Príspevky užívateľa

Hari byl až v šoku, jak rychle se ten onen strýc objevil. A žel pro Fantu, strýček nebyl dvacetkrát větší jak on, ale byl vlastně menší. A taky to byla nějaká divnomůra. Bizarní stvoření. Vidí vůbec něco s těma očima? Bože můj. Tohle vypadá na bitku. Z tohoto se jen tak nevykecá.
Zastříhal ušima, jak kolem sebe slyšet bzukot hmyzu. Naštěstí se nebál, hmyzáčky znal a jako malý zažil nejeden štípanec kvůli své zvědavosti. Ale co si budem, ti sršňové byli docela děsiví. Uf. Doufal, že ho nebodnou. To by sakra bolelo!
Dobře věděl, že fajtce proti strýčkovi se nevyhne. Nebo se snad stane zázrak? Podíval se na tmavého vlka. "Chceš kvůli tomuto snad prolévat krev?" pravil a už byl ready se v něco proměnit. Z vlka šel docela respekt, to musel uznat. Nejspíše byl dotyčný silnější a horší jak Darius. Tohle bude ještě zajímavé!

Ano. Upřímnou soustrast, teda starost nezažil už... velmi, velmi dlouho. Ani nevěděl, co si o tom myslet, jak s tím pracovat. Pochopitelně měl stále pochyby. Stále se mu těžko věřilo tomu, že by někdo takto pomáhal bez žádných skrytých nehezkých důvodů. Teda, on by takto altruisticky jistě pomáhal, kdyby mohl a kdyby mu z druhého vlka nebolela hlava. Ale nevěřilo se mu, že by někdo *jiný* mohl dělat něco podobného, to znělo až nereálně! A jak hoch na tak hodné jedince nebyl zvyklý, tak by tu byla ó temná šance, že by se mohl na vlčinu dokonce *upnout*! Taková možnost ho ale pochopitelně vůbec, ale vůbec nenapadla. Upnout se na tuto existenci? Ha! Leda ve snu! Nebo spíš v noční můře.
"Dobře. Uhm... budu na to myslet," řekl. Týden zní jako lepší čas na rozmyšlenou. "Možná se uvidíme." A možná taky ne. Tedy doufal, že ne. Doufal, že se mu zázrakem udělá líp, všechny bolístky se mu zahojí a na škaredé zážitky si ani nevzpomene. No ano! Sice něco takového bylo extrémně nepravděpodobné, ale snít si mohl. Protože jinak ani nevěděl, co by této typce vůbec řekl. Bože, celé toto zní hrozně trapně! Jak by to mohl za týden přežít?
"Takže se, uhm, asi loučím?" pravil nejistě. Ať už je hlavně konec! Už ten pocit trapnosti nemohlo jeho srdíčko dál zvládat. Nejraději by se zahrabal pod zem a upadl do zimního spánku a na vše zapomněl.

"Hej!" vyštěkl vztekle. "Pusť se!" Úplně naježený probodl pohledem Fantyse. To ta blbka nepochopila, že má jít pryč? To si nevšimla, že je s prominutím nasrán? Jak mohl být někdo tak tupý? Možná to mohlo být tím, že to byl malý harant, ale snad ani haranti nejsou tak tupí. Příšerně ho to vztekalo. Tak moc, až bezmyšlenkovitě Fantu praštil tlapou do hlavy. A to docela silně. Až po onom činu si uvědomil, co udělal. Boha jeho, však udeřil haranta! Zastyděl by se, ale na to teď nebyl v mentálním rozpoložení. Tak byl jen docela v šoku. Samozřejmě se neomluvil, na to byl stále ještě moc naštvaný. Takže byl ze sebe v šoku a zároveň nazloben na užvaněnou kouli trpící na slovní průjem. Velmi nepříjemná kombinace.

Zavrčel a vycenil zuby. Zabořil drápky do země. Moc, moc se snažil, aby po prckovi nevyjel. To se přeci nedělá. Je o dost slabší jak on a rozflákal by ji během pár okamžiků. A taková myšlenka se mu příčila. Když bojovat, tak s někým sobě rovným. A to Fu(ška) nebyla. Ani zdaleka. Nebyl přeci jako Darius, který by to už udělal. Sakra, Darius by ji už dávno utopil, jak kdysi málem jeho.
"Nejsem žádná trofej," zavrčel temně. "A navždy už vůbec spolu nebudeme. Mazej za rodičema. Hned." Už ji nemohl ani na další okamžik vystát. Ani za nic. Střihl uchem, otočil se a už se chystal odejít pryč. Jinak mu opravdu praskne hlava, vybouchne mu lebka a všude se roztříští jeho mozek na kašičku. Což by nebyla moc chutná podívaná, dámy a páni. Leda tak pro vrány. Ty sežerou kde co.

