Príspevky užívateľa

Hari přikývl. Ano, byl to takový obyčejný a uskutečnitelný plán co se životem. Vlastně taky přemýšlel nad tím, že by se přidal do smečky. Konkrétně k Přízračným. Ale vzali by ho? Neměl nejmenší tušení. Rád by někam patřil, nebo by rád měl aspoň ten pocit, že někam patří. Těžko však říci, zdali by se takový čin vyplatil. Jestli to není příliš velký risk. Nevěděl, co se všechno za ty roky tam změnilo. Jestli je to stále uskupení dobráků. Rád by doufal, že jo. Přeci jen, taková Anjelka fakt zlounem nebyla. Hlavně ale doufal, že se Saturejka nezatoulá za nějakými pochybnými existencemi. Třeba do Ignisu nebo do města. Ale to snad ne. Co by tam dělala? Měla nihilskou náturu, ne náturu ignisáckého bojovníka.

"Jo. Jsem v pořádku," vydechl. Uf. Cítil se však poněkud dezorientovaně. Na okamžik byl v podobě ptáka, na kterého vůbec nebyl zvyklý, a další moment z něj byl zase vlk. Možná by mu bylo paradoxně trochu líp, kdyby ve zvířecí podobě zůstal aspoň o půl minuty navíc, ale nestalo se tak. Navíc by zas byla šance, že by se projevil bolehlav, nu, unavený byl ale tak jako tak. Nechtěl však, aby se Saturejka zbytečně strachovala.
Každopádně bylo zvláštní být najednou zase na čtyřech. Trochu si protáhnul nožky, aby si na ně zase zvyknul.
"Ale ne, žádný vítěz nejsem. To ty jsi ji přeci ulovila. Kdyby ta ryba žila, tak kdo ví, jestli by se mi ji podařilo chytit," zavrtěl hlavou. "A jo, tohle byla moje magie. Umím se měnit ve zvířata, ale jak sis všimla... ne vždy se to povede. Chtěl jsem se změnit ve volavku, ale nakonec se ze mě stalo něco úplně jiného." Holt ne vždy se poštěstí. Ale dávalo to smysl. Mnohem častěji se měnil v drobnější letce, ne v dlouhonohé ptáky. Hm. Aspoň může mít pak co trénovat.
"Takže ty žádnou magii nemáš?" chtěl se ujistit. Zajímavé! Neznal moc vlků bez magie. Vlastně žádného. Ale možná jen byla magie Saturejky tak bizarní, že doteď o ní nevěděla?

Úvaha Saturejky ho trochu vyvedla z míry. No, vyvedla. Lepší slovo by bylo překvapila. Žít v okamžiku, nechat minulost minulostí a promyslet si svůj plán do budoucna? Tak na to expertem nebyl. Hari byl vlkem s velkou minulostí, chudou přítomností a žádnou budoucností. Aspoň to si o sobě myslel. Však co by ho mohlo čekat? Netušil. Mnohdy měl pocit, že mu dny splývají a že svým životem snad i plýtvá. Bratr Rej to měl určitě naopak, když teď alfuje Ignis. Ale na ten raději zase nemyslet.
"A ty už máš nějakou představu do budoucna?" optal se. "Tedy... samozřejmě, že mi to nemusíš říkat, jestli nechceš. Je to přeci jen trochu osobní." Ano, obecně docela často říkal slůvka, že mu to říkat nemusí, jestli nechtěj. Holt nikdy neměl představu, které otázky jsou příliš osobní a které ne, a nechtěl někoho zbytečně naštvat.
Každopádně zpátky k lovu rybiček! Jak již bylo řečeno, Harimu se nepodařila proměna ve volavku, místo toho se z něj stal hadilov písař. Žel neměl čas na to se změnit zpátky a zkusit to ještě jednou, protože ryba byla na útěku! No na útěku. Mrtvola asi moc utíkat nemohla, ale to bylo jedno. Bylo třeba ji získat zpět!
Voda ve zdejších končinách naštěstí hluboká nebyla. Díkybohu, jinak by hadilov Hari nemohl použít své dlouhé nožky. Sledoval tedy očkama rybu, jak ji unášel proud, a začal do vody kopat. Hezky to cákalo, co si budem, ale na to momentálně nemyslel. Byly tu jiné priority! Ale jakmile u nožek cítil onu rybinu, tak neváhal a ponořil zobák do vody a kořist vytáhl. Ryba možná už nebyla tak hezká jak předtím, ale víceméně zbyla celá. A to bylo hlavní! Kořist tedy hodil na břeh a následně si uvědomil, jak ho bolí nožky. Úplně nebyl přizpůsoben na vodní kopání. Kdyby ryba byla živá, nejspíše by se mu to nepodařilo, ale naštěstí to všechno nějak dopadlo. Hurá! Každopádně se rozhodl se vrátit zpět do své vlčí podoby, protože takto toho moc stejně nechytí.

