Príspevky užívateľa

Celou dobu s vlka prostě neměl dobrý pocit. Popravdě Hunt usoudil, že je opravdu lepší, že se vlk rozhodl konečně odejít teda.. odletět odtud. Jak už pro bezpečí Hunta, ale i smečky.
Na Vlkova poslední slova ještě bezvýznamně odpověděl. "já taky..." Zavolal na něj, když už byl vlk ve vzduchu. Jeho slova však pomalu utichly a on se lehce zamyslel. "..ne" dopověděl si pro sebe mezitím co konečně uvolnil své mimické svaly. Když je vlk pryč, nemusí se přeci nadále přetvařovat tak, jako vždy.
Upřímně, z tohoto setkání opravdu nebyl nikterak nadšen. Už jen proto, že to zde vlk podpálil. mh.. tak neohleduplný podivín pomyslil si a trochu se proklepal. Nyní ví, na koho si dát pozor. Už už by hodil do jednoho pytle všechny okřídlené, