Príspevky užívateľa

Ah ne, vlčina si jich všimla, a co hůř! Z toho úšklebku šlo poznat, že šlo o teenku! Ne, že by byl Hahari nějakej bůmr, co se ksichtí na mladší generace, alespoň teda doufám. Ale když viděl děcko, co se podobně blbě ksichtilo, tak si vzpomněl na Rojžánka. A s Roižánkem zatím moc dobré vztahy neměl. Ještě aby s ním vycházel, když se vyjadřuje jak opičák! A možná to s touto cizinkou bude podobný. Vejrat? Kdo tohlecto slovo u všech svatých používá?
"Zdravím," pozdravil ji ze slušnosti. Docela ho vnitřně vyděsil pokus vlčice o líbezný hlásek. O co se jako pokouší? A fakt tak blbě čuměl? Však reagoval normálně, ne? Šmarja, ještě tu hoch zešílí!
"Jen jsem nečekal, že tu na někoho narazím. A že se ten pták hned začne ozývat. To je celý," pokrčil rameny. Lepší odpověď ho nenapadla. Nepřišla mu tak zajímavá, aby na ni nějak, jak říkala, vejral. Nebyl to přeci ouchyl! Zaujala ho jen jedna věc. "Pěknej úlovek." Snad těch slov nebude litovat, božínku! Ale, no, myslel je svým způsobem vážně.
Jakmile Hari domluvil, Zlomysl z něj slétl na zem a prohlédl si cizinku z dálky svýma zvědavýma očkama.
Hlavně k ní nechoď, ty vypelichanče... pomyslil si. Nedivil by se totiž, kdyby si tahle podivínka z něj chtěla udělat nugetky.

Hari se vydal na poněkud vzdálenější výlet od hranic smečky. Byl prostě čas na chvíli vypadnout z domova, jinak by chytil ponorku! Rovněž se rozhodl, že aby byl hoch ušatá produktivní, tak při cestě zpátky aspoň něco málo uloví. Přeci by se nevrátil s prázdnou! Ale teď na cestě zpátky nebyl, tak stále mohl tak nějak odpočívat a kochat se přírodou. Holt ho Timek navedl na to, aby si někdy udělal čas pro sebe. A byl za to docela i rád. Duševní hygiena byla fakt důležitá! Ta se žel nedala praktikovat s tou opeřenou pijavicí, kterou měl teď furt u sebe. Měl Zlomysla rád, to jo. Ale čeho bylo moc, toho bylo příliš. Doufal v nějaký trénink hezky v kotlině, žel než mohl onen plán sestavit v hlavě, ucítil pach cizí vlčice. Nijak ho to neznepokojovalo. Nemyslil si, že by nějaké setkání mělo skončit konfliktem.
Inu, něco se pokazit muselo. Po chvíli cesty ti dva konečně spatřili onu vlčici. A co hůř! Zlomysl začal pískat. No jo, viděl dlabanec a chtěl Hariho upozornit! Žel ušáci nebyli jejich. A safra, kdo uloví sám zajíca? Dotyčná musela bejt safra dobrá. Nebo ti zajíci byli polochcíplí, také možnost.
Každopádně si Hari pomyslil, že tohle byl fakt awkward moment. Zatracený papagáj! Nechtěl se socializovat! Tak se pomodlil, aby to vlčice měla mentálně nastaveně stejně jako on, tedy, aby je hezky ignorovala. Kdyby byla jen tak Ayden s prořízlou hubou, no to by byl konec!