"To je... to je asi pravda," zamumlal. Nebylo nejsnadnější to uznat, ale bylo to třeba udělat. Dokázal by si představit, že kdyby jako léčitel nechal někoho vědomě umřít, tak by z toho měl taky na nějakou dobu noční můry. Ale nemyslel si, že by vlk, kterému někdo pomohl, pochopil své špatnosti a začal by se zase chovat dobře. Dobře věděl, že u Daria by to takto nikdy nefungovalo. Spíš by toho vesele zneužíval a pokračoval by v dělání ze života peklo ostatním. Ale... ale co on sám? Ani po slovech Sari nebyl úplně přesvědčen, že si pomoc zasloužil. Někteří možná, až třeba na již zmíněnou výjimku, ale co on? Ne, nad čím to přemýšlí? Byla to přeci sebeobrana. Co jiného měl dělat? Navíc tímto možná nepřímo zachránil nejeden život. Ale přesto si ten onen čin nedokázal doteď odpustit.
Jak již bylo řečeno, jak osaměl, tak jeho myšlenky začínaly být poněkud hlučnější. Přesto se mu ale začínala zavírat oka z vyčerpání. Naštěstí se ale zachránkyně vrátila dřív, než skončil v limbu. Ten šok ho docela probudil, co si budem. Vždyť přinesla pět, pět! Pstruhů! A ani to netrvalo tak dlouho! Nebo trvalo? Ani nevěděl. Naprosto ztratil pojem o čase.
"To... to se ti jak povedlo?" pravil překvapeně. Co si budem, docela ji podcenil. Tohle dokáže málokdo. "Děkuju," hlesl a pohlédl na rybičky. Nevěděl proč, ale hlad ani neměl. Možná to bylo tím, jak byl chudák mimo. Každopádně se přinutil a začal jíst. A jak už to bývá, při jídle si uvědomil, že hlad fakt měl. Sakra. Nějak se bude muset Sariane odvděčit. Ale jak?