Hari cítil extrémní touhu skočit do řeky a sám se utopit. Pane. Bože. Tohle je noční můra. Měl tu guli nechat se vyčvachtat ve vodě a jít dál. Tedy, to by samozřejmě nikdy neudělal, nebyl to žádný Darius, kdepak. Ale už teď tohoto špunta nesnášel a chtěl mu zakroutit tím mrňavým krčkem.
Z toho slovního průjmu ho úplně zabolela hlava. A ten její naprosto otřesný hlas! Úplně se mu z toho otvírala imaginární kudla v kapse, až z toho byl sám v šoku. Taková zlé návaly skoro nikdy tak rychle necítil, co to má být? Projevuje se snad jeho heltyrácká krev? Jako nemoc, příšerná choroba, která útočí na jeho čistý mozek? Příšerné!
"Prosím tě, už mlč," zasténal. Ani nevnímal, co tohle mrně žvanilo za blbosti.

"Bohužel je to tak. Je tu mezi náma spousta takových hrozných vlků," posteskl si. Jako třeba celej Ignis. Jediný Ignisan, který by mohl alespoň trochu rozumět kráse přírody, je asi léčitel, ale i u těch to může být otazník.
"Ale třeba ještě nějaké ježečky stihneš. Dokud není zima, tak tu asi ještě někde pobíhat budou. Jen bude teď těžší je najít," myslil si Hahari. "Vůbec ale spoustu tvorů v zimě neuvidíš." Což byla veliká škoda. V zimě nebyli skoro žádní hmyzáci, což je naprostá tragédie. Zima sice může být fajn tím, že konečně není vedro, které Hahari tak bytostně nesnášel, ale to bylo tak jediné plus.

Hari si povzdechl. Šlo vidět, že se kulička moc netopila, jinak by ji tahle řeka už odnášela někam do prčic. Ale byl to přeci jen harant, takže i menší hloubka mohla být velkým šokem. Přivřel oči a šel rychle ke břehu. Samozřejmě neměl radost, jak vlčina vlivem svých prudkých pohybů všude stříkala vodu, až se mu pár kapek dostalo do očka! Hari je ale naštěstí už velký kluk, tak se takové bolístky přeci zaleknout nemůže. Chňapl dítko a vytáhl ji na souš. Až byl překvapen, jak ta koule byla lehučká. Tedy, už to moc koule nebyla, protože byla skrznaskrz promočená. Což působilo poněkud... děsivě.
"Kde máš rodiče?" zeptal se hned. Neměl na to dělat nějakému miminu chůvičku. Chůvu by max dělal Andělce, protože uměla mlčet a měla ráda zvířátka: značka ideál.

Na to bych moc nespoléhal, pomyslil si Hahari. I na území smečky může být přeci všelijaké nebezpečí, šílenci jsou všude a agresivní tvorové také. Ale nechtěl dítko strašit, to by ji pak musel uklidňovat, a na to opravdu skutečně neměl mentální kapacitu.
"Možná je neznají, protože spousta vlků naprosto ignoruje své okolí, pokud nenajdou potenciální žrádlo," pokrčil rameny. Vsadil by se, že naprosté většině je nějaká bodlinatá hmyzožravá kulička naprosto šumák, ačkoli to není ledajaká kulička, ale kulička plná roztomilosti.
Pokývl hlavičkou. "Teď jich moc asi stejně neuvidíš. Jak se ochlazuje, tak nemají moc co jíst, takže se schovávají, aby to všechno přečkali." No jo, zima umí býti velice krutá!

Hari se plahočil po okolí. Zapadalo slunce, díky bohu. V noci mu vše přišlo o něco klidnější, a tak i jeho mozek se mohl v této chvíli alespoň trochu uvolnit. Jak okolí bylo krásné! Oddechl si. Jak se ale těšil na čas klidu, míru a odpočinku, tak tuto pohodu proťal absolutně jeho ouškám odporný hlas. Nic takového jaktěživ neslyšel. Úplně se mu z toho zježila chlupiska! Nevědomky z toho vycenil zuby a cítil zvláštní nával agresivity, který ho ale naštěstí brzy přešel. Boha, však to znělo jak upištěné dítko! Které říkalo, že se topí, ale pokud vezme v potaz slova předtím, tak o tom velice pochyboval. Ale přesto cítil jistou povinnost to zkontrolovat, jinak by ho asi svědomí trochu žralo. Otravné děti sice rád fakt neměl, ale furt to byly děti, že jo. Vydal se tedy poklusem za zvukem, až spatřil tu chlupatou mrňavou guli. Tak chlupatou, kulatou a mrňavou, že by si z ní mohl udělat míček na hraní.

