Príspevky užívateľa

Huntley to vážně nemá v hlavě moc v pořádku, od doby co jeho matka s jejím přítelem odešli pryč z Norestu, je tady nechali, ještě s jejich mladšími nevlastními sourozenci na krku, to s ním jde z kopce.
Stále ho buď převládá smutek či třeba vztek a podobně.. občas se prostě nezvládne a upadne do bezvědomí.. teda- to si aspoň Huntley stále myslí. Žádné bezvědomí v tom nehraje roli, jen jeho druhé já, které je úplným opakem, přebírá vládu nad jeho tělem.
Říká si Chris a upřímně, dělá mu víc než dobře dělat vše, co je spíše proti jakýmkoliv pravidlům. Vlastně nejlepší je ničit Huntleyho, protože čím více je na dně, tím více možností má Chris vylézt.
A tak se stalo i teď. Chris se proháněl území Norestu a vlastně se celkem potloukal kolem kultu, který se mu právě dosti zamlouvá. Zatím tam ale nešel. Nyní zavítal do lesa, který je pro něj jako stvořený. Ta temtona, mlha a všechno ostatní je tak dokonalé! Svůj krok zpomalil a sledoval všechno to okolí. Nemá však ani ponětí o tom, že ho někdo pronásleduje. Holt jedno nefunkční ucho je menší nevýhoda.

Vykračoval si kupředu. Trosky se každým krokem přibližovaly a nezbývalo dlouho aby dorazili až k nim. Ego to mu jede pěkně nahoru, stačí jen taková pitomost, jako je trefení někam, kde byl sotva jednou a sebevědomí je hned vyšší.
A vlastně, když si tak říká, jeho nynější společnost by též potřebovala trochu povzbudit- dodat sebevědomí. Kdyby tak šlo se rozdělit.. ne! I kdyby, tak Chris nedá! Nebude se přece o nic svého dělit, jen ať si vlčice vybuduje svoje sebevědomí. S tím by možná i pomohl.
"o tebe? O tebe bude mít zájem každej druhej!" řekl a povýšeně se na ni usmál. "a lepší bude každý, kdo nenechá dámu na pospas divočině a trápení se!" dodal vážně a takovým pohledem se na ni podíval.

Jako by mu vlk četl myšlenky. Počkat- neumí to snad nějaká u těch osobností nebo tak? Vlk se prostě jen tak sám rozhodl předvést Huntovi jeho proměnu.
Vyslechl si upozornění a souhlasně přikývl.
"rozumím" ujistil vlka, načež mu nezbývalo nic jiného, než sledovat co se děje. Nebylo to teda nic extra, ale mohl vidět třeba právě ten zářící medailonek.
Když ta věc zpátky zmodrala, pohlédl vlkovi do obličeje. Joo fakt teď působí trochu jinak, ale i tak si z něj může jen utahovat.. "ahoj-" odpověděl nejistě a švihl ocasem

Koukl na bráchu pohledem, který se ho doslova ptal, zda to myslí vážně. Hunta. Aneco bavit? To úplně nejde k sobě.. teda až na něco, a to se k nějaké profesi teda vůbec nehodí.
"sledovat hvězdy a být v přítomnosti květin asi není ta nejlepší pomoc k profesi" zamrmlala tiše.
Samozřejmě si je vědom všeho, co členství ve smečce obnáší, ale holt si bude muset vybrat profesi takovou, kterou mu třeba někdo přidělí. Bohužel, když se na zamyslet nad tím, co ho baví, tak má v hlavě prázdno.

"vypadá to tak" odpověděl neutrálně a koukl na vlka
Mlhu, tu Hunt ani neřešil, sice to nemusí být úplně nejpříjemnější, ale koho to zajímá že.
Vlk se po chvíli rozmluvil znovu. Slova, jenž vyslovil byly snad ty jediné, které chtěl Hunt slyšet. Holt dnes moc pozornost nehledá a rozhodně to neznamená, že má s tímto vlkem snad nějaký problém, to vůbec!
"tak tedy příště" pokývl a své kroky vzdálil od těch jeho. Brzo už se ani navzájem nemohli vidět.

