Príspevky užívateľa

Několik let zpět by Hari nikdy nečekal, že se jeho život takto obrátí... k lepšímu. Jako malý si myslel, že je osudem předurčen k věčnému utrpení a samotě. A že se eventuálně sám zničí. Nikdy by si nemyslel, že bude mít tak skvělého partnera jako je Tim. Že nebude věčně sám. Že ztracená polovina jeho srdíčka bude nalezena. Bylo to skoro až neuvěřitelné, vzhledem k tomu, co se mu všechno v životě pokazilo. Ale... co když tohle štěstí opravdu nebude věčné? Co když se něco stane? Co když opět skončí sám?
"Přesně ten," přikývl. Bylo směšné, že z toho hrůzného strašlivého rodu Heltyrů v Ignisu, respektive v Azarynu, nezbyl nikdo. Pokud se tam teda nevrátila Verd. Ha, to kdyby věděl, o co se holka pokoušela! "Pěkný srab," odfrkl si dále. Byl samozřejmě rád, že ohniví byli nepochybně odchodem velitele nějak oslabeni, ale přesto... Ani nevěděl, co cítil. Bylo to zvláštní. A na vteřinku se mu zastesklo i po otci.
Přikývl na další Timova slova a vnitřně trochu znervózněl. Stále měl na mysli pečení Mornie. Jistě, kdyby se Azarynové chtěli z tohoto incidentu nasrat, tak se naserou už dávno. Stalo se to na jaře!! Tak proč být z toho furt paranoidní? Možná se z toho potřeboval vykecat, ale... Nechtěl tím zatěžovat druhé. Dobře věděl, že to bylo na jeho straně selhání. Jistě, neudělal to schválně a vlčina si potyčku začala. Zaútočila první. Ale... furt to byl on, kdo ji možná zabil. Nebo zmrzačil.
"Takže si na jednání vzali *dva* mládence, jo?" uchechtl se. "Vlk by si pomyslel, že vezmou nějaké více reprezentativní kusy." Třeba takový Timek byl více než reprezentativní, že!! Jemu by to slušelo na každičkém jednání.
"Odchod tvé sestry je určitě... minimálně zvláštní. Nechápu, co na té smečce mohla vidět. Jo, mohu to samé říct o tom, že v Ignise nechápali, proč jsem odešel sem, ale přesto. Asi ji dotyčný okouzlil natolik, že by se pro něj přestěhovala i k nim." Když už měla toho synka, tak ho s někým taky musela mít, že. Odchod pro lásku? Jak poetické. Ale byl v té smečce snad někdo, kdo by si zasloužil lásky?
"Ty? Ty zvládneš všechno," pousmál se a položil packu na Timkovo tělo a několikrát s ní přejel po srsti. Měl ji tak hebučkou!

"Ah, tréninky..." pronesl se skoro až... nostalgickou jízlivostí? Jak by taky mohl zapomenout na ty slavný výcviky! Jistě, tehdá ho trénovala Justice, která je už dávno mimo cenzus, ale určitě je to doteď jeden a ten samej drill. "Ještě aby k něčemu byly, co?" rýpl si. V Ignise se tehdá naučil naprosté minimum. Nebo mu to tak alespoň přišlo. Nejspíš to bylo kvůli tomu, jak jeho tělo bylo neustále v stresovém modu, kdy mu furt šlo o kejhák. Nějaký relevantní lajf skills se musel naučit až sám po útěku. Div, že nechcípl. Ale neměl k tomu daleko.
"Aaah, alfa!" skoro se mu až oka rozsvítila. Samozřejmě né čistokrevným veselím. Spíše zvědavostí. Fakt o něm Rayko povídal, jo? To jsou mi věci. I když, ne, ne... Ten roháč ho určitě tahal za nos. Ale to neznamenalo, že by nemohl mladému udělat binec v hlavě. Jistě by nečekal, že samotný alfa má zapomenutého bratra jinde. "Stýská se mu snad po rodině? Nevěřím," ušklíbl se. Chudák neměl šajnu, že týpek před ním byl Rayovým synkem a že si Rej svých pět švestek už před nějakou dobou sbalil a nechal ho tu tady. Jak... chladnokrevné.

