Príspevky užívateľa

Samozřejmě nevěděl o všech, ale Stadley mu prozradil, že jeho rodičové zdrhli, Justice padla, Nereus zmizl, a to byli snad všichni jedinci, se kterými jako špunt interagoval. Ještě teda s Fiorinou, ale na tu bylo úspěšně zapomenuto. Hurá! Na tady Roo si pochopitelně nepamatoval, protože se zrodila snad až poté, co si tady bělouš sbalil svých pět švestek a táhnul do pryč. A vlastně nevěděl, jak na tom jsou sourozencové Nereovi, ale na tom mu už vlastně tolik nezáleželo. Nejspíše jsou také v čudu, nebo se na ně každý kuká skrz prsty. Každopádně už jen z informace, že Ray tomu všemu šéfí, o mnoha věcech vypovídala. Většina to prostě zabalila. A vůbec se tomu všemu dalo těžko věřit. Nejspíše to vnitřně úplně akceptuje, až bratříka uvidí na vlastní oka. Samozřejmě by raději viděl Daracha, ale o tom si mohl jen zdát. Otec byl jediným členem rodinky, kterého měl vskutku rád. Měl rád však jeho? Rád by věřil, že ano, ale bylo možné, že oblíbeným dítětem byl Ray, protože to nebyl takový neschopa jako Hari a zároveň to nebyl krutý hňup jako Darius.
Byl Roo velice fascinován. Šlo vidět, že by si vlčina nikdy v životě nepřiznala nějaké zmýlení, nebo cokoli takového. Selhání bylo absolutně mimo hru. Klasická igniská výchova! V tomto mu velice připomínala bratra. Byli si i vzhledově trochu podobní, ale naštěstí jen trochu. Naštěstí nebyla úplně jako on, protože Dariovi by asi došla trpělivost a začal by se rvát.
"Vidíš. A nebojím se. Bál by se až kdybych byl za hranicemi," ušklíbl se. "Tady v okolí se určitě těžko skrývá půlka té vaší smečky. Nebo bys mě snad chtěla přesvědčit o opaku?" Docela riskoval. Ale něco mu říkalo, že tahle Roo jako první zaútočit vidno nechce. Nejspíš, aby měla pocit, že je v právu, kdyby se něco stalo. I když, na tom by nejspíše moc nezáleželo. Svědkové tu v okolí nebyli žádní, tak by si mohla napovídat kdeco kdekomu. A jistě by jí to sežrali.
"No, někdy nedocvakne. No a?" byla to poněkud zvláštní a riskantní odpověď. Myslil si, že tohle by mohlo vlčinu mírně vykolejit, anebo by naopak přišla na nějaký geniální stěr. Na vteřinku ještě chtěl s úšklebkem dodat, a nemáš nějaký příklad? Ale nedodal, kdyby si náhodou na něco fakt vzpomněla a on by byl jen za blbce. Tedy, věděl o sobě, že to žádný hlupák s inteligenčním kvocientem v mínusu nebyl, nu, ale zároveň nebyl žádným géniem.

Co si budeme, tahle existence mu už opravdu začala lézt na nervy. Ah, božínku, jistěže se v Ignisu narodil, ale za tu dobu, co byl pryč, tam ze známých zůstal jen Ray, což o něčem svědčí. Byl tu ještě Stadley, ale toho si vůbec nepamatoval, takže toho pochopitelně nepočítal. A ze starých známých tu údajně ještě někde existoval Majk, ale na toho si pamatoval jen matně, nu, jistě by si na něj však plně vzpomněl, až by ho spatřil.
"Myslíš, že to nevím?" naklonil hlavičku. "Zrovna jsem se totiž nabízel, že zavyju na pomoc za tebe," ušklíbl se. Zrovna to té vlčině moc nepálilo, ale o to to bylo pro něj vtipnější. "Tobě se asi musí vše říkat víckrát, co?"
Předtím byl vyloženě proti možnosti bitky, ale teď už se mu ta představa ani tolik neprotivila. Byla by totiž veliká škoda této prořízlé tlamě nepocuchat její pěkný kožich.

