Príspevky užívateľa

"smrtelně vážně" zazubil se nad tím. Bylo mu celkem jasné, že Tím není rozhodně typ někoho, kdo by jel na stejné vlně jako Chris, a tak ho ani nebude chápat, jak sám potvrdil. "netuším, prostě to tak je. Každý má asi svou zvláštní zálibu a ne vždy jde být hodný"
Pověděl mu jakousi odpověď na jeho předešlé slůvka. Ale pak už přišel jen čas na vysvětlení Huntleyho. "ne hvězdy jsou jen úchylka Přízračných celkové, hm." vysvětlil rychle než začal mluvit. "hele řeknu to jednoduše, protože obkecávat s emi nic moc nechce, slyšel jsi už někdy o vlcích se dvěmi osobnostmi? já jsem jeden z nich. Huntley, ten je neskutečný posera už od narození, nechce konflikty, bulí kvůli každé pitomosti a podobně. Já, Chris, jsem dokázal přebírat vládu nad jeho tělem, kdy si on jen myslel, že padá do bezvědomí, protože já mu do mozku nahlédnout můžu, ale on mě ne. Já jsem celkově opak Huntleyho a jsem za to rád, nebaví mě mé druhé já, které je jen ufňukaný trouba" pokusil se to nějak vysvětlit, i když nedává moc šance srozumitelnosti svých vysvětlivek. Třeba to ale vlk nějak pobere, se uvidí.

Díky jeho otázce se vlk zase otočil a trochu posunul svůj odchod pryč. Hlavně byl schopen Huntleymu zodpovědět dotaz, který mu položil, za což byl velice vděčný.
"jistě, rozumím" přikývl a hlavu taktéž zvedl vzhůru k obloze, která zdá se rozjasňuje. Nebýt Nirixe snad by tu ještě zůstal stát, ale okamžitě si uvědomil, že vlastně ta věc se sluncem.. že na něj nesmí!
Vlk už se pomalu vydal opravdu k odchodu, ale po chvíli se opět zastavil a promluvil. "zatím!" zavolal a nyní se už také rozběhl pryč. Pryč se schovat před sluncem. Joo na tohle si bude muset ještě dost zvykat

Huntleyho prozkoumávání rozhodně nekončí! Prošmejdil sice už celkem dost mísf, ale stále to není vše! Tentokrát ho tlapky zanesly až ke zvláštní stavbě, kterou on sám pojmenovat nedokáže. Nic takového přeci jen Nikdy dříve neviděl.
Nemohl však zůstat koukat na to jen z venku, chtěl kouknout i dovnitř, ale.. jak se tam leze? Rozhlédl se, ale žádný normální vstup tady nenašel, tak se pořádně odrazil... A proskočil rozbitým oknem skleníku, skrz které se dostal dovnitř. Dopadl do dlouhé uličky a rozhlédl se kolem sebe, lehce hrdý, že se mu skok podařil.

"i tak ti opravdu děkuji"
Pověděl a usmál se na černobílého okřídlence.
"budu se snažit dát do toho vše a být smečce, Harimu opravdu prospěšný, jak se sluší a patří"
Odpověděl se značným odhodláním. Ještě že si s ním teď povídá Huntley. Být tady Chris, tak se začne s Nirixem opravdu přehadovat o tom, že právě on, Chris, bude ten lepší. Jak jinak by se zachoval sebevědomý vlk, že?
"měl bych však ještě dotaz.. jaké jsou mě povinnosti co s etyce mého aktuálního postavení? Co musím zvládnout abych, se stal vážným členem smečky, ostatně, tak jako ty!" zeptal se a klidem, i když ho trošku trápilo, že možná vlka fakt jen zdržuje.. akorát od někoho se to přeci dozvědět musí, a tento vlk vypadá sdílně

