Príspevky užívateľa

Hari utíkal co mu nožky stačily. Každá minuta byla drahá! Hlavně, když nevěděli, kam přesně se šelma zatoulala. A co dělala. Bohužel, či snad spíše naštěstí, tvora poměrně rychle nalezli. A nebyl to pěkný pohled.
Tvor byl kočkovitou šelmou bílé barvy srsti s tmavšími fleky a křídly. A útočil.
Irbis šavlozubý zařval a začal ostrými drápy sekat po Anjel. Zázrak, že Tim a Hari dorazili právě včas. Jinak by i ona mohla být potenciálně další obětí řádění této bestie.
"Anjel!" vyjekl. Vždyť jí jde proboha o život! Nesmí skončit jako Aikan! Intuitivně odhodil těžkou waru, aby ho nezpomalovala. Teď šlo o každou vteřinu! Hned se rozběhl na pomoc. Irbis už už otvíral tlamu, aby se mohl vlčici zahryznout do chřtánu, stejně, jak to udělal Aikanovi. Anjel na to ale naštěstí nebyla sama.
Hari skočil po irbisovi, a tím ho z Anjel shodil. Jakmile se ho dotkl, ucítil skoro až paralyzující chlad.
Šelma se hned překulila a byla opět na nohou. Až teď si pořádně všiml, co je to za zvíře. Ty zuby. Stačí jedno dobře mířené kousnutí a mohl se rozloučit se životem. To nebylo dobré. Radši se ani na Anjel nepodíval. Co když... co když je už taky mrtvá? Nebo umírá? Zvládne jí Tim pomoci?

Hari stále zpracovával ten vskutku "krásný" pohled na sežraného Aikana. Sakra, jak na to pak bude reagovat šéf? Jistě, měl permanentní pokerface a bylo těžké ho rozhodit, ale jeho družka zemřela, synek nezvěstný a teď i jeho bratr umřel. Těžké to časy.
"Ho ulovil jak zajíce... neskutečné." Nebyla to příjemná představa, že by tu někde mohl být skrytý predátor, schopný okamžitě zabít i vlka. A sežrat ho. Vyhnat takového tvora nebude snadné. "Alespoň to měl rychle za sebou..." Lepší, než aby trpěl v příšerných bolestech. Přeci jen, někteří predátoři jsou schopni pojídat kořist i zaživa. Nebo dělat jiné hrozivé věci. Samozřejmě, nejlepší by bylo, kdyby byl umbra stále naživu. Ale bohužel. Čas vrátit zpátky nemohli.
Každopádně jakmile se chopil zbraně, tak se s Timkem rychle rozběhli směrem tábor smečky. Rychle! Dříve, než bestie najde někoho dalšího!

-----> starý hvozd

TW: smrt

Hari utíkal, co mu nohy stačily! Tady šlo o život, dámy a pánové! A jestli se jeho vinou něco pokazí, tak už nejspíše nebude nikdy normálně spát... Ale jak se ukázalo, spánek bude mít narušený na nějakou dobu, protože vskutku přišli pozdě. A na místě bylo jen zčásti sežrané tělo Aikanovo.
"Ne!" vyjekl. Jeho kolega byl mrtvý. Nejstarší umbra smečky! Jak se to mohlo u všech svatých stát? Sotva popadal dech.
"Ale... ale jak?" vydechl nechápavě. "Podívej na jeho waru, Time! Ani ji nepoužil. To zvíře ho muselo zabít během pár chvil!" Aikan nebyl žádná máčka, ale zkušený bojovník. A zkušeného bojovníka jen těžko zabijete tak snadno bez boje. Hariho obavy se začaly naplňovat. Ta kočka asi nebude obyčejná puma.
"Moment," řekl rychle a snažil se vytáhnout Aikanovu waru. Jestli dojde na boj, zbraň se bude hodit. Nemůže nic podcenit.
Jakmile ji získal, pohlédl opět na Tima. "Pojďme!"

