Príspevky užívateľa

Byl překvapený, když v zubech necítil chlupatý teplý krk, ale cosi jiného. Přesto instinktivně sebou škubl. A pak mu v uších začal zvonit příšerný křik plný bolesti, až mu z toho zamrazilo. Až teď si uvědomil, co vlastně držel v zubech. Můří křídlo. Urvané můří křídlo. Sám se toho tak lekl, že od můry uskočil a křídlo pustil na zem. Všude byla krev. Nebo to byl jen jeho pocit? Cítil se jako krutý surovec. Kdo přeci jen trhá někomu celé části těla? Hari sice za toto úplně nemohl, přesto se mu tento pohled nejspíše navždy vpálil do sítnice. Sledoval pohledem můru a zadoufal, že teď už opravdu uteče a už se sem nevrátí. I když, teď ji zabít by bylo snad i milosrdné. Takové zranění přeci bez pomoci přežít nemůže, ne?

Vydechoval. Ačkoli byl dvakrát takový jak ona, stále byl docela překvapen, že ji jeden úder tlapky poslal k zemi. Ale nebyl čas na to se divit! Tohle byla šance to jednou provždy skončit. Tahle můra se odmítala vzdát. Jednalo se již o situaci zabij, nebo buď zabit. A Hariuha se nechtěl nechat usmrtit. Ještě by pak ohrozila Timův život! A on je ten, co má ochraňovat.
Využil situace a skočil po protivnici a přišpendlil ji preventivně tlapou k zemi. Stále měla v tlamě nebezpečnou zbraň, proto bylo třeba jednat co nejrychleji. Vycenil tedy zuby, přivřel oči a zakousl se jí do krku. Nebo spíš se o to minimálně pokusil.

Zadoufal, že tohle všechno byla pro můru dostatečná lekce. Safra, vždyť byl doslova dvakrát takový jak ona! Žel protivnice vidno moc rozumu nepobrala a opět se chystala udeřit. Zavrčel a snažil se potlačit nově nabyté bolístky. Začal se vyhýbat jejím sekům. Hlavně, ať se netrefí do krku! Nu, aspoň v tom měl Hari výhodu. Jak byl oproti můře vysoký, tak nebylo pro ni tak snadné mířit do větší výšky.
Nemohl však házet zpátečku věčně. Bylo jen otázkou času, než zadkem narazí do stromu, nebo do něčeho jiného. Rozhodl se tedy, že jakmile protivnice opět švihne kosou, tak on z opačné strany udeří packou, aby ji aspoň na chvíli omámil, nebo něco podobného. Cokoli, aby na chvíli přestala používat tu svou kosu! Jistě se mohl v rámci pomoci změnit ve zvířátko a dostat se snadno mimo dosah kosy, ale zatím si na to netroufal. V podobě šídla sice byl sotva půl minuty, přesto stále cítil vyčerpání typické pro jeho magii.
Co se týče švihnutí packou, tak kdo ví, zdali se podařilo. Pokud měl Hari smůlu, možná ho i Fanta kosou trefila!

Samozřejmě netrvalo dlouho, než bzukot zesílil. Už byli u něj! A hnedky na to ucítil první bodanec do zad. Ten se ještě dal přežít a nepouštěl se Fanty, ale jakmile přišly další, byl nucen vlčici pustit a začal se po hmyzácích ohánět. Sakra, jak dlouho tu ještě budou? Bylo mu jasné, že se musilo jednat o schopnost té prohnilé můry. Ale žádná magie netrvá věčně, no ne?
V průběhu toho všeho samozřejmě musel na tu chlupatou kouli štěknout. "Vypadni z tohoto území!" A zadoufal, že si ta slova vezme k srdci. Přeci jen, kousanec do ramene byl asi o trochu horší jak bodnutí hmyzem. Však nebylo to jejich první rodeo a Hari vnitřně věděl, že vlčice nemá všech pět pohromadě. Uměla vůbec mluvit? To otázka!

