Príspevky užívateľa

Hari nevěděl, co na to říct. Nu, byl by rád, kdyby mu to ještě jednou vysvětlil, to byla pravda. Zároveň ale nechtěl vypadat jako hňup a navíc si nemyslel, že by mu repete nějak extra pomohlo. A kdyby to zkonil i po něm, jejda, to by byl trapásek. Jeho racionální já si sice myslelo, že by Tim určitě nesoudil, ale kdo řekl, že Hari je racionální? Paranoidní hláseček byl u něj holt silnější.
Podíval se na vratič a na další kvítí. Nadechl se a začal s pletením věnečku. Žel se projevila skutečnost, že Hari nebyl žádným drobečkem. Jeho větší nemotorné packy žel nebyly stvořeny pro pletení věnečku. Nebylo tedy divu, že se mu brzy podařilo nalomit stonek kvítka. Vydal ze sebe hlasitý povzdech. No, alespoň to zkusil. To se počítá!

Hari se procházel po tomto fascinujícím území. Byl to svým způsobem risk, neb tu údajně existovali ti oni ptakoblbci. A dobře si pamatoval na Aydena. Na vlka, který mu vymluvil gigantickou díru do hlavy. A díry do hlavy způsobují deprese. Potkat ho zase, bude mít z normálního dne druhý vietnam. Ale ne, to zas přeháníme. Ayden nebyl zas až tak špatnej. Jen prostě měli úplně jiné osobnosti a jinou nálož energie. Tak.
Bylo ještě štěstím, že při svých toulkách nenarazil na rozežranou mrtvolu Dudka. No z toho obrazu by se asi jen tak nevzpamatoval. A kdyby věděl, že to všechno ta divná můra způsobila! By musel hoch spát s jedním okem otevřeným. Což by znamenalo, že by neměl kruhy pod očima, ale přímo krátery.
Zastavil se, když ucítil povědomý pach. Anjel? Nebo někdo jiný od Přízraků. Byl si však docela jist, že se jednalo o ni. Střihl uchem. Měl by ji jít pozdravit, že jo. Jako slušně vychovaný mladý muž. Šel tedy tak učinit a vydal se po pachu, dokud vlčici nespatřil. Sakra, ta vyrostla. Za chvíli bude snad větší jak on! Něco takového by fakt nečekal.
O okamžik později si všiml, že měla na zádech veverku s ohnivě rezavým kožichem. Zamrkal. Si našla mazlíčka? Asi ano. Normální veverka by se přeci nevozila na predátorovi, ne snad?
"Ahoj," pozdravil nakonec Anjelku s poněkud awkward úsměvem. Nějak nevěděl, na co se ptát dál. Co říct dál. V tomto byl prostě marnej. "Co ty tu?" Prostě expert na konverzace.

Hari se lekl, když se Rio lekla. Ale jen trochu! Jednalo se jen o menší škubnutí. Vážně. Přeci by se seriózně nelekl nihilské vlčky, která cosi dělala v bažinách! Teda, určitě by se lekl. Ale doby, kdy se vylekal i vlastního stínu, jsou přeci jenom pryč. Alespoň doufám. Mohou se ale brzy a snadno vrátit, pokud zase "potěší" někoho z Ignisu. Natolik, že by ho celá smečka chtěla sežrat. Ale to se snad nestane. Doufejme.
Trochu se podivil nad slovy u všech rohatých. Kdo... kdo to říká? Řekla to, protože viděla to, co viděla? No, tak či tak, jistě to nečekal.
"Ne, ne, nic se nestalo," vyhrkl, aby vlčici uklidnil, že se určitě nezlobí kvůli takové kravině. Nějaká potenciální nevhodnost? Ha! On sám často bombil poněkud pochybné výroky, takže kdyby soudil, tak by si svým způsobem kálel do tlamy.
"Jsi v pořádku?" optal se pro jistotu.