"No, lovit ryby asi spíš nechci," pravil zamyšleně. Stojí to tolik úsilí a vlk se z toho stejně moc nenažere! Navíc by u toho měl flešbeky na Saturejku a to taky nechtěl. Čím míň na tu čubu bude myslet, tím líp! "Navíc u jezera by asi trvalo zbytečně dlouho vyčkávat, než se nějaká ryba dostane k nám ke břehu. Časově se asi víc vyplatí vystopovat nějakého zajíce nebo srnu." Lov ryb sice měl bonus ten, že se u něj vlk hezky opláchne, ale těžko říct, jestli to bylo zrovna teďka žádoucí. Ty jo, uměl vůbec Hari plavat? Důležitá otázka, přátelé! Nu, snad nebude třeba brzy znát odpověď. Radši z něj nemít utopence.
"Jo, určitě se pak můžeme proběhnout, ale uvidíme. Pokud půjdeme po zajícovi, tak asi další rozcvička nebude třeba," uchechtl se. No jo, ušáci jsou prostě rychlý jak průjem! A navíc, pokud zajác zdrhne až moc snadno, tak budou pro příště vědět, že je třeba zapracovat na běhu.

"No, pokud tě to fakt tak baví, tak to může vlk teoreticky počítat jako věnování se sám sobě... ne? I když je fakt, že odpočinek je taky důležitej. Nemůžeme být na nohách celé dny," zamyslil se nahlas. Co baví ale jeho? Tim má květiny, kterýma očividně žije celou svou duší, ale co má on? Neměl tušení, a to ho docela děsilo. To byl fakt tak plytký? Že nemá ani koníčky? Božínku! Není divu, že doteď nikoho nemá! "A co bys vlastně dělal, kdyby ses teda věnoval sám sobě?" optal se. Možná pro inspiraci. Sakra, měl by se sebou něco dělat. I když, dalo se něco dělat? Nebylo to tak, že by měl kdo ví jak času pro sebe. Vlk ve smečce musí makat! A když domaká, tak je moc unavenej na to dělat něco dalšího, pro sebe. Byl to snad důvod, proč postupně zahodil svůj zájem o přírodu, když zdrhl z Ignisu? Přeci jak, jako tulák se celý dny snažil, aby nezdechl, natož, aby ještě okouněl babouky v lese. Priority, přátelé! A navíc, jako děcko měl času habaděj, protože se nemusel sám živit. Jen musel přežít ty pokusy o vraždu a pohled Justice, když zas zmrvil trénink.
Přikývl na následný popis kytičky. Ne, že by z toho byl kdo ví jak moudrý. Nu, aspoň si uvědomil, že pouhý popis nestačí. Ale aspoň měl mlhavou představu o tom, jak ona meduňka vypadala.
"To dává smysl," zareagoval na slova o porodu. "Vlastně jsem ani nevěděl, že je vůbec fyzicky možný mít děcka už tak mladej. Vidím to poprvý v životě." Možná proto si ti dva myslili, že se nemůže nic stát? Těžko říct. Ale co se stalo, stalo se a nedá se nic dělat. Jen doufat, že to dobře dopadne. No jo, chudák bude zdrcenej z toho, až se dozví, že to fakt dopadlo prachbídně. A trouba jako on jí bude moct nabídnout leda velmi mizernou útěchu, protože Hari v tom dobrej prostě nebyl. Nikdy nevěděl, jak uklidnit druhého!
Zamrkal na komentář, který se týkal červených květinek. Páni, nad tím ani nikdy nepřemýšlel. A už vůbec na to neměl oko. On a červená? Možná kvůli tomu paroží? Ano, to by dávalo smysl. A ještě ta myšlenka, že by mu něco slušelo! Že by byl pěknej! Vůbec netušil, jaký to je, být fakt pěknej. Co si budem, jeho vzhled byl tuctový. Jeho dominantou byly parohy, se kterými se ani nenarodil! Což bylo docela trapný, co si budem. Kdyby srovnal sám sebe s Timem, tak samos na celý čáře vyhrává Timek. Elegantní stavba těla, pěkné rohy, a ty flíčky pod očima! Určitě byl na pohled příjemnější jak on, Hahari.
"Respekt? Jo, to asi jo..." řekl poněkud nejistě a na okamžik odvrátil pohled. On a vzbuzovat respekt! Nikdy si nemyslil, že by se toho dožil. Ale nejspíš to dávalo smysl. Po rodince z otcovy strany zdědil mohutnou stavbu těla. A také to byli rváčové! "Teda, abych pravdu řekl, jako malýmu mi boj vůbec nešel. Vždy jsem si myslel, že skončím jako léčitel, nebo tak," prohodil a opět se podíval na Timka, jak sbírá kvítí.
"No, určitě ti svou magii ukázat můžu! Klidně i dneska, jestli chceš," zareagoval s jistým překvapením v hlase. I když, překvapen by už neměl být. Valná většina vlků na tu magii reagovala podobně. Asi se to moc často nevidělo, respektive on sám ještě nic takového neviděl. Tedy, Ayden měl podobnou schopnost, ale ten se uměl změnit jen v jednoho tvora. "Ty jo, v hodně věcí. Třeba..." Vzpomeň si, Hari, vždyť to není tak těžký! "V sokola, jestřába... docela často se měním v ptáky. Ještě se mi podařilo se změnit v medvěda a podobné potvory. A nejednou se mi stalo, že jsem se změnil v něco a vůbec jsem nevěděl v co. A nejspíš se nikdy nedozvím, o jaká zvířata se jednalo, protože ta skoro určitě v Norestu nežijou." No proměnu v mlžného jelena raději nezmínil. Na tu možná někdy přijde řeč, ale raději ne teď! To byla násilná minulost a nechtěl Timečka vylekat tím, že tady Hari je vlastně bratrovrah.
Moc ho nepřekvapilo, že Tim ještě magii neobjevil. Nebo překvapilo? Těžko říct. Asi se dalo čekat, že se svou ztrátou paměti toho moc vědět nebude, ale na druhou stranu už uplynul od toho nějaký čas. Možná se jedná o nějaký obskurní bizár, na jehož objev je třeba silné dílo náhody. "Joo, určitě to brzy zjistiš. No a i kdyby ne, tak to vůbec nevadí." Jemu se to snadno řekne, ale přeci magie není nutná k životu! Minimálně Timek bez ní žije v pohodě. Nu na druhou stranu, Hari by nejspíše bez svých schopností dávno prděl do hlíny.
Očkem si prohlédl beta verzi Timova výrobku. "Vypadá to dobře!" pousmál se na něj, ačkoli vůbec neměl tucha, jak takové věci hodnotit. Hari neměl umělecké oko. Odkýval by nejspíše všechno. "Nemám ti pomoct se sbíráním nebo tak?"

