Príspevky užívateľa

"Myslím, že posledně těch překvapení bylo až až," ušklíbl se. Stačilo! Zasloužili si pauzu. Pauzu, klid a mír. A pořádně dlouhej a ničím nerušenej spánek. To by bylo boží. Sice se nemohli ani teď flákat, ale mohl aspoň snít, no né?
Jakmile Tim pozitivně identifikoval šutry, tak rovněž přidal do kroku. Byl zvědav. Samo od sebe by ho asi nenapadlo zkoumat skály. Ještěže toho Timka má!
"Taky ne," potvrdil jeho slůvka, jakmile si rovněž očichal okolí. Normálně by si pomyslel, že by za tím převisem chrápal medvěd, ale toho by nepochybně cítili. Nevoněli zrovna po růžích.
"Pojďme se podívat," řekl tedy a šel k místu, kde by mohl být ten onen převis. A opravdu se ten snížek zdál čerstvější!
"Snad to nebude doupě, do kterýho se vlezou akorát dvě myši," řekl si spíše pro sebe. Byl to velkej chlapec, takže nějaké klaustrofobní jeskyně nebyly zrovna pro něj.

"Samozřejmě," přikývl. Joo, čištění hlavy... To chudák potřeboval. Nějak se zaměstnat! Nemyslet furt na špatný věci! Ale to bylo těžký, že. Makat, když má vlk před očima sežranýho kolegu nebylo dvakrát ízy. No, alespoň Ryumee neměla nějakej vydeptanej tón. Sic byl falešný, ale to mu tolik nedocházelo. Teda, jistě by mu to došlo, kdyby nad tím přemýšlel; kdo by byl v těchto dnech pohodovej?
"To bych byl rád," pousmál se. Aspoň se bude cítit užitečně. Nebo právě naopak. Pokud hledání blbostí vyžaduje jemnou motoriku, tak ze sebe udělá akorát blbečka.
"A co mám konkrétně teda hledat?" zeptal se, ať má chudák představu, co má dělat. V létě by měl asi představu, že by moh' sbírat kytky. Ale teď v zimě? Neměl tucha.

Zanedlouho si všiml, že tu nebyl sám. Jak již bylo zvykem, zadoufal, že to nebude další divnotýpek. Na ty byl za hranicemi skoro magnetem.
"Zdravím," pozdravil ho poněkud zaraženě. To byl... pěkně zvláštní uvítací vtip. Ale to nebylo jediné, co ho zarazilo! Ty rohy, postava a hadry? Celkem mu připomínal Timcka a Ryumee. Ale jen trochu.
Naštěstí řeč velmi brzy přešla na jeho kuře, takže nenastalo žádné trapné ticho.
"Že? Ještě jsem tu takového neviděl," řekl. Zlomysl se podíval na vlka. Skoro až v očkách se mu blýsklo! Měl totiž velice rád rohy a hadry. A řetízky. Cokoli, s čím by si jeho zoban mohl pohrát. "Jen dokáže být... hodně divokej," varoval ho preventivně. No jo, mít divokého papagáje s takovým zobákem mohlo bejt celkem děsivý. Hlavně, když příležitostně žral i masíčko. Zmetek.
"Jak že se jmenujete?" zeptal se. "Já jsem Hariuha."

"Moc ti děkuju, Anjel. Fakt si toho cením," kývl hlavou. Nechtěl ji však zatěžovat, hlavně, když má sama tunu starostí. Bylo by to sobecké, myslil si. Sama bude určitě potřebovat hodně pomoci!
"No jen aby," uchechtl se. Hlavně, aby to neskončilo jak se zlobivým Guláškem, že! S Guláškem, který byl častěji s Timem jak s vlastními rodiči. Ale pochyboval, že by se něco takého stalo. Anjel působila, co se mateřství týče, velice dedikovaně. Určitě by je nezanedbávala! "Ale jestli budeš na chvíli potřebovat pomoc, tak stačí říct." S děcky nebyl nejlepší, ale aspoň něco, no né?
"Oh... jasně." Na vteřinu ho přepadla vlna melancholie, když si vzpomněl na tragické úmrtí Anjelčiných novorozenců. Nedalo se divit, že měli své pochyby. Něco takového vlka poznamená skoro na celej život. Jaká by měla zesnulá děcka povahu? Životní příběh? Magii? Povolání? Kdo ví. Kdo ví...
"To teda," okomentoval s úsměvem poznámku o Roihovi-juniorovi. Nepotřebujeme dva takové!! Ale to Anjel říci nemohl, že. "Počkat, Roihu fakticky chtěl děcka pojmenovat po sobě?" dodal překvapeně, když si pořádně uvědomil, jak divně to znělo.

