Príspevky užívateľa

Náhle měl pocit, že se mu veškeré vědomosti o Přízračných vypařily z hlavy. Tak se je rychle snažil poskládat dohromady, aby nebyl za blbečka. Ještě bylo nevýhodou to, že jeho informace mohly již být poněkud... zastaralé. Nejvíc se toho přeci jen dozvěděl kdysi od Remky, ale to už jsou roky zpátky. A s Anjel se o tom přeci jen moc nebavil.
"Vím, že sídlí nedaleko odsud," začal. Bohužel přesné souřadnice dát nemohl, ale aspoň mohl ukázat směr packou. "Je spíše mírumiluvnějšího charakteru, na rozdíl od Ignisu. A pokud si dobře pamatuju, tak má dobré vztahy s Nihilem. Ještě si členové cení hvězd a hledají v nich osudy. Je to taková... větší rodina." Výklad to byl poněkud zmatečný, ale byl rád, že si na něco vzpomněl. Kdyby se tak nestalo, uf, to by byla ostuda. "Znám od vás ze pár členů. Hlavně teda těch bývalých, jmenovitě Remeezu a Timothéeho." Zmínil to, aby to nevypadalo, že jeho myšlenka se přidat byla nahodilá a že vůbec o nikom neví.
Pak se zamyslel opět nad postavením tohoto jedince. Možná byl opravdu vyššího postavení. Kdyby to byl nějaký zelenáč, tak by asi zavolal někoho výš, pomyslil si. Ale nevěděl to jistě. Přeci jen, přesné zvyklosti ještě neznal.
Uvědomil si, že pak bude muset něco říct o sobě a co smečce může nabídnout. Nebo tak něco. Dávalo by to smysl. Přeci by nevzali každou vyžírku! Uff, to taky bude složité.
"Jinak mé jméno je Hariuha." Ano, vzpomněl si, že je dobré se i představit. Rod raději vůbec nezmiňoval. By se chlapec asi střelil do nohy, kdyby tak brzy odhalil, že je to bratr alfy Ignisu. Nechtěl to tedy vyloženě zatajovat, ale prostě si myslil, že bude lepší o tom říci trochu později.

"Sokol, ostříž, no, aspoň si jsou podobný, ne?" snažil se zachránit svůj fail. Horší by bylo, kdyby z něj nebyl sokol, ale nějaký rorýs! To by se zastyděl právem. Úplně jiný ptáci! Každopádně Hari nebyl žádným zoologem, takže si úplně nebyl jist, jak přesně poštolky vypadají. Měl teda nějakou představu, ale nevěděl, jestli mylnou. Nechtěl se ale takto ztrapnit před o dost mladší Anjel. By vypadal jak nevzdělanec! A to nechtěl.
"A co kdybych zkusil něco úplně jiného?" navrhl tedy. "Třeba... páva." Aspoň Ayden mu k něčemu byl. Dozvěděl se díky němu, že takoví ptáci existují! Sice se v něj Ayden nikdy před jeho očima neproměnil, ale díky jeho velice specifickému vzhledu měl představu, jak tento tvor vypadá. To by nemohl zkazit, ne? Však žádný tvor nevypadá podobně jak páv!

