Príspevky užívateľa

"Ne, nebyla to moje příbuzná," odpověděl dítku. Ale byla to pro něj jako příbuzná, to byla pravda pravdoucí, ale na to se dítko přeci jen neptalo. Ale jak by bylo hezké, kdyby opravdu jeho příbuznou byla! Kdo ví, co by se z něj stalo v takovém alternativním vesmíru. Nejspíš by z něj byl léčitel, nebo něco takového. To by bylo jistě příjemné povolání pro jeho dušičku, ale osud ho žel zavedl na úplně jiná místa. Ale kdo ví, co pro něj chystá budoucnost? "Ale znal jsem ji už odmala."
"Jinak, nebudou tě už hledat rodiče?" Pomyslil si totiž, že by tohle dítko už mohl někdo hledat. Bylo přeci jen ze smečky. A na konflikt náladu zrovna neměl. Ale třeba má volný režim a všem je fuk, kde se zrovna nachází? Těžko říct.

No samozřejmě, že výjimečně nic takového. Klasika. Co by jiného Ignisan dělal, než mlácení s tuláky! Nu, alespoň mu už tak nějak došlo, proč mu byla tak nesympatická. Chovala se jako klasický prototyp vlka, co se vecpal v průběhu života do Ignisu a který se snažil chovat nějak drsně a zapadnout. Jasně. Samozřejmě.
Trošku se podivil, když zmínila pumu. Nekecá jen? Možné to bylo. Ale nechtěl ji obviňovat bez důkazů, tak blbej ještě nebyl. "Tak to můžeš být asi ráda, že sis odnesla jen tohle," ušklíbl se. "Kdo ví, jak dlouho ti takové štěstí vydrží." Z jeho zkušenosti by příští setkání s touto přerostlou kočkou mohlo skončit ještě více nepříjemně.

Tahle děvčica by možná zabíjela až po opakovaném upozornění, ale byl si přesto jist, že v Ignisu byli a možná stále jsou jedinci, kteří se řídí poněkud jinou filozofií. Nu, kdyby Darius a Nereus byli stále zde, nepochybně by vraždili okamžitě! Sice tu nejsou, ale určitě mezi nimi stále chodí takové podobné individuum!!
Zabořil drápky do země, když ho zase začala vlčice urážet. Slova ho svým způsobem ranila na srdíčku, ale věděl, že se takovou blbostí zlomit nenechá. Předtím možná skutečně ubohým neschopou byl, ale teď už ne. Už ne. Naučil se přežít, lovit i bojovat, ačkoli jako štěně byl naprosto neschopný a každý trénink končil fiaskem.
"Hezký pokus o urážku," zašklebil se. "Jde vidět, že jsi ještě nikoho ubohého neviděla. Ale to je v pořádku. Kytičkáři ti musí pěkně ležet v žaludku, co? Dal ti snad nějaký přes kožich? Ah, to mě moooc mrzí."

Hahari povytáhl své imaginarní vlčí obočí. Na páva? V životě páva neviděl a ani o nich neslyšel. Nu, logicky bude vypadat podobně jako toto individuum. Takže... hodně barevný. Hodně peříček. Ale jak by takto barevný pták mohl přežít v divočině, kde jde vidět na míle daleko? Těžko říct. "Ale tito pávi tu nežijou, ne?" Třeba Ayden pocházel z místa, kde žili? Kdo ví. I kdyby, jedná se vlastně o zbytečnou informaci.
Vnitřně zaplakal, když se dozvěděl, že pávovlk má času habaděj. Ah ne, Hari má fakt štěstí na ukecané toulavce! "Uhm, ta fráze jednoduše znamená to, že jsem tu chvíli žil, pak odešel a pak se zase vrátil," vysvětlil rychle a pomodlil se ke všem bohům, aby ohledně tohoto dál nevyzvídal.
Polil ho studený pot, když se vydal směrem ke kotlině. Předtím mu ta myšlenka tolik nevadila, ale rychle vidno změnil názor, protože tento vlk se při cestě rozhodně nezadýchá a rozhodně nezmlkne. Ani mu nedal prostor na to vyjádřit svůj názor! To jen dokazovalo to, že extroverti jsou jako mor. Sklonil hlavu a šel za vlčkem. A mezitím se snažil uklidnit tím, že se mu určitě naskytne šance se hezky omluvit a vypadnout. Nebo že to nebude nekonečné utrpení.

