Príspevky užívateľa

Zaseknutý ve spárech onoho vlka se přes to podívá na vlčici, která vzala velení do svých rukou. Oba je seřvala jako prašivé psy a jak brzy zjistí, takhle Chrisovi zachránila i život.
Jen co ho vlk od sebe odhodil zůstal provinile ležet, snažíc se nasbírat ještě nějakou tu sílu něco udělat.
Slova vlčky se mu vrývala do paměti a on věděl, že to vše navěky posral.
Bílý vlk, se kterým se utkal ze sebe dostal pár slov, které Chris kupodivu i poslechl. Normálně by se jen tak nevzdal, ale tahle situace je natolik jiná, že není schopen ničeho, než útěku.
Ztěží se vyhrabal zpět na nohy a vydal se k ústupu. "nemůžu jí tu nechat.." pomyslel si, ale to už se vlčice vydala na svou cestu pryč. Proto na ni nečekal a zmizel z tohoto místa také

Chrisovi stékala Vlková krev po hlavě. Značilo to jeho další úspěch, který by byl stejně o něco lepší, kdyby sebou vlk až tak neškubal. Upřímně ho dost děsilo co se s vlkem najednou děje! Vždyť jde slyšet jak mu křupou kosti a jeho pohyby?! Ty jsou též úplně mimo to, co tělo normálně dovolí. Nechtěl se vzdát této účinné pozice, ale něco mu říkalo, že by měl teď zmizet! Když se však rozhodl učinit první krok k dočasnému ústupu, projela modrým vlčkem neskutečná bolest proudící od zad, do celého jeho těla. Vlk- teda pokud se mu tak dá ještě říkat ho chytil těsně za zátylkem. Naštěstí se mu nepodařilo trefit ony životně důležité části. Nevydal ani hlásku, byl plný adrenalinu, že neměl na bolest čas, rád by se pokusil se mu vysmeknout, i kdyby vlkovi v tlamě zůstala jeho páteř, jen proto, aby ho mohl zabít. Jenže smůla do Chrise se teď pustil, jakési další ostré věci, které drásaly jeho kůži.

Dokázal to a vážně se mu podařilo vlka chytit a zakousnout se mu do krku. Jenže to nebyla pro Chrise zrovna dobrá volba. Vlk se zvedl na zadní a kvůli jejich rozdílné velikosti, Chris nemohl dělat nic jiného než nohama zahrabat ve vzduchu se snahou dotknout se země nebo vlka samotného.
Nedařilo se mu se pustit a přechytnout se lépe, a brzy pochopil proč. Vlk mu dal pořádnou ránu do hrudi, po které následoval dlouhý let do pryč. Skončilo to až dopadem na zem, jenže v tu chvíli co se dotkl země, zmizel. Použil onu magii neviditelnosti, která by mu teď mohla alespoň trochu pomost.
Dostal se zpět na nohy a otřásl se- načež se rozběhl proti vlkovi, kterého následně podběhl aspoň k něčemu je ta výška dobrá využil toho, že má přístup k vlkovo slabším místům, a ze spod použil své rohy, pro provedení řezných ran na vlkovo břichu. Stále je při tom všem neviditelný.

i když vlk zas tak nic strašného nedělal, prostě Chrise neuvěřitelně štval. O to více po slovech, která již nezněly tak nejistě? Chris do sebe rýt teda nenechá! udělal krok v před a následně vlka trochu obešel, nedával mu však přístup dostat se k Aishile.
"tobě zase nic neříká, nechat někoho na pokoji"
na chvíli se úplně odmlčel, takové ticho před bouří. Když v tom se najednou Chris odrazil a skočil tak přímo po krku onomu bílému vlkovi. Nehodlá dále poslouchat tohohle tuláka! A nechat si jím kazit společnost Aishily? už vůbec!