Co si to o sobě k čertu myslí? pomyslil si, když kolem něj obešla kolečko. Střihl uchem. Plánuje snad něco? Možná má nějakou silnou magii, a proto si myslí, že ho snadno porazí? Nebo prostě a jednoduše byla arogantní a sebevědomí měla na rozdávání. Někdo by ji prostě a jednoduše měl proplesknout, ať se dostane do reality!
Když mu zašeptala slůvka do ouška, ohnal se po ní varovně čelistmi, které schválně sklaply naprázdno. Takhle blízko se k němu cpát nebude!
"Nikomu, protože skoro nikoho tady neznám. Což je jiná situace než je ta tvoje, nemyslíš?" zavrčel a zašvihal ocasem. "A na co vůbec čekáš? I slepý by si všiml, jak moc chceš bojovat. Bojíš se mě snad? Mám snad zavýt na pomoc za tebe?" zašklebil se. Svaly měl napnuté a byl připraven se v případě boje proměnit. Ah, jak by se rád změnil v medvěda a roztrhl by ji vejpůl! Ale s jeho štěstím, těžko říci.
Nu, přesto ho každopádně tahle slova trošku ranila. Ale jen trošku, protože teď nad tím nemá čas přemýšlet, ale posléze mu jistě pořádně dojde, že je tu vlastně úplně sám a kdyby umřel, nic by se na tomto světě nestalo. Nikdo by jeho mrtvé tělo neoplakal.

Hahari se při svým toulkách dostal až sem, do jistého kaňonu plísní, tedy písní. Plísně tu snad nebyly, to by bylo poněkud nepříjemné. Kdo to má dýchat!
Měl z tohoto místa poněkud respekt. Jeden špatný krůček a vlk by mohl skončit, no, jako placka. Pokud by dotyčný neměl křídla. Důkaz, jak jsou křídlatci privilegovaní!
Rovněž mu nebylo příjemné, jak kraj byl otevřený. Cítil se, jako kdyby na něj každý viděl. Raději neztrácet čas a co nejdříve vypadnout. Nechtěl tu strávit ani minutu navíc. Zrychlil tedy v kroku, ale vtom v dáli spatřil vlka, a to dokonce vlka okřídleného. Safra. A co teď? Neměl chuť na další bolehlav u užvaněného vlka. Ale třeba byl dotyčný introvertní a s mozkem. To by byla přímo značka ideál. Ale Hari na tohle bohužel štěstí nikdy neměl.

Protočil očima. Nevěřil jí to. Že by Ignisan nezbavil života druhého Ignisana, který by ohrožoval druhé na životě? Ha! Kecy. Jestli by právě tohle někdo udělal, tak Ignisané. Nebo Kulťané, ale o těch nic moc nevěděl. Prostě a jednoduše, tahle vlčina vypouštěla z úst takové věci, až mu bylo z toho pomalu zle, dámy a páni.
"Stejně jako by nebyla škoda tebe," vycenil zuby. Ha. Projekce!! Probodl ji pohledem. Chce snad zahájit rvačku? Byli už docela blízko u sebe. "Myslíš, že by někomu chyběla taková mrňavá odporná arogantní koule chlupů, jako seš ty? Chováš se jako Darius a věř mi, ten nikomu nechybí." Svým způsobem doufal, že čubina byla dost rozumná na to, aby kvůli těmto slůvkům neútočila, ale Hari byl už tak nějak připraven na cokoli. Bylo ale poněkud nevýhodné, že tohle území bylo nedaleko hranic, jinými slovy by se tu mohl nachomýtnout nějaký další hňup z ohnivé smečky, což by bylo docela tragické. Naštěstí by ale mohl díky své magii relativně snadno uprchnout, pokud by ji tedy použil úspěšně.