"To se vůbec nedivím," uchechtl se. Kdyby se mu takto přerazil Tim, tak by mu taky už začalo stresem šplouchat na maják. Díkybohu Tim nebyl Roihu, a tak si mohl být celkem jistej, že nebude dělat potíže s jinými jedinci. A určitě mu někdo neuhryzne prst. Doufal, že mu nikdo neuhryzne prst...
"Ale to, jak se o tebe bojí, je fakt důkaz toho, že tě má opravdu ráda," dodal. Jo, byl to celkem obvious fakt, ale rád by ho vypíchl. Anjel se přeci nestrachuje jen tak, že! Tak snad typek nepřijde o další část nějaký končetiny.
"To najdou, no," pokrčil rameny. Třeba právě barvu srsti! Nebo divný chování. Cokoliv. "Ne, fakt jsem tulák nebyl. I když, asi by bylo aj lepší se jak tulák narodit. Jsem původně z Ignisu," sdělil mu. O svý ignisácký minulosti moc s ostatními nemluvil, ale neviděl důvod, proč z toho dělat nějaký tajemství, že.

Hari hned poslechl Timovy pokyny a tlapy zabořil do hroudy sněhu. Měl pocit, že to vůbec nepomáhalo. Stále měl co dělat, aby nefňukal jak malá holka. Lapal po dechu a snažil se tu bolest potlačit. Alespoň neměl pocit, že se poblije. Ale co není, může být, že?
Po chvíli mrznutí ve sněhu měl dojem, že se to alespoň trochu zlepšilo. Ale furt to byl příšerný pocit. To se díky bohu Tim vrátil i s bylinami. Svou dávku máku hned bez keců sezobl. Ještě aby ne! Doufal, že to zabere. A to co nejrychleji.
Při popadání dechu už i začal přemýšlet nad tím, co sakra teď. Z těch bolístek měl ale pořádnou mlhu a nenapadlo ho zhola nic.
"Škoda, že jsme tak... daleko od nory," zaúpěl. Představa, že by musel v tomto stavu dojít až tam, byla děsivá. Ale co mu zbývalo?? Jeho opravdu Tim na záda nevezme. To už by byli dva pacienti. Ale kdo ví? Možná ho Timova dávka máku porazí natolik, že se odbelhat zvládne.

"Věřím, že i déle jak na chvíli," pousmál se. Nebylo by to krásný, mít svoje *vlastní* místečko? Kde by mohli trávit čas jen spolu? Jistě, Přízrační nebyli tak obrovská smečka, ale přesto! I v noře dokázal být pořádný humbuk.
Rovněž si lehl. Zem byla poněkud studená, ale na to si brzy zvykne. A navíc jistě nebude trvat dlouho, než si seženou kožíšky!
"Fakt jo?" podivil se. "Zajímalo by mě, kde skončil Ray..." zamumlal zamyšleně. Bylo zvláštní, že vlastně... zbyl tak nějak sám. I když, vlastně ne. Byla tu tamta... Verdandi. Ale furt to bylo divný. Jako malej by si nikdy nepomyslel, že Heltyr rod skončí takto.
"Nestraš," uchechtl se. Oni a ordo? Skoro až nepředstavitelné! "Ale tak..." začal, ale myšlenku už nedokončil. Napadlo ho, že Ordo nebyl už zrovna... nejmladší. V jeho pokročilém věku se už mohlo stát cokoliv. Zavrtěl hlavou. Radši se v tom nemotat.
"No... moc se s nimi teda nevybavuju," řekl opatrně, neb si jeho mozek hned vybavil tu vlčinu, kterou nejspíš spolkl oheň při požáru. Nebo taky ne. Kdo ví? Nejraději by předstíral, že se nic takového nestalo.
"Fakt?" zamrkal. Synovec!! "Uměl se aspoň chovat?" uchechtl se, snad aby utišil těch miliontero myšlenek, co právě měl!
Přikývl. Šmarjá, snad to celý dopadne dobře!! Anjelka si už v životě nezaslouží další tragédie.
"No, snad se jí brzy udělá líp, abys toho neměl tolik na práci," pousmál se a otřel se o Timcka hlavou. Timck si zasloužil menší workload!! Musí si taky někdy odpočinout.

