Príspevky užívateľa

Teď už Hunt každopádně věděl o koho přesně se jedná, kdo si dovolil ho vyrušit ze spánku! bráška! Trochu si povzdechnul a Finnova slova mu putovala jedním uchem dovnitř a druhým ven. "princezno" zamrmlal a už už chtěl zvednout hlavu, ale smůla. I tohle mu brácha překazil. Tak aspoň poslouží jako dobrý polštář. "jasně" zabušil ocasem o zem a zafuněl do trávy která ho lechtala v nose "co tam potřebuješ?" zeptal se ještě bráchy, aby měl jasno.

Hunt ještě rozhodně neměl v plánu vstávat. Tentokrát se mu úplně nádherně spalo takže proč to nevyužít, když má času dost. To by tu ale nesměl být někdo, kdo se rozhodl ho vyrušit.
Tak napůl se probral jen aby byl schopný odpovědi. "nee mami.." zamlaskal "nech mě spát, jsem ještě unavenej" zamručel a schoval si hlavu pod přední tlapky. Bylo mu úplně jedno, že svého narušitele oslovil mami, i když hlas zněl jinak. Chtěl si jen v klidu spát dále.

Tu trapnou chvíli ticha jaksi přečkal. Naštěstí jí vlčice narušila, takže hned bylo o čem mluvit. Chtěla vědět jak se někdo má? Kdo? Trochu si myslel, že asi mluví o jeho sestře. Jistý si byl ale až ve chvíli, kdy to Rio sama potvrdila. Ale co měl na to říct? Hm "Sindře? Hm.. ani ti nevím" na chvíli se odmlčel a pokrčil rameny "myslím, že ji asi stále štve, tak jako mě, že nás mamka vyměnila za další štěňata. Teda nevím jak přesně to bere ona ale vím, že jí to štvalo" řekl zrovna tohle s vědomím, že to vlčice už dávno ví, jsou-li tedy se Sindrou takové kamarádky jak říká.

Skenoval jí pohledem. Načež se vlčka začala dosti bránit proti jeho obvinění hned v několika dotazech. Teď však působil klidně, ani sebou necukl, když vlčice vyhkrla svou obhajobu. Hunt přimhouřil oči a podezřívavě jí sledoval. Netrvalo dlouho a sám toho nechal. Viděl, že se schyluje snad nějakému konfliktu mezi těmito dvěmi. Takže by bylo dobré to rovnou zarazit. Měl sice v hlavě dalších plno otázek a narážek. Třeba si mohla vlčice tady ze všech udělat přítele aby od ní nikdo nečekal zradu. Nechal to tedy plynout a řádně vlčici složil omluvu. "omlouvám se, zdá se, že jsem to přehnal" pronesl s klidem a upřímným výrazem.

Chvíli po Aceem se přeci jen posadil také. Naproti jemu. Koukal na jeho znuděný obličej a byl si vědom, že za to může on. Ale tak co, vždyť jen říká pravdu. Už vyrostl z těch štěněčích žvástů. "ty jsi tady trouba, poslechni staršího" trochu se nad ním možná i vytahoval, využíval toho, že se prostě narodil dříve. "budu mít důvod bát se vody až nebudu umět plavat"
Vlastně teď Hunt přestal předstírat úsměv, neměl ani moc důvod. Vlče v něm vyvolávalo jen ten nepříjemný pocit, že jej a jeho sourozence mamka prostě vyměnila za další! A s nějakým jiným otcem! Potlačil zamrčení a raději ty myšlenky pro teď zahnal.

Zrovna pelášil lesem za zajícem, kterého se rozhodl trochu prohnat. Kličkoval mezi stromy, když v tom se před ním zjevilo něco.. teda spíše někdo. Moc se mu nechtělo, ale nechal zajíce zajícem a prudce zabrzdil, až se mu packy zaryly pod nános opadaného listí.
Normálně se postavil a také trochu oklepal. Zvedl konečně hlavu a pohlédl na toho malého, jenž ho vyrušil. Ještě před chvílí přemýšlel kdo to je, ale teď, když ho viděl v celé své kráse, moc dobře věděl o koho se jedná. To je přece jeho nevlastní bratr! Ten, které jeho a jeho sourozence mamka vyměnila. Nemůže si však zlost vylévat na tom prckovi, vždyť za to nemůže. "co zde děláš? Tak sám" v okolí nikde neviděl mamku nebo toho jejich otce, takže usoudil, že je zde malej sám.

Pokud by si opravdu ověřil u své sestry, že jsou tyto dvě opravdu kamarádky. Nechtěl by aby se stýkaly snad jen tajně na hranicích. Taky by samozřejmě nechtěl aby Sindra snad kvůli vlčici opustila přízračné. Tudíž kdyby se jen lehce vlčice zmínila a o svých úvahách nad přestupem zde. Ona sama by snad chtěl udělat vše pro to, aby ji sem dostal.
"Joo to je" potvrdil její slova. "já jsem Huntley- Huntley de Amaryllis" představil se vlčici hned po ní. Úsměv držel stále, ještě když se o to snažila jeho nynější společnice.

Se trochu štítil, když se malej oklepával. Voda mu stříkala do obličeje a tomu zas tak příjemný nebylo. Tudíž měl chvíli hlavu otočenou bokem. Když však Ace dokončil svou misi s názvem zbavit se vody ze své srsti. Provedl na oplátku to samé. Pořádně se oklepal tak, aby voda také stříkala úplně všude.
"myslíš vodu? Vždyť to přeci není žádná příšera" trochu se zasmál "nic by se mi nestalo to se nemusíš bát pane statečný" snažil se nedat moc najevo, že se tiše smál Aceho procítěnému proslovu.