Přikývl "taktéž" odpověděl ještě, načež vlka už jen sledoval. Celkem na něm viděl, že opravdu chce něco říct, ale z nějakého důvodu tak nedělá. Místo toho se zeptal na něco, na co se měl zeptat rozhodně už dříve. Přece ověřit si, že nejde snad o nějakého zvěda by vlk mohl.
Hunt však neměl špatné úmysly a ani zalhat by nedokázal, tudíž svůj původ přiznal. "nejsem tulák- jsem z Přízračných" odpověděl a couvla, když se šedý stavěl.
"Děkuji" postavil se již jen tak, že čekal až se vlk rozejde a ukáže mu cestu pryč.

Když se vlčka rozešla, rovnou vyrazil svižným krokem, zároveň ale tak, aby ho snad nemusela nijak dobíhat. Každou chvíli na ni koukl, čekal až mu odpoví, bez jakéhokoliv povšimnutí, že se o tom vlčce asi nechce mluvit. Chtěl to vědět.
Po chvíli se vlčka odhodlala. hloupost? To by jsi asi nebyla tak bez nálady pomyslel si a nahodil nevěřícný pohled než se vyjádřila dále.
"zmařená první láska jo?" zazubil se. Tohle bylo štěstí pro něj! Ale celkem pozdě mu došlo že smát se, ještě k tomu takhle a v této situaci, je asi blbé. Tak i tak žádná další lítost nepřišla.
"přesně tak, jak říkáš! A pokud to nevyšlo s jedním.. zasloužíš si lepšího!" vyvalil ze sebe i přes to, že on sám v takových věcech opravdu zkušenost nemá, ale nevadí!
Pohlédl na cestu před sebou. Nedaleko se již rýsovaly trosky.. skvěle! Naštěstí trefil

>>>>trosky

Hvězdy jsou sice jedna z mála věcí, ze kterých je opravdu šťastný, ale teď mu ani to nepomůže. Je vážně rád, že dokáže aspoň nějak v pohodě komunikovat s jeho mladší sestrou. Cítí se tak strašně na nic jako by zase měl přijít o vědomí a nic si nepamatovat, jak jindy. Netuší o existenci Chrise, ale už jen podvědomě chce předejít jeho vypuštění, aspoň zde na akci.
Pokýval hlavou sestřiným slovům a aby se neřeklo, krátce zvedl hlavu ke hvězdám. Tohle je však vše, žádné přání ani nic podobného. Jenom, když viděl, že se už sestra nedívá, zabořil se hlavou zpět do trávy a zavřel oči. Dokud někdo z vyšších nevyžádá snad o nějakou pozornost, je to takto vpohodě. Snad.

Pohlédl na svou sestru, která dorazila jen chvíli po něm. Jejím prvním slovům věnoval jen pokývání hlavou k souhlasu. No na další slova jenž skládaly otázku už něco říct musel.
"popravdě bych tu nejraději nebyl- a nemám z toho dobrý pocit, protože tohle není fakt nic normálního" pronesl a nadále už mlčel.
Zanedlouho se sem dostavili i ostatní.. Finna zde sice neviděl, ale chápe to. Přišla zde hlavně jejich matka, kterou vlastně už déle neviděl. A musí uznat, že nevypadala moc v dobré náladě a zároveň to nebyl žádný hraný smutek- bylo to zcela upřímné a to se mu opravdu, ale opravdu nelíbí!
Lehce stáhl uši a rozpačitě kouknul po sestře "tohle není dobré- tohle se mi nelíbí" řekl tiše.

Možná by se Huntleymu hodilo podívat se na věc z více pohledů, ale na to on nemá ani pomyšlení. Vidí to jen z toho jednoho- zrada. Zrada, kterou nevěděl zda bude kdy schopen odpustit. Věděl, že jeho opravdová sestra má názor podobný a to mu ulehčovalo, říct to popřípadě nahlas.
Teď pro něj však slova nebyla možná, teda skoro- "dobrý..ty za nic nemůžeš" dostal ze sebe z posledního než úplně zmlknul. Má pocit, že kdyby dělal cokoliv navic tak zase přijde ta divná ztráta vědomí. Nechtěl to, fakt ne.

