Príspevky užívateľa

"Dobře," sdělil. Samozřejmě, dávalo to smysl. Jen pochopitelně zrovna nestál o trapné ticho, to by mu asi mozek sežralo! Takže se nabídl aj tak.
Jen zadumal, jak efektivně využít na ty bestie svou magii. Nevěděl o moc tvorech, kteří by byli velcí a silní natolik, aby pomohli mega prase zlikvidovat. No joo, kdyby tehdá věděl o existenci irbisa, tak by se nepochybně zkusil změnit v něj. Velké tesáky, křídla, hbitost a zároveň obrovská síla? Win win. Ale bohužel.
Jakmile byly rozdány pokyny, tak se vydal se skupinou na místo určené. Stále měl z tohoto lovu nepříjemné pocity. Ať nikdo nepřijde k úrazu!
"Pokud potřebujete, abych se v rámci počátečního přepadení proměnil v konkrétní zvíře, tak řekněte," pravil. Na takovej lov bude třeba nějaká strategie a ne lov typu "no však se to ňák zvládne". Takže pokud lovci budou mít něco na mysli, tak si to rád vyslechne. A pokud ne... Nu, na něco přijde i sám.

Hari si hlasitě oddechl, když Tim sdělil, že Anjel není v přímém ohrožení života. Díkybohu!! Až teď to všechno na něj začalo doléhat, až se mu z toho začala motat hlava. Panebože. Proč se toto muselo dít zrovna jim? Proč Aikan? Proč Anjel? Ještě chudera má mít mladé! To osud nechtěl, aby měla pěknej život?
"Dobře," přikývl nakonec a šel k Anjel. Ještě nikdy takto nikoho netahal, tak zadoufal, že se nic nepokazí. Přeci jen, kdyby ji omylem pustili na zem, březí vlčici, tak by to nebylo pěkné. Ale netřeba myslet na potenciální špatné události!
Jakmile odpočítali na tři, tak se jim podařilo Anjel zvednout. Uf! Jediné štěstí, že špitál nebyl moc daleko.
"Pojďme," pobídl a pomalu se krůček po krůčku vydali k léčitelský noře. Jaká škoda, že ještě neměli nosítka! Ale třeba by je vyrobit šlo? Nějaký dřívko plus Timkovy látky... Ale nenechme se unést šílenou fantazií!

---------> nora

Hari vlastně ani doteď nevěděl o magii Anjel. Samozřejmě, viděl, jak se na ní zvěř lepí ze všech stran, ale když se o tom posledně bavili, tak si ani jeden nebyl jist, čím to bylo. Hlavně, když už uměla přivolat mlhu!
"Jo... asi si ještě budu chvíli vyčítat, že jsme ho nenašli dříve," povzdechl si. Nejspíše bylo za všech daných okolností nemožné ho zachránit. To by museli mít třetí oko, aby byli na místě včas a všemu zlému zabránili. Nedalo se nic dělat. Hlavně, že zachránili chudáka Anjel.
Byl překvapen následným objetím. Už dlouho nedostal od někoho hug, takže byl z toho chudák na chvíli skoro až stunned, ale po pár okamžicích objetíčko samozřejmě vrátil.
"Vůbec nemusíš děkovat, Anjel... Nemohl jsem tě v tom nechat, krk bych za tebe dal. Jsem fakt rád, že jsi v pořádku..." zamumlal. Měl co dělat, aby ho nezačaly trápit všechny ty silný emoce, co měl!
"Co děcka? Brzy už asi přijdou na svět, že?" pousmál se. Chtěl se zaměřit na něco... pozitivnějšího. Jistě, příchod mimísků byl určitě pořádný stres, ale určitě i zdroj nějaké naděje!

Byl rád, že šéf nebyl nějak smrtelně zraněn, byť se domníval, že nemusí mít nutně vyhráno. Už měl přeci jen své roky, no ne? Nebyl teda žádným medikem, ale dávalo by smysl, kdyby staří vlci měli slabší imunitu a hůře snášeli infekce a podobně. Hlavně nic nepřivolat! Hlavně nic nepřivolat...
"Mám nějaké škrábance, ale nic vážného," řekl. Aspoň doufal, že to nebylo nic vážného... Zrovna zevrubně si svá zranění opravdu neprohlédl.
"Ano," souhlasil, ale raději se ještě podíval na Tima. "Je bezpečné teď Anjel přenášet?" zeptal se pro jistotu. Viděl, že je mimo a taky, že má krk od krve. Co kdyby manipulací s ní opět otevřeli rány? Nevěděl, jaká je šance, ale bez potvrzení Tima to nechtěl riskovat. Kdyby byla drobné postavy, tak by pravděpodobnost asi byla menší, ale ona byla ještě větší jak Hari!