Hari doufal v to, že to zvíře nebylo tak zoufalé, aby se o něco pokoušelo. Ale nemohl s tím počítat. Kdeže. Za této situace by bylo velmi nedbalé si počínat příliš v klidu. Jsou kruté časy a zásoby léčivek nejsou neomezené.
"Ano, pospěšme si, ať se mohou mít ostatní na pozoru." Ah, snad jsou Anjel i Guláš v táboře. Dokud nebude predátor vyhnán, bylo by pro ně poflakování se v okolí příliš nebezpečné.
Hari byl samozřejmě frustrován, že jejich tempo mělo daleko k tomu ideálnímu. Jestli zvíře opravdu mířilo na území, tak by to mohl být obrovský průšvih. A taky byl. Okolí bylo cítit vlčí krví. Zachvěl se. Zvíře nejspíš bylo rychlejší jak oni.
"Honem!" zavelel naléhavě. Jestli došlo ke střetu, tak může jít teď o vteřiny. Nemohou o nikoho přijít!

-----> údolí.

"To je pravda," uznal Hari. Anjelka měla ráda všelijaké ozdůbky a vše spojené s přírodou, tak by se nedivil, kdyby o něčem věděla. Určitě by z toho mohla býti nějaká zajímavá konverzace!
"Hm, takže nejsem sám, komu se ten pach nepozdává," řekl si spíše pro sebe. To ho znepokojovalo. Vyskytoval se tu snad ještě nějaký jiný druh kočkovité šelmy? Něco příbuzného pumě? K čertu! Mít jistého nepřítele bylo samo o sobě zlé, ale neznámý nepřítel byl násobně horší. Jak se připravit na potenciální souboj, když neví, proti komu vlastně bude? Bylo třeba doufat, že ono zvíře bude co nejvíce podobné pumě a nebude ničím extra speciální.
Vydal se tedy po stopách. A jak se ukázalo, vedly z hor dolů. To nebylo dobré. Musí si pospíšit. "Máš pravdu," řekl poněkud naléhavě a zrychlil krok. Jenže najednou stopy zmizely a zastavil se.
"Kam se poděl?" zamrmlal frustrovaně a rozhlédl se. "Musíme jít rychle dolů varovat ostatní. Možná se nikomu nic nestane, ale nemůžeme nic riskovat." Hlavně, když tu měli dospívající dítko a Anjel v očekávání!

"Znáš nějaké, co se o to zajímají?" řekl poněkud překvapeně. Nevěděl snad o nikom, kdo by byl expertem na šutříky. Na kvítka, to jo. Ale na nerosty? To vůbec. Ale tak... když je tento kus speciální, tak možná budou i nějaké léčivé? Možná to nezněl jako nějakej hloupej koníček!
Souhlasně přikývl na další slova. Určitě budou v pořádku. Eventuálně. Musí být.
Následně si rovněž prohlédl stopy, a to pro změnu pořádně. Joo, to nebyl žádný rys, ale něco většího. Zamračil se. Bylo to nemilé zjištění, ale pumu vyženou podstatně snáz než nimlóga. Mohlo to dopadnout o dost hůř. Ale co si budem, i o dost líp.
"Máš pravdu. Pokud nemá v okolí žádnou kořist, mohla by ohrozit i nás." Masožravci normálně nelovili další masožravce své velikosti, ale nastaly kruté časy. Bylo třeba počítat se vším. Kdyby kočka našla samotného Guláška, tak by chlapec nejspíše neměl toliko šancí.
Začmuchal, aby dostal více informací o případném vetřelci. Zamračil se. Šálí ho čmuchy? "Kočku cítím, ale nevím, ten pach mi zrovna pumu nepřipomíná. Ale asi se mi to jen zdá..." Jaké jiné kočky s takovými otisky by tu žily, že? Nejspíš mu zima zabíjí jeho čichové buňky.
"Měli bychom se vydat po stopách. Jak říkáš, jestli se ochomýtá moc blízko, mohla by smečku ohrozit." A to nemohli dopustit! Jistě, puma nebyla žádné superprase nebo nimlóg, ale slabunké párátko to také rozhodně nebylo. Takové zvíře dokáže vážně zranit. Ne-li zabít.

"Jo, přesně ten," potvrdil Timkova slova. Jaká to náhoda, že našel zrovna něco takového, že? Jako kdyby hvězdy nějak předpovídaly tuto zimu! Ale ne, to si asi jen namlouval, aby měl pocit, že na tomto světě je opravdu nějakej řád. "Taky ne. Možná jsou po světě další podobné?" pronesl zamyšleně. Třeba nějakej, který naopak studí! Dobrý na léto, tady leda skvělý na bonusový omrzliny. A ty fakticky nechtěl. Už tak měl obrovský respekt z proměnlivého horského počasí a nechtěl tu strávit ani minutu navíc.
"Kdyby se tak stalo, tak bychom určitě našli způsob, jak je zase kontaktovat," pravil a snažil se znít jakžtakž sebevědomě. Hvězdy by je snad věčně neopustily, no né? Pokud opravdu existovala vyšší síla, tak by na ně bobek určitě nehodila. Však co udělali tak hříšného, že by si zasloužili hvězdný ghosting? No nic! Doufám.
"Bohužel," povzdechl si. "Měli bychom jít ale dál." Bylo totiž bohužel jasné, že hypnotizováním jeskyně toho nic navíc nezjistí. Mohli jen doufat, že s příchodem jara bude vše oukej.

