Príspevky užívateľa

Upřímně bylo mu to jedno. Bylo mu jedno, že by tady pan chytrej z něj mohl mít snad ještě srandu, že brečí. Vydechnul a jen na něj hodil pohled, při kterém se zamračil, když Ace vyřkl další skvělé slova. "máš s tím snad problém?" zeptal se neutrálně mezitím co mu slza sjela po tváři.
Už vůbec Hunta nezajímala jeho omluva. Kdyby to aspoň myslel upřímně.. Zvedl se a koukl do strany. Chvíli přemýšlel zda odtud odejít a nechat ho být, ale stejně mu dokázal dát šanci, kdyby měl Ace potřebu říct ještě něco. Uvolnil své napjaté svaly s výdechem a očkem na něj koukl.

"tak dobře!" potvrdil jí se souhlasným pokývnutím. "joo, najdeme" uchechtl se.
"přesně tak! Taktéž se na tebe těším. Už aby ty dny byly pryč." usměje se na ni až moc upřímným a jiným typem úsměvu.
"taky na sebe dávej pozor! A hoj příště" rozloučil se hned po ní a vydal se opačným směrem než ona.
Nechápal to, vždyť jeho radost je teď opravdu upřímná a ne jen předstíraná..

Mával ocasem společně s ní. A o něco více, když řekla, že prý bude ráda. "skvěle" odpověděl s úsměvným úšklebkem.
"tady? Asi jo. Můžeme a nebo třeba o něco blíže. Třeba právě až tam za řekou" nabídl jí. Sice to vypadá, že to vlčka nemá zde úplně ohlédnuté, aby věděla co kde je, ale to by jí kdyžtak vysvětlil.
"ááa... třeba za týden?" navrhl náhodně. Asi ani ve smečce v tu dobu nemá nic moc důležitého, takže by mu to mohlo pěkně vyjít na další setkání s touto opravdu milou vlčkou.

Netrvalo dlouho a sestra mu přišla do jeho zorného pole. Vydal se jí o kousek naproti a následně se zastavil přímo před ní. Po jejím jednom jediném slovu mu aspoň trochu cukl koutek do úsměvu. "Sestro" zopakoval její styl prvotního oslovení.
Sindra popravdě celkem působila jako by už byla opravdu dospělá vlčice a né ještě z části štěně. Což je ale asi zároveň dobře. Možná. "co zde děláš? U hranic" zeptal se, i když mu mohla položit tu samou otázku. Co zde dělal on?

Ne. Prostě ne a ne toho vlka chápat. Chová se prostě divně a Hunt fakt netuší co dělat nebo říkat. Zajímá ho třeba jestli mu může nějak pomoct? Nebo cokoliv.
prý toho moc neulovil.. vždyť tohle zní úplně jinak než kručení břicha z hladu, no ne? Nebo to Hunt už dlouho neslyšel a teď mu to přijde divné.
A hele. Vlk začal zase mluvit a to dokonce slovy, že to vypadá, že mu vysvětlí jeho chování. Ale popravdě to, co řekl mu moc jako vysvětlení nestačilo. Asi. "řeči v hlavě? Jakože slyšíš hlasy? zeptal se. I když, co jiného by to asi bylo, že.

<<< nora svorky

"sám?" kouknul na bráchu zvědavě. "ona chce Sindra snad někam odejít? Nebo někdo další?" zeptal se. "že bys po mém odchodu zůstal sám" stihl ještě dodat a trochu se zamyslel. Nepamatuje se, že by někdo něco takového plánoval. A doufá, že ne.
Tak tak na poslední chvíli přeskočil kámen, o který malém zakopl, ale psst to jakože nikdo neviděl.
"obor? Né ten ještě nemám, ale co ty?"

Seděl si. Sotva cukl hlavou, když se malej hyperaktivně předváděl s jeho magií. "když myslíš" odpověděl mu. Tohle od něj nijak vážně nebere, ale jeho další slova.. to už je jiná.
Už už se chystal konstatovat že to není jen jeho matka, ale obou. Jenže se zasekl po té, co větu dokončil. Stáhl uši a nyní nebyl schopen vůbec promluvit. Oči se mu naplnily slzami.. Tak takhle to je? Máma je vážně nemá ráda a je teď na straně svých "milovaných" otravných prcků? Snažil se uklidnit faktem, že je to jen štěně, které si vymýšlí bůhví co a nerozumí tomu. Ale co když právě proto, že tomu nerozumí, se Acemu v hlavě zafixoval fakt, že máma nemá ráda její starší potomky, který mu někdo řekl.

Koukal na něj, když mu odpovídal, ale po té se jen podíval před sebe a stáhl uši. Co když mu bude chtít bráška nebo sestra odejít? To opravdu nechce! "aha"
Odpověděl jednoduše a následně rychle spozornil po bráchovio další otázce. Jak ho to jen mohlo napadnout. To by neudělal! "ani náhodou!" vyhrkl ze sebe. Hunt svpu rodinu rozhodně nebude chtít opustit, ale co když se něco stane a Chris rozhodne o jeho osudu? Snad ne.