---> les na úpatí

"Tak si svou subjektivní pravdu užij. Dokud můžeš." Sama si přiznává, že nejsou tak obávaní jak v minulosti, tak je jasné, že smečka je na tom stále nějakým způsobem ne až tak skvěle. S trochou štěstí se ten stav nezlepší. Ah, jak by to bylo krásné a veselé!
"Ale!" zahrál podivení se. Už se nevedl ó slavný ceremoniál? Že by Rej dodal takovou hezkou změnu? Nebo jsou už tak na dně, že nemají jak lovit tuláky? "To jsou mi novinky. Že by pro Ignis opravdu byla nějaká naděje, když nadešlo takové znovuobjevení morálky?" Kdyby musel ten onen ceremoniál sám podstoupit, tak by ho nepochybně nezvládl. Hlavně mentálně. Zabít někoho takto před ostatníma, na to prostě neměl žaludek.
"Ah, jistě jistě. Ale zabíjet kvůli tomu je směšné. Není to přeci tak, že by vás bylo tolik, že by u vás na území už nebylo co žrát," ušklíbl se. Přízrační a Nihil si své území tak nestřežili a jak bylo hezky! Míň nervů, míň krve a víc kamarádíčků. Hurá!
"Kytičkáři?" zopakoval po Rooo a vzápětí mu došlo, že myslí Nihiláky. Ah, z těch se Ignis mohl pokálet, co si pamatoval. Zamračil se. Snažila se ho snad urazit? Samotná věta ho vlastně tolik neurazila, ale samotná ta myšlenka, že se o to pokoušela, ho urážela více! "Vypadám snad, že bez smečky nepřežiju? A že jsem tak zlý, že by mě i Nihil poslal někam?" blýskl očima. Nu, pár měsíců zpátky by to byla pravda. Ale stál se zázrak a přežil. Ale byla to velice krušná doba.

Protočil očima. Ani se to nepokusil zakrýt. Vlčice mu sympatická rozhodně nebyla. Nedokázal ale přesně pojmenovat, proč tomu tak bylo. Samozřejmě, byla z ignisu a brala své zranění jako borcovskou památku, to je automaticky dost bodíků dolů. Ale ještě tam bylo něco... ale co? Ne, nad tím nemělo smysl ztrácet čas. Prostě byla póvlem z ohnivé smečky a tím to haslo.
"Jak se ti to vlastně stalo? Nějaké mlácení s tuláky?" řekl spíše chladnějším tónem a naklonil hlavičku mírně do strany. Vůbec by se nedivil, kdyby tomu tak bylo. Vlastně by byl i trochu zklamaný, kdyby příčina byla jiná! Ale jen trochu. Opravdicky.