Hari se zprvu podivil nad Timkovou poznámkou, ale pak si uvědomil, že kdyby se mozek skládal především ze vzpomínek, tak by ten jeho vypadal jako ementál. Nebo to jaro v té paměti má, ale má ji nějak... zablokovanou? Bylo to velmi zvláštní, ale asi nemělo moc smysl nad tím přemýšlet. Ah, kdyby jen znal hypnózu! Mohla by bejt sranda.
Přišlo mu hezké, jak z toho všeho byl Timek nadšený, jako malé vlče. Bylo to čisté a nevinné veselí! Měl by si vzít od něj trochu inspirace a také se začít radovat z maličkostí. Na Vietnam se nemůže vymlouvat furt! I když, od té doby, co se sem přidal, už tolik nemyslí na špatnosti, co se mu kdysi staly. Ano! Je čím dál tím vyrovnanější!
"Abych pravdu řekl, tak už dlouho jsem se nepozastavil nad tím, jak jaro může být krásný," řekl poněkud zamyšleně. Naposledy z toho měl radost jako malé dítko, když jaro zažil poprvé. Ale pak přišlo depresivní období a i ta nejbarevnější louka měla barvu šedi.
Každopádně dál poslouuchal slova Timova. Heřmánek, pampeliška... joo, ty by mohl i poznat! Doufejme. Heřmánek by si přeci s kopretinou nespletl, no ne? Ale meduňka? Slyšel o ní tolikrát, ale vlastně vůbec neměl tušení, co je přesně zač. "A jak ta meduňka vlastně vypadá?" optal se tedy. Představil si ji jako pěkné nízké kvítko se žlutými květy. Jestlipak je ta představa blízká realitě? Sice mu ta vědomost nebude co k čemu, ale to neznamená, že se nemůže zvídat! Přeci jen, jako dítko se o přírodu velice zajímal, tak je čas ten zájem pořádně oprášit. "Jinak s tím stresem souhlasím. Březost musí být navíc náročná už obecně, ne?" No, ale Anjelka to snad dá. Příroda by to přeci nevymyslela tak, aby smrtelnost u porodů byla gigantická! Aspoň v to doufal. Byl by fakt nešťastnej, kdyby to nakonec nedala.
Vnitře trocha panikařil, když došlo na talk o věncech. "Helé, asi spíš ne. Raději se spíš budu koukat. Ne, že by mě nezajímalo, jak se to dělá, ale prostě jsem na to moc nemotornej," odpověděl Timkovi a snažil se trochu pousmát. Následně ho začal očima sledovat, jak se vydává sbírat kvítí. No. A teď je čas na tlachání! O ničem? O něčem? Hlavně něco říct!
"Noo, uhm..." Mysli, mysli! "Snažím se zdokonalit ve své magii, která by mi mohla do budoucna pomoct. Chci se totiž stát bojovníkem. Na zvěda jsem moc nápadný a jako učitel bych byl asi docela mizernej, nevím. No jinak moje magie je taková, že se měnim ve zvířata. Ale na světě jich je tolik, že ne vždy je snadný se změnit v to, co chceš," začal žblekotat o prvním, co ho napadlo. "A jaká je vůbec tvoje magie, jestli se můžu zeptat?" optal se se zájmem. No jo, neměl vůbec tucha, co Timek umí! I když, vzhledem k paměťovým problémum to nejspíš ani on sám vědět nebude. Ups.

