Príspevky užívateľa

Huntův smích byl stejně tak jako vždycky aspoň z poloviny falešný, nacvičený dokonale k nepoznání. Teda hlavně u cizích vlků. U své rodiny se mohla najít alespoň ta špetka upřímnosti.
"to by jsi byl větší do šířky" zazubil se na něj z popředí. Nyní je hezky vepředu, jako snad nějaký vůdce! Ale.. asi zjišťuje, že taková role mu tedy nesedí. Vždyť je všude mlha- jak má vědět kam jít?hned po slovech bratra se prudce zabrzdil."ale tak zrychliii, já nepůjdu prvniii" vybafl na něj. A lehce stáhl uši.

"vím a jsem na to hrdej" zvedl pyšně hlavu a pro efekt i přivřel oči. Nenápadně však stále pokukovala po bráchovi. Nechtěl se kvůli blbostem ztratit.
"heeej nech moji výšku" tentokrát se na něj tak uraženě kouknul "nemůžu za to že ti snad dávali něco do jídla" zasmál se, načež se jeho obličej dosti rychle změnil a že srandy ještě zavrčel.
"já jdu" přidal do kroku tak, že se dostal do klusu a o trochu předběhl bráchu. "to ty seš pozadu"

"já myslím že právě jo" koukl na své nohy a přemýšlel co rychle vymyslet. "dívej už se úplně klepu. Vždyť se tu za chvíli rozpadnu a už nebudu" koukl na něj nevinně. Ale když se brácha rozešel zase dále pryč, běžel hned za ním. Opravdu se mu nechtěl ztratit. "mnaah" zívl si a kráčí si mu po boku. "už tam budem" mlasknul a pokukovala na bráchu. Moc dobře věděl jaká je cesta, ale asi má prostě rejpavou za to brzké vstanutí.

Ne.. ten vlk se mu prostě nezdál. Prostě proč se chová tak divně? A proč každou chvíli otřásá hlavou? Možná by už se i znovu pokusil zeptat, ale vlk ho předběhl.
Zeptal se ho, co tu dělal.. ale není to snad jasné? I když, pro někoho kdo nemá rohy to jasné asi fakt nebude. "použil jsem ten kámen na obroušení mých růžků aby nebyly příliš velké a těžké" lyvnul hlavou tak, aby je jakoby ukázal.
Ale dost o sobě. Zajímá ho co s tím vlkem zase je. Zase se nezachoval nijak normálně.dokonce i pysky ohrnuje. "co ale děláš ty? Co se děje" zeptal se na to znovu a ustaraně ho sledoval.

"Joo tak to chápu. Přesně naši sousedi, neboli Ignis by tě chtěl zabít jen co by jsi tam vkročila. Podobně je to s Kultem, ti obývají to jakési město nebo co" na chvíli se odmlčel, ale pak zas začal mluvit. Těmito slovy jí asi jen mohl více vyděsit, takže by bylo dobré to zase urovnat a uklidnit jí. "naopak naše smečka Přízračných jak už jsem říkal a Nihil, ti od moře, jsou s tuláky v pohodě a bát se vůbec nemusíš" usmíval se s pohledem do jejích očí.
"není vůbec zač" zazubení jí oplatil. "popravdě zas tak moc ne. Sotva nedávno jsem se začal vydávat mimo smečku. A to kde je řeka vím převážně kvůli tomu, že díky ní se orientují kudy domů" trochu se zamyslel "a zajímavá místa? Hm.. dosti mé naposledy zaujaly jakési trosky bývalého stavení. Tam za řekou a celkem blízko Ignisu" odpověděl jí a pomalu se vydal na cestu k řece.

takže oba neznámé svého tátu bleslo mu hlavou. Pak už vážně jen sledoval jak vlčice mizí a její obraz se ztrácí za návalem deště. Stál si tam tak sám a uvažoval zda odejít nebo se jen ukrýt poblíž a počkat až to přejde. Vybral si však možnost, že dneska to zde už opustí. "asi bych už měl jít. Kdyžtak na viděnou příště" zavolal směrem, kudy vlčice odešla. Poté se sám vydal na cestu pryč déšť nedéšť. Asi k noře.

"ále jo, jsem" ještě si neodpustil dlouhé zívnutí "to brzké probuzení ti ale něčím oplatiím" přivřel oči a proskenoval brášku pohledem.
Nechal bráchu ho předejít, ať si jde první, když chce. Vylezl tedy za ním, ven z nory. Rozhlédl se po lese a opravdu byla všude ještě tma. Slunce fakt nikde. Naopak mlha sem zavítala. Popravdě, tma a mlha dohromady působily celkem strašidelně.