>>> údolí

Dnes se Hunt zase procházel kolem hranic. Minule zde vlastně potkal tu zajímavou černou vlčici. Popravdě doufá, že na ni nenarazí. Minule se teda moc nepředvedl a Vlčka si o něm musí jistě myslet své.
Otřásl hlavou aby spláchnout vzpomínku na trapnou chvíli a následně se porozhlédl po okolí. Zdálo se mu, že jen lehounce zachytil jakýsi pach dalšího vlka a rozhodně to právě chtěl ověřit. Zastavil se a zavětřil, aby nasál okolní pachy. A opravdu, potvrdilo se mu že zde někdo je. Ne však jen tak někdo.. ten pach je mu mooc známý. To musí být přece.. jeho sestra! Sindra je tady! Zamával ocasem, načež skenoval pohledem okolí aby si ji třeba jen koutkem oka všiml.

“Zdravím” odpověděl Vlkovice bez jakéhokoliv nadšení v hlase. Jenže si to hodně rychle uvědomil. Před ostatními se přeci vždy chová jako by snad stále byl malé štěně s dobrou náladou, nápomocností a podobně. TUdíž to hned nepozorovaně napravil.
Na tváři mu vyrostl menší úsměv “joo už to tak vypadá” zamával ohonem, načež si vlka trochu prohlédl. Zdá se mu, že to asi nebude někdo, kdo je ve smečce už delší dobu. Ale jeho chystání položit otázku, přerušil vlk, který ho v tom předběhl.
Co zde dělal? Když neřekne pravdu tak to nepozná ne? Kdo by mu taky věřil, že by se tu snad chtěl zdržovat i umýslně, protože tu moc společnosti není. “Áále, jen procházím nejkratší cestou. Což je tahle” odpověděl Vlkovi mile a s úsměvem. “A vy?” oplatil dotaz, aby neměl tmavej tu možnost, se na jeho přítomnost více vyptávat.

“Možná” zamrmlal s potřebou mít poslední slovo.
Následoval bratra jen co se znovu ujal vedení jejich výpravy. “Jdu” odpověděl mu.
Bratrovo chování ani nijak moc nadřízeně nebral. Přeci jen v něm viděl někoho, na koho se může spolehnout a věřit mu. Prostě jeho velký.. opravdu výškově velký bráška byl jeho vzorem.
“Kdy už se vlastně dostaneme z toho postavení eeh- štěnětě?” načal nové téma otázkou, která mu vrtala hlavou už delší dobu.

Posadil se. Usoudil totiž, že tohle bude asi zajímavá podívaná. Celkem nezdvořile ho sledoval a divně se tvářil.
“Ano” potvrdil “přesně to, mám na mysli” dodal ještě a ocas si obepnul kolem tlap. Upřímně si myslel že tohle bude klidné posezení a naopak divná podívaná. Ale mýlil se. Divný pohled je sice stále, ale klidné už ne. Z cizincova břicha se totiž ozvalo cosi.. ani neví jak to popsat. Vždyť bouřka by se do něj asi nedostala ne? Proto by to tak ani nenazýval.
Každopádně se toho zvuku dosti polekal. Zůstával však sedět na místě, narozdíl od vlka, který si jakoby vystrašeně? Přešlapoval na místě.

Hunt sám ty krvelačné také opravdu nemusí. A rozhodně patřit mezi ně by opravdu nechtěl. Má vlastně celkem štěstí, že na vlčku narazil v jeho hodném já. Díky čemu to vypadá, že by mohl mít novou kamarádku. Nebude však předbíhat.
Naopak za přítomnosti Chrise by to asi vážně bylo jiný. A příště by se mu vlčice vyhnula obrovským obloukem. Vlastně ani samotný Hunt nevěděl, čeho je jeho druhé já schopné. Teda on vlastně nevěděl vůbec, že se mu něco takového děje. Uvědomuje si jen to, že se prostě náhle probudí z jakéhosi bezvědomí a nic si nepamatuje.
“Vlastně.. klidně by jsme se mohli někdy znovu sejít a jít prozkoumat trosky společně!” pověděl. Nabídnout jí to byla vlastně první myšlenka co ho napadla po jejích slovech. Vlastně ani netušil proč. Vždyť společnost on jen tak dobrovolně nevyhledává, ale kdo ví. Třeba má na něj tato společnice dobrý vliv.

Občas po tobě při cestě očkem koukne. "to já popravdě taky" potvrdil jí. "a jsem opravdu rád, patřím mezi ty normální a ne ty podivíny krvelačné" švihl ocasem.
Popravdě jeho druhé já by mělo úplně odlišný názor. Naštěstí je však Hunt přítomen jako on samotný. Zatím. A neni pod vládou právě Chrise, který by si tento přístup asi vzal na vlastní pěst.
Při tom všem musel přemýšlet nad těmi zajímavými místy, na které se ho vlčka optala. Chce ve své paměti vydolovat i něco dalšího než jen trosky. Vždyť i v tom málu kde byl, se musí nacházet něco dalšího. "to rozhodně" potvrdil ještě její slova s úsměvem

Zas jen nechápajíc hledí na vlk, který vypadá, že si prostě jede své. Ale tak co s tím nadělá ještě když dostal odpověď na jeho dotaz úplně z cesty.
To, že vlk plaval přes řeku bylo jasné, i cizincův pach jasně mluvil o tom, že je tulák. "na to jsem se sice neptal ále dobře-" nadzvedl obočí. Však ta otázka byla dost jasná ne? Proč na to odpověděl tak divně. Samozřejmě asi nemusí každý všechno chápat, ale teď prostě nechápe Huntley toho vlka.