Hari se obecně snažil být hodným vlčkem a ostatním vyhovět. Možná to bylo jeho nekonečnou touhou mít kamarády. Holt když žil mimo Norest, tak byl dlouhodobě tak sám, bez nikoho! To se na vlku prostě nějak podepíše. Teda, i kdyby necestoval, tak by se nejspíš choval podobně, protože ani předtím v Ignisu moc kamarádů neměl. A prostě, je fajn mít někoho, komu lze věřit! Navíc Timka aspoň trochu znal z dob, kdy byl dítkem. Je to jako mít kamaráda z dětství, ale to je už fakt stretch. Každopádně!
"Souhlasím," kývl hlavou. Dneska bylo fakt hezky. Ani ne extrémní vedro, do zimy taky bylo daleko a všude tu byla barevná kvítka! "Jsem rád, že už je zima pryč." Ne, že by zimu nějak extrémně nesnášel, ale co si budem, v tomto ročním období je méně potravy a více chorob, což není něco, z čeho by měl průměrný vlk radost.
"Dobře, dobře. Ono jsou nějaké bylinky dobré na březost? Co přesně dělají?" zvídal se. A byla to nefalšovaná zvídavost! Moc nepřemýšlel nad tím, že by březí vlčice braly nějaká léčiva. Nemocní a zranění, jistě, ale březí? No, možná se jednalo jen o něco na posilnění. A nemohou ty bylinky třeba ublížit? Měl tu otázku na jazyku, ale nakonec ji nevyřkl, protože by to vypadalo, jako kdyby měl pochybnosti o Timkově úsudku! Což neměl. Opravdu!
"V-věnce?" hlesl. Žel nedokázal úplně skrýt svůj mini-infarkt. A sakra. Jeho slabina! "Noo, právě si to moc nepamatuju. Teda, skoro vůbec. Už předtím mi to moc nešlo. Holt měl na to moc velké a nešikovné pracky, na rozdíl od Timka. Kdyby byl menší, tak by mu to možná šlo lépe, ale kdo ví. Přeci jen, obecně mu některé věci trvají poněkud déle se naučit.
Překvapivě zamrkal na Timův návrh, že by tu jen hačal, zatímco on by pletl. "Tak... tak dobře?" souhlasil poněkud nejistě. Jako, znělo to líp, než se trápit nad pletením, které mu moc nejde. A také znělo fajn to, že dostane free věnec. Už ten z minula vypadal docela fajn, decentně! Ani ho nenapadla možnost, že by z něj mohl Timek udělat květinovou vílu. "Jen nevím, co bych ti povídal. Ale na něco třeba přijdu," dodal a poněkud nejistě se usmál. Povídat něco hezkého! A co? Neměl nejmenší tušení. Jak zadání bylo široké, tak bylo těžké na cokoli přijít. Hlavně, když měl pocit, že se toho hezkého zas tak moc neděje.