Trochu posmutnil, když mu došlo, že ani teď nenalezne definitivní odpověď na svou otázku. Očividně prostě zmizela. Slehla se po ní zem. Asi by to měl už vzdát. Ptal se už nejedné bytosti a žádná z nich neměla tušení, jaký byl Remky osud. Doufal jen, že někde žije a že je v rámci možností šťastná. Představa, že zemřela někde úplně sama byla příšerná. Ale svým způsobem by se ani nedivil. Přišlo mu, že mnoho dobrých vlků čekal hrozný osud. Taková nespravedlnost! A nejhorší na tom bylo to, že nezmohl nic. Byl jen Haharim, ne nějakým hrdinou z pohádky pro vlčata, který zachrání celý svět.
"Jako malý jsem ji znal. Hodně mi pomáhala a byla mi podporou. Chtěl jsem se s ní znovu po letech setkat, ale... asi to už nebude možné. Bohužel nejsi jediná, kdo nemá nejmenší tušení, co se s ní mohlo stát," odpověděl vlčici pravdu a nic jiného než pravdu. Proč by taky lhal, že? Nebylo to žádné státní tajemství, za které by ho nějací kumpáni popravili někde u kaňonu, aby nikdo nikdy nenalezl jeho mrtvolu.
Co se kořisti týkalo, tak ho vlastně napadlo, jak něco tak velkého dotáhne až k Přízračným. Byla to přeci jenom docela štreka. Tedy, nebylo to až tak příšerně daleko, ale přeci jenom, pohyb po horách je podstatně složitější jak pohyb někde na planině. Byli tu snad jiní Přízrační? Ne, to asi ne, jinak by tu přeci byli s ní, ne? A sama to určitě nesní. A kdyby jo, tak by si dokázal představit, že jejich alfa by na to paleček hore nedal. Minimálně v Ignisu by za to dostali pořádný flákanec a v Přízračných nejspíše taky. A vlastně! Někdo by mohl ucítit pach zdechliny. Ať už vlk, nebo něco horšího. Díkybohu, že nevěděl, že nimlógové se zdržují především v horách, jinak by se mu z té představy asi orosila zadnice. Nu, tak se nic škaredého snad nestane.
Každopádně se nezeptal, jestli tu bude mít nějaký odvoz, nebo ne. Přišlo mu, že by pak zbytečně strkal frňák do záležitostí, které by mu mohly být úplně putna. Jistě, myslil to dobře, ale to vlčice vědět nemohla. Byl to přeci jen nějaký pochybně vypadající tulák a jak bylo známo, tuláci obvykle nepohrdnou ňamkou zdarma. On tedy takový nebyl, respektive by se o kořist rval jen ve velmi nutné situaci, kdy by mu nic nezbývalo. A dnes taková situace nebyla.
Střihl uchem, jakmile uslyšel, že déšť začíná slábnout. Hurá! Možná tu nebudou muset trčet celý den! To by bylo panečku awkward. Ale kdo ví. Třeba to zase hned zesílí.

Jistě je rád, že nevěděl, že tady S'Arik uvažoval o použití magie. Safra, byl rád, že vůbec nevěděl, jakou magii vlastně má. Kdyby tuhle znalost měl, jistě by byl velmi podezřívavý a vyhýbal by se jakémukoli fyzickému kontaktu (i když, tomu by se vyhýbal tak či onak). Nebylo to tak, že by si z noxe Přízračných dělal dobrý den, či by snad nedejbože plánoval být nějakým dvojitým agentem. Prostě a jednoduše, jeho minulost byla velmi citlivou záležitostí. Kor když kuchnul v podobě mlžného jelena svého vlastního bratra. Sotva z něj něco zbylo. Přijali by ho snad s touto vědomostí? Těžko.
Tuhle vzpomínku mu opět vyvovala vlkova otázka. Co v něm podnítilo tu onu nenávist. Nenávist. Docela trefné slovo. Kdyby měl opravdu blbý den a kdyby se mu náhodou podařilo změnit se v ohnivce, tak by se nepochybně pokusil podpálit území ohnivé smečky.
Odmlčel se. Tak trochu přestal vnímat. Snad proto si ani nevšiml toho, jak mu tmavý vlk hleděl do duše, či si toho spíše ani nevšímal. Po chvíli mrknul a konečně promluvil.
"Nebyl jsem zrovna... oblíben. Nebyl jsem jejich typický Heltyr. Víc bílý jak černý a nenásilný k tomu. Pak mě někteří... ne, šikana je slabé slovo. Málem mě zabili. Bylo mi víc než dost dáno najevo, že tam nepatřím. Nebylo to tak, že by mě nesnášeli všichni, ale stačilo to k tomu, abych od nich utekl." No jo, Fiora ho málem utopila a nikdy se vlastně nepřišlo na to, že to byla ona! Chudáček musel spát s jedním očkem otevřeným. Co se oblíbenosti týče, těžko říct, jak to reálně bylo. Neměl ho rád především Darius. Sice to byl jeden vlk, ale to stačilo, aby mu udělal ze života peklo. A pak tu byla ta sranda s Nereem, který potlačil jeho magii. Možná to tak bylo dobře, jinak by Hari v medvědí podobě svého bratra zabil uprostřed tábora Ignisu. A těžko říct, jestli by se pak ze smečky dostal živý.
Jeho pohled byl stále poněkud nepřítomen, ale pak se to přeci jen zlepšilo. Věděl, že nemohl působit jako slaboch. Musel se překonat. Nemohl být nicka. Přeci jenom o sobě samém řekl docela dost pozitivních vlastností, tak je musel nějak prokázat.
Každopádně byl z následujících slov poněkud... zmaten. Kolik je ochoten jim dát? Co to znamená? A jakou si představuje budoucnost u nich? Tento typ otázek nikdy neměl rád, neb nikdy nevěděl, co druhá strana chce slyšet za odpověď. Vůbec nepomáhala skutečnost, že S'Arik kroužil kolem něj jako sup. Vlastně si vzpomněl na setkání s betou Ignisu. To taky kolem sebe kroužili, minimálně mentálně, a pak se tak trochu porafali. Ale něco podobného se tu snad nestane. Ale raději se mít na pozoru!
"Všechnu, kolik budu schopen dát," vyřkl poněkud vágní odpověď. Nevěděl, co na to přesně říct. Samozřejmě, že neplánoval odejít hned za měsíc. Ale kdyby se prokázalo, že Přízrační jsou vlastně v nitru prohnilé uskupení, tak by tam dlouho nesetrval. "Byl bych rád, kdyby má budoucnost byla v Prízračných. Rád bych se tam rozvíjel a pomáhal se rozvíjet i ostatním. Jsem ochoten smečku bránit tak, jak to půjde. No ale přiznám se, že pokud by došlo na mé přijetí, tak bych hned nevěděl, jaké konkrétní povolání vykonávat. Musel bych se o konkrétních možnostech víc... dovzdělat." Samozřejmě by nejdříve musel vědět, co všechno se nabízí a jakých jedinců je nedostatek. Předpokládal ale, že by se jim mohl hodit nějaký bojovník. Takové postavení by mu jistě nevadilo. Ale jinak byl ochoten vykonávat víceméně cokoli. No, cokoli, co by mu tak nějak šlo.
Každopádně a rozhodnopádně doufal, že jeho odpověď byla adekvátní, neboť neměl tušení, co přesně říct. Nebo spíš, co přesně chtěla druhá strana slyšet. Bylo by blbý se teď znemožnit.

