Príspevky užívateľa

Hari se dostal do poněkud dalekých krajin. Respektive skoro nikdy tak daleko na jih nechodil. Kdyby ještě ťapal nějakou tu chvíli, nejspíše by dokonce Norest opustil.
Opustit Norest. Je tu snad proto? Šeptá mu snad jeho podvědomí, že by měl odejít? Přeci jenom, nikoho tu vlastně neměl. Jistě, mohl by se stavit za Sariane, jak bylo kdysi řečeno, ale... Ne. Necítil se na to. Byla to hloupá myšlenka. Na co to sakra myslí? Říkat někomu tak divnému o své nejtemnější minulosti? No to tak. Zatřásl hlavou, aby odehnal tyto pošetilé myšlenky.
Nu, hned jak tak učinil, tak si v dáli všiml jakési černé existence. Přivřel oči. To už mu snad selhávají oka? Nebo ta existence má opravdu víc nohou, než je normálně zdrávo? Zamrkal. Nikdy nic takového neviděl. Parohy, křídla, takové věci, no, budiž. Ale toto? A co to má ksakru na krku?
Z této existence nevěstilo nic dobrého, myslil si. Rozhodl se ji tedy ještě chvílii pozorovat. Nakonec si všiml, že má dokonce i víc uší a, což bylo asi nejdivnější, očí. Prostě měla vše dvakrát. Jak se to mohlo stát? Neměl tušení. Nu, ale nakonec se rozhodl vydat jejím směrem. Snad toho nebude litovat.

Kdyby Hari věděl, byl by nepochybně rád, že tady Roo svou magii neužila. Asi by se raději střelil do nohy, než aby cítil něco jako l-lásku k Roo!! By jeho hlavinka asi explodovala. Už tak bylo jeho mentální zdraví v pochybném stavu. Úplně mu rupnout v bedně přeci nemusí, no ne? I když, než se tak stane je nejspíše pouze otázkou času.
Probodl Roo svýma hladovýma hnědýma očima. Zašvihal ocasem a po chvíli se po vlčici opět vrhnul, připraven se do ní hned zakousnout. Doufal, že jí nějak kožuch pocuchá. Musí se přeci poučit, že ho není radno dráždit! I když, stojí mu za to se s ní takto štvát? Nejspíše ne.

Velmi se mi zamlouvají kostýmy Lumi, Corey a Lailah, ale asi dám konečný hlas Lailah

Hari se ve své hyení formě ušklíbl. "Vymyslela by sis jakoukoli výmluvu, ať už na mou magii, nebo ne," řekl, ale Roo uslyšela jen jakési hyení pazvuky. Hari téměř vždy zapomněl na to, že mu prostě není jak rozumět. Ale uvědomil si jednu věc, a to sice, že tady Roo neměla magii, nebo její magie byla v tomto případě naprosto k ničemu. Normální vlk by už v rámci boje užil svou magii, ale ona ne. A fakt si nemyslel, že by to dělala kvůli nějakému spravedlivému boji. Ha! Zrovna tahle by si spravedlnost nepochybně překrucovala k obrazu svému. Sice jí dal svým způsobem za pravdu, že to úplně fér být nemuselo, ale však co? Život nebyl fér. A už vůbec fér nebyly bitky mezi Ignisáky a tuláky. Ať si takové spravedlivé bitky tahá na jejich píseček v rámci tréninku!
Varovně kousl do vzduchu. Zatím se měnit zpátky nehodlal.

"Někdo to udělat musel," oplatil jí úsměv. "Když ty vidno jen zbaběle meleš, jak jsi silná bez žádné ukázky, tak si ji musím očividně takto vyprosit." Blýskl očima a začal pomalu kolem Roo obcházet kolečko. Bedlivě ji sledoval, svaly napjaté a připravené reagovat. Ale nechtěl nějakou sáhodlouhou bitku. Na to neměl celý den. Někdy si musí přeci i něco ulovit! Doufal tedy v něco kratšího s využití taktiky zastrašení. Zrychlil tedy krok a proměnil se. Doufal v podobu medvěda, protože to by vše usnadnilo. Ne, že by ji chtěl usmrtit, ale normální vlk by se sám po medvědu nevrhl. Pokud by tedy neměl nějakou silnou magii. Avšak v medvěda se mu proměnit nepodařilo. Velikostně moc rozdíl necítil, cítil se ale poněkud robustněji, přesto si všiml, že najednou dokáže být rychlejší. Byl to velmi zvláštní pocit. Nu, rychle mu došlo, že žádný medvěd není, ale místo toho je nějakou šelmou vlku velikostně podobnou. Jednalo se o hyenu skvrnitou, což Hari samozřejmě nevěděl, neboť takového tvora nikdy neviděl.
Rozhodl se na Roo opět zaútočit. Zdali se povedlo tentokrát, je však ve hvězdách.