"Ah... takže jsi tu asi nový, což?" odtušil. Cestování v týto zimě chtělo celkem kuráž, ale dotyčný asi neměl na výběr. Kdo ví, co ho tu sem vyhnalo, což? Pěkně blbá doba na to bejt sám. Ale typek nepůsobil, že každou chvíli lehne, takže na tom byl evidentně dobře. Alespoň prozatím, neb Harimu se moc nelíbilo, jak se na něj začal blbě ksichtit. Jo, tak nějak to očekával, ale přesto!
"Hezké, že jsi v šoku z jiných tlap, ale paroží nimlóga ti přijde naprosto normální," ušklíbl se. Jistě, parohy obecně mělo vícero jedinců, ale přesto! Cožpak tento vlk ještě nikdy nepoznal bizár? Kdo ví, z jakých krajů je. Hari si to mohl odůvodnit jakkoli, ale přestože byli norestští vlci různých tvarů a barev, kočičí tlapy byly žhavou novinkou! A nejspíše ne pro všechny líbivou.
"A ano, je to normální. Jakmile jsi v těchto horách dlouho... začneš se měnit. Pokud tě dřív nedostane nějaký větší a hladovější tvor." Jo, dělal si z něj tak trochu prdel. Blbý komentář za další blbý komentář, ne?

Hari se konečně rozhodl jíti pozdravit Anjel a její mimísky. Bylo načase, že? Už to byly celý dva tejdny!! Jen to bude poněkud trapné, hlavně kvůli jeho... nehodě. Byl z ní frustrován, ale dokud nepřijde na to, jak se toho zbavit, tak se holt bude muset naučit s tím žít. Navíc, Anjelka se mu určitě nevysměje a děcka taky ne. Ta na to byla ještě příliš malá!
Inu, vešel tedy do nory a vskutku, nová rodinka tam stále byla, včetně Roižna, což bylo trošičku awkward. Ale jen trošičku.
"Zdravím," pousmál se, "neruším?" Kdo ví, třeba právě přišel nevhod!! To by se pak hned samozřejmě spakoval pryč.

Harimu bylo poněkud nesympatické to, jak vlk celkem tajnůstkařil ohledně svých schopnostech. Takže buď byl naprosto k ničemu nebo měl naopak děsivé eso v rukávu. Tak či tak by to rád věděl, pochopitelně. Týpek chce k nim do smečky, přidat se do jejich velké famílie, tak by se mohl trochu víc v tomto otevřít, hm?
"A proč se o té představě teda nepodělíte?" optal se narovinu, ne však nějak agresivně. Byl opravdu tento vlk typem, že umí od všeho trochu, ale nic pořádně? Inu, možné to bylo.
"Jsem umbra smečky. Tedy bojovník," sdělil mu své povolání. "Těch nikdy není dost," dodal následně, a to zcela seriozně. Aikan je mrtvej, šéf stárne a co slyšel, tak se Kaza bude balit do Nihilu. Netipoval si však Kunína jako budoucího bojovníka. I když, kdo ví? Neměl by jeho fyzično podceňovat. Né každý Estrelák musel být bylinář, což?

Byla to už nějaká chvíle od doby, co získal vlivem chyby své magie tlapy irbisa. Stále si na ně nezvykl. Měl pocit, že v nich vypadá jako blb. Pochopitelně. V jakýkoliv jiných tlapách by vypadal jak blb. Ještě by mohl bejt rád, že nemá kopýtka či dokonce ptačí nožky. To už by tuplem nikam nedošel.
Jednu výhodu to alespoň mělo. Nebyla mu taková zima na nožky. A to se v těchto horách hodilo.
Bylo celkem nebezpečné tu býti, to dobře věděl. Přeci jen, v horách se vyskytovali šavlozubí irbisové, nimlózi a kdo ví co ještě. I to byl jeden z důvodu, proč šel na rychlý průzkum. Nedalo mu to spát. Musel vědět, jestli jich je víc.
Místo kočičáka či masožravého jelena na steroidech ale narazil na jakousi vlčí existenci. Dle pachu tulák. Díkybohu. Ještě, aby narazil na Azaryňana. Šel blíže k němu. Stavbou těla mu celkem připomínal Estreláky, ale barvou srstí už tolik ne. No jo, chudák holt na ně furt myslí, že! A proč asi.
"Zdravím," pozdravil cizince hezky ze slušnosti. A jak už bylo zvykem, v duchu se pomodlil, aby to nebyl nějaký další magor. "Co vy tu v horách?" optal se, neb by čekal, že běžné tuláčisko raději půjde někam, kde je... tepleji.