Než si vůbec Hari uvědomil, kde je nahoře a kde je dole, ucítil ostrou bolest. Muselo se jí povést ho seknout onou kosou. Rána naštěstí nebyla příliš hluboká, aby se musel bát o svůj holý život, ale malý škrábaneček to taky nebyl. Timovo volání mu v tomto opět moc nepomohlo. Byla snad rána horší, než si myslil? Neměl přeci jen čas na to ji nějak zkoumat. Musel teď využít situace, kdy měl vlastně protivnici přišpendlenou k zemi! Což nebylo kupodivu úplně snadné, protože Hari byl stále poněkud mimo kvůli své magii. Však hned, jak se aspoň trochu vzpamatoval, se jí zahryzl do ramene. Mohl si ulehčit práci tím, že se rovnou vrhne po krku, ale i v této situaci hned nechtěl vraždit, ještě k tomu před Timem! Hned ale odtušil, jak hloupé toto rozhodnutí bylo. Ano, mord je špatný, jak nečekané, ale cožpak mohl čekat, že si tento chlupatý cvok uvědomí, že dělá blbost, a uteče? No, to bylo jedno. Bude hlavní, že se Timovi nic nestane. Pokud ho stále bude ohrožovat, holt bude třeba vraždy.
Než se však Hari nadál, opět uslyšel blížící se bzukot pruhovaného hmyzu. Ajeje. Tohle bude bolet.

"No, tak... určitě můžeme na ryby jít i příště," vysypal ze sebe, aby se necítil tolik blbě, neb šlo, aspoň dle Hariho názoru, vidět v Cielovi jisté zklamání. Zítra taky den! Ryby neutečou a hlad bude vždy, no ne? Ze zdejších vod by se mezitím snad neměla stát zdejší Bečva. Doufejme.
"Uhhm... určitě... chtěl?" zamrkal překvapeně, neb nějak nečekal komentář ohledně mladých kostí. To už šlo tak vidět, že už měl nejlepší léta za sebou? Sice Cielo řekl, že to není tak, že by neměl mladé kosti, ale přesto ho ta myšlenka hryzala! Proč ten čas tak rychle utíká? Však nic v životě nestihl! Ani první lásku ještě nezažil! Jak trapné. Ale, nu, co si mohl myslet? Byl objektivně starší jak tady Cielo. No, to je jedno! Ještě dědkem není! Určitě ne!
Přikývl na slova, aby Ciela vedl, a tak se i stalo. Vydal se... kamsi. A hledal pach nějaké potenciální kořisti. Zadoufal, že se mu podaří zachytit nějakou stopu, aby nenastalo nějaké trapné ticho! Vydal se směrem k lesu. Tam by mohlo něco být, ne? A vskutku. Po chvíli chůze zachytil pach srnky. Podíval se na Ciela.
"Taky to cítíš?" optal se ho. Možná to vypadalo, že ho zkoušel. Ale spíše to bylo tak, že on se sám chtěl ujistit, že se mu to nezdá!

Protočil panenkami. Tuhlectu určitě její famílie opustila, pomyslil si. Ani rodič roku by s takovým děckem nevydržel! Tahle sice už štěně nebyla, ale silně pochyboval, že jako špunt byla jako sluníčko.
"Žiju ve smečce, takže by mi těžko ze samoty hráblo," ušklíbl se. Ale jednu dobu mu ze samoty hrabalo, to bylo pravdou. To už ale jest dávná historie! Raději ji věčně zapomenout a zahrabat! "Ale nemyslím si, že by se to samé dalo říct o tobě. Pochybuju, že by někdo s tebou vydržel delší dobu. To by dotyčný musel mít sakra trpělivost." Možná už byl tímto na ňu docela hnusný, ale co se už dalo dělat? Tahlecta existence byla fakt nenapravitelná! Proč tu s ní vůbec ztrácel čas? Kdyby si to aspoň užíval! Ale na tomhle si nebylo co užívat.
"Proč by ses obávala o mé zdraví?" uchechtl se. "Sis mě oblíbila nebo co?" optal se s jistým náznakem posměšku, protože se určitě upřímně neobávala o jeho zdraví! Ta se obává leda o svůj frňák!
Jakmile se vlčice ohnala po Zlomyslovi packou, tak Zlomysl uskočil a varovně pootevřel děsivě vyhlížející zobák. On si chtěl jen hrát!! Zlá vlčice, zlá!
"Ale, ale, copak se ho snad bojíš?" zamrkal.

