Príspevky užívateľa

A nastala tma. A s ní i pořádná kosa. Nemělo by to být šokující, vzhledem k tomu, že je *zima* a je ve vyšších nadmořských výškách. Chlad naštěstí nebyl tak extrémní, aby mu z frňáku visely rampouchy, ale úplně příjemné to taky nebylo. Hlavně na to musel myslet z toho důvodu, že se plánoval změnit v ptáka. Neb v ptačí podobě kraj pročeše mnohem rychleji než v podobě vlčí. A taky nějakého mega jelena nebude zajímat nějaký mrňavý zpěváček. Problémem však byla skutečnost, že spousta ptáčků, ve které se často měnil, ve tmě kdo ví jak dobře neviděla. A pak mu to trklo. Vzpomínka! Vybavil si ten moment, kdy byl v nimlóga proměněn. Hlavně tu skutečnost, že v té podobě špatně viděl. Tím si byl jist. Rovněž si vybavoval to, že naopak slyšel o dost lépe, ale za to by pracku do ohně nedal. Pokud se však nemýlil, tak by to znamenalo to, že se orientují především sluchem. O důvod navíc, proč se změnit v ptáčka. Jako pták nebude zdaleka dělat takový hluk než jako vlčisko.
Přesto zatím zkoumal v podobě vlčí. Našlapoval opatrně a co chvíli čmuchal, kdyby náhodou něco divného neucítil. A opravdu ucítil!

Jak již bylo řečeno, byl docela v nevýhodě, neb nevěděl přesně, jak ta bytost vypadá, tedy ani neznal její pach. Stopování byl tudíž nečekaně docela ořech. Navíc pohyb po zdejším terénu taky nebyl zrovna snadnou záležitostí.
Uvědomoval si však, že pokud je mlžný jelen tou onou bytostí, ve kterou se změnil, tak se jedná o fakt velkého macka, který se jen tak někde neschová. A co názvu týče... nu, bylo několikero možností. Buď je přízvisko mlžný náhodný, nebo se tato bytost v rámci lovu ráda skrývá. Třeba v mlze. Nebo snad i ve tmě? Spousta masožravců loví ve tmě. A dávalo by smysl, kdyby to byl případ i tohoto jelena. Přeci jen, za denního světla by tohoto obra viděla potenciální kořist hned. A pokud byl onen jelen tmavých barviček, což si on fakt už nepamatoval, tak by to dávalo smysl ještě větší.
Vzhledem k tomu, že už se stejně začalo připozdívat, tak se rozhodl se rozvalit a odpočívat, dokud nepřijde tma. Pak bude dále pokračovat ve čmuchání. Pokud ho jelen nevyčmuchá dřív.

Ejhle, konečně v horách! Sice zde již hraje s jistou Sil, ale úkol je prostě úkol. Čas se zde holt čas od času rozbije. Mohla by nastat vlivem rozbití času apokalypsa? Kdo ví. Možné bylo jisto jistě vše! Ale takové myšlenky jsou poněkud irelevantní. Co bylo relevantní, byla skutečnost, že měl hledat nějaký mlžný jelínky. Ale nějak nevěděl, co to mlžní jelínkové jsou. A nějak ho nenapadlo se zeptat. Nu, z naléhavosti úkolu šlo poznat, že to budou nějací nebezpeční uličníci, co vypadají jak jeleni. A protože Hari nemá pouze jednu mozkovou buňku, jako třeba tady Lumiér, ale dokonce dvě, tak ho následně napadlo, že by se mohlo jednat o tu potvoru, ve kterou se změnil, když bojoval s bratrem! No úplně se z té myšlenky zachvěl. Nějak nevěděl, zdali jest připraven spatřit potvoru, v jejíž podobě rozmajzl svého rodinného příslušníka. Co když ho budou chtít hned sežrat? Jo aha, to je asi pointa toho úkolu. Najít a nenechat se sežrat. Ups.

