Príspevky užívateľa

Odplivl si. Už toho měl tak akorát plné zuby. Všechno toto nemělo absolutně žádnou pointu. Ona neustoupí, on taky ne. On rozhodně nehodlal uznat jakákoli Saturejky slova o Ignisu, že se změnil. Jak se mohl změnit? Tomu by sám v životě nevěřil.
"Jistě, jistěě. Ale člen Ignisu má těch temných stránek určitě o dost víc, jak kde kdo z Nihilu nebo z Přízračných," odfrkl si. "Hlavně, že slídíte po našem území, že? Za tím je určitě mírumilovný krásňučký záměr, co? Takový Ignis by přeci nikomu ani chloupek nezkřivil!" On sám tedy nebyl u toho, jak někdo přešel hranice. Slyšel to jen od vidno naštvaného Finna. A neměl důvod mu to nevěřit.
"Nevysvětluj mi, proč jsem odešel, když o tom víš h*vno!" vyštěkl vztekle. Opravdu vztekle. Citlivé téma. "A jen abys věděla, tak já jsem věřil v něco lepšího! A to je jeden z mnoha, mnoha! důvodů, proč jsem odešel. Silná smečka neznamená vůbec nic! Kdybych zůstal, tak už bych dávno chcípnul! A krejt si záda? A před čím, prosím tě? Ignis byl vždy ten, kdo vyvolával konflikty, takže si leda kryli záda před průserem, kterej si sami zaseli!" Joo, kdyby byl člověkem, byl by rudej vzteky. A to se tak moc často u Hariho nedělo! Božínku, tak naštvanej nebyl ani při setkání s Roo, a ta mu brnkala na nervy bravurně. Ale tak, se Saturejkou to bylo jiný. On ji už znal předtím, než se přidala. A měl o ní lepší míněný. Přidání se do Ignisu bylo pro Hariuhu vskutku pravým šokem. Že by se fakt změnili..? Ne! Oni a změnit se? Nikdy. Saturejka je jen poblázněná.
"Radši bych chcípnul sám, než být v Ignisu," odfrkl si s opovržením. "A víš, proč tohlecto vůbec meleš? Je tu spousta jiných a mnohem lepších možností, než je Ignis! A já si jednu z těch možností zvolil. A nelituju toho." Ano, souhlasil, že tuláctví za nic nestojí a že vlka jen sžírá samota, nekonečná samota. I jemu to lezlo po čase na mozek. Ale nikdy by se kvůli tomu nevrátil se staženým ocasem za Rayem, aby ho vzal zpátky. Nikdy.
Všiml si Saturejky změny výrazu. Zmátlo ho to, velmi ho to zmátlo. Před chvíli zuřila jak saň a teď vypadala, že se snad rozbrečí! Po té vlně vzteku sám jaksi lapal po dechu. Ale teď i on cítil i cosi jiného než jen vztek.
"Proč?!" štěkl frustrovaně a máchl tlapou. "Jsi v Ignisu. Já v Přízračných. Aj kdybychom chtěli, tak takové přátelství nemá žádnou budoucnost! Žádnou! Byla by jen otázka času, než by ti tam někdo za to zakroutil krkem. A navíc, já se nehodlám bavit s někým, kdo jakkoli podporuje praktiky tý odporný smečky!" Byl z toho nešťastný, ale tento pocit byl stále zastíněn silnější zuřivostí. Ale jak ta přejde, tak ho ten smutek nepochybně převálcuje.
Překvapeně sebou škubl, jak po něm vykřikla a následně chňapla naprázdno. Uskočil dozadu celý zježený.
"Fajn! To si piš, že půjdu! Ale pak si nechoď fňukat, že svýho rozhodnutí lituješ a nevíš coby! Protože tihle, tihle tě jen tak pryč nepustěj!" vrčel po ní a jakmile svá slova dořekl, tak se otočil a začal utíkat pryč na území své smečky.