"No právě!" pokýval hlavou Hari. "Ale ať jsem se ptal kohokoli, tak nikdo nevěděl. A jak říkáš, vypařit se přes noc je nepravděpodobné. Proč by to navíc dělala? Není to tak, že by Přízrační byli špatnou smečkou, na rozdíl od jiných, proto mi to moc nedává smysl. Ještě k tomu ji hledám příležitostně docela dlouho a nikde ani stopy." Žel už se o její nalezení snažil od dob, co vkročil zpět do Norestu, tak si už nedělal naděje, že by tu někde mohla býti. Samozřejmě, zázraky se dějí, ale na tento už tak nějak nevěřil. Ale jestli ji někde najde, tak určitě bude velice rád!
"Ne, ne, to určitě ne!" vytřeštil skoro až očka. Má o něm nějak moc velké mínění, ne? "Už jako malému mi vůbec nic nešlo a byl jsem jiným jen pro smích," pravil, a tím odhalil něco málo ze své minulosti, ale raději se rozhodl to trošku zakecat. "Ale je pravda, že mi toho teď jde víc. No, vlk ani nemá na výběr, když žije sám. Buď se naučí, nebo nepřežije."
Oplati Saturejce úsměv. Ale raději ne od ucha k uchu. Saturejka takto vypadala roztomile, ale on by nepochybně vypadal jako psychomagor, či při nejlepším jako kočka šklíba. A ani jedno není značka ideál, co si budem.
Každopádně taky byl rád, že si našel kamarádku. Sice se seznámili, nu, poněkud zajímavým způsobem, ale co? Kamarádů také mnoho neměl a byl vlastně rád za každého. Jako malý přeci jen přátele neměl. Jen se tedy párkrát viděl s jistým Majkem, Timečkem a Remkou, ale ti nežili v Ignisu, kde trávil většinu svého času. V Ignisu měl leda svého pavoučka druhu amplex, žel jeho osud byl poněkud... hrozivým.
Poslouchal, když vlčice vyprávěla o tom, co všechno ji bavilo. "Ale ne! I kdyby, o to vůbec ani nejde. Nejde o to, co chci slyšet já, ale co chceš říct ty." Vyjádřil to dobře? Srozumitelně? Nevěděl. Jen chtěl, aby měla možnost se vyjádřit o sobě tak, jak by chtěla. Každý je přece jinačí! Někdo se rád sluní a někdo se rád mlátí s ostatními.
Znervózněl, když si všiml, že posmutněla. Ajéje. Rozhodně jí nechtěl připomínat nějaké špatné vzpomínky, a tak se trochu cítil blbě a provinile. Nejhorší na tom bylo to, že ani nevěděl, jak ji uklidnit či povzbudit. To byl teda kamarád! Za všechny prachy.
Než se však nadál odpovědět, tak Saturejka změnila téma na... ryby? Slyšel dobře?
"Uhm... tak jo? Ale já taky nejsem kdo ví jaký rybář," zamrkal překvapeně a vydal se k vodičce. Zíral na ni a na rybky kolem. A vůbec nevěděl, jak začít. Jaká je technika. Tak zkoušel vše možné. Údery packami i případné pokusy se do ryby zakousnout přímo ve vodě. Nic se ale nedařilo. Byly na něj moc rychlé! Trochu ho to frustrovalo, co si budem. Navíc měl taky už docela hlad, takže nešlo jen o zábavu, ale i o přežití!
"Hm... Něco zkusím. Ale nelekni se, jo? Bude to sice trochu podvod, ale jíst musíme," pravil. Chtěl se totiž změnit ve volavku. Ty přeci žerou ryby, ne? Pomyslel si totiž, že v těle ptačího rybáře se mu určitě bude dařit lépe. Jo, chtěl trochu zaflexit. Nakrmit sebe i ji po dlouhém dni, to by bylo! Konečně by se cítil užitečně.
Zavřel tedy oka a proměnil se. Nikdy se ve volavku neměnil, tedy nebylo divu, že... Že to nevyšlo úplně podle jeho představ. Nezměnil se tedy ve volavku, ale v jinou dlouhonožku, a to sice v hadilova písaře. Ups.

Zavrtěl hlavou. "Nepatřím. Už dlouho ne." Nejspíše naštěstí? Těžko říci. Ale už dlouho si pohrával s myšlenkou, že... "Ale přemýšlím nad tím, že bych se do jedné přidal. Říkají si Přízrační, ti sídlí tam na severu vedle Ignisu. Ale tomu Ignisu se vyhýbej, tam se přidávaj jen ti, kterým chybí sebereflexe, ale za to mají na rozdávání chuť se mlátit s jinejma." Šlo přeci jen vidět, že vlčice zdejší zrovna nebyla, proto se menším manévrem dostal k popisu nějakých těch uskupeníček. "Přízrační jsou o dost mírumilovnější, řekl bych, stejně jako Nihil, ale ti zas sídlí tam někde u moře a mají v oblibě kvítka, co jsem slyšel."
Každopádně doufal, že se tato bytost k Ignisu nepřidá. Božínku, ještě, aby jim tam omylem dělal reklamu, když se snažil o opak! Trapásek, velice trapásek.