zkouška
Hoch ušatý se už blížil k horám! A taky k Ignisu. Joo, tady potkal tu onu Roo. Jaké to bylo veselé setkání! Škoda, že nevěděl, že se porafal se samotnou betou. Ne každý přeci může říct, že si dal 1v1 s někým tak vysoko postaveným! Sice v té době betou nebyla, ale nevadí, vzhledem k tomu, jak ta hra byla vskutku dlouhá. Nu, třeba doufat, že vlčica nepošeptala soudruhům o jeho existenci. Nechtěl být loven celou smečkou! I když by to byla nepochybně sranda. Adrenalinový sportík! Ale pokud bude skutečně smrdět v sousední smečce, tak bude muset hezky sekat dobrůtku. Bylo by přeci jenom trošku mrzuté způsobit kvůli svým nevyřešeným traumatům nějaký mezismečkový konflikt! Žel Hari neměl svého osobního terapeuta, tak je možné tak nějak vše. Ale třeba někdo v Přízračných takový bude, haha.
Každopádně samozřejmě doufal, že zkouška dopadne dobře. I když byla poněkud neurčitá. Teoreticky se mohl jen válet v horách, dělat prdlajs, a pak si vymyslet nějakou zprávu. Není to tak, že by musil přinést nějaké hmatatelné důkazy! Ale Hari je čestný hoch, tak přeci nebude podvádět.

Nu, a tak se Hahari vydal směrem k horám za územím Přízračných. Teoreticky, vzhledem k tomu, že mu zadání bylo dáno na severní louce, mohl jít kratší cestou, ale to by musel jít mimo mapu, a to by bylo hříšné! Každý přeci ví, že za severní loukou se nachází konec světa, a tam se přeci nechodí, kdepak. Sice tam už byl, ale o tom se raději nezmiňovati. Staly se tam velice škaredé věci.
Každopádně ho čekala, jak šokující, docela dlouhá cesta. Jako blbeček totiž musí obejít území Přízraků a Ignisu. Jeho ubohé nožičky! Ale to chlapec nějak zvládne. Ale docela ho toto úkolování fascinovalo, neb si myslil, že si na to potrpěl hlavně Ignis. Měnili se snad Přízrační? Ha, jak on by to mohl vědět!

"No tak... klidně mě to můžeš naučit, jestli chceš. A nemusíš mi vykat, dobře?" Ah, cítil se pokaždé staře, když mu někdo mladší vykal! Bylo až k neuvěření, jak rychle ten čas pro něj utíkal. No, aspoň subjektivně pro něj. Stále měl pocit, že si ani pořádně neprožil své vlastní dětství. Cítit se a chovat se dospěle byl stále poněkud oříšek. No, ale aspoň se teď konečně naučí normálně lovit ryby.
"Ne, né! To jsme si asi špatně rozuměli," vyhrkl hned, jakmile slyšel slova Cielova. Ajéje. To se tak špatně vyjádřil? To je zase trapásek. Měl by začít chodit na hodiny rétoriky! Ale za kým, že jo. "Nemyslel jsem to tak, že bys ho měl opouštět, to dá přeci rozum. Takoví parťáci se přeci neopouštěj, sám bych to jen tak neudělal. Spíš jsem to myslel tak, že je tu spousta ne zrovna milých vlků, kteří jsou schopný takovým mazlíkům ublížit, víš? Takto jsem to myslel. Ale jinak souhlasím, že je už čas lovu." No, snad to protentokrát vysvětlil adekvátně! Následně šel tedy o pár krůčků blíže k vodě. Ach jaj. Snad moc nezmokne, to by bylo teď v zimě docela blbý.

Je pravdou, že by byl Hari minimálně překvapen, kdyby si tento vlček chtěl hrát. Sice by ho neodmítl, ale na co by si hrál, že jo? On a hrát si, hah! To by byla trapárna pro všechny strany. Nu, naštěstí na to nedošlo. Místo toho se vlčkovi úplně rozzářila oka ze zmínky o rybách! Jéžišmarjá. To zase pokazil! Vidno potkal dalšího rybářa, zatímco on sám ještě chytil prdlajs. To se Saturejkou nepočítal, protože to bylo dílo náhody! Nu, možná pokud spolkne své zbytky pýchy, tak se snad i optá, jak se to přesně dělá.
"No, abych se teda přiznal, tak tě asi zklamu. Já ryby moc chytat neumím, spíš teda vůbec," pravil s kapičkou nervozity, páč si uvědomil, že teď musí vypadat, jako kdyby se snad vymlouval! Ale nevymlouval, to fakt ne, respektive to nebyl účel jeho slov. "Spíš jsem se to tady chtěl nějak naučit. Tím tě teda nevyháním, jo, jen, aby ses pak nedivil."
Co se hada týče, tak takový storyline fakt nečekal. Spíš teda nečekal, že na něm dropne zmínku o rozpadu rodiny a takových nádherách. Ale svým způsobem to chápal. Nejspíše se chtěl, ať už vědomě či ne, s tím nějak svěřit, byť jen minimálně. Dostat to ze sebe ven! Žel Hari nebyl žádným psychologem, tak nevěděl, jestli se v tom rýt dál, nebo ne.
"Uhm... jasně, jasně," kýval hlavou, protože zatím nevěděl, co na to tak úplně říct. Holt mu to, co se komunikace týče, šrotuje trochu dýl. Ale kdyby byl ve rvačce s nějakým zlotřilcem, tak to by mu šrotovalo úplně jinak, uličníkovi jednomu!
"To je fajn, že máte spolu takové pouto. No, nebudu lhát, trošku i závidím," snažil se pousmát. Ale moc to na něm vidět nešlo. Holt to moc neumí! "No, nechci tě sice strašit, ale dávej si tady na Nia pozor. Taky jsem měl kdysi takového parťáka, dokud mu teda... neublížili." Neublížili, aneb dokud ho bratr nerozmajznul po celém táboře i s vnitřnostmi. Chuťovka.