"No, jestli ti jde od každého kousek, tak by ten učitel nemusel být špatná volba," pokrčil rameny. Vlastně ani nevěděl o tom, že by tu nějací učitelé byli, takže o to víc by se někdo takový asi hodil. "Teda samozřejmě i záleží na tom, jak bys své zkušenosti uměl předat vlčatům a jakou s nimi máš trpělivost, no. Mně by to osobně moc asi nešlo," zazubil se. Hari už nebyl troubou jako v dobách vlčecích, naučil se už kdeco. Ale přesto by vůbec, ale vůbec nevěděl, jak by všechny ty věci o boji, lovu a takových věcech vysvětlil nějakému dítku.
"Možná jo. Nebo to spíš bude typ zvířete, co sežere úplně všechno. Přeci jen, vůbec nevypadá jak typický dravec," zamyslel se. Zobák měl úplně jiný jak klasičtí dravci. Teda, ten zoban vypadal o dost hrozivěji jak ten jestřába. To určitě. Ale jinak? "Zajímalo by mě, kde má rodinu nebo tak. Jak jsem řek, ještě jsem takovýho ptáka neviděl. Možná je to nějaký druh na pokraji vymření."
Jakmile Cielo řekl, že ptáček někam jde, tak se trochu probral a ohlédl se za svým opeřeným kamarádem. Jo, dobrý. Neťapal někam extra daleko či směrem za nebezpečím. To je dobrý. A navíc ho Cielo vidno bedlivě sleduje.
Nestor se každopádně konečně zastavil. Že by něco našel? Nejspíše ano. Vzal si do pravé nožičky jakýsi klacek a začal ho zobákem okusovat.

Hari kývl hlavičkou. O Anjelčiných slovech vůbec nepochyboval. Nemyslil si totiž, že by se zrovna někam po hlavě vrhla, když se teda jednalo o lásku. Vždyť byla taková introvertní a opatrná, rozhodně ne někdo, kdo by skočil po prvním chlapovi, který by projevil zájem! Otázkou však bylo to, jak vlastně vůbec Anjel znal? Znal ji vůbec? Aby ho pak něco nepřekvapilo.
"Mohli bychom se projít podél jezera. U vody určitě něco najdeme!" usmál se. No jo, kde je voda, tam je život, takže by mohla být šance, že na něco brzy narazí. Třeba na nějaké kačenky! Božínku, to by bylo roztomilé. Sice kačenky už dávno znal a pointa onoho okukování zvířat měla být poznávat nové druhy, ale co už.
"To je super, žes už objevila magii!" povídal s velkým nadšením. "Tvůj bratr? Myslíš Finna?" optal se pro jistotu. Měl stejné rohy jako ona, ale tím podoba nějak skončila. Navíc i věkem se neshodovali! Nu, možná mají jednoho jiného rodiče, nebo tak něco.
"Tak vidíš, mlhu taky můžeme třeba někdy spolu procvičit. A určitě k něčemu bude! Pokud by byl nějaký průšvih, tak by se určitě hodila na zpomalení nepřítele nebo tak něco."
Nu, a pak si to uvědomil. Když Anjelka má magii mlhy, tak v tom případě to její sněhurkovské lákání zvířat magie není, ne? Vlk přeci nemůže mít dvě magie! Nebo ano? Teda, kdysi se mu povedlo změnit vodu na krev. Ale to doteď nevěděl, co to mělo vlastně znamenat. Možná halušky? Nebo to byla opravdu nějaká magie? I když, jak by to mohla být magie! Změna vody na krev, přeci je to tak k ničemu.
Každopádně při chůzi měl pocit, že v dáli cosi viděl. Jakéhosi ptáčka!
"Taky ho vidíš?" špitl na Anjel a ukázal packou směrem na onoho opeřence. "Takového jsem fakt ještě neviděl. Co ty?"
Ano, vskutku se jednalo o nestora keu. Jak se sem dostal jest vskutku záhadou.

"Uff..." zafuněl zamyšleně zatímco se snažil vzpomnět, co všechno se tu dá dělat. No jo, o tom mu už přeci vykládal Finn! "Můžeš být léčitel, učitel, bojovník, lovec, nebo zvěd. Všechny tyto možnosti mají svůj speciální název, ale myslím, že teď není důležité je nějak zmiňovat. Já osobně půjdu na bojovníka, pokud se něco nezmění. Sice nevím, co by se mohlo změnit, ale vlk nikdy neví, co se všechno může v životě stát." Třeba se může nějak chytře zmrzačit, a tak být na boj naprosto zbytečný. Ale takové (ne)štěstí snad mít nebude.
"Tož, ale tento už tak mladej asi není," pronesl zamyšleně při pohledu na nestora. Safra, už ten samotný pták byl vidno docela velkej. Aspoň na ptáka. "No, aspoň není kdo ví jak těžký ho krmit. Když jsem posledně něco ulovil, tak se do toho sám pustil! Jde vidět, že ten velký zobák nemá jen pro srandu."
Nestor mezitím odvrátil pozornost od Ciela a začal si ťapat kolem. Snad hledal něco, co by mohlo zaujmout jeho pozornost!

