Príspevky užívateľa

Úplně nevěděl, co dělat s informací, že tady Stadleymu přišla jeho jizva docela hustá. Možná to bylo tím, že týpek jich moc sám neměl, nebo spíš žádnou na něm neviděl. Jizvy jsou jistojistě pro Ignisany něco velice cool - důkaz, jak to jsou neohrožení rváči! Nebo spíš jací to jsou mamlasové, že si je nechali od někoho udělat. Hari v oné osudové bitce dostával zpočátku na zadek, proto si z ní odnesl tu onu jizvičku, o které byla řeč. "Nevím, co je přesně na ni hustého, ale dobře, asi děkuji?" Co jiného měl chudák říct! Ale musel holt něco vyplivnout.
Chvilku zmateně přemýšlel nad tím, co má sakra znamenat to stádo jelenů. To narážel na nějaké vlčí uskupení, jako jsou ptakoblbci? Nu vzápětí mu došlo, že týpeček myslel jeleny jako jeleny, žádný jelenovlky, protože haha, dostal parůžka. Aspoň se na ty neptal, prostě a jednoduše to byla nějaká genetická anomálie, a basta. Raději by se odstranil, než vysvětlovat, že je to nejspíše kvůli magii.
"Myslím, že i v tom jelením stádu by byl větší klid jak v kdejaké smečce," ušklíbl se Hari. "Jinými slovy, nikam se cpát nehodlám. Víc starostí než se vyplatí." Holt chlapec neměl se smečkami pozitivní zkušenosti. Raději být sám, než poslouchat nějaké arogantní blbečky, co jsou výš postavení jak on.

"Uhm... možná se o tebe bojí. V noci tu pobíhá kde co, nejen ježci," řekl trochu nejistě. Měl takové tušení, že rodiče se jí nějak extra nevěnovali. Že ji víceméně nechávali ladem, ale aby se neřeklo, tak se do setmění musela vrátit. Nu, alespoň to. Ale nechtěl si nějak domýšlet věci, alespoň ne nějak moc. Přeci jenom stále o tomto dítku nic moc nevěděl. Jen to, že je od Přízraků a že má ráda zvířátka. A že zvířátka mají rádi ji.
"No, a, uhm... ježky znám, samozřejmě. Ty je máš hodně ráda, že?" optal se. Nejspíše se jednalo o nějakého jejího oblíbeného tvorečka. Přišlo mu to svým způsobem nostalgické. Připomínalo mu to doby, kdy jako prcek taky zdrhal od hranic, aby mohl okounět tvorečky. Možná je čas na chvíli odhodit tu masku, tu neprostupnou masku, aby mohl dát prostor svému vnitřnímu dítku, které tak dlouho potlačoval. A jeho vnitřní dítko křičelo, zvířátka!!

Hari se z toho všeho cítil pěkně přetížen a vlastně vůbec nevěděl, co dělat. Nechtěl se s ní o tom bavit, ale zároveň chtěl. Nebo chtěl ze sebe tohle všechno, co už dlouhé měsíce potlačoval, dostat ze sebe ven, ale ne zrovna této vlčici. Nějaký vnitřní hlas mu prostě říkal, že ne. Sakra, možná ani Remeeze by neřekl vše. No, určitě ne to, že je z něj vrah. Trochu posmutněl ze vzpomínky na ni. Bez Remky to tu bylo víc osamělé, než by kdy čekal.
"Dobře. Možná se poptám, jestli bude příležitost," řekl poměrně tiše a mírně unaveně přivřel oči. Ne, vlastně neměl moc v plánu se ptát. Respektive si určitě nevzpomene a navíc, zatím je stále příliš hrdý na to si takto aktivně přiznat, že by mohl potřebovat takový druh pomoci. Jednoho dne se tak nejspíše stane, ale hned to nebude. To by asi musel vidět na vlastní oka, že této excentrické existenci se dá důvěřovat, nejen z doslechu. Což samozřejmě bude trochu složité.
Zpočátku to moc nevypadalo, že víš, jak se chovat, pomyslil si, ačkoli zároveň věděl, že teď se projevuje rozumně. Žel prvního dojmu se jen tak nezbaví.
"To asi jsou," pokrčil rameny. "Dávalo by to smysl." Ne každý je na byliny a ne každý je zvědavý na nějaký bolístky druhých. A ještě pomáhání druhým, jéjda, to by pro některé bylo dokonce sprosté slovo!
Znejistil, když ho požádala, aby se za pár dnů vrátil. A ještě víc ho znejistil ten její vážný pohled. Jako kdyby měla dvě úplně jiné osobnosti. Přišlo mu to svým způsobem děsivé, ale to by nikdy nahlas samosebou neřekl.
"Ne... nevím jestli přijdu," řekl nejistě. Nerad komukoli cokoli sliboval. Vlk nikdy neví, co se všechno může stát! A kor, když se jedná o něco... takového. Vlastně dost pochyboval, že by přišel, ale úplně odmítnout taky nechtěl. "Možná," řekl nakonec. Bude mít určitě nad čím přemýšlet.