Konečně nastával čas noční. Hariho oblíbený, neboť mu přišlo, že kraj ve tmě je svým způsobem klidnějším. Sice to nemusela být nutně pravda, ale on takový pocit měl a na tom jediném záleželo. Co bylo poněkud riskantním, byla skutečnost, že byl docela blízko ignisáckých hranic. Stačilo potkat někoho se špatnou náladou a konflikt by byl na světě. Nic takového se však nedělo, nevypadalo, že tu někdo hlídkovat. Pro jistotu však začmuchal. Co kdyby, že! A zarazil se. Přišlo mu, že cítil poněkud povědomý pach. Saturejka? Ale ten její pach i vede za hranice Ignisu. Rozbušilo se mu srdíčko. Cítil, jak se začala po něm rozlézat panika. Ne, ne, ne! To šla za hranice? Proboha! Však ji roztrhaj na hadry! Nervózně se rozhlédl. Nikde ji však z dohledu neviděl. Polkl a zadoufal, že bude v pořádku. Že ji jen poučí a vykážou. Že si z ní neudělají oběd na nějaké ty jejich ceremoniály. Nebo... nebo se prostě mýlil. To taky byla možnost. Třeba ten pach za hranice vůbec nevedl! Může to mít v té šišce jen pomotané! Bohužel jeho panice nepomáhalo ani to hejno vran, které tu nedaleko poletovalo. Úplně se mu v hlavě zobrazil ten obrázek mrtvé Saturejky, jak si jdou na ni ty vrány pošušňat! Zatřásl hlavou. Ne. Nic takového se určitě neděje ani dít nebude.
Rychlejším krokem se vydal dál kolem hranic, jestli někde kamarádku neuvidí. Jestli to nějakého Ignisáka naštve, tak ať. Teď se jich určitě nebojí! No, však hošanovi zmehne.
Jakmile u řeky spatřil jakousi hnědou siluetu, tak mu úplně spadl kámen ze srdce. Uf! Tak je přeci jen v pořádku! Oddechl si a hned se za Saturejkou rozběhl. Cítil povinnost ji poučit, že být takhle blízko hranic je nebezpečné! Žel mu hned nedošlo, že tahle vlčice *je* členkou této proradné smečky. Jak by také mohlo? Povahou a náturou vůbec se k Ignisu vůbec nehodila, tak co by tam dělala, že? Je však jasné, že jakmile se k ní dostane, tak si uvědomí, že ten ignisácký pach je moc silný na to, aby to bylo jen z procházky kolem hranic. Ale k tomu až příště!

"Jo, byl. Ty jde znáš?" řekl překvapeně a hned v duchu Anjelku politoval. I když... měl by ji litovat? Z toho popisu by jí mohlo dojít, že popisovala Aydena, takže toho konkrétně třeba neznala. Jací jsou teda ostatní ptakoblbci? Podobně trhlí? Víc normální? Kdo ví. Možná zbytek potká jednoho dne také.
Proměněný Hari byl každopádně rád, že si ho Anjelka nezačala ošmatlávat. Stačí mírně silné šťouchnutí a už by to bolelo! Ptáci přeci jen jsou o něco křehčí jak mnozí savci.
Bohužel nevěděl, že pávi se mohou svým ocáskem vychloubat a roztáhnout ho jako vějířek. Tak místo toho jen tak pokukoval okolo. Pak i roztáhl křidélka, ale nevzlétl. Tušil, že let bude v tomto těle marný boj. Bylo by to něco jiného než let v těle drobnějšího ostříže či červenky. Možná... možná ten pták stejně umí jen plachtit. I Ayden víc plachtil jak lítal.
Nu, po chvíli se opět ve vlka změnil. Otřásl se. Uf! Cítil se docela dezorientovaně a malátně. Nejspíš už na něj šla únava z používání magie. Ale chtěl jít dál, dál za své hranice! Dvě proměny nedaleko od sebe, no co to je, nějaký mamlas zelenáč? Určitě dokáže víc!
"Mám zkusit ještě něco?" zeptal se Anjelky zatímco se pokoušel potlačit únavu. Byl to přeci trénink. Nemůže hodit flintu hned, jak se trošku unaví!