Že když se jim nechce, tak se svezou? Tak o tom slyšel fakt poprvé. Nikdy neviděl vlka, na kterém by se vezly líné veverky. Svým způsobem Anjelce záviděl. Byl by tak rád, kdyby po něm taky pravidelně hopkala zvířátka! Samozřejmě s tím, že by to nebyla zvířátka, která by ho chtěla nějako usmrtit.
"Ty jo. Neznám žádného jiného vlka, kterého by měla zvířátka fakt takto ráda. Musíš mít opravdovej dar." Byla to snad magie? Či jen prostě "dobrá aura"? Že by měla nějakou dobrou dušičku, kterou by zvěř vycítila?
"No..." začal nejistě, neboť tak úplně nevěděl, jak to popsat. "Je to zvláštní. Najednou jsi o dost menší a křehčí, jako tělesně, ale zároveň cítíš jako by pocit moci, když začneš najednou brázdit vzduchem. Všechno je pak náhle menší a celý Norest ze vzduchu vypadá úplně jinak! Okřídlení vlci mají fakt štěstí, i když těžko budou kdy létat tak obratně jako malý ptáček." Ty jo, to byl teda "vyčerpávající" popis, ale nic lepšího by Hahari ze sebe stejně nedostal. I kdyby, takový pocit jen těžko popsat. Vlk to musí zažít, byť je to samozřejmě nemožné pro většinu jedinců.
"No... nevím, jaký mi jde nejlépe. Ale zkusím se změnit v sokola!" rozhodl se Hari. Zavřel tedy očka a snažil se ve svém malém mozečku zobrazit obraz onoho ptáčka. A pak - se proměnil! Sice ne zrovna v sokola stěhovavého, ale v drobnějšího ostříže lesního, ale tak, těsně vedle! Tušil, že se trošku minul, ale bohužel zrcadlo pro přesvědčení neměl. Nu, přesto zamával křidýlky a vzlétl. Udělal kolem rychlé kolečko, pak znovu přistál na zem a proměnil se zpátky ve vlka. Aby neplýtval energií! Čím kratší dobu bude proměněn, tím mu zůstane víc energie na to, aby se mohl změnit ve vícero tvorů, které by chtěla Anjelka vidět.

Jen přikývl a doufal, že si vezme vlčice jeho varování k srdci. Sic rychlé tlapky míti mohla, ale byly dost rychlé na naspeedovanou můru? Doufejme, že ano. On byl rád, že nějak utekl. Tedy, nejspíše, kdyby magii neměl, tak by asi nezdrhl. Holt když je vlk velký a protivník malá super rychlá můra, tak útěk jde hůř. Naštěstí zvládl proměnu v ptáčka, a tím zandat nějaký protiútok. Ah, ještěže tu schopnost měl!
"No, to je asi pravda," uznal slova, zdali by vůbec bylo zneužití, když vlk pomůže zraněnému. "Ale co když bys někdy pomohla nějakému vrahovi?" Třeba jemu, haha. Nejspíše ta otázka vyvstala z jeho podvědomí, kdy se furt cítil blbě, že odstranil svého sourozence. Jak by si pak po takovém činu zasloužil pomoc a pochopení od kohokoli? Toť otázka.
"Ne, ne, ne, určitě to nevadí," řekl poněkud zmateně. Proč by to také mělo vadit? Nebo si nějak stěžovat? Neceknul by, aj kdyby mu nabídla celou mističku s larvami a žížalami. Možná by si vnitřně ublinknul, ale aspoň by nevyhladověl. Navíc free proteiny se přeci odmítnout nemohou!
Vlastně ho překvapilo, že údajně skoro nic jiného chytit ani neuměla. To je nějaký vodní živel? Myslil by si, že většina jedinců to má naopak, ale ona ne. Zajímavé. Možná byla i obdařena nějakou vodní magií!
Jakmile odběhla, tak naň hned dolehl tíživý pocit osamění a viny. Cítil se blbě, že se nechal takto opečovávat vlčicí, na kterou předtím tak koukal skrze drápky. Nu, ale i kdyby to byl kdokoli jiný, tak by se nepochybně cítil jako přítěž, která si taková hezká gesta nezaslouží. Jak jí to jen oplatit? Bude jí pak vůbec moci říct cokoli o své minulosti?
Čím déle byl sám, tím větší jeho úzkost byla. A vlastně i jeho frustrace z té úzkosti, protože co by je měl mít! Copak je to malé mimino, co ani své pocity nezvládne ukočírovat? Však se to všechno stalo už tak dávno, nemá co fňukat!