Nu, nemýlila se. Nepochybně by na něj čekala jistá smrt, kdyby zamordoval alfu. Něco takového by jistě neodpustili a hledali by ho tak dlouho, dokud by ho nenašli. A jistojistě by pak vykonali pomstu, která by mohla skončit smrtí, či při nejlepším zmrzačením. Záleželo by na tom ale Harimu, kdyby byl na dně? Nezáleželo. Hari ale naštěstí nebyl prozatím na dně a s Rayem neměl vyloženě špatný vztah. Svým způsobem se s ním chtěl setkat, ale kdo ví, jak by to dopadlo.
"Očividně nevíš, jaké to je, jinak bys nevypouštěla z úst takový žvásty," zavrčel. "Vlastní krev ve výsledku nic neznamená. Kdyby byl Nereus tvé krve a ohrožoval by tebe a ostatní na životě, taky bys s ním zacházela jak v rukavičkách?" blýskl očima. "Nemyslím si. Pokud máš teda v sobě alespoň špetku rozumu." O čemž samozřejmě pochyboval, ale nepochyboval o tom, že vlčice má sebevědomí až v nebesách.

"To by smečky musely být nejdřív organizovány natolik, že by se dokopaly k většímu společnému lovu," pravil a v duchu se uchechtl. Něco takového snad ještě neviděl, leda v rámci nějakého tréninku. Vidět víc jak jednoho vlka najednou bylo pro něj něco extrémně vzácného, což bylo při nejmenším velice fascinující.
"To mají," pokrčil rameny a přivřel oči. Opravdu se na zimu netěšil, co si budeme nalhávat. Ale přidání se do smečky neviděl jako dobré řešení, tak co mu zbývalo? I kdyby, i Nihil by ho nejspíše poslal tam, kam slunce nesvítí. A Přízrační? Těžko říct. "Ale nebude to moje první zima. Nějak to přežiju." Svou první zimu sám ale sotva přežil, co si budem. Vlastně je docela zázrak, že je stále živ a mezi námi. A když přežil toto, přežije i nadcházející období. Snad. Norest je přeci jenom velice nevyzpytatelné místo. A vlastně, i kdyby umřel, nikoho by to neranilo, takže by to vlastně žádná tragédie nebyla! Hurá! "I kdyby, nebudu kvůli zimě a hladu se cpát do smečky. To bych na tom musel být opravdu bídně a takhle bídnýho jedince by nikdo rozumný nevzal." Norest byl vlastně ale plný nerozumných jedinců.

Hari byl stále poněkud mimo z této existence. Měl pocit, že jeho vzpomínky na vlčka cizinci podobnému byly celou dobu jen falešné. Možná to byl jen velice živý sen, který měl jako malý špunt. Ale onen Timothée vypadal až příliš specificky na to, aby tahle myšlenka byla pravdou. Byla to záhada a Hariuha si opravdu nemyslel, že bude schopen ji rozlousknout. Alespoň ne teď.
"No, myslím že znám," střihl uchem. "Jako malý jsem potkal štěně od Přízračných, které vypadalo podobně jako ty a mělo myslím stejné, nebo aspoň podobné jméno." Měl snad nějaké identické dvojče? Nebo se po Norestu procházel někdo s magií kopírování? "Asi Přízračné neznáš, co?" optal se, ale pochyboval, že tomu tak bylo. Tento Tim vůbec, ale vůbec nic nevěděl. Ani slovo Norest neznal. Ale možná... možná utrpěl nějaký typ amnézie a vzpomene si, jakmile uslyší víc známých slov? Hmm. Tohle setkání bylo vskutku velice záhadné.

"Bobr s bodlinami?" pravil Hahari zmateně, ale pak si uvědomil, že mu štěndo nebude mít jak rozumět, neb byl slyšet pouze pískot pro dikobraze typický. A jak to byl roztomilý zvuk! Žel ty bodliny už tak rozkošné nebyly, takže bylo dobře, že Anjelka byla natolik rozumná, aby se raději držela dál. Odstraňovat je z vlčího čumáku zní jako poněkud bolestivá procedura. Ale co si budem, bodlinatý bobr Hahari byl docela rád, že mělo dítko z tohoto radost. A měl by ještě větší radost, kdyby uměl číst myšlenky, neb slyšet, že je hustější jak ptakovlci, by na srdéčku zahřálo! Nu, ale aspoň by ho nečekal flešbek na žvanilce Aydena.
Nu, následně se proměnil zpátky ve vlka, nechtěl zůstávat proměněn zbytečně dlouho. Podíval se na rohaté štěndo.
"Všechno v pohodě? Uhm... abych se přiznal, ani sám nevím, v co jsem se vlastně proměnil." Takže svým způsobem normální stav.

