Príspevky užívateľa

Sledoval její packu jak se přibližuje k jeho čumáku. Když se vlčka dotkla, usmál se a zaculil. "jsem skutečný" odpověděl mezitím co se vlčice prudce otočila. Sice do něj vrazila, ale nevadí. Jen trochu couvnul.
"samozřejmě, že jsem v pořádku" zamával ocasem. "dobrý, nic se nestalo" přiblížil se o krok a štouchl do ní čumákem. Když sklopila hlavu, vypadala dosti smutně. Lehl si proto na zem a koukl jí do očí že spod. "nic se neděje" usmál se znovu.

Zase opustil území. Jeho zvědavost prozkoumat všechen ten okolní svět je tak silná! Ve smečce už to zná a všude jinde je to pro něj nové. Teda- tady tuhle planinu už zná. Tady se dokonce potkal s tím okřídleným vlkem! Mě tím zlým co vypaloval kytičky, ale tím hodným! Z Nihilu.
Ťapkal si mezi odrůstajícími květinami a našlapoval tak, aby žádnou z květin nijak moc nepolámal. Akorát všiml si něčeho.. teda spíš někoho, kdo se tam prostě valí? Ne, kouká na nebe? Zvedl hlavu a podíval se nahoru co tam vidí? Vždyť tam nejsou teď ani hvězdy sklopil hlavu zpět dolů.
Došel blíže k té cizince a nadklonil se nad ní tak, že se jí koukal s úsměvem přímo do obličeje. Vlčce tak sice zkazil výhled na nebe, ale nevadí. Možná.

Hunt zacouval a schoval a počkal, než kolem něj vlk projde. Po chvilce, kdy se vlk vzdálil, znovu vylezl a vydal se po stopách cizince. Pronásledoval ho až do chvíle, kdy se vlk usadil. Hunt se zastavil tak, aby si ho nevšiml.
Na opravdovou chvilku se podíval bokem, načež když svůj pohled upřel zpět na místo, kde vlk seděl. Nebyl tam? Co se stalo? Vždyť ani neslyšel žádné kroky, že by vlk odcházel. Rychle se rozhlédl, ale cizinec jaksi nikde.

Trochu se otřásl, s úmyslem zbavit se vody, jenž mu zůstala na srsti. Né že by mu normálně mokrý kožich vadil, ale teď to nečekal, tudíž to mění situaci. No, nebude ze sebe dělat princezničku. Narovnal se a pohlédl vlkovi do očí. Popravdě jeho narušitel vypadal, že to opravdu nechtěl udělat a svji omluvu myslí vážně. "dobrý, se stane" odpověděl mu s klidem.

Přikývl souhlasně vlčici. "máme" sklopil zrak do země "asi půl roku" povzdechl si. Culk však ušima a po chvilce se podíval zpátky na Roo. "to asi ano a doufám v to, ale i tak" Co může vědět? vždyť vyměnila i tátu! Proč si taky neřekli že je ani smrt nerozdělí. Místo toho si našla jiného. mh. Otřásl hlavou a všechno tohle zahnal. Smutek počká.. v přítomnosti jiného vlka jen radost..

Zakroutil hlavou, aby clčce vyvrátil její doměnku. "já se ve smečce narodil" oznámil ji klidně. "je to možné" dodal.
Koukl do očí vlčky "věřím v to" pousmál se. Pokud tu má vlčka opravdu známé, rozhodně jí přeje aby se s nimi znovu setkala. Za normálních okolností by jí za daným členem i zkusil dovést, ale smůla, vzhledem k uzavření hranic.
"asi ne, no" Upřímně se mu to řeklo celkem těžce, když si všiml záblesku smutku. Co se dá ale dělat, pravidla jsou pravidla.

Hleděl si v klidu svého i přesto, když zaslechl něčí přítomnost. Někdo si asi rozhodl si zaplavat a to nemá důvod řešit a nechávat se vyrušit ze své práce.
V klidu si pokračoval. Teda až do doby, kdy se ten cizinec rozhodl uspořádat Huntovi sprchu, když se oklepával. Hunt okamžitě odkočil. Nečekal to. "heeej! ale notak" projel pohledem svůj nyní mokrý kožíšek a následně věnoval pohledu tomu cizinci. Přimhouřil oči, ale hned na to se radši zatvářil jakože se vůbec nic nestalo.

