Príspevky užívateľa

Podivil se, když Aria začala vrtět ocasem natolik, že kdyby někdo u ní byl, tak by ho jím vyfackovala do bezvědomí. Asi... asi jak dlouho byla sama, tak nebyla zvyklá na to, když někdo byl k ní hodný? Ano... to určitě bylo ono!
"Určitě to můžeme udělat takto," přikývl a pousmál se. Inu, mohl čekat kde co, ale určitě nečekal to, co Aria předvedla. "Páni," vydechl. Něco takového jaktěživ neviděl! Ale to bylo také tím, že vlastně neznal vlky, co by také uměli s vodou. Byla to pro něj takřka premiéra! A co víc - Aria udělala z vody tvary květům podobné. To už mu přišlo trošičku zvláštní, ale proč ne? Květiny byly skvělé, s tím by Tim také souhlasil!
"Hlavně se moc nepředři," řekl starostlivě. No, dokázal si představit, jaká námaha to musela pro ni být! A byl by nerad, kdyby chudera tady z toho všeho zkolabovala.

Hari stále letěl a stále nic moc stop - alespoň těch vizuálních. Hory byly rozsáhlé, avšak proč by se Gulášek s Berrym vydávali tak hluboko do jejich útrob? Kvůli... šiškám? Stěží se mu to chtělo věřit. Ale možná to bylo jak říkal Tim - že o žádné šišky vůbec nešlo.
Jeho bystré oko si naštěstí všimlo čerstvých stop - stop kolegů. Tak alespoň ty našel! Následoval je, dokud nespatřil jejich siluety. To pak přistál a změnil se zpátky ve vlka. Aaahh, jaký to nezvyk! Do nosu ho udeřily všechny pachy, až se mu hlava zamotala. No jo, to bylo tím, že jako vrána cítil snad jen zlomek toho, co cítil normálně.
"Roihu, Evar'lo!" oslovil je, zatímco je chudák dobíhal. Uff! Nejraději by si dal pauzu, ale to si nemohl dovolit. "Našli jste nějaké stopy?" ptal se, načež pak ucítil vzdálený vlčí pach. Že by? "Já jsem toho bohužel na severu nic moc nenašel. Vrány jsem viděl, ale ty si jen našly mrtvého jelena."

Zatvářil se trochu zaraženě. Jestli... Jestli jsou všichni šavlozubí irbisové šavlozubí? No takového otázka by ho fakt nenapadla. "Uhm... Nevím? Radši pracuji s tím, že ano." Lepší předpokládat tu horší variantu, že? Optimismus byl někdy fajn, ale raději být pořádně na pozoru.
"Ano, zavyju," přikývl hlavou, načež se pak opravdu proměnil a vzlétl. Jako vrána nebyl zrovna nejrychlejší ani nejobratnější. Taky v ptačí říši neměl nejlepší zrak. Ale jistě se do tohoto prostředí hodil víc jak jiné druhy ptáků, které znal. A když tak zapadne do případného hejna, že?
A tak vzlétl směrem na sever. Neviděl nic moc podezřelého. Pár kamzíků, co si sháněli něco k snědku. O nějakou chvíli později však spatřil hejno vran a už se obával toho nejhoršího. Hned se vydal za ostatními opeřenými soukmenovci a - planý poplach. Vrány si pochutnávaly na staré mrtvole něčeho, co už jen matně připomínalo jelena. Ulevilo se mu, samozřejmě. Ale stále byl nervózní. Kde chlapci jen byli? Nebyl čas ztrácet čas - nechal vrány vránami a hned vzlétl dál. Bohužel - žádné relevantní stopy. Byl tedy nucen se vydat směrem na východ najit Roiha s Ivarem. Věděl, že ještě chvíli jako vrána vydrží, ale nechtěl jít nad své síly. Kdyby došlo na střet s nějakým predátorem, tak musel být fit, ne vyčerpaný na smrt.

