životě něco nového?" Byla to poněkud npc otázka, v rámci možností si toho byl vědom, ale řekl si, že se nějak začít musí! No, jen by byl problém, kdyby se v Anjelky životě nic nestalo. Trapné ticho by bylo jistojistě nepříjemné. Ale tak, kdyby nastalo, tak by jí navrhl nějakou procházku přírodou nebo podobnou blbost.

No jo. Chudáci tuláci. Vlastně by ho zajímalo, co dělají s vetřelci teď. Zabijou je na místě, pokud by zlobili? Nebo berou klidnější cestu? Ignis a klid, ha! Jaký to oxymorón.
"Vyřeší, jo?" zopakoval jeho slova. "Tak doufejme, že úspěšně." Tušil, že Ignisáci se nebudou zrovna tvářit na nějakou diplomacii, ale třeba Sáry jazyčisko bylo skutečně tak mrštné, že i s nimi uzavře nějakou inteligentní dohodu. Nebo bude velká bitka. Kdo ví.
Každopádně a rozhodnopádně už byli u jeskyně. Hurá! Teď se pomodlit, aby nějak nezvoral onen rituál. Nemůže to přeci být tak těžké, ne?

--->hvězdná jeskyně

Hari se tedy také opět vydal směr jeskyně. Nepochybně tam již co nevidět budou.
"Jo, to oni vždy řešili docela vážně. Pokud si dobře pamatuju, tak nejeden tulák, co vkročil za jejich hranice, skončil jako obětina na ten jejich ceremoniál. Ale to už je dávno." Joo, kdyby zůstal v Ignisu o něco déle, tak by možná sám tento bájný celer zažil. Anebo taky ne. Panička neví, kdy přesně byla tato bombastická zvyklost zrušena. "Oni chodí na naše území?" zamračil se. "O co se ksakru pokouší? Chtějí si snad rozšířit své území?" No jestli jo, tak se mají na co těšit. Nu, po této informaci se rozhodl, že bude hezky pravidelně kontrolovat hranice.

Z pohledu tvý smečky je špatně skoro vše, řekl si naštvaně v duchu, ale raději ta slova neřekl nahlas. Chudák byl z toho všeho v šoku. Cítil se skoro až zrazen. Ale proč? Saturejku potkal relativně nedávno. Nebylo to tak, že byli kamarády už od štěněte. Tak proč takové emoce?
"Jo tak přátelé," odfrkl si znechuceně. To fakt musí mít vlk charakter, aby se přátelil s rváči od Ignisu. Přetvařovala se snad Saturejka celou tu dobu? Nebo fakt nevinně věří v dobro její smečky? To nevidí, co tam všechno žije? Bylo přeci nemožné, aby se Ignis nějak razantně změnil. "Jen vlk bez špetky empatie může být členem takové smečky," zavrčel. "Ignis je místo potřístěno krví. Víš, jaký byl donedávna ceremoniál pro omegy, aby mohly být povýšený? Musely zabít tuláka v přímém boji. Zatímco to všichni sledovali. A pokud to ta omega nedala, tak skončila. Chápeš? Možná to teď nedělají, co já vím, ale je jen otázkou času, kdy se jejich krutost přemístí jinam! Tito vlci se nemění!" štěkl po Saturejce. Možná by se měl uklidnit, ale to šlo jen ztěžka. Holt i teď v něm mohl Ignis vyvolat vášnivé emoční reakce.
K otázce, co provedli jemu, se zatím nevyjádřil. Na to se ještě dostatečně nevydýchal.

"V pořádku. Svým způsobem se dala taková reakce čekat, ale přeci jen by bylo ode mě hloupé to kvůli tomu zatajovat," přijat omluvu Hari. No jo, tajnůstkářství by se tu jistojistě nevyplatilo. To by pak soudruzi byli nedůvěřiví právem, co si budem.
A ano, Finn měl pravdu v tom, že za těmi větami bylo víc. Na to třeba přijde řeč jindy. Nebo třeba ne. Asi bylo přirozené nechtít říci, že ho tam už párkrát vlastně málem zabili, ups.
Málem sebou škubl, když do něj hlavou lehce šťouchnul. No jo, chlapec holt nebyl zrovna zvyklý na fyzický kontakt, ale teď to bylo hlavně z důvodu, že ho úplně nečekal. Nu, přesto se otočil a hodil oko na onen výhled, zatímco Finn vykládal.
"Děkuji za tvá slova," odpověděl mu trochu překvapeně, neb je nečekal. Přeci jen, vlček chvíli vypadal, že se z něj vyklube vnitřní Dahmer a udělá si z Hariho večeři. Každopádně doufal, že mu nebude dělat problém si najít kamarády. Nějaké opravdu chtěl. Přeci jen většinu života byl velice osamělou existencí.
"Opravdu?" podivil se. Takže Ignis zničil život i jemu? Zabili mu snad někoho? Nedivil by se. "Mohl bych se zeptat, proč?" Nebylo mu blbé se ho takto ptát, neb přeci jen, i Finn se ho ptal na to samé. Ah ano. Sbližování díky společné nenávisti! Hurá!

Bedlivě očkem pozoroval vlka, kdyby nad ním náhodou vyhrály emoce. Bylo přeci jen vidno, že stačí jiskra navíc a bude výbuch! A druhej Bejrút tu přeci nechceme, přátelé. Spáleniště mohou mít tam vedle v Ignisu. Nu, naštěstí se tady Finn začal pomalu uklidňovat. Uff. Třeba neskončí jako mrtvola.
"Nebyl jsem zrovna nejoblíbenější. Hlavně můj bratr dělal vše pro to, aby to měl co nejhorší. A především jsem byl odjakživa náturou jiný jak průměrný Ignisan. A nesouhlasil jsem obecně s jejich zvyky," snažil se mu odpovědět nějak srozumitelně, což nebylo úplně snadné. Bylo toho přeci jen dost a poněkud nerad na to vzpomínal. A vůbec nechtěl zacházet do podrobností. Finn nemusí vědět vše o šikaně a takových věcech.

Jim se ještě nějak jinak říká? Nimlógové? Ježíšku. Co se dneska nedozví! Nu, vzdělání není nikdy dost. Bude se muset vrátit ke studiu zvířátek. Vlastně by se mohli s Anjelkou vydat na cestu necestu přírodou a pozorovat nové druhy! Joo, to by bylo fajne, přátelé.
"Ne, ne, nic se mi nestalo," chlácholil Anjelku. "Ale byl to zázrak, nebudu lhát. Naštěstí jsem je našel v ptačí podobě. Přeci jen, nějakého ptáčka si těžko budou všímat." Kdyby na ně narazil ve vlčí podobě, ježíšku, to by bylo čoromoro! By se nejspíš ani nevrátil. Nebo by se vrátil jen z půlky.
"Viděl jsem je asi tři. Z toho dva se rvali o potravu. Těžko říct, jestli to bylo dílo náhody, nebo jestli mají nedostatek potravy." Pokud nemají co papat, tak to bude velký špatný, co si budem.