Príspevky užívateľa

No jo. Chudáci tuláci. Vlastně by ho zajímalo, co dělají s vetřelci teď. Zabijou je na místě, pokud by zlobili? Nebo berou klidnější cestu? Ignis a klid, ha! Jaký to oxymorón.
"Vyřeší, jo?" zopakoval jeho slova. "Tak doufejme, že úspěšně." Tušil, že Ignisáci se nebudou zrovna tvářit na nějakou diplomacii, ale třeba Sáry jazyčisko bylo skutečně tak mrštné, že i s nimi uzavře nějakou inteligentní dohodu. Nebo bude velká bitka. Kdo ví.
Každopádně a rozhodnopádně už byli u jeskyně. Hurá! Teď se pomodlit, aby nějak nezvoral onen rituál. Nemůže to přeci být tak těžké, ne?

--->hvězdná jeskyně

Hari se tedy také opět vydal směr jeskyně. Nepochybně tam již co nevidět budou.
"Jo, to oni vždy řešili docela vážně. Pokud si dobře pamatuju, tak nejeden tulák, co vkročil za jejich hranice, skončil jako obětina na ten jejich ceremoniál. Ale to už je dávno." Joo, kdyby zůstal v Ignisu o něco déle, tak by možná sám tento bájný celer zažil. Anebo taky ne. Panička neví, kdy přesně byla tato bombastická zvyklost zrušena. "Oni chodí na naše území?" zamračil se. "O co se ksakru pokouší? Chtějí si snad rozšířit své území?" No jestli jo, tak se mají na co těšit. Nu, po této informaci se rozhodl, že bude hezky pravidelně kontrolovat hranice.

Z pohledu tvý smečky je špatně skoro vše, řekl si naštvaně v duchu, ale raději ta slova neřekl nahlas. Chudák byl z toho všeho v šoku. Cítil se skoro až zrazen. Ale proč? Saturejku potkal relativně nedávno. Nebylo to tak, že byli kamarády už od štěněte. Tak proč takové emoce?
"Jo tak přátelé," odfrkl si znechuceně. To fakt musí mít vlk charakter, aby se přátelil s rváči od Ignisu. Přetvařovala se snad Saturejka celou tu dobu? Nebo fakt nevinně věří v dobro její smečky? To nevidí, co tam všechno žije? Bylo přeci nemožné, aby se Ignis nějak razantně změnil. "Jen vlk bez špetky empatie může být členem takové smečky," zavrčel. "Ignis je místo potřístěno krví. Víš, jaký byl donedávna ceremoniál pro omegy, aby mohly být povýšený? Musely zabít tuláka v přímém boji. Zatímco to všichni sledovali. A pokud to ta omega nedala, tak skončila. Chápeš? Možná to teď nedělají, co já vím, ale je jen otázkou času, kdy se jejich krutost přemístí jinam! Tito vlci se nemění!" štěkl po Saturejce. Možná by se měl uklidnit, ale to šlo jen ztěžka. Holt i teď v něm mohl Ignis vyvolat vášnivé emoční reakce.
K otázce, co provedli jemu, se zatím nevyjádřil. Na to se ještě dostatečně nevydýchal.

"V pořádku. Svým způsobem se dala taková reakce čekat, ale přeci jen by bylo ode mě hloupé to kvůli tomu zatajovat," přijat omluvu Hari. No jo, tajnůstkářství by se tu jistojistě nevyplatilo. To by pak soudruzi byli nedůvěřiví právem, co si budem.
A ano, Finn měl pravdu v tom, že za těmi větami bylo víc. Na to třeba přijde řeč jindy. Nebo třeba ne. Asi bylo přirozené nechtít říci, že ho tam už párkrát vlastně málem zabili, ups.
Málem sebou škubl, když do něj hlavou lehce šťouchnul. No jo, chlapec holt nebyl zrovna zvyklý na fyzický kontakt, ale teď to bylo hlavně z důvodu, že ho úplně nečekal. Nu, přesto se otočil a hodil oko na onen výhled, zatímco Finn vykládal.
"Děkuji za tvá slova," odpověděl mu trochu překvapeně, neb je nečekal. Přeci jen, vlček chvíli vypadal, že se z něj vyklube vnitřní Dahmer a udělá si z Hariho večeři. Každopádně doufal, že mu nebude dělat problém si najít kamarády. Nějaké opravdu chtěl. Přeci jen většinu života byl velice osamělou existencí.
"Opravdu?" podivil se. Takže Ignis zničil život i jemu? Zabili mu snad někoho? Nedivil by se. "Mohl bych se zeptat, proč?" Nebylo mu blbé se ho takto ptát, neb přeci jen, i Finn se ho ptal na to samé. Ah ano. Sbližování díky společné nenávisti! Hurá!

