Príspevky užívateľa

Hahari přikývl. No kdo by se na jaro netěšil! Už aby to tu bylo. Zima je krutá a nechtěl ji opět zažívat sám. Sice už nebyl nešikovným vlčetem, které zpackalo, co se dalo, ale zima je nepříjemným obdobím i pro nejšikovnější samotáře. Nezbývalo holt nic moc jiného, než doufat v nejlepší. Žádná smečka ho totiž nezachrání. Pravděpodobně.
Jakmile Anjel potvrdila, že by chtěla něco vidět, tak se začal soustředit. Jak již bylo řečeno, chtěl se proměnit v roztomilého ježka. A tak se začal soustředit na jeho obraz. Na jeho drobné tělo a hřbet plný bodlinek. Nic složitého, přeci! Nu, ale jakmile se konečně proměnil, tak mu brzy došlo, že to úplně nevychytal. Cítil, že je větší a zavalitější, než by měl být. Až se trapně cítil! Kdo ví, v co se vůbec změnil! Jednalo se o dikobraze, ale to Hari žel vědět nemohl. Zatím se ale zpět ve vlka neproměnil, neb chtěl nejdřív vidět reakci vlčete. Třeba se jednalo o hezké zvířátko, které se jí také líbilo?

Bylo to šokující, ale Hari dokonce přemýšlel nad tím, jak tomu dítku udělat trochu radosti! Mohl by se proměnit v ježečka, když je má tak ráda. Normálně se nerad měnil před druhými, pokud se nejednalo o fajtku. Jeho magie byla přeci jenom jeho velkou předností, která mu nejednou zachránila zadek. Vlku samotáři se přeci jenom loví cokoli blbě, ale v jiné podobě je to jiná! Nebo se jako nenápadný hmyzák přikladne blízko k ušákovi a ejhle, vlk! Tahle metoda však může být docela nemotorná a ne vždy vyjde, ale tak, naučit se može, ne?
"Zima je špatné období, to jo. Všude máš sníh, je zima a není moc co jíst a ani moc co pozorovat v okolí. Ale bát se nemusíš, smečka se o tebe postará. No, a jak zima skončí, tak si o to více budeš cenit jara, jak všechno ožije." Chudákovi se skoro až zamotala hlava z myšlenky, že brzy bude zima. Kdyby byl ve smečce, budiž, ale přežít tohle sám nebude snadné. Kor když neměl žádný kamarády, ale za to si hoch mohl sám, co si budem.
"Chceš něco vidět?" zeptal se tedy. Jo. Fakt se zkusí proměnit. Jen aby to neskončilo katastrofou! V ježka se ještě totiž nikdy neproměnil.

"Raye?" pousmál se. "Možná ano, možná ne. I když, co bych ti nalhával. Proč bych to dělal? Nemám důvod mu zatím cokoli takového dělat. Takže se o svého milovaného alfu bát nemusíš." Co si budem, Ray Koranteng nikdy Haharimu neubližoval, to dělal onen zesnulý bratr Darius. A stejně to byl mord ze sebeobrany, protože to ta černá koule tehdá začala. Vlastně, kdyby Hari Daria neusmrtil, tak by Darius nepochybně usmrtil jeho.
"Nějak to slovo ubohý ráda používáš, hmm?" pravil a šel o krok blíže k Roo. "Měla by sis uvědomit, že ne každá rodina je zázemím, o které se vlk může opřít. Někdy je rodinka něco tak odporného a prohnilého, že by ji měl vlk... pročistit ze života," řka ledově. "A Nereus? Prosím tě. To jen dokazuje, že vlastně vůbec nic nevíš a už vůbec ne o mně. Jenom blázen by řekl, že jsem úplně stejný jako on. Nebo někdo, kdo pro změnu neví nic o mém druhém bratru." Však Nereus i Darius byli úplný psychopati! A to Hahari nebyl. Možná byl trochu cinklej, ale ne z nádora na mozku, Charles Whitman to není, alespoň doufejme, že ne. Jinak by se věci mohly velmi rychle zvrtnout. Naštěstí ale potřebuje "pouze" hodiny intenzivní terapie.

