Príspevky užívateľa

Hari byl sem poslán. Mělo se jednat o velice čarovný rituál! Žel přesto neměl tušení, že onen rituál vlastně spočívá v, nu, čichání halucinogenních výparů. Nepoškodí mu to třeba mozek? To by bylo vskutku nemilé. I když, byly chvíle, kdy by mu opravdu nevadilo mít místo mozku kašičku. Aspoň by nemusel přemýšlet, protože přemýšlení je bolavá věc.
Další zdejší čarovnou věcí byla jakási mlha. Nebo spíš pára? Bylo to tu snad normální? Žel nevěděl, že je to způsobeno magií onoho vlčka, který tu má na něj čekat. Přeci jen, přes tu mlhu se nevidělo zrovna ideálně. No, pokud je to běžný úkaz, tak zdejší asi budou zvyklí. Ale Hari zvyklý nebyl. Navíc ani nevěděl, jak má vypadat onen vlk, který tu bude. Takže chudáček byl zmaten jak lesní včela.

A tak konečně dorazil sem. Hnáty ho bolely. Vlastně ho bolel i mozek. A to ještě bude muset s někým komunikovat! Předat mu informace! No, snad ze sebe neudělá blbečka.
U toho přemítal, zdali učinil dobré rozhodnutí. Vyplatí se tu být? Je to opravdu dobrá smečka? Dobrá smečka pro něj? Nebude se tam jen trápit víc než jako tuláčisko? No, ať už odpověď byla jakákoli, tak stejně bylo pozdě. Už tu byl a nebylo cesty zpátky. A i kdyby, kdykoli může odejít... že?
Polkl a rozhlédl se. Doufal, že brzy najde ono vlčisko, které má na něj údajně čekat.

Chudáček byl trochu mimo. V horách po tom výkonu prochrápal skoro celý den! Holt se přetížil, ale prostě nechtěl přílišně zahálet. Tak si to vybralo svou daň. Mohl být rád, že si nevzal od nějakýho ptáka zoban, to by měl na krku další starosti. Hlavně, když měl na splnění jen určitý čas! To by se pak vysvětlovalo fakt blbě.
Tak pomalým krůčkem šel k onomu starému hvozdu. Neměl tušení, co to jako je, tak se rozhodl se vydat do prvního, o kterej zakopne. S'Arik mu holt nedal mapu. Tak snad to pro něj dobře dopadne.
Při cestě si samozřejmě v duchu opakoval, co přesně řekne. Aby nevypadal jak nějakej tydýt.

Chvíli myšlenkově zpracovával to, co právě viděl. Copak by asi smečka dělala, kdyby se takovej milouš dostal na jejich píseček? No, porazit něco takového, to by asi žádná švanda nebyla. Dobře si vybavoval to, jak bylo skoro až snadné udělat s Dariem v té podobě krátký proces. A hlavně, co vlastně znamenalo to jeho paroží? Je snad s nimlógy nějak spjat? Je jeho osudem se stát podobnou obludou? Co by se stalo, kdyby se v nějakého opět změnil? Dostal by jeho kopýtka? Tlamu? Ocásek? Kdo ví.
Odpočíval. Měl by pokaždé, když použije magii. Žel je někdy prostě trdlo a rád ťape za své možnosti. A pak se diví, že je mu zle! Ale teď se nechtěl úplně přecenit. Přeci jen si teď uvědomil, co za nebezpečí se tu může skrývat.
Jakmile si vydechl, tak dostal další blbej nápad. Opět se změnit a jít zkoumat dál. Protože jedno setkání se smrtí mu asi nestačilo. No jo, blboun chtěl prostě zaflexit maximem informací, co jen šlo.
Nejdřív si ale pořádně zapamatoval, kde se nimlog číslo jedna nacházel. A až pak se vydal dále. Nejdříve hezky po svých. A jakmile se cítil na další změnu, tak ji tak učinil. Teď z něj nebyl ani ostříž, ani krahujec, ale káně. To aby se stal zázrak, kdyby se mu podařilo se změnit ve stejného tvora dvakrát po sobě!
Musil teď pracovat rychle. Přeci jen teď tak dlouho nevydrží. Mával křidýlky a rychle se rozhlížel kolem. Překvapivě netrvalo nějak extra dlouho a už viděl další červené fleky. Ano, fleky. Byly totiž dva! Šel hodit oko kapánek blíže a spatřil, jak se dva jelenové rvou o jakousi mrtvolu. To by snad mohlo stačit, pomyslil si a hned hodil zpátečku. Netřeba tam býti déle, než bylo třeba.
Jakmile byl v relativně bezpečné vzdálenosti, tak se opět změnil ve vlčisko. Chvíli se cítil ok, ale jak už to bývá, tak ho následně přepadl bolehlav jak brno. A vyčerpání. Dokonce si i všiml, že se začíná svítat! To už? Božínku. Hned si musil najít nějaké místo, kam půjde na kutě. Ale odmítal jít chrápat teď a tady. Raději se ještě projde. Necítil se tadyk moc bezpečně. Co kdyby si pro něj jelínkové došli, že! To by bylo panečku velmi mrzuté.
Tak se vydal na cestu pryč od toho všeho. Klepal se a bylo mu nedobře, ale tady by oka opravdu nezahmouřil. Ale abychom to konečně zkrátili, protože na to nikdo nemá celej den, tak si něco našel a hnedky usnul.