Medvědu Haharimu se naštěstí podařilo zvíře mohutnými tlapami srazit k zemi. To byl ten klíčový okamžik! A tak se i stalo. Starý Ordo rovněž nelenil a se svou warou přiběhl na pomoc. Zvíře probodl a všude byla krev. Bylo po všem. Společnými silami nepřítele zneškodnili.
Proměnil se zpět ve vlka a pocítil již dobře známou únavu. A taky bolest. Zvíře ho rovněž zasáhlo, ale naštěstí ho ochránila mohutná stavba medvědího těla, takže jeho rány nebyly zdaleka tak vážné, jak by byly, kdyby se neproměnil. Stále budou potřebovat ošetření. Ale co S'Arik?
"Dobrý?" zeptal se tmavého, zatímco se vydýchával. Všiml si, že i on byl od krve. Snad to nebylo příliš vážné.
Rovněž si uvědomil, že bude muset vůdci říci tu tragickou zprávu o jeho bratru. Nejspíše rovnou na místě. "A ještě něco vám budu muset říct..." Možná bylo kruté to na něj vybalit hned. Ale zatajit informace taky nebylo řešení. Tělo Aikana bylo stále přeci jen na území smečky a byla jen otázka času, než ho najde někdo další. A nemohou ty zbytky nechat vránám a ostatním neříct půl slova.

Hari byl po situaci stále poněkud rozbolavělej. Jak na duši, tak na tělíčku. Především na duši. Jeho kolega přeci jen umřel! A Anjel k tomu taky daleko neměla. Ale nemohl přeci furt myslet na ty hrůzy, co se udály. Ne. Musel se jako pořádnej chlap vzchopit a přestat fňukat. A je snad lepší způsob, jak se vyrovnat se ztrátou, než vzít pachatele a udělat si z něj kabát? I proto do nory přitáhl tělo skoleného irbisa. Když už se maj dělat deky a kabáty, tak proč nepomoci aspoň takto, že? Kožich horské šelmy určitě pořádně teplučký. A kvalitní!

Znejistil, jakmile si všiml polekání Anjelky. Musela to být pro ni příšerná zkušenost. Málem zemřít prackama obří šavlozubé kočky? Z toho by se nevzpamatoval kde kdo. Hlavně, když stačilo tak málo a už by nebyla mezi živými. To na tom bylo tak děsivé. Stačí chvíle a je konec. Život byl až moc křehký. A může kdykoli skončit.
"To jsem rád," snažil se pousmát. Díkybohu, že Anjel z ran nechytla nějakou šílenou infekci. To by bylo příšerné.
"No... fyzicky asi celkem dobře," přiznal. Ano, rány měl. Ale nebylo to poprvé, kdy se rval a kdy se zranil. Spíš má neustále před očima něco jiného... "Jen často myslím na Aikana a na S'Arika. A samozřejmě na tebe. Jsem hrozně rád, že jsi stále s námi..." zamumlal. Anjel si rozhodně nezasloužila zemřít. Hlavně, když má mít děcka! Bože, to taky bylo těsný. Snad se narodí v pořádku. Aikan takové štěstí neměl. A i on měl vlastně potomky. V Nihilu. Ti se při nejlepším dozví špatné zprávy až povolí to příšerné počasí... Což může být kdo ví kdy.

"Aha?" podivil se. No jo. Nemohl přeci baštit nekriticky Roihova slova! Je totiž za nimi vždy nějaké podezřelé *ale*. Fakticky pochyboval, že hošan byl v tomto stoprocentně nevinně. A dalo se mu divit? No, Anjel by nepochybně řekla, že jeho důvěřivost naprosto nechápe.
"Cože jsi udělal?" uchechtl se. Fakt se snažil potlačovat smích! Bože, jen ta představa! Roihu, v držce masivní klacek, a někomu dá takovou šlupku, že si ani na svou mámu nevzpomene! To je teda něco. "Seš si jistej, že seš rimor a ne umbra?" Nebo spíš dvorskej šašek. Má vidno hlavu plnou fórečků. Když pobavil i Hariho, tak si zaslouží nějakej metál.
Hari fakt nechápal, jak je možný, že se ti dva neumí krotit. Doufal, že aspoň Anjel bude mít rozum! Nebo ji nedočkavej typek zmanipuloval?? Ne, to snad ne. Od této myšlenky se už snad posunul!
"Já fakt na vaše děcka zlej bejt nehodlám," protočil očima. Být zlej na malé mimisky? Cožpak je to nějakej necita? By se mračil, kdyby špunti hodně zlobili. Což se tak nejspíše stane, že? Přeci jen, jestli je bude vychovávat on... "A fakt doufám, že budou v pořádku a že budou prospívat. Jsou to děcka. Těm nemohu přát zlý věci."