Škubl sebou, když viděl to hejno přerostlých sršní, jak letí k němu. Pamatoval si tu bolest, když ho bodla malinká včelka. Co se může stát, když ho bude několik těchto obrovských oblud? Trochu začal panikařit a Timovo varování tomu taky moc nepomohlo. Co teď? Jaké zvíře je na sršně odolné? Vůbec, ale vůbec nevěděl. Napadaly ho pouze, nu, sršně. Ale přeci se v brouka nikdy neproměnil! Umí to vůbec? Jde to? Hnedky zavřel oči, představil si v hlavě sršeň a proměnil se.
Celý svět se náhle změnil. Všechno bylo malinké a úplně jiné. Jeho zraky byly tak jiné, až se mu z toho zamotala hlava. A byl ve vzduchu! Hnedky začal mávat křidýlky, aby se dostal pryč. Let byl pocitově úplně jiný než u ptáků, ani nevěděl, co vlastně dělá! Sotva viděl, sotva slyšel a sotva věděl, kde je a kdo je! Jen se snažil letět za tím bílým flekem v podobě Fanty. Úplně cítil, jak jsou mu ti pruhovaní velikáni v patách! Asi nebylo úplně moudré se měnit, ale holt zpanikařil.
Nebyl v podobě hmyzáka, respektive šídla, ani patnáct sekund a už cítil, že to s ním sekne. Jediné, co měl v hlavičce, bylo to, že se musí hned dostat k Fantě. Což kupodivu netrvalo moc dlouho. Až teď pořádně pochopil, jak některý létavý hmyz může být rychlý! Jakmile měl konečně pocit, že je v její bezprostřední blízkosti, změnil se opět na vlka. S trochou štěstí by na Fantu mohl i spadnout. S trochou smůly byl někde mimo její existenci. Jedno ale bylo jisté, a to sice, že dezorientace byla pořádná. Tak mimo se po použití své magie necítil už hodně dlouho!

Hari se jako obvykle procházel po území s vidinou nějakého úlovku pro smečku. Žel jeho hyperaktivní pták neustále rozptyloval jeho pozornost, dokud neodletěl kamsi, protože ho nejspíše cosi zaujalo. Oddechl si. Chvíle klidu! Hurá! Naštěstí se už nebál, že by se Zlomysl nevrátil. Zatím se vrátil vždycky. A ani to nebyl křehkým ptáčkem, který by mohl být snadným úlovkem!
Na chvíli se posadil a zavřel očka. Žel v klidu nebyl na dlouho, neboť náhle uslyšel příšerný výkřik! Škubnul sebou. To byl Tim? Musel být v nebezpečí! Na nic nečekal a hned se rozběhl směrem, odkud se zvuk ozval. Srdéčko mu bušilo o sto šest! Byl to snad Ignis?! Nedivil by se. Žel neměl čas pach analyzovat. Ale i kdyby, snad by cítil několik takových vetřelců, ne? No, to bylo jedno. Ať byl důvod jakýkoli, určitě byl v nebezpečí! A neodpustil by si, kdyby se na to vykašlal.
Konečně po chvíli dorazil na místo a spatřil to, co vidět opravdu nechtěl. Tim s vetřelcem! A ne ledajakým. Dobře ji poznával. Můra! To nebylo dobré. Sic byla mrňavá a slabá, ale v kombinaci s její rychlostí a kosou byla protivnicí, kterou nebylo radno podceňovat.
"Hej!" křikl směrem na Fantu. Sakra, co dál? "Pamatuješ si mě ještě, co?! Už mě můžeš jít dostat!" ani nevěděl, co po Fantě štěkal, ale zadoufal, že to upoutá její pozornost a přestane si Tima všímat. Aspoň na chvíli, aby mohl prchnout.