Přikývl. Jakmile spatří blížící se mračna, tak se raději stáhnou hned dolů. Nemohli přeci takto riskovat svůj život, že? Už samotná tato cesta byla velkým rizikem. A smečka by byla podstatně slabší, kdyby přišla o medika a umbru.
"Jestli je ti zima, tak ti mohu dát ten kámen," vyhrkl hned. Nemohl přeci dopustit, aby chudák Tim zmrzl! "Stačí na něj párkrát poklepnout a začne z nějakého důvodu hřát," vysvětlil. Opravdu skvělé udělátko do tohoto příšerného počasí. "A jestli ti začne být až moc zima, tak určitě řekni a raději půjdeme." Ty jo, chlapec byl nějaký výřečný, ne? To se jen tak často nevidí! Ale holt se o svého přítele bál. Byl přec tak křehký!
Pohlédl po Timkových slovech na jeskyni.
"Doufám, že ne," zamumlal. "Myslíš, že je možné, že na jaře pak nebude... fungovat? Dávat nám sny? Věštby?" zamyslel se. Stav jeskyně vypadal v tomto stavu přinejmenším žalostně. Šel k ní o něco blíž a všiml si nedaleko jakýchsi stop. Vypadaly kočičí. Možná rys? Zatím ho stopy moc netrápily a pozornost upnul na jeskyni.

Vyčkával na další pokyny. Stále se domníval, že šlo o velmi špatný nápad. Uštvat se dala průměrná kořist. Ale toto? Obří prasata, co útočí sama od sebe, by spíš mohla uštvat je. Myslil si, že to dopadne zle. Ale už nemohl odmlouvat či ze sebe dělat slabý kus. Bude muset udělat vše pro to, aby vše dopadlo... dobře. Co nejlépe! Buď toto, nebo pojdou hladem.
Podíval se očkem na Everetta. Co to bylo za dotaz? Skolit oba? Budeme rádi, když skolíme jednoho. Ale kdo ví? Třeba si to vše představoval moc... černě. Třeba nejsou tak velcí a agresivní, jak si je představoval. Nemůže to být horší jak nimlóg, no ne? Při nejhorším by se mohl pokusit v něj změnit, ale... Byl to risk. Když se v něj změnil posledně, tak ho to vyplo na sakra dlouhou dobu. A dostal parohy jako suvenýr.
"Pokud se nenajde někdo vhodnější, tak já," řekl šéfovi. Snad to nebude jeho poslední rozhodnutí života.

Bylo třeba pro smečku udělat průzkum výše postavených míst. Jak byly dlouhodobé kruté mrazy a časté sněžení, tak návštěvy hor se staly no-go. Kdo by taky chtěl umrznout? Safra, i on začal litovat toho, že do toho šel. Zima tu byla neskutečná. Ale aspoň tu nebyl sám - měl tu Timka. Avšak co když i to byla chyba? Co když se Timovi něco stane? V životě by si to neodpustil.
Měl s sebou jakýsi zvláštní šutr poněkud pochybných tvarů. Ale nebyla to jen tak nějaká ozdoba! Tento předmět dokázal hřát. Velmi důležitá vlastnost v těchto místech.
"Snad to počasí ještě vydrží," pronesl, neb momentálně nesněžilo a dokonce i slunce svítilo. Stále byla příšerná zima, ale aspoň z nich nebudou nanuci. Horské počasí dokáže být ale velice... nepředvídatelné. Teď může svítit slunce a za chvíli bude vánice a umřou. Hurá!
Každopádně doufal, že při průzkumu nenajdou žádné stopy nimlógů. To by mohl být jejich konec.