"To se ti nedivím, hele," vydechl Hahari. Tahle problematika vůbec nebyla jednoduchou záležitostí, na kterou by stačila jednoslovná odpověď. Nu, kdyby onoho Roiha sám znal, tak by nejspíše mohl Anjelce poradit lépe. Ale bohužel. "No, asi bych ti celkově poradil na to nejít tak zhurta, víš? Teda, nevím, jak dlouho se přesně znáte, ale pokud moc dlouho ne, tak, no... Prostě nechci, abys něčeho litovala, víš?" Mlel tak trochu páté přes deváté, ale doufal, že mu šlo nějak porozumět, co se vlastně snažil říct. Prostě se o Anjelku staral a nechtěl, aby už teď zažila nějaký abusive vztah.
Následně pokýval šiškou jakož souhlas, že by bylo fajné změnit téma.
"No, když je příležitost, tak trénuju, to ne, že ne! Ale chvíli jsem přemýšlel nad tím, že bych mohl jít v rámci tréninku zkoumat zvířata. Však víš, čím víc jich budu znát, tak tím líp! A co vůbec tvoje magie?" O té své totiž vůbec nemluvila!

"Jasný. Návštěva tam je takovým posledním krokem, aby se vlk mohl stát echt členem smečky. S'Arik ti asi brzo dá víc informací a přidělí ti někoho, kdo tam s tebou půjde. V té jeskyni pak budeš mít nějakej sen, jakousi vizi, o tom, jak si představuješ život ve smečce a jaké by bylo ideální povolání. No, co se týče toho, máš vůbec nějakou představu, co bys tu chtěl dělat?" Průměrný jedinec má obvykle alespoň tušení, čemu by se rád věnoval. Ale Hari samozřejmě chápal i případy, kdy tomu tak nebylo. Není snadné si vybrat!
"To je," řekl a hodil na nestora očko. "Žel vidno postrádá jakýkoli pud sebezáchovy. S takovou ho něco za chvíli sežere, blbečka jednoho," zazubil se. Samozřejmě to vůči ptákovi nemyslel nějak zle! Nepochybně se jednalo o bystrého opeřence, ale s absencí strachu se mu fakt může brzo něco stát. To aby ho furt hlídal!

"Aha aha," pokýval hlavičkou. To neznělo zrovna slibně, co si budem. "To je docela špatný. Tedy, vůbec tě teda nechci strašit! Přeci jen, já ho vůbec neznám. Jen, jestli je hodný na každou, protože si chce někoho najít, tak, no... Kdo ví, s kým se baví zrovna teď. Aby tě třeba celou dobu netahal za noc." By byl za Anjelku moc smutný, kdyby onen Roihu házel očka na spoustu jiných vlčic s tím, že by je střídal jako fusekle! A Anjel nepůsobila jako vlčice, která by se spokojila s nějakým krátkodobým flirtíkem.
"Noo, asi mohou zmizet? Dávalo by to smysl. Vlci se hádají, potkávají nové a tak. A taky asi snadno zmizí, když se ti dva jedinci moc nestýkaj. Ale já na toto téma moc expert nejsem, tak mě asi neber úplně za slovo."

Joo, ani Hari si jméno moc nepamatoval. Možná si vzpomene eventuálně, ale teď hned? Asi těžko. Nu zároveň mu bylo blbé se ho znovu zeptat. Trapásek.
"Jo, jsem taky ve smečce. Už mám i za sebou Hvězdnou jeskyni. Byl jsi tam už taky, či tě to ještě čeká?" Ah, ta jeskyně. Na ten bizár sen tam jen tak nezapomene! Bohužel.
Nestor však něco jako bezpečnou vzdálenost neznal. Zvědavě si druhého vlčka prohlížel. A jakmile se čumákem přiblížil, tak se on sám přiblížil zobáčkem! Ale neťafl ho, díky bohu.
Papagáj následně začal kolem Ciela ťapinkat a zobáčkem mu hravě zatahal za ocásek.
"Můj?" zopakoval. "Těžko říct. Jednoho dne jsem ho našel a od tý doby jde všude tam, kam jdu i já. Takže asi? A abych pravdu řekl, tak ani nevím, co to je přesně za ptáka. Takového jsem tu ještě neviděl."