"Já vím, že zdání může klamat. Proto by ses touto radou měla řídit primárně i ty, když vypadám tak stráášně uboze," ušklíbl se. Ano, tento výrok Roo ho velice pobavil, protože si tímto vlastně svým způsobem nakálela do úst. Klasika. Co jiného taky od ní čekat?
Jakmile ale došel čas na otázku, jeho výraz v očích potemněl, zorničky se mu zúžily a mírně se pousmál. "Byl tu důvod, proč jsem řekl, že už mám jen jednoho bratra, a ne dva," odpověděl ledově. A následně zamlaskal. "Vlastně mi ho připomínáš. Byl stejně arogantní a myslel si o sobě, že je neporazitelným pánem světa a že zmůže vše. Až na to jednoho dne doplatil. Chudáček."

Zhluboka se nadechl. Z této pindy mu na hlavu taky začala lézt migréna. Jestli neměla vnitřního Heltyra, tak fakt nevěděl. Nebo to prostě byla klasická igniská výchova. Mít frňák v oblacích a myslet si o všech mimo smečku, že to jsou odpadkové s dvouciferným IQ. "Divím se, že tvůj mrňavý arogantní ksicht ještě někdo neozdobil." Bylo to vskutku fascinující. Nu, nejspíše na tom nebylo nic složitého. Vlci ze smečky by na něco takového neměli koule a tuláci, no, u těch záleželo. Ale jaká pocta by byla pro něj ten její odporný zašklebený ksicht ozdobit! Teda ne, to by zněl a vypadal jako nějaký pobuda z Ignisu, to ne jako.
Zahrál smích. Velice falešný smích, ale to bylo účelem, samozřejmě. "Stonásobně silnější? Viděla ses někdy? Musím uznat, někoho s takovým sebevědomím a arogancí jsem nepotkal roky. Zabilas vůbec někdy někoho? Nebo máš takové hrdinské kecy, protože ti šly nějaké výcviky u vás na písečku?" No joo, vzpomínal si na to, jak ho a bratry cvičila ó mocná Justice a jaká to byla osina v zadeli. Nenáviděl výcviky. Nikdy mu nešly. Ale naštěstí si během života našel způsoby, jak se učit a jak to všechno dohnat. Svého bratra se přeci nezbavil jen tak a krvavé paroží taky neměl jen náhodou.
Pomyslil si, že čubina nejspíš bude mít nějakou silnou magii, jinak by si takto stupidně nevyskakovala. Ale Hahari se samozřejmě uklidnil tím, že se kdykoli může proměnit v ptáka a prostě uletět do háje a už se nevrátit. Ha! Ale s jeho štěstím by se proměnil v nelétavce. Třeba v kasuára, i když to by bylo spíše štěstí v neštěstí.

"To neříkám. Jen chci říct to, že by sis měl děcka vychovat líp," zavrčel Hari. No a uznejte sami, je snad Fanta vychovaná? Ani zdaleka! Nejvíc otravný odpudivý harant široko daleko! Příšerná věc. Změřil si Lišaje pohledem. Jistě to bude silný protivník, který si nebude brát servítky. Takže Hari se bude muset velice snažit.
Uskočil dozadu, když se po něm tmavý vlk ohnal zuby. A hned se změnil. Chtěl se změnit v něco impozantního, v něco, co budí strach a v něco, co umí bojovat. Teď si nemůže dovolit něco pokazit! Sice cvičil své schopnosti, ale stále zdaleka neměl úplnou kontrolu nad tím, v co se přemění. Zvířátek bylo příliš mnoho.
A tak se proměnil. V bernešku velkou. Satan všech hus. Tvor, kterému nic nebylo svaté.
Zakejhal a uvědomil si, že se to tak úplně nepovedlo. Husy jako berneška sice byly extrémně děsivé, ale co si budem, bylo by objektivně lepší se změnit v nějakého kasuára. Nebo v krokouše. Přesto roztáhl křídla a rychle se vrhl po Lišajovi. To husy umí velice dobře! honk

Hari byl až v šoku, jak rychle se ten onen strýc objevil. A žel pro Fantu, strýček nebyl dvacetkrát větší jak on, ale byl vlastně menší. A taky to byla nějaká divnomůra. Bizarní stvoření. Vidí vůbec něco s těma očima? Bože můj. Tohle vypadá na bitku. Z tohoto se jen tak nevykecá.
Zastříhal ušima, jak kolem sebe slyšet bzukot hmyzu. Naštěstí se nebál, hmyzáčky znal a jako malý zažil nejeden štípanec kvůli své zvědavosti. Ale co si budem, ti sršňové byli docela děsiví. Uf. Doufal, že ho nebodnou. To by sakra bolelo!
Dobře věděl, že fajtce proti strýčkovi se nevyhne. Nebo se snad stane zázrak? Podíval se na tmavého vlka. "Chceš kvůli tomuto snad prolévat krev?" pravil a už byl ready se v něco proměnit. Z vlka šel docela respekt, to musel uznat. Nejspíše byl dotyčný silnější a horší jak Darius. Tohle bude ještě zajímavé!

