Príspevky užívateľa

Takže síly byly nějak normálně rozděleny. Nebyl akutní nedostatek nikoho. To bylo asi svým způsobem dobře. Kampak ho asi osudí zavede? Docela ho děsila myšlenka, že by nad tím neměl moc kontroly. Ale nejspíše nějaké hvězdy ví líp jak on. Musel se na to spolehnout!
Přikývl. "Uvidíš. Myslím, že se s těmi zkušenostmi neztratíš. A lovců není nikdy dost, stejně jako vlků, co se hodně vyznají ve hvězdách." No jo, Hari třeba ještě žádné hvězdné zkušenosti neměl. Teda rád se na ně kukal, ale musí se ještě naučit jejích významy! Ale to půjde.
Uvědomil si, že to odhalením svého původu tak trochu pokazil. Taky se zastavil. Co jiného měl ale dělat? Kdyby to tajil, tak by to bylo ještě horší.
"Nemohu za to, kde jsem se narodil," snažil se říct pevně, zatímco sledoval, jak se kolem začala šířit mlha. Ajéje. Snad Hari neskončí v epizodě Unsolved mysteries.
"Bylo to dávno. Teď nemám s nimi co společného. Nesnáším je." Joo, raději zatím nezmíní, že jeho bráška je alfa. To by si mohl rovnou na záda namalovat terč.

Hari přikyvoval na info, které mu Finn dával. Takže to bylo podobné jako v Ignisu. Jen se omegové, tedy sigmy, očividně neházely do ringu proti nějakému tulákovi. I když od toho se v Ignisu stejně údajně opustilo. Nu, minimálně by tomu velice rád věřil.
"A je nějakých vlků nedostatek? Třeba umber, nebo tak?" položil navazující otázku. Tato informace by mu mohla pomoci se rozhodnout, jakou cestičkou se vydat. Ale pak mu prozadil, že po dnešní noci bude vědět, kde bude nápomocen. To mu hvězdy už dají přesnou odpověď, co má dělat? Toho se kapánek děsil. Co když budou chtít, ať bude rimorem? On a špeh? Takový nýmand! Ha! To by bylo přímo katastrofální.
"No, a pokud se mohu zeptat, tak jakou práci konáš, či budeš konat?" optal se, neb si myslil, že by bylo dobré to vědět. Nebo minimálně trapné to nevědět.
No, tady Finnec ho vidno tak trochu prokouk. Nebo se spíš Hari prořek. Ups. No, nemělo smysl to nějak zatajovat. S'Arik to věděl, takže to bylo stejně jedno.
"Narodil jsem se v Ignisu, ale velmi rychle jsem z tama odešel," opáčil se prostě a pomodlil se pánubohu, aby se v tom vlček dále neryl, i když bylo velmi pravděpodobné, že bude chtít vědět více.

--->údolí

Byl stále zmaten z jejího štěstí. Jak vrtěla ocáskem. A co jen ocásek! Celá vypadala jako kulička štěstí a spokojenosti. Chudáček z toho byl mimo. Absolutně nic nedávalo smysl. Nebyl to jen sen? Opravdu bdí? Až se mu z toho pomalu i hlava motala. Ale to nejhorší... to nejhorší mělo teprve přijít.
Byl překvapen z náhlé změny nálady vlčice, když zmínil ony hranice. Jako kdyby byla vyměněná! Rozbušilo se mu srdíčko. Vůbec ničemu nerozuměl.
"No, nedávno jsem se k Přízračným přidal. Na tom není nic špatného," odpověděl vidno velice zmateně a zamrkal. Ale pak přišla ta bomba. Měl pocit, jako kdyby ho někdo bodnul do zad. Hezky hluboko.
Přátelé..? Ignisané jsou její... přátelé? Ztuhl. Jako kdyby mu před očima potemněl svět. Čekal všechno možné, ale tohle opravdu ne.
Ty krysy... Skoro až Saturejku probodl pohledem. "Proč? Proč?! Jak můžeš ty odporné krysy považovat za své přátele?" vyštěkl impulzivně. A následně začal popadat dech. Ne. Takhle to přeci skončit nemělo. Měla to být jeho kamarádka. Jedna z jeho mála kamarádek. A ona...

"Fakt?" neskryl své překvapení. Ty jo, informace se tu šíří opravdu rychle. Buď tu vlkové rádi drbaj, nebo je tu komunikace pěkně efektivní. Nebo obojí. Ježíšku, kdo ví, co vše se prokeclo. Nebo prokecne. Co si budem, nebylo mu tolik příjemná myšlenka, že on ví skoro prdlajs a zbytek skoro všecko. Ale nevadí. Jistě se hoch ušatá brzy usadí. Určitě si zvykne. Ostatně nemá na výběr.
"Zkouška?" zopakoval Anjelky slůvka. "No, nox mi zadal, ať jdu prozkoumat hory za územím, jestli se tam nachází mlžní jeleni a jestli mohou být pro nás hrozbou," odpověděl jí. "Ale nebudu lhát, bylo to docela děsivé." Nikdy více, přátelé.