"No, minimálně se můžeme shodnout na tom, že je hodně fajn mít práci, která tě fakt baví a naplňuje," pousmál se na Timka. Byl za něj fakt rád! Ne každý může mít štěstí jako on. Pochyboval, že všechny vlky naplňovalo jejich povolání tak moc jako tady Timka. No ale stále bylo pravdou, že být takovým workoholikem jako on taky nebude to pravé ořechové. Ale tak, dokud se nezřítí, tak snad bude v cajku! Svým způsobem mu i záviděl. Ale třeba i on eventuálně najde aktivitu, která ho zahřeje na dušičce. To by bylo načase! Už stárne!
A sezení na louce a souznění s přírodou? To znělo docela dobře. Jen si to představil a už už se mu zavírala očka! Ale ne nudou, kdeže. Klidem! Někdy by to taky měl zkusit. Ale s jeho štěstím na něj vyleze klíště, které se mu přisaje do očního víčka. Yummy.
"Zní to obyčejně, ale zároveň hrozně fajn. Přijde mi, že, no, jak to říct... Hodně z nás okolní přírodu bere jako by za samozřejmost? Ale když se na chvíli zastaví, tak uvidí její rozmanitost a důležitost. No, to je jedno, nechci se do toho blbě zamotat," povídal a pak se ke konci trochu zastyděl a uchechtl. Ježišku, mlčeti zlato, mlčeti zlato! Holt někdy dát své myšlenky do slov může být poněkud složité. A nechtěl se před ostatními vyjadřovat tak kostrbatě! No, snad před Timem nevypadal moc jako blbeček.
"Ano, snad to dobře dopadne," povzdechl si na situaci ohledně Anjelky. Ah, kdyby jen věděl! To se mu také zlomí srdíčko. Ztratit děcka musí být absolutně příšerné.
Na další slova Timova pomalu ani nevěděl, jak reagovat! A ježíšku, kdyby mu četl myšlenky, tak by jeho tvářičky byly rudý jak komouš, kdyby byl člověkem, teda. Přílišný šok! "Ale tak, i být menší má spoustu svých výhod," snažil se uklidnit Timka, že být drobnějším není vůbec špatná věc! Jemu se to vlastně svým způsobem líbilo. Stavbou těla byl jiným než průměrný jedinec v těchto končinách. Byl zajímavějším! "Kdyby došlo na hbitost či rychlost, tak bys mě určitě překonal!" Teda ne, že by byl Hari nějakej slimejš. Ale co si budem, když je vlk víc nabušenej a když má na šišce parůžky, tak se mu nebude pohybovat tak lehce jako někomu menšímu! Třeba taková mrňavá krysa Roo, ta se uměla vyhýbat dobře.
"No, vlastně ani nevím, abych řekl pravdu," zareagoval na otázku, jak to, že není také medikem. "Možná to je tím, jak jsem dlouho žil sám a byl jsem rád, že vůbec žiju. Nějaký zájem o přírodu šel hodně stranou a soustředil jsem se na přežití a tak, tedy především na lov a boj, když na to muselo přijít." Třeba to, jak se s ním Darius pak rval o kořist! Ale na to moc raději nevzpomínat, preventivně.
"Jak je těch zvířat na světě hrozně moc, tak se mi stává, že se neproměním zrovna v to zvíře, ve které chci," vysvětloval Timkovi svou magii. "A dokáže to být výhoda v boji, to máš pravdu. Ale není to tak snadný, že jo. Většina zvířat je slabší jak průměrný zdejší vlk, tak je stejně třeba trochu taktizovat. Když jsem bojoval proti okřídlený vlčici, která lítala těsně nad zemí, tak jsem se změnil v ptáka, letěl hned za ní a jak jsem byl u ní, tak jsem se proměnil zpátky ve vlka a srazil ji na zem, div jsem se nepřerazil ještě víc." Kde byl vůbec konec té mrňavé můry? Netušil. A asi to ani vědět nechtěl.
"No, jestli chceš, tak klidně do té Hvězdné jeskyně mohu jít s tebou, to by vůbec nebyl problém. Třeba bychom tam fakt na něco přišli," pousmál se. On sám by se nechtěl sjet sám, bez dozoru! Co kdyby se něco stalo, že?
Každopádně čančání dochází ke svému finále! Hari se trochu styděl, respektive se cítil docela awkward. Ačkoli tohle bylo jeho druhé rodeo, furt se cítil zvláštně! Být takhle zdoben! Škoda, že tu nebylo žádné zrcadélko. Ale co zatím viděl ten věneček, tak vypadal opravdu moc hezky! Možná až moc, cožpak si tohle zasloužil?
"D-děkuju!" zakoktal se trocha. Božínku, to bylo tak trapný! Může to být ještě horší? Vůbec nevěděl, co dělat! Na tohle ho nikdo nepřipravoval!!
Na slova, ať vydrží, chtěl kývnout, ale uvědomil si, že by mu pak ten věneček mohl sletět dolů! A to fakt nechtěl. A tak nechnutě hačal a jen očima sledoval Timka. Jeho dílo se mu jistojistě líbilo, ale jak mu to oplatit, nebo tak? Ještě se bál, že nebude reagovat adekvátně! Holt byl na tyto situace příliš auťák. A ještě ho svým způsobem mrzelo, že tohle dílko vydrží při nejlepším jen pár dnů. Jaká to škoda! Proč jen utrhlé kvítky nevydrží déle?

