Príspevky užívateľa

Hari se po plesu cítil celkem utahaně. Měl z těch všech podnětů a hluku tam docela bolehlav, ale naštěstí už začal mizet pryč. Už nebyl nejmladší, ale jeho tělo se naštěstí ještě rozpadat nezačalo. To teprve přijde, že? Né každý má ten luxus stárnout s grácií, tak kdo ví, jak skončí tady paroháč. Určitě ho bude ranit, jakmile přijde den, kdy bude muset odstoupit ze své funkce umbry.
Šel směrem k noře si ještě na minutku v klidu lehnout, ale v tom spatřil nedaleko Roiha a Ravonnyho. Věnoval jim krátký pohled, než šel dál a konečně spatřil S'Arika a jeho ozdobu. "Oh-" vydal ze sebe. Bylo mu okamžitě jasný, kdo to udělal. Roihu. Otázkou ale jest, přidá se ke hře, nebo flekatého nabonzuje? Nebo snad, nedojbože!! má Roihu v plánu to teď hodit na něj??

Hariuha byl opět na rutinní prohlídce okolí. U hranic naštěstí byl klid. Uf! Nerad by musel vyhánět nějaké hladové tuláky, či, nedejbože!! Azaryňany. Byl vděčný za čas míru, ač nebylo úplně snadné období. Letošní zima byla ale oproti té minule procházka růžovým sadem. Kdyby se minulost opakovala, tak kdo ví, jaké by byly ztráty tentokrát.
Tentokrát se bojovník Přízračných vydal o něco dále za hranice, s cílem něco ulovit. Jistě, venatorem nebyl, ale měl za to, že by každý člen měl čas od času přinést nějaký úlovek, nezáleže na povolání.
Vzpomněl si, jak přibližně v tuto dobu minulou zimu lovili přerostlá prasata. Naštěstí neviděl žádné náznaky, že by na této pláni byla přítomna i teď. Místo toho ale ucítil pach vlčí. Vydal se tedy po pachu, aby se ujistil, že dotyčný, respektive dotyčná, nehodlá dělat tak blízko hranic nějaké potíže.
Po chvíli spatřil vlčici s šedivou srstí a modrými znaky. Nepůsobila nějak agresivně, ale jak hovořila zkušenost, dojem na první pohled neznamenal nic.
"Zdravím vás," pozdravil cizinku slušně. Tak schválně! Jak se zachová? Také zdvořile, nebo jako buran, co hledá potíže?

Ulevilo se mu, když vlčice nakonec své plány přeci jen přehodnotila. Jistě, vůbec jí neznal, takže mu vlastně mohlo být totálně jedno, jaký bude její osud, ale... takto Hari prostě přemýšlet obvykle nedokázal. Za svého mládí, kdy byl ze svého osudu zlomen, jistě ano, ale teď? Ne. Cizinka se zdála být milá, jen neznalá dravosti zdejšího kraje, což jí určitě nemohl mít za zlé.
"Ano," pokýval hlavou. "A pokud přes hory budete muset eventuálně z nějakého důvodu jít, tak bude na místě třeba hodně opatrnosti." Pochod do hor určitě nebyl definitivním rozsudkem smrti, ale šance, že se tam něco pokazí, byla podstatně větší jak někde jinde. Inu, alespoň tak hovoří jeho zkušenost.
"Neřekl bych, že jsme vyloženě ti zvláštní. Ale to nejspíše bude tím, že už tam žiji několik let," zamýšlel se. "Naše poslání a osud vedou hvězdy. Naše víra v ně ale není slepá. Dobře víme, že krok do neznáma za nás hvězdy neudělají, to jen my sami tak můžeme učinit." Určitě by jejich poslaní nepopsal jako svaté. To znělo... až moc nábožensky. Jistě, víra tam byla, ale zdaleka to nebylo tak, jako třeba někde v Kultu.
"Hodláte se snad do nějaké smečky v přidat? Či je vaším plánem objevovat okolí na vlastní tlapy?" zvídal se.