Střihl uchem, když uslyšel ono syčení. Aha! Tak se mu to přeci jen nezdálo! Tento chábr má fakt na krku hada! Možná je to taky nějaký zvířecí našeptávač jako Anjelka. Kdo ví?
Docela ho zarazilo, že o něm vlastně řekl, že nevypadá nebezpečně. Fakt nevypadá? Jak si může být tak jistý? A jak by pro něj vypadal někdo nebezpečný? I když, co by si stěžoval. Měl by být rád, že nevypadá jak nějaký obludný záporák tam kdesi z Ignisu. Ale tak, co není, může být. Hari nebyl kdo ví jaký mílius, bitek měl už za sebou několik. Důkazem toho byla i jizva na jeho tlamě.
"Uhm, zdravím?" zamrkal. "Abych řekl pravdu, jen tu tak existuju. Ale myslel jsem taky nad tím, že bych se mohl pokusit chytit nějakou tu rybu, když už tu jsem." S myšlenkou, že by vlastně chtěl i procvičit magii, se nesvěřil. Nerad o své magii říkal cizincům, pokud to nebylo nějak nutné. Měl to něco jako své eso v rukávu! I když, těžko říct. V podobě medvěda by těžko zmohl cokoli proti někomu s nějakou ohnivou magií.
Hned, jak to dopověděl, tak si pomyslil, že tu otázku mohl cizinec brát jako nějakou žádost o společnou procházku či lov! Ale tuhle domněnku hned zahodil. Onen vlček už byl docela velký, nejednalo se o nějakého zatoulaného špunta, který by potřeboval nějakou asistenci nebo tak něco.
"Ten had je tvůj? Je pěkně zajímavý. Ještě jsem takového nikdy neviděl." optal se ze zvědavosti. Černá nudle s modrými pruhy se holt nevidí každý den!

"Jo, jsem v pořádku?" řekl trochu nejistě a náhle měl hrozné nutkání se podrbat za uchem, což naštěstí potlačil. Jéje, tyto otázky ho vždycky trochu vyvedly z míry, protože nikdy moc nevěděl, co na ně říct. No, v hlavě nikdy moc v pořádku nebyl a co se týče fyzična, tak se asi dá? Zatím díkybohu hladem netrpí. Ale co není, může být!
Co nečekal, bylo to, že ho zmátla i další slůvka vlčice! Vlastně ho to možná i trochu vyděsilo. Tušila snad, že to nemá na hlavě od narození? Měla nějaké třetí oko? Ne, ne, určitě ne. Moc nad tím přemýšlí! Asi prostě nikdy neviděla parohatýho vlka. Však on sám taky ne. Leda Timka a Roo, ale to byly rohy. To je něco úplně jinýho!
"No, s tím se vlk už obvykle narodí," pokrčil rameny. "Jak má někdo křídla, tak někdo rohy nebo parohy. Ještě jsi nikdy nikoho takového neviděla?"
Docela by ho překvapilo, kdyby vlčice neznala nikoho s nějakým bonusem. To v Nihilu nikoho takového neměli? Nebo možná měli, jen se až teď zeptala, jak to vzniká? No, těžko říct. Nemělo moc smysl nad tím špekulovat. Ledaže... "Ale asi je možné, že by tu někde mohl být jedinec, kterému by to mohlo narůst pomocí magie." Ne, že by se tímto chtěl nějak vyzradit. Ale možné bylo vše, no ne?
"Uhhmm, taky mě těší. Já jsem Hariuha," představil se také. Ne, že by byl sám od sebe nějak nervózní, ale nejspíše se jaksi neklid Rio přesunul i na něj. Divnoúšklebek se snažil nevnímat, jinak by ho beztak taky napodobil! A on je tady přeci dospělej, tak musí vypadat chytře a slušňácky. "Seš z Nihilu, že?" optal se, ačkoli to už její pach prozradil. I když, kdo ví. Jistota je jistota. "Je pravda, že se dost zaměřujete na kvítka?" Vzpomněl si na to od Roo, která o nich dokonce referovala jako o kytičkářích! Samozřejmě o tom taky něco málo slyšel, ale není nic lepšího, než potvrzení od samotného zdroje.