Hari už začínal být ready na přepadení super čuníka. Už cítil v kostech, že toto bude vhodná chvíle. To ale nevěděl, co se dělo o několik metrů dál. Uslyšel Roihovo zahalekání a na vteřinu ztuhl. Sakra. Probojoval se svým počátečním zamrznutím a podíval se, co se sakra dělo. A byl to opravdu děsivý pohled. Mladší kanec se s bytostným nasráním rozběhl proti Roihovi. A měl pocit, že ho brzy dožene. Sakra.
"Musíme ho zachránit!" sykl po svých kolezích a opět se otočil směr Roihu. Nemohl čekat na pokyny šéfů této akce, tady šlo o vteřiny. Byla to celkem sebevražda, ale hned se za chudákem bezprstým rozběhl. Toho si samozřejmě všimlo i starší prase, které už ale stejně bylo nakrknuté z jekotu Roihovo. I to začalo rychlým burácivým krokem jít na místo pozdvižení. Snad netřeba zdůrazňovat, že to byl průser jak mraky. Ale cožpak mohl Hari nechat Roižna zdechnout? Jo, sral ho a dělal pěkný kokotiny, jako třeba teď, ale to neznamenalo, že ho měl snad nechat pojít.
Jakmile se dostal do dostatečné vzdálenosti, začal po agresivním mladším samci hlasitě štěkat, aby rychle odvrátil pozornost. Pekelně blbej nápad. Ale věděl, že on má větší šanci zdrhnout jak Roižn. Normálně to bylo jistě naopak, ale typek s čerstvým zraněním asi daleko nedojde.
Jakmile si uvědomil, že po něm jde mladší kanec, ale aj ten starší ho má v hledáčku, tak si pomyslel to samé, co Roihu. A do hajzlu. Hned začal zdrhat a přemýšlet, co dál. Nenapadlo ho žádný zvíře, které by mohlo rozbít jednomu kanci hubu, natož oběma!! Jistě, nimlóg by mohl zandat nějakej kritickej zásah, ale se svým štěstím by se změnil akorát v jelena.
Jelen! To bylo ono! Když ho nemože sundat hrubou silou, tak čuníky aspoň může nalákat na místo určené. I když, místo určené teď bylo celkem pasé. Nejdůležitější bylo teď z toho vyjít živý. Zdrhnout. A jelínci uměli zdrhat dobře.
A tak se i proměnil. Rychle. Nedosáhl však těla jelena, ale nějaké gazely. Ale Hari neměl čas se zkoumat. Musel zdrhat.
A tak zdrhal, směr údolí. Měl pocit, že se mu proplétaj kopýtka, ale nesměl zakopnout. To by chudák skončil v rakvi!
Starý samec po chvíli zpomalil. Gazela na něj byla rychlá a navíc - už po ní šel mladší a silnější jedinec. A co kdyby tu byl ještě někdo další, že? Nějaké další ohrožení?
Hari si při běhu všiml, jak se k přibližuje ke skále. A to rychle. Bude ji muset rychle obejít. Pomyslil si ale, že kdyby to riskl a vyhl se jí na poslední chvíli, tak by náhlou změnu směru nemuselo mohutné zvíře zvládnout. Polkl a šel do risku. Jakmile se dostal dost blízko kusu šutru, tak na poslední chvíli změnil směr. Gazela Hari bohužel dostal smyk a pořádně hodil hubu a chvíli se kutálel dolů. Nejspíš však nebyl jediný, neb uslyšel náraz. Vrazilo prase do skály, či taky uklouzlo? Či to byl zvuk naprosto jiného původu? Nevěděl. Raději se ale změnil zpět ve vlka, neb v cizím těle byl příliš dlouho. A únava byla znát. Snad byl nějakej další kolega nablízku!