Chvíli po této události se rozhodl se změnit. Vzpomněl si na ten onen menší trénink s Anjelkou. Napadlo ho totiž se opět změnit v nějakého toho ostříže. Řekl si, že v podobě takového ptačiska okolí pročeše snadněji než jako nějaká červenka. Zavřel tedy oka a snažil si ve své mysli vybavit onoho konkrétního ptáka. A pak se změnil. Žel na tyto ptáčky měl z nějakého důvodu prostě smolíčka pacholíčka, tak z něj nebyl ostříž, ale krahujec obecný. Naštěstí to byl případ prašť jako uhoď.
Protáhl si v rychlosti křidýlka, aby si na ně zvykl, a pak vzlétl. Čas hledání!
Nu, netrvalo dlouho a vnitřně si poplakal nad tím, že se raději nezměnil v sovu. V podobě sovy by nepochybně viděl podstatně lépe. Na druhou stranu, jaká by byla šance, že se v nějakou dokáže změnit, když to ještě nezkoušel, že. Ach jo. Kdyby jen nekecal a raději makal! Měl by si své magie víc vážit a víc cvičit! Prohnat ho musíte, ušáka jednoho.
Rozbušilo se mu jeho ptačí srdéčko, když v dáli spatřil cosi červeného. Rozhodl se tento úkaz tedy prozkoumat z větší blízkosti. A skutečně! Ten červený tentononc, vskutku se jednalo o parohy. O stejné jako měl on sám. A pak spatřil i zbytek onoho mlžného jelena. Byla to vskutku velká bestie. Možná to byl ten samý kus, co sežral tu onu pseudokozu.
Takže tu fakt jsou, pomyslil si, zatímco ještě chvíli zíral na tu přerostlou příšerku. Tak i v toto se dokáže proměnit? No až se mu z toho udělalo zle. Jakápak další nebezpečná zvířata tu ještě mohou být? A kolik toho musí sežrat, aby zůstali syti? Není divu, že by noks mohl mít z jejich existence obavy.
Zamrkal a raději rychle odletěl pryč. Jakmile byl v bezpečné vzdálenosti, tak se raději změnil zpátky ve vlka. Vydechnul.

Jednalo se o pach zdechliny. Nu, to by nemusel být špatný začátek! Mohlo se buď jednat o dobré vodítko, nebo o stopu, která nikam nevede. Rozhodl se to tedy pořádně prozkoumat. Za pokus nic přeci nedá!
Po chvíli našel mrtvolu jakési zvláštní bytosti. Jednalo se o vindeliera trojrohého, ale to věděti nemohl. Nu, alespoň objevil jiné neznámé zvíře! Co ale bylo důležité, byl fakt, že ta zdechlina byla z velké části sežrána. Hari nebyl žádným zoologem, ale o zvířátka se zajímal natolik, že z očka laického pochopil, že takové kousance nemohla udělat jen tak nějaká potvora. Tohle rozhodně nebylo dílo vlčí. Že by byl konečně na správné stopě?