Potuloval po lese a u toho se očkem rozhlížel. Moc ho netěšilo, že si Zlomysl lapil na jeho zádech. Cožpak vypadá jako nějakej taxík?! Ale žel nemohl být na to ptačisko nějak zlej. Za a, jeden facan by ho asi rozbil. A to by nedal. Kdyby ale facan minul, Zlomyslův zobák by se jistě trefil. A s tím se panečku opravdu seznamovat nechce! Ještě by ho sežral nebo tak něco. Pták byl sice na pohled blbej jak tágo, ale byl docela vyčůranej. A ještě aj žral maso, pro pána jána!
Každopádně doufal, že buď vyčmuchá kořist, nebo nějakého soudruha ze smečky. A úplně nejlepší by bylo, kdyby se jednalo o soudruha bojovníka! Když on chce na fajtkaře taky jít, tak by bylo fajn o tom pokecat a vyměnit si o tom zkušenosti. Z doslechu věděl, že soudruh je příbuzný šéfa, takže odtušil, že to bude nějaká rozumbrada s kdo ví jak květnatým a slušňáckým slovníkem. I když, stokrát raději to než slovník Roižana! Ten byl absolutně příšernej! Když se s ním posledně bavil, tak měl pocit, že se z jeho mozku stává ementál.
Každopádně se mu konečně dostal do frňáku docela povědomý pach! Že by?? Jak na zavolanou! Byl to snad osud? Nebo ho jeho smysly šálí?

Zamračil se. Boha, co tomu děcku kdy provedl? Úplně mu její řeč připomíná dobu, kdy byl sám dítkem v Ignisu. Podobně si do něj ryl i Darius, ale jen s tím důležitým rozdílem, že ten se ho nejednou pokusil odkráglovat. Ale ne! Nesmí se nechat vykolejit! Musí prokázat, že je nad věcí, i když hluboko uvnitř byl z její poznámky docela raněn. Ach ne!
"Aspoň jsem měl celou dobu pokoj. Za mě výhra," oplatil úšklebek. Bylo pravdou, že bylo lepší mít celou dobu pokoj, než aby ho začal buřit nějaký Ayden 2.0! Kde je vůbec Aydenovi konec? Netušil. Ale týpek byl tak bizarní, že se mu vtiskl do paměti navěky věků. Ale kdyby potkal Akryla, tak by vzpomínka na něj byla nepochybně ještě silnější.
"Ty seš tu nová, co?" uchechtl se. Ha! Kdyby byla zdejší, tak by paroží byl ten nejmenší bizár v těchto končinách! Však tu žijou i vlci, co jsou nějak zmixovaný s můrama!! "Věř mi, paroží v těchto končinách ještě divný není. Fakt nejsem jedinej, komu něco z hlavy trčí. Takže tento rýpanec se ti moc nepoved." Ačkoli vlčin ksichtík napovídal starost, že třeba Hahari umírá na rakovinu paroží, tak odtušil, že je to jen přetvářka. Tahlecta a dělat něco jiného, než urážky a rýpance? Ha! To těžko! I když, možná jí křivdil. Třeba za tou maskou je malinké vlčátko, co potřebuje lásku a péči! Nu ale kdyby tomu tak bylo, tak by se na ni nejspíš i tak vyprdl.
"Vidíš, třeba se tak stane," mrkl na ni. Uvnitř mu bylo jasné, že Zlomysl ho nezradí. Teda, aspoň doufal!! Přeci by ho nevyměnil za tuto čubu! Nebo... nebo jo??
Zlomysl stále fascinovaně koukal na šáteček. Až se úplně natáhl co nejvíc do výšky a snažil se ho zobáčkem lapnout!

Napnul svaly, když si všiml, že Ignisanka začíná zuřit. Krysy, pomyslel si. Vypadala, že bude stačit málo a zaútočí. Bude muset dávat pozor. Jedno si ale usmyslil jistě. Před touhle zablešenkyní utíkat určitě nebude. Ignis potřebuje pochopit to, že je lepší dřív používat mozkovnu než zuby. Ale chtít po nich zapnout mozek, to je asi nad jejich ubohé síly! Hlavně hned někoho obvinit a začít štěkat!
"Jó, jó, určitě bychom jen tak vraždili blbečky od vás. Podle sebe soudím tebe, že? Zabíjení je přeci vaše parketa," zašklebil se posměšně. Byl skálopevně přesvědčen, že nějakého Rivotrila jeho soudruzi nezabili. Navíc, co si pamatoval, tak Finn žblekotal cosi o nimlógovi, ale pracku do ohně by za to nedal.
"Příště můžete místo lezení na cizí území se zabavit nějak jinak. Aspoň si ušetříte kňučení, že jsme zajali nějaké nýmandy od vás. Ale tak, Roo vám stejně ani nechybí, no ne?" Na takovou pindu se přeci zapomenout nedá! To je prostě nemožné. "Kdybyste ten čas využili efektivněji, tak byste určitě přišli na to, že jsme ho neodkrouhli. Ale já vím, vidina konfliktu je pro vás prostě těžce neodolatelná záležitost." Jak mu chybělo tohle rytí do Ignisanů! Tímto sice přiléval olej do ohně, ale však co? Pokud jí rupne v bedně a zaútočí, tak stejně jen potvrdí jeho slova, že neumí nic jiného, než se rvát!

