Príspevky užívateľa

Teď se jejímu pokusu o to se dotknout čumáky nebránil. Achich ouvej. Jakmile se definitivně probere z tohoto kouzla, tak ho tento okamžik bude neustále strašit ve snech. On by toto dobrovolně neudělal!! Byl zdrogován čarovným peříčkem zlotřilého růžového ohnivce! Je nevinnej!! Opravdicky!
"Vážně?" řekl překvapeně. "To bych o sobě určitě neřekl, ale díky. Taky jsi moc hezká," zavrtěl ocasem. Špatně! Všechno špatně!! Ale bohužel, holt nemohl být od prvopočátku silnější než to ďábelské kouzlo. "A taky se mi líbíš. Ale..." Ale!! Už přeci někoho měl! Odvrátil na okamžik pohled. Tak co bude silnější, hm? Jeho věrnost Timečkovi, nebo čáry máry pérečka?

Na její slova přikyvoval. "Dobře, dobře, díky za tvá slova. Jsem rád, že tě moc neobtěžoval. Jeho chování totiž dokáže být... nepatřičné a snažíme se to nějak korigovat, víš?" vysvětlil jí v kostce. No jo, zatím se moc ve smečce nepředvedl, ale třeba se to změní? Je to ještě děcko, tak tu šance byla, ale on ho vlastně stejně moc nehlídal, to spíše jiní. Jestli vůbec i ti.
"N-ne, nic se neděje," zavrtěl hned hlavou, doufající, že to přejde. Ale nepřešlo to. Sotva se tomu šlo bránit!! Ale musel ty špatné pocity potlačit, hned. "Jen ti to hodně sluší, nic víc." Ale zatím byly čáry vidno silnější než jeho vůle.

"Uhm, to mě mrzí, Ario," řekl s kapkou nejistoty a trochu od ní ustoupil, protože dotýkání se čumáky bylo teď trošičku moc. Nechtěl jí ublížit, ale taky nechtěl, aby se po něm šlapalo, že? Už tak její chování bylo zvláštní. Jako kdyby se ho snažila nabalovat, ale on měl přeci Tima - cožpak to nevěděla?
"To chápu, nemusí to být vždy zrovna vábný pohled. Ale i tak to byla užitečná zkušenost," přikývl. Inu, holt ne všechno v životě bylo krásné! Někdy je třeba se pro pěkné věci i zašpinit. Ale určitě tady šedou nechtěl nutit do věcí, které dělat nechtěla!
"Ano, máme tu vlka, co se jmenuje Apollyon. Byl k tobě hodný? Nemluvil o bohu, nebo tak?" zvídal se, neb z doslechu nepochybně věděl, že Apollo byl jedincem problémovým, který i dostal nejedno varování ohledně šíření víry. Jestli s tím pokračoval i teď, tak to musí oznámit S'Arikovi, Everettovi a Ryumee.
Byl každopádně rád, že nelhala ohledně zranění - to by jejich přátelství určitě neprospělo! Ač tady Aria chtěla víc než jen to, hm? Chudera!
"To jsem rád, že se nic nestalo," oddechl si. I drobná zranění mohla být s jistou dávkou smůly smrtící. Tim byl ale šikovný a jistě by nedopustil, aby k něčemu takovému došlo, ale nejlepší by bylo ho prostě nestresovat. Že?
"Počkej, hned ti ho podám," navrhl gentlemansky, sklonil se k pírku, popadl ho a strčil ho Arii opět za ucho. A pak se stalo cosi zvláštního, nečekaného. Projel jím jakýsi prapodivný a přitom velmi známý pocit. Takový, jaký poprvé zažil s Timem. Co se to děje? Ne, ne, to je špatně! Chudák byl tak zmatený, že si ani neuvědomil, že jí hleděl do jejích barevných oček jak posedlý.