"No, víceméně?" odpověděl Hari. "Myslím, že celé této oblasti obecně se takto nadává." Samozřejmě neznal přesné hranice této díry. Vypadal snad jako někdo, kdo by takové kraviny měřil? Mohl mít sice zvláštní záliby, ale zas takovej podivín to fakt nebyl. A díval by se divně na každého, koho by fascinoval podobný bizár.
Nu, Hari byl čím dál tím zmatenější. Opět. Chce vědět, jestli je to normální? Je už skoro dospělý a má stále takové otázky? To žil někde v nějaké izolaci a krmil se celý život brouky? No, kdo ví jak dobře živenej asi nebyl, ale kdyby tomu tak bylo, tak z něj bude polomrtvej kostík.
"Asi je? Nejsi první ani poslední, co je má," zamrkal. Vlastně to děcko od Přízračných je taky mělo. A ten vlček jemu podobný, kterého potkal jako dítko, měl také růžky.
"Timothée?" zopakoval překvapeně. No jemu asi mr*á na palici, ne? Dal by tlapu do ohně za to, že stejné, nebo aspoň podobné jméno mělo to dítko od Přízraků, které potkal kdysi dávno. To si z něj dělá srandu? Ne, nevypadá, že by to hrál. Tak dobrý herec nikdo není. Tak co to mělo znamenat?
"Fakt jsme se někdy už neviděli?" Třeba začíná šílet. Degenerovat. Možná jen halucinuje. Nebo má porouchané vzpomínky!

Protočil očima. "Možná by ti prospělo se trochu podívat do světa. Být tolik zalezlý v Ignisu, tak mi taky zdegeneruje hlava. Ale tobě už nepomůže nejspíš vůbec nic." Kupodivu si docela vedl v tom se udržet v klidu. Teda, byl samozřejmě poněkud vytočený a nejraději by vlčinu pohřbil někde zaživa, ale úspěšně ještě nezaútočil. Beztak ho chce jen vyprovokovat, protože pinda má ve smečce nejspíše nějakého léčitele a on takový luxus neměl. K útoku ho sice poháněla nenávist k Ignisu a takové jejich kecy, které by přesně slyšel od Daria, ale musel být teď chytřejší.
"Nějak si věříš, děvenko, nemyslíš si?" vycenil na Roo zuby. Dobře, tohle zrovna nejchytřejší nebylo. Ale odmítal si nechat kálet na hlavu. Hlas mu sice byl nepříjemný, ale jeho nenávist byla zatím silnější.

"Hodně štěstí?" zareagoval na zakládání nové smečky. Božínku. Další smečka. Další důvod mít bolest hlavy. Za chvíli budou všechno okupovat smečky! A tuláci budou nasáčkovaný na třech místech. Ah, jaká to tragédie. Ale třeba ta jeho smečka čítá jen tři jedince a myslí si o ní hodně. Však kolik těch ptakoblbců může být? Už tak v takém Ignisu bude tak dva a půl vlka. Nebo se snad mýlil? Třeba jich bude více jak těch Ignisanů. To by mohlo být docela vtipné. "To je vás tolik?" Jo, tahle informace ho docela zajímala. Aby věděl, jaká je šance, že narazí na divnovlka, co má víc peří jak kožichu.
Přivřel oči, když Ayden nepřestával a nepřestával mlet a strkat frňák do cizích záležitostí. Štěstí, že místo velkého mozku měl velké tělo, jinak by ho už asi sežral.
"Jídlo je na většině místech," zamručel. Jo, byla sice pravda, že v Norestu toho bylo docela dost, jinak by tu nežilo miliontero vlků, ale i tak! Holt bylo těžké uznat, že Norest není tak hrozné místo. Jsou určitě i horší. "Jen je tu na můj vkus až moc vlků."
Jeho pozornost už začala rychle umírat a odplouvat do cizích krajin dalekých. Co však mohl s ním jiného dělat, než začít disociovat, aby toto setkání přežil? Křik Aydena ho však vrátil do reality. Bohužel. Jak kruté!
Zavrtěl hlavou a podíval se na opeřence. No tak schválně.