V podstatě celkem v klidu si nadále prozkoumával tohle místo. Zaměřil se teď dost i na vraky aut, do kterých třeba i občas nakoukl. Všechny ty nové vjemy na něj působily taky že se ještě ani jednou nedohlédl zpět za tím co udělal, ani jednou nezapochyboval o svém rozhodnutí přidat se sem. Těší se až pozná všechny členy, ale zároveň se nějakých setkání trochu obává. A vypadá to, že brzy jedno nastane. V dálce totiž lehounce zaslechl hlasy ne jednoho vlka. Okamžitě se zastavil a zůstal stát za jedním z vraků aut, mezitím co začal zpoza auta vykukovat po vlcích, se kterými bude mít dřív nebo později tu čest

Huntley by něčeho takového nebyl schopen. Přeci jen, opustil rodinu a domov aby mohl žít dál, žít s Hadím. Ten rozhodně nemá kult jen jako zázemí na přežití na zimu. Každopádně vlk opět začal mluvit a Huntley se zaposlouchal tak, jak předtím. Neboli naslouchal opravdu všemu aby mu nic neuniklo. A taky občas přikývl třeba na souhlas, či znamení, že rozumí a vlk může pokračovat. "žádné slunce... Tuláky vyhazovat či jít za mesiášem... A nedovolit přerostlé kryse žrát mladé... opakoval si v hlavě všechny ty informace, které se nyní dozvěděl. Po chvíli odlmky, kdy vše zpracovával v lehkém zamyšlením nad každým poznatkem, nesmělo chybět poděkování. "mockrát ti děkuji za tvůj čas mi tohle vše sdělit" pověděl a lehce mávl ocasem

"Tiame.."
Pověděl tiše při pohledu na šedivého vlčka. Hned mu bylo jasné, že vlk ani nemůže tušit, že má nyní tu čest s nejnovějším členem kultu. "já vím, říkal jsi to"
Potvrdil jeho slova tišeji. Hned mu chtěl vysvětlit, že zde patří, ale vlk se ho prvé pokusil ještě pobídnout aby šel pryč. Huntley se ale ani nehnul z místa. Chvíli ještě v tichosti vyčkal, zda Tiam nemá něco na srdci a následně spustil. "já.. se k vám přidal, kdyby ne, opravdu bych si už nedovolil vstoupit na Hatiho půdu" ujistil klidně vlka. Lehce mu v hlavě hrály obavy, že mu snad Tiam nebude věřit, ale Hunt mluví pravdu, takže se nemusí cítit provinile.

Usoudil, že tento rozhovor nebude jen nějakým krátkým. Ba naopak, vlk se mu chystá povědět co je smečka zač, a tak si dovolil posadit se.
Vlk začal mluvit a Huntley okamžitě naslouchá veškerým slovům, které vlk vůbec vysloví. Občas souhlasně přikývne, když dokončí větu, ale jednou musel i promluvit, jakožto odpověď "jistěže vím" potvrdil. Jak by taky nemohl Hatiho upřednostnil před hvězdami ještě dříve než se do smečky přidal. Následné informace si jen pořádně vryl do mozku, nehodlá na něco zapomenout a čelit trestu. "děkuji" slušně poděkoval a podíval se vzhůru na oblohu společně s vlkem "budu rád opravdu za každou informaci, samozřejmě pokud tě nijak nezdržuji" hlavu dal zase dolů a podíval se na něj

Ve své nové smečce je sice teprve chvíli, ale v poznávání území rozhodně neotálí.
Tentokrát se dostal do centra města a co si budem, je z toho všeho opravdu dosti udivený. Všechny ty stavby a věci, které mají na starosti lidé! Prostě opravdu zajímavý pohled pro někoho, kdo vyrůstal samozřejmě v lese a v něčem takovém je nováčkem.
Měsíční svit tomu rozhodně dává svůj tajemný efekt, který se Huntleymu opravdu zamlouvá.

Tlapa za tlapou dopadaly a jeho kroky se ozívaly chodbou, se kterou si však občas prohraje i právě vítr. Kvůli větru se mu také nepodařilo ihned rozpoznat něčí přítomnost, což mu ubralo na možnosti připravit se na jakési nedorozumění, které mohou nastat právě kvůli jeho pachu, který se ještě nezměnil na pach smečky zdejší.
Netrvalo však dlouho a dusot tlap již přeslechnout nemohl. Dusot, který se zastavil, ve chvíli, kdy byl opravdu hlasitý. Huntleymu je jasné, že někdo stojí za ním, a tak lehce přitiskla uši k hlavě a pomalu se otočil. Nyní měl tu čest vidět Tiama, který momentálně nevyoada zrovna moc... Nadšeně.