Hari tahal s sebou vlče, které velmi odhodlaně volalo svou mámu. Bylo to vlastně velmi smutné, chudák dítko! Bohužel jí ale neměl už moc jak pomoci. Dělal, co mohl, ale maminka byla prostě fuč. Ale kdo ví, třeba se nakonec eventuálně ukáže!
Byla to dlouhá cesta. Nechtěl přeci jen chodit moc rychle, aby se malé něco nestalo! Ale nakonec se dostal sem do úkrytu. Vlčátko položil do pelechu a zadoufal, že se Tim brzy vrátí. A že Ryumee kývne na to, aby tu zůstala, než se její máma najde. Jestli vůbec.
Čarovný efekt pírka mezitím vyprchal, ale on to stejně sotva pocítil. Láska k Timovi tu totiž byla už i předtím!
"Teď si odpočiň, dobře?" řekl zatím bezejmennému dítku. Něco mu ale říkalo, že se jí moc nebude chtít jít spinkat.

"Jo, je pravda, že jsem na hvězdách nebyl," potvrdil její slova. By byl trapásek, kdyby tam nakonec byl, hm? Ale naštěstí pro Ariu, Hari byl většinou nepřehlédnutelný, vzhledem ke své výšce a rudým parohům. "Ona ta akce s hvězdami byla stavěna především pro vlčata a nováčky, aby se více naučili o hvězdách a kultuře, takže já bych se tam toho už moc navíc nedozvěděl. Takže jsem si místo toho šel zopakovat zpracování kožešin a tam jsem pro změnu neviděl tebe," řekl a ke konci se hravě zazubil. No jo, umět stáhnout zvířata z kůže se mohlo hodit, že? Hlavně, pokud se budou opakovat události kruté zimy. Kabátek z hustého kožíšku irbise by v takový moment byl k nezaplacení. "A ty jsi na hvězdách s nikým ve dvojici nebyla?" zvídal se dále, zatímco byl na cestě k hranicím. Jenže ejhle! Ariino poskakování, které se spíše snažil pro dobro všech ignorovat, skončilo pádem. Paroháč se až zlekl! "Uff!" vydal ze sebe, protože něco takového vskutku nečekal. Pírko v této situaci pochopitelně nechal být. "Jsi v pořádku?"

"O... opravdu?" vydal ze sebe překvapeně i zmateně. Ne, přeci mu neměla za co děkovat, co to povídá? Byl to snad jen nějaký pokus o záchranu duševního zdraví? Říct si, že ta muka měla nějaký smysl, že z nich vyšlo něco dobréh? Ale nechtěl jí toto rozporovat.
"Doufám, že se tvé noční můry brzo zklidní," řekl o trochu tišeji, ač si myslel, že sny o tomto incidentu budou nejspíše věčné. Ale doufat pro onu vlčici mohl, ne? Jistě, toho dne se oba chovali jako hlupáci, ale takové následky by nepřál téměř nikomu. I on mohl takto skončit. "A jsem rád, že máš stále v Azaryny své místo," dodal. Slova z lítosti, samozřejmě. Kdyby se po incidentu setkali s tím, že Mornie neměla na sobě ani škrábanec, tak by to nejspíše vypadalo jinak. Ale Hari nebyl hyenou, která by tento osud přála vlčici, kterou sotva znal.

Inu, Asteriho úkol se stal *omylem* mírně složitější, protože průměrný vlk se snad nebude hnát za losem. A sám k tomu! Ale život není jednoduchý - první lekce pro Asteriho.
V podobě tohoto velkého kopytníka se tedy rozběhl napříč lesem. Zatím taky neběžel úplně stoprocentní rychlostí, protože přeci jen si musil nejdříve zvyknout na novou podobu. Nerad by se totiž někde přerazil, protože by pak chudák Asteri měl z této lekce prd.
Při běhu se vyhnul menšímu spadlému stromu a běžel dál, směrem na východ na mýtinu. Za Asterim se moc neohlížel, zatím.