Hariho všechny naděje zahynuly, když vlčica sdělila, že má všechen čas na světě! Byla to vskutku zoufalá situace a nevěděl, jak se z ní vymanout, aby nebyl za idiota. Což ho pochopitelně stresovalo ještě víc. Zachovat si tvář v této situaci se zdálo téměř nemožné. A on by si ji rád zachoval, aby na tento okamžik nemusel myslet každý den a každou noc těsně před spaním. Pokaždé, když se mu stala nějaká trapárna, tak na ni furt myslel. Ah, kéž by jen mozek dokázal přestat myslet! Prostě ho vypnout! Takové superschopnosti ale nejspíše žádná léčivá bylina neměla.
"Sotva tě znám. Takže i kdyby, žádnou jistotu nemám," švihl nervózně ocasem. Tohle mu přišlo jako docela dobrý důvod, proč se dál jak blbec dusit. Vůbec ji neznal! A chvíli zpátky byla tak ukecaná, že by se nedivil, kdyby se někdy někomu s něčím prokecla. Vůbec mu nepůsobila důvěryhodně. Alespoň zatím, tedy. Těžko říct, jestli se něco někdy opravdu změní, ale třeba ano! Nejspíš jen potřebuje čas. "A vůbec, kdo by se o takových věcech s kdekým bavil?" Ha! Povídání si o duševním zdraví mu přišlo jako něco... něco, co prostě jen tak nešlo. Jako dítko si lil svoji uplakanou dušičku broučkům, ale to už teď dlouho nedělal. Ale říct něco vlku? To by musel ukázat svoji zranitelnost. A to mu přišlo jako extrémně hloupý nápad. Nemohl být před někým takto zranitelný! Ještě by toho někdo zneužil! A to si nemohl dovolit. Riziko bylo pro něj příliš velké. Ale přesto na tom bylo něco lákavého, bylo to něco, co hluboko uvnitř dlouho chtěl udělat.

Hari tomu samozřejmě stěží mohl věřit. Teda věřil tomu, že Ignis na tom byl bídně za vlády Nerea. Jak jinak, dávalo by to naprostý smysl. Ale nevěřil tomu, že Ray je tak geniálním vůdcem, že by udělal ze zbytečků silnou a obávanou smečku. Nebo spíš tomu věřit nechtěl. Jeho dušička by byla ještě zahořklejší, kdyby se dozvěděl, že Ignisu se opravdu velice daří! A to přeci nešlo.
"Tomu se jen těžko dá věřit," pravil a přivřel oka. "Ale ty si tomu dál klidně věř. Žít tam a uchovat si zdraví, tak bych víru asi taky potřeboval." Ale samozřejmě jeho víra v Ignis dávno umřela. I kdyby to byla najednou grupa míliusů, tak by je i tak chtěl z principu podpálit, aby měl hezky sobecky na chvíli klid na dušičce. Zamlaskal. "Jestlipak stále ještě lovíte tuláky pro zábavu?" Ah ano, měl na mysli ten slavný celermoniál, kdy se z omeg stávaly plnohodnotní členové.

Takže Nereovi praskla žilka, ať už z jakéhokoli důvodu, a proto zabil svou matku, alfu, aby mohl vládnout Ignisu? Znělo to velmi šokantně, ale vlastně na tom nic moc šokujícího nebylo. Moc ho neznal, ale vždy mu přišel extrémně arogantní a sobecký. Jenom chorý jedinec by mohl udělat něco takového. Nu, ale mělo to jednu výhodu, aspoň na tom teď Ignis nebyl... kdo ví jak dobře. Ať si všichni říkají, co chtějí, tohle teď bude prostě jeho realitka.
"Hm, to mě vlastně nepřekvapuje," zamumlal Hari jakož odpověď na věc ohledně Tessy, řečené Tesly. S matkou vlastně neměl kdo ví jak pevné vztahy, to už se mu více věnoval Rarach. Ale stále bylo zvláštní si uvědomit, že je už nejspíše nikdy neuvidí.
Zamračil se, když Stadley okomentoval jeho jizvu. "Ve rvačce," pokrčil rameny a švihl ocasem. "Nemá... žádný zvláštní příběh." Odmítal to blíže specifikovat. Nějaký Stadley nemusí přeci vědět, že se z malého Hahariho stal bratrovrah! I když, pokud si pamatoval Dariovo chování, tak by se asi nedivil. Problém stejně byl ten, že jeho bratr byl tak vyčůraný, že většinu šikany prováděl mimo zraky všech. Z té vzpomínky se mu udělalo velice nedobře.
A vlastně ho svým způsobem překvapilo, že okomentoval šrám, ale ne parohy. S těmi se přeci nenarodil. Ale uvědomil si, že nejspíš je zmaten a asi si ho špatně pamatuje. Získat něco takového v průběhu bytí, no kdo to kdy viděl?
"Předpokládám, že sis už ve smečce vysloužil lepší postavení?" Ne, že by ho to nezajímalo. Jen chtěl rychle udělat konverzační manévr, aby se týpek dále neryl v té jizvě. Jistota je jistota!