Trochu se teda užíral, že udělal blbý dojem na tuto vlčici, ale co se dá dělat. Ještě že byla tak klidná a v pohodě. asi má pevný nervy pomyslel si. Naštěstí vlčice také vypadala, že to dále nechce řešit, takže jen dobře.
"Ryumee?" koukal na ni jako by snad ani nevěděl o Kom je řeč. Popravdě samozřejmě věděl, ale něco co neví, je odpověď na její otázku. V poslední době se o ostatní moc nezajímal tudíž bude muset zklamat. "na to ti asi nemohu odpovědět" na chvíli se odmlčel. Pak si však uvědomil, že by bylo lepší upřesnit důvod. "nevím o ní"

Rozhodl se, že to zvládne sám! Je na to už přece dost velký. Vydal se blíže k troskám, načež si vybral jinačí vstup než cizí vlk, o kterém zatím neměl ani tušení. Nebyl od něj daleko, což sám zjistil ve chvíli, kdy se koukl za roh jedné z umělé vypadajících skal. Někdo tam stál! Někdo až moc fialový! Popravdě se dost leknul, když viděl přímo před sebou cizího vlka. Vypadá to, že není sám, kdo se rozhodl to zde jít prozkoumat.. a nebo je to snad nějaké strašidlo?

Je to tak, už se zase vydal mimo území smečky. Byl si vědom toho, že je celkem blízko ignisu, ale ne zas extrémně blízko takže je v klidu. Každopádně teď objevil něco fakt parádního! Proč mu o tomhle místě nikdo neřekl?
Dost ho zajímalo co za mocného vlka mohl tohle stvořit? A proč? Zájem o trosky v něm aspoň trochu zahnal jeho mrzutost. Výjimečně bylo jeho nadšení reálné. Což je opravdu výjimečné. Měl opravdu chuť to celé prozkoumat, ale není si jistý jestli do toho sám půjde.. mohl by se třeba vrátit a vzít sebou bráchu. Hm

Dá se říct, že by to tu Hunt měl celkem i rád. Ta mlha přeci jen napomáhala tomu, že on nemusel vidět jiné vlky a ostatní si hned nevšimli jeho. Mohl se tak vyhnout společnosti, teda pokud se k nikomu nepřiblíží až moc blízko. Což se vlastně teď stalo.
Ani si toho nevšiml a už byl kousek od tmavého vlka. Proskenoval ho pohledem. Jistě to musí být nějaký z těch nových členů co se zde přidali. Neměl však v plánu ho nijak oslovit nebo tak, pokud nebude vlk první.

Hunt se poslední dobou vydává čím dál častěji za hranice smečky. Postupně se dostává i dál a dál, ale třeba až tak daleko, kde se nachází moře se zatím neodváží. Vidět moře naživo by opravdu chtěl, ale to si bude muset počkat až překoná svůj strach se samotné cesty nebo by si vzal někoho sebou.
Každopádně pro teď si bude muset vystačit s řekou, podél které si celou dobu vykračoval. Až od jezera v jejich území.
Po jeho cestě si uvědomoval, že ho jeho růžky už celkem tíží. Vlastně by se hodilo si je zase obrousit. Proto si zde vyhlédl nějaký větší kámen, ke kterému přišel a začal. Rohama se odíral a různě narážel o kámen. Prostě tak, jak mu to kdysi ukazovali.
Ani neřešil zda ho při tom někdo vidí, pro něj je to normální věc, které se nevyhne. Takže ať si myslí kdokoliv co chce, jeho to nezajímá.

"to by bylo asi nejlepší" koutkem se lehce usmál."joojo-" Upřímně se mu fakt ještě nechtělo vstávat, i když věděl, že by teď už neusl. Ale co mu zbývá, brácha ho jen tak nenechá být.
Když už měl konečně tu možnost, zvedl se. Pořádně se protáhl až do úklony, při čemž zvedl jeho dlouhý ocas tak, že mu padal až do obličeje. Otřásl hlavou a zpětně se narovnal. "Tak jdeme?" vykročil kousek kupředu k východu z nory.

"to jsi mě tak brzo vážně budil kvůli procházky?" řek skrz zívnutí. "to ten východ slunce nemohl počkat třeba až na odpoledne, někdy za světla" postěžoval si a vlastně stále z rozespalosti vůbec neřešil jak zní to, co říká. "kdo vymslel dávat východ slunce tak brzo" neodpustil si další poznámku.

Tentokrát se Hunt rozhodl vzdálit od smečky více, než kdy dřív. A ještě k tomu sám, stejně nikoho nepotřebuje. Prve svou procházku vedl podél řeky ale rozhodl se zabočit a prozkoumat to zde.
Propletl se stromy a dostal až k vodě, která se leskla pod slunečními paprsky. Předními tlapami vkročil do vody a chvíli sledoval svůj odraz. Když v tom zaslechl cosi, co vypovídalo o cizí přítomnosti. Střihl ušima a proskenoval okolí, aby viděl toho cizince.