Díkybohu, že nečetl Anjelce myšlenky, jinak by asi byl zhrozen z představy, že by ty dva představila. Božínku, to by bylo awkward! A bylo by to ještě horší, pokud pohlédneme na budoucnost v podobě studánky. A předstírat, že mu Roihu tolik nevadí, jejda, to by sotva zvládl! Ale co by mu zbývalo? Nechtěl nějak stresovat Anjelku, či ji zesmutnit. Ale kdyby si všiml pochybného chování toho chalána, tak ji určitě na red flags upozorní!!
"To jsem rád," oddechl si. Teda, nevěděl, jak to léčitelé poznají. Moc asi ne. Dovnitř přeci nevidí, ne? Bože, to by bylo děsivý. Vidět vnitřnosti a další věci! "Ale prosím tě, nezatěžuješ mě. Od toho tu přátelé jsou, no ne? Aby ses o ně mohla opřít, když potřebuješ." Ale svým způsobem jí rozuměl. Být na jejím místě, taky by mu bylo blbý žádat o pomoc. Měl by asi pocit, že je to jeho problém, a tedy jeho povinnost to poklidit.
"Ptáček?" zopakoval její slova. A no jo! Kde ten zmetek vlastně je? "No, umí docela zlobit. A divím se, že tu často se mnou je, víš? Teda, zrovna teď tu není, jak vidíš, ale dřív nebo později se ukáže. A ještě, no, nějak úplně nevím, jak se k němu chovat, jak se o něj starat? Jako, sice se o sebe postará sám, ale asi tušíš, o čem mluvím, že?" povídal myšlenku za myšlenkou. Holt to byl jeho první pet! Pokud nepočítáme Dobromysla. Ale na toho nemyslet. To je příliš depresivní.
Každopádně po chvíli se ten opeřený zmetek objevil a přistál u Hariho a Anjelky. A měl zobáček a líčka od krve. Božínku, do čeho se zas namočil? A ten jeho roztomile hloupoučký výraz tomu fakt nepřidával!

"Aha, aha. Chápu," pokýval hlavou. Hrome! To je zase jeho štěstí. Ale nevadí. Určitě přijde na to, co produktivního dělat! Nu, alespoň věděl o Cielově schopnosti. Jen škoda, že nebylo jak ji procvičit. Bylo to příliš riskantní, kdyby to pak později v průběhu dne opravdu potřeboval. "Tak nemusíme cvičit tvoji magii. Je v pořádku, že se ti do toho moc nechce," snažil se mladého vlčka ujistit, že ho do ničeho nenutí. No, ale naštěstí tu stále byly další možnosti.
"Jo, to je pravda, ale teoreticky nás nemusí nic bránit v tom, abychom trénovali v rámci možností pravidelně," pokrčil ramínky, "či to můžeme brát jako test, jak na tom obecně jsme. Ale jestli ti to přijde jako ztráta času, tak můžeme jít rovnou na lov."

V duchu si povzdechl a zadíval se na nebe. Jak to tu jen skončí? Neměl z této situace dvakrát dobrý pocit. Dřív nebo později je začnou hledat, no ne? Ignis určitě nebude mít dvakrát radost, že tu drží dvě jejich vlčice. Měl chuť vstát a preventivně prošmejdit okolí, ale to žel momentálně nešlo. Než se však mohly jeho myšlenky dobrat k zdárnému řešení, uslyšel zvuk máchání křídel a ztratil nit. Místo toho ucítil další tíhu na svém krku. No jo. Konečně přiletěl papoušek Zlomysl. Zrovna v tu nejlepší chvíli! A hned ten pták začal štěbetat. Vlastně to znělo, jako kdyby se smál. Zmetek jeden opeřený. Tahle situace přec není k smíchu! Nebo ano? Přeci jen, zajmutí Saturejky a nahodilý příchod onoho Nihiláka zní jak nějaký špatný fór. Ale raději se k té grupě u cizince nepřidal. Jen je očkem sledoval. Snad ho Cielo nesežere, jinak budou mít na triku víc, než jen naštvaný Ignis.