Hari byl rád, že ho Timck na chvíli vytáhnul ven. Co si budem, potřeboval to. Tedy, né, že by se flákal! Ale šel na něj takový splín. Přepracování a samá tragická událost! Bylo snadné v této zimě propadnout chmurům. To si ale nemohl dovolit. Musel býti pro smečku silný! Hlavně, když přišli o dalšího umbru.
"Fakt?" střihl ouškem. Snad tam nebude spát nějaký medvěd... Ani by se nedivil. "No, asi bychom to mohli prozkoumat..." Hlavně z bezpečnostního hlediska. Chudák už začínal být celkem paranoidní.
Při chvíli chůze si všiml nějaké skupiny větších šutrů. Že by dorazili na místo? Nebo měl Tim na mysli něco ještě dál? "Je tohle ono?" optal se.

Hari byl zamyšlen a tak nějak zpracovával to, co se v posledních dnech stalo. Tady v lese se odehrálo kočičí vraždění. Možná by někde ještě našel zaschlou krev na nějakém stromě. Anjel málem umřela a teď za pár dní má sama dát novej život jejím děckám. Bylo to neuvěřitelný a byl rád, že to chudera nějak zvládala. Aikan takové štěstí neměl a obraz jeho rozežrané mrtvoly už z hlavy nevymaže.
Jeho mazel Zlomysl se ho snažil rozptýlit, ale jaksi marně. Sotva si i všiml v lese Ryumee! To by byl trapas, nepozdravit lexe smečky, že?
"Zdravím," pozdravil ji. Byl překvapen, jak mrtvě zněl. "Je třeba s něčím pomoci?" optal se a fakt se snažil, aby nezněl jak mrtvola. Šlo vidět, že lex něco kutí a když už tu je, tak se zeptal, že.

Harimu se rány hojily dobře. Měl štěstí. Při potyčce se šavlozubem se mohlo podělat kdeco. Nemusel už ani žít. Ale stále žil. A stále měl v paměti až moc živý obraz toho, co se může s vlkem stát. Ze smrti Aikana mu bylo celkem smutno. Byl to jeho kolega umbra a fakt dobrej vlk. Nezasloužil si takovej děsnej osud.
Nemohl přestat myslet na ty nové bestie, co se tu začaly objevovat. Přerostlá prasata? Šavlozubej irbis? Co přijde pak?
Rozhodl se tedy vydat kousek za území na menší průzkum zvěře. Samozřejmě dával bacha. Nedaleko na planině hus se nedávno pohybovala extrémně agresivní superprasata. A utkat se s jedním v tváří tvář fakt nechtěl.
Byl tu s ním i jeho otravný papagáj Zlomysl. Byl rád, že zimu snášel celkem obstojně. Nemohl umřít i on, že? Často ho extrémně štval, ale měl ho fakt rád.
Rovněž měl na sobě rudý pláštík od Tima. To, aby mu nebyla zima. A hlavně, aby měl pocit, že je s ním.

Jo, Roihu se nezdál nikdy. A nikdy se mu zdát nebude. A snad se mu o něm nebude zdát ve snech... Počkat cože?
"Asi nechceš vědět," vyslovil hned první slova, co ho napadla. Kleplu by mu? Asi jo. Spíše by kleplo oběma. "Ale víš co? Ono by mi to vlastně mohlo být fuk. Práce umbry nebývá tolik týmová jak ta venatorů. Takže jestli si troufáš, do toho. Třeba bys v tom byl dobrej," ušklíbl se. Umbry Přízračných byly spíše většího rázu a není špatný mít od každýho bodytypu něco, he? Ale šmarja, proč nad takovou blbostí přemýšlet! Roihu zůstane tam, kde je. Ať si šmíruje ostatní a hádá se s něma.
"Hmm? A co bys konkrétně chtěl naučit?" No jo, bylo dost možností. Jak sekat kosou? Jak se vypořádat s větším protivníkem? Jak využívat magii při boji?
Na další slova pouze pokrčil rameny. Radši ani neptal, co znamená z někoho dělat Herodese, ale tak nějak si to odvodil.
"Byli na tebe snad zlý?" zeptal se. On si taky zažil svý. A shodou okolností se taky jednalo o šikanu Roižnovo matky, Fioriny. Svět byl fakt malej, co?