Bylo jedině dobře, že paroháč neměl magii čtení myšlenek, protože by se asi chudák hodně divil. Ne, že by se považoval za ošklivého, nebo tak, ale... Měl přeci Tima! Tak proč by dumal nad tím, jestli s ním někdo bude chtít flirtovat nebo ne?
"To je normální v prvních měsících. Když jsem se sem přidal, tak jsem měl podobné pocity, ale to přejde. Přijdeš mi jako fajn vlčice, takže určitě nebudeš mít dlouho problém se začleňováním," domníval se. Přízrační přeci jen byli taková rodinka. Celkem funkční rodinka, překvapivě. "Dobrou záminkou pro seznamování je určitě nějaký menší výcvik v oboru. Vlk se naučí něco nového a zároveň se něco dozví i o tom druhém. Jestli chceš, tak můžeme spolu zkontrolovat hranice, jít na lov, či si procvičit boj či magie."

Hari využil teplého dne, aby šel k vodě. Několikero měsíců zpátky totiž našel v těchto oblastech vajíčko, které se vylíhlo a ejhle! Husa. Husa, která ho od té doby furt pronásledovala. Byla zvláštní, zakrslá a s jakýmsi límcem. Nejspíše nový druh, že? Škoda, že neměl nejmenší tušení, že měl celou dobu u sebe mrňavého dilophosaura z Jurského parku, co taky plive jed. Inu, každopádně toho dne byla s ním a byla u vody. A Hari... dělal jiné věci, žel ne zrovna moc produktivní. Ale kdyby každej den dřel jak kůň, tak by ho s takovou čekala předčasná smrt, a to nešlo, nikoli!!
Každopádně při svých toulkách spatřil již známou tvář, patřící zdejšímu nováčkovi. "Ahoj, Ario," pozdravil ji. "Tak co? Jak se tu zatím zabydluješ?" zvídal se. Samozřejmě by rád věděl, jestli je všechno ok a jestli tu není nějaký problém. No, problém... Ten teď nastal a ani nevěděl!

Hari už nebyl žádný dvouletý proutek, který by mohl vydržet bez spinkání několikero dnů! A zima únavě taky moc nepomáhala. I proto si toho dne dal běloch menší nap, netušící, do jaké situace se vzbudí. Naštěstí to nebyl žádný tvrdý spánek. Jen menší dobití baterek, aby mohl zas jít makat! V tom ale uslyšel známý hlas. "Time?" řekl rozespale, načež rozlepil očka. A spatřil nejen svého druha, ale i...
"To je vlče?" Má snad nějaké halucinace? Spinkal ještě? Byl to až moc živý sen? "Co tu dělá, Time?" Tento incident ho nejspíše hodně rychle vzbudí.

Přikývl na slova rimorů. Určitě se s nimi nehodlal ohledně toho hádat. Oni jsou přeci jenom experty ve svém oboru. Hari tu byl hlavně od létání a obrany. Budou ale zkušenosti těchto dvou rimorů stačit na to, aby hochy v horách nalezli včas? Doufejme, že ano.
"Budu se ohlížet i po vránách. Ale doufejme, že... tam nebudeme tak pozdě," řekl ponuře. Z představy těl dvou chlapců, jak je vyzobávají vrány, se mu dělalo nedobře. Ne, ne... Určitě přijdou včas. Dobře to dopadne. Díky magii Ryumee se jistě včas dozvěděli o nebezpečí a díky tomu určitě zachrání dva životy. Nebo taky ne.
Najednou si všiml zeleného stínu. Zlomysl. Teď na tebe fakt není čas! pomyslel si frustrovaně. Pak si ale uvědomil, že pro něj byly hory domovem a v zimě nepohrdne mršinou, když zelené potravy bylo pomálu. Možná bude schopen nalézt vrány dříve jak oni. "Nebude překážkou," švihl ocasem. Zelený pták letěl dál pryč.
Pak se ohlédl na Evar'lu, který si žádal víc informací o irbisech. A tak začal při rychlejším kroku povídat. "Jejich teritorium není přesně zmapované, s jistotou jde říci akorát to, že žijí především v horách, ale v honu za potravou jsou schopni jít i do nížin. Když jsem byl v horách posledně, tak jsem jejich pach cítil, o čemž jsem koneckonců podal i hlášení. Žádného jsem neviděl, ale stejně jako kdybych cítil jejich pohled v zádech. Myslím, že žijou spíše sami, nebo aspoň toho irbise jsme potkali osamoceného. Počítejme ale raději i s druhou variantou. Mají křídla a i ta jsou klasicky citlivým místem, a jejich vyřazení z provozu by mohlo být výhodné, protože by jim pak trochu překážela v pohybu. Ale i bez nich skáčou opravdu vysoko. Co se týče dalších slabin... Tak si nejsem zrovna jist. Smysly mají ostré, mají podstatně lepší zrak jak nimlógové, ale horší čich jako my. Velikostně jsou na tom podobně jako vlci, takže možná, možná by bylo možné nějakého zahnat už jen s naší početní převahou. Pokud se nebude jednat o hodně zoufalý a agresivní kus jako tehdy." No a odkud to všecko věděl?? No protože makal jak divej, aby se naučil se v irbisky měnit!! Kvůli tomu aj schytal na nějakou dobu ty kočičí pacinky! Díky tomu si uvědomil, jak hezky pomáhají v chůzi po sněhu. Každopádně to byl infodump až trapně dlouhej, ale pod stresem se blbě filtrují actually užitečné informace, že?
Po nějaké době chůze se zastavil. "Fajn, je čas. Jdu prohledat hory směrem dále na sever, vy se vydejte směrem na východ. Pak vás najdu." A s těmito slovy se změnil ve vránu a letěl pryč.