"Ne, nebyla to moje příbuzná," odpověděl dítku. Ale byla to pro něj jako příbuzná, to byla pravda pravdoucí, ale na to se dítko přeci jen neptalo. Ale jak by bylo hezké, kdyby opravdu jeho příbuznou byla! Kdo ví, co by se z něj stalo v takovém alternativním vesmíru. Nejspíš by z něj byl léčitel, nebo něco takového. To by bylo jistě příjemné povolání pro jeho dušičku, ale osud ho žel zavedl na úplně jiná místa. Ale kdo ví, co pro něj chystá budoucnost? "Ale znal jsem ji už odmala."
"Jinak, nebudou tě už hledat rodiče?" Pomyslil si totiž, že by tohle dítko už mohl někdo hledat. Bylo přeci jen ze smečky. A na konflikt náladu zrovna neměl. Ale třeba má volný režim a všem je fuk, kde se zrovna nachází? Těžko říct.

No samozřejmě, že výjimečně nic takového. Klasika. Co by jiného Ignisan dělal, než mlácení s tuláky! Nu, alespoň mu už tak nějak došlo, proč mu byla tak nesympatická. Chovala se jako klasický prototyp vlka, co se vecpal v průběhu života do Ignisu a který se snažil chovat nějak drsně a zapadnout. Jasně. Samozřejmě.
Trošku se podivil, když zmínila pumu. Nekecá jen? Možné to bylo. Ale nechtěl ji obviňovat bez důkazů, tak blbej ještě nebyl. "Tak to můžeš být asi ráda, že sis odnesla jen tohle," ušklíbl se. "Kdo ví, jak dlouho ti takové štěstí vydrží." Z jeho zkušenosti by příští setkání s touto přerostlou kočkou mohlo skončit ještě více nepříjemně.

Tahle děvčica by možná zabíjela až po opakovaném upozornění, ale byl si přesto jist, že v Ignisu byli a možná stále jsou jedinci, kteří se řídí poněkud jinou filozofií. Nu, kdyby Darius a Nereus byli stále zde, nepochybně by vraždili okamžitě! Sice tu nejsou, ale určitě mezi nimi stále chodí takové podobné individuum!!
Zabořil drápky do země, když ho zase začala vlčice urážet. Slova ho svým způsobem ranila na srdíčku, ale věděl, že se takovou blbostí zlomit nenechá. Předtím možná skutečně ubohým neschopou byl, ale teď už ne. Už ne. Naučil se přežít, lovit i bojovat, ačkoli jako štěně byl naprosto neschopný a každý trénink končil fiaskem.
"Hezký pokus o urážku," zašklebil se. "Jde vidět, že jsi ještě nikoho ubohého neviděla. Ale to je v pořádku. Kytičkáři ti musí pěkně ležet v žaludku, co? Dal ti snad nějaký přes kožich? Ah, to mě moooc mrzí."