Bedlivě očkem pozoroval vlka, kdyby nad ním náhodou vyhrály emoce. Bylo přeci jen vidno, že stačí jiskra navíc a bude výbuch! A druhej Bejrút tu přeci nechceme, přátelé. Spáleniště mohou mít tam vedle v Ignisu. Nu, naštěstí se tady Finn začal pomalu uklidňovat. Uff. Třeba neskončí jako mrtvola.
"Nebyl jsem zrovna nejoblíbenější. Hlavně můj bratr dělal vše pro to, aby to měl co nejhorší. A především jsem byl odjakživa náturou jiný jak průměrný Ignisan. A nesouhlasil jsem obecně s jejich zvyky," snažil se mu odpovědět nějak srozumitelně, což nebylo úplně snadné. Bylo toho přeci jen dost a poněkud nerad na to vzpomínal. A vůbec nechtěl zacházet do podrobností. Finn nemusí vědět vše o šikaně a takových věcech.

Jim se ještě nějak jinak říká? Nimlógové? Ježíšku. Co se dneska nedozví! Nu, vzdělání není nikdy dost. Bude se muset vrátit ke studiu zvířátek. Vlastně by se mohli s Anjelkou vydat na cestu necestu přírodou a pozorovat nové druhy! Joo, to by bylo fajne, přátelé.
"Ne, ne, nic se mi nestalo," chlácholil Anjelku. "Ale byl to zázrak, nebudu lhát. Naštěstí jsem je našel v ptačí podobě. Přeci jen, nějakého ptáčka si těžko budou všímat." Kdyby na ně narazil ve vlčí podobě, ježíšku, to by bylo čoromoro! By se nejspíš ani nevrátil. Nebo by se vrátil jen z půlky.
"Viděl jsem je asi tři. Z toho dva se rvali o potravu. Těžko říct, jestli to bylo dílo náhody, nebo jestli mají nedostatek potravy." Pokud nemají co papat, tak to bude velký špatný, co si budem.

Takže síly byly nějak normálně rozděleny. Nebyl akutní nedostatek nikoho. To bylo asi svým způsobem dobře. Kampak ho asi osudí zavede? Docela ho děsila myšlenka, že by nad tím neměl moc kontroly. Ale nejspíše nějaké hvězdy ví líp jak on. Musel se na to spolehnout!
Přikývl. "Uvidíš. Myslím, že se s těmi zkušenostmi neztratíš. A lovců není nikdy dost, stejně jako vlků, co se hodně vyznají ve hvězdách." No jo, Hari třeba ještě žádné hvězdné zkušenosti neměl. Teda rád se na ně kukal, ale musí se ještě naučit jejích významy! Ale to půjde.
Uvědomil si, že to odhalením svého původu tak trochu pokazil. Taky se zastavil. Co jiného měl ale dělat? Kdyby to tajil, tak by to bylo ještě horší.
"Nemohu za to, kde jsem se narodil," snažil se říct pevně, zatímco sledoval, jak se kolem začala šířit mlha. Ajéje. Snad Hari neskončí v epizodě Unsolved mysteries.
"Bylo to dávno. Teď nemám s nimi co společného. Nesnáším je." Joo, raději zatím nezmíní, že jeho bráška je alfa. To by si mohl rovnou na záda namalovat terč.