Kráčel u vlka a stále tak trochu cítil napětí. Holt nevěděl, co si může dovolit a co ne. A neměl úplně v lásce cizí prostředí. Jistě, něco málo si vybavoval, když se sem zatoulal jako dítko, ale to už je doba pradávná. Skoro až prehistorická. Ani Remeezu si už nikdo nepamatuje! Ale on její vzpomínku bude střežit až do smrti. Cringátko naše.
Přikývl na slova Finnova. Jo, údolí. Nějakým údolím šel do hvozdu, tak to tam aspoň bude trošku znát. Alespoň něco pozitivního!
Co se týče otázek, zamyslel se. Ajéje. Nad tím vůbec nepřemýšlel. Samozřejmě měl otázek bambilion, ale žádnou nemohl vylovit. Nebyl schopen dát své myšlenky do slov! Jeho mozek už byl holt takový. Ale nakonec se mu něco podařilo.
"No, asi bych se chtěl nejdříve ujistit, jak je to tu vlastně, co se postavení týče," pravil nakonec. Zajímalo ho, jak je to moc podobné s Ignisem. A jaké má konkrétně možnosti. "Taky tu vlk koná konkrétní práce podle postavení, že?"

Cítil se jako cizinec v cizí zemi. Úplný impostor! Jako kdyby tu neměl chudák co dělat. Bylo to velice zvláštní. Být součástí nějakého společenstva. Byl si skoro vším nejistý. Co by měl dělat, co s kým dělat a tak dále. Nevěděl, jaké tu jsou vztahy. A už vůbec nevěděl, jestli ho přijmou. Kdo ví, co si o něm budou mysleti, pokud se rozkřikne, že je to bývalý Ignisan a že jeho bráško je alfou Ignisu. Nedivil by se, kdyby na něj hleděli podezřívavě, nebo tak něco. No, o to víc musí makat, aby dokázal, že bude smečce užitečný, ano! Ale nimlógy zase očumovat nebude, to fakt né. Stačilo jednou!
Nu, z jeho dumání ho vytrhl obraz vysoké postavy. A to nemohl být nikdo jiný nežli Anjel! Něco pozitivního v jeho životě! Hned se za ní rozběhl.
"Ahoj!" pozdravil ji hnedky. "Nevím, jestli to už víš, ale... no, vzali mě," snažil se pousmát, ale jako vždy vypadal poněkud jako trouba.

"Těší mě," kývl Hari. To jsou ta slova, která se mají používat, že? Jako sociální negramot si holt byl skoro vším nejist. Nebo spíš nebyl nutně negramotem, ale ne vždy byl schopen správně odhadnout, jaká slova je vhodno použít a jaká ne. Nechtěl ze sebe udělat nějakého hulváta! Teda, kdyby to bylo konverzování s nějakým ignisanem, tak si hulvátovat klidně bude, ale tady? To by se přeci neslušelo.
Docela ho zaujalo, jak ta páromlha najednou zmizela. Aha! Tak on ji přeci jen ovládá! Záhada vyřešena.
"Dobře, půjdeme," souhlasil. Byl docela nervózní a myšlenky se mu vířily jedna přes druhou, ale snažil se to moc nedávat najevo. Panebože, tam budou celou noc! Celou noc! Co se tam bude dít? Raději nevědět.
Každopádně tedy vyčkal, než se vlk vydá na cestu, aby ho mohl následovat. Docela mu záviděl ta křidýlka. Jistě, i sám Hari mohl létat, ale ne jako vlk, nýbrž jako pták. A ano, ptákům ten let jde objektivně lépe, protože jsou k tomu uzpůsobeni, ale přeci jen by bylo pohodlnější mít vlastní. Ale tak, co. Alespoň má něco! Netřeba fňukat!

Z nějakého důvodu Hari cítil povinnost poučit Saturejku o bezpečnosti. Nebylo to tak, že by ji měl nějak za neschopnou nebo hloupou. Jen se o ní bál. Přeci jen zde byla nová a jak ztratila paměť po tom velkolepém grcu, tak si nemusela pamatovat jeho Ignis varování. A bylo by hrozné, kdyby třeba kvůli tomu zemřela nebo tak něco. To by si v životě neodpustil.
"Ahoj," pozdravil udýchaně Saturejku. Rychle si ji prohlédl. Vypadala... dobře. Rozhodně ne zděšeně a už vůbec ne nějak zraněně. Přesto od ní táhl pach Ignisu. Co to má znamenat? Ignis přeci tuláky na území nepouští. Takže... mohlo být možné, že teď sem jdou vlci z Ignisu jí dát pořádnou přes kožuch. Safra. Ale ne, nemysleme na to nejhorší. To není přeci zdravé!
"Copak děláš tak blízko hranic Ignisu?" vychrstl první slova, která ho napadla. "Je to hodně nebezpečné. Mohli by ti ublížit." Vůbec ho nenapadlo, že by Saturka mohla být členkou. Vůbec by to přeci nedávalo smysl.