Hari se pohyboval okolo. A nebyl sám! Neb za ním furt šmejdil jakýsi pták, kterého vyčmuchal s Anjelkou. Tedy ještě nevyčmuchal, ale brzy se tak v té hře stane. Já tomu věřím!
Onen pták byl nestor kea, kterému ještě nedaroval jméno, ale jistě na něco přijde. Bylo to pro Hariho velmi zvláštní. V životě si nemyslil, že by ho ještě nějaké zvířátko mohlo mít rádo, ale vidno byl opak pravdou! I když, těžko říct, jak dlouho to tomu ptačisku vydrží.
Při svých toulkách si všiml známé tváře, kterou kdysi potkal u řeky. Ajéje. Nejspíše ho taky nedávno přijali? Jinak by tu nejspíše nešmejdil. Nu, a tak šel za ním. A ptačisko ho následovalo. No, snad se neporafá s hadem.
"Zdravím," pozdravil ho. "Asi tě taky přijali nedávno, že?"

Hari byl docela nervózní. Byla to přec velká událost! Jen doufal, že se nic nepokazí. S jeho štěstím by se nedivil, kdyby se stal nějaký průšvih, nebo tak něco. Ale jaký by byl další postup? Bylo by to znamení, že do smečky nepatří? Měl chuť se zeptat, ale zároveň si uvědomoval skutečnost, že vlastně nechtěl znát odpověď na tuto zapeklitou otázku. A ještě, co když si nic z toho vidění nebude pamatovat? Jeho paměťová karta nebyla kdo ví co a většinu svých snů do pár okamžiků zapomněl. Jako jo, tohle neměl být obyč sen, ale i tak!
"Žádné otázky nemám," pravil v rámci možností pevně. No, snad svého mlčení nebude litovat! A jakmile byl pravý čas, vydal se dovnitř jeskyně. Ach jáj.

Jakmile došel na značky, tak pocítil, jak na něj začínají zdejší plyny působit. Cítil se malátně a hrozně ospale. Jeho úzkosti jakoby zmizely, starosti pryč, byl jenom ten okamžik. Z nějakého důvodu se však bránil usnutí, jako kdyby to mělo být něco děsivého. Přeci jen, tyhle divnopocity má vlk leda po pozření nějaké jedovaté rostliny! A když usne, no, tak umře! Však nemohl se bránit věčně a nakonec se odebral do snové říše smažácké jeskyně.
Vzbudil se. Už nebyl v jeskyni, byť i tu byla poněkud tma. Zmateně se rozhlédl. Má tu snad být? Hned vyběhl ven, ale to ho tmy přesto úplně nezbavilo. Spatřil však na stromě ptáka pokrytého v černém peří s oranžovými proužky. Propichoval ho pohledem a pak hlasitě zvolal. Hari se zachvěl. Je tohle správně? Má ten sen takto vypadat?
Onen pták, ohnivec, pak vzlétl a vlček ho začal instinktivně následovat, byť se po chvíli musel dát do běhu, aby ho stíhal. Sevřela ho úzkost. Něco tu nehrálo. Tma začala ustupovat. Ne o moc, ale přesto. A v tom spatřil jakéhosi vlka. Prudce zastavil.
Vlk měl srst zbarven v odstínech hnědé. Chyběly mu oči. Uši. Měl zjizvená ústa. Nepoznával ho, ale přesto působil familiárně. Než se však dokázal zorientovat, pták byl u něj - a vzplanul. Objevil se kolem něj kruh ohně a nelidsky (nevlčsky?) zařval. Hari strnul. Nedokázal se ani hnout. Hluk se stupňoval a stupňoval. A až pak si toho všiml. Kolem něj zuřila bitva.
Vlky kolem neznal. Nikoho nepoznával. Avšak podvědomě tušil, kdo patří k Přízračným.
Počkat, k Přízračným?
Zmateně se rozhlédl. Hvězdy zářily, zatímco kolem zuřil boj. Kruh ohně zmizel. Nezbývalo mu nic jiného, nežli se přidat. Na tom mu teď záleželo nejvíce. Na obraně smečky. A taky na obraně sebe samého.
Vlci bez tváře mizeli po porážce jako stíny. Ale jak mizeli, tak se noví objevili. Bylo to nekonečné. Jako kdyby byl zaseknut.
Byl zoufalý. Sic si byl vědom, že tohle není realita, ale přesto vše kolem tak reálně vypadalo. I bolest byla reálná. I to vyčerpání, které cítil.
Už dál nemohl pokračovat. A tak zavřel oči.
Opět se probudil jinde. To ještě neskončilo? Jak dlouho ještě..? Otevřel oči. Sněžilo a byla mu zima. Nikde nebylo ani živáčka. Zachvěl se. Přišel si jako poslední přeživší na tomto světě. Pomalu vstal. Byl vyčerpán. Kde jsou všichni? Pomalu se vydal na cestu, ale ať cestoval jakkoli dlouho, krajina vypadala pořád stejná. Nic se nezměnilo. Jako kdyby se za celou dobu nehnul ani o pár kroků.
Pomozte...
Spatřil v dáli jakousi bytost. Blížila se k němu. Ztuhl. Tvor měl stejné parohy jako on, tedy jako nimlóg. Ale tím podoba končila. Měl kratší a robustní tlamu. Oči podobné těm, co mají kočky. Mohutné tlapy a černá křídla. Až teď si všiml, že pravá polovina tváře oné bestie byla spálená.
Nemohl se ani hnout. Sníh stále padal. Ne. To nebyl sníh. Ale co tedy?
Něco tu nehrálo. Tedy, takový pocit měl už dávno předtím. Ale pak pochopil, oč se jednalo. Vize se mu snažila nejspíše ukázat, že bude svou smečku bránit do posledního dechu.
Ale co tady? Tu nic nebylo. Ani hvězdy. Jen ta odporná prazvláštní bestie, která na něj hladově hleděla.
Všiml si, jak obluda začala otvírat a zavírat svou příšernou tlamu. Jako kdyby mluvila. Jako kdyby se snažila něco sdělit. Jenže Hari nerozuměl ničemu. Zvuky začaly ustupovat do pozadí, dokud neslyšel vůbec nic.
Nemohl dýchat. Nemohl se ani hnout. Jediné, co zmohl, bylo se dívat na tu bestii.
Dokud se konečně neprobudil.