Hari přikyvoval na info, které mu Finn dával. Takže to bylo podobné jako v Ignisu. Jen se omegové, tedy sigmy, očividně neházely do ringu proti nějakému tulákovi. I když od toho se v Ignisu stejně údajně opustilo. Nu, minimálně by tomu velice rád věřil.
"A je nějakých vlků nedostatek? Třeba umber, nebo tak?" položil navazující otázku. Tato informace by mu mohla pomoci se rozhodnout, jakou cestičkou se vydat. Ale pak mu prozadil, že po dnešní noci bude vědět, kde bude nápomocen. To mu hvězdy už dají přesnou odpověď, co má dělat? Toho se kapánek děsil. Co když budou chtít, ať bude rimorem? On a špeh? Takový nýmand! Ha! To by bylo přímo katastrofální.
"No, a pokud se mohu zeptat, tak jakou práci konáš, či budeš konat?" optal se, neb si myslil, že by bylo dobré to vědět. Nebo minimálně trapné to nevědět.
No, tady Finnec ho vidno tak trochu prokouk. Nebo se spíš Hari prořek. Ups. No, nemělo smysl to nějak zatajovat. S'Arik to věděl, takže to bylo stejně jedno.
"Narodil jsem se v Ignisu, ale velmi rychle jsem z tama odešel," opáčil se prostě a pomodlil se pánubohu, aby se v tom vlček dále neryl, i když bylo velmi pravděpodobné, že bude chtít vědět více.

--->údolí

Byl stále zmaten z jejího štěstí. Jak vrtěla ocáskem. A co jen ocásek! Celá vypadala jako kulička štěstí a spokojenosti. Chudáček z toho byl mimo. Absolutně nic nedávalo smysl. Nebyl to jen sen? Opravdu bdí? Až se mu z toho pomalu i hlava motala. Ale to nejhorší... to nejhorší mělo teprve přijít.
Byl překvapen z náhlé změny nálady vlčice, když zmínil ony hranice. Jako kdyby byla vyměněná! Rozbušilo se mu srdíčko. Vůbec ničemu nerozuměl.
"No, nedávno jsem se k Přízračným přidal. Na tom není nic špatného," odpověděl vidno velice zmateně a zamrkal. Ale pak přišla ta bomba. Měl pocit, jako kdyby ho někdo bodnul do zad. Hezky hluboko.
Přátelé..? Ignisané jsou její... přátelé? Ztuhl. Jako kdyby mu před očima potemněl svět. Čekal všechno možné, ale tohle opravdu ne.
Ty krysy... Skoro až Saturejku probodl pohledem. "Proč? Proč?! Jak můžeš ty odporné krysy považovat za své přátele?" vyštěkl impulzivně. A následně začal popadat dech. Ne. Takhle to přeci skončit nemělo. Měla to být jeho kamarádka. Jedna z jeho mála kamarádek. A ona...

"Fakt?" neskryl své překvapení. Ty jo, informace se tu šíří opravdu rychle. Buď tu vlkové rádi drbaj, nebo je tu komunikace pěkně efektivní. Nebo obojí. Ježíšku, kdo ví, co vše se prokeclo. Nebo prokecne. Co si budem, nebylo mu tolik příjemná myšlenka, že on ví skoro prdlajs a zbytek skoro všecko. Ale nevadí. Jistě se hoch ušatá brzy usadí. Určitě si zvykne. Ostatně nemá na výběr.
"Zkouška?" zopakoval Anjelky slůvka. "No, nox mi zadal, ať jdu prozkoumat hory za územím, jestli se tam nachází mlžní jeleni a jestli mohou být pro nás hrozbou," odpověděl jí. "Ale nebudu lhát, bylo to docela děsivé." Nikdy více, přátelé.

Kráčel u vlka a stále tak trochu cítil napětí. Holt nevěděl, co si může dovolit a co ne. A neměl úplně v lásce cizí prostředí. Jistě, něco málo si vybavoval, když se sem zatoulal jako dítko, ale to už je doba pradávná. Skoro až prehistorická. Ani Remeezu si už nikdo nepamatuje! Ale on její vzpomínku bude střežit až do smrti. Cringátko naše.
Přikývl na slova Finnova. Jo, údolí. Nějakým údolím šel do hvozdu, tak to tam aspoň bude trošku znát. Alespoň něco pozitivního!
Co se týče otázek, zamyslel se. Ajéje. Nad tím vůbec nepřemýšlel. Samozřejmě měl otázek bambilion, ale žádnou nemohl vylovit. Nebyl schopen dát své myšlenky do slov! Jeho mozek už byl holt takový. Ale nakonec se mu něco podařilo.
"No, asi bych se chtěl nejdříve ujistit, jak je to tu vlastně, co se postavení týče," pravil nakonec. Zajímalo ho, jak je to moc podobné s Ignisem. A jaké má konkrétně možnosti. "Taky tu vlk koná konkrétní práce podle postavení, že?"