Jakmile uslyšel onen pozdrav, tak se ohlédl a konečně spatřil autora onoho hlasu. Byl docela vysoký, respektivě podobně vysoký jako Hari, měl na krčku jakýsi zvláštní řetízek a na zádech zbraň. Hnedky si pomyslel, že tento jedinec bude patřit k nějaké smetánce. Tedy, svým způsobem i Hari měl krev smetánky, ale není smetánka jako smetánka. Heltyrové kdo ví jak vznešený vzhled zrovna neměli. Každopádně by se s cizincem nerad utkal v boji, neb ta prapodivná zbraň by mohla způsobit nehezká zranění. Už mu stačila ta psychomůra s kosou.
"Zdravím," pozdravil rovněž a následně zastříhal ouškem, jakmile uslyšel onu prazvláštní otázku. Jestli nezaznamenal vlky, co šli cítit smečkou? Přišlo mu to jako velice náhodná otázka, ale pak mu došlo, že se může ptát, neb má smečka třeba nějaké problémy s narušiteli. Chtěl snad Ignis rozšířit své území, nebo tak něco?
"Vlastně jsem zaznamenal v okolí jen pach a vlky vaší smečky. Jmenovitě teď vás, jistou vlčici v nízkých horách a Anjel," odpověděl na otázečku. Snad nebude cizinci divné, že Anjel zmínil jménem. Ale tak, co? Znali se poměrně dobře a rádi si spolu povídali o zvířátkách a takových kravinkách.
"Měl bych tedy také jednu otázku. Směl bych se setkat s alfou Přízračných? Pokud to teda nejste přímo vy," pravil. Nedivil by se, kdyby tento tmavý vlk alfou byl. Vidno se snažil pěstovat vznešený vzhled a také vypadal, že už kde co zažil. Aspoň měl vyšší postavení, pomyslil si. "Mám totiž zájem se přidat mezi vás, pokud by to bylo možné." Nerad chodil kolem horké kašičky a raději šel přímo k věci. Nu, doufal, že mu to nepřinese více problému, nežli užitku. Domníval se však, že času není nazbyt a každý tu má práce více než dost. Hlavně, co se shánění potravy týče. A pokud byl tento jedinec skutečně alfou, tak sám nejspíše neměl čas na nekonečné tlachání, ačkoli by si v každém případě měl určitě zájemce nějaký způsobem proklepnout.

Poprosila bych mazlíka nestora keu pro Hariho

Potloukal se v okolí území Přízračných. Nebylo to poprvé. Vlastně už dlouho přemýšlel nad tím, že by se k nim přidal, snad, aby jeho bytí získalo nějaký smysl. Nebo aby měl sám pocit, že jeho život někam směřuje.
Vlastně ho už dlouho cosi k Přízrakům lákalo, a to už od štěnda. Kdyby tehda z Norestu neodešel, jistojistě by se k nim přidal. Žel ho život zavedl jiným směrem, ale přesto se sem vrátil. Doufal, že tu někoho z této smečky najde. Někoho, kdo ho zavede k alfě. Nebo k alfě samotné, to byla také možnost.
Hrábl packou do země. Ale co jim pak řekne? Jistě je bude zajímat důvod, proč se k nim chce přidat. Ale co říci, aby nevypadal jako zoufalec? Zatím nevěděl, tak aspoň doufal, že onen vůdce bude shovívavý a že přijde každého, kdo nepůsobí nějak extra pochybně. Blbé bylo, že docela pochybně působil. Taky díky parohům, protože se podobaly těm, které měl ten tvor, v jehož podobě zabil v sebeobraně bratra. No, na to snad řeč nepřijde a ona událost navěky zůstane pohřbena v minulosti. Přeci to nebyl chladokrevný cvok, kdeže! Počkat. No ano! Mohl by alfě říct, že by mohl pomocí své síly nějak efektivně chránit smečku, nebo tak něco. To by se mu mohlo líbit, ne? Jo, a hvězdy. Ty taky byly důležitý.