"No, tady jsem ho zrovna neviděl, to je pravda," přiznal Hari. Proto byl tak vyjukán, když spatřil bizár, jehož jméno bylo Ayden. "Ale potkal jsem vlka, co takto vypadá." No, alespoň k něčemu ta jeho existence byla, asi. Minimálně předpokládal, že vypadal jako ten onen páv. Jednalo se o extrémně specifický vzhled, tak by se mu to aspoň mohlo povést, no ne? Blba ze sebe zase udělat nechtěl!
"Takže..." začal a snažil se vybavit Aydenův vzhled a představit si ho v ptačí verzi. "Páv je modrý a má hrozně výrazný ocas s takovými očky. I na hlavě mají takovou... něco jako chocholku." Tou chocholkou si nebyl jist. No, Ayden na hlavě peří měl, tak to měl třeba tak i ten páv? Kdo ví.
Po popisu následně zavřel očka a snažil se onoho ptáčka v hlavě představit. Jakmile byla jeho představa konkrétnější, tak se proměnil. A hle! Skutečně se povedlo! Stal se z něj páv. Hned si pomyslil, že byl úspěšný, hlavně díky tomu, jak ucítil ten onen těžký ocas. Ha! Tak možná nebude tak marnej! I když to bylo hlavně tím, že páv vypadal... velice specificky.