Konečně si tmavého vlčka všiml. Uf, tak nakonec přišel! Teda, neviděl důvod, proč by *neměl* přijít. Ledaže by zapomněl, což bylo, aspoň podle Hariho, docela reálné. Nebylo žádným tajemstvím, že Timkova paměťová karta byla ve velice pochybném stavu. "Ahoj Time!" pozdravil soudruha a vstal. Tak, teď byl zvědav, jaká přesně bude náplň dnešního dne. Snad se nějak neznemožní. Nu, alespoň svítilo sluníčko a nebyla moc velká zima. Raději se znemožnit v teple než se znemožnit a u toho zmoknout jak slépka. A navíc, za dobrého světla se asi konkrétní kvítka lépe poznají!
"Takže..." začal a letmo se rozhlédl kolem. "Co budem teda dělat? Hledáš nějakou konkrétní bylinu, nebo jen tak různě?" Joo, hoch nějaké poznat uměl. Ale stále jen nějaké. Však věřil, nebo spíš doufal, že po zevrubném popisu vyčmuchá i kvítko jemu doteď neznámé. Nu, uvidíme. Třeba mu Tim řekne, že nakonec v mezičase posbíral vše potřebné a že... že nic, jako žádné povinnosti, dělat nemusí. Kdo ví? Ale co by pak dělali potom? Věnce?!

Hari měl pocit, že mu praskne žilka. Ani ne z důvodu, že tu byl Ignis problém, ale!! Ten zatracený harant Roihu očividně neumí ani držet pysk!! Že ho máma nepolkla! Nejraději by mu dal zase přes uši, ale naštěstí pro Roižánka, Hari nebyl u něj zrovna blízko. I když, i kdyby se jen blbě ksichtil, tak by měl chuť mu dát přes čuňu. Ne, musím to říct na rovinu. I kdyby nic nedělal, jen dýchal, tak by mu nejraději dal pleskanec. Tak! Jak mohla tak slušná Anjelka s ním skončit? Neskutečné! Následně si i všiml Finna, u kterýho bylo páry, naštěstí ne párna, jak v sauně. Nevypadal dvakrát spoko. Soucítil.
Svým způsobem se mu ulevilo, když šéfis řekl, že žádné mučení nebude. Na jednu stranu dobré, protože slyšet křik Saturejky, ačkoli ho nemilosrdně kakala, by bylo srdcervoucí, protože ju furt měl zafixovanou jako velice nevinnou vlčici, na druhou stranu by bylo velikým potěšením vidět Roo s bolestným úšklebkem. Nevadí! Nemůže mít vše. A navíc, kdyby tu mučení bylo, tak by Saturejka měla pravdu v tom, že Přízraci nejsou úplně košér. A to nešlo prostě. To Ignis je tu špatnej!! Tečka!
Každopádně ho překvapilo, že hned Saturejka spustila. Bez odmlouvání! Čekal by, že by ještě zarytě držela pysk. Ty jo. Možná má o ní zbytečně nízký mínění. Už by chtěl potvrdit její slova, ale bylo by pěkně divný, kdyby znal její jméno a to, že se nedávno stala členkou. Ale tak, o tom měla tušení i ta šéfova stará Nwod.
Byl zvědavý, jestli se vyžvejkne Roo. A jestli to budou přidrzlé kecy. Ty jo, s Roižánkem by si teda sedla. Teda, spíš ne. Dva drzouni u sebe, to zní jako katastrofa. A to ani ještě nevěděl, že ta pinda je betou! Betou, normálně!! Svět je neskutečnej.
Než se však nadál, tak najednou zaslechl jakýsi bugr! Otočil se a spatřil Ciela. Božínku, co se děje? Začuchal a ucítil pach dobře znám. Nihil! Co ti tu safra dělají? Nemají nic lepšího na práci? Ale tak, jsou to přeci spojenci, tak proč Cielo vrčí zuby jak střelenej?
Uklidni se! pomyslel si neklidně, ale nechtěl ho okřikovat nahlas. Zatím.