"Já vím... Ale aj tak je to těžký. Ten pohled vlk z hlavy už asi nikdy nedostane." Byl rád, že to Anjel nemusela vidět. I on by byl raději uštědřen. Byla to silná připomínka jejich smrtelnosti a toho, že v horách i v lesích mohou být zvířata rychlejší a silnější než oni sami.
Pousmál se na ni a pak si pořádně všiml jejích jizev. Schytala to pořádně. A teď vypadala fakt jako pořádná válečnice. Ne, že by to pro Anjel byla nějaká výhoda, ale...
"Už?!" vykulil očiska. Týden!! Vždyť to je hned! A nebylo to ani dávno, co Anjelku potkal jako dítko! "Boha, ten čas ale letí..." Mrkne a už z něj bude dědek!
"I Guláše jsem sotva uhlídal!" uchechtl se. Na práci chůvy nebyl zrovna značka ideál, ale co by pro Anjel neudělal, že? Snad jim děcka nepřerostou přes hlavu. A snad se hned nevydají vstříc první jedové kytce, co uvidí.
"Už jste přemýšleli nad jmény?" zvídal se. Kdyby měl mít s někým děcka, tak by nad jmény asi dumal 24/7! Věděl však, že ho s Timem rodinný život čekat nebude. Z pochopitelných důvodů biologického rázu. Ledaže by si otevřeli sirotčinec, což se stane jen těžko.

Na Ordova slova pouze přikývl a dál je nekomentoval. Neznal hlouběji zvyky jeho domoviny. A zbraň vlastně ani nepoužil, přesto nelitoval toho, že ji mrtvému vzal. Holt netušil, co bude protivník zač. A vzhledem k tomu, že to byl hbitý kočičí bastard, tak by mu těžká wara, kterou v zubech držel poprvé, spíše překážela.
Hari chtěl hrozně moc dodat, že tohle bude jiné. Nebo si to alespoň myslel. Nepochyboval o krutosti války v jeho domovině, ale nemyslil si, že... že by se tam vlci pojídali. A Aikan vskutku skončil jako kořist. Byl to šíleně odporný pohled. Nechtěl však vůdce dále varovat a poučovat. Tim to už udělal a Ordo názor nezměnil. Doufejme, že toho nebude litovat.
"Rád vás tam doprovodím," řekl rozhodně. On teda podruhé vidět Aikana nechtěl. Pohled na jeho střeva a další napůl sežrané orgány mu stačil *jednou*. Ale nemohl nechat zraněného šéfa jít samotného opět blízko k horám. Krev a pach mrtvoly mohly ucítit i další bestie. Kdo ví?
Otočil se na Tima. "To bys byl hodný," řekl. Čím kratší dobu se budou dívat na zohavené tělo, tím lépe. Pohled na Aikana by zvedl kufr nejednomu. A vlci, co by se s ním chtěli rozloučit, by jistě o takový pohled nestáli.

A'Kaza měl štěstí, že mu nemohly být čteny myšlenky, jinak by dostal spočítáno za to, že by byť pomyslil na to, že tady Hari je snad tlustej!
Byl rád, že se Kazovi podařilo vyhnout parožímu výpadu. Kdyby ho udeřil, tak by šéf nebyl rád. A Tim už vůbec ne, kdyby to bylo vážnější. Ale nemohl stále s budoucím bojovníkem zacházet jak v rukavičkách, protože ho takhle na praxi nikdy nepřipraví.
Všiml si, že se vyhnul smykem. Ha, další příležitost, když není toliko stabilní! Hned se tedy po něm vrhl, ale to už i zkoušený se skládal na všechny čtyři s touhou zaútočit. Bude snad nějaká srážka?