Samice: Bellanna, Anjel, Fantine
Samci: Timothée, Huntley, Raymond

Zastříhal ušima, když krkavec začal krákat. Ale snažil se ho nevšímat a místo toho vnímat noxe Přízračných. Tohle si přeci nemohl nechat zkazit! Nebylo to tak, že by to někdy mohl zkusit ještě jednou, nebo podat kasační stížnost. Komu by ji taky podával, že jo. Nějaké správní soudy tu žel nebyly.
"Znám území Ignisu. Vím, že nějakou dobu zpátky měl Ignis problémy kvůli jakémusi puči, ale teď se jejich stav zlepšuje. Údajně už neloví tuláky na ceremoniál. Heltyrové vymírají, ale jeden z nich je alfou. A... na chvíli se odmlčel. Nadechl se. "A ten alfa je můj bratr. Strávili jsme společně část dětství." Jistě by se to dalo trošičku zneužít. Rej, co jest známo, by Harimu neublížil, pokud by to nebylo nezbytně nutné, ale žel už má nejspíš v Ignisu reputaci, když pocuchal kožich jejich betě. Ups.
"Jsem schopen Ignisu čelit. Už nemám s nimi nic společného. Ani s bratrem." Ah, kdyby jen věděl, že se jeho kamarádka Saturejka do Ignisu přidala! Jej, to bude mrzeníčko mrzení. Ale aspoň se nebude chlapec nudit. A ani jeho okolí ne.
Co se bratra týkalo, nebylo to tak, že by měl s Rayem vyloženě špatné vztahy. To měl s Dariem, kterého jaksi vymazal z povrchu zemského. Žel cokoliv s Ignisem mu přinášelo špatné vzpomínky, takže holt nezbývalo nic jiného, než i druhého bratra vyhodit ze života.

Otázka ho trochu překvapila. Ne, že by nedávala smysl, kdeže. Ale vlastně nad tím zrovna nepřemýšlel. Bylo pravdou, že mimo Norest měl na mysli spoustu jiných věcí, než Přízraky. Třeba svého již zesnulého bratra. Ale na toho raději už nemyslet, božínku.
"Vlastně už od štěněte," přiznal. Holt Ignis nikdy nebyl zrovna přívětivým domovem pro tohoto černobílého jedince. A když potkal Remeezku, tak začal toužit po menším odstěhováním se. "Ale osud mě zavedl jinam a opustil jsem Norest. Vrátil jsem se teprve nedávno. Chci tím říct i to, že umím přežít i sám, a tedy bych neměl být pro smečku příliš velkou přítěží." Doufejme.
Jakmile se vlk představil, tak na Hariho málem šla mrtvice. Tento jedinec byl jako typický vysokoškolský pedagog. Pokud by teda znal vysokoškolské pedagogy. Doc. JUDr. Bc. S'arik Dasurk Milaga, Ph.D., LL.M. Eur.Int. Jenom se tu nosily jiné tituly. Ale to odbíháme, přátelé! Alespoň se dozvěděl, že je to nox. To je plus a asi jediné, co si z tohoto představení odnese.
A pak přišla ta ona otázka. Ajéje. Nějak nevěděl, co všechno říci a co všechno si nechat pro sebe. No, moc mlžit a kecat o sobě nechtěl. Lež má krátké nohy a kdyby se na něco přišlo, tak by mu dali jednu pořádnou přes kožich. A to právem.
"Jsem dobrý lovec a bojovník," začal tedy s něčím basic. Byl? "Jsem původně z Ignisu, narodil jsem se tam, takže mám za sebou jejich trénink. Nebo aspoň jeho část, než se mi podařilo od nich utéct. Nezbyla mi ani kapka loajality k této smečce. Ale stále si pamatuju o nich nejednu věc, která se někdy třeba může hodit." Bylo dobře to zmiňovat? Nebo vypadal jak neloajální chlup, hnida, co nikdy nikde nevydrží a jen bonzuje? Fakt doufal, že neudělal chybu, která by mohla způsobit v noxovi nedůvěru. Modlil se za pravý opak.
"K lovu, k boji i ke špehování jsem schopen i využít své magie. Umím se měnit ve zvířata," dodal. Nezmiňoval to, že někdy si může z podoby zvířete něco odnést do podoby vlčí, protože za to může velkou měrou dílo náhody. A ještě by se nedejbože rozhodli z něj udělat scp, kde bude víc mutant jak vlk. Jo a taky by tím vlastně řekl, že se mu už podařilo se změnit v tu jelení bestii, což by mu na jeho místě moc nedalo spát.