Povzdechl si. "Ano, to jsi slyšel správně. Když ho Timothée našel, tak necítil pach žádného cizince či nebezpečného zvířete," potvrdil jeho slova. Nechtěl nahlas říkat, že by to mohlo znamenat, že to udělal někdo odsud. Mladík si to navíc z těchto informací určitě bude schopen odvodit sám. Dnes nechtěl ale řešit tuto záhadu, neb měli na programu něco trochu jiného.
"Ne, to jsem nevylezl," uchechtl se, ale ne posměšně, kdeže! On by se druhým, a už vůbec ne mladším, takto nevysmíval. Jen mu přišla vtipná představa, jak se valí jako veverka na strom. "Šplh není zrovna mou silnou stránkou." A ani mu to nevadilo! Vlk nemůže být zdatný ve všem, že?
"Ano, jdeš na to správně," pokýval hlavou, když se Ravonny začal ptát na magii. "Dokážu se měnit v různá zvířata, v podstatě téměř jakákoli. Na ten strom jsem tedy nevyšplhal, ale vyletěl jsem na něj jako sýkora," vysvětlil mu. Hari měl svou magii rád a za ta léta se ji naučil ovládat docela obstojně, ale i jemu se sem tam proměna nepovede. "Skoro každý norestský vlk má svou magii, to určitě víš. Některé jsou silnější, některé slabší, ale spousta z nich jde právě využít v boji. Já jsem tě třeba díky té své přepadl, aniž bys mohl cokoli tušit. Znáš už svou magii, Ravonny?" zvídal se. Pokud ano a pokud to nebylo něco shodou okolností naprosto zbytečného, tak by se na to taky určitě mohli zaměřit, že? Boj totiž nebyl jen o mohutných svalech a ostrých zubech, ale taky bylo důležité vědět své silné a slabé stránky a odhadnout i ty oponenta. Takový Hari byl sice vysoký a mohutný, ale to neznamenalo, že by ho někdo podstatně menší nemohl dostat, že?

Vlčice na první pohled působila jako moudrá cestovatelka, která už má nejedno za sebou, ale jakmile otevřela ústa, tak hned tento názor přehodnotil. Chodit do hor po varování byl přeci takový nerozum! Cožpak si neváží svého života? Nebo měla snad celý život takové štěstí, že se nemusela potýkat s bestiemi natolik silnými, že by i vlka usmrtili?
"Věřte mi, že ne každé nebezpečí je moudré vidět," snažil se stále vlčici odradit od nějaké šílené cesty.
"Ne, neříká," zamračil se. "Nebo možná říká. Ale ať je ono nebezpečí jakkoli krásné, tak mi život přijde krásnější." Snad bylo třeba jí toto nebezpečí vysvětlit... blíže? Třeba vlčice pocházela z krajů, kde hory nebyly tolik nebezpečné jako tady. Kdo ví? Možná, když jí to osvětlí, tak dostane rozum a horám se teď obloukem vyhne.
"V horách jsem totiž cítil pach šavlozubé bestie, která je schopna vlka jedním kousnutím usmrtit. A tomuto nebezpečí by se jeden měl obloukem vyhnout, pokud ho teda neláká pohled smrti z očí do očí." Hari si nemyslel, že by tato vlčice zvládla zmlátit tuto přerostlou kočku. Ne, že by ji nutně podceňoval, ale... Musela by mít dost silnou magii na to, aby se jí mohla postavit s klidem.
"Já jsem Hariuha ze smečky Přízračných," představil se také.

Hari byl na pochůzce v horách. Přišlo mu důležité jednou za čas pročesat hory u Přízračných, zdali se v okolí nevyskytují bestie jako nimlózi a šavlozubí irbisové - ti by mohli být v zimě obzvláště reálným nebezpečím. Asi už nikdy chudák nezapomene na mrtvé zbídačené tělo Aikanovo. Nikdo další tak nemůže dopadnout!
Hory byly nebezpečné, a tak dával pozor takřka na vše. Bylo to vyčerpávající, ale raději býti opatrný jak mrtvý, že? Alespoň počasí přálo a nebyla žádná vánice. Ale horské klima dokáže být nepředvídatelné, takže se stále může stát cokoli.
Do nosu ho udeřil známý pach. Jednalo se vskutku o irbise šavlozubého. Zbystřil a rozhlédl se, však neviděl *nic*. Jak jinak - kočky dokázaly být velice nenápadné. Raději se změnil v krkavce a letěl pryč - nepředpokládal, že by okřídlená kočka plýtvala energií na pouhém ptákovi.
Po chvíli letu přistál a změnil se zpět ve vlka. V tom spatřil cizí vlčici, která nepáchla po žádné smečce. Vydal se k ní.
"Zdravím vás," pozdravil vlčici. "Procházíte kolem? Pokud ano, tak teď bych být vámi do hor nešel." Sic dotyčnou neznal, ale i tak by byl nerad, kdyby se jí něco stalo!