<----- Starý hvozd

A tak se tři hoši vydali na cestu necestu vstříc živelným spárům hor, nad kterými byla mračna. Sněžilo tam. Nebo minimálně tam sněžilo před chvílí, ale už se ten nečas začínal uklidňovat. To nebylo dobré znamení - nový sníh by mohl zakrýt staré stopy. Na druhou stranu by to mohlo Ghu'lasse s Berrym přinutit zůstat na jednom místě v nějakém úkrytu.
"Hledejte jakékoli stopy. Pachové, či nějaké předměty, prostě cokoli... Ghu'lass, co vím, tak s sebou nosívá takový růžový šátek od Tima, takže pokud ho najdete, tak patří jemu. Já se pokusím pročesat okolí ze vzduchu, pokud mi to počasí dovolí. Nepoletím ale od vás příliš daleko, ať jsem vám nablízku, pokud by se něco stalo. A hlavně se nerozdělujte, dobře? Kdekoli jinde by to mohl být dobrý nápad, ale nepokoušejme moc štěstí." Ano, potřebovali rychle najít Guláše. A našli by ho rychleji, kdyby se rozdělili. Ale nač jim bude se rozdělit, když pak každého načapá nějaká bestie, proti které by sami bez pomoci neměli šanci? "Hlavně buďte ve střehu. Nejen kvůli stopám Ghu'lasse a Berryho, ale taky kvůli irbisům. Umí se hodně dobře skrývat," varoval je. Byl to přeci jen rok od úmrtí Aikana. A byl by nerad, kdyby se podobný incident opakoval. Hory byly přeci jen domovem těchto koček, takže o to byla větší šance, že na nějakou narazí. Či že narazí na ubohé mladé Estreláky.

Ah ne, ach ne!! Takže Timek opravdu myslel na to nejhorší. Že by si Gulášek mohl ublížit. Sakra, jak mohl být vůči všem těm náznakům tak slepý? Něco takového by si nikdy nepomyslel.
"Dobře, dobře," pokýval na slova Timkova. Takže vysoko postavená místa, hory. Snad měl pravdu. Snad ho tam najdou a zachrání ho. I s Berrym. Božínku, co ti jen teď musí prožívat? Musí si pospíšit.
"Já si toho vědom jsem. A taky tě musím upozornit, že v této smečce jsem jediný vycvičený umbra, takže moc lepších voleb tu není. A vlastně, oba jsem si vás vybral schválně jako rimory. Vaše zkušenosti v rámci stopování budou klíčové." Předpokládal, že ani jeden z nich nebyl ve svém oboru absolutně marný. Roihu ji už vykonával dlouho a Evar'la... Jeho otec by určitě nedovolil, aby byl v něčem marný.
Kývl na Roiha. Doufal, že jeho pálku nerozbije. Ale tak, ať! Ať se klidně rozbije, pokud to bude znamenat, že se všichni vrátí domů živí a zdraví. Hari si každopádně zbraň nebral. Pokud bude užívat magii, což at some point určitě bude, tak by mu stejně jen překážela.
Jakmile byli oba připraveni, tak zvolal. "Vyrážíme!" A s těmito slovy začal mířit směrem k Nízkým horám.