Hari poslušně hačal u ostatních. Co si budem, byl na sebe pyšný. Udělal něco pro smečku! To by mu mohlo přivést i brzké povýšení. Prostě skvělé. Ale to bylo tak akorát vše, co na tom bylo super. Zbytek stál za prd. A navíc, byl docela znepokojen tím, že musel čapnout zrovna Saturejku. Chlapec si pamatoval na doby, kdy to byla čistá a hodná vlčice. Proč to muselo takto dopadnout? Netušil. Avšak nechtěl dát moc najevo ostatním, že se s ní kdysi kamarádíčkoval. Musí se ke všem chovat stejně! V rámci možností, teda. Ale stále bylo pravdou, že by nerad viděl Saturejku při nějakém mučivém výslechu. Vede se tu vůbec tady mučení?
Jeho oko si konečně všimlo i další zajatkyně. Roo! Hahá! Musel potlačit úšklebek. Kdyby to byl malej harant, bezpochyby by si pomyslel něco na způsob luuul vy nuly. Bohužel ale harantem už nebyl. To ale neznamenalo, že z toho neměl druhé vánoce. Safra, možná začne i věřit na karmu! Božínku, pro tu mrňavou arogantní pindu to musí být horší jak stahování kůže zaživa. Až bude mít možnost, tak musí za ní přijít a pořádně se jí vysmát do ksichtu. Velmi terapeutické.
Každopádně, jak domluvil Timeček, tak také spustil. "Potvrzuji Timothéeho slova. Vskutku naši smečku tahle hnědá vlčice obviňovala z vraždy a její pach byl zamaskován," kývl. "Jen bych ještě chtěl dodat, že si při pokusu o útěk zranila tlapu." Proč to dodal, kdo ví. Snad mu jí bylo přeci jen *trošičku* líto. Raněné tlapy bolej jak čert! A taky jsou na druhou stranu výhodné v tom, že pak vlk jen tak nezdrhne, což byla strategická informace. No fakt!! Z Hariho se nestával měkkejš, ani náhodou!!

"Vrazi?" zopakoval slova Saturky a mírně naklonil kebuli. "To jako mluvíte o sobě?" Ha, no to tak! Přízraci a vrazi! Jediný vrazi tu byli Ignisané. Tečka. Saturejka mlela pěkný blbosti. Že jí to ani není trapný! Nebo je spíše pravděpodobné, že ji ohniví soudruzi naočkovali pěknýma kravinama, které teď bezmyšlenkovitě opakuje. "Nemel blbosti a radši se hni," zavrčel na Saturejku. Nehodlal tu být celý den! Ale pak si něco uvědomil a opět věnoval pohled Timkovi. "Změna plánu. Běž napřed a informuj noxe. Jestli tu vyšetřují nějakou vraždu či takovou blbost, tak tu těch ohnivých krys může být víc. Musí o tom vědět co nejdříve!" Sám si nemyslel, že by tu někdo od nich někoho chladnokrevně zabil, ale ať je skutečný důvod jakýkoli, tak tu na tomto území jeden skrytý Ignisan byl a tudíž bylo silně pravděpodobné, že tu budou někde i další. Invaze!!

