Príspevky užívateľa

Pokýval hlavou. “Popravdě netuším a hlavně i upřímně doufám, že ne” vidí je sice poprvé a nemůže tušit jací jsou, ale i tak si radši postačí se smečkou tak, jak byla doposud.
Při povídání ke své mladší sestře zahlédl Noctru, vlčici před kterou se celkem ztrapnil, když se jen procházela kolem hranic, ale toto už radši nechce vytahovat. Podíval se zpět na malou a prohlédl si jí. Hlavně musí uznat, že je rozumnější než Ace. Vždyť právě ten malý prcek ho dokonce dovedl k slzám, tssk. “A co ty? Chtěla by jsi je tu mezi námi?” zeptal se tak najednou.

Trochu se nuceně uchechtl, když i vlčka, ale hned to zamluvil. "prý jo. Nevím to teda úplně jistě, ale někde jsem to slyšel" vysvětlil jí.
Ale je pravda, že i jemu se při pohledu na tyto podivné vlky, tvořilo v hlavě několik otázek, na které si prostě nedokázal odpovědět. A už vůbec ne kdyby se ho na to zeptala malá.
Zároveň se mu zdá, že se zde objevili z ničeho nic. Nikde o nich nebyla ani zmínka a teď najednou v poslední době se dozvídal mnohem větší nálož informací. Znamená to, že to jsou snad nováčci tady v Norestu? Nebo prostě se Hunt moc s každým nebavil, že neměl možnost o nich něco vědět i dřív, což bylo mnohem pravděpodobnější.

Přikývl jí a kouknul na zmíněnou modrou vlčici, která vážně vypadá jako jejich velitelka a hlavně má fakt hvězdu na čele.
"asi to fakt vypadá, že ano" potvrdil její slova. Ale též by asi nebyl úplně nadšený, kdyby se ti všichni přidali do naší smečky.
"přeměňují? Možná ano" zamyslel se krátce nad tím "pfft to by vypadalo zajímavě, kdyby se všichni nějak proměnili, banda všelijakých operenců. Akorát by aspoň odpovídal název jejich smečky. Prostě doslova Hejno"
Ale fakt, kde by opeřenci vzali spojitost s hvězdami- je to divné, nebo snad až moc podezřelé. Začíná celkem pochybovat o důvodu tohoto setkání

Naštěstí se dnes Hunt celkem držel po kontrolou. Loučení s rodiči ho teda dost vzalo, ale pro tuto akci se vzchopil. Chris se sice snaží vylézt na povrch více než by chtěl, ale dobrý.
Jenže v tom mu teda moc neusnadní společnost, která ho momentálně pozdravila. Byla to jeho mladší sestra. Ta, kterou měla společně s Acem, jejich matka mnohem radši než je! Uklidňoval se však slovy, že tato vlčka za to bohužel nemůže. Proto se raději pustil do řeči, než na to stále myslet. "celkem nechápu proč se sem pozvali zrovna oni, mají snad také něco společného z hvězdami?" krátce se odmlčel a zvedl svou hlavu ke hvězdám. "a hlavně nechápu jak se jim podařilo vypadat jako ptáci" dodal a pohled věnoval zpět vlčce.
Popravdě si ani neuvědomoval, že ho vlčka nezná.. ani o jeho jménu. Další věc, kterou se matka tak nádherně předvedla. Ani se neobtěžovala jim o nás říct! Zamrčel si tichounce pro sebe.

Po těchto slovech vlka už se raději opravdu chystal k odchodu ale.. ta slova nebyla poslední. Sice trochu nechápal tu větu, že ho někdo vyslal. Vždy sem přišel sám a ještě k tomu náhodou. A žádného Hatiho ani nezná! I když, není to ten jejich cosi.. bůh? Možná tomu tak bude.
"rozhodně" souhlasil tak jeho nabídce se dozvědět o této smečce něco víc. Sám netušil proč to vůbec řekl vždyť se jich doslova bojí, ale kdo ví. Taky nějaké bližší informace může použít pro úspěch jeho smečky, kterou tento šedý vlk asi jaksi nepoznal.