Aishila se představila a Chris hned pohlédl zpět na onoho cizince. Zase ohrnula pysky, když promluvil a spojoval se tak s Aishilou, tím že mají společné tuláctví.
Ještě k tomu se k nim vlk přiblížil. Napřímil se a na novo začal vrčet.. pomalu to ale utlumil jen do mrčení, když vlk položil přímo jemu. Rychle koukl na Aishilu a zpět na něj.
"myslím, že do toho ti nic není" zamračil se. Chris věděl, co se děje, ale nedocházelo mu, že má v tom také podíl. Shaari Aishilu sice opustil, ale Chris svůj odchod do kultu vidí jinak. Má v sobě naději, že by mohla jít Aishila s ním neboo kdo ví co. Ale vážně ani nepomyslel, že to bere tak, jak to bere.

Přikývl a poslechl si bráchovo slova.
"neboj se. Cestování není žádný problém- poslední měsíce jsem snad více času mimo území než na něm"
Přiznal se
"ty sám rozhodně nikdy nebudeš. Stále jsem- jsme s tebou, i když nás nevidíš.
trochu ho povzbudil. Není v tom tak dobrý jako sám Finn, ale i snaha se cení.
"ale děkuji ti, znovu"
Usmál se na něj
"řeknu" přikývl "ale třeba až zítra" dodal potichu. Dnes už se mu nic řešit nechtělo, ještě když vypadá tak, jak vypadá. Toho s přeci musí zbavit.
"samozřejmě! Neodejdu bez rozloučení"

Sledoval upřeně S'arika mezitím co k němu mluvil. Poslouchal jeho slova
"ne. Neměl. Prostě jsem chtěl- a kdo to byl? Netuším a upřímně? Ani mě to nezajímá. A ne nebyl to nikdo ze smečky" obrátil oči v sloup. Radši ho v tom ujistil, ale tak lež by možná byla i lepší ne?
"ale myslím, že i někteří z Přízračných měli tu čest se se mnou potkat" usmál se jako by ho snad těšilo takhle ostatním ubližovat, ale počkat-ona je to vlastně pravda. Neznal nic lepšího.
"Ano- přesně tam se hodláme vydat" odpověděl na S'Arikův dotaz.

Jakmile se vlčice otočila zády a vydala se k odchodu, Chris na nic nečekal. Okamžitě vyskočil s křoví, a doběhl ten kousek k ní, načež se odrazil.
Nečekal však, že se vlčice zastaví. A pokud nestihla uhnout, mohla tak vidět sotva bílé tesáky a vlka, který jí v ten okamžik povalil k zemi.
"vylezl jsem"
Zavrčel jí do obličeje a olízl si pysky.
"copak si tak žádáš, přítomnost mou" otázal se skrz hluboké vrčení, které mu vycházelo z hrdla.

"kdy, to ještě nevím, ale mám v plánu zajít s tím za S'arikem"
Usmál se.
"no samozřejmě, kdo jiný! Doufám že to dotáhneš opravdu vysoko!" podíval se na něj se šibalským úsměvem "třeba až na vůdce!" zasmál se. Ano, vážně se Huntley zasmál, i v této situaci ho rodina dokáže upřímně rozesmát.. ale i tak, smutku bylo dost.
"predvedu co umím!" ujistil ho "s hvězdami už nemám dlouho nic společného.. nejsem tu při ně" dodal tišeji ale Hatiho ano

Rodinné pouto je holt svině, která dokáže spojit snad i ty největší rivaly.. jednou určitě. A Hunt s Svém už to měli za sebou. Huntley ale spíše obviňoval z toho všeho svou matku, než vlčata, protože ony za to nemůžou. To ona se rozhodla je nahradit a těm novým o starších nic nezmínit. Ace si moc neoblíbil spíše kvůli jejich prvnímu setkání, které teda také nebylo nejrůžovější.
Tohle vše teď ale raději nechá na jindy. Opětoval svému bratrovi objetí.