Hahari přikývl. No kdo by se na jaro netěšil! Už aby to tu bylo. Zima je krutá a nechtěl ji opět zažívat sám. Sice už nebyl nešikovným vlčetem, které zpackalo, co se dalo, ale zima je nepříjemným obdobím i pro nejšikovnější samotáře. Nezbývalo holt nic moc jiného, než doufat v nejlepší. Žádná smečka ho totiž nezachrání. Pravděpodobně.
Jakmile Anjel potvrdila, že by chtěla něco vidět, tak se začal soustředit. Jak již bylo řečeno, chtěl se proměnit v roztomilého ježka. A tak se začal soustředit na jeho obraz. Na jeho drobné tělo a hřbet plný bodlinek. Nic složitého, přeci! Nu, ale jakmile se konečně proměnil, tak mu brzy došlo, že to úplně nevychytal. Cítil, že je větší a zavalitější, než by měl být. Až se trapně cítil! Kdo ví, v co se vůbec změnil! Jednalo se o dikobraze, ale to Hari žel vědět nemohl. Zatím se ale zpět ve vlka neproměnil, neb chtěl nejdřív vidět reakci vlčete. Třeba se jednalo o hezké zvířátko, které se jí také líbilo?

Bylo to šokující, ale Hari dokonce přemýšlel nad tím, jak tomu dítku udělat trochu radosti! Mohl by se proměnit v ježečka, když je má tak ráda. Normálně se nerad měnil před druhými, pokud se nejednalo o fajtku. Jeho magie byla přeci jenom jeho velkou předností, která mu nejednou zachránila zadek. Vlku samotáři se přeci jenom loví cokoli blbě, ale v jiné podobě je to jiná! Nebo se jako nenápadný hmyzák přikladne blízko k ušákovi a ejhle, vlk! Tahle metoda však může být docela nemotorná a ne vždy vyjde, ale tak, naučit se može, ne?
"Zima je špatné období, to jo. Všude máš sníh, je zima a není moc co jíst a ani moc co pozorovat v okolí. Ale bát se nemusíš, smečka se o tebe postará. No, a jak zima skončí, tak si o to více budeš cenit jara, jak všechno ožije." Chudákovi se skoro až zamotala hlava z myšlenky, že brzy bude zima. Kdyby byl ve smečce, budiž, ale přežít tohle sám nebude snadné. Kor když neměl žádný kamarády, ale za to si hoch mohl sám, co si budem.
"Chceš něco vidět?" zeptal se tedy. Jo. Fakt se zkusí proměnit. Jen aby to neskončilo katastrofou! V ježka se ještě totiž nikdy neproměnil.

"Raye?" pousmál se. "Možná ano, možná ne. I když, co bych ti nalhával. Proč bych to dělal? Nemám důvod mu zatím cokoli takového dělat. Takže se o svého milovaného alfu bát nemusíš." Co si budem, Ray Koranteng nikdy Haharimu neubližoval, to dělal onen zesnulý bratr Darius. A stejně to byl mord ze sebeobrany, protože to ta černá koule tehdá začala. Vlastně, kdyby Hari Daria neusmrtil, tak by Darius nepochybně usmrtil jeho.
"Nějak to slovo ubohý ráda používáš, hmm?" pravil a šel o krok blíže k Roo. "Měla by sis uvědomit, že ne každá rodina je zázemím, o které se vlk může opřít. Někdy je rodinka něco tak odporného a prohnilého, že by ji měl vlk... pročistit ze života," řka ledově. "A Nereus? Prosím tě. To jen dokazuje, že vlastně vůbec nic nevíš a už vůbec ne o mně. Jenom blázen by řekl, že jsem úplně stejný jako on. Nebo někdo, kdo pro změnu neví nic o mém druhém bratru." Však Nereus i Darius byli úplný psychopati! A to Hahari nebyl. Možná byl trochu cinklej, ale ne z nádora na mozku, Charles Whitman to není, alespoň doufejme, že ne. Jinak by se věci mohly velmi rychle zvrtnout. Naštěstí ale potřebuje "pouze" hodiny intenzivní terapie.