Huntley už nějakou tu dobu vysedával zde mezi ostatními, kteří se také dostavili. Nehrnul se tedy moc do středu dění, jen zatím poklidně sledoval z povzdálí.
Měl v merku svého bratra, který vypadal, že se teď jaksi zajímá o jejich Noxe, S'arika. Možná, že se od něj nějak nechává učit, kdo ví? Nebo má Finn zálusk na postavení vůdce? byl by určitě skvělý Nox pomyslel si. Ve svém bratrovi prostě viděl vzor a opravdu mu věřil v každém kroku co se rozhodl udělat. A rozhodně tyhle myšlenky neznamenají, že se chce snad zbavit S'arika! To vůbec.
No, každopádně, že těchto úvah zabíjejících nudu, ho vytrhl čísi příchod. Byli tady, ta smečka vlků, kteří se až moc podobali ptákům. I když, proto se asi jmenují Hejno co.
Všechny postupně proskenoval pohledem. Avšak stále mlčel a ze svého místa se nehl. Udělá tak, až bude opravdu třeba. Přeci jen je samota lepší volba.

Z jedné části věděl, že to tak nebude, ale přesto doufal. Bude ho sice o to více bolet, když nastane jakýkoliv zvrat, ale co se dá dělat.
"půjde, nezájem" odsekl mu sebejistě. "ale heeej to není pravda" zamrčil se. Vždyť Hunt přece byl úplně ukázkové vlče no ne? Tak ať si tady pan velký brácha nestěžuje.
"noo nevím. Pochybuju o tom, že by jsi je třeba otrávil a oni by pomalu usli a neprobudili se. Tss vždyť bys umřel hlady než by bylo po tom vysvětlil mu jakýsi svůj názor.
"huuustý" odpověděl překvapeně "já se popravdě do takových tréninků teda moc nepřidávám" se tak nejistě přiznal

Zvědavě koukal
"ták to je blbý" pověděl, ale hned na to se zarazil "teda já ti do toho nemám co kecat heh.. nevím za jak s tím si" nejistě se uchechtl a po vlkovo dalších slovech hned raději navázal řeč, aby to zakecal.
"ooh škoda" nejprve smutnější hlas, ke zmínce o tom, že se medailonek rozbil, ale okamžitě ho pak zaujalo, že to prý svítí.
Upřímně ho ta změna osobnosti i celkem zajímala, ale zas do ničeho vlka nutit nebude kvůli jeho zvědavosti. Stejně stále nemá jasno v tom, jak to funguje.

Sledoval ho připraven kdykoliv odejít. Z jedné strany Hunt prostě chápal, že tomu nemůže rozumět. Ale na druhou stranu prostě nejde tolerovat vše někde hranice prostě jsou.
V hlavě si aceho představoval jak by on jstě bulel, být na jeho místě a ještě by ho všichni litovali. pff- proč musí mít malí vždy tolik pozornosti problesko mu hlavou a ošil se nad svými myšlenkami.
Z ničeho nic ten malý přeci jen dostal omluvu a tentokrát nezněla tak falešně. Povzdechl si a přikývl "příšte tohle už neříkej. nikomu" pověděl, načež se vydal konečně pryč. Netrvalo dlouho a Hunt zmizel Acemu z dohledu.

Hunt nijak nepostřehl pach blížícího se vlka a slyšet jen na jedno ucho též není výhra. Proto v něm dosti hrklo, když na něj kdosi promluvil. Najevo žádné polekání nedal, jen se pomalu otočil vlkovi čelem, hlavně z důvodu, že záda mu prostě ukazovat nebude. Ještě by byl snadný cíl.
Hunt měl přeci jen hned jistotu, že se jedná o člena Kultu. Už jen z jeho slov by se to dalo poznat. Jaký tulák by se sakra ptal na čísi půdu.
"nehledám vůbec nic" odpověděl "a rozhodně nemám v úmyslu nic zlého!" vyhrkl ze sebe. Při svých slovech se snažil krotit lehký strach, který ho naplňoval na tomto místě.
"jen jsem se zde omylem zatoulal" dodal tiše a lehounce stáhl uši. Možná pro jakýsi efekt aby to fakt vypadalo, že to myslí vážně.