Probudil si naprosto kaput. Vyčerpaně zamžoural kolem a pomalu vstal. Byl rád, že se vrátil do reálna. Už se bál, že se už nikdy neprobudí.
Měl každý takový divný sen?
Pomalu se vydal tedy ven za Finnem mu vše sdělit. Tedy, skoro vše. Něco si nejspíše raději nechá pro sebe.

Úplně zatajil dech. Jeho tušení bylo správné! Opravdu se jedná o mladou lásenku! Božínku, když ji potkal poprvé, tak ještě byla drobnějším dítkem, a teď už se nám dokonce zakoukala! Čas opravdu utíkal velice rychle. Až to bylo děsivé.
"Opravdu?" zamrkal. Vůbec nevěděl, jak na to chytře reagovat. "To je... to je skvělé. Je na tebe hodný? A jak se jmenuje?" Nevěděl, zdali slovo skvělé bylo to pravé. Lásenka měla potenciál být skvělou. Ale co když to nebude opětované? Co když jí ten vlk zlomí srdíčko? Pche! To by Hari zase zlomil jeho, tím si byl jist!
"Noo, abych pravdu řekl, tak nezažil," řekl poněkud nejistě a na vteřinku odvrátil pohled. Bylo divný o tom mluvit. Hrozně awkward. "Teda, no, jednu chvíli jsem měl ohledně jedné vlčice takové zvláštní pocity, ale no... To je jedno," utnul nakonec svou myšlenku. "Nic to nakonec nebylo. I to se stává. Pocity umí být divný." Jéžišmarjá, do čeho se zase zabrousil! To neumí chvíli držet zobana?
Samozřejmě měl na mysli Saturejku. Joo, někdy na ni myslel. A myslel na ni trošičku jinak jak na jiné vlčice. Vůbec tomu nerozuměl! Navíc ji skoro vůbec neznal! Ještěže se přidala do Ignisu a porafali se, jinak by měl doteď brouka v hlavě. Ale stále ho ten fakt docela ranil. Jenže proč? Proč mu na tom tak záleželo? Kdyby to byl kdokoli jiný, tam by mu to bylo šumák!