Vyslechl si jeho slova o společnosti Hatiho v prázdných nocích, ale musel vlka zarazit, když se zmínil, že smečka neměla žádný problém. "neřekl jsem nic o tom, že byl problém" namítl klidně. "já, tedy mé druhé já bylo problém smečky, díky kterému by mě stejně brzy vyhodili. Ale i tak, Přízrační nemají v povaze držet své členy pod svými křídly, mají tam jakousi volnost" vysvětlil jednoduše "ale dost o mém minulém já. Nyní si rád vyslechnu vše o smečce. Nerad bych byl pozadu netušíc jak se věci mají" pobídl vlka k mluvě, čímž samozřejmě souhlasil.s jeho nabídkou povídání.

Huntley pomalu vystoupal na most, který nezdá se být poněkud stabilní. Možná si to myslel jen tím, že neznal lidské výtvory a nevěděl, co dokážou a co ne. Ale i tak, Hati by přece nenechal něco nebezpečného jen tak přístupné ostatním vlkům, no ne?
Zvuky Huntleyho kroků se rozléhaly vzduchem, avšak nebyly jediné, které se daly zaslechnout. I přes jeho hluché pravé ucho mohl slyšet, kroky společnosti, která se přibližovala.
Zvedl svou hlavu a pohled upřel před sebe. Naskytl se mu tak obrázek na vlka, jenž si sedí na druhé straně mostu a... Směje se na něj? Jeho první potkání, a tak zvláštní.
Od chvíle co se na něj Huntley podíval, mu byl vlk nějakým způsobem povědomý, ale když promluvil, jeho teorie, kdo to může být, se potvrdila. Nirix. Toho tehdy potkal na jeho průzkumech v blízkosti kultu.
"nyní mi již není zakázána, hádáš správně, mesiáš mě přijal mezi vás. A je mi ctí zde patřit"
Provedl lehkou úklonu vůči Nirixovi, od kterého ho nyní dělilo jen pár krůčků. Včas se však zastavil. Osobní prostor je jedna z důležitějších věcí, které dodržuje.

Prozkoumávání jeho nového domova pokračovalo a on se dnes vydal do poněkud rozpadlé budovy, která ho jistě hned zaujala. Zvědavost ho táhla dovnitř a on se nijak nebránil. Přeci jen by rád poznal vše co se nachází na Hatiho půdě, když už zde má trávit další část svého života.
Opatrně našlapoval a prohlížel si všechny ty lidské výtvory. Možnost vidět něco takového zblízka se mu přeci jen naskytla až teď a on to nehodlá promarnit.

Po dlouhé době rozhodování se a veškerého toho šmejdění se to konečně stalo. Tento vlk to dokázal! Dokázal se odprostit od minulosti a věnovat se své budoucnosti. Budoucnosti bez své rodiny a bez místa, ve kterém vyrůstal. Konečně se stal opravdovým členem kultu! Teda.. samozřejmě si je vědom, že ho ostatní asi nebudou brát úplně tak vážně, dokud neprokáže skutečnou víru, ale je odhodlán to dokázat! Hati by si ho přeci nevybral jen tak! Je tu, aby něco dokázal a to prostě udělá!
Nyní ale tento mladý vlček provádí své první krůčky po území rozpadlého města jako člen. Sotva se viděl s mesiášem, a tak se jeho pach samozřejmě stále drží normálu. Pach smečky rozhodně ještě nestihl nabrat, a tak je připraven čelit bůh ví jakým nedorozuměním, kdyby potkal někoho, z jeho nové rodiny!

Okamžitě spozorní, že něco není v pořádku. Řekl něco blbě? Proč se tak zarazila.. sám následně sklopil uši a udělal pár kroků blíže k ní.
"Aishilo.. co se děje"
Pokusil se zeptat klidným hlasem. Chtěl zjistit co udělal špatně nebo co si vlčka právě myslí. Měl ale malou teorii o co jde..