Hunt pomalu přicházel na zdejší místo setkání. Moc se mu to teda nelíbilo, nevěděl co od toho čekat. Proč by se měli všichni vůbec scházet? Co sakra plánují?
Další věc, ze které nebyl nadšen byl fakt, že zde musí trpět přítomnost jeho mladších sourozenců. Neměl je teda moc v lásce a vidět je dohromady s jeho matkou, nebyl krásný pohled.
Každopádně zdaleka tu nebyli všichni. Proto se Huntley posadil opodál a jen vyčkával až se dostaví ostatní a něco se bude dít. Popravě by tu nejradši ani nebyl, když však zjistí důvod proč zde je, bude jen rád.

Hunt měl dnes zase toulavou. Některé dny měl prostě potřebu vypadnout z území a nesmyslně se procházet po Norestu. V posledních dnech se mu jeho nenávist vůči "nové" rodince jeho matky stupňovala. Po slovech jeho sestry, nevlastního bratra a dalších to už přestal ignorovat. Jeho sestra matku již vcelku nenáviděla a on to tak začínal cítit taky. Přeci jen si po takové době začal uvědomovat, kde je pravda.
Dnes se ale zatoulal trochu dále a ještě k tomu někam, kde by asi vážně být neměl. Chrisovi by se to tady sice opravdu líbilo, ale teď je zde Hunt a ten na to fakt není.. To, že narazil na hranice Kultu si uvědomil až v době, kde se mu povedlo zakopnout o koleje a skoro spadnout. Tohle sice ustál, ale naopak začal propadat panice z toho, kde se právě nachází. vždyť.. vždyť tu ještě někomu poslouží jako svačina!

Hunt se celkem zarazil, načež nahodil zvědavý výraz. Před čím by se tak ségra mohla schovávat? Někdo si na ní snad zasedl a bojí se? Jestli jo tak toho smrada sežere za živa. Ale nee, to má jistě jiný důvod, na který se rozhodl zeptat "před čí--m" nestihl pořádně ani svou otázku položit a vlčka spustila.
Vyslovovala slova, která tak moc chápal, nedokázal však mít k matce zas takovou nenávist, ale vše ostatní cítil stejně. "Tak to ti opravdu rozumím" zamrčel si tiše pro sebe. Přitiskl uši k tělu a kouknul jí do očí. "stále to nedokážu přijmout" spustil "ani ti malí haranti se neumí chovat, sprdnou tě stylem, že se nemáš divit, že nás naše matka nemá ráda" radši se stihl umlčet než by se pořádně rozrušil a skončilo by to jeho podivnou ztrátou vědomí. "jsou jako jejich otec. mají jen jediné štěstí, že jich, se nikdo na jejich existenci neptal" procedil skrz zuby.

"áha" kývl hlavou a už čekal, že to bylo vše co mu k tomu vlk řekne, ale mýlil se. Jak jinak pfft.
Začal však na něj dost překvapeně zírat, když vlk řekl, že je v něm několik dalších? vlků? eh? S pootevřenou tlamkou a zamyšleným výrazem z něj nespouštěl oči. jak je tohle vůbec možné?" problesklo mu hlavou. Sám totiž netušil, že on má taky svou druhou osobnost. Jenže ta nemá potřebu mu kecat do života. Chris ten jde rovnou k věci, přebere jeho tělo a nedovolí aby si pak Hunt něco pamatoval, tss.
Hunt však otřásl hlavou a hned zpět naslouchal pokračujícímu vysvětlování.
"to je ale zároveň zajímavý, ale ono se toho snad nedá nijak zbavit?" naklonil hlavu na stranu.

Až skoro polekaně na něj koukl a byl by vykulil oči, kdyby svou reakci nekrotil. "tak to doufám taky! chci aby jsme byli pořád všichni spolu" lehce stáhl ouška a smutně koukl
Na další slova jen pokýval hlavou. Finn měl bohužel pravdu. Nutit skoro dospělou vlčici aby nedělala to, co opravdu chce, by bylo blbé.
Raději však tyto myšlenky zahnal a se zájmem poslouchal Bráchovo povídání o výběru své profese.
"ať si vybereš cokoliv, tobě půjde jistě všechno!" vyhrkl povzbudivě. "a bohužel to tak chodí no" krátce se odmlčel a pokrčil rameny "Všichni musíme něco žrát aby jsme přežili a maso je pro nás holt to nejlepší"