Úplně nevěděl, co dělat s informací, že tady Stadleymu přišla jeho jizva docela hustá. Možná to bylo tím, že týpek jich moc sám neměl, nebo spíš žádnou na něm neviděl. Jizvy jsou jistojistě pro Ignisany něco velice cool - důkaz, jak to jsou neohrožení rváči! Nebo spíš jací to jsou mamlasové, že si je nechali od někoho udělat. Hari v oné osudové bitce dostával zpočátku na zadek, proto si z ní odnesl tu onu jizvičku, o které byla řeč. "Nevím, co je přesně na ni hustého, ale dobře, asi děkuji?" Co jiného měl chudák říct! Ale musel holt něco vyplivnout.
Chvilku zmateně přemýšlel nad tím, co má sakra znamenat to stádo jelenů. To narážel na nějaké vlčí uskupení, jako jsou ptakoblbci? Nu vzápětí mu došlo, že týpeček myslel jeleny jako jeleny, žádný jelenovlky, protože haha, dostal parůžka. Aspoň se na ty neptal, prostě a jednoduše to byla nějaká genetická anomálie, a basta. Raději by se odstranil, než vysvětlovat, že je to nejspíše kvůli magii.
"Myslím, že i v tom jelením stádu by byl větší klid jak v kdejaké smečce," ušklíbl se Hari. "Jinými slovy, nikam se cpát nehodlám. Víc starostí než se vyplatí." Holt chlapec neměl se smečkami pozitivní zkušenosti. Raději být sám, než poslouchat nějaké arogantní blbečky, co jsou výš postavení jak on.

"Uhm... možná se o tebe bojí. V noci tu pobíhá kde co, nejen ježci," řekl trochu nejistě. Měl takové tušení, že rodiče se jí nějak extra nevěnovali. Že ji víceméně nechávali ladem, ale aby se neřeklo, tak se do setmění musela vrátit. Nu, alespoň to. Ale nechtěl si nějak domýšlet věci, alespoň ne nějak moc. Přeci jenom stále o tomto dítku nic moc nevěděl. Jen to, že je od Přízraků a že má ráda zvířátka. A že zvířátka mají rádi ji.
"No, a, uhm... ježky znám, samozřejmě. Ty je máš hodně ráda, že?" optal se. Nejspíše se jednalo o nějakého jejího oblíbeného tvorečka. Přišlo mu to svým způsobem nostalgické. Připomínalo mu to doby, kdy jako prcek taky zdrhal od hranic, aby mohl okounět tvorečky. Možná je čas na chvíli odhodit tu masku, tu neprostupnou masku, aby mohl dát prostor svému vnitřnímu dítku, které tak dlouho potlačoval. A jeho vnitřní dítko křičelo, zvířátka!!

Hari se z toho všeho cítil pěkně přetížen a vlastně vůbec nevěděl, co dělat. Nechtěl se s ní o tom bavit, ale zároveň chtěl. Nebo chtěl ze sebe tohle všechno, co už dlouhé měsíce potlačoval, dostat ze sebe ven, ale ne zrovna této vlčici. Nějaký vnitřní hlas mu prostě říkal, že ne. Sakra, možná ani Remeeze by neřekl vše. No, určitě ne to, že je z něj vrah. Trochu posmutněl ze vzpomínky na ni. Bez Remky to tu bylo víc osamělé, než by kdy čekal.
"Dobře. Možná se poptám, jestli bude příležitost," řekl poměrně tiše a mírně unaveně přivřel oči. Ne, vlastně neměl moc v plánu se ptát. Respektive si určitě nevzpomene a navíc, zatím je stále příliš hrdý na to si takto aktivně přiznat, že by mohl potřebovat takový druh pomoci. Jednoho dne se tak nejspíše stane, ale hned to nebude. To by asi musel vidět na vlastní oka, že této excentrické existenci se dá důvěřovat, nejen z doslechu. Což samozřejmě bude trochu složité.
Zpočátku to moc nevypadalo, že víš, jak se chovat, pomyslil si, ačkoli zároveň věděl, že teď se projevuje rozumně. Žel prvního dojmu se jen tak nezbaví.
"To asi jsou," pokrčil rameny. "Dávalo by to smysl." Ne každý je na byliny a ne každý je zvědavý na nějaký bolístky druhých. A ještě pomáhání druhým, jéjda, to by pro některé bylo dokonce sprosté slovo!
Znejistil, když ho požádala, aby se za pár dnů vrátil. A ještě víc ho znejistil ten její vážný pohled. Jako kdyby měla dvě úplně jiné osobnosti. Přišlo mu to svým způsobem děsivé, ale to by nikdy nahlas samosebou neřekl.
"Ne... nevím jestli přijdu," řekl nejistě. Nerad komukoli cokoli sliboval. Vlk nikdy neví, co se všechno může stát! A kor, když se jedná o něco... takového. Vlastně dost pochyboval, že by přišel, ale úplně odmítnout taky nechtěl. "Možná," řekl nakonec. Bude mít určitě nad čím přemýšlet.