Jen co vlčice vyslovila odpověď na jeho otázku aspoň trochu se pokusil vzchopit a nevypadat tak, jak říká. "nebojím" odvětil. Popravdě, i když s ní mluvil nedržel moc oční kontakt. Dost ujížděl pohledem právě na její zajímavě fungující srst, díky které to chvílemi vypadalo, že zde vlčice jako taková snad ani není. "takže se bavíš s naší smečkou a" odmlčel se a koukl na značku hranice. Po chvíli cukl ušima a podíval se zpět na ni. "a máš snad v plánu něco provést? Ublížit? Zradit? Nebo snad se přidat?" vyjmenoval náhodné věci, které ho v tuto chvíli napadaly.

Opravdu nic nečekal, tudíž se oprávněně polekal, když na něj cosi skočilo. "AAaH! Co se děje?!" rychle se ohlédl na to malé piskle, jenž do něj předtím vrazilo. Netušil ani jak to má s plaváním, ale nechtěl cokoliv riskovat. Jednoduše ho dostal zpět na břeh a sám následně vyšel na souš. Trochu se oklepal.
"před čím mě chceš zachránit? Co vyvádíš?" rozhlédl se tedy kolem, zda tady není něco o čem on sám neví. Vypadalo to ale že nic nevidí, takže se koukl zpět na vlčka. "jo statečný možná jsi" aspoň trochu ho pochválil když už se za ním do vody vrhl za jakysim účelem záchrany.

Vlčice si sedla? Hm. To má asi naznačit, že nemá v plánu nic unáhleného. Snad. Ale pan modrý se rozhodl tentokrát cizinci moc nevěřit. Normálně by si také sedl, přeci jen je to pohodlnější, ale ne. Teď se rozhodl zůstat stát, aby byl v pozoru. Přece nebude věřit jen tak nějakým slovům ne?
Teď si na to celé stejně jen hrál, tak jako předstírá pokaždé něco před ostatními. Aby zakryl, jak je normálně bez nálady.
"jsem úplně v pořádku. Proč bych nebyl?" pronesl. Vlastně celkově kvůli té jeho hry působil opravdu ještě jako štěně "proč přemýšlíte tak blízko" nedopoveděl. Jen čumákem poukázal na vyrytou značku, jenž značila hranici.

Takžee má tu čest potkat někoho s kým se stýká nebo jednou setkala jeho sestra.. to znamená.. co to znamená? se nad tím teď tak lehce zamyslel. Igniská smečka se s tou jeho moc v lásce nemá ne? Že by ony byly tajné výjimky? nebo chce snad Sindra zradit smečku a takhle získává informace? hned měl nutkání to házet na jeho sestru i když neměl sebemenší důvod. Ani ho nenapadlo, že by nad tím snad mohla přemýšlet vlčice, která zde před chvílí tak usilovně chtěla uchránit území.
No.. nechal své nesmyslné doměnky radši plynout. Stejně na něj vlčice mluvila, takže by měl dávat pozor co? "ano, samozřejmě že jsem" švihl ocasem a jeho zapálení do vyřešení situace už trochu mizelo. Soustředil se teď na tu otázku. jaké to u nás je? popřemýšlel. "podle mě je to zde skvělý. Žádné zbytečné konflikty a dobré vztahy téměř s kýmkoli" nuceně se pousmál. Popravdě neví sám zda říkal z jeho pohledu pravdu, ale na tom asi nesejde. proč jí to zajímá?

Vlčice si taktéž všiml, až když byl opravdu blízko. Každopádně hned co jí vůbec zahlédl se zastavil a projel neznámou pohledem. to není nikdo od nás ne? nenápadně zavětřil. Díky čemu si ověřil svou doměnku. Vlčice je jakýsi tulák a stále za hranicemi, ale pořád blízko! "Kdo jste? A co zde děláte?" trochu se napřímil aby snad vypadal trochu.. důležitější. No, že by mu to šlo, se moct říct nedá.
On sám ale couvnul trochu dále od hranice, na území. Jako by ho to snad mělo jakkoliv ochránit.

Stále jí sledoval a jejího zmatení si nemohl nevšimnout. Poměrně rychle mu došlo, že se vlčka musela asi jen splést, což mu po chvíli dokonce potvrdila.
Jen co se zvedla, se hned postavil také a lehce se otřepal, aby z jeho kožichu opadaly jakési smítka. "v pořádku" usmál se na ni "každý se někdy splete" odpověděl. Nechtěl jí to mít za zlé. Ještě by se snad zbytečně mohli pořádat, což nechtěl.
Taktéž si vlčici, která musela být podobně v jeho věku, prohlédl. Dříve než však stačil něco říct se ho vlčka zeptala na jeho sestru. "ano- ano to jsem" odpověděl a zatvářil se zvídavé "vy se znáte?"

Nic netušící Hunt vybral tu možnost, že se vrátí zpět. Už už se chystal provést první krok k odchodu, když v tom na něj z křoví někdo vyskočil. Vůbec netušil, že zde je i někdo jiný, bodejť by věděl, když vítr odvrací čerstvý vlčí pach daleko od něj a jedno ucho mu také neslouží. Neměl šanci si čehokoliv všimnout, což vedlo k tomu, že opravdu skončil prišpendlený na zemi- a ještě k tomu holkou? No tohle.. to je trapas. Aspoň trochu se pokusil vzdorovat a zvednout se, ale marně. Nechápavě koukal do jejích očí mezitím co ležel na zádech pod ní. "co po mě chceš? Vždyť jsem na vaše území nevstoupil" Zeptal se přes to vše i poněkud v klidu a mile. Teď když je vlčka tak blízko, věděl, že je ze smečky, jenž území je až tam za zmíněnými hranicemi.