Príspevky užívateľa

Chris tu hlavně nemusel teď vůbec být a hlavně ne v tomto stavu, kdyby neměl ve své hlavě totálně namleto. To on začal s útokem, a to jen proto, že ho cizinec štval svou přítomností. Nu což ne vždy vražda vyjde.
"dík" koutky mu cukly do úsměvu, ale to spíše okamžitě zakryl další odpovědí. Vlk to bral jako přezdívku, vlastně to tak je, ale nevyptával se tak, jak čekal, dle reakcí jiných vlků. Pokud bude důvod, vysvětlí to Timovi později. Teď se mu do toho teda moc nechce. "jo, přezdívka" odpověděl tedy a dále neřešil, když o to nejevil zájem.
"já? Já se rvu jen když se oběť až moc vzpírá, takže vlastně vždy, ale co si budem- výsledek a vlčí maso stojí za to" zadíval se Timovi do očí a krátce se až děsivě zazubil, s čím však přestal při další nepříjemné bolesti z ran. "z Přízračných vypadnu" sykl. "do kultu půjdu. Ten je přímo pro mě" pověděl a ani neřešil, že by vlk nemohl tušit o co jde. Ale třeba to Timovi dojde.

"Dobře!" vyhrkl odhodlaně a pokývl hlavou. Chtěl ho potkat, chtěl ho najít, ale jakési obavy se mu do hlavy přeci jen dostávaly. Co když, co když, co když... ne! zarazil v tom sám sebe chceš to, tak zase necouvej povzbudil se a vykročil blíže k ní. Čím dřív to bude mít všechno za sebou, tím lépe. Bez žádného zbytečného odkládání.
"víš, kde ho najít, nebo kde nejčastěji bývá? Neboo, zareagoval by na zavytí?" začal ji pomalu pokládat otázky. Jde vidět, že má zájem o to, se s Mesiášem opravdu setkat teď.

Vlk konečně začal s dalším postupem té jakési první pomoci. Začal s čištěním ran a Chris má právě pocit, že tohle je snad ještě horší, než moment, kdy se mu tahle zranění stala. To štípe! A fakt to není příjemný!
Se zatnutými zuby se držel aby tu nezačal ječet jak malé štěně a nebo se po něm neohnal v reflexu.
"já jsem, Chris"
Představil se. Tohle jméno on rád užívá, ale ví o něm snad jen tři vlci celého Norestu, teď s Timem vlastně čtyři. Takže se před ním rozhodne vyslovit i jméno svého opačného já, jméno, které mu bylo přiděleno při narození.
"Huntley de Amaryllis"
Vyslovil znechuceně, skrz zrovna celkem bolest při čištění ran. Měl potřebu to jméno říct, i když ho sám Chris nesnášel. Je si teď jistý tím, že ho čeká vysvětlování, což ho moc netěší, ale co nadělá.

Ticho vládlo celkem dlouho a Chris už vážně pochyboval a zároveň se s tím smiřoval. Třeba už po dnešku prostě nebude nikomu na obtíž, a ubyde mrtvých vlků jeho vinnou, ale nakonec mají přeci jen smůlu. Zase to slyšel! Někdo sem běžel! A jak tak poslouchal, znělo to opravdu stejně jako vlk,který mu tak pomáhal. A vskutku, byl to on. Zdá se, že by měl Chris vlkům dávat trochu důvěru než myslet na nejhorší, ale to on asi nepochopí.
"ještě že jsi to zvládl. A doufám, že bude lépe"
Zamrmlal na něj. Možná to první měla být jakási pochvala, ale nevyjádřil to zrovna nejlíp. "jen se pusť do toho,co musíš.."

Kráčel si nočním lesem, ve kterém se nacházel tábor smečky do které patřil. Přízračných. Oficiálně byl ještě jejich členem, ale již brzy tomu bude jinak! Prostě odejde a půjde přímo vstříc kultu ať se to ostatním líbí nebo ne! Ani na území Přízračných netrávil tolik času, jako právě v blízkosti zchátralého města, nebo okolí jiných smeček, na jejíchž hranicích oxidoval a dělal zmatky a zbytečné konflikty.
Teď tomu ale nebylo jinak. Sice nešel otravovat smečky, ale spíše si hledal nějakou tu oběť v podobě osamoceného vlka, a nemusel hledat dlouho! Větrem se prohnal čerstvý pach, který ho okamžitě popohnalo kupředu. Kráčel po stopách, když v tom se před jeho zrakem objevil tmavý okřídlenec.
Chris je sice blbec, ale když viděl křídla a husté koruny stromů nad nimi, věděl, že tohle je skvělá příležitost na lov! Vlk bude mít totiž opravdu problém odletět.
Na nic však nečekal a využil svou magii, která mu pomohla být dokonale neviditelný. Držel se opravdu potichu a přibližoval se tak stále k vlkovi, když v tom vystartoval a vrhl se mu svými ostrými tesáky přímo po krku, ze spod, protože jeho výška mu umožňuje lepší útoky právě na spodní části těl takto vysokých jedinců.

