Príspevky užívateľa

Život v Přízračných se poslední dobou vskutku rychle měnil. Nejdříve dostal synka, pak odstoupil S'Arik a nastoupila Ryumee a následně se odehrál atentát v Nihilu, kvůli kterému se sem odstěhovali pár jejich vlků. Co bude pak? Vymyslí si teď něco Azaryn? Od nich teď dlouho bylo jakési podezřelé ticho. Nevěřil, že by se z nich teď stali dobří vlci. Ne, to nešlo. Nemohli se úplně změnit, že? Ne, že by si přál nějaký mezismečkový konflikt, to vůbec, ale... Vlk se musí mít vždy na pozoru.
Byl zrovna v podobě káněte a chvíli brouzdal vzduchem, dokud si jeho bystré dravčí oko nevšimlo okřídleného vlka. Toho jsem už někde viděl, uvědomil si. Vzhledem k tomu, že byl ve vzduchu a ptáci vůbec neměli kdo ví jaký čmuch, tak necítil jeho Azarynský pach.
Zamával křídly a přistál několik metrů za vlkem. Pak se proměnil zpět ve vlka a hned ho do čumáku udeřilo několikero pachů. Mimojiné i ten Azarynský. Zamračil se a přišel blíže k okřídlenému, zatímco si zvykal na starou podobu. Ne, teď si bolehlav dovolit nemohl! Teď musí být ve střehu!

Bylo to zvláštní, že ten den opravdu přišel. Den, kdy starý ordo předal žezlo moci Ryumee. Bude to nezvyk, ale věřil, že vlčice bude dobrou alfou - fortis. Nebo v to spíše doufal.
Samozřejmě na místo přivedl i Tulipánka, který mu poslední dobou přinášel starosti. Furt měl v mozku slova té vlčice z Nihilu, že může být nebezpečný a že zčásti není ani vlkem, ale cosi jiného. Co když se v něm teď ta bestie probudí a někomu ublíží? Byl tak ztracen v myšlenkách, že málem i přeslechl S'Arika, který je pokynul, aby si šli pro přívěsek. Naštěstí se tak nestalo. Poděkoval starému vlku a vydal se zpět na místo, vstříc nekonečnému dumání.

"Těší mě," kývl hlavou na Bellu, jakmile je Tim představil. Už teď ale věděl, že se moc do konverzace zapojovat nebude. Vlčici neznal, tedy si neměl s ní moc co říci. Všiml si ale, jak se Tulipánek zkouší k němu přemístit, snad aby se schovat před tou skupinkou cizích vlčat. Naprosto mu v tomto rozuměl a v jeho věku by měl stejnou reakci. Taky by se chtěl schovat a být neviditelný. Ale jak mu pomoci? Byl by nerad, kdyby mu z toho tady bylo nedobře! Přikrčil se k němu a řekl mu tiše, respektive tak, aby ho slyšel jen Tulipánek. "Nemusíš si s ostatními hrát jestli nechceš, dobře?" Nechtěl, aby na něj byl v tomto nějak vyvíjen tlak, nebo aby se tak cítil. Pak se opět podíval na Bellannu.
"Opravdu?" pronesl překvapeně. Oni že se někdy viděli? I když... jak nad tím přemýšlel, tak měl dojem, že tento kožich už někdy spatřil. "Jak nad tím přemýšlím, tak na tom něco bude. Možná na workshopu?" Dávalo by to smysl, když to taky byla léčitelka. Jinak nevěděl, kde jinde by se mohli setkat. Možná na plese?
Každopádně ho zajímalo, jak se Tim nakonec rozhodne. Řekne své kamarádce nakonec pravdu? Jestli ano, asi by bylo dobré, aby to ta banda vlčat neslyšela. Kdo ví, co by si mohla myslet, že? Ale možná se jen zbytečně strachoval.