Než se Hari nadal, kočka šla do protiútoku a všude kolem rozvířila sníh a zmizela. No ano. Křídla! Byla zde naděje, že to zvíře mohlo vzdát a prchnout zpět do hor na své území. Tak by to udělal normální jedinec. Což tento irbis nebyl.
Jako střela se bestie ze vzduchu vrhla na S'Arika. Jediné štěstí, že měl u sebe waru! Výkřik znamenal nepochybně zásah. Bělostný kožíšek šelmy se u hrudi začal zbarvovat do ruda. Ale ne natolik, aby do chvíle zemřela. Šelma instinktivně zabořila do protivníka své drápy a vycenila hrozivě vyhlížející zuby. Zranění na citlivých místech ji jen ještě více rozzuřilo.
Jak se Hari zorientoval, co se dělo, hned v těle medvědím přispěchal na pomoc, jakmile si všiml, že šelma srazila šéfa na zem. Nemůže přec skončit jako Aikan! Zaneprázdněné bolavé zvíře chytl zuby za křídlo. Citlivé místo. Zvíře zavřeštělo a obrátilo svou pozornost na přerostlého medvěda. Díky waře šéfa už měla zranění. Nemělo by tedy snad trvat příliš dlouho, aby ji porazili. A díky ošklivě pokousanému křídlu už jen tak neuletí.
Bestie se bleskurychle vrhla na medvěda Hariho. Pocítil skoro až paralyzující chlad a bolest. Měl štěstí. Robustní tělo medvěda je těžší zneškodnit. Šelmu se mu podařilo naštěstí odhodit a srazil ji mohutnými tlapami. Teď je šance! Třeba jednat rychle, neb už příliš dlouho proměněn nevydrží. Jistě, mohl by zatnout zuby a jet na baterky, ale pak by byl tak mimo, že by ho zvíře mohlo snadno dorazit.

Hari měl události kočičí také neustále před očima. Jak šli s Timem po stopách a nalezli mrtvého zuboženého Aikana, který se ani bránit nemohl. A jak ta samá bestie našla Anjel a zaútočila na ni. Stačilo pár vteřin a už by nemohla být s nimi...
I proto se rozhodl ji navštívit. Nu, on sám na tom nebyl zrovna... výtečně. I s šéfem museli přerostlého šavlozubáka zlikvidovat. A boj s takovou šelmou nebyl žádný med, a to i když byl ve formě medvědí. Snad díky mohutnosti tohoto zvířete nedostal zásah, který by ho položil na smrtelnou postel. A že od toho nebylo daleko!
"Ahoj, Anjel," pozdravil ji opatrně. Snad ji moc nerušil. Kdyby chtěla bejt sama, určitě ji nechá! "Je ti líp?"

Ano, Hari si stále a pořád o Roižnovi myslel, že je tupej jak poleno. A nejspíš si tak bude myslet až do dne, kdy chcípne. Co by tak mohlo změnit jeho názor? Objev atomů? Možná.
"He? Když se to stalo v okolí, tak proč ho ošetřuje někdo z Nihilu?" zamračil se. Nihil byl totiž pěkně z ruky, co si budem. By musela bejt dobrá náhoda, kdyby shodou okolností se u místa bitky potuloval nihilskej léčitel. Ale na tomto zatraceným světě bylo možný naprosto vše. "Něco s pamětí? Cos mu proved?" skoro se až uchechtl, jak bizarně to znělo. Roihu a někomu rozbít mozek! No je to možné? Roihu mu mučil mozek slovy, ale že by to chlapec zvládl i svaly? Vskutku neuvěřitelné.
"Dělat si je v jakýkoli zimě je pěkně pitomej nápad," protočil očima. Jo, tahle zima byla extra příšerná, ale snad pokaždé byla v něčem nepříjemná. Aj on sám se vlastně zrodil v zimě! Holt i jeho rodiče byli naprostí megamindi.
"No i v rámci normální zimy bychom teď nebyli na jejím konci, takže by se aj tak na jaře nenarodili," zamračil se zaraženě. Typek si udělal *podruhé* haranty a stále nemá tucha, jak dlouho trvaj roční období? Jéžišmarja. Jestli ta děcka budou mít fištrón po otci, tak to fakt potěš koště.