"pokusím se"
Odpověděl tiše a již se zavřenýma očima poslouchal dusot tlapek, který byl víc a víc tišší a vzdálenější, až postupně úplně utichl. Možná kdyby nebyl na jedno ucho hluchý, ještě by mohl poslouchat dále, ale bohužel na smůlu. To ticho, které opět nastalo mu do hlavy dostává další obavy o tom, zda se vlk vrátí.. vrátil se jednou, tak proč by to dělal podruhé? Proč by se zatěžoval cizincem, který na něj zprvu nebyl zrovna příjemný? Ale jen čas ukáže, jak to s Chrisem dopadne.

Pomalu vydechoval a při snaze nespat koukal jak se tráva před jeho čumákem nahýbá, když vydechne. Povídání vlka mu šlo do hlavy a kupodivu to hned nešlo ven. Dokonce něco i pochopil a byl schopen trochu poradit-
"řeka, jižně od tud, kousek, blízko- kultu, moře"
Dostal ze sebe při čemž ocasem plácl na zem tak, aby ukazoval směr. Možná blíže byla ta řeka, která vede od trosek, ale raději vlka navedl tam, kam navedl. Nechtěl riskovat ho posílat ke troskám, aby se ještě nevrátil ve stejném stavu. To by to pak bylo v úplné pr..
Přikývl lehounce hlavou a uvolnil snad každý napnutý sval v těle. Zavřel oči a víc asi neměl potřebu co udělat. Pokud se vlk ještě na něco nezeptá.

Na jeho slova nijak nereagoval. Nechtělo se mu, nevěděl co a nebo asi jen prostě nemohl. Necítil se přeci jen zrovna nejlépe s rozdrasanou kůži, ve které má právě narvaný mech. Ale tak třeba to bude dobré.. někdy.. teď by se ale mohl trochu ne? Jen si dát krátkého šlofíka..
"úplně.. pohádkově!"
Odpověděl i bez té ironie, která měla zaznít a krátce zavřel oči, které však zase hned otevřel. Nechtělo se mu nic, snad jen spát, a to na něj dopadalo víc a víc, když se uklidňuje a tělo si začíná všímat, že krev jakože fakt zmizla, Chrisovi to postupně spíše jen stěžuje schopnost držet se vpohodě.

Vlk pryč a Chris tady bezmocně leží s tím, že dřív nebo později vykrvácí. Začíná se totiž pomalu smiřovat s tím, že se vlk prostě nevrátí a že jsou tohle poslední chvíle jeho života.
Avšak nečekal, že si to bude muset přiznat, ale mýlil se. Po nějaké té době zahlédl onoho vlka jak se blíží zpět k němu, i s tím pro co běžel pryč.
Projela jím neskutečná úleva, doufal, že když se vlk vrátil, tak mu bude schopen i pomoct od pomalé smrti. Tmavý vlček začal provádět první pomoc, kdy Chrisovi na rány přiložil mech a pořádně držel. Co si budem, adrenalin z Chrisova těla již vymizel a bolest je o to intenzivnější. Z jeho hrdla se protáhlo slabé kňučení, ale ze všech sil kryté mručením. Cukaly sebou, ale držel se aby svému zachránci nic neprovedl

Přemítal si v hlavě tři chvíli kdy se oba dali k útěku. Pamatuje si že odletěla pryč úplně v pořádku a útočník tam s největší pravděpodobností zůstal. Doufal proto tedy že se jí stejně nic nestalo po tom, co odběhl.
"uletěla pryč. Ano- ano je v pořádku."
Odpověděl a zase na chvíli zmlknul. Na vlkovi další slůvko pokýval hlavou a jen čekala až se dá do práce.
"vydržím. Teď asi úplně nezdrhnu" zamručel a vydechl. Vlček zmizel v dálce a Chris upřímně začal pochybovat o tom, že se vůbec vrátí.