"Já vím, že zdání může klamat. Proto by ses touto radou měla řídit primárně i ty, když vypadám tak stráášně uboze," ušklíbl se. Ano, tento výrok Roo ho velice pobavil, protože si tímto vlastně svým způsobem nakálela do úst. Klasika. Co jiného taky od ní čekat?
Jakmile ale došel čas na otázku, jeho výraz v očích potemněl, zorničky se mu zúžily a mírně se pousmál. "Byl tu důvod, proč jsem řekl, že už mám jen jednoho bratra, a ne dva," odpověděl ledově. A následně zamlaskal. "Vlastně mi ho připomínáš. Byl stejně arogantní a myslel si o sobě, že je neporazitelným pánem světa a že zmůže vše. Až na to jednoho dne doplatil. Chudáček."

Zhluboka se nadechl. Z této pindy mu na hlavu taky začala lézt migréna. Jestli neměla vnitřního Heltyra, tak fakt nevěděl. Nebo to prostě byla klasická igniská výchova. Mít frňák v oblacích a myslet si o všech mimo smečku, že to jsou odpadkové s dvouciferným IQ. "Divím se, že tvůj mrňavý arogantní ksicht ještě někdo neozdobil." Bylo to vskutku fascinující. Nu, nejspíše na tom nebylo nic složitého. Vlci ze smečky by na něco takového neměli koule a tuláci, no, u těch záleželo. Ale jaká pocta by byla pro něj ten její odporný zašklebený ksicht ozdobit! Teda ne, to by zněl a vypadal jako nějaký pobuda z Ignisu, to ne jako.
Zahrál smích. Velice falešný smích, ale to bylo účelem, samozřejmě. "Stonásobně silnější? Viděla ses někdy? Musím uznat, někoho s takovým sebevědomím a arogancí jsem nepotkal roky. Zabilas vůbec někdy někoho? Nebo máš takové hrdinské kecy, protože ti šly nějaké výcviky u vás na písečku?" No joo, vzpomínal si na to, jak ho a bratry cvičila ó mocná Justice a jaká to byla osina v zadeli. Nenáviděl výcviky. Nikdy mu nešly. Ale naštěstí si během života našel způsoby, jak se učit a jak to všechno dohnat. Svého bratra se přeci nezbavil jen tak a krvavé paroží taky neměl jen náhodou.
Pomyslil si, že čubina nejspíš bude mít nějakou silnou magii, jinak by si takto stupidně nevyskakovala. Ale Hahari se samozřejmě uklidnil tím, že se kdykoli může proměnit v ptáka a prostě uletět do háje a už se nevrátit. Ha! Ale s jeho štěstím by se proměnil v nelétavce. Třeba v kasuára, i když to by bylo spíše štěstí v neštěstí.

"To neříkám. Jen chci říct to, že by sis měl děcka vychovat líp," zavrčel Hari. No a uznejte sami, je snad Fanta vychovaná? Ani zdaleka! Nejvíc otravný odpudivý harant široko daleko! Příšerná věc. Změřil si Lišaje pohledem. Jistě to bude silný protivník, který si nebude brát servítky. Takže Hari se bude muset velice snažit.
Uskočil dozadu, když se po něm tmavý vlk ohnal zuby. A hned se změnil. Chtěl se změnit v něco impozantního, v něco, co budí strach a v něco, co umí bojovat. Teď si nemůže dovolit něco pokazit! Sice cvičil své schopnosti, ale stále zdaleka neměl úplnou kontrolu nad tím, v co se přemění. Zvířátek bylo příliš mnoho.
A tak se proměnil. V bernešku velkou. Satan všech hus. Tvor, kterému nic nebylo svaté.
Zakejhal a uvědomil si, že se to tak úplně nepovedlo. Husy jako berneška sice byly extrémně děsivé, ale co si budem, bylo by objektivně lepší se změnit v nějakého kasuára. Nebo v krokouše. Přesto roztáhl křídla a rychle se vrhl po Lišajovi. To husy umí velice dobře! honk