"Ne, ne, vůbec se nemusíš omlouvat!" vyhrkl ze sebe. Jéjda, už se cítil z toho blbě! Měl pocit, že svou řečí dal Anjelce najevo, že nemá zájem o to, aby si mu vylila srdíčko, ačkoli tomu tak nebylo! Bylo svým způsobem hezké, že mu důvěřuje natolik, aby si s ním o tom začala povídat. I když, bohužel pro ni, Hari jí v tomto asi moc rad a postřehů nedá. Chudák byl v tomto naprosto nezkušený!
"Fakt mi to nevadí. A klidně se projdu! Možná i při cestě najdeme něco hezkého." Chudák měl pocit, že mele páté přes deváté. No jo. Chlapec holt není dobrý, co se awkward situací týče. Jen je umí dělat ještě víc awkward. A hlavně, že při cestě najdou něco hezkého! Proč to probůh řekl! Tahle procházka nemá být o hezkých věcech, ale o vypovídání si!!

Hahari svým způsobem zalitoval, že se zeptal, protože nic takového vůbec nečekal! Takže pochopitelně neměl šajnu, jak reagovat. A šlo opravdu vidět, jak byl překvapen! Ale samozřejmě v tom pozitivnějším slova smyslu. Je přeci skvělé, že... někoho potkala? I když, neměl by si domýšlet věci! Přeci jen nezná ještě celý kontext!
"Vážně?" zamrkal. "A, uuhhmm..." Sakra, jak se dozvědět víc, aniž by vypadal jak blboun? "Rád si tě vyslechnu, samozřejmě! Není to vůbec divný. Můžeš mi říct cokoliv, opravdu." Ale co když to bude divný? Teda, divný to už trochu je, když to vypadá, že si vyčíhla nějakého chábra, ale co když to bude ještě divnější? Božínku! Ale jak bylo řečeno, hlavně si nic nedomýšlet. Ne každé teen setkání s vlkem opačného pohlaví, se kterým je hrozná sranda, musí znamenat něco deep. Ale bylo by hezké, kdyby tomu tak bylo teď!

"Oh, některé znám, to mi můžeš věřit," procedil mezi zuby. Joo, třeba Stadleyho a Reje Korantenga. A Roo! Božánku, Roo. Na takovou vlčici se nezapomíná. Asi bohužel. Přeci jen, jejich setkání skončilo krásným konfliktem. A ani příští setkání by nebylo jiné, kdyby nastalo.
Nehnul ani brvou, když Saturejka šla o krok blíže k němu a začala ho propichovat svýma očima.
"Nedopustili? Ale prosím tě. Já tam žil. Moc dobře vím, čeho se dopouštěli! Klidně si mi nevěř, je mi to jedno, ale říkám ti pravdu! Možná se už ta stupidní jatka nepořádají, to už jsem se dozvěděl od té vaší skvělé Roo, ale snad nikdo příčetnej si nemyslí, že se z nich ze dne na den stanou větší milátka jak ty z nějakýho Nihilu!" řekl ostře s vyceněnými zuby. Mluvil poněkud rychle, protože mu hlavou běžela myšlenka za myšlenkou a nejraději by je všechny vyřkl nahlas, ale byl by z toho takový slovní salát, že by si vlčice mohla pomyslet, že sežral něco špatného a teď blouzní. I když, to si možná myslí už teď.
"Ale víš ty co? Klidně si s nimi buď! Jen jsem si myslel, že máš na víc, než bejt v takové smečce. Ale nemysli si, že takto mezi námi jakýkoli přátelský vztahy vydrží!" Sice jejich přátelství nebylo, no, kdo ví co, ale i tak! Snad to řekl z toho důvodu, že to pro *něj* něco znamenalo. Přeci jen, Hahari tolik přátel neměl, snad z toho důvodu se ho Saturejky nový domov tolik dotkl.

"To nemuselo, to je pravda. Ale doufejme, že nás nikterak neohrozí." Jo, kdyby pro ně šli, to by byl průšvih! Přízrační kdo ví jak velká smečka nebyla, takže kdo ví, jak efektivně by se jim dařilo bránit. A taky těžko říct, jaké taktiky by na tyto šmejdy zabraly. Ale raději teď nad tím nepřemýšlet. Depresákovat může kdykoli jindy.
"Ale raději změňme téma, co říkáš?" prohodil zrychla. "Nějakou chvíli jsme se přeci jen neviděli. Stalo se mezitím ve tvém životě něco nového?" Byla to poněkud npc otázka, v rámci možností si toho byl vědom, ale řekl si, že se nějak začít musí! No, jen by byl problém, kdyby se v Anjelky životě nic nestalo. Trapné ticho by bylo jistojistě nepříjemné. Ale tak, kdyby nastalo, tak by jí navrhl nějakou procházku přírodou nebo podobnou blbost.