Hari se hnedky postavil na všechny čtyři a než se nadál, tak se A'Kaza k němu rozběhl. Mladík měl opravdu výdrž! Instinktivně se k němu rovněž rozběhl. A jakmile byl u něj, tak hezky švihl hlavou, neb ho chtěl udeřit svými mohutnými parohy. Zajímalo ho, jak by reagoval. I to byla důležitá součást zkoušky. Zhodnotit zvláštnosti oponenta a poradit si s nimi. Jen to udělat tak, aby nikdo nepřišel k úrazu, bylo poněkud těžké. Věřil však, že tato zkouška příliš dlouho trvati nebude a z Kazy bude čestnej umbra!

Uchechtl se. Samozřejmě. Typické děcko, myslí si, že vše zvládne samo, bez cizí pomoci. Ale kdyby musel být sám byť jen pár dnů, tak by za chvíli s brekotem utíkal k mamince. "Joo? Rodiče tě už naučili, jak skolit jelena a ubránit se cizím? To jsou mi věci," ušklíbl se. Bylo pravdou, že Ignis s tréninky nikdy zrovna nelenil. Ale stále pochyboval, že by tento namyšlený hošánek něco zvládl sám.
"Mě hledá přímo celej Norest," mrkl na něj. Na blbou otázku blbá odpověď, co? Ale kdyby Mornie pošeptala soudruhům o tom, kdo ji upálil, tak by jistě nějaký hon začal. Anebo taky ne. To by mu smích velmi rychle přešel.

Šelma výhružně syčela na všechny okolo. Nepochybně alespoň minimálně tušila, že je v pasti. Ale to neznamenalo, že se nebude bránit.
Netrvalo dlouho a konečně někdo zareagoval na Timovo vytí o pomoc. S'Arik. Na vteřinu se zachvěl při pomyšlení na to, že jestli přežijí, tak se hned dozví o smrti Aikana. Možná si dá dvě a dvě dohromady, až si všimne pohozené wary jeho bratra. Ale na to teď nebyl čas přemýšlet. Momentálně bylo důležité kočku zahnat.
"Běž blíž k Anjel!" štěkl naléhavě S'Arikovi. Nebyl žel moc čas vysvětlovat situaci, neb ta byla od pohledu *velice* špatná. Hari považoval za důležité, aby teď byl vůdce v blízkosti medika a zraněné, neb kdyby se k nim rychlá kočka dostala, neubránili by se. A široká wara byla ideálním nástrojem na obranu i útok.
Neměl moc čas přemýšlet nad tím, ve které zvíře by bylo nejideálnější se proměnit. Pokusil se tedy změnit v medvěda a díkybohu se povedlo. V této podobě nebude tolik hbitý, ale minimálně bude silnější a odolnější. A děsivější. Varovně zařval po irbisu.
Po kom kočka půjde teď? Po medvědovi, S'Arikovi, či po Timkovi s Anjel?

"Oh... jasně, jasně," pronesl, ač měl stále silné pochyby o pravdomluvnosti tohoto hošana. Jemu přeci nemohl věřit ani nos mezi vočima! Stopro to byla jen random šarvátka, protože neumí klidnit hormon. Na to by dal jed. "A co to bylo vlastně za tuláka? A ví o tom S'Arik?" Jestli se v okolí *opravdu* pohybuje nějakej cvok, tak by bylo celkem fajn o tom vědět, no né? Ať se nestane něco jako kdysi s Timem! To by mu drblo, no fakt.
Rychle protočil očima, když Roihu zažblekotal, jak byl těžce šokovanej. Ale teď si šoky vyměnily.
"Si děláš ze mě srandu, ne?" vytřeštil oka. "To neumíte počkat ty vole na jaro? Dělat si děcka v zimě! V zimě! Boha jeho..." Jak mohl být po tom všem stále tak příšerně nezodpovědný? Hlavně po tom, co Anjel první vlčata umřela? Nemohou zaručit, že se to nestane znova! Snažil se ale uklidnit. Fakt jo. Kdyby dal svým emocím volnej průchod, tak by byl ještě sprostější. A zlejší. Ale proč, že? Ti dva už byli dospělí. Pitomí a nedočkaví jak prase, ale dospělí. Nebyl už důvod, aby do jejich záležitostí strkal frňák.