Ležící na zemi s pohledem na vlčkovi, který byl na něj až moc zvědavý se tedy odhodlal k nějaké té odpovědi. Nadechl se a spustil.
"sral mě jeden vlk, který nás nenechal na pokoji- mě a moji-" zaseknul se, protože teď netuší jak Aishilu označit. Bylo to mezi nimi nějaké neobvyklé, ale zároveň kamarádi. Kdo ví, ale jak to je teď. Když Aishila zdrhla. "kamarádku-" dokončil větu.
"pak se ten vlk ale začal nepochopitelně transformovat v monstrum, které způsobilo tohle vše" dopověděl a zalapal po dechu.
Chris přemýšlel o tom, že by se pro teď vzdal vlády nad tělem a přenechal všechnu tu bolest nic netušícímu Huntleymu. Ale jaksi ani tu změnu osobností nezvládl provést, musí si to holt odpykat sám. A i když je to od Chrise divný, nezbývá mu nic jiného, než vlkovu pomoc přijmout.
"prosím" pověděl po jeho slovech. Žádal si tak jeho nabídnutou pomoc s ujištěním, že mu neublíží.

Vlk na kterého narazil mu rozhodně nechtěl nic udělat, na naopak! Dokonce se ho optal na jeho stav.
"úplně fit, no nevidíš!"
Odsekl nepříjemně a proskenoval cizince proskenoval pohledem. Na ustrašeného troubu teď vážně nemá náladu! Nemá náladu na nic, na nikoho.
Vlček pro jeho štěstí uhnul a Chris pokračoval dále, jenže promluvil. Načež se Chris zastavil a velice pomalu otočil směrem k němu. "tak si je nedělej" zavrčel a chtěl udělat krok blíže k němu, ale povedlo se mu zakopnout o svou vlastní tlapku. Spadl proti přímo na čumák na zem, ze které se nyní už ani nesnažil zvednout. Těžce vydechoval a mrčel na jeho nynější společnost.

Chris v tom co udělal nedokáže vidět vinu. Hází chybu na stranu druhého a nikdy ne na sebe a zákony smečky, ze které chce odejít? Ty už právě přestal řešit.
Vyslechl si další slova. Trest? Co asi vymyslí jako adekvátní trest pro jeho činy. Jemu by bohatě stačilo vykázání ze smečky, aby již mohl jít svou cestou.
"jsem" potvrdil sice ne moc nadšeně, ale co nadělá dost působil i S'Arikův postoj k věci a celkově jeho postavení. Chris se choval chvílemi jako vůl, i tak ale v sobě dokáže najít špetku Huntleyho rozumu vůči vyššímu.
"vím přesně to, co bych měl, abych se mohl stát dalším vlkem, který patří jen a jen Hatimu" neodpověděl na jeho dotaz nijak přesně. Hlavně ani nevěděl, co přesného po něm vůbec chce

Tlapa za tlapou dopadala na zem a on skrz bolest pádil dále od místa, kde se to vše stalo. Jeho vytrvalost ale pomalu slábla. Ne jen že ztratil dost krve, ale prostě už jen dál nemohl..
Každým krokem se však blížil k vlkovi, který byl doposud šťastným jedincem, že někoho jako je Chris nepotkal. Mířil přímo proti němu a to teď myšlenkově oslepený Chris bere tak, že mu tmavý vlk brání v cestě.
Z jeho hrdla se dostalo hluboké zavrčení a vycenil své ostré od krve zašpiněné tesáky "zmizni- zm- zmizni- mi z cesty!" dostal ze sebe s lehkým zakoktaním, které by ze sebe Chris normálně nevypudil.

Zdrhá od trosek co jen může. Nechává za sebou krvavou stopu. Záda má prokouslé ostrými tesáky a rozdrápané neuvěřitelnými drápy.
Chris se pustil do boje s doslovnou nestvůrou! Co to vůbec bylo zač!? Z vlka se stalo cosi opravdu odporného a neskutečně krvelačného. Upřímně je už rád, že je pryč jak on, tak i Aishila. Aishila, kterou po tomhle incidentu asi už viděl naposledy. Pochybuje, že se k němu bodě chtít ještě někdy přiblížit.