"Ee, ano, jsem," odpověděl rychle a hnedky pohlédl na cizince. Co na cizince! Na budoucího soudruha, přátelé a kamarádi!
Na vlkovi ho hned zaujaly ty modré růžky. Stejné má přeci i Anjelka! Nebo minimálně podobné. No, tímto jejich podobnost tak akorát končila, ale přesto Hariho hlodala myšlenka, zdali s ní nebude nějak příbuzný. Ale ptát se nahlas nechtěl, nechtěl se znemožnit hned. Pak se někdy třeba přímo zeptá Anjel, to tak bude lepší.
"A jak se jmenuješ ty? Máš mě zavést na ten rituál, že?" optal se v rámci ujištění. Vlk totiž nikdy neví.

Hari byl sem poslán. Mělo se jednat o velice čarovný rituál! Žel přesto neměl tušení, že onen rituál vlastně spočívá v, nu, čichání halucinogenních výparů. Nepoškodí mu to třeba mozek? To by bylo vskutku nemilé. I když, byly chvíle, kdy by mu opravdu nevadilo mít místo mozku kašičku. Aspoň by nemusel přemýšlet, protože přemýšlení je bolavá věc.
Další zdejší čarovnou věcí byla jakási mlha. Nebo spíš pára? Bylo to tu snad normální? Žel nevěděl, že je to způsobeno magií onoho vlčka, který tu má na něj čekat. Přeci jen, přes tu mlhu se nevidělo zrovna ideálně. No, pokud je to běžný úkaz, tak zdejší asi budou zvyklí. Ale Hari zvyklý nebyl. Navíc ani nevěděl, jak má vypadat onen vlk, který tu bude. Takže chudáček byl zmaten jak lesní včela.

A tak konečně dorazil sem. Hnáty ho bolely. Vlastně ho bolel i mozek. A to ještě bude muset s někým komunikovat! Předat mu informace! No, snad ze sebe neudělá blbečka.
U toho přemítal, zdali učinil dobré rozhodnutí. Vyplatí se tu být? Je to opravdu dobrá smečka? Dobrá smečka pro něj? Nebude se tam jen trápit víc než jako tuláčisko? No, ať už odpověď byla jakákoli, tak stejně bylo pozdě. Už tu byl a nebylo cesty zpátky. A i kdyby, kdykoli může odejít... že?
Polkl a rozhlédl se. Doufal, že brzy najde ono vlčisko, které má na něj údajně čekat.

Chudáček byl trochu mimo. V horách po tom výkonu prochrápal skoro celý den! Holt se přetížil, ale prostě nechtěl přílišně zahálet. Tak si to vybralo svou daň. Mohl být rád, že si nevzal od nějakýho ptáka zoban, to by měl na krku další starosti. Hlavně, když měl na splnění jen určitý čas! To by se pak vysvětlovalo fakt blbě.
Tak pomalým krůčkem šel k onomu starému hvozdu. Neměl tušení, co to jako je, tak se rozhodl se vydat do prvního, o kterej zakopne. S'Arik mu holt nedal mapu. Tak snad to pro něj dobře dopadne.
Při cestě si samozřejmě v duchu opakoval, co přesně řekne. Aby nevypadal jak nějakej tydýt.