Náhle měl pocit, že se mu veškeré vědomosti o Přízračných vypařily z hlavy. Tak se je rychle snažil poskládat dohromady, aby nebyl za blbečka. Ještě bylo nevýhodou to, že jeho informace mohly již být poněkud... zastaralé. Nejvíc se toho přeci jen dozvěděl kdysi od Remky, ale to už jsou roky zpátky. A s Anjel se o tom přeci jen moc nebavil.
"Vím, že sídlí nedaleko odsud," začal. Bohužel přesné souřadnice dát nemohl, ale aspoň mohl ukázat směr packou. "Je spíše mírumiluvnějšího charakteru, na rozdíl od Ignisu. A pokud si dobře pamatuju, tak má dobré vztahy s Nihilem. Ještě si členové cení hvězd a hledají v nich osudy. Je to taková... větší rodina." Výklad to byl poněkud zmatečný, ale byl rád, že si na něco vzpomněl. Kdyby se tak nestalo, uf, to by byla ostuda. "Znám od vás ze pár členů. Hlavně teda těch bývalých, jmenovitě Remeezu a Timothéeho." Zmínil to, aby to nevypadalo, že jeho myšlenka se přidat byla nahodilá a že vůbec o nikom neví.
Pak se zamyslel opět nad postavením tohoto jedince. Možná byl opravdu vyššího postavení. Kdyby to byl nějaký zelenáč, tak by asi zavolal někoho výš, pomyslil si. Ale nevěděl to jistě. Přeci jen, přesné zvyklosti ještě neznal.
Uvědomil si, že pak bude muset něco říct o sobě a co smečce může nabídnout. Nebo tak něco. Dávalo by to smysl. Přeci by nevzali každou vyžírku! Uff, to taky bude složité.
"Jinak mé jméno je Hariuha." Ano, vzpomněl si, že je dobré se i představit. Rod raději vůbec nezmiňoval. By se chlapec asi střelil do nohy, kdyby tak brzy odhalil, že je to bratr alfy Ignisu. Nechtěl to tedy vyloženě zatajovat, ale prostě si myslil, že bude lepší o tom říci trochu později.

"Sokol, ostříž, no, aspoň si jsou podobný, ne?" snažil se zachránit svůj fail. Horší by bylo, kdyby z něj nebyl sokol, ale nějaký rorýs! To by se zastyděl právem. Úplně jiný ptáci! Každopádně Hari nebyl žádným zoologem, takže si úplně nebyl jist, jak přesně poštolky vypadají. Měl teda nějakou představu, ale nevěděl, jestli mylnou. Nechtěl se ale takto ztrapnit před o dost mladší Anjel. By vypadal jak nevzdělanec! A to nechtěl.
"A co kdybych zkusil něco úplně jiného?" navrhl tedy. "Třeba... páva." Aspoň Ayden mu k něčemu byl. Dozvěděl se díky němu, že takoví ptáci existují! Sice se v něj Ayden nikdy před jeho očima neproměnil, ale díky jeho velice specifickému vzhledu měl představu, jak tento tvor vypadá. To by nemohl zkazit, ne? Však žádný tvor nevypadá podobně jak páv!

