Príspevky užívateľa

"Dobře," vydal ze sebe a nadechl se. Snažil se nad tím přemýšlet, ale prd mu dával smysl. Jak se něco takového stane z lehnutí do kytek? Staly se i divnější věci, pravda, ale toto bylo takové... Sotva měl slov!
"Zkusme jít od těch kytek co nejdál, třeba se pak změníš zpátky," navrhl. Určitě tu byla nějaká cesta zpět, o tom byl přesvědčenej. A kdyby ne... Tak by to bylo špatné, samozřejmě. Ale ač by to Toshiho teď určitě neuklidnilo, tak jsou i o dost horší osudy, jak permanentní změna pohlaví, že?

Jakmile si Aria lehla, tak mu došlo, že by měla být řada na něj. Inu, co ale udělat? Jistě, pořádnou magii měl jen jednu, ale ta byla plná možností! Rozhodl se tedy se změnit v nějakou šelmu. To přeci trénoval s Timem, že? Takže byla malá šance, že by něco zpackal, plus byl dobrý nápad se udržet v kondici.
Představil si tedy ve své hlavě obraz kočkovité šelmy a pak se proměnil. Konkrétně získal podobu levharta. Nejednalo se o největší či o nejzajímavější šelmu, ale přesto byla pro toto prostředí cizí, exotická, plná otazníků. Protáhl se a jakmile tak udělal, rozběhl se ke stromu a s kočičí lehkostí na něj vylezl. No jo, to by jako vlk neudělal ani ve snu!!

Válka s Kultem, no to by jim ještě chybělo, co? Zadoufal, že na toto nikdy nedojde. Nevěděl, jaký mají kulťané výcvik, ale aspoň Přízrační byli tak trochu v nevýhodě, vzhledem k tomu, že moc válečníků opravdu neměli.
Podíval se vřele na dítko. "Tak půjdeme spinkat, dobře?" řekl jemně a opatrně vzal malou do tlamy. Rozhodl se ji uložit do jeho pelechu, který si tu jistě s Timkem udělal. Pohladil ji po hlavičce a pak se vrátil zpátky k Timkovi.
"Nevíš? Dobře, v tom případě bychom ji měli pojmenovat co nejrychleji," špitl, aby nevyrušil malou z odpočinku. "Pojmenujeme ji zase po nějaké rostlině?" ujistil se, kdyby náhodou byla změna plánu. Jméno po zvířátku či kameni taky byla možnost, že?

Hari rychle zavrtěl hlavou. No to mě snad štípněte. Co se to poslední dobou furt dělo? Normálně by si řekl, že jen špatně slyšel, ale to by pak i Toshi neměl takovou reakci.
"Jste v pohodě?" zeptal se zaraženě. No moc nevěděl, co může způsobit změnu hlasu. A... změnu pachu. Možná to byl zas nějaký jeho feverdream!! Ale zatím každý jeho feverdream byl stejně realitou.
"Dotkl jste se něčeho?" ptal se. Samozřejmě si vzpomněl na ten podzimní incident, kdy kontakt s nějakou cetkou způsobil divný věci.

Hari byl na rutinní obchůzce hranic. Byl tu poslední dobou docela podezřelý klid. To se ale brzy změní, že? Jakmile oficiálně najdou nebohého Guláše. To se mu pak na klid a mír bude vzpomínat!
Při své cestě spatřil Toshiho, jak ležel mezi sněženkami. Uvědomil si, že vlastně dotyčného okřídlence takřka nezná. Věděl akorát, že je to otcem Ravonnyho, kterého cvičil! Přišlo mu tedy jako dobrý nápad s vlčkem hodit menší řeč.
"Zdravím vás, Toshi. Jak se vám daří?" začal zcela obyčejným smalltalkem. V tom ale trochu zarazil. Toshi... Byl najednou cítit trochu jiným pachem. Né, to se mu určitě muselo zdát. Asi známka přepracování. Měl by se už začít šetřit!!

Hari byl naštěstí stále v časoprostoru před smrtí Guláše, neb se ještě nedohrála do zdárného konce. Což znamenalo, že ho ještě nepřepadla *deprese*. Hluboká, hluboká deprese.
Místo toho byl na cestě mimo území, v Kotlině. Jen menší cestička, že? Nechtěl se tu zdržovat dlouho. Byla zima a byl jediný smečkový umbra. Zatím, alespoň. Ravonny určitě dokončí svůj výcvik do zdárného konce, že? Ale i to nebude do budoucna stačit. Inu, nedostatky se ale daly očekávat. Přízrační nejsou smečka rváčů, ale vědců a mediků! Ještě někdo ty mozkovny musí taky živit a chránit.
Při svých toulkách, kterých se účastnil i nestor Zlomysl, narazil na jakousi zvláštní vlčici. No, zvláštní. Vypadala naprosto obyčejně, ale přesto z ní měl jakýsi zvláštní pocit.
"Zdravím. Jen procházím kolem," upozornil na svou přítomnost dotyčnou. Nevěděl, jestli měl zrovna náladu se vybavovat. A doufal, že Zlomysla nenapadne nějaká blbost. Třeba dotyčnou začít buřit.