A nastala tma. A s ní i pořádná kosa. Nemělo by to být šokující, vzhledem k tomu, že je *zima* a je ve vyšších nadmořských výškách. Chlad naštěstí nebyl tak extrémní, aby mu z frňáku visely rampouchy, ale úplně příjemné to taky nebylo. Hlavně na to musel myslet z toho důvodu, že se plánoval změnit v ptáka. Neb v ptačí podobě kraj pročeše mnohem rychleji než v podobě vlčí. A taky nějakého mega jelena nebude zajímat nějaký mrňavý zpěváček. Problémem však byla skutečnost, že spousta ptáčků, ve které se často měnil, ve tmě kdo ví jak dobře neviděla. A pak mu to trklo. Vzpomínka! Vybavil si ten moment, kdy byl v nimlóga proměněn. Hlavně tu skutečnost, že v té podobě špatně viděl. Tím si byl jist. Rovněž si vybavoval to, že naopak slyšel o dost lépe, ale za to by pracku do ohně nedal. Pokud se však nemýlil, tak by to znamenalo to, že se orientují především sluchem. O důvod navíc, proč se změnit v ptáčka. Jako pták nebude zdaleka dělat takový hluk než jako vlčisko.
Přesto zatím zkoumal v podobě vlčí. Našlapoval opatrně a co chvíli čmuchal, kdyby náhodou něco divného neucítil. A opravdu ucítil!

Jak již bylo řečeno, byl docela v nevýhodě, neb nevěděl přesně, jak ta bytost vypadá, tedy ani neznal její pach. Stopování byl tudíž nečekaně docela ořech. Navíc pohyb po zdejším terénu taky nebyl zrovna snadnou záležitostí.
Uvědomoval si však, že pokud je mlžný jelen tou onou bytostí, ve kterou se změnil, tak se jedná o fakt velkého macka, který se jen tak někde neschová. A co názvu týče... nu, bylo několikero možností. Buď je přízvisko mlžný náhodný, nebo se tato bytost v rámci lovu ráda skrývá. Třeba v mlze. Nebo snad i ve tmě? Spousta masožravců loví ve tmě. A dávalo by smysl, kdyby to byl případ i tohoto jelena. Přeci jen, za denního světla by tohoto obra viděla potenciální kořist hned. A pokud byl onen jelen tmavých barviček, což si on fakt už nepamatoval, tak by to dávalo smysl ještě větší.
Vzhledem k tomu, že už se stejně začalo připozdívat, tak se rozhodl se rozvalit a odpočívat, dokud nepřijde tma. Pak bude dále pokračovat ve čmuchání. Pokud ho jelen nevyčmuchá dřív.

Ejhle, konečně v horách! Sice zde již hraje s jistou Sil, ale úkol je prostě úkol. Čas se zde holt čas od času rozbije. Mohla by nastat vlivem rozbití času apokalypsa? Kdo ví. Možné bylo jisto jistě vše! Ale takové myšlenky jsou poněkud irelevantní. Co bylo relevantní, byla skutečnost, že měl hledat nějaký mlžný jelínky. Ale nějak nevěděl, co to mlžní jelínkové jsou. A nějak ho nenapadlo se zeptat. Nu, z naléhavosti úkolu šlo poznat, že to budou nějací nebezpeční uličníci, co vypadají jak jeleni. A protože Hari nemá pouze jednu mozkovou buňku, jako třeba tady Lumiér, ale dokonce dvě, tak ho následně napadlo, že by se mohlo jednat o tu potvoru, ve kterou se změnil, když bojoval s bratrem! No úplně se z té myšlenky zachvěl. Nějak nevěděl, zdali jest připraven spatřit potvoru, v jejíž podobě rozmajzl svého rodinného příslušníka. Co když ho budou chtít hned sežrat? Jo aha, to je asi pointa toho úkolu. Najít a nenechat se sežrat. Ups.

zkouška
Hoch ušatý se už blížil k horám! A taky k Ignisu. Joo, tady potkal tu onu Roo. Jaké to bylo veselé setkání! Škoda, že nevěděl, že se porafal se samotnou betou. Ne každý přeci může říct, že si dal 1v1 s někým tak vysoko postaveným! Sice v té době betou nebyla, ale nevadí, vzhledem k tomu, jak ta hra byla vskutku dlouhá. Nu, třeba doufat, že vlčica nepošeptala soudruhům o jeho existenci. Nechtěl být loven celou smečkou! I když by to byla nepochybně sranda. Adrenalinový sportík! Ale pokud bude skutečně smrdět v sousední smečce, tak bude muset hezky sekat dobrůtku. Bylo by přeci jenom trošku mrzuté způsobit kvůli svým nevyřešeným traumatům nějaký mezismečkový konflikt! Žel Hari neměl svého osobního terapeuta, tak je možné tak nějak vše. Ale třeba někdo v Přízračných takový bude, haha.
Každopádně samozřejmě doufal, že zkouška dopadne dobře. I když byla poněkud neurčitá. Teoreticky se mohl jen válet v horách, dělat prdlajs, a pak si vymyslet nějakou zprávu. Není to tak, že by musil přinést nějaké hmatatelné důkazy! Ale Hari je čestný hoch, tak přeci nebude podvádět.