Hahari povytáhl své imaginarní vlčí obočí. Na páva? V životě páva neviděl a ani o nich neslyšel. Nu, logicky bude vypadat podobně jako toto individuum. Takže... hodně barevný. Hodně peříček. Ale jak by takto barevný pták mohl přežít v divočině, kde jde vidět na míle daleko? Těžko říct. "Ale tito pávi tu nežijou, ne?" Třeba Ayden pocházel z místa, kde žili? Kdo ví. I kdyby, jedná se vlastně o zbytečnou informaci.
Vnitřně zaplakal, když se dozvěděl, že pávovlk má času habaděj. Ah ne, Hari má fakt štěstí na ukecané toulavce! "Uhm, ta fráze jednoduše znamená to, že jsem tu chvíli žil, pak odešel a pak se zase vrátil," vysvětlil rychle a pomodlil se ke všem bohům, aby ohledně tohoto dál nevyzvídal.
Polil ho studený pot, když se vydal směrem ke kotlině. Předtím mu ta myšlenka tolik nevadila, ale rychle vidno změnil názor, protože tento vlk se při cestě rozhodně nezadýchá a rozhodně nezmlkne. Ani mu nedal prostor na to vyjádřit svůj názor! To jen dokazovalo to, že extroverti jsou jako mor. Sklonil hlavu a šel za vlčkem. A mezitím se snažil uklidnit tím, že se mu určitě naskytne šance se hezky omluvit a vypadnout. Nebo že to nebude nekonečné utrpení.

---> les na úpatí

"Tak si svou subjektivní pravdu užij. Dokud můžeš." Sama si přiznává, že nejsou tak obávaní jak v minulosti, tak je jasné, že smečka je na tom stále nějakým způsobem ne až tak skvěle. S trochou štěstí se ten stav nezlepší. Ah, jak by to bylo krásné a veselé!
"Ale!" zahrál podivení se. Už se nevedl ó slavný ceremoniál? Že by Rej dodal takovou hezkou změnu? Nebo jsou už tak na dně, že nemají jak lovit tuláky? "To jsou mi novinky. Že by pro Ignis opravdu byla nějaká naděje, když nadešlo takové znovuobjevení morálky?" Kdyby musel ten onen ceremoniál sám podstoupit, tak by ho nepochybně nezvládl. Hlavně mentálně. Zabít někoho takto před ostatníma, na to prostě neměl žaludek.
"Ah, jistě jistě. Ale zabíjet kvůli tomu je směšné. Není to přeci tak, že by vás bylo tolik, že by u vás na území už nebylo co žrát," ušklíbl se. Přízrační a Nihil si své území tak nestřežili a jak bylo hezky! Míň nervů, míň krve a víc kamarádíčků. Hurá!
"Kytičkáři?" zopakoval po Rooo a vzápětí mu došlo, že myslí Nihiláky. Ah, z těch se Ignis mohl pokálet, co si pamatoval. Zamračil se. Snažila se ho snad urazit? Samotná věta ho vlastně tolik neurazila, ale samotná ta myšlenka, že se o to pokoušela, ho urážela více! "Vypadám snad, že bez smečky nepřežiju? A že jsem tak zlý, že by mě i Nihil poslal někam?" blýskl očima. Nu, pár měsíců zpátky by to byla pravda. Ale stál se zázrak a přežil. Ale byla to velice krušná doba.

Protočil očima. Ani se to nepokusil zakrýt. Vlčice mu sympatická rozhodně nebyla. Nedokázal ale přesně pojmenovat, proč tomu tak bylo. Samozřejmě, byla z ignisu a brala své zranění jako borcovskou památku, to je automaticky dost bodíků dolů. Ale ještě tam bylo něco... ale co? Ne, nad tím nemělo smysl ztrácet čas. Prostě byla póvlem z ohnivé smečky a tím to haslo.
"Jak se ti to vlastně stalo? Nějaké mlácení s tuláky?" řekl spíše chladnějším tónem a naklonil hlavičku mírně do strany. Vůbec by se nedivil, kdyby tomu tak bylo. Vlastně by byl i trochu zklamaný, kdyby příčina byla jiná! Ale jen trochu. Opravdicky.