"Já tebe fakt ale litovat nehodlám," zašklebil se s náznakem posměšku. Ha, litovat tento mladistvej gesicht! No to určitě! Tohle trápení si svou blbostí způsobil sám a teď si to chlapec pořádně vylíže. Jéžišmarjá, jak mohla Anjelka skončit s takovým blbounem? Nechápal, nerozuměl! No, snad se taky tak debilně nezamiluje jako ona. Třeba do nějakého Ignisana! No fuj!! Kdyby na to fakt pomyslel, tak by se mu zvedl kufr a vygrcl by na Roižánka celou svou večeři.
Jakmile se Roihu začal slovně bránit, tak mu dal tlapou pohlavek přes uši. "Teď tu mluvím já!" zavrčel s vyceněnými zuby. Bože, každý jeho slovo ho víc a víc štvalo. Vlastně celá ta jeho existence byla ubíjející. Ah, proč si Anjelka aspoň nenašla někoho, kdo má aspoň pár mozkových buněk a umí se vyjadřovat? Zničit lajf? Takto fakt reálně někdo mluví? Tento jedinec musí mít místo mozku piliny, jinak si to Hari nedokázal vysvětlit. "Jó, jasný, jasný, chlapečku. Protože miminka očividně stále nosej čápi!" vyštěkl po něm. Do háje, to ho namíchlo!
"No očividně výčitky beze mě mít nezvládneš, jinak by ses choval aspoň trochu víc s pokorou. A víš, nikdo normální ve tvé situaci nebyl, protože normální vlk umí kontrolovat svý podělaný choutky! Ale aspoň, že sis užil, že? No, tak já ti něco řeknu." Je to tak, přátelé, tohle ještě není všechno! Je ale pravdou, že se to bude blížit ke konci. Doufejme. "Budeš se k Anjel chovat k jako tý nejposvátnější princezničce na tomto širým světě. Budu to osobně kontrolovat. A jestli si pomyslíš, že tě tento cirkus s rodičovstvím přestane bavit a že od Anjel odejdeš, tak si můžeš bejt jistej, že si tě najdu a tvou kůži použiju jako kobereček do tábora! Co sis nadrobil, to si taky sežereš, tím si můžeš bejt sakra jistej. A bude to pěkně nepříjemný. Nikdy nevíš, co se ti narodí a co z těch děcek vyroste. Můžou z nich být přidrzlí parchanti, zrádci, nebo se mohou někde zmrzačit a pak se o ně budete starat celej život. A víš, co ještě bude nepříjemný? Zprvu budeš muset čistit jejich špinavý prdele. Hezky jazykem. Určitě se ti to bude líbit. Proto si vlci dělají haranty až když jsou starší a něco ví, víš? Protože když si děcka dělají děcka, tak to smrdí jen katastrofou! Mít děcka totiž není jen ťuťu ňuňu, ale je to tuna zodpovědnosti a jestli to poděláte, tak si nepokazíte nejen svůj život, ale i život ostatních! Takže se opovaž v tomto nechat Anjel samotnou, je to ti jasný?!" konečně celý udýchaný a rudý vzteky dokončil tento monolog. Táák, to si teda ulevil! Sice s výchovou smradů neměl sám zkušenosti, ale dobře si pamatoval na svou dysfunkční rodinu. Není žádný důvod, aby se něco takového nestalo i jim. Výchova totiž neovlivní vše. Ale něco ano. A je jasný, že dva nedospělí vlci budou mít s výchovou svých vlastních děcek problémy. Pokud se nestane zázrak a budou to přirozeně ta největší zlatíčka pod sluncem.

Hari se nějaký ten den dva zpátky s Timkem domluvil, že se zde sejdou a budou řešit květinky. Vůbec netušil, proč na to kývl. Léčitel z něj přeci nebude a učitel také ne! Nu, nejspíš jen chtěl pomoci s taháním bylin s tím, že se možná něco hezkého přiučí. Znalost vícera kytek se přeci nikdy neztratí! A navíc, a to především, stráví více času se svým kamarádem. No jo, bylo docela divný mít *kamarády*. Znělo to skoro až fejk!! No, hlavně si to nepokakat. Vzpomněl si na to, jak kdysi, ještě za dob, kdy ve smečce vůbec nebyli, si dělali kytičkové věnce. A jemu to vůbec, ale vůbec nešlo. Zadoufal, že na to opět nedojde, protože to stále a pořád neumí. Ale při pohledu na ty pestrobarevná kvítka všude kolem si moc naděje nedělal. Tak se nadechl, posadil se a dál čekal na soudruha.