"Ano, sejdeme se tam," souhlasil. Úkryt, který Tim našel, se zdál být ideálním. Ne, že by chtěl malou skrývat před světem, ale kdyby ji přinesl do smečkové nory, tak by se mohla vylekat, pokud by tam shodou okolností polehávalo víc jedinců. No, minimálně on by na jejím místě nebyl vůbec nadšenej.
A ano, Hari jistě váhu mimíska zvládne jak nic, jakož zdejší tažný oř. A bude to takové mini cvičeníčko na to, co ho pak potká, co? Achich, na to ho nemohlo připravit vůbec *nic*.
"Hned budeme v teple, dobře? Nemusíš se bát," ujistil jemně vlčátko, ač temperamentem byla očividně už teď celkem rozkazovačná drsňačka. Až poroste, tak jí určitě bude dost! Ale snad poroste na tom správném místě, tedy s maminkou. Zatím si ale moc naděje nedělal, vzhledem k tomu, jak zmizela.
A tak malou popadl a vydal se směrem do starého hvozdu, kde se úkryt nacházel.

Překvapil ho entuziasmus vlčice, ale určitě si nestěžoval. Jistě jen doufala, že pořádně zapadne, že? Ale jakmile ho začala bombardovat dalšími komplimenty, tak se začal cítit docela dost awkward a nevěděl ani, jak na to pořádně reagovat. Ta slova ho samozřejmě těšila, ale bylo na nich cosi zvláštního - cožpak se takto chovala ke všem tady?
"Ale prosím tě, jen dělám svou práci," řekl trochu nervózně a jen nad tím mávl tlapou. Neviděl se jako nějak obzvlášť super statečného jedince. Na jeho místě by se snad ostatní chovali podobně. Nebo ne? Možná je důvod, proč se zdejší moc na pozici umbry neženou.
On samozřejmě nedoufal v nějakého darebáka. Chudákovi by se ještě probudilo trauma ze dne, kdy se právě někde tady pokusila Tima zabít nějaká šílená vlčice! Brr.
"Ano, pojďme," přikývl a vydal se směrem na východ k hranicím. "Účastnila ses vlastně festivalu vědění?" zvídal se při cestě v rámci small talku.

Hariuha určitě nechoval vůči Toshimu nějaké nepřátelské myšlenky. Jistě, nejspíše se jakož coelo od lexe doslechl o problematičnosti ceremoniálu u jeskyně, což bylo... něco vzácného. Přesto se snažil *tolik* nesoudit. Vlk si prošel mnohým a některým holt trvalo déle se vzpamatovat. Věřil ale, či spíše doufal, že sem okřídlenec zapadne a bude z něj loajální jedinec. Když ne pro sebe, tak alespoň pro Ravonnyho.
"To chápu, byl bych na tom asi stejně," pokýval hlavou. Kdyby se z něj najednou stala vlčice, tak by si asi myslel, že si omylem dal nějaké lysohlávky. Ale kdo si omylem dá lysohlávky, že? "Ale ber to pozitivně - jako vlčice nevypadáš dvakrát špatně," uchechtl se na odlehčení, ale myslel to vážně!

"Vzpomínám," potvrdil přikývnutím hlavy. Samá tragédie. Čí smrt ještě zažije? Doufal, že už ničí, protože už toho bylo moc. Lámalo mu to srdce. Ale teď musil být silný. Aspoň ještě chvíli.
"Je možné, že ten irbis, kterého jsme viděli, se k němu dostal později," usoudil ze slov Timových. V tomto stavu bylo ale obtížné zapnout mozek detektiva, přímo Sherlocka!! Navíc stejně Tim byl tady expertem na vlčí tělo. On by asi nepoznal, které rány vznikly posmrtně a které ne. I když... z těch zbytečků by asi sotva šlo něco poznat.
"No ale pokud ho ten irbis nakonec tedy zabil, tak co jiného by se mohlo na jeho těle živit? Když jsme ho našli, tak v okolí byl jen ten irbis, nic dalšího," zamýšlel se.