Hari byl poněkud překvapen reakcí mladého vlčka. Očekával by určitě větší úlek, nějakou reakci. Místo toho byl ale velice pohotový. To by tak ale nemělo moc být, že? Co kdyby se totiž z fellow Přízračného stal zrádce, který si usmyslil, že černého vlčka prostě zakousne? Byl by s ním ámen. Holt mu nedocházelo, že Ravonny strach prostě necítí.
"Samozřejmě," řekl a hned z mladíka slezl, aby mu nějak víc neublížil. "A v pořádku, že ses chystal. Jako bojovník musíš být neustále ve střehu, mít oči na stopkách a být připraven kdykoli zasáhnout. Nikdy totiž nevíš, kdy se z přítele stane nepřítel a kdy uvidíš na území vetřelce," začal mu vysvětlovat. "Území je sice bezpečné, ale ne vždy. Už tu několikrát byli vetřelci, co byli připraveni někomu od nás vzít život, či jim život přímo vzali. A není to tak dávno - přeci jen, ještě nevíme, kdo měl na svědomí ten útok na Apollyona." Jestli vůbec někdo, že? Mohla to stále být nešťastná náhoda. Vlastně v ní doufal. Opak by mohl znamenat spoustu nepříjemných věcí, ale on jakož coelo by neměl před nimi schovávat hlavu do písku, že?
"Řekni mi - jak si myslíš, že se mi tě tak podařilo přepadnout?" optal se ho. Ah, na stáří nějak začínal víc a víc yapovat! Ale ta otázka měla smysl, alespoň si to tak myslel. Jako umbra bude muset čas od času hlídkovat u hranic, což znamenalo, že se bude muset naučit si všímat všech podezřelých věcí a mít přehled nad okolím.

Hari ve verzi drobného ptáčka naštěstí nemusel vyčkávat dlouho, neb se mladičký vlk brzy ukázal na scéně, vidno zmaten, že je tu sám. Tušil, že okřídlenec nebude podezřívat nějakou sýkoru, které tu i v zimě byly relativně běžné. Hopsl na další větev a vyčkal na ten nejlepší moment. Jakmile pohled Ravonnyho nesměřoval směrem k ptáčkovi, tak Hari honem vzlétl jeho směrem a jakmile byl dostatečně blízko, tak se opět změnil ve vlka, aby mohl na mladíka celou svou váhou dopadnout. Inu, snad mu tím nezpůsobí zástavu srdce! Ale hoch se musel nejdříve naučit, že nebezpečí může být všude a že je třeba být neustále připravený na vše.

"Páni," vyjádřil také údiv nad tou sochou, "to je fakt z ledu?" zeptal se spíše pro sebe. Dobře věděl, že by toho nikdy nebyl schopen. Jeho hrubá motorika byla dobrá, respektive byl schopen někomu rozbít ciferník, ale jeho jemná motorika byla velký špatný. Kdyby se o něco takového pokoušel, tak by ten led do minuty křápl.
"Tobě to taky sluší, Time," pousmál se. "Ten plášť ti hodně sedí ke kožichu." Nebyl by to Hari, kdyby na Timka neházel komplimenty!! A hlavně, ty vždy byly zasloužené. Tmavý Estrelák byl prostě módní hvězdou. Měl by vyhrát krále plesu nebo něco takového!!
I on byl v blízkosti Asteriho, stejně jako jeho druh, pochopitelně. Mladík určitě musel být nervózní! Nebo on sám by alespoň byl.
"Přesně tak, není se čeho bát," povzbudil mladého hocha.

Hari dorazil i společně s ostatními Přízračnými na místo. Držel se ale především po boku Tima. Velice se těšil na to, jak si s ním tady konečně zatančí! A nenechá si zkazit náladu zdejšími Ignisany, teda Azaryňany. Ne, letošek nic nezkazí.
Měl na sobě rudý šat od Tima a smečkový přívěsek s peříčkem. Velice pravděpodobně ho i Timek ozdobil kvítečky a věnečky, jak to rád dělával! Takže tu určitě za lůzra nebyl, kdeže.
Své dva mazlíky raději nechal doma, protože by tu dělali nepořádek a byl by nerad, kdyby byl kvůli nim nějaký nepříjemný trapas.
Moc se nehodlal seznamovat s druhými, ale kdo ví? Pokud k němu někdo přijde, nejspíše dotyčného do háje nepošle.

hlásím se

Hari stál jak zkoprnělý, vůbec nevěděl, co se to sakra dělo. Nejdřív Guláš vstane z hrobu - to jak? Přeci byl mrtvý? Jo, asi by si dokázal představit situaci, kdy by vlk působil mrtev. Ale jen na okamžik! Ne na několik hodin! Pak slyšel jakési žblekotání o bohu a - to se podržte! Vzácný S'Arikův vztek, kdy i na vlče cenil zuby. Opravdu to nebyl jen nějaký sen vlivem Hvězdné jeskyně?? Co se to dělo? Čím to všechno bylo? Bude se to opakovat?
Do reality ho naštěstí dostala Ryumee svým pokynem, který hodlal vykonat. Ohlédl se na ostatní. "Jdeme!" zvolal a vyčkal, než se ostatní rychle nachystají na odchod.