Jistě na těch slovech něco bylo. Zvědavost nepochybně dokáže napáchat spoustu škod. Jó, třeba jak jako malý špunt šel na výlet za hranice a následně ho nějaká psycho tulačka udeřila hlavou do kebule a následně unesla na jakési pochybné místo. Ale aspoň ho tatík zachránil, to bylo nepochybně pozitivní. Na druhou stranu díky zvědavosti i potkal jistou Remeezku, která pro něj byla jako maminka 2.0.
"Nemusíš vůbec děkovat. Byla to samozřejmost, přeci bych tě nenechal umřít nebo tak něco." Teda, kdyby se nejednalo o Saturejku, ale o již zesnulého Daria, tak by ho nepochybně nechal se vykoupat ve svých vlastních grckách. I když...
Přikývl. Hari měl teda sám poněkud nízké standardy, ale sám je rád zvyšoval. Jinými slovy, pokud má hezký den, tak se chová jako dobrý anděl, ale zase by nečekal i od ostatních v té samé situaci dobré chování. Holt si myslí, že dobří vlkové vymíraj!
Doufal, že Saturejka je skutečně tak ok, jak říkala. Bylo by špatné, kdyby náhodou zkolabovala, protože by neměl zrovna jak přivolat rychlou. A ani pohřebák ne.
Trošku se zastyděl, když o něm řekla, že je hodný. Hodný? Takto by se ani nepopsal. Ale jak by se sám vůbec popsal? Ne, to je myšlenka na moc dlouho a jeho panička zrovna žádné myšlenky nemá. I když, jak nad tím přemýšlel, tak možná... i hodným byl? Aspoň trochu? Momentálně teď byl. Dokázal by si představit, že průměrný Ignisan by ji v tom všem nechal pořádně vymáchat.
"Uhhmm... děkuju?" odpověděl nejistým tónem hlasu. Nikdy nevěděl, jak na takové komplimentíky adekvátně reagovat. Nejraději by se teď podrbal za uchem, ale raději tak neučinil. Ne, dokud se pořádně neumeje v řece.
A tak i začal konat. Jak Sat poznamenala, voda byla docela studená. No, raději ze sebe smýt ten bordel co nejrychleji, at z něj nebude rampoušek.
Zpočátku na otázku o vlčici nereagoval. Věděl však, že něco říci musil. Ale co? Nejspíše pravdu, co jiného taky, že.
"Nevím," přiznal se. "Zmizela. Dnešní Přízrační ani neví, že taková vlčice vůbec existovala," zamumlal, "takže nejspíše už zmizela dávno. Je to škoda. Byla to dobrá duše." Nu, aspoň mu dala nějakou hezkou vzpomínku do života. Aspoň něco!
"Chápu," přikývl na slůvka o kytkách. "Svým způsobem jsem to měl v rodině podobně, ale ne s bylinami." Rodinka lovců a rváčů, a on takový mamlas, co raději koukal na pavoučky. A ještě k tomu moc bílej! Všechno špatně!
Otázka ho trochu zaskočila. Opravdu ji nečekal. "No... určitě můžeš. Však co by ne?" opáčil rovněž poněkud nesměle. Vnitřní hlásek mu šeptal, že by se měl také zeptat na tu samou otázku. Ale nenapadla ho žádná inteligentní přezdívka. Sat? Satur? Nebo snad Saturn?! Uran, Neptun, Pluto?
Raději tedy mlčel a pokračoval v mytí kožichu. Škoda, že voda z něj nesmyje i hříchy, haha.
"No, a co ti třeba teda jde, či co tě jinak baví?" chudák se snažil prolomit následující ticho. Doufal, že nenarazil na nějaký blbý téma. Kdyby mu řekla, že jí nejde zhola nic, tak by to bylo víc trapný, jak průměrně trapný ticho.