"No, víceméně?" odpověděl Hari. "Myslím, že celé této oblasti obecně se takto nadává." Samozřejmě neznal přesné hranice této díry. Vypadal snad jako někdo, kdo by takové kraviny měřil? Mohl mít sice zvláštní záliby, ale zas takovej podivín to fakt nebyl. A díval by se divně na každého, koho by fascinoval podobný bizár.
Nu, Hari byl čím dál tím zmatenější. Opět. Chce vědět, jestli je to normální? Je už skoro dospělý a má stále takové otázky? To žil někde v nějaké izolaci a krmil se celý život brouky? No, kdo ví jak dobře živenej asi nebyl, ale kdyby tomu tak bylo, tak z něj bude polomrtvej kostík.
"Asi je? Nejsi první ani poslední, co je má," zamrkal. Vlastně to děcko od Přízračných je taky mělo. A ten vlček jemu podobný, kterého potkal jako dítko, měl také růžky.
"Timothée?" zopakoval překvapeně. No jemu asi mr*á na palici, ne? Dal by tlapu do ohně za to, že stejné, nebo aspoň podobné jméno mělo to dítko od Přízraků, které potkal kdysi dávno. To si z něj dělá srandu? Ne, nevypadá, že by to hrál. Tak dobrý herec nikdo není. Tak co to mělo znamenat?
"Fakt jsme se někdy už neviděli?" Třeba začíná šílet. Degenerovat. Možná jen halucinuje. Nebo má porouchané vzpomínky!

Protočil očima. "Možná by ti prospělo se trochu podívat do světa. Být tolik zalezlý v Ignisu, tak mi taky zdegeneruje hlava. Ale tobě už nepomůže nejspíš vůbec nic." Kupodivu si docela vedl v tom se udržet v klidu. Teda, byl samozřejmě poněkud vytočený a nejraději by vlčinu pohřbil někde zaživa, ale úspěšně ještě nezaútočil. Beztak ho chce jen vyprovokovat, protože pinda má ve smečce nejspíše nějakého léčitele a on takový luxus neměl. K útoku ho sice poháněla nenávist k Ignisu a takové jejich kecy, které by přesně slyšel od Daria, ale musel být teď chytřejší.
"Nějak si věříš, děvenko, nemyslíš si?" vycenil na Roo zuby. Dobře, tohle zrovna nejchytřejší nebylo. Ale odmítal si nechat kálet na hlavu. Hlas mu sice byl nepříjemný, ale jeho nenávist byla zatím silnější.

"Hodně štěstí?" zareagoval na zakládání nové smečky. Božínku. Další smečka. Další důvod mít bolest hlavy. Za chvíli budou všechno okupovat smečky! A tuláci budou nasáčkovaný na třech místech. Ah, jaká to tragédie. Ale třeba ta jeho smečka čítá jen tři jedince a myslí si o ní hodně. Však kolik těch ptakoblbců může být? Už tak v takém Ignisu bude tak dva a půl vlka. Nebo se snad mýlil? Třeba jich bude více jak těch Ignisanů. To by mohlo být docela vtipné. "To je vás tolik?" Jo, tahle informace ho docela zajímala. Aby věděl, jaká je šance, že narazí na divnovlka, co má víc peří jak kožichu.
Přivřel oči, když Ayden nepřestával a nepřestával mlet a strkat frňák do cizích záležitostí. Štěstí, že místo velkého mozku měl velké tělo, jinak by ho už asi sežral.
"Jídlo je na většině místech," zamručel. Jo, byla sice pravda, že v Norestu toho bylo docela dost, jinak by tu nežilo miliontero vlků, ale i tak! Holt bylo těžké uznat, že Norest není tak hrozné místo. Jsou určitě i horší. "Jen je tu na můj vkus až moc vlků."
Jeho pozornost už začala rychle umírat a odplouvat do cizích krajin dalekých. Co však mohl s ním jiného dělat, než začít disociovat, aby toto setkání přežil? Křik Aydena ho však vrátil do reality. Bohužel. Jak kruté!
Zavrtěl hlavou a podíval se na opeřence. No tak schválně.