"No právě!" pokýval hlavou Hari. "Ale ať jsem se ptal kohokoli, tak nikdo nevěděl. A jak říkáš, vypařit se přes noc je nepravděpodobné. Proč by to navíc dělala? Není to tak, že by Přízrační byli špatnou smečkou, na rozdíl od jiných, proto mi to moc nedává smysl. Ještě k tomu ji hledám příležitostně docela dlouho a nikde ani stopy." Žel už se o její nalezení snažil od dob, co vkročil zpět do Norestu, tak si už nedělal naděje, že by tu někde mohla býti. Samozřejmě, zázraky se dějí, ale na tento už tak nějak nevěřil. Ale jestli ji někde najde, tak určitě bude velice rád!
"Ne, ne, to určitě ne!" vytřeštil skoro až očka. Má o něm nějak moc velké mínění, ne? "Už jako malému mi vůbec nic nešlo a byl jsem jiným jen pro smích," pravil, a tím odhalil něco málo ze své minulosti, ale raději se rozhodl to trošku zakecat. "Ale je pravda, že mi toho teď jde víc. No, vlk ani nemá na výběr, když žije sám. Buď se naučí, nebo nepřežije."
Oplati Saturejce úsměv. Ale raději ne od ucha k uchu. Saturejka takto vypadala roztomile, ale on by nepochybně vypadal jako psychomagor, či při nejlepším jako kočka šklíba. A ani jedno není značka ideál, co si budem.
Každopádně taky byl rád, že si našel kamarádku. Sice se seznámili, nu, poněkud zajímavým způsobem, ale co? Kamarádů také mnoho neměl a byl vlastně rád za každého. Jako malý přeci jen přátele neměl. Jen se tedy párkrát viděl s jistým Majkem, Timečkem a Remkou, ale ti nežili v Ignisu, kde trávil většinu svého času. V Ignisu měl leda svého pavoučka druhu amplex, žel jeho osud byl poněkud... hrozivým.
Poslouchal, když vlčice vyprávěla o tom, co všechno ji bavilo. "Ale ne! I kdyby, o to vůbec ani nejde. Nejde o to, co chci slyšet já, ale co chceš říct ty." Vyjádřil to dobře? Srozumitelně? Nevěděl. Jen chtěl, aby měla možnost se vyjádřit o sobě tak, jak by chtěla. Každý je přece jinačí! Někdo se rád sluní a někdo se rád mlátí s ostatními.
Znervózněl, když si všiml, že posmutněla. Ajéje. Rozhodně jí nechtěl připomínat nějaké špatné vzpomínky, a tak se trochu cítil blbě a provinile. Nejhorší na tom bylo to, že ani nevěděl, jak ji uklidnit či povzbudit. To byl teda kamarád! Za všechny prachy.
Než se však nadál odpovědět, tak Saturejka změnila téma na... ryby? Slyšel dobře?
"Uhm... tak jo? Ale já taky nejsem kdo ví jaký rybář," zamrkal překvapeně a vydal se k vodičce. Zíral na ni a na rybky kolem. A vůbec nevěděl, jak začít. Jaká je technika. Tak zkoušel vše možné. Údery packami i případné pokusy se do ryby zakousnout přímo ve vodě. Nic se ale nedařilo. Byly na něj moc rychlé! Trochu ho to frustrovalo, co si budem. Navíc měl taky už docela hlad, takže nešlo jen o zábavu, ale i o přežití!
"Hm... Něco zkusím. Ale nelekni se, jo? Bude to sice trochu podvod, ale jíst musíme," pravil. Chtěl se totiž změnit ve volavku. Ty přeci žerou ryby, ne? Pomyslel si totiž, že v těle ptačího rybáře se mu určitě bude dařit lépe. Jo, chtěl trochu zaflexit. Nakrmit sebe i ji po dlouhém dni, to by bylo! Konečně by se cítil užitečně.
Zavřel tedy oka a proměnil se. Nikdy se ve volavku neměnil, tedy nebylo divu, že... Že to nevyšlo úplně podle jeho představ. Nezměnil se tedy ve volavku, ale v jinou dlouhonožku, a to sice v hadilova písaře. Ups.

Zavrtěl hlavou. "Nepatřím. Už dlouho ne." Nejspíše naštěstí? Těžko říci. Ale už dlouho si pohrával s myšlenkou, že... "Ale přemýšlím nad tím, že bych se do jedné přidal. Říkají si Přízrační, ti sídlí tam na severu vedle Ignisu. Ale tomu Ignisu se vyhýbej, tam se přidávaj jen ti, kterým chybí sebereflexe, ale za to mají na rozdávání chuť se mlátit s jinejma." Šlo přeci jen vidět, že vlčice zdejší zrovna nebyla, proto se menším manévrem dostal k popisu nějakých těch uskupeníček. "Přízrační jsou o dost mírumilovnější, řekl bych, stejně jako Nihil, ale ti zas sídlí tam někde u moře a mají v oblibě kvítka, co jsem slyšel."
Každopádně doufal, že se tato bytost k Ignisu nepřidá. Božínku, ještě, aby jim tam omylem dělal reklamu, když se snažil o opak! Trapásek, velice trapásek.