Chris udělal zase jakýsi přešlap, kterým vlčku upozornil na svou přítomnost. Dokonce ho i vyzvala ať vyleze! Ale něco se mu nezdálo a hlavně, přemýšlel jestli vylézat, nebo zůstat jakoby nic.. co třeba zkusit být ještě schovaný??
Na její výzvu se tedy nijak neozval, jenom opravdu tiše jí sledoval ze svého úkrytu. Buď to vlčice myslí vážně, nebo to nechá být a půjde si po svém, což by pro Chrise byla rozhodně lepší volba! Více nečekaný útok! No ano.
Skoro ani nedýchal, když se snažil, aby si ho nevšimla a vlastně se mu to j celkem dařilo.

Stále na něj nevěřícně čuměl, ať si tvrdí cokoliv, je mu to jedno. Řeč těla bere ale jen o trochu vážněji, nechce tu že sebe dělat úplně nějakého agresora, i když je pravda, že by se nejraději na vlka vrhnul a rozcupovali ho, jen tak.
Ale díky Aishile se drží zpátky, ještě by se ho pak mohla bát.. a to nehodlá podstupovat.
Nadále mluvil až když se vlk sám zeptal.
"smečka Přízračných" zvedl hlavu a vypnul hruď. Kouknul krátce na Aishilu, jako náznak ať odpoví sama, aby to náhodou ještě nepůsobilo blbě, že jí nenechá mluvit. Každopádně o svém blízkém odchodu do kultu se více nezmiňuje, vlastně se nijak víc nehodlá o Kultu jako takovém bavit.

"mé smečce?" z hluboka se zasmál "od tama už brzo konečně vypadnu? Myslíš že ne zajímá nějaké příměří?" zazubil se a intenzivněji zavrčel.
Sledoval vlka až do chvíle, kdy zmizel daleko na nebi. Ne pravda, že teď to má Chris marné. teď by se hodila magie od Aishily pomyslel si, načež už mohl jen vidět jak šedý vlk letí přímo dolů. Jenže problém, že přímo na něj.
Chris a ty jeho postřehy.. samozřejmě zareagoval až moc pozdě na to, aby se vyhnul smetení vlkem. Avšak neotálel, ihned se pokusil dostat zpět na nohy, při čemž několikrát chňapl tlamou do vzduchu, při pokusu kousnout šedavého.

Huntley se původně vydal na procházku po území aby se pomalu rozloučil se zdejším prostředím, ale měl smůlu.
Slunce mělo ještě celkem daleko od toho, aby zalezlo do svého úkrytu a nastala tma, ale Chris i přes to převzal vládu nad Huntleyho tělem. Dělal to teď až moc často, ale jindy byl aspoň mimo smečku. Teď ne, což není dobré znamení. Už minule na to málem doplatil Finn, ten byl ale naštěstí schopný se ubránit.
Kráčel si podél hranic, které Přízrační sdíleli s Ignisem, při čemž se zvednutou hlavou a vypnutým hrudníkem větřil. Chtěl zachytit cokoliv, případně kohokoliv, kdo by se mohl stát jeho svačinkou.
Když v tom vážně někoho ucítil. Okamžitě se zájmem nastražil uši a vydal se kupředu zdroji onohu pachu. Netrvalo dlouho a před očima se mu tyčila vlčice, vlčice která je ve smečce snad jedná z těch důležitějších, přeci medik. Holt tohle ale Chrise nezajímá, on by radši čerstvé maso.
Zazubil se a lehce se přikrčil sledujíc onu vlčku

Na tváři se mu držel usměvavý úšklebek, při kterém cenil své tesáky.
"donuť mě, pokud jsi toho vůbec schopen" Štekl aby ho ještě více vyprovokoval a udělal krok dopředu. Přeci jen, když budou oba stát jak sochy, nic zajímavého se nestane, a o to Chris nestojí. Ten chce akci.
Prve to vypadalo, že půjde kupředu vlkovo spárům, ale z cesty vybočil a začal si šedého obcházet. Samozřejmě tak, že jen čeká až po něm vystartuje. Začínat není ono.