Cítil se jako cizinec v cizí zemi. Úplný impostor! Jako kdyby tu neměl chudák co dělat. Bylo to velice zvláštní. Být součástí nějakého společenstva. Byl si skoro vším nejistý. Co by měl dělat, co s kým dělat a tak dále. Nevěděl, jaké tu jsou vztahy. A už vůbec nevěděl, jestli ho přijmou. Kdo ví, co si o něm budou mysleti, pokud se rozkřikne, že je to bývalý Ignisan a že jeho bráško je alfou Ignisu. Nedivil by se, kdyby na něj hleděli podezřívavě, nebo tak něco. No, o to víc musí makat, aby dokázal, že bude smečce užitečný, ano! Ale nimlógy zase očumovat nebude, to fakt né. Stačilo jednou!
Nu, z jeho dumání ho vytrhl obraz vysoké postavy. A to nemohl být nikdo jiný nežli Anjel! Něco pozitivního v jeho životě! Hned se za ní rozběhl.
"Ahoj!" pozdravil ji hnedky. "Nevím, jestli to už víš, ale... no, vzali mě," snažil se pousmát, ale jako vždy vypadal poněkud jako trouba.

"Těší mě," kývl Hari. To jsou ta slova, která se mají používat, že? Jako sociální negramot si holt byl skoro vším nejist. Nebo spíš nebyl nutně negramotem, ale ne vždy byl schopen správně odhadnout, jaká slova je vhodno použít a jaká ne. Nechtěl ze sebe udělat nějakého hulváta! Teda, kdyby to bylo konverzování s nějakým ignisanem, tak si hulvátovat klidně bude, ale tady? To by se přeci neslušelo.
Docela ho zaujalo, jak ta páromlha najednou zmizela. Aha! Tak on ji přeci jen ovládá! Záhada vyřešena.
"Dobře, půjdeme," souhlasil. Byl docela nervózní a myšlenky se mu vířily jedna přes druhou, ale snažil se to moc nedávat najevo. Panebože, tam budou celou noc! Celou noc! Co se tam bude dít? Raději nevědět.
Každopádně tedy vyčkal, než se vlk vydá na cestu, aby ho mohl následovat. Docela mu záviděl ta křidýlka. Jistě, i sám Hari mohl létat, ale ne jako vlk, nýbrž jako pták. A ano, ptákům ten let jde objektivně lépe, protože jsou k tomu uzpůsobeni, ale přeci jen by bylo pohodlnější mít vlastní. Ale tak, co. Alespoň má něco! Netřeba fňukat!

Z nějakého důvodu Hari cítil povinnost poučit Saturejku o bezpečnosti. Nebylo to tak, že by ji měl nějak za neschopnou nebo hloupou. Jen se o ní bál. Přeci jen zde byla nová a jak ztratila paměť po tom velkolepém grcu, tak si nemusela pamatovat jeho Ignis varování. A bylo by hrozné, kdyby třeba kvůli tomu zemřela nebo tak něco. To by si v životě neodpustil.
"Ahoj," pozdravil udýchaně Saturejku. Rychle si ji prohlédl. Vypadala... dobře. Rozhodně ne zděšeně a už vůbec ne nějak zraněně. Přesto od ní táhl pach Ignisu. Co to má znamenat? Ignis přeci tuláky na území nepouští. Takže... mohlo být možné, že teď sem jdou vlci z Ignisu jí dát pořádnou přes kožuch. Safra. Ale ne, nemysleme na to nejhorší. To není přeci zdravé!
"Copak děláš tak blízko hranic Ignisu?" vychrstl první slova, která ho napadla. "Je to hodně nebezpečné. Mohli by ti ublížit." Vůbec ho nenapadlo, že by Saturka mohla být členkou. Vůbec by to přeci nedávalo smysl.

"Ee, ano, jsem," odpověděl rychle a hnedky pohlédl na cizince. Co na cizince! Na budoucího soudruha, přátelé a kamarádi!
Na vlkovi ho hned zaujaly ty modré růžky. Stejné má přeci i Anjelka! Nebo minimálně podobné. No, tímto jejich podobnost tak akorát končila, ale přesto Hariho hlodala myšlenka, zdali s ní nebude nějak příbuzný. Ale ptát se nahlas nechtěl, nechtěl se znemožnit hned. Pak se někdy třeba přímo zeptá Anjel, to tak bude lepší.
"A jak se jmenuješ ty? Máš mě zavést na ten rituál, že?" optal se v rámci ujištění. Vlk totiž nikdy neví.