Opět protočil očima. Tolik silných slov a žádných skutků! Uměla tahle koule chlupů něco jiného, než pokoušet nervy ostatních? Kdyby věděl, že z této existence se stane beta smečky, tak by ho asi z toho šoku musela odvést rychlá, neboť se zatím chová hůř jak kdejaká intermerata! A to její chování už mu dlouho lezlo krkem. Hned, jakmile domluvila, se po ní vrhl a ohnal se po ní zuby. Zatím se v nic ještě neproměnil, ale to se může během následujících okamžiků rychle změnit. Nechtěl Roo nějak vážně ublížit, spíše chtěl, aby už zavřela ten svůj namyšlený zobák, který jen mele a nedělá nic. Možná to byla chyba, možná měla nějakou silnou magii a přes zadek dostane on, ale na takové myšlenky bylo už pro Hariho pozdě. Prostě a jednoduše chtěl udělit této vlčině menší lekci. Chtěla bitku? Má ji mít.

Samozřejmě nevěděl o všech, ale Stadley mu prozradil, že jeho rodičové zdrhli, Justice padla, Nereus zmizl, a to byli snad všichni jedinci, se kterými jako špunt interagoval. Ještě teda s Fiorinou, ale na tu bylo úspěšně zapomenuto. Hurá! Na tady Roo si pochopitelně nepamatoval, protože se zrodila snad až poté, co si tady bělouš sbalil svých pět švestek a táhnul do pryč. A vlastně nevěděl, jak na tom jsou sourozencové Nereovi, ale na tom mu už vlastně tolik nezáleželo. Nejspíše jsou také v čudu, nebo se na ně každý kuká skrz prsty. Každopádně už jen z informace, že Ray tomu všemu šéfí, o mnoha věcech vypovídala. Většina to prostě zabalila. A vůbec se tomu všemu dalo těžko věřit. Nejspíše to vnitřně úplně akceptuje, až bratříka uvidí na vlastní oka. Samozřejmě by raději viděl Daracha, ale o tom si mohl jen zdát. Otec byl jediným členem rodinky, kterého měl vskutku rád. Měl rád však jeho? Rád by věřil, že ano, ale bylo možné, že oblíbeným dítětem byl Ray, protože to nebyl takový neschopa jako Hari a zároveň to nebyl krutý hňup jako Darius.
Byl Roo velice fascinován. Šlo vidět, že by si vlčina nikdy v životě nepřiznala nějaké zmýlení, nebo cokoli takového. Selhání bylo absolutně mimo hru. Klasická igniská výchova! V tomto mu velice připomínala bratra. Byli si i vzhledově trochu podobní, ale naštěstí jen trochu. Naštěstí nebyla úplně jako on, protože Dariovi by asi došla trpělivost a začal by se rvát.
"Vidíš. A nebojím se. Bál by se až kdybych byl za hranicemi," ušklíbl se. "Tady v okolí se určitě těžko skrývá půlka té vaší smečky. Nebo bys mě snad chtěla přesvědčit o opaku?" Docela riskoval. Ale něco mu říkalo, že tahle Roo jako první zaútočit vidno nechce. Nejspíš, aby měla pocit, že je v právu, kdyby se něco stalo. I když, na tom by nejspíše moc nezáleželo. Svědkové tu v okolí nebyli žádní, tak by si mohla napovídat kdeco kdekomu. A jistě by jí to sežrali.
"No, někdy nedocvakne. No a?" byla to poněkud zvláštní a riskantní odpověď. Myslil si, že tohle by mohlo vlčinu mírně vykolejit, anebo by naopak přišla na nějaký geniální stěr. Na vteřinku ještě chtěl s úšklebkem dodat, a nemáš nějaký příklad? Ale nedodal, kdyby si náhodou na něco fakt vzpomněla a on by byl jen za blbce. Tedy, věděl o sobě, že to žádný hlupák s inteligenčním kvocientem v mínusu nebyl, nu, ale zároveň nebyl žádným géniem.