Zasmál se krátce jeho slovům. "tak to se myslím nestane" odpověděl mu. I když.. musel se teď zamyslet. Co když je to možný? Co když někdo otrávil řeku nějakou kyselinou a teď se tu rozteče. Ale počkat to by se roztekl i vlk, když v té vodě byl, takže by v tom nebyl sám. Hmm.
Je mu jasné, že je to celé blbost samozřejmě. Teď se ale vrátil k realitě a sleduje vlka. Něco se mu na něm stejně nezdá. I když mu vlk potvrdil že mu nic není, neví jestli věřit. No, každopádně řešit to asi nebude nejlepší nápad po tom, co předvedl tehdy před Noctrou.

Popravdě lehce si i všimnul jejího napětí, které se po jeho slovech naštěstí uvolnilo. Trochu ho zajímalo co se děje, ale zase neví jestli tak nebude příliš dotěrný. "ano je to v pořádku" potvrdil s úsměvem. "proč by to v pořádku být nemělo?" nakonec zvědavost vyhrála. Nezeptal se sice nijak na přímo, ale i tak.
"vážně? Super!" rozzářil se úsměvem a zamával pořádně ocasem. "tak tedy tudy" otočil se směrem, kudy protéká řeka a ještě se na ni ohlédl.

Nakonec se konečně postavil. Jen si trochu protáhl přední nohy a poté se vlčce podíval do očí. Akorát když se zrovna zmínila, že by měla jít, upřímně ho to lehce zklamalo.
"proč by? Smečka je od tohoto místa sice né nejvíc daleko, ale taky nejsme blízko" usmál se nejistě. Nebyl si moc jistý kvůli čemu chce odejít, ale zkusil jí uklidnit aspoň těmito slovy. "hm? Pokud bys měla zájem, klidně bych tě rád doprovodil až k nedaleké řece" povzbudivě koukl a zasvihal ocasem.

Vážně netrvalo dlouho a po chvíli, co začal prohlížet okolí, si všiml, že zde vážně někdo je. Vlastně i nedaleko jemu samotnému. Na břehu stála šedivá vlčice, která jak tak vidí, zahnává žízeň. Bodejť by ne, v těchto teplých měsících je voda ten nejlepší kamarád a chuť na ní bývá ještě věští než kdykoliv jindy. A hlavně nedej bože, že se od vody odstřihnete na delší dobu, vždyť to je poté úplná hrůza.
No, každopádně cizinku nechtěl rušit, ale stejně ho něco nutilo k tomu, aspoň pozdravit. Což také udělal. "zdravím" pronesl a švihl ohonem.

"ále, za nic.. Vynahradit? To opravdu nijak nemusíš" uchechtl se. "opravdu se nic strašného nestalo přeci. Pár kapek vody přece nikoho nezabilo" zapřel pohled na chvíli do země, když si dovolil se lehce zasmát.
Každopádně si nemohl nevšimnout vlkovy.. mm.. podivnosti? I když, tak by to úplně nenazýval. Prostě se mu ten vlk jaksi nezdál. Proto si dovolil zeptat se ho "je ti něco" položil svůj dotaz a tázavě naklonil hlavu na stranu.

"až na tátu" sklopil krátce zrak. Chvilku na to se však vzchopil. Nebude tu přece fňukat jak malé děcko. A tohle téma už by stejně nejraději zahodil. Proto jí na zbylé slova jen přikývnul, bez dalších odpovědí.
Stejně pozornost obou vlků ukradla kapky vody, které začly padat z mraků plné oblohy. Zvedl hlavu a podíval se na nebe. Stál takto i ve chvíli, kdy se spustila opravdová průtrž.
Jak si tak povšimnul, vlčka se schovala. Ale proč by se měl schovat on? Vždyť je to i celkem příjemný a může to být i zábava no ne? Takové chytání té padající vody třeba

Když koukal zpět na vlčku, zdálo se mu, že její úsměv již není úplně upřímný. Našpičkovala proto se zájmem uši a koukal zvědavě na ni, jestli se zeptá na něco čím si není jistá.
A opravdu se zeptala. "s tuláky? Náhodou skvěle! Oproti ostatním smečkám, teda kromě Nihilu. Jsou Přízrační s tuláky naprosto za dobře. Dokonce bys normálně mohla jít po našem území a nic by se nestalo, ale teď máme hranice uzavřené" sklonil krátce hlavu, po chvíli se na ní však zpět podíval a pokračoval. "dočasně, kvůli bezpečnosti. Když tam však někdo zabloudí, jen ho dovedeme k hranicím s žádostí opustit území" objasnil jí trochu obsáhleji její dotaz. Úsměv stále neodcházel.

Zůstával ležet na zemi, už jen z důvodu aby dával na jevo, že není nebezpečný a v této poloze je zranitelnější. Po jejích dalších slovech se stále mile usmíval. On sice nebyl moc společenský typ, ale když se jedná o někoho, kdo je takto v pořádku. Není nikde problém.
"ano" přikývl a čumákem ukázal směr smečky "jen kousek odtud se nachází smečka, do které patřím. Smečka Přízračných"
Uchechtl se "jen jí nech klidně spočnout" pokrčil rameny. "a těší mne, Mé jméno je Huntley. Huntley de Amaryllis" představil se na zpět s úsměvem.