Poslední dobou se necítil úplně hej. Ne, že by na něj něco lezlo, to ne. Díky bohu! Ale ve smečce se toho dělo až až. Úplně cítil ve vzduchu ten přibližující se konflikt s Ignisem! Jak si mohli dovolit k nim lozit na území a obviňovat je z mordu nějakého randoma? Krysy. A to ani nevěděl, že nějaký nýmand, kterého by měl vlastně znát z dětství, zavraždil Sil! Teda, z logiky věci by to vědět měl, ta tlející mrtvola jistě šla cítit na míle daleko, ale vyšší moc nejspíše chtěla něco jiného.
Byl zde především kvůli lovu. U řeky zde jistě nějaká zvěř bude! A kdyby ne, holt půjde hledat jinam, s prázdnou se přeci nevrátí. Nebo ho třeba na něco upozorní Zlomysl, ale ten se zatím vozil na Hariho paroží. Holt jít po svých asi bylo pro něj příliš namáhavé.
Samozřejmě netrvalo dlouho a Hari ucítil známý pach. Ignis. Střihl uchem a na chvíli zadržel dech. Proč zrovna tady? To nemůže mít chvíli pokoj? Zauvažoval nad tím, zdali bude lepší jít opačným směrem, nebo se vydat k oné existenci. Nu, chtěl si vybrat to druhé. Nebude přeci utíkat! Na druhou stranu lít olej do ohně taky úplně nechtěl. Než se však mohl rozhodnout definitivně, Zlomysl vzlétl. Boha, kam to letí? Hned se vydal za ním, protože ačkoli mohl být tento opeřenec jakkoli otravný, přirostl mu k srdéčku a nerad by o něj přišel. Jakmile konečně přistál, Hari zastavil. A spatřil onu cizí vlčici z Ignisu.
A je to tady. Přivřel oči. "Aspoň někdo od vás nešmejdí po našem území," utrousil si spíš pro sebe.

"Při celý cestě sem jsem na nikoho nenarazil, až teď. Takže se mohu divit, že tu zrovna tady uprostřed ničeho někdo bude," zamračil se. Bože, to zase bude ten typickej puboš, co do všeho reje, ne? Ah, co komu je provedl! Docela mu připomínala Roo. Aspoň tahlecta nebyla z Ignisu. Jinak by neměl tolik důvodů se nažit udržet zenový klid. Ne! Nenechá se zviklat někým takovým! Věřil, že takoví jedinci jen loví haha reakce. A když jí žádnou nedá, tak si třeba ty rejpavé poznámky nechá pro sebe.
"Jestli máš sopla takové barvy, tak bych bejt tebou šel k nějakému medikovi dřív, než natáhneš brka," neodolal a ušklíbl se nazpátek. To mu ten zen vydržel! Ale prostě mu to nedalo. Zlomysl a barva soplu? Jéžišmarjá, k ní radši nepoleze, ještě chytí nějakej bizár!
Spíš se mu líbí tvůj úlovek, pomyslil si, ale své myšlenky nahlas neřekl. Nechtěl týpce dávat plusové důvody Zlomysla zakousnout. Jen ať si myslí, že jí Zlomysl zajímá!
"Hele, víš, že aj docela jo?" uchechtl se. Měl by přestat! Není s ní ani chvilu a už chytá podobný manýry, jako úšklebky! "Kvůli němu mě vlastně často bolí za krkem. Ty parohy jsou těžší než vypadaj." No jó, ještě aby ne! Nasvalenej nimlóg si může dovolit mít na kebuli něco takového, ale chudák vlk? Není divu, že má Hahari furt se vším těžkou hlavu!
Čeho si však všiml až teď, byl fakt, že Zlomysl fakt začal ťapinkat k cizince. Ajéje. Čert vem její jídlo, on házel očko na ten její šáteček, co měla za uchem! Tak je to papagáj, nebo straka?!