Chvíli myšlenkově zpracovával to, co právě viděl. Copak by asi smečka dělala, kdyby se takovej milouš dostal na jejich píseček? No, porazit něco takového, to by asi žádná švanda nebyla. Dobře si vybavoval to, jak bylo skoro až snadné udělat s Dariem v té podobě krátký proces. A hlavně, co vlastně znamenalo to jeho paroží? Je snad s nimlógy nějak spjat? Je jeho osudem se stát podobnou obludou? Co by se stalo, kdyby se v nějakého opět změnil? Dostal by jeho kopýtka? Tlamu? Ocásek? Kdo ví.
Odpočíval. Měl by pokaždé, když použije magii. Žel je někdy prostě trdlo a rád ťape za své možnosti. A pak se diví, že je mu zle! Ale teď se nechtěl úplně přecenit. Přeci jen si teď uvědomil, co za nebezpečí se tu může skrývat.
Jakmile si vydechl, tak dostal další blbej nápad. Opět se změnit a jít zkoumat dál. Protože jedno setkání se smrtí mu asi nestačilo. No jo, blboun chtěl prostě zaflexit maximem informací, co jen šlo.
Nejdřív si ale pořádně zapamatoval, kde se nimlog číslo jedna nacházel. A až pak se vydal dále. Nejdříve hezky po svých. A jakmile se cítil na další změnu, tak ji tak učinil. Teď z něj nebyl ani ostříž, ani krahujec, ale káně. To aby se stal zázrak, kdyby se mu podařilo se změnit ve stejného tvora dvakrát po sobě!
Musil teď pracovat rychle. Přeci jen teď tak dlouho nevydrží. Mával křidýlky a rychle se rozhlížel kolem. Překvapivě netrvalo nějak extra dlouho a už viděl další červené fleky. Ano, fleky. Byly totiž dva! Šel hodit oko kapánek blíže a spatřil, jak se dva jelenové rvou o jakousi mrtvolu. To by snad mohlo stačit, pomyslil si a hned hodil zpátečku. Netřeba tam býti déle, než bylo třeba.
Jakmile byl v relativně bezpečné vzdálenosti, tak se opět změnil ve vlčisko. Chvíli se cítil ok, ale jak už to bývá, tak ho následně přepadl bolehlav jak brno. A vyčerpání. Dokonce si i všiml, že se začíná svítat! To už? Božínku. Hned si musil najít nějaké místo, kam půjde na kutě. Ale odmítal jít chrápat teď a tady. Raději se ještě projde. Necítil se tadyk moc bezpečně. Co kdyby si pro něj jelínkové došli, že! To by bylo panečku velmi mrzuté.
Tak se vydal na cestu pryč od toho všeho. Klepal se a bylo mu nedobře, ale tady by oka opravdu nezahmouřil. Ale abychom to konečně zkrátili, protože na to nikdo nemá celej den, tak si něco našel a hnedky usnul.

Chvíli po této události se rozhodl se změnit. Vzpomněl si na ten onen menší trénink s Anjelkou. Napadlo ho totiž se opět změnit v nějakého toho ostříže. Řekl si, že v podobě takového ptačiska okolí pročeše snadněji než jako nějaká červenka. Zavřel tedy oka a snažil si ve své mysli vybavit onoho konkrétního ptáka. A pak se změnil. Žel na tyto ptáčky měl z nějakého důvodu prostě smolíčka pacholíčka, tak z něj nebyl ostříž, ale krahujec obecný. Naštěstí to byl případ prašť jako uhoď.
Protáhl si v rychlosti křidýlka, aby si na ně zvykl, a pak vzlétl. Čas hledání!
Nu, netrvalo dlouho a vnitřně si poplakal nad tím, že se raději nezměnil v sovu. V podobě sovy by nepochybně viděl podstatně lépe. Na druhou stranu, jaká by byla šance, že se v nějakou dokáže změnit, když to ještě nezkoušel, že. Ach jo. Kdyby jen nekecal a raději makal! Měl by si své magie víc vážit a víc cvičit! Prohnat ho musíte, ušáka jednoho.
Rozbušilo se mu jeho ptačí srdéčko, když v dáli spatřil cosi červeného. Rozhodl se tento úkaz tedy prozkoumat z větší blízkosti. A skutečně! Ten červený tentononc, vskutku se jednalo o parohy. O stejné jako měl on sám. A pak spatřil i zbytek onoho mlžného jelena. Byla to vskutku velká bestie. Možná to byl ten samý kus, co sežral tu onu pseudokozu.
Takže tu fakt jsou, pomyslil si, zatímco ještě chvíli zíral na tu přerostlou příšerku. Tak i v toto se dokáže proměnit? No až se mu z toho udělalo zle. Jakápak další nebezpečná zvířata tu ještě mohou být? A kolik toho musí sežrat, aby zůstali syti? Není divu, že by noks mohl mít z jejich existence obavy.
Zamrkal a raději rychle odletěl pryč. Jakmile byl v bezpečné vzdálenosti, tak se raději změnil zpátky ve vlka. Vydechnul.

Jednalo se o pach zdechliny. Nu, to by nemusel být špatný začátek! Mohlo se buď jednat o dobré vodítko, nebo o stopu, která nikam nevede. Rozhodl se to tedy pořádně prozkoumat. Za pokus nic přeci nedá!
Po chvíli našel mrtvolu jakési zvláštní bytosti. Jednalo se o vindeliera trojrohého, ale to věděti nemohl. Nu, alespoň objevil jiné neznámé zvíře! Co ale bylo důležité, byl fakt, že ta zdechlina byla z velké části sežrána. Hari nebyl žádným zoologem, ale o zvířátka se zajímal natolik, že z očka laického pochopil, že takové kousance nemohla udělat jen tak nějaká potvora. Tohle rozhodně nebylo dílo vlčí. Že by byl konečně na správné stopě?