Vlastně se už konečně začal koukat na hvězdy. Občas měl i to štěstí zahlédnout nějaké ty Perseidy, ale fakt fakt jen občas. Své zdravé ouško měl natočené k ní aby slyšel cokoliv co říká, jenže.. co následovalo za slova teď by bylo lepší neslyšet.
Zježila se mu srst na zádech a napnul svaly- vlastně úplně ztuhnul a nebyl schopný slova- tohle téma by vážně nejraději zakopal jakoby se nikdy nic takového nestalo a vše by bylo v pořádku.
Neměl nic za zlé malé vlčce, ta je na tom přeci skoro stejně, matka jí opustila stejně jako jeho, jenže holt on to bere mnohem hůř, ještě s tím vším co tomu předcházelo.
Po chvíli si lehl do mokré trávy a podíval se tak jakoby na druhou stranu od vlčky, tak aby mu neviděla do tváře. Zavřel oči a těžce se snažil potlačit slzy, které se tak draly ven. To samé Chris, by ho nejraději převládl a vzal si to tu do parády, ale má smůlu. Hunt se zatím drží takto- a hodlá to tak nechat.

Kývl a představil se také.
“Huntley- Huntley de Amaryllis jméno mé”
Posadil se tedy také a čekal až vlk začne hovořit. Škoda, že teď má Tiam tu čest s Huntem. Kdyby tu tak byl Chris.. to by měl Tiam rohozdně úspěch! A Kult by měl dalšího člena! Bohužel.
Tiam se pustil do svých slov, které Huntley bedlivě poslouchal. Ani mu to nepřišlo moc z cesty jako mohlo třeba ostatním.. Vždyť oni mají jen svého boha a Přízrační, ke kterým patří se zase dorozumívají s hvězdami, tak co je na tom.
Zvedl hlavu společně s vlkem a svůj pohled upřel na zářící měsíc. Hvězdy okolo mu stejně braly jeho pozornost a měl potřebu se dívat spíše na ně.
“Tím pádem je Hati někdo opravdu skvělý..” zamrmlal si tiše. Přemýšlel nad tím málem, co se teď dozvěděl.

Byl tu sotva pár minut a už to chtěl zabalit. Když v tom mu pach cizí vlčice narazil do nosu. Ohlédl se na ní a už chtěl spustit jak tady málem skapal z toho čekání, ale zarazil se. Koutkem se usmál.. tak už chápu proč se Huntík tak nemohl dočkat olízl si pysky a postavil se. Vlastně se pořádně napřímil a vypnul hruď.
“Ahoj~” zazubil se a švihl ocasem. “Nač se omlouvat? Přece bych nemohl dopustit aby zde byla dáma dříve a nedejbože ještě čekala” pronesl úplný opak, než co si ještě před chvílí myslel. S jistotou v hlase, která Huntovi většinou chyběla.
Chris si samozřejmě nemohl nevšimnout její sklíčené nálady, za jinyých okolností by si snad ještě utahoval, ale mmm vlčice.
“Mimochodem copak dámu trápí?” zeptal se, mezitím co si jí obešel a celou prohlédl. Pak už se jen postavil zády před ní, směrem k troskám. Otočený na ní byl jen hlavou a tlapu měl nadzvedlou, připravenou k chůzi. Dával tak najevo, ať jde a mluví u toho, místo zdržováním se zde.

Hunt běžel na místo setkání. Teda- počkat. Žádný Hunt, ale Chris! Tento vlček už jen na pohled nevypadal tak, jako dříve. Až moc energický a s šibalským úsměvem na tváři. Moc dobře věděl, kde má Hunt sraz s tou vlčicí. Chris má totiž přístup k Huntleyho vzpomínkám, naopak nebohý Huntík má smolíka, o svém druhém já neví a vždy si myslí že kvůli rozrušení ztrácí vědomí.
Chris doběhl na místo srazu a netrpělivě čekal na onu vlčici. Švihal ocasem a rozhlížel se. tak kde vězí zamrčel si a posadil se. Nehodlá zbytečně unavovat své nohy kvůli nějakému tulákovi, který neumí ani přijít v čas.

Byl rád že ho aspoň ona poslouchá, což dávala dost najevo. A dokonce měla i stejný názor na ty opeřence! Též by je tu teda moc neuvítala, díky čemu se aspoň necítí tak blbě. Kdyby naopak je tu chtěla, celkem by se tu u ní necítil. Ještě by ho snad odsuzovala, že co si to dovoluje být tak neuctivý vůči někomu trochu odlišnému.
No, naštěstí se tohle neděje a vše je v pohodě. Otřásl hlavou aby zahnal tyhle myšlenky a koukl na ni, protože zase něco říkala.
"nebyl" odpověděl jednoslovně. Radši nepřiznává, že po nějakou dobu byl tady celkem neprospěšný a moc se nezajímal o takové sešlosti. "něčeho takového se účastní poprvé"