Po proměně zpátky si oddechl a opět si zvykal na svou starou podobu. Uf. A za chvíli zase repete, dokud to nevyjde! A snad to už vyjde. Musí. Aby mohl vypadat alespoň trochu... reprezentativně.
Jeho očko si ale všimlo vlčího kožuchu. Oh. Někdo ho tu pozoroval. A ten někdo je vlče od Anjel! V duchu si povzdechl. Zadoufal, že se ho nezačne kvůli tomuto bát nebo tak něco. On by v jejím věku určitě znepokojen byl.
"Uhm... ahoj!" pozdravil vlče a zamyslel se nad tím, jak se malá jmenovala. Anjel mu to nepochybně již někdy řekla. "Jsi Světluška, že? Já jsem Hariuha," představil se a zadoufal, že toto setkání nebude tak awkward, jak si myslel. V tu chvíli by dal nohu za nějaké lepší komunikační schopnosti, ale co můžeme chtít od tohoto auťáka, že?

Hari měl toho hodně na mysli. Hlavně kvůli tomu, co se stalo v Nihilu. Respektive, co všechno se tam dozvěděli. Byl z toho nedobrý. Už tak se sotva zvládl přenést přes to, že Tulipánek málem při svém zrození zabil Tima, ale to... to další? Jistě, nemohl za to, jak přišel na svět. Nejspíš. Bude třeba ho vychovat tak, aby bylo všechno dobré. Ale měl pocit, že jako... otec? Celkem selhává. Jistě, nikdy se nebránil myšlence se starat o dědičky, kdeže, naopak! Ale když už ten čas nastal, tak vše bylo jinak. Ale musel se snažit. Tim ani Tulipánek za tuto situaci nemohou. Určitě vše dobře dopadne! A jakmile Tulda trochu poroste, tak určitě budou spolu chodit na výlety, kde budou sbírat hezké květinky... A zkoumat zákoutí světa!
Každopádně se i dozvěděl o tom, jak se zbavit těch svých ohavných tlap. Musí se opět proměnit v to dané zvíře. A to co nejrychleji, neb čím déle to bude oddalovat, tím je větší šance, že to bude mít navěky. A to opravdu nechtěl. Jistě, byly zde výhody kočičích tlap, ale je důvod, proč vlci mají jiné. Rozhodl se tedy se jich dnes zbavit. Či se o to pokusit. Zadoufal, že tu v okolí moc nikdo nebude a že... Že se nestane další chyba. Dostat takový kočičí frňák, tak se nikdy neukáže na veřejnosti.
Nadechl se a začal si v hlavě představovat irbise. A jakmile byl připraven, změnil se. Jakmile se ale podíval po proměně na své tlapy, tak mu došlo, že to opět nevyšlo. Nebyl bílý s fleky, ale zlatý! Těsně vedle. Trochu se protáhl, neb již věděl, že okamžitá proměna zpátky by paradoxně snědla o trochu více energie. Vyčkal tedy pár desítek sekund navíc a opět se změnil ve vlka.

Nadechl se. Cítil, že tato konverzace bude poněkud awkward. Kdo by taky věřil, že tento mrňavej drobek býval parazitem uhnízděným v Timově těle? I proto snad ihned chtěl potvrdit jeho slova. Fakt nekecají! Je to skutečný!
"Opravdu mluví pravdu. Byl jsem u jeho... zrození. Maličký, říkáme mu Tulipánek, se jednoho dne prodral z Timova těla. Za záchranu vděčíme jednomu zelenému vlkovi od vás." A i toho by rádi navštívili a vzkázali mu ještě jednou své díky! Snad ho najdou.
"Jak asi tušíš, tak jsme přišli, abychom tě požádali o použití tvé magie na Tulipánka, abychom věděli, jak je na tom zdravotně. I na Tima, protože... kdo ví, jestli nemá z toho všeho nějaké skryté následky." Prohlídku Timkovu naplánovanou zrovna neměli, ale přesto o ni právě teď požádal. Bál se o něj. Mít v těle něco takového, hlavně, když na konci pak málem umřel... Co když má teď kvůli tomu slabší srdce nebo tak něco?