Rayův sentiment žel Hari nesdílel. Mít rád rodinku by bylo momentálně pro něj takřka nemožné. Ale třeba ne? Třeba nadešel čas odpuštění. Spíše takového symbolického, protože Rej Koranteng mu vlastně nikdy nic moc neudělal. A je to stejně jediný kus rodiny, který mu zbyl. Darach a Tessa jsou někde na místě neznámém, bratr mrtvý, Zoro zorovič mrtvý, další jedinci od něj jsou mrtvý, no, prostě to nějak vychcípalo.
Takže už o tom věděl. Švihl ocasem. Nejspíš mu to řekla Roo. A nepochybně mu sdělila i to, že na ni zaútočil. Nejspíš si myslí, že je to blázen. Stejně horší, ne-li horší jak Darius. Ah, co se to z něj stalo? Z mírumilovného měkkýše se stal jakýsi bratrovrah. Nejspíše se v něm ten okamžik probudil onen vnitřní Heltyr, který do té doby spal zimním spánkem. Kdyby se nic nestalo, nejspíše by byl doteď v Ignisu a léčil by tam své kolegy. Osud ho holt zavedl do úplně jiných končin.
"Zaútočil na mě," odpověděl poněkud zostra, ačkoli se Rej odpovědi jaksi nežádal. "Kdybych ho nezabil já, zabil by on mě." Těžko říci, proč to všechno říkaj. Aby mu dokázal, že to není psychoblázen? Ale stále ten starý Hari? Ne. Spíše se snažil přesvědčit sám sebe, že to, co provedl, je odpustitelné. Že nespáchal žádný krutý zločin, ale jednal v rámci nutné obrany. Před očima se mu úplně mihal obraz napůl sežraného Daria. Odporný to pohled, na který by snad nikdo jen tak nezapomněl. Pohled, kterého byl autorem.
"Vybít si zlost na tobě?" zopakoval po něm poněkud, nu... rozhodně se nejednalo o milý tón. Zúžily se mu zorničky. Kdyby si Rej pomyslel, že mu přeskočilo, nebyl by tak daleko od pravdy. Bylo pravdou, že měl intruzivní myšlenky, jak by mu milerád ublížil, jak by ho roztrhal na cáry. Bohužel Hari momentálně prožíval příliš mnoho vzpomínek a myšlenek najednou na to, aby byl schopen racionálního chování, které by se neměnilo co pár okamžiků. "Co si myslíš, že jsem? Darius?" zavrčel a vycenil zuby. "A víš ty co? Třeba máš pravdu! Třeba jsem ještě horší jak on," vyštěkl a udělal krok dopředu. Nevěděl, proč tato slova říkal, ale šla z něj automaticky, jako kdyby snad neměl nad svou hlavičkou kontrolu.

Zvadne tak do druhého dne? Ach jaj. To nebylo zrovna něco, co chtěl slyšet. Doufal ve větší výdrž! Ale co se dalo čekat. Dávalo to smysl. Utržené kvítko nemohlo mít přeci výdrž jako hambáč z mcdonaldu! I když by to bylo samozřejmě hezké, co si budem. Nu, ale aspoň onen věneček vypadal hezky i suchý. Údajně, tedy.
"Děkuji," pravil nejistě, když Timek nakonec věneček opravil. Hurá! A teď se pokoušel mu ho dát na hlavu. Ach jaj.
Věnec mu byl poněkud nepříjemný. Respektive mu bylo nepříjemné to, jak ho fyzicky cítil. Jako kdyby mu už nestačily ty těžké parohy! Ale řekl si, že si určitě zvykne. A že to třeba i po chvíli přestane škrábat.
Zamrkal, když Timeček projevil své nadšení slůvky tadá. Bylo mu trochu trapně, že nebyl schopen projevit podobnou úroveň nadšení. Chudák se cítil jako úplný auťák a trouba.
"Škoda, že se nemám na sebe jak podívat," snažil se pousmát Hari. Holt tu nebyla žádná zrcadla. Ale třeba tu někde byl nějaký vhodný vodní zdroj? I když, žádný vodní zdroj nenahradí ono zrkadlo. Ještě by si chudák řekl, jak je vlastně škaredej a že vypadá jak průměrný obyvatel brněnského nádraží. Kdyby teda věděl, jak vypadají takoví obyvatelé. "Ale budu ti věřit, že s tím vypadám dobře," uchechtl se. A božínku, jak divně to znělo! Takové zvuky jako uchechtnutí se nevydal skutečně dlouho.
Žel nevěděl, co dále říct. Jeho hlavinku toho nikdy moc nenapadalo. Ale aspoň ho napadla jedna hloupounká otázečka.
"Jsou nějaké květiny, které by se na věnec dávat neměly?"
Doteď ho vlastně svým způsobem tato konverace fascinovala. Nepomyslil by si, že by se někdy s někým bavil o věnečcích!