Stejně jako náš tatík? Znamenalo to snad... "Odešel snad Darach krátce po nás?" optal se. Věděl jen z doslechu, že si sbalil svých pět švestek a šel pryč. Proč a kdy přesně, to ale nevěděl. Svým způsobem mu přišlo zvláštní, že by tu nechal Raye (Korantenga) svému osudu, ale Ray byl vždy trochu zvláštní, tak možná prostě zůstal dobrovolně. A také vlastně vnitřně doufal, že Rarach odešel, aby našel svého synka, ale svým způsobem mu bylo jasné, že důvod byl jinde.
"Řekli," potvrdil jeho slova. Ušklíbl se. "Vidno tě těší, že Nereus je pryč." Hari by byl teda raději, kdyby celý Ignis byl fuč, ale Nereus byl opravdu jak pulzující nádorek, kterého bylo nutno se zbavit. Vždy z něj měl jako malý strach, ale ne takový strach jako z Daria. Nereus se ho totiž nepokusil několikrát zavraždit.

Hari měl najednou pocit, že to přerostlé hyperaktivní děcko někdo vyměnil za někoho zcela jiného! Nevěděl však, zdali se jednalo zrovna o výhru, neboť měl pocit, že začal výslech. Otřásl se. Co... co do toho strká nos? Odvrátil pohled a přivřel oči. Nechtěl mluvit, rozhodně ne o sobě a ne o... tomto. Přesto jeho vnitřní já mělo chuť začít křičet, proč všechno stojí za nic a jak ho kdelijaké události úplně rozbily. Zavrtěl hlavou. Ne. Na tohle bylo ještě příliš pozdě. A s tímto se nechtěl svěřovat kde komu! Sice to vypadalo, že Sari dostala náhle pár mozkových buněk gratis, ale stále jí rozhodně nevěřil na tolik, aby si s ní povídal o jeho stavu dušičky.
"Nechci se o tom bavit," řekl a podíval se na vlčici. "Na to nikdo z nás nemá čas. Ne snad?" Taká ukecaná údajná léčitelka jistě zná spoustu jedinců! Sice odnikud nebyla, ale to přeci neznamenalo, že někde neměla rodinku nebo tak něco.

Hari měl co dělat, aby vnímal slova vlkova, ale myšlenkama by byl nejraději někde na území Přízraků v honbě za Remeezou. Blbý že už je dávno out.
"Uhm... dobře? A v jakého že ptáka se umíš proměnit?" Vlastně ho to i kupodivu zajímalo, protože neměl nejmenší zdání. A měl rád zvířátka. Navíc mu to dá možnost se někdy proměnit v toho samého ptáka! A nebo taky ne. Nu, raději se nezmínil, že se on sám umí proměnit ve vícero ptáků. Ještě by mu po přeměně taky zůstala křidýlka a tam ten onen by ho vzal do toho jejich kuřecího kultu! To nešlo, ani za mák.
"Jsem a nejsem tu nový. Dlouhý příběh na který nemáme čas," odpověděl na otázku. Cítil se tu svým způsobem nově, protože tu najednou bylo toliko nových vlků, že bude zázrak narazit na někoho, na koho by si chudák pamatoval. Ale to taky bylo tím, že tu moc dlouho nepobyl. A o své minulosti zde se určitě nechtěl bavit s tímto podivínem.
"Uhm... To zní užitečné? A no, tady asi nic nebude. Leda někde dál..." Nevěděl, jestli se mu chce kvůli představení tohoto pošuka šlapat někam do dálných krajin, ale třeba by se onen Ayden pri cestě natolik zadýchal, že by ani slůvko nevyžblebtnul! Ale o tom si Hari mohl jen nechat zdát.