Hari byl z návštěvy celkem nervózní. Děsil se toho, co se dozví. Na jednu stranu by se mu ulevilo, kdyby mu bylo řečeno, že Tulipánek je vlastně zcela normální, jen jeho příchod na svět byl jaksi mimo normu. Na druhou stranu mu bylo jasné, že to tak jednoduché asi nebude.
"Jsi perfektní léčitel i bez nějakých schopností navíc," pousmál se na Timka. Ale chápal to, samozřejmě. Na jeho místě by měl stejné myšlenky. Mít takové schopnosti musí práci hodně usnadňovat. Otázkou je, jak moc byly přesné. O tom se musí přesvědčit až na vlastní oka.
"To by bylo skvělé... Snad opravdu na něco přijde, jejich existence mě fakt trápí," povzdechl si. Nebylo to to nejhorší, ale co si budem, je důvod, proč vlci měli jiné tlapky jak velké kočky. Nechodilo se mu zrovna dobře. Jistě, mohl lozit po stromech, ale cožpak si chce hrát na nějakou veverku? Kdeže!
Následně také spatřil jakýsi tmavý kožuch. Odtušil, že to bude ta ona Ghaa'yel. Šel tedy za ní.
"Zdravím Vás," pozdravil ji. Zadoufal, že se bude jednat o někoho, s kým bude normální řeč. Předpokládal, že ano. Jinak by na ni Tim tolik nespoléhal, že?

Hari si zvykal na novou a poněkud zvláštní etapu svého života, kdy společně s Timem vychovával malého emzáka, kterému říkali Tulipánek. Chtěl ho mít rád, a jak moc! Ale bylo to obtížné, když mu každý pohled na malého připomněl ten den, kdy Tim málem zemřel. Všude krev, viditelné orgány. Ty emoce! Kdyby nepřišel onen Sol, tak by Tim nepochybně zemřel. Příšerná představa, která v jeho hlavě žila rent-free. Ještě byl nervózní z návštěvy oné doktorky, která umí šmejdit ve vlčím těle. Co když se dozví něco, co by bylo lepší radši nevědět? Co když má Tulipánek nějaké vady, kvůli kterým může předčasně umřít? Ah, tolik otázek!
Pohlédl na malého. "Kdykoli si můžeme dát pauzu," pravil, když se Timck ptal, zdali Tulipánka nebolí nožičky. Jistě, už byli u cílové rovinky, ale Tulipánek byl ještě malinkej a křehkej.
Opravdu doufal, že by si našel ve zdejších končinách nové kamarády. Ale také se bál alternativy, a to sice, že by ho snad mohli šikanovat! Ano, Hariho hlavička byla plná starostí. Musí se taky někdy uvolnit! Ale sám jako děcko byl šikanovanej, takže se jeho starostem nejspíše nedalo divit.
"Ano, ano, všechno dobré," pousmál se, ale zrovna hej mu nebylo. Nechtěl však Timka zbytečně zatěžovat, hlavně, když už byli na místě! Také spatřil v dáli onu vlčici. Neznal ji, ale znala dobře Tima, takže to asi bude trochu awkward. Ale to on přežije. Pokračoval tedy dál v cestě za nihilskou matkou. "Zdravím vás," vyřkl.

Co navrhuje? Netušil. Opravdu neměl sebemenší tušení. Bylo to složité. Vskutku se bál, že tato drobná kulička může být potenciálním zdrojem problémů v budoucnosti, ale cožpak ho mohl snad zabít?
"Netuším," povzdechl si unaveně. Taky neměl zrovna žaludek na to ho nechat napospas osudu, ale co když toho budou opravdu litovat? Furt mu v hlavě svítila kontrolka, že když si ho nechají, tak nastane průšvih. Ale jak již bylo řečeno, nemohl přeci usmrtit vlče!
"Já bych to taky nedokázal, ale... Jak říkáš, co bychom jim řekli? No oba víme, že kdyby pravdu, tak nám nikdo neuvěří. Možná to, že jsme ho někde našli? Ale... on je ti na to moc podobný. Asi by si mysleli, že sis ho udělal s nějakou tulačkou. Ale nález je asi jediná výmluva, kterou bychom mohli použít." Holt žádná možnost nebyla zrovna dvakrát ideální. Nechtělo se mu zrovna lhát svým soudruhům, ale cožpak měli jinou možnost? Jistě, měli svědka v podobě Sola z Nihilu, ale toho po ruce opravdu jen tak mít nebudou. Jaj.
"Uhm... Když už si ho teda, no, necháme, tak bychom ho nějak měli pojmenovat," vyřkl a pohlédl na vlče. Ah, nikdy by si nemyslel, že by někdy pojmenoval vlče! Natož vlče, co není ani vlče. "Možná by mu slušelo jméno po nějaké rostlině," navrhl a pousmál se. Dobře věděl o Timově lásce ke kytičkám! Proto ho to taky napadlo.