Hari se při cestě cítil naprosto vyřízený. Jeho tělo křičelo o přestávku, ale nemohl si ji dovolit. Věděl, jaké mohou být následky. Ale raději mít zase kočičí tlapy než jiný neštěstí, co? Nedalo se nic dělat.
Jakmile se mu ale začalo dělat temno před očima, tak byl nucen přistát. Bohužel nebyl s to dorazit do tábora, ale aspoň to zvládl na kraj území, že? Úspěch. Až na to mrtvé tělo.
Jakmile přistál na zem, tak položil tělo Guláše na zem a proměnil se zpátky ve vlka. Ukrutná bolest a únava, měl hodně co dělat, aby neomdlel. Ale musel ještě vydržet. Ještě chvíli.
Začal co nejhlasitěji výt. Ano, někteří budou muset opustit bezpečí tábora, ale bohužel to bylo třeba. Berry byl stále v nebezpečí a bylo třeba sehnat další vlky. A... oznámit ostatním tragické úmrtí. V tomto stavu totiž opravdu sám Guláše dál neponese.

Na slova Ivarova jen pokýval hlavou. Radši to už dál nekomentoval, nebo bude mít taky brouka v hlavě. Koncept žravého roje mu přišel absolutně šílenej. A ještě šílenější by bylo, kdyby to fakt byla pravda. Ale ne, ne, nemůže být! Nic takového neviděl ani na pláních, natož v horách? A aby to žralo savčí maso?
"Buďte opatrní. Hlavně nepřeceňte své síly, potřebujem vás," kývl na ně. Ti dva žádný umbrové nebyli, ale máčky taky ne. Zajisté si poradí, že? Budou muset.
Hari se zhluboka nadechl a začal se soustředit, představoval si intenzivně obraz irbise, ve kterého se chtěl proměnit. A tak se i stalo. V kočičí podobě si protáhl křídla a tělo vůbec. Zamířil následně k mrtvému zuboženému tělu a popadl ho. Jediné štěstí, že Guláš byl drobným jedincem. Takového Ivara by opravdu neunesl.
Naposledy se podíval na dva rimory a vzlétl směrem na území. Snad se tam dostane v celku.

Ah, jaké to nepříjemné dumání, když ani jedna možnost nezněla zrovna jako značka ideál, co? Podíval se na Ivara a Roižna. "V tomto jako jediná možnost je proměna v irbise. Měl bych ji zvládnout korektně, už jsem to cvičil. Jak dlouho realisticky vydržím, je otázkou, ale snad dost dlouho na to, abych si podstatně zkrátil cestu. Nejspíše to risknu takto. Kdybych měl sám tahat tělo po zemi, tak budu snazším terčem, hlavně protože budu hůře vnímat okolí a predátoři snadno pochytí pachovou stopu. Co se stopy týče, tak bychom se měli vydat na cestu co nejdříve, nejlépe hned. Kdo ví, jací tvorové už ucítili mrtvé tělo Ghu'lasse." Inu, každá metoda byla riziková. Bral to taky tak, že jako irbis se dostane do tábora rychleji a ergo rychleji sežene posily. Jenže nemohl dobře odhadnout, jaký kus cesty mu pak bude zbývat. A jestli ho pak něco nedostane. Ale dostat ho může něco i tak, he? Kdyby ho při tahání mrtvoly vyčmuchal nimlog, tak by byl cooked tak jako tak.
"Některé kočky si třeba rády hrajou se svým jídlem. Fakt nevím, je to zvláštní. Přijde mi ale velice nepravděpodobné, aby nějaký nový druh hmyzu, v horách k tomu, byl schopen udělat toto. Zabít vlka. Už sotva průměrný brouk dokáže prokousnout kůži. Myslím, že příčina bude jinde. Každopádně určení příčiny smrti stejně musíme nechat na medikovi, ti toho ví o dost víc jak my. Ale... na místě jim samozřejmě předám veškeré informace, co máme." Domníval se, že Ivar byl příliš fixovaný na jedné random myšlence, která ho napadla. Vlkožravý hmyz!! V horách k tomu! Těch šmejdů by navíc muselo být tolik, že by aspoň někde při cestě byly další indicie jejich existence, né? Nevylučoval ale možnost, že příčina smrt byla jiná, jak mord irbise.
"Pokud je to vše, tak bychom měli pokračovat v cestě."