"Tak... nemohla jsi vědět, že ta žába je nebezpečná... U hadů by si vlk řekl, že se jim raději vyhne pořádným obloukem, ale u žab? Ne tak úplně." Nu, snažil se ji uklidnit, aspoň jí nějak předat myšlenku, že se nemusí cítit tak zle. Ale chápal to. Na jejím místě by se propadl do země. Co do země! Přímo do jádra samotného! Tak moc by se styděl, hošan jeden.
Podíval se na své přední nožky. Oh. No fakt. U vody sice byl, ale ani ho nenapadlo se v tu chvíli umýt. Přeci jenom, měl důležitější věci na práci. Třeba to, aby se Saturejka nezadusila svými grckami. To by byla trapná smrt. "No... máš pravdu," uznal. "Sice voda bude studená, ale dolů to jít musí." Snad se nenachladí. To by byla fakt třešnička na dortu. Teda, třešničkou by bylo, kdyby se Saturejka nachladila a následně by se jí chtělo blít. Mňam.
"To je dobře," přikývl. Ano! Už žádné pochybné tekutiny! Byl rád, že jí bylo lépe. Sice jen trochu, ale přeci! Bylo to na dobré cestě. "Kdyby se ti zase udělalo špatně, tak když tak řekni," dodal při cestě k řece. Následně si všiml, že se při chůzi poněkud kolébala. Ajéje. Chvíli to vypadalo, že by i mohla spadnout! To nebylo dobré. "Jestli potřebuješ, můžeš se klidně opřít," řka trochu nejistě. Nevěděl, jestli to byl vhodný návrh. Sotva se přeci znali! Jako jo, navrhl to ze zdravotních důvodů, ale i tak. Nebyl zvyklý na nějaký fyzický kontakt.
"Jo, u bylinek. A u smeček taky," potvrdil její slůvka. "No... Odjakživa bylo u mě jasné, že kdovíjaký obávaný rváč ze mě nebude. No, a pak jsem potkal jednu vlčici z Přízračných, která uměla pomocí magie nechat růst rostliny. Povídala mi o nich a pak mě to trochu chytlo. Žel jsme se pak mockrát neviděli, takže nebylo moc příležitostí se toho moc naučit." Jaký to storyline! Stále mu Remeeza chyběla. Už ne tolik, ale přeci. Doteď nevěděl, co se s ní stalo. A nejspíš se to ani nikdy nedozví. "Ty ses k tomu dostala přes tu rodinu, že?"

"Asi je," zamumlal. Ah, to se zase znemožnil! Ani blbý věneček nezvládl udělat! Ale tak... jedná se přeci jenom o poněkud zvláštní skill, který zná naprosté minimum vlků, takže by si neměl toliko nadávat. Věneček mu nepřinese ani krmi, ani ho nezachrání před nějakým psychoušem, co se rozhodl vraždit. Tak.
"Dobře," přikývl. Na chvíli ho zabolelo to, že si nejspíš Timek myslil, že je to beznadějný případ, který to sám nezvládne. Což sice byla pravda, ale..! Nu, to bylo jedno. Byl to jen věneček. Byl to jen věneček...
"Jak dlouho vůbec takový věnec vydrží?" zeptal se. Pomyslil si, že to kvítí snad bude za pár dnů už škaredé. A obměňovat to co pár dnů znělo jako bolest. "Moc dlouho asi ne, co?" Mezitím pozoroval, jak Timek spravuje vzdáleně nespravitelné.

Přikývl. Co by pro Anjelku neudělal! Bral ji jako svou mladší sestru. Byl to trochu zvláštní pocit, respektive by nečekal, že by považoval naprosto cizí vlčici skoro za svého sourozence 2.0. Byli si holt povahově docela podobní. Aspoň v některých ohledech. Dva introverti, co měli rádi zvířátka. Jak roztomilé!
Byl docela překvapen, že jeden moment byla veverka na jeho existenci a další už byla fuč. Fascinující. Zamrkal. "Stává se ti to často?" optal se. Působilo to totiž tak, že tohle bylo snad jejím denním chlebem. To měla snad nějakou čarovnou auru, která způsobovala to, že jí zvířátka milují? Záviděníhodné. Co by za to dal!
"Moje magie?" Ajéje. Trošku se flákal. Ale jen trošku! "No, párkrát jsem ji využil, to je pravda. Myslím, že jsem si už dobře zvykl na většinu ptačích podob, takže mi už třeba let nedělá problém. Ale furt to nebylo tak, že bych vyloženě trénoval, to se musím přiznat." Hříšník jeden!!!!