Hariho všechny naděje zahynuly, když vlčica sdělila, že má všechen čas na světě! Byla to vskutku zoufalá situace a nevěděl, jak se z ní vymanout, aby nebyl za idiota. Což ho pochopitelně stresovalo ještě víc. Zachovat si tvář v této situaci se zdálo téměř nemožné. A on by si ji rád zachoval, aby na tento okamžik nemusel myslet každý den a každou noc těsně před spaním. Pokaždé, když se mu stala nějaká trapárna, tak na ni furt myslel. Ah, kéž by jen mozek dokázal přestat myslet! Prostě ho vypnout! Takové superschopnosti ale nejspíše žádná léčivá bylina neměla.
"Sotva tě znám. Takže i kdyby, žádnou jistotu nemám," švihl nervózně ocasem. Tohle mu přišlo jako docela dobrý důvod, proč se dál jak blbec dusit. Vůbec ji neznal! A chvíli zpátky byla tak ukecaná, že by se nedivil, kdyby se někdy někomu s něčím prokecla. Vůbec mu nepůsobila důvěryhodně. Alespoň zatím, tedy. Těžko říct, jestli se něco někdy opravdu změní, ale třeba ano! Nejspíš jen potřebuje čas. "A vůbec, kdo by se o takových věcech s kdekým bavil?" Ha! Povídání si o duševním zdraví mu přišlo jako něco... něco, co prostě jen tak nešlo. Jako dítko si lil svoji uplakanou dušičku broučkům, ale to už teď dlouho nedělal. Ale říct něco vlku? To by musel ukázat svoji zranitelnost. A to mu přišlo jako extrémně hloupý nápad. Nemohl být před někým takto zranitelný! Ještě by toho někdo zneužil! A to si nemohl dovolit. Riziko bylo pro něj příliš velké. Ale přesto na tom bylo něco lákavého, bylo to něco, co hluboko uvnitř dlouho chtěl udělat.

Hari tomu samozřejmě stěží mohl věřit. Teda věřil tomu, že Ignis na tom byl bídně za vlády Nerea. Jak jinak, dávalo by to naprostý smysl. Ale nevěřil tomu, že Ray je tak geniálním vůdcem, že by udělal ze zbytečků silnou a obávanou smečku. Nebo spíš tomu věřit nechtěl. Jeho dušička by byla ještě zahořklejší, kdyby se dozvěděl, že Ignisu se opravdu velice daří! A to přeci nešlo.
"Tomu se jen těžko dá věřit," pravil a přivřel oka. "Ale ty si tomu dál klidně věř. Žít tam a uchovat si zdraví, tak bych víru asi taky potřeboval." Ale samozřejmě jeho víra v Ignis dávno umřela. I kdyby to byla najednou grupa míliusů, tak by je i tak chtěl z principu podpálit, aby měl hezky sobecky na chvíli klid na dušičce. Zamlaskal. "Jestlipak stále ještě lovíte tuláky pro zábavu?" Ah ano, měl na mysli ten slavný celermoniál, kdy se z omeg stávaly plnohodnotní členové.

Takže Nereovi praskla žilka, ať už z jakéhokoli důvodu, a proto zabil svou matku, alfu, aby mohl vládnout Ignisu? Znělo to velmi šokantně, ale vlastně na tom nic moc šokujícího nebylo. Moc ho neznal, ale vždy mu přišel extrémně arogantní a sobecký. Jenom chorý jedinec by mohl udělat něco takového. Nu, ale mělo to jednu výhodu, aspoň na tom teď Ignis nebyl... kdo ví jak dobře. Ať si všichni říkají, co chtějí, tohle teď bude prostě jeho realitka.
"Hm, to mě vlastně nepřekvapuje," zamumlal Hari jakož odpověď na věc ohledně Tessy, řečené Tesly. S matkou vlastně neměl kdo ví jak pevné vztahy, to už se mu více věnoval Rarach. Ale stále bylo zvláštní si uvědomit, že je už nejspíše nikdy neuvidí.
Zamračil se, když Stadley okomentoval jeho jizvu. "Ve rvačce," pokrčil rameny a švihl ocasem. "Nemá... žádný zvláštní příběh." Odmítal to blíže specifikovat. Nějaký Stadley nemusí přeci vědět, že se z malého Hahariho stal bratrovrah! I když, pokud si pamatoval Dariovo chování, tak by se asi nedivil. Problém stejně byl ten, že jeho bratr byl tak vyčůraný, že většinu šikany prováděl mimo zraky všech. Z té vzpomínky se mu udělalo velice nedobře.
A vlastně ho svým způsobem překvapilo, že okomentoval šrám, ale ne parohy. S těmi se přeci nenarodil. Ale uvědomil si, že nejspíš je zmaten a asi si ho špatně pamatuje. Získat něco takového v průběhu bytí, no kdo to kdy viděl?
"Předpokládám, že sis už ve smečce vysloužil lepší postavení?" Ne, že by ho to nezajímalo. Jen chtěl rychle udělat konverzační manévr, aby se týpek dále neryl v té jizvě. Jistota je jistota!