"Fakt?" řekl překvapeně. Jak čertík!! A od uhle špinavý k tomu! "To, abych se začal bát, v co se proměním příště," uchechtl se. Očividně to dnes byl bizárek vedle bizárku! A jen to ukazuje to, kolik tvorů na tomto světě je. Snad proto bylo obtížné se proměnit v toho jednoho konkrétního, kterého měl na srdci. Ale věděl, že se cvikem se přesnost podstatně zlepšuje.
Usmál se, jakmile dostal šťouchanec čumákem do ramene. "Tak pro tebe zůstanu věčně při zemi." Tim už za život dostal infarktů dost, ještě, aby mu přidělával další!!
"Je fakt, že jsem celkem unavený, ale když trénuju, tak aspoň ty tři proměny po sobě dávám. Ale pak přestanu, slibuju." Bylo mu jasné, že si Timek dělal starost, a byl za to rád. Hřálo to na srdíčku! A nerad by mu přidělával další starosti.
A tak došlo k další proměně. Měl radost, když slyšel Timovo potvrzení, že se dostal opravdu blízko. Tak přeci jenom to cviko k něčemu bylo!! Příště... příště se to třeba fakt povede.
Následně si Hari ve své podobě hezky pohrál. Bylo fascinující, jak se kočky oproti vlkům celkově jinak pohybovaly. Tak agilně! Ale brzy mu bylo jasné, že toto tělo nebylo stvořené na dlouhé výdržové běhy. Ketka holt svou kořist neuštve. Musí ji pořádně přepadnout!
Samozřejmě se pak po chvíli proměnil zpět. Tim měl pravdu, měl by si odpočinout, sám to cítil. Už nebylo moudré se násilím držet v jiné formě.
A pak se to stalo. Hari na zemi a změna jeho paciček.
Hari měl co dělat, aby chudák nevyjeknul, když Tim vzal jeho nové tlapy do těch svých. "Všude... všude!" zalapal po dechu. "Jako kdyby mi hořely!"
Bolest to byla pro něj hrozná a svým způsobem neznámá. Asi se těžko dalo divit. Měl přeci jen tlapy úplně jiného zvířete! Tlapky s jinou stavbou! A navíc vypadaly podstatně větší jak ty vlčí. Zalapal po dechu. Proboha, co teď s tím? Jak se toho zbavit?? Nejraději by si je uřízl, ale to nepřicházelo samozřejmě vůbec v úvahu. A nejhorší na tom bylo to, že toto se mu nestalo poprvé. I ty parohy získal díky magii. Daný incident se stal léta letoucí zpátky a furt je má... Znamená to, že i tyto tlapy bude mít navěky? To snad ne! To nejde!