-------> Nízké hory

No málem Hariho kleplo, když se od Tima dozvěděl, že na tom Guláš byl psychicky zle. "Myslíš, že by si ublížil?" ptal se. Ježišmarja!! Tak to bylo špatný. Hodně špatný. A navíc, podle lexe se údajně vydali do hor. To taky bylo naprosto strašné. Dva mladí medikové do hor!! Kdyby je našla šavlozubá kočka nebo nimlog, tak by neměli šanci. Nádech, výdech. "Time, ty Ghu'lasse znáš nejlépe. Jaké bylo jeho oblíbené místo? Případně jestli nevíš o nějakých jeho blízkých přátelích? Jestli na tom byl opravdu tak špatně, tak údajný výlet do hor mohl být jen zástěrkou, abychom ho nenašli." Potřeboval pracovat se všemi možnostmi a mít k dispozici co nejvíce informací, kdyby náhodou po něm v horách žádné stopy nebyly. Nebo spíše po nich - lex zmínil i to, že měl jít i Berry. Pokud vůbec nakonec šel. Každopádně i jeho museli rychle najít. Jestli na tom Ryumee byla opravdu tak zle, tak mohla hrozit dvě úmrtí. A kdo ví, možná se tato předtucha nakonec bude týkat jiného Estreláka a přijdou pozdě. Ghu'lass se ale dle Tima jevil pravděpodobný, tak to museli rychle prošetřit.
Na S'Arikova slova přikývl. Ano. Nebyl čas ztrácet čas. Hned se rozhlédl kolem. Inu, nebylo moc čas si kolegy vybírat či čekat na další.
"Roihu! Evar'lo!" zvolal naléhavě. "Jdeme do hor pátrat po Ghu'lassovi a Berrym. Vyrážíme ihned. Pokud umíte se zbraněmi, tak si vemte s sebou smečkovou kosu nebo mou pálku nebo jinou zbraň." Jít do hor neozbrojen by byl nerozum, na druhou stranu mohou být zbraně zátěží. Inu, něco za něco. Měl ale pocit, že toto rozhodnutí bylo nutným zlem. Kdyby byli zastiženi nějakou potvorou či cizím vlkem zcela nepřipraveni, tak by mohly být ztráty podstatně vyšší.

Hari byl naštěstí nedaleko, ale zrovna se chystal na preventivní obhlídku okolí, hlavně hranic. Naléhavé vytí Tima ho samozřejmě vyděsilo k smrti. Zachvěl se. Ne, ne! Tragédií už tato smečka zažila přespříliš. Hned se rozběhl směrem do hvozda, kde spatřil Tima i další vlky a samozřejmě si vyslechl jeho slova. Hned šel ke svému druhovi. "Ryumee se něco stalo?" ptal se naléhavě. Měl samozřejmě na mysli její magii, o které jako dlouholetý člen smečky jistě ví. Byl z toho celý vedle. V množině vlků, kterým něco hrozilo, byl i Tim. A nedal by, kdyby se mu něco stalo. Samozřejmě by byl velice zdrcen z jakékoli smrti, ale z té Timkovy obzvlášť!
"Nikdo bez vědomí někoho výše postaveného neodcházejte pryč!" štěkl autoritativně. Nebo se tak alespoň snažil znít. Když šlo o život, tak zacházení v rukavičkách muselo jít stranou. Pak pohlédl na S'Arika.
"Jestli tu do chvíle nebudou všichni, což určitě nebudou, tak bude třeba vyslat stopařskou skupinu." A on v ní rád bude!! Možná byl v rodině skrz sňatek, ale co chápal, tak jemu nic nehrozilo, protože nebyl Estrelák krví. Ale kdo ví, jak ta magie fungovala? Sice by to znamenalo, že by musel opustit Tima z očí, ale... Někdy bylo třeba udělat těžký rozhodnutí. Timkovi snad tady se všemi v okolí už nic nehrozilo, ale to samé nemohli říkat ostatní. Co když někdo porušil zákaz chození do hor a setkal se v tváří v tvář s nimlógem?