Zamrkal. Podivil se nad otázkami této zvláštní vlčice. Však řekl, že se s nimi ani v životě nesetkal a sotva věděl, jak moc to místo opouštějí, či ne, jak by mohl tedy vědět nějaké podrobnosti? I když, to bylo asi jedno. Nejspíše byla prostě zvědavá, nebo tak něco. Žel pro ni, Hari ji nemohl dát žádné uspokojivé odpovědi.
"Nemám tušení," pokrčil lopatkami. "Nejspíše to místo už našli opuštěné, nebo tak něco? Těžko říct." Vlastně ani nevěděl, jak ti lidi vypadali. Ale jestli byli schopni udělat něco, jako bylo město, tak to určitě byly nějaké nebezpečné bytosti, které by banda vlků asi jen tak nevyhnala. Ale kdo ví? "S podrobnostmi ohledně této skupiny ti asi nepomohu."

Hari se snažil pozorovat práci Tima. Fakt že jo. Bohužel se projevila skutečnost, že ne vždy byl schopen udržet pozornost. Projevovalo se to hlavně ve chvílích, kdy se mu někdo snažil něco vysvětlit a naučit. Snad proto byl jako štěně v Ignisu ve všem tak mizernej. A vůbec nepomáhalo to, jak Timek byl sám poněkud roztěkanej.
Jen těžko chápal, co přesně Timek dělal. Přišla mu to jako velice... precizní práce. A děsil se toho, že by to musel sám zkoušet. A to ještě před někým! Božínku, se ještě znemožní před jedincem, který byl rád, že si vůbec své jméno pamatoval!
"Takže... teď to mám zkusit taky?" zeptal se a mezitím začal cítit, jak se mu nově nabyté informace pomalu vypařovaly z hlavy. Ajeje. To zas bude.

Trošku se podivil nad zápalem vlčky, ale tak, proč ne? Přišlo mu to svým způsobem hezké a roztomilé. Byl rád, že narazil na někoho, kdo měl rád zvířátka. Škoda, že na někoho takového nenarazil ve svých štěněcích letech, ale co se dalo dělat? Alespoň měl sám příležitost se někomu takovému pověnovat, či zlepšit den.
"Dobře. Ale buď při cestě opatrná," řekl vážně. Přeci jenom, Anjelka byla ještě dítko bez magie, takže kdyby byl problém, nejspíše by moc šancí neměla. A doprovodit ji samozřejmě nemohl. Za A, vypadal by jako ouchyl, a to prostě ne-e, a za B, Přízrační by asi nebyli dvakrát nadšení. Nu, tak snad cestička dopadne dobře!

Cítil se poněkud, nu, nepříjemně, jak mladá vlčka začala kroužit kolem něj, neboť měl pocit, že ho za chvíli bude s takovou chtít stáhnout kůže a sežrat, ačkoli věděl, že tohle by neudělala. Nu... snad. Ale co ten pohled! Vlčka nepochybně svá slova myslila smrtelně vážně. Nejspíše to ale dávalo docela smysl. Vidno měl magii jejích snů a prostě úplně zahazoval její potenciál. Na jejím místě by nejspíš taky byl trošičku nazloben. Svět byl prostě tak nespravedlivý! Opravdu jí však přál schopnost podobnou té jeho. Zasloužila by si to.
"Dóbře, dobře," vydal ze sebe rychle. "Něco s tím začnu dělat. Brzo. Fakt. Jestli chceš, můžeš u toho být."