Hariho fascinovalo, že si vůdce dokázal udržet kamennou tvář i poté, co se dozvěděl, že mu zemřel rodinný příslušník. Bratr, dokonce. I on při smrti bratra projevil víc emocí, a to ho *nenáviděl*. Jak to dělal? Prostě to dusil? Je možné, že jednoho dne pohár trpělivosti přeteče a drbne mu? Doufejme, že ne.
"Ano, údolí," potvrdil lokaci. Slova, že si přál zemřít v boji, raději nekomentoval. Co viděl, Aikan při boji nezemřel. Ta kočka ho chytla jako myš. Možná to šéfovi stejně dojde. Jakmile šavlozuba našli, tak žádná předešlá zranění neměl.
"Přesně tak," přikývl a na chvíli se odmlčel. "Aikanova wara zůstala ve starém hvozdě, vzal jsem ji tam, kdybych ji potřeboval při boji," dodal. Nakonec zůstala neposkvrněna.
"Jestli chcete, mohu vás k tělu zavést... pokud to teda Tim považuje za vhodné, s ohledem na zranění," navrhl a podíval se na Timka.

Hari sledoval Timkovu práci. Nebylo to poprvé, a přec byl stále fascinován. Jak někdo může mít tak šikovné tlapky a v hlavě tolik vědomostí? Celá smečka by si měla jeho práce cenit víc. Ne, že by si ho necenili, ale... Ne! Teď není čas mít hlavu v oblacích, ale cožpak se mu dalo divit, když mu Timek tak koukal do očí? Nějak mu ta telepatická komunikace nedošla. Ale to naštěstí nevadilo, neb to stále na mysli měl a navíc, šéf to opět nakousl. Byl z toho vnitřně úplně mimo. Během pár hodin se stalo tolik věcí. Tolik věcí! Pořádně to na něj dolehne asi ještě o něco později.
Podíval se na orda.
"Byli jsme s Timem na horském průzkumu, jak už víte. A máme z něj další špatné zprávy." Ježíši, jak tohlecto říct? Na tohle nikdy nebyl dobrej. Jistě, šéfova psychika byla na pohled jak z oceli, ale i on musel něco přeci cítit, ne? Hlavně, když všechno šlo poslední dobou střemhlav do kytek...
"Hory jsou stále pokryty obrovským množstvím sněhu a Hvězdná jeskyně je naprosto zamrzlá, takže bude ještě nějakou dobu nepřístupná. U jeskyně jsme i našly stopy té šavlozubé kočky, takže je možné, že jich bude víc. A když jsme ty stopy sledovali, tak..." Sakra, tohle bylo tak těžký říct. Hlavně, když měl v hlavě ten příšerný obraz rozežraného Aikana. Nemohli dělat nic. Nemohli dělat nic... "Našli jsme Aikana. Kočka ho ale našla dřív a... zabila ho." Odmlčel se. "Moc mě to mrzí, Ordo."

"Díkybohu," oddechl si, když Tim řekl, že vlčata jsou v pořádku. Dobře věděl, že kdyby se jim něco stalo, tak by se Anjel zhroutila. Přišla už o první vrh, ještě, aby se něco stalo tomu druhému! A jéžišmarja, tohle všechno by asi měl pak oznámit i Roižnovi. Šéf bude mít plno svejch starostí, Tim bude kurýrovat Anjel, tak holt to bude na něm. Ani na minutu si neodpočine!
"Taky jsem poškrábanej. Na rameni a víc na boku," sdělil Timkovi. Naštěstí mu kočka nezasáhla ksicht a ani ho nekousla těmi masivními zubisky. Kdyby měl taková zranění, tak sem sotva dojde.

<------------ starý hvozd

Hari cítil, jak ho tělo začínalo bolet čím dál tím více. Díkybohu ale už byli na místě. Uf! Snad bude Anjel v pořádku.
"Pojďme ji sundat dolů," řekl šéfovi. I tento úkon musí být koordinovaný, aby sebou chudák nežuchla na zem. To by bylo nebezpečné. Kdyby jí omylem ublížil, asi by si neodpustil.
Proces sundání naštěstí proběhl bez větších vad, a tak se mohl Tim pustit konečně do práce. Oddechl si a opět ucítil bolístky ze škrábanců. Jauvajs.
A rovněž se podíval na S'Arika. Čím déle, byť z pochopitelných důvodů, zdržoval oznámení zdrcující zprávy, tím méně se mu to chtělo říci. Ale muselo se tak stát.