"Ále. Nic lehkého to není, i když byl malý. Ostatně - menší tvorové bývají hbitější a snadněji se schovají. Je to úspěch," pravil. Přeci nebude minimalizovat šikovnost této vlčice!! A sám dobře věděl, že pochvala dokáže být hezky motivující. No jo, co by dal za to, aby jeho dětské já nějakou slyšelo!
"Ne, díky, už jsem jedl. A je to tvoje," zavrtěl hlavou. No, to, že jedl, byla tak docela lež, ale neškodná! Chtěl jí ušáka prostě nechat celýho. "Už jsi vlastně přemýšlela nad tím, co bys v budoucnu chtěla dělat?" optal se. Nu, lov jí očividně šel a venatorů nebylo nikdy dost. A hlavně - už byla dospívající a festival vědomostí byl v plném proudu. Tak samozřejmě, že byl zvědavej!

"Ano... bohužel ať dělám, co dělám, tak ten pták má svůj vlastní rozum. Ale dokáže být v rámci obrany užitečný," dodal, aby si aspoň trochu zachránil tvář. Zlomysl, ač byl příliš zvědavým parchantem, tak dovedl být ochranářský. A dobře věděl, kam zasáhnout, aby to bolelo. Třeba do očí, že? Dobře si vybavoval to, jak ten zelený satanáš zblajzl bulvy jedné narušitelky, od které si pak vypůjčil na dobu neurčitou její kosu.
Byl každopádně rád, že Roihu uznal svou vinu na věci a že to nehodil na někoho dalšího. Aspoň v tomto se *trochu* pochlapil. Ale S'Arikova reakce se dala očekávat. Samozřejmě, že někdo jako on to nebude vidět jako neškodný žert. Hari se k tomu každopádně dál nevyjadřoval. Raději. Lít olej do ohně se mu nechtělo. Sám totiž nebyl bez viny, aspoň, co se Zlomysla týče. Hlavně, aby této události už byl konec!! Nepochybně z ní bude mít noční můry.

I Hari přišel na akci od fortis. Něco už o stahování z kůže věděl, ale opakování byla matka moudrosti. A pro něj to platilo dvojnásob! Potřeboval cvičit svou jemnou motoriku. Nedělalo mu problém někomu dát po tlamě, ale jemnější a preciznější práce už byly s ním podstatně horší.
Preventivně si s sebou vzal zajíce, aby měl z čeho získat tu kůžičku. Snad se povede! A pokud tento skill bude mít v malíku, tak by mohl i pro Timečka něco vyrobit. No... minimálně se o to aspoň mohl pokusit. Určitě by to ocenil, když by to udělal z lásky, no né?? Ačkoli by to nebyl zrovna nejvíc estetický počin. Inu, nějak se začít musí!

"Přesně tak," přikývl na slova, že je skutečně na nás, jak se rozhodneme a jestli budeme naslouchat hlasu hvězd, či v jejím případě větru. Nebyli přeci jen loutkami osudu, že? Ale... někdy tomu bylo snazší věřit. Hlavně po učinění špatného rozhodnutí. A že jich Hari udělal! Naštěstí, čas hojí a za mnohé si již odpustil. I on totiž pochopil, že neustále žít v minulosti nebylo zrovna zdrávo.
"Rozumím, to je moudré rozhodnutí. Lepší si to nechat uležet v hlavě než učinit něco impulzivního." Líbilo se mu, že tady v Heidi přeci jen vskutku bylo nějaké racionálno. Holt prvotní dojem toho, jak chtěla do hor za nebezpečím, byl silný, ale naštěstí už slábnul. Ale stále bylo fascinující to, jak byla hodně spirituálně založena. Nebyl to úplně jeho styl, ale proti určitě nebyl. Nebylo zrovna na místě, aby soudil. Vlastně si vzpomněl i na Valeriána, který si také kladl nějaké otázky... A taky se setkali v horách. Ah, kde jen jemu byl konec? Těžko říci.
"Doufám, že odpovědi na své otázky naleznete. Sám dobře vím, jak je tíživé je nemít." Jako mladík měl hlavu plnou otázek. Ale na dětství raději nevzpomínat. Raději zapomenout. I v posledních letech si však přesto párkrát vzpomněl na své rodiče. Co by na něj dneska řekli? Asi nic, protože jsou nejspíše dávno po smrti.
"Pokud to ale bude možné, tak vám rád pomohu s hledáním odpovědí na vaše otázky." Tušil ale, že to možné nebude. Že ty otázky budou spíše spirituální povahy. Ale, no, chtěl být zdvořilý!