Co si budeme, tahle existence mu už opravdu začala lézt na nervy. Ah, božínku, jistěže se v Ignisu narodil, ale za tu dobu, co byl pryč, tam ze známých zůstal jen Ray, což o něčem svědčí. Byl tu ještě Stadley, ale toho si vůbec nepamatoval, takže toho pochopitelně nepočítal. A ze starých známých tu údajně ještě někde existoval Majk, ale na toho si pamatoval jen matně, nu, jistě by si na něj však plně vzpomněl, až by ho spatřil.
"Myslíš, že to nevím?" naklonil hlavičku. "Zrovna jsem se totiž nabízel, že zavyju na pomoc za tebe," ušklíbl se. Zrovna to té vlčině moc nepálilo, ale o to to bylo pro něj vtipnější. "Tobě se asi musí vše říkat víckrát, co?"
Předtím byl vyloženě proti možnosti bitky, ale teď už se mu ta představa ani tolik neprotivila. Byla by totiž veliká škoda této prořízlé tlamě nepocuchat její pěkný kožich.

Co si to o sobě k čertu myslí? pomyslil si, když kolem něj obešla kolečko. Střihl uchem. Plánuje snad něco? Možná má nějakou silnou magii, a proto si myslí, že ho snadno porazí? Nebo prostě a jednoduše byla arogantní a sebevědomí měla na rozdávání. Někdo by ji prostě a jednoduše měl proplesknout, ať se dostane do reality!
Když mu zašeptala slůvka do ouška, ohnal se po ní varovně čelistmi, které schválně sklaply naprázdno. Takhle blízko se k němu cpát nebude!
"Nikomu, protože skoro nikoho tady neznám. Což je jiná situace než je ta tvoje, nemyslíš?" zavrčel a zašvihal ocasem. "A na co vůbec čekáš? I slepý by si všiml, jak moc chceš bojovat. Bojíš se mě snad? Mám snad zavýt na pomoc za tebe?" zašklebil se. Svaly měl napnuté a byl připraven se v případě boje proměnit. Ah, jak by se rád změnil v medvěda a roztrhl by ji vejpůl! Ale s jeho štěstím, těžko říci.
Nu, přesto ho každopádně tahle slova trošku ranila. Ale jen trošku, protože teď nad tím nemá čas přemýšlet, ale posléze mu jistě pořádně dojde, že je tu vlastně úplně sám a kdyby umřel, nic by se na tomto světě nestalo. Nikdo by jeho mrtvé tělo neoplakal.

Hahari se při svým toulkách dostal až sem, do jistého kaňonu plísní, tedy písní. Plísně tu snad nebyly, to by bylo poněkud nepříjemné. Kdo to má dýchat!
Měl z tohoto místa poněkud respekt. Jeden špatný krůček a vlk by mohl skončit, no, jako placka. Pokud by dotyčný neměl křídla. Důkaz, jak jsou křídlatci privilegovaní!
Rovněž mu nebylo příjemné, jak kraj byl otevřený. Cítil se, jako kdyby na něj každý viděl. Raději neztrácet čas a co nejdříve vypadnout. Nechtěl tu strávit ani minutu navíc. Zrychlil tedy v kroku, ale vtom v dáli spatřil vlka, a to dokonce vlka okřídleného. Safra. A co teď? Neměl chuť na další bolehlav u užvaněného vlka. Ale třeba byl dotyčný introvertní a s mozkem. To by byla přímo značka ideál. Ale Hari na tohle bohužel štěstí nikdy neměl.

Protočil očima. Nevěřil jí to. Že by Ignisan nezbavil života druhého Ignisana, který by ohrožoval druhé na životě? Ha! Kecy. Jestli by právě tohle někdo udělal, tak Ignisané. Nebo Kulťané, ale o těch nic moc nevěděl. Prostě a jednoduše, tahle vlčina vypouštěla z úst takové věci, až mu bylo z toho pomalu zle, dámy a páni.
"Stejně jako by nebyla škoda tebe," vycenil zuby. Ha. Projekce!! Probodl ji pohledem. Chce snad zahájit rvačku? Byli už docela blízko u sebe. "Myslíš, že by někomu chyběla taková mrňavá odporná arogantní koule chlupů, jako seš ty? Chováš se jako Darius a věř mi, ten nikomu nechybí." Svým způsobem doufal, že čubina byla dost rozumná na to, aby kvůli těmto slůvkům neútočila, ale Hari byl už tak nějak připraven na cokoli. Bylo ale poněkud nevýhodné, že tohle území bylo nedaleko hranic, jinými slovy by se tu mohl nachomýtnout nějaký další hňup z ohnivé smečky, což by bylo docela tragické. Naštěstí by ale mohl díky své magii relativně snadno uprchnout, pokud by ji tedy použil úspěšně.