Byl velice zmatený. Teda ne tolik zmatený jako ten vlk, ale v jeho případě už šlo o extrém. To se někde něčím otrávil a ztratil paměť? Tohle se mu nezdálo normální. Normální jedinec by věděl, jestli je zdejší, ne? Hm. Možná nad tím prostě moc přemýšlí. Na jeho místě by byl taky zmatený. Každopádně to znamenalo, že zdání, že vlka odněkud znal, bylo mylné.
"Uhm... dobře? Tak asi vítej v Norestu?" řekl krapet nejistě. Teda věděl jistě, jak se této díře nadává, to nepochybně, ale prostě a jednoduše byl zmaten ze zmateného.
Jakmile ale vlk pomluvil jeho parůžky, tak to šly sympatie ten tam! Hari se zatvářil skoro až uraženě a šokovaně! Ale hned si svůj výraz spravil. Svým způsobem měl totiž pravdu, protože ty výrůstky moc přirozené opravdu nebyly. Ani se s nimi nenarodil! Jenže...
"Však taky máš výrůstky na hlavě," přivřel oči. Normálně by šel o krok blíže k jedinci, aby si uvědomil, co to říká za zlé věci, ale neučinil tak, neboť už teď vypadal, jako kdyby mu před jeho očima právě umřel milovaný křeček. "Jak že se vůbec jmenuješ?"

Hari jen rychle pokrčil rameny. No joo, udělal ze sebe blbca! Jasně že se jde nachystat i na zimu, samozřejmě, ale přeci jen vše bylo o dost těžší a navíc, kam všechny ty vysušená kvítka dát? Tedy, pro většinu vlků by to extra velký problém nejspíš nebyl, ale chudák paroháč míval problémy pomalu se vším, včetně věcí triviálních. Ah, kdyby tohle viděla Remka! Nejspíš by furt krútila hlavou, ale alespoň naučila Hariho základy ohledně kvíteček. Mohl by se samozřejmě doptat této existence, ale to by asi neunesl. Už teď by si z ní nejraději dál smrtící injekci.
Zhluboka se nadechl. Ne! Nebyl hluchej! Naopak měl vždy pocit, že toho slyší až trochu moc. Tak moc, že sotva zvládal zpracovávat jak okolí, tak mluvu! Ale teď Hariho primárním problémem nebylo samotné šprechtění, ale to, s jakou kadencí Sari slova plivala! Kdo to má furt poslouchat! Však se snažil ještě být trpělivý, aby na ni nemusel zakřičet, ať už konečně drží zobák. Teda, vnitřně to svým způsobem udělat chtěl, ale druhý hlásek se zase bál, že ho opět vůbec nikdo nebude mít rád! Jaká to hrůza. Alespoň ze sebe vydal, že mluví až trochu moc. Pokrok!
"Špatně slyším tebe, protože říkáš až moc věcí až moc rychle," řekl rázně a zašvihal ocasem. Nádech, výdech. Už se trošinku uklidnil. Ale jen trošinku. Na chvilku zavřel oči a zase je otevřel. "Prostě nejsem moc konverzační typ, to je celé." Bylo pravdou, že Hari už od štěněte byl poněkud tichý a samotářský, ale taky nesmíme opomenout fakt, že kdyby měl o trochu hezčí dospívání, tak by to nejspíš nebyl takový nešťastník bez kamarádů a s nulovými společenskými schopnostmi. No jo. Blbý.

Rychle protočil očima. Samozřejmě. Tady snad každý v okolí hledá potíže. Čest výjimkám! Ale cizinec je údajně dnes nevyhledával, což se jevilo jako dobré znamení, svým způsobem. Zamrazilo ho ale, že si pamatoval jeho jméno. Překvapilo ho to více, než by sám čekal!
"Ne, nepamatuji si tě... Stadley." Bylo to tak dobře? Nevěděl. Zatím vůbec netušil, co si o tomto vlku myslet. Zatím nepůsobil tak špatně, ale laťka byla přeci jenom docela nízko. Chvíli modrému vlku zíral do očí, ale pak raději odvrátil pohled, neboť mu to začalo býti nepříjemné. "Měl bych si tě snad pamatovat?"