Ano. Upřímnou soustrast, teda starost nezažil už... velmi, velmi dlouho. Ani nevěděl, co si o tom myslet, jak s tím pracovat. Pochopitelně měl stále pochyby. Stále se mu těžko věřilo tomu, že by někdo takto pomáhal bez žádných skrytých nehezkých důvodů. Teda, on by takto altruisticky jistě pomáhal, kdyby mohl a kdyby mu z druhého vlka nebolela hlava. Ale nevěřilo se mu, že by někdo *jiný* mohl dělat něco podobného, to znělo až nereálně! A jak hoch na tak hodné jedince nebyl zvyklý, tak by tu byla ó temná šance, že by se mohl na vlčinu dokonce *upnout*! Taková možnost ho ale pochopitelně vůbec, ale vůbec nenapadla. Upnout se na tuto existenci? Ha! Leda ve snu! Nebo spíš v noční můře.
"Dobře. Uhm... budu na to myslet," řekl. Týden zní jako lepší čas na rozmyšlenou. "Možná se uvidíme." A možná taky ne. Tedy doufal, že ne. Doufal, že se mu zázrakem udělá líp, všechny bolístky se mu zahojí a na škaredé zážitky si ani nevzpomene. No ano! Sice něco takového bylo extrémně nepravděpodobné, ale snít si mohl. Protože jinak ani nevěděl, co by této typce vůbec řekl. Bože, celé toto zní hrozně trapně! Jak by to mohl za týden přežít?
"Takže se, uhm, asi loučím?" pravil nejistě. Ať už je hlavně konec! Už ten pocit trapnosti nemohlo jeho srdíčko dál zvládat. Nejraději by se zahrabal pod zem a upadl do zimního spánku a na vše zapomněl.

"Hej!" vyštěkl vztekle. "Pusť se!" Úplně naježený probodl pohledem Fantyse. To ta blbka nepochopila, že má jít pryč? To si nevšimla, že je s prominutím nasrán? Jak mohl být někdo tak tupý? Možná to mohlo být tím, že to byl malý harant, ale snad ani haranti nejsou tak tupí. Příšerně ho to vztekalo. Tak moc, až bezmyšlenkovitě Fantu praštil tlapou do hlavy. A to docela silně. Až po onom činu si uvědomil, co udělal. Boha jeho, však udeřil haranta! Zastyděl by se, ale na to teď nebyl v mentálním rozpoložení. Tak byl jen docela v šoku. Samozřejmě se neomluvil, na to byl stále ještě moc naštvaný. Takže byl ze sebe v šoku a zároveň nazloben na užvaněnou kouli trpící na slovní průjem. Velmi nepříjemná kombinace.

Zavrčel a vycenil zuby. Zabořil drápky do země. Moc, moc se snažil, aby po prckovi nevyjel. To se přeci nedělá. Je o dost slabší jak on a rozflákal by ji během pár okamžiků. A taková myšlenka se mu příčila. Když bojovat, tak s někým sobě rovným. A to Fu(ška) nebyla. Ani zdaleka. Nebyl přeci jako Darius, který by to už udělal. Sakra, Darius by ji už dávno utopil, jak kdysi málem jeho.
"Nejsem žádná trofej," zavrčel temně. "A navždy už vůbec spolu nebudeme. Mazej za rodičema. Hned." Už ji nemohl ani na další okamžik vystát. Ani za nic. Střihl uchem, otočil se a už se chystal odejít pryč. Jinak mu opravdu praskne hlava, vybouchne mu lebka a všude se roztříští jeho mozek na kašičku. Což by nebyla moc chutná podívaná, dámy a páni. Leda tak pro vrány. Ty sežerou kde co.