Nu, nemýlila se. Nepochybně by na něj čekala jistá smrt, kdyby zamordoval alfu. Něco takového by jistě neodpustili a hledali by ho tak dlouho, dokud by ho nenašli. A jistojistě by pak vykonali pomstu, která by mohla skončit smrtí, či při nejlepším zmrzačením. Záleželo by na tom ale Harimu, kdyby byl na dně? Nezáleželo. Hari ale naštěstí nebyl prozatím na dně a s Rayem neměl vyloženě špatný vztah. Svým způsobem se s ním chtěl setkat, ale kdo ví, jak by to dopadlo.
"Očividně nevíš, jaké to je, jinak bys nevypouštěla z úst takový žvásty," zavrčel. "Vlastní krev ve výsledku nic neznamená. Kdyby byl Nereus tvé krve a ohrožoval by tebe a ostatní na životě, taky bys s ním zacházela jak v rukavičkách?" blýskl očima. "Nemyslím si. Pokud máš teda v sobě alespoň špetku rozumu." O čemž samozřejmě pochyboval, ale nepochyboval o tom, že vlčice má sebevědomí až v nebesách.

"To by smečky musely být nejdřív organizovány natolik, že by se dokopaly k většímu společnému lovu," pravil a v duchu se uchechtl. Něco takového snad ještě neviděl, leda v rámci nějakého tréninku. Vidět víc jak jednoho vlka najednou bylo pro něj něco extrémně vzácného, což bylo při nejmenším velice fascinující.
"To mají," pokrčil rameny a přivřel oči. Opravdu se na zimu netěšil, co si budeme nalhávat. Ale přidání se do smečky neviděl jako dobré řešení, tak co mu zbývalo? I kdyby, i Nihil by ho nejspíše poslal tam, kam slunce nesvítí. A Přízrační? Těžko říct. "Ale nebude to moje první zima. Nějak to přežiju." Svou první zimu sám ale sotva přežil, co si budem. Vlastně je docela zázrak, že je stále živ a mezi námi. A když přežil toto, přežije i nadcházející období. Snad. Norest je přeci jenom velice nevyzpytatelné místo. A vlastně, i kdyby umřel, nikoho by to neranilo, takže by to vlastně žádná tragédie nebyla! Hurá! "I kdyby, nebudu kvůli zimě a hladu se cpát do smečky. To bych na tom musel být opravdu bídně a takhle bídnýho jedince by nikdo rozumný nevzal." Norest byl vlastně ale plný nerozumných jedinců.

Hari byl stále poněkud mimo z této existence. Měl pocit, že jeho vzpomínky na vlčka cizinci podobnému byly celou dobu jen falešné. Možná to byl jen velice živý sen, který měl jako malý špunt. Ale onen Timothée vypadal až příliš specificky na to, aby tahle myšlenka byla pravdou. Byla to záhada a Hariuha si opravdu nemyslel, že bude schopen ji rozlousknout. Alespoň ne teď.
"No, myslím že znám," střihl uchem. "Jako malý jsem potkal štěně od Přízračných, které vypadalo podobně jako ty a mělo myslím stejné, nebo aspoň podobné jméno." Měl snad nějaké identické dvojče? Nebo se po Norestu procházel někdo s magií kopírování? "Asi Přízračné neznáš, co?" optal se, ale pochyboval, že tomu tak bylo. Tento Tim vůbec, ale vůbec nic nevěděl. Ani slovo Norest neznal. Ale možná... možná utrpěl nějaký typ amnézie a vzpomene si, jakmile uslyší víc známých slov? Hmm. Tohle setkání bylo vskutku velice záhadné.

"Bobr s bodlinami?" pravil Hahari zmateně, ale pak si uvědomil, že mu štěndo nebude mít jak rozumět, neb byl slyšet pouze pískot pro dikobraze typický. A jak to byl roztomilý zvuk! Žel ty bodliny už tak rozkošné nebyly, takže bylo dobře, že Anjelka byla natolik rozumná, aby se raději držela dál. Odstraňovat je z vlčího čumáku zní jako poněkud bolestivá procedura. Ale co si budem, bodlinatý bobr Hahari byl docela rád, že mělo dítko z tohoto radost. A měl by ještě větší radost, kdyby uměl číst myšlenky, neb slyšet, že je hustější jak ptakovlci, by na srdéčku zahřálo! Nu, ale aspoň by ho nečekal flešbek na žvanilce Aydena.
Nu, následně se proměnil zpátky ve vlka, nechtěl zůstávat proměněn zbytečně dlouho. Podíval se na rohaté štěndo.
"Všechno v pohodě? Uhm... abych se přiznal, ani sám nevím, v co jsem se vlastně proměnil." Takže svým způsobem normální stav.