Nu, a tak se Hahari vydal směrem k horám za územím Přízračných. Teoreticky, vzhledem k tomu, že mu zadání bylo dáno na severní louce, mohl jít kratší cestou, ale to by musel jít mimo mapu, a to by bylo hříšné! Každý přeci ví, že za severní loukou se nachází konec světa, a tam se přeci nechodí, kdepak. Sice tam už byl, ale o tom se raději nezmiňovati. Staly se tam velice škaredé věci.
Každopádně ho čekala, jak šokující, docela dlouhá cesta. Jako blbeček totiž musí obejít území Přízraků a Ignisu. Jeho ubohé nožičky! Ale to chlapec nějak zvládne. Ale docela ho toto úkolování fascinovalo, neb si myslil, že si na to potrpěl hlavně Ignis. Měnili se snad Přízrační? Ha, jak on by to mohl vědět!

"No tak... klidně mě to můžeš naučit, jestli chceš. A nemusíš mi vykat, dobře?" Ah, cítil se pokaždé staře, když mu někdo mladší vykal! Bylo až k neuvěření, jak rychle ten čas pro něj utíkal. No, aspoň subjektivně pro něj. Stále měl pocit, že si ani pořádně neprožil své vlastní dětství. Cítit se a chovat se dospěle byl stále poněkud oříšek. No, ale aspoň se teď konečně naučí normálně lovit ryby.
"Ne, né! To jsme si asi špatně rozuměli," vyhrkl hned, jakmile slyšel slova Cielova. Ajéje. To se tak špatně vyjádřil? To je zase trapásek. Měl by začít chodit na hodiny rétoriky! Ale za kým, že jo. "Nemyslel jsem to tak, že bys ho měl opouštět, to dá přeci rozum. Takoví parťáci se přeci neopouštěj, sám bych to jen tak neudělal. Spíš jsem to myslel tak, že je tu spousta ne zrovna milých vlků, kteří jsou schopný takovým mazlíkům ublížit, víš? Takto jsem to myslel. Ale jinak souhlasím, že je už čas lovu." No, snad to protentokrát vysvětlil adekvátně! Následně šel tedy o pár krůčků blíže k vodě. Ach jaj. Snad moc nezmokne, to by bylo teď v zimě docela blbý.

Je pravdou, že by byl Hari minimálně překvapen, kdyby si tento vlček chtěl hrát. Sice by ho neodmítl, ale na co by si hrál, že jo? On a hrát si, hah! To by byla trapárna pro všechny strany. Nu, naštěstí na to nedošlo. Místo toho se vlčkovi úplně rozzářila oka ze zmínky o rybách! Jéžišmarjá. To zase pokazil! Vidno potkal dalšího rybářa, zatímco on sám ještě chytil prdlajs. To se Saturejkou nepočítal, protože to bylo dílo náhody! Nu, možná pokud spolkne své zbytky pýchy, tak se snad i optá, jak se to přesně dělá.
"No, abych se teda přiznal, tak tě asi zklamu. Já ryby moc chytat neumím, spíš teda vůbec," pravil s kapičkou nervozity, páč si uvědomil, že teď musí vypadat, jako kdyby se snad vymlouval! Ale nevymlouval, to fakt ne, respektive to nebyl účel jeho slov. "Spíš jsem se to tady chtěl nějak naučit. Tím tě teda nevyháním, jo, jen, aby ses pak nedivil."
Co se hada týče, tak takový storyline fakt nečekal. Spíš teda nečekal, že na něm dropne zmínku o rozpadu rodiny a takových nádherách. Ale svým způsobem to chápal. Nejspíše se chtěl, ať už vědomě či ne, s tím nějak svěřit, byť jen minimálně. Dostat to ze sebe ven! Žel Hari nebyl žádným psychologem, tak nevěděl, jestli se v tom rýt dál, nebo ne.
"Uhm... jasně, jasně," kýval hlavou, protože zatím nevěděl, co na to tak úplně říct. Holt mu to, co se komunikace týče, šrotuje trochu dýl. Ale kdyby byl ve rvačce s nějakým zlotřilcem, tak to by mu šrotovalo úplně jinak, uličníkovi jednomu!
"To je fajn, že máte spolu takové pouto. No, nebudu lhát, trošku i závidím," snažil se pousmát. Ale moc to na něm vidět nešlo. Holt to moc neumí! "No, nechci tě sice strašit, ale dávej si tady na Nia pozor. Taky jsem měl kdysi takového parťáka, dokud mu teda... neublížili." Neublížili, aneb dokud ho bratr nerozmajznul po celém táboře i s vnitřnostmi. Chuťovka.