Hari se pousmál nad rozhodnutím Saturejky. Samozřejmě v dobrém slova smyslu! Líbilo se mu, jak to vyřešila. Takto nebude o hladu ani jeden a ani jeden se nebude cítit blbě, že to sežral celý. Že ho to nenapadlo rovnou! Nu, možná to bylo prostě tím, že měl zrovna potřebu sebe dát na druhé místo. "Dobrou chuť," popřál jí také.
Pustil se tedy do jídla. A jak mu to bodlo! Ryby sice nebyly jeho nejoblíbenější pochutinou, ale rozhodně nebyl typem vlka, co by kroutil nosem nad vším. Co se Saturejky týče, určitě neměl potřebu analyzovat její manýry u stolu. Raději se věnoval tomu svému, dokud vlčice opět nepromluvila.
"To věřím," řekl a kapánek se zastyděl. "Sám ani nevím, v co jsem se přesně změnil. Volavka s dlouhým zobanem to nebyla, tak jsem se aspoň pokusil využít ty dlouhé nohy? Ale to je asi jedno." Ano, uvědomil si, že zas tak trochu příliš dlouho mluvil. Asi měl prostě potřebu vysvětlit to, co se vlastně stalo.
"Uhhhmm..." zamrmlal zamyšleně. "Asi ve všechna? Nebo teda, abych řekl pravdu, tak fakt netuším. Podařilo se mi změnit v různé ptáky, savce a tak. Většinou jsem ani nepoznal, v co jsem se zrovna změnil. Mnohdy to ani nepoznal i druhý vlk, když jsem zrovna s někým byl. Takže na světě musí být spousta tvorů, kteří tu vůbec nežijou." Nezmínil se o faktu, že je možné, že si může něco převzít ze zvířecí podoby do podoby vlčí. Doteď si tím vlastně ani nebyl jistý. Ale bylo vůbec nad čím diskutovat? Změnil se v parohatou bestii a ty parohy mu zůstaly. Byla to náhoda, která se nikdy nezopakuje? Nebo i to byla součást jeho magie? Bylo snad i možné, že jeho dnešní přeměna z hadilova na vlka mohla skončit se zobákem navíc?
"A souhlasím. Kardinálové jsou moc krásní. No, jestli bys někdy chtěla, tak můžeme zajít se po nich podívat. A nesmysly fakt neblábolíš." Birdwatching ve vlčím stylu, ah ano. Když byl ještě harantem, tak to byla jeho oblíbená kratochvíle. A vždy se chtěl naučit rozeznat druhy ptáčků jen podle zpěvu! Žel takové úrovně nikdy nedosáhl. Ale kdo ví, třeba se to může brzy změnit!
"Byli proti magii?" podivil se. "To je fakt zvláštní. I když se to asi dá svým způsobem pochopit, vzhledem k tomu, že spousta magií může napáchat tunu škod." Joo, třeba takový ohýnek. Nechat se protivníkem ugrilovat, jéj, to by docela bolelo.
"Jak jsem ke své magii přišel? No, vlastně úplnou náhodou... Poprvé jsem se proměnil už jako malé štěně. Doteď ani nevím, co to bylo za zvíře. Chodilo po dvou, vzpřímeně. Mělo zobák, ale jako pták jsem se fakt necítil. Ani křídla to nemělo! Teda, trochu to jako křídla vypadalo, ale letět s tím určitě nešlo. Ani klasický peří to nemělo." Ano, musel prostě trošičku podrobněji odvyprávět svou příhodu s tučňákem císařským, protože mu to furt hlodalo v hlavě, co to bylo za potvoru!