Že když se jim nechce, tak se svezou? Tak o tom slyšel fakt poprvé. Nikdy neviděl vlka, na kterém by se vezly líné veverky. Svým způsobem Anjelce záviděl. Byl by tak rád, kdyby po něm taky pravidelně hopkala zvířátka! Samozřejmě s tím, že by to nebyla zvířátka, která by ho chtěla nějako usmrtit.
"Ty jo. Neznám žádného jiného vlka, kterého by měla zvířátka fakt takto ráda. Musíš mít opravdovej dar." Byla to snad magie? Či jen prostě "dobrá aura"? Že by měla nějakou dobrou dušičku, kterou by zvěř vycítila?
"No..." začal nejistě, neboť tak úplně nevěděl, jak to popsat. "Je to zvláštní. Najednou jsi o dost menší a křehčí, jako tělesně, ale zároveň cítíš jako by pocit moci, když začneš najednou brázdit vzduchem. Všechno je pak náhle menší a celý Norest ze vzduchu vypadá úplně jinak! Okřídlení vlci mají fakt štěstí, i když těžko budou kdy létat tak obratně jako malý ptáček." Ty jo, to byl teda "vyčerpávající" popis, ale nic lepšího by Hahari ze sebe stejně nedostal. I kdyby, takový pocit jen těžko popsat. Vlk to musí zažít, byť je to samozřejmě nemožné pro většinu jedinců.
"No... nevím, jaký mi jde nejlépe. Ale zkusím se změnit v sokola!" rozhodl se Hari. Zavřel tedy očka a snažil se ve svém malém mozečku zobrazit obraz onoho ptáčka. A pak - se proměnil! Sice ne zrovna v sokola stěhovavého, ale v drobnějšího ostříže lesního, ale tak, těsně vedle! Tušil, že se trošku minul, ale bohužel zrcadlo pro přesvědčení neměl. Nu, přesto zamával křidýlky a vzlétl. Udělal kolem rychlé kolečko, pak znovu přistál na zem a proměnil se zpátky ve vlka. Aby neplýtval energií! Čím kratší dobu bude proměněn, tím mu zůstane víc energie na to, aby se mohl změnit ve vícero tvorů, které by chtěla Anjelka vidět.

Jen přikývl a doufal, že si vezme vlčice jeho varování k srdci. Sic rychlé tlapky míti mohla, ale byly dost rychlé na naspeedovanou můru? Doufejme, že ano. On byl rád, že nějak utekl. Tedy, nejspíše, kdyby magii neměl, tak by asi nezdrhl. Holt když je vlk velký a protivník malá super rychlá můra, tak útěk jde hůř. Naštěstí zvládl proměnu v ptáčka, a tím zandat nějaký protiútok. Ah, ještěže tu schopnost měl!
"No, to je asi pravda," uznal slova, zdali by vůbec bylo zneužití, když vlk pomůže zraněnému. "Ale co když bys někdy pomohla nějakému vrahovi?" Třeba jemu, haha. Nejspíše ta otázka vyvstala z jeho podvědomí, kdy se furt cítil blbě, že odstranil svého sourozence. Jak by si pak po takovém činu zasloužil pomoc a pochopení od kohokoli? Toť otázka.
"Ne, ne, ne, určitě to nevadí," řekl poněkud zmateně. Proč by to také mělo vadit? Nebo si nějak stěžovat? Neceknul by, aj kdyby mu nabídla celou mističku s larvami a žížalami. Možná by si vnitřně ublinknul, ale aspoň by nevyhladověl. Navíc free proteiny se přeci odmítnout nemohou!
Vlastně ho překvapilo, že údajně skoro nic jiného chytit ani neuměla. To je nějaký vodní živel? Myslil by si, že většina jedinců to má naopak, ale ona ne. Zajímavé. Možná byla i obdařena nějakou vodní magií!
Jakmile odběhla, tak naň hned dolehl tíživý pocit osamění a viny. Cítil se blbě, že se nechal takto opečovávat vlčicí, na kterou předtím tak koukal skrze drápky. Nu, ale i kdyby to byl kdokoli jiný, tak by se nepochybně cítil jako přítěž, která si taková hezká gesta nezaslouží. Jak jí to jen oplatit? Bude jí pak vůbec moci říct cokoli o své minulosti?
Čím déle byl sám, tím větší jeho úzkost byla. A vlastně i jeho frustrace z té úzkosti, protože co by je měl mít! Copak je to malé mimino, co ani své pocity nezvládne ukočírovat? Však se to všechno stalo už tak dávno, nemá co fňukat!