Konečně nastával čas noční. Hariho oblíbený, neboť mu přišlo, že kraj ve tmě je svým způsobem klidnějším. Sice to nemusela být nutně pravda, ale on takový pocit měl a na tom jediném záleželo. Co bylo poněkud riskantním, byla skutečnost, že byl docela blízko ignisáckých hranic. Stačilo potkat někoho se špatnou náladou a konflikt by byl na světě. Nic takového se však nedělo, nevypadalo, že tu někdo hlídkovat. Pro jistotu však začmuchal. Co kdyby, že! A zarazil se. Přišlo mu, že cítil poněkud povědomý pach. Saturejka? Ale ten její pach i vede za hranice Ignisu. Rozbušilo se mu srdíčko. Cítil, jak se začala po něm rozlézat panika. Ne, ne, ne! To šla za hranice? Proboha! Však ji roztrhaj na hadry! Nervózně se rozhlédl. Nikde ji však z dohledu neviděl. Polkl a zadoufal, že bude v pořádku. Že ji jen poučí a vykážou. Že si z ní neudělají oběd na nějaké ty jejich ceremoniály. Nebo... nebo se prostě mýlil. To taky byla možnost. Třeba ten pach za hranice vůbec nevedl! Může to mít v té šišce jen pomotané! Bohužel jeho panice nepomáhalo ani to hejno vran, které tu nedaleko poletovalo. Úplně se mu v hlavě zobrazil ten obrázek mrtvé Saturejky, jak si jdou na ni ty vrány pošušňat! Zatřásl hlavou. Ne. Nic takového se určitě neděje ani dít nebude.
Rychlejším krokem se vydal dál kolem hranic, jestli někde kamarádku neuvidí. Jestli to nějakého Ignisáka naštve, tak ať. Teď se jich určitě nebojí! No, však hošanovi zmehne.
Jakmile u řeky spatřil jakousi hnědou siluetu, tak mu úplně spadl kámen ze srdce. Uf! Tak je přeci jen v pořádku! Oddechl si a hned se za Saturejkou rozběhl. Cítil povinnost ji poučit, že být takhle blízko hranic je nebezpečné! Žel mu hned nedošlo, že tahle vlčice *je* členkou této proradné smečky. Jak by také mohlo? Povahou a náturou vůbec se k Ignisu vůbec nehodila, tak co by tam dělala, že? Je však jasné, že jakmile se k ní dostane, tak si uvědomí, že ten ignisácký pach je moc silný na to, aby to bylo jen z procházky kolem hranic. Ale k tomu až příště!

"Jo, byl. Ty jde znáš?" řekl překvapeně a hned v duchu Anjelku politoval. I když... měl by ji litovat? Z toho popisu by jí mohlo dojít, že popisovala Aydena, takže toho konkrétně třeba neznala. Jací jsou teda ostatní ptakoblbci? Podobně trhlí? Víc normální? Kdo ví. Možná zbytek potká jednoho dne také.
Proměněný Hari byl každopádně rád, že si ho Anjelka nezačala ošmatlávat. Stačí mírně silné šťouchnutí a už by to bolelo! Ptáci přeci jen jsou o něco křehčí jak mnozí savci.
Bohužel nevěděl, že pávi se mohou svým ocáskem vychloubat a roztáhnout ho jako vějířek. Tak místo toho jen tak pokukoval okolo. Pak i roztáhl křidélka, ale nevzlétl. Tušil, že let bude v tomto těle marný boj. Bylo by to něco jiného než let v těle drobnějšího ostříže či červenky. Možná... možná ten pták stejně umí jen plachtit. I Ayden víc plachtil jak lítal.
Nu, po chvíli se opět ve vlka změnil. Otřásl se. Uf! Cítil se docela dezorientovaně a malátně. Nejspíš už na něj šla únava z používání magie. Ale chtěl jít dál, dál za své hranice! Dvě proměny nedaleko od sebe, no co to je, nějaký mamlas zelenáč? Určitě dokáže víc!
"Mám zkusit ještě něco?" zeptal se Anjelky zatímco se pokoušel potlačit únavu. Byl to přeci trénink. Nemůže hodit flintu hned, jak se trošku unaví!