"Ano, zachránit živé by bylo samozřejmě ideální. Proměněný ale vydržím už jen chvíli a nevím, jestli by to mohlo stačit. Ale co pak vy dva? Irbis tu stále někde v okolí může být a mrtvé tělo stále může přilákat něco dalšího. Možná i něco horšího. Troufáte si na to? Poradili byste si?" Aby pak náhodou nezemřeli všichni tady, že? Roiha a Ivara by dostal trpělivý irbis a co se týče Hariho... Jestli by ho vyčerpaného po magii taky zastihl nějaký predátor, tak by s ním mohl být taky ámen. Pak by nebyl kdo by v táboře podal report a tím pádem by chudák Berry neměl šanci na nález už vůbec. Ach jaj. Jaká to prekérní situace.
Pak se taky blíže podíval na tělo. "To opravdu nevím. Ale jak říká Roihu, nemyslím si, že by udělali takovou paseku za tak krátkou dobu. A i kdyby... Pokud brouci začali svou činnost, tak by tu musel být už nějakou dobu." A další problém byl ten, že u zmrzlého těla fakt moc hmyzáků neviděl. Nemyslel si ale, že byl Guláš mrtvý nějakou dobu - moc by to nedávalo smysl z časového hlediska. Jejich pouť za šiškama opravdu nezačala týden zpátky, že?
"Proč se vlastně ptáš? I kdyby za některé rány mohl hmyz, tak určitě nebyl příčinou smrti." A proč? Protože by to nedávalo smysl!! Jakej hmyzák by sežral vlka? Živýho k tomu?

"To bychom měli, ano," zareagoval na slova Ivarova. Teď měli před sebou dilema ohledně následujícího postupu. Bylo několik možností. Buď nechat tělo Guláše tady a hned jít hledat Berryho, který *snad* ještě žije, nebo vzít tělo a jít pro posily. Nebo něco mezi tím, že? Kdyby se třeba rozdělili, ale jak Roihu říkal, tak to nebyl úplně dobrý nápad.
"Ale cesta s tělem do tábora potrvá nějakou dobu. A ta doba může být kritická ohledně přežití Berryho," povzdechl si. Měl nervy, ale snažil se zachovat chladnou hlavu, tak přemýšlel nahlas. "Pokud se ale vydáme hledat Berryho hned teď, tak si můžeme být jistí, že o tělo Ghu'lasse přijdeme. A může být absolutně kdekoli, protože... soudě dle stavu těla, tak určitě nezemřel pár minut zpátky. Možná nakonec opravdu bude lepší tělo odnést. Jak bychom byli mimo nebezpečí hor, tak bych se proměnil, doletěl do tábora a našel posily, letce. Nebo máte lepší nápad?"

Hari měl podstatně větší štěstí jak Mornie. Onen osudový incident mu v dnešních dnech sotva přicházel na mysl. Když si ale přeci jen vzpomněl, tak se mu udělalo nedobře. Kvůli jeho činu dost dobře uhořela azarynská vlčice. Tehda hodně copoval, že to byl omyl a hlavně - dotyčná zaútočila první! Za onen požár si ale už víceméně odpustil. Nemělo smysl mít neustále hlavu v minulosti a trápit se nad něčím, co už nezmění, že?
Toho dne byl také na lovu. Už byl ale příliš daleko od hranic smečky a bylo moudré se otočit a jít směrem zpátky, v tom ale slyšel jakési pokřikování. Zachvěl se, protože mu tento hlas přišel povědomý, ale to se mu dost dobře mohlo zdát, že? I přes svůj lepší úsudek šel směrem, odkud se povyk ozval. A pak... ji spatřil. Byla to ona, ta, o které si myslel, že je mrtvá. A vypadala opravdu zuboženě. Za to mohl celé on? Proboha. A to už vůbec netušil, co se stane teď!