TW: Tuli-porod

Byl opravdu zázrak, že tu někdo byl. Boží intervence! Malého zeleného vlka neznal, ale byl rád, že tu přišel. Dobře si ale uvědomoval, že není možné Tima zachránit. Tolik krve... Díra v hrudi. Byl zoufalý. Nemohl být bez něj! Nedávno se vzali a teď... a teď... Tim si nezasloužil takovou smrt! Nejraději by si to s ním vyměnil. Raději by zemřel on. Bylo to nespravedlivé.
Zelený měl ale léčitelskou magii. Obrovská náhoda, za kterou bude extrémně vděčný. Momentálně byl ale příliš mimo na to, aby stíhal rychle zpracovávat vjemy okolo. A dalo se mu divit? Byl zázrak, že se ještě nesložil na zem!
Naštěstí se ale odhodlal se dobelhat k zelenému a k Timkovi. Všiml si, jak se jeho rána začala zacelovat. Oddechl si. Opravdu pořádně. Bude žít? Bude žít!! Podíval se s vykulenéma očima na Sola. "Děkuju... Děkuju!!!" Byl mu nyní do konce bytí zavázán. Hlavně že bude Tim v pořádku. Doufejme. Každopádně, jakmile se vydýchal, tak si všiml obrovské jizvy. Jizvy, kterou tam cizinec předtím určitě neměl. Ukázal na onen jev tlapou. "Jste... v pořádku?" hlesl. Co když teď bude skomírat cizinec? Proboha!!
Měl sotva čas se zamýšlet nad dalšími příšernými situacemi, neb si konečně povšiml pískotu. Vlčecího pískotu. Měl... měl snad halucinace? Zachvěl se a otočil se. A opravdu. U Timkova těla leželo... vlče. Vlče, co jakoby mu z oka vypadlo. Cože? Zamotala se mu hlava. Měl pocit, že upadne do mdlob. Zešílel!

Hari sotva dokázal zpracovat to, co se v posledních dnech stalo. Zemřel a teď je v jakémsi nekonečném bizarním snu? Je v komatu? Halucinuje? Jak jinak by si mohl vysvětlit to, co se teď nedávno stalo? Kdyby někomu vyprávěl tento zážitek, tak by jim nikdo nevěřil. A nedivil by se. On by na jejich místě taky volal nějakou linku na Bohnice.
Byl ale rád, že dorazili už domů. Byla to dlouhá cesta. Přeci jen, oba byli vyčerpaní. Jak tělesně, tak duševně. A furt tu ve vzduchu visela otázka co s ním? A až teď ji Tim nahlas vyslovil. Už nemohli dál čekat. Je jen otázka času, než si tohoto písklete všimnou ostatní.
"Netuším," povzdechl si vyčerpaně. Byl z toho všeho chudák skoro až v koncích! Byla to bezprecedentní událost. A museli si s ní sami poradit. Podíval se na dítko. "Co když... co když je nějak nebezpečný? Není to přeci normální, uhm... vlče." Ať je to, co je to, málem to Tima zabilo. Jeho existence nebyla přirozená. Co když je to bestie v kabátku roztomilého miminka, která všechny zavraždí a nakazí, jakmile dostane příležitost?