"Fakt jo?" Takže to fakt byla pravda. To je blbec. Komu se to kdy podařilo? Nechat si uhryznout prst? Může bejt rád, že mu dotyčný neuhryzl něco jiného. To jo. Ale přesto to bylo celkem... Ne, vtipné ne. Tak zlej být nemohl! Nebo mohl? "A to se ti jak povedlo? Snad... při obraně smečky?" Velmi pochyboval, že to bylo v rámci nějaké obrany domoviny. Myslil si, že tento týpek s íkvé plísně někoho prostě nasral a ten někdo se ho pokusil sežrat. Když se blb chce furt rvát, tak proč jako nešel na umbru? I když, ne, ne, ať zůstane tam, kde je!
"Nemohu snad pozdravit někoho ze stejné smečky?" opáčil se. Ale jo. Chtěl si trošičku rýpnout. "Jak se vůbec daří Anjel?" zeptal se ho. Nějakou dobu s ní nemluvil. A tento pacholek určitě ví nejlíp, jak se jí dařilo. Co bylo nového. A tak. A stav Anjel ho určitě zajímal víc, jak stav Roižna.

Měl obavy. Všude sněhu jak... něčeho, zima jak na Sibiři, potravy málo. Proč zrovna teď? Jo, jistě, byla zima. A v zimě bývá zima. Šokující. Ale toto už byl jinej level.
Při svých toulkách si všiml, že tu vlastně není sám. Roihu. Zamračil se. Jistě s k němu dostaly drby, že týpek přišel o prst. Heh... Vůbec by se nedivil, kdyby to bylo real. Blbec byl schopnej všeho. Aj Anjel by byl schopný udělat děcka na zimu, protože neumí počkat! Ale ne, ne... Nevztekejme se předem.
Zvědavost ho přemohla a vydal se za Roižanem. "Nazdar," pozdravil ho. *Zdravím* si ještě nevysloužil. "Slyšel jsem, že ti někdo sežral prst." Skvělý způsob, jak začít *přátelskou* konverzaci.

Harimu A'Kazovo hopsání nejspíše přišlo trochu nekoordinované, ale pravděpodobně se jednalo o účelně matoucný krok, nad kterým by se nejeden pozastavil. V boji je někdy třeba dělat neočekávané věci. Za to jistě má mladík plus! Nepochybně má na tyto věci buňky.
Když si následně všiml, že se chce protivníče po něm vrhnout, tak by za normálních okolností jistě nastavil své parohy tak, aby toho zalitoval. Ale nechtěl přizabít ani jeho a už vůbec ne sebe. Ani kapka krve tu nesmí spadnout! Jakmile si tedy všiml, že už už skáče, tak se okamžitě přikrčil k zemi, aby mladík skok minul, a rychle se převalil na druhou stranu. Bylo to ale celkem riskantní. Vlk přeci jen nechtěl být na zemi při boji.

Hari měl stále jisté pochyby. Nemyslil si, že tento hon na megaprase dopadne dobře. Ale byl jen aestou, nikoli lexem či ordem. Nebylo to na něm. Vlastně ani moc nevěděl, jestli bude jeho magie co platná v rámci tohoto lovu. Jistě, mohl snadněji utéci, ale co by utíkal, že? Jako bojovník si nemohl dovolit nechat soudruhy v bryndě! Mohl by se leda pokusit se změnit v nějaké větší zvíře, ale není moc tvorů, co by si mohlo poradit s nějakým superprasetem. Možná tak nimlóg, ale...
Nu, bylo rozhodnuto. Zadoufal, že nikdo nepřijde k úrazu. Tedy, nepochyboval o tom, že někdo se zraněný vrátí, jestli se jednalo o tolik velkých tvorů. Ale snad to nebude nic vážného.
Hodlal si s sebou vzít i kosu. Nebyla to nejlepší zbraň pod sluncem, ale aspoň něco, že?

Ač byl Hari již zkušeným bojovníkem, tak byl jaksi, nu... Řekněme, že takovou věc často nedělal. Zkoušet někoho druhého. Byl zvyklý na boje naostro. I tu kosu, která se nyní na cvika zneužívala, získal díky tomu, že ukončil lajf subscription její majitelky. Když už, tak už, že? Bude pro něj poněkud těžké odhadnout sílu. Nerad by ublížil *synu* samotného Orda. Zároveň ale nemohl být na A'kazu zas příliš měkký. Smečka potřebuje šikovné bojovníky jako sůl! Ale věřil, že to chlapec zvládne.
Jakmile šéf dokončil svou mluvu, okamžitě se rozběhl ke zkoušenému. Zprvu to vypadalo, že mu půjde po boku, ale pak mířil na nohy; vrhl se po něm.