Hari vztekle vrčel na syčící okřídlenou kočku. Zadoufal, opravdu moc zadoufal, že ke střetu nedojde. Sice byli ozbrojení, ale Ivar ani Roižn nebyli žádní velcí rváči. K další tragédii mohlo snadno dojít.
Irbis výhrůžně otevřel tlamu a roztáhl křídla, aby vypadal větší. Vypadal rozzuřeně, ale ne zdaleka jak ten, na kterého narazili rok zpátky. Začal couvat. Soudě dle špinavé tlamy si nejspíše pochutnal dost. Snad proto raději ustupoval?
Běloch dál výhružně na irbise štěkal, aby ho zahnal pryč. Kdyby to byl nimlóg, tak by akorát působil směšně. Irbis byl ale menší jak on i jak Ivar a spoléhal hlavně na nečekané útoky ze zálohy. V tomto konfliktu byl v nevýhodě a jakékoli vážnější zranění by dost dobře mohlo znamenat smrt. Snad proto šavlozubý tvor nechal mrtvolu mrtvolou a vzlétl nakonec pryč.
"Stále dávejme pozor, může se kdykoli vrátit!" Hari určitě nezněl klidně, ale jak by mohl? Každopádně hned na to přiběhl k tělu Guláše. Tak zohaveného vlka neviděl opravdu dlouho. Bože můj... Snad netrpěl dlouho.
"Tohle jeho rodina nesmí vidět..." zachraptěl. Věděl však ale, že Guláše budou chtít vidět, ať to stojí, co to stojí. Být na jejich místě, byl by stejný. Pak si ale něco uvědomil.
"Berry! Kde je Berry?!" Sakra.

Harimu se ulevilo, že našli stopu. To byla ta dobrá zpráva, že? Ta špatná byla... Že ten pach byl celý špatně. Připomínalo mu to ten den, kdy našel mrtvé tělo Aikanovo. Pach mrtvoly.
Ne! Určitě se mu to jen zdálo. Jen zas myslel na nejhorší! "Pospěšme si," řekl, ač by si rád vydechl. Naštěstí to nebylo první Hariho rodeo. Únava z magie ho za chvíli přejde a co se bolesti svalů týče... Tak zažil i horší. Navíc tu nebyl sám! Sice ani Ivar a ani Roižn nebyli kdovíjakými bojovníky, ale... Úplně marní taky nebyli, že?? Že?
A tak se naše trio blížilo k jehličnanům, kde hoši nejspíše šišky sbírali. Sbírat šišky do hor... Jak je taková kravina mohla napadnout? A jak se jim to mohlo odkejvnout? Furt mu to přišlo jako takový bizár, že si myslil, že za tím bylo něco jiného.
Jak se ale blížili k destinaci, tak čím dál tím více bylo jasný, že Roihova poznámka byla více než pravdivá. Pach mrtvoly, krve a ještě něčeho - něčeho rovněž známého.
"Ne, ne, ne..." Opravdu přišli pozdě? Nebo ho jen čich šálil? Ale že by šálil všechny tři? To bylo bohužel velice nepravděpodobné. Bušilo mu srdce a adrenalin mu dodával energii. A ta očividně bude třeba, neb jakmile překonali několikero spadlých stromů, tak se jim naskytl pohled na mrtvého vlka. Sotva vlastně šlo poznat, že šlo o Guláše, jak byl... naprosto znetvořený. K nepoznání. A u jeho těla byl hladový irbis, kterému Guláš (či guláš?) vidno zachutnal.
Přišli pozdě.
"Vypadni odsud!" štěkal agresivně na zvíře. Ne, nemyslel si, že mu bude ta bestie rozumět, ale doufal, že bude mít dostatečný rozum na to tělo nechat být a utéct. Přeci jen, byli v početní převaze. Hari viděl naprosto rudě a nejraději by kočku stáhl z kůže, ale nemohl si dovolit bezmyšlenkovité útoky. Ty zuby totiž nebyly žádná sranda.

Zamrkal. Toto fakt nebyl sen, ale celá tato situace opravdu zněla jak z nějaké bizarní noční můry. "Bože můj," vydechl tiše, skoro až rezignovaně. Není nad to se probudit do nějakého bizáru, že? "No tak snad se nevrátí s chutí po krvi," švihl ocasem. No měl vůči Kultu předsudky, co si budem. Určitě si myslel, že mimiskovi bude lépe tady - v lese, na svobodě. Bez víry v nějakého panáčka. Každopádně vstal z pelechu a šel blíže k drobkovi.
"Ahoj, maličká. Ano, mám něco na hlavě! Říká se tomu paroží," pokýval hlavou a tlapkou se svého rudého paroží dotkl. Ano, edukace!! Musí dítku učit novým slovům!
Pak ale obrátil pozornost zpátky na Tima. "A víš, jak se malá jmenuje?" zeptal se. Rád by ji oslovoval jinak jak maličká, že. Dlouho totiž mrně nebude!