Hari cítil extrémní touhu skočit do řeky a sám se utopit. Pane. Bože. Tohle je noční můra. Měl tu guli nechat se vyčvachtat ve vodě a jít dál. Tedy, to by samozřejmě nikdy neudělal, nebyl to žádný Darius, kdepak. Ale už teď tohoto špunta nesnášel a chtěl mu zakroutit tím mrňavým krčkem.
Z toho slovního průjmu ho úplně zabolela hlava. A ten její naprosto otřesný hlas! Úplně se mu z toho otvírala imaginární kudla v kapse, až z toho byl sám v šoku. Taková zlé návaly skoro nikdy tak rychle necítil, co to má být? Projevuje se snad jeho heltyrácká krev? Jako nemoc, příšerná choroba, která útočí na jeho čistý mozek? Příšerné!
"Prosím tě, už mlč," zasténal. Ani nevnímal, co tohle mrně žvanilo za blbosti.

"Bohužel je to tak. Je tu mezi náma spousta takových hrozných vlků," posteskl si. Jako třeba celej Ignis. Jediný Ignisan, který by mohl alespoň trochu rozumět kráse přírody, je asi léčitel, ale i u těch to může být otazník.
"Ale třeba ještě nějaké ježečky stihneš. Dokud není zima, tak tu asi ještě někde pobíhat budou. Jen bude teď těžší je najít," myslil si Hahari. "Vůbec ale spoustu tvorů v zimě neuvidíš." Což byla veliká škoda. V zimě nebyli skoro žádní hmyzáci, což je naprostá tragédie. Zima sice může být fajn tím, že konečně není vedro, které Hahari tak bytostně nesnášel, ale to bylo tak jediné plus.

Hari si povzdechl. Šlo vidět, že se kulička moc netopila, jinak by ji tahle řeka už odnášela někam do prčic. Ale byl to přeci jen harant, takže i menší hloubka mohla být velkým šokem. Přivřel oči a šel rychle ke břehu. Samozřejmě neměl radost, jak vlčina vlivem svých prudkých pohybů všude stříkala vodu, až se mu pár kapek dostalo do očka! Hari je ale naštěstí už velký kluk, tak se takové bolístky přeci zaleknout nemůže. Chňapl dítko a vytáhl ji na souš. Až byl překvapen, jak ta koule byla lehučká. Tedy, už to moc koule nebyla, protože byla skrznaskrz promočená. Což působilo poněkud... děsivě.
"Kde máš rodiče?" zeptal se hned. Neměl na to dělat nějakému miminu chůvičku. Chůvu by max dělal Andělce, protože uměla mlčet a měla ráda zvířátka: značka ideál.

Na to bych moc nespoléhal, pomyslil si Hahari. I na území smečky může být přeci všelijaké nebezpečí, šílenci jsou všude a agresivní tvorové také. Ale nechtěl dítko strašit, to by ji pak musel uklidňovat, a na to opravdu skutečně neměl mentální kapacitu.
"Možná je neznají, protože spousta vlků naprosto ignoruje své okolí, pokud nenajdou potenciální žrádlo," pokrčil rameny. Vsadil by se, že naprosté většině je nějaká bodlinatá hmyzožravá kulička naprosto šumák, ačkoli to není ledajaká kulička, ale kulička plná roztomilosti.
Pokývl hlavičkou. "Teď jich moc asi stejně neuvidíš. Jak se ochlazuje, tak nemají moc co jíst, takže se schovávají, aby to všechno přečkali." No jo, zima umí býti velice krutá!

Hari se plahočil po okolí. Zapadalo slunce, díky bohu. V noci mu vše přišlo o něco klidnější, a tak i jeho mozek se mohl v této chvíli alespoň trochu uvolnit. Jak okolí bylo krásné! Oddechl si. Jak se ale těšil na čas klidu, míru a odpočinku, tak tuto pohodu proťal absolutně jeho ouškám odporný hlas. Nic takového jaktěživ neslyšel. Úplně se mu z toho zježila chlupiska! Nevědomky z toho vycenil zuby a cítil zvláštní nával agresivity, který ho ale naštěstí brzy přešel. Boha, však to znělo jak upištěné dítko! Které říkalo, že se topí, ale pokud vezme v potaz slova předtím, tak o tom velice pochyboval. Ale přesto cítil jistou povinnost to zkontrolovat, jinak by ho asi svědomí trochu žralo. Otravné děti sice rád fakt neměl, ale furt to byly děti, že jo. Vydal se tedy poklusem za zvukem, až spatřil tu chlupatou mrňavou guli. Tak chlupatou, kulatou a mrňavou, že by si z ní mohl udělat míček na hraní.