Chudák nevěděl, co dělat. Z výrazu vlčice šlo tušit, že ho tu opravdu, opravdu nechtěla. Bylo mu to poněkud nepříjemné, ale jít ven taky nechtěl. A ani tam jít zatím vůbec nehodlal. Nemůže přeci jenom sebou nechat takto zametat! Je to už velký kluk, musí se umět postavit sám za sebe! Dotyčnou ale samozřejmě vůbec naštvat nechtěl. Už jen z důvodu, že šla cítit Přízračnými. Normální smečka. Z té vlastně pocházela i Anjelka, se kterou si docela rozuměl, neb mu připomínala své zapomenuté dětské já. A byl z tama i Tim, i když s Timem to bylo teď tak nějak všelijaké a bizarní.
Nevěděl, jak nějak rozproudit konverazi, neboť otázka, jestli je ta kořist pro smečku, byla poněkud stupidní, protože samozřejmě, že byla! A na ty šutříky kolem se mu taky ptát nechtělo, protože co mu bylo potom.
"Snad brzy přestane pršet," prohodil. Ano, velice inteligentní poznámka, ale co už s ním. Konverzační schopnosti nebyly jeho silnou stránkou. Ale vlastně si vzpomněl! Mohl by se zeptat na Remeezu! Doteď nevěděl, jaký byl její osud. Anjelka totiž žádnou Remeezu neznala, ale to možná bylo protože byla ještě dítkem. Ale tahle by možná mohla vědět více?
"Uhhmm... Mohl bych se na něco zeptat? Víte něco o Remeeze? Byla z Přízračných." Uvědomil si, že ta otázka asi zněla až moc náhodně, ale co už se dalo dělat. Vůbec, ale vůbec nic.

Hari byl z těch přátelských gest chudák tentam. Nějaké milé úsměvy, vrtění ohonem a dotknutí se čenichem? Chudák na to nebyl vůbec zvyklý a význam oněch gest ho stále svým způsobem mátl. Ani svým způsobem nebylo divu. Chvíli zpátky ho přeci jenom chtěl někdo zabít, rozsekat a rozčtvrtit! A tak byl z takého milého chování na jeho osobu poněkud mimo.
"No, asi dává smysl, že rána od nějaké věci bude vypadat jinak jak kousnutí." Docela ho zaujala zmínka o magických ránách, ale raději tu myšlenku nerozvinul, neboť ho hned nenapadlo, na co se konkrétně optat. Nebylo divu, jednalo se přeci jen o velmi široké téma. Nu, ale každopádně byl rád, že dle slov Sariane by ty rány měly být v pořádku. Snad to bude skutečně pravdou.
Byl rád, že další léčivá várka neštípala ani nic takového. Ale překvapilo ho to, neboť očekával podstatně větší bolest. Co by si na to ale stěžoval! Aspoň tu nemusel kňourat jak malý špunt.
Rovněž ho zajímalo, z čeho všeho ta divně vypadají poasta byla, ale raději se neptal, protože ji nechtěl rušit. Přišlo mu to nevhodné. Tak se třeba zeptá později. Ano! Pokud na to teda nezapomene. Nebo pokud na to nezapomene jeho panička.
"Ještě jednou fakt děkuju. Nemyslím si, že by to kdokoli jiný pro mě udělal." Protože ne každý umí léčit, nebo kvůli kritickému nedostatku přátel? Asi obojí.

Hari bohužel nevěděl, jak něco takového najít. No, respektive měl tušení. Cestovat po tomto světě. Ale to byla velice bláhová myšlenka. Jak dlouho by muselo trvat najít nějaký kraj, kde se vyskytují úplně jiní tvorové než zde? Nejspíše hodně dlouho. A takovým zapáleným dobrodruhem opravdu nebyl. Asi bohužel. Nebo naštěstí?
"Vlastně nezkoušel," přiznal Hari. Vůbec ho to nenapadlo. Možná podvědomě z důvodu, že ho v té podobě málem jistý Darius sežral, no, minimálně se o to alespoň pokusil. "Obecně tu magii takto moc netrénuju. Ani nevím proč." Velká chyba, Hari. Veliká! Kdybys makal víc, jistě bys měl více šancí na to rozmáčknout Ignisany!! "Asi bych měl začít." Ano. To bys měl.

Když se vlčice pokoušela narušit jeho rovnovahu, instinktivně se do ní zakousl ještě silněji, snad pro pocit, že by se takto mohl nějak udržet. Pochopitelně to byl pocit mylný a nesmyslný. Sice byl silnější a mohutnější, ale takto vydržet nemohl. Protivnici tedy pustil a raději od ní uskočil. Asi lepší, než kdyby nepřestával s útokem a následně na ni hňápnul, což se vlastně málem stalo. Naštěstí však jen málem. Válení se po sobě by bylo přeci jenom... nepříjemné pro obě strany.
Odplivl si. Srdéčko mu adrenalinem bušilo ostošest. Snad proto ho tolik nebolel kousanec na tlapce, ale to jistě brzy přijde. Nu, však mu bylo jasné, že tuhle šarádu by měl už ukončit. Čím déle tu byl, tím více riskoval, že se stane něco škaredého.
"Doufám, že máš dost," zavrčel. Alespoň on už dost měl.