Přikývl. Jo, dávalo by smysl, kdyby Hari v podobě ketky slyšel od Tima jen štěkot, ale nebylo tomu tak. A byl za to rád. Ač by bylo nepochybně zajímavější rozumět tomu, co si mezi sebou špitají myšky, ale... To by se pak cítil víc jako zvíře než jako vlk. A to by ho děsilo. Nechtěl se cítit jako cizí tvor, ale jako on sám!
"Zajímalo by mě, jak vypadá kraj, ve kterém to zvíře žije," pravil. Takový teplý místo u nich je snad jen u moře a v poušti, a to né vždy! Celkem ho mrzelo, že nikdy dané místo nespatří. Muselo být fakt... zajímavý.
"Taky mě to celkem mrzí, nebudu lhát. Ale vlk nemůže mít vše, že?" uchechtl se. Holt si může prostě vypomoct leda vodním odrazem, ale co si budem, aj ten stojí za prd. By hoši museli ukrást nějaké zrcadélko z Kultu! Ale riskovat krk kvůli tomu snad ani jeden nechtěl.
Následně došlo k již řečené proměně tam i zpět.
"To bylo až tak špatné?" zamrkal, když Tim sdělil, že toto zvířátko nebylo zrovna lichotivé. Ach ne!! Nechtěl před Timem vypadat jako nějakej smradlavej fuglísek!
"Medvídka?" řekl překvapeně. Jako medvěd se teda vůbec necítil! Božínku. Zvířena tohoto světa byla fakt plná záhad. Šílený. Jak moc mohl být tento svět velkej a rozsáhlej? "Na šplhání po stromech si asi ještě moc netroufnu v jakékoli podobě," uchechtl se. V návalu adrenalinu? Jistě. Ale jen tak?? Ještě by si narazil frňák!
Škoda, že ani jeden z nich neuměl psát. Tyhle vědomosti mohly mít hodnotu zlata, přátelé!! Cožpak by si mohl průměrný brložan říct, že na vlastní oka spatřil nějakýho binturonga?
Oklepal se. Už cítil únavu z magie, ale byl si jistý, že aspoň jednu proměnu ještě dá. Pak si bude muset odpočinout. "Tak... do třetice všeho dobrého?" pousmál se. Nemyslel si, že se to podaří. Evidentně to bylo složitější, než si myslil. Ale lepší makat než nemakat vůbec!!
Zavřel tedy oka a začal se opět pekelně soustředit. Něco mu říkalo, že určitě dojde k nějakému posunu. Musí! Brzy bude totální expert na ketky. A bude se ho bát celej Norest! Ať jako hlavní umbra za něco stojí.
A opět se proměnil. Otevřel oka. K jeho zklamání byl opět menší, byť stále větší jak předešlé dvě šelmy, a křídla necítil. Jakmile se ale podíval na své packy, tak se zarazil. Ty nožky vypadaly úplně stejně jak ty šavlozuba! Ano. Harimu se podařilo změnit v irbise, ale v toho obyčejného. Švihl ocasem a podíval se hned na Timka. Že by posun?! Teď se nechtěl hned změnit ve vlka, ne. Chtěl tuto podobu... Okusit. Seznámit se s ní hloubš. Začal utíkat kolem. Byl skoro až v šoku jak... snadno to šlo. Jako kdyby se nepohyboval po hloupým sněhu, ale po obláčcích! Panejo... Jestli se podobně cítí i ten mega irbis, tak se nedivil, jak byl nebezpečnej. Rychlý pohyb po sněhu? Ta barva kožuchu? Tvor do zimy jak stvořený. Chtěl ještě zkusit další věci, ale už cítil vyčerpání. Ne! Ještě chvíli!
Přikrčil se a na zkoušku vyskočil. A skoro se až lekl! Šelma skočila tak vysoko, že měl fakt pocit, že na chvíli letí. Božínku, snad nevylekal Tima!! Dopadl na zem a pohlédl na svého přítele. Už se musí proměnit zpět, jinak ten bolehlav nedá. Joo, kdyby se v irbise proměnil hned napoprvé, tak by si mohl poskakovat podstatně déle, ale bohužel.
Proměnil se tedy zpět ve vlka a udělalo se mu naprosto mdlo. Hlava ho bolela, cítil únavu, ale to nebylo vše... Cítil i ukrutnou bolest v nohou, respektive v tlapách, že ho to srazilo na zem do sněhu.
"Auauauauau!" zajíkl se bolestí. Měl pocit, že jeho všechny čtyři tlapy jsou v jednom ohni. A až teď měl odvahu otevřít oka a podívat se na ně. Byl by mnohem rád, kdyby měl oka zavřená, protože to, co viděl... Opravdu nečekal. Už neměl tlapy vlčí, ale tlapy irbise.

Hari se z těch slov skoro až zastyděl! Jako kdyby si tento dar nezasloužil. Nu, byla pravda, že tato magie byla... dobrá. Lepší jak mnohé. Díky ní měl tolikero možností, jak poznávat svět, jak se bránit... "Je to určitě zvláštní. Ale taky celkem náročný. Jak je vlk zvyklý na své tělo, tak může být zvláštní jakoby přepnout do něčeho jiného," pousmál se. Třeba jak se kdysi proměnil v hmyzáka, to ani nevěděl, kde je nahoře a kde je dole!! Nikdy více, přátelé. Nikdy více. Složená očka nejsou pro každého. "Je to tak. Jak v podobě srny pochopíš, jak vnímá svět, tak se ti celkem změní pohled na lov." Žádnej venator nebyl, ale to neznamenalo, že čas od času nešel něco chňapnout! Smečka potřebovala každou pomocnou tlapu, hlavně teď v zimě.
Ustaraně po proměně zpět pohlédl na Timka. "To chápu, ale nemusíš se bát... Sice jsem vypadal jinak, ale uvnitř jsem to byl furt já. Jinak co se týče tvé otázky, tak jsem ti rozuměl, ale jak jsi slyšel... Tak jsem ti nic říct nemohl. Taková menší nevýhoda. I když, asi by bylo podezřelé slyšet kočku štěkat," pověděl Timkovi, přičemž se ke konci uchechtl.
"Jo, ta srst dávala smysl... Hodně brzo mi začala být zima, takže tohle zvíře určitě nežije v horách někde na severu," odtušil. To, že byla menší, se dozvěděl rychle. Byly všechny kočky až na toho šavlozuba malé? Pochyboval o tom. Určitě existovaly i velké bestie. Možná i větší, jak ten irbis. Děsivá myšlenka. Kočičák byl sice menší jak Hahari, ale přesto by ho zvládl vymazat ze seznamu postav. "Moc ti děkuji za popis," pousmál se a následně se protáhl. "Zkusím to ještě jednou," řekl rozhodně. Jinak se to nikdy nenaučí, že? Nekecat a makat! Nevěděl však, kolikrát se ještě za tento session zvládne proměnit. Velice ambiciózní by bylo se pokusit čtyřikrát... Ale nechtěl, aby se mu něco stalo. A navíc, takový delulu nápad by Timck určitě rychle zatrhl.
Inu, Hari se pokusil proměnit. Bohužel mu do toho vidle hodil náhlý větřík, který mu celkem pocuchal soustředění se. Nebo to byl jen cope, proč se mu to nepovedlo? Proměnil se totiž v tvora, který průměrnou kočku moc nepřipomínal. Měl delší čumák, kulatá očka, dlouhou tmavou srst a od pohledu silný ocas. Podíval se na své packy. Nevypadaly vůbec jako ty, které měl v předešlé podobě. Šly mu vidět i drápy! Tohle žádná ketka nebyla. Jednalo se vlastně o binturonga, ale cožpak to mohl vědět? Podíval se na Tima. No to se před ním teda znemožnil!
Rozhodl se, že nemá smysl dále lebedit v tomto zvířeti a proměnil se zpět ve vlka. Úplně se mu zamotala hlava a udělalo se mu na chvíli nevolno. "Uf.... Co to bylo?"