TW: porod

Přikývl. No dobře, alespoň se s tou onou Bellannou přátelí a neuvidí ji poprvé. A jistě jí důvěřuje natolik, že by za ní šel takovou dálku! Snad přijde na nějaký způsob jak ho vyléčit.
"Time?" vydal ze sebe, jakmile Timka chytla jakási ataka. A vidno ne jen tak ledajaká. Evidentně nemohl dýchat. Začal panikařit. K čertu, co teď?!
Netrvalo dlouho a začal vidět na jeho hrudi jakési zvláštní pohyby. Jako kdyby se cosi chtělo prorvat ven. Co to bylo? Nic takového nikdy neviděl!
"J-jdu hned pro pomoc!" A s těmito slovy hned odběhl a začal výt. Co nejhlasitěji. Co taky mohl udělat? On sám nemohl nic. A to bylo na tom to nejhorší. Ta příšerná bezmoc! "Léčitele! Potřebujeme léčitele!" vyl zoufale. Ale jaká byla šance, že by tu v okolí opravdu někdo byl? Ne moc velká, co si budem. Zavzlykal a hned se otočil zpátky za Timem. A uviděl ho v obrovské louži krve. Byl snad v té nejhorší noční můře? Zamotala se mu hlava a měl pocit, že omdlí.
Ne, ne, to nemůže být pravda, to nemůže být pravda... Odkud se mohlo vzít tolik krve? Začal se třást a lapat po dechu. "Ne!" vyjekl.

Vlk by oka nezahmouřil, kdyby věděl, že takoví parazité existují! A takoví vražední k tomu! Harimu by kleplo, kdyby věděl o skutečné povaze Timova onemocnění. Inu, kleplo by nejspíše vlastně všem. Tim byl pravděpodobně jeden z prvních případů. Ale k tomu až později, že?
"Hlavně se moc nepřeceň, dobře?" řekl jemně. Jistě, zastavovat se tak kousek před cílovou stanicí by se nechtělo nikomu, ale... Byl by nerad, kdyby se Timův stav zhoršil kvůli nadměrné fyzické aktivitě. Už teď působil chudák tak křehce!
"Alespoň to už není daleko..." zamumlal při pohledu na hory, které byly v okolí Nihilu. Už se hezky blížili k plážičce. Takové hezké místo! Škoda, že nebyl prostor tento kraj obdivovat. Záchrana byla prostě na prvním místě.
"Jak se vůbec jmenují ti léčitelé, které hledáme?" optal se. Jestli má být předán do něčí péče, tak by rád věděl, kdo ho bude mít na starost!! To není jen tak něco!

Hariuha

- účastnil se smečkového lovu prasete bobroocasého, v rámci kterého zachránil krk Roihovi
- zkoumal s Timothéem horské oblasti území, kde se dozvěděli o zamrznutí Hvězdné jeskyně.
- S Timem také nalezli mrtvolu Aikana a poté i jeho vraha v podobě irbise šavlozubého, kterého se S'Arikovou pomocí skolili. A zachránili Anjel.
- Z důvodu kočičího nebezpečí s Timem trénoval svou magii, kvůli které mu zůstaly kočičí tlapy snad dočasně
- stal se coelou
- účastnil se workshopu ohledně zpracování kůže. Donesl tam i na zpracování onoho mrtvého irbiska (probíhá)
- S Timem se snaží zachránit Finna v bouři (probíhá)

Hari byl nervózní. Timův stav zašel tak daleko, že byli nuceni se vydat na dalekou cestu za někým z Nihilu, kdo by věděl více. Ale co když i oni budou bezradní? Pochyboval, že v cizí smečce byli medici, co by věděli o mnoho více jak on. I když, kdo ví? Naděje umírá poslední. Opravdu doufal, že se na něco přijde. Co když je to fakt tamta *rakovina*? Nebo ten srdeční červ, či něco dalšího skoro až nevyléčitelného?
"Vůbec, vůbec," zavrtěl hlavou. Spíše se cítil vyčerpaně psychicky. Ah, ten stres! Díkybohu, že Tim byl ještě natolik silný, aby mohl tuto cestu postoupit. Doufejme, že se tento stav náhle nezhorší.
"A co ty? Nepotřebuješ si na chvíli odpočinout, nebo tak?" ptal se ustaraně. Přeci jen, když má vlk cosi s plícemi, tak se při dlouhých cestách snadněji unaví, že?