Irbisové vskutku byli krvelačné bestie a kdyby Hari uměl číst myšlenky, jistě by chápal případné rozhořčení, že se nevrátili s hlavou té proklaté kočky. Bylo ale třeba učinit moudré a ne moc zbrklé rozhodnutí, které by neohrozilo život dalších. Když kočka brala nohy na ramena, tak ho opravdu nenapadlo ji dál pronásledovat pro ten pocit zadostiučinění. Kdyby tak učinil, tak kdo ví, nejspíše by těch ztrát bylo ještě víc.
Pohled na Tima ho rmoutil, přímo ničil. Byl u porodu tohoto mladého budoucího léčitele, který byl také součástí rodiny. Zažil s ním takřka vše, jako kdyby byl jeho druhým otcem. A teď ho viděl... takto. Za svůj dlouhý život opravdu moc podobně zubožených vlčích těl neviděl. Dobelhal se vyčerpán k Timovi a jemně se ho dotkl čumákem.
"Hrozně moc mě to mrzí, Time," hlesl, přičemž se mu hlas i třásl. To, co se stalo, bylo naprosto příšerné. Nejraději by ho objal, ale neučinil tak. Myslil si, že byl natolik přetížen z této události, že by ho takové doteky mohly ještě více vystresovat. Pokud by ale řečí těla dal najevo, že je to v pořádku, tak by ho nepochybně objal. Možná by nad něčím takovým přítomný lex kroutil očima, ale to mu bylo naprosto jedno.
"Jsem tu pro tebe," dodal. I když byl na konci svých fyzických sil, tak tu hodlal pro Tima být a i mu případně asistovat. Ani by ho nenapadlo ho na to všechno nechat samotného. Musel prožívat své nejhorší okamžiky života. A on by pro něj i život obětoval.

Ano, bylo to vskutku záhadné. Kdo ví, jaké byly motivace oné matky? Co se přesně stalo? Žel dumání nad tím nebylo zrovna efektivním využitím času! Bylo třeba mimiska uložit do tepla a pak se pomazlit s Timečkem. Ale počkat, to ne!! Nemohl být přeci takový sobec! Vlčátko objektivně potřebovalo více pozornosti jak jeho druh.
"Ano. Já ji mohu odnést a ty mezitím můžeš za Ryumee," navrhl. Byl přeci jejím příbuzným a Hari byl tažným ořem (sic váha mimiska jistě ještě byla zanedbatelná, že!).
Pak poslouchal, jak Timek konejšil malou. Úplný rozený otec, no ne? Nic dalšího zatím nedodával, neb měl za to, že to nebylo třeba, důležité bylo řečeno.

Jakmile se vrátil, tak se krátce podíval na malou a pak zpátky na Tima. Měl ohledně něj láskyplné intruzivní myšlenky, ale!! Musel je potlačit a soustředit se na to, co bylo teď objektivně důležitější. Na nebohé opuštěné vlčátko!
"Nenašel. Jako kdyby se vypařila," sdělil mu tiše, skoro až šeptem, aby nestresoval malou. "Na našem území teď určitě není, takže kdo ví, kde by teď mohla být." Zmizení pachové stopy mohlo být i vlivem nějaké magie, třeba teleportace, ale to stále byla jen špekulace. A ty teď moc nepomohou, že? Důležité teď bylo dostat dítko do tepla a bezpečí.
"Měli bychom ji dát do bezpečí, jak jsi říkal. A jestli se pak její máma objeví, tak jí pak malou předáme," navrhl.

Hari mohl čekat *spoustu* věcí. Od agrese, breku, boje, cokoli, ale opravdu si nemyslel, že... že ubohá vlčice řekne toto. Nezdálo se mu to celé? Ne, určitě ne.
"Máš pravdu. Měl jsem strach," řekl trochu sklíčeně, neb na tento incident nerad vzpomínal. A když si myslel, že byl dávno zahrabán v zapomenutí, tak se opět prodral nahoru, aby znovuotevřel zhojené jizvy. No, ale ty jeho šrámy na dušičce se samozřejmě nemohly rovnat tomu, co si vytrpěla tady Azaryňanka. Soudě dle jejího vzhledu, tak musel být zázrak, že vůbec přežila. "Když jsem se změnil, tak jsem neměl nejmenší tušení, že se něco takového může stát." Mluvil pravdu. Sám byl v šoku, když jako pták začal hořet. A když se jeho plameny rozšířily do okolí.