Hariuha neodpověděl, místo toho naopak zadržel dech. Kdyby totiž ještě víc cítil ty grcky, nejspíš by se sám pogryndal, a o to snad žádná strana zájem neměla. Aspoň tedy doufám. Nu, už tak pro něj bylo těžké být tak blízko Saturejky. Musí se holt ovládat, aby náhodou nepoblil i ji. To by bylo... velice nešťastné, řekněme.
Nakonec se rozhodl, že ji tím mechem nejdřív umyje tvář. Bylo by přeci jen nepříjemné, kdyby se vlčice omylem napila svých blitek. Nu, tak jí vlhkým mechem začal čistit. Raději rychleji než pomalu. Chtěl to přeci jenom mít pochopitelně co nejdříve za sebou. Kdopak by si chtěl takový zážitek dobrovolně prodlužovat, že?
Po umytí tváře starý mech odhodil do dalekých krajů a vzal do zubů druhý. "Napij se," zahuhlal s plnou hubou a stlačil hubou onu napuštěnou guli, až z ní začala odkpávat huba, přímo do její tlamičky. No, alespoň doufám.

"Uhhmm..." Vnitřně Tima až politoval. Muselo to být příšerné. Nemět ani tušení, co vůbec ty tři roky jsou. Co se všechno stalo, na co všechno zapomněl. Ale největší záhodou mu bylo, jak se to stalo. "No, zjednodušeně to znamená to, že jsi nedávno dospěl," odpověděl na jeho zmatení. Ta věta vyzněla o dost divněji, než čekal, ale co se dalo dělat.
Překvapeně zamrkal, když mu nabídl, že ho naučí dělat věnce. Věnce! V životě by si nepomyslil, že by mu někdo chtěl ukázat, jak udělat něco takového. Vlastně z toho byl tak trochu nervózní. Nedomníval se totiž, že má na to dost šikovné packy. A takto se znemožnit opravdu nechtěl. Nu, ale dřív, než mohl jakkoli reagovat, se Tymián vydal hledat kvítí. Ajéje. Nu, tak jen čekal než se vrátí. Teda ne, to by mu bylo velice trapné. Tak aspoň pohledem skenoval okolí, jestli tu není nějaké kvítko. Tak!

"Vlastně nesetkal," přiznal se. Asi by měl být rád, takové setkání by mu nepochybně přineslo bolehlav. Byla zde přeci jenom jistá šance, že by to byli ještě větší bláznové jak Ignisané. A to by bylo panečku nehezké, protože už to vypadalo tak, že je tu sotva nějaké normální uskupení. "Asi moc to město neopouštějí, řekl bych," vyřkl svou domněnku a pokrčil rameny. Víc se mu nad tím přemýšlet vlastně ani nechtělo. Však co? Nějaké bližší informace o jejich existenci asi nepotřeboval a touhu to místo pročesat neměl. Bylo už na první pohled tak mrtvé... By tam chudáček trpěl!

Skoro až sykl bolestí, když ho Roo kopla do břicha. Bolelo to, ne že ne, ale zvládl bolest potlačit a stále protivnici držet u země. Kdyby byla ale větší, jistě by to už byl problém. Asi jediný bonus, co pochytil ze své Heltyr krve - byl to prostě velký chlapec.
Zavrčel a hnedky se zakousl Roo do ramene. Samozřejmě by se mohl zaměřit na krk, když byl tak blízko! Hari však nebyl žádný barbar. Tak hluboko by přeci neklesl, aby se jí pokoušel zabít! No, snad se ho naopak nepokusí zabít ona, až se vysmekne. Doufal ale, že tato šaškárna brzy skončí. Nemusí přeci hnedky skončit pod kytičkami, protože ho nějaká pinda naštvala!