Pousmál se. Ještě řekněte, že taková slova na srdíčku nezahřejou! Si pište, že zahřejou. A to je v týto zimě fakt třeba. Teplo na srdíčko bylo snad důležitější než teplo na ostatních místech!
Čas zodpovědět na otázečky! Hari byl za ně velice rád. Jistě, mluvit o tom nebylo zrovna snadné, ale byl rád, že se Timek fakt zajímal. "Vnímám svým způsobem... jako to zvíře. Když se změním v jestřába, tak vidím jako jestřáb, slyším jako jestřáb a mám čich jako jestřáb. Co se týče čichu, tak je to pro mě vždy šok. Jako kdybych o něj v ten moment přišel. Jako pták necítím vůbec nic. A co se týče medvěda... Tak první proměny bylo pro mě celkem těžký jako medvěd chodit, jak mají úplně jiné tlapy." No, díky bohu, že tu otázku pochopil trochu jinak. Jinak by si vzpomněl na to, jak se v podobě nimloga choval jak zvíře a, no... Bylo asi pochopitelný, že by nerad Timka takto strašil.
"Taky jsem zvědavý," pousmál se. Kdo by nebyl, že? O to víc ho i zajímalo, jak to vypadá v jiných zemských končinách. Možná jsou někde i lítající ryby, nebo tak!!
Nu, a pak nastala proměna. Hari se zmenšil, a to celkem podstatně. Bylo zvláštní být menší jak Timck!
Podíval se na své packy a následně si zívl, čímž odhalil děsivě velké zoubky na takovou ketku. Pak uslyšel Timovu otázku. "Ne," řekl. Ale pro Tima se ozvalo jen roztomilé mňouknutí. No jo. Hari teď vypadal jako všechno, jen ne jako nabušený big boi! Ale nemyslete si, i tahle ketka byla schopna udělat paseku. Friend shaped but not a friend.
Oklepal se. V podobě této ketky mu začala být sakra zima. Rozhodl se tedy změnit zpět ve vlka.

Jednoduchý úkol to vskutku nebyl. Nestoři sice byli velice chytří, ale... sví. Hariuha nepochyboval o tom, že tato slepica ví, co se po něm chce, ale přesto se aktivně rozhodne, že poslouchat prostě nebude.
"To teda. Jiná zvířata by se asi trénovala hůř, ale abych pravdu řekl, moc o tom nevím. Vlastně ani nevím o mnoha vlcích, co by nějakého... mazlíčka měli." Až na Anjel, samozřejmě. Ale ta byla z jiného vesmíru. Anjel mělo rádo *každé* zvířátko. Až na jistou škaredou kočičku.
"Tak těmito slovy našeho orda asi moc neoslovíte," uchechtl se. No jo, dobře si pamatoval na svou přijímačku! Výslech, co málem skončil popravou v podobě úkolu!! "Respektive určitě bude chtít slyšet, co vám jde. Jestli boj, lov, léčení, takové věci. Něco, čím dokážete smečce přispět," vysvětlil mu.