Meno postavy: Hariuha
Akú rolu postava v akcii hrala: zakliata/obeť/osloboditeľ: osvoboditel
S kým a kde hrala: Asteri a Berry v troskách + s Ryumee pohřeb
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: cca 4 + 5
Krátke zhrnutie príbehu: Hari se rozhodl vzít dítka Ryumee na menší výlet, který započal již v jehličnatém lese. Poučil je o bezpečnosti, aby se nic nestalo, ale jakmile došli k troskám, stejně k incidentu došlo. Asteri si vzal rouno a změnil se v zajíce. Hari i s Berrym se snažili Asteriho lapnout a nakonec se tak i podařilo.
Co se pohřbu týče, Hari nejdříve uslyšel volání Ryumee a došel na místo, kde spatřil mrtvolu Guláše. Byl z toho nešťastný a v šoku, no eventuálně ho společně s Ryu a Everettem odnesli k půlnoční studánce, kde byl zahájen proslov. Následně i pomohl odnést tělo na louku vlčích máků, kde Guláše pohřbili.
Dopad na postavu: Více se sblížil s vlčaty Ryumee. Nedošlo mu, že se Asteri změnil vlivem rouna, myslí si tedy, že objevil novou magii. Magii, ze které má Hari radost, protože je to ta stejná, jako má on! Ah, čeká ho zklamání.
Co se pohřbu týče, byl samozřejmě ze ztráty Guláše raněn. Ještě větší šok ale přišel po jeho oživení, které si nebude dlouho moci vysvětlit. Magie? Ale jak by to mohla být magie, když mrtví nemohou magii používat? Oživil ho nějaký třetí neznámý vlk? Či za to může nějaká vyšší moc, bůh, jak naznačoval Apollyon? Holt bude mít hodně pochyb nad tím, jak svět vlastně teda funguje, hlavně v tom kontextu, kolik prapodivných věcí se začalo dít

Hari si poslechl slova Ryumee a následně se přidal k žalostnému vytí. Byla to tragédie. Čím si chudák zasloužil takový osud? Udělal by cokoli, aby tento osud mohl zvrátit! Ale nemohl. Nemohl přetočit čas. Nezbývalo jim nic, než se s touto tragédií... smířit. Ale to bude trvat dlouho. Velmi dlouho.
Pomohl odnést Ghulassovo tělo a pomohl ho i pohřbít. Po pohřbu ustoupil od nového hrobu, zavřel oči a chvíli seděl v tichosti, jakožto poslední rozloučení. Po pár okamžicích otevřel oči. A najednou - spatřil Ghulasse. Stojícího na všech čtyřech. Živého. Snad netřeba říkat, že byl v šoku. V obrovském šoku. Jeho mysl byla sotva schopna tento vjem zpracovat. Ani nic neřekl. Ne, ne... To se mu muselo zdát. Snil? Šel snad do Hvězdné jeskyně pro radu od hvězd a ty mu daly... tuto vizi? Tak živou vizi? Čekal, kdy se vzbudí. Ale nevzbudil se. Stále byl tady... A zíral na živoucí mrtvolu.

Ušák se bránil, co mohl, ale nakonec sevření neunikl a Hari ho dotáhl z keře pryč. Hurá! To už ale cítil, že ušák začínal být čím dál tím těžší, až to bylo natolik nepříjemné, že ho musel pustit. A hle! Z prostého býložravce se opět stával Asteri. Harimu se ulevilo, že chudák nezůstal v té podobě navždy. Smečka nepotřebovala další tragédie, že? A navíc - nikdy by si to neodpustil.
Vzhledem ke svému životnímu příběhu mu nedošlo, že za Asteriho trable mohlo opravdu to, že sahal na to, na co neměl. Místo toho měl jinou teorii.
"Nic tě nebolí? Nemotá se ti hlava, nebo tak?" začal ho i s Berrym bombardovat dotazy. "No, každopádně jsme asi přišli na tvou magii!" dodal na ulehčenou a pousmál se.