Procházel se nedaleko řeky a přemýšlel. Což nebylo nic nového, protože když byl sám, tak často přemýšlel nad životem, který si tak trochu zpackal. Teda, zpackal? Bylo to vhodné slůvko? Nebylo to tak, že jeho momentální život byl nějak extrémně mizerný, ale hoch byl prostě dlouhodobě seklý v minulosti. Možná by mu bylo lépe, kdyby měl ve svém životě jakousi možnost "uzavření" s jeho rodinkou a Remkou. Žel rodiče ani Remku už nikdy neuvidí a bratra už sežrali červíci. A druhý bratr? No, těžko říct, jak jejich setkání dopadne. Momentálně jsou seklí kdesi v časoprostoru.
A jak se procházel, tak jeho ucha uslyšela jakési zašustění. Hned se ohlédl za zdrojem a spatřil... ježka? Bylo to ono? Ale však ježci mají teď v zimě spát. A tento byl nějaký... podezřele dlouhý. Zastřásl šiškou svou. Nejspíš už má chudák halušky.
Tak se vydal na cestu dál. Řekl si, že když už je u té řeky, tak by si mohl propláchnout svůj ksicht a... zkusit lovit ryby? Případně trénovat magii, aby se konečně mohl změnit v tu podělanou volavku a rybařit *efektivně*. Musí pak přeci Saturejce ukázat, jak se za tu dobu zlepšil!
Nu, ale než se nadál, tak si všiml u břehu další existence. Hned zastavil. Třeba analyzovat situaci!
Cizinec nebyl cítit Ignisem, to bylo první dobré znamení. Byl už na pohled docela velký, takže to taky štěndo nebylo. A... viděl to dobře? Měl na krku hada? Trochu zamžoural. Přeci jen, cizinec měl tmavou srst a ta věc na jeho krku taky byla tmavě zbarvená. Ty jo, snad už mu nehrabe. Zamrkal a pomalu se vydal k němu. Snad ho nevyděsí nebo tak něco.

"Jo, to asi jo. Úplně ideální to nebude, ale aspoň něco. Vlastně žádná lepší možnost stejně není." Hari žel nikdy do města nezavítal, to by jinak věděl o existenci zrcadel. I když, kdo ví, kam ho život zavede. Ale pro jeho vlastní dobro skutečně doufám, že tam nezabloudí. Hoch moc pánbíčkář není, tam by ho zbili akorát tak do němoty.
Bylo hezké, že si Timeček myslil, že mu to slušelo. Ano, taková slůvka na srdíčku hřála. Žel nikdy nevěděl, jak adekvátně na taková slova reagovat. A tahle situace žel nebyla výjimkou. Žádná inteligentní slova ho nenapadla, tak se místo toho jen... usmál. Doufejme, že ne příliš přiblble. Ale díkybohu se mohl chytit jiného tématu! Tedy, téma to moc jiné nebylo, ale to je fuk. Může na něco reagovat a nevypadat jak awkard blbeček!
"Bolševník?" zopakoval zamyšleně. "No, ten by byl na věnec i tak stejně příliš velký, ne?" Dělat věneček na malou kebuli z několikametrového kvítka neznělo moc... chytře. Ale co on věděl. Vratičové taky nejsou zrovna drobci ve světě kytek, a stejně to s nimi šlo? "Asi se dost zajímáš o kytky, že?" Minimálně to tak vypadalo. Respektive si myslil, že se o ně zajímal spíše z hlediska estetického než zdravotnického. I když, kdo ví?

"To je," uznal. Ty jo... Fakt už je to taková doba? Cítil se najednou tak staře! Jen mrkne a už bude mít ogařisko plnovous. Přitom se dospěle moc necítil. Byly tyto pocity normální? Asi ne. Jeho bratr už nějakou tu sobotu šéfil Ignisu, tak ten určitě nemá myšlenky, že je to víc špunt jak dospělák. Ani by se nedivil, kdyby už měl nějakou partnerku nebo tak něco. Sakra, Hari musil být v životě fakt pozadu! Aspoň takový měl pocit.
"Uf, pardon. Jsem Hariuha. A vy?" Jéjda, že si na to nevzpomněl dřív, na to představování se! Docela trapásek. Ale řekl si, že si na to samé vlčina taky vzpomněla až teď, tak nejspíše i zažívá podobné pocity. Nu, co už. Stává se a život jde dál.
Z nabídky byl docela překvapený. A dalo se mu divit? Taková nabídka vlku nespadne jen tak před nos. Byla by blbost to odmítnout, ale na druhou stranu... "A nebudete mít ve smečce průšvih? Asi poznají, že už to jedl víc jak jeden vlk, ne?" Nevěděl, jaké přesně u nich byly zvyky, ale dokázal si představit, že za nakrmení tuláka by mohli dostat jednu přes uši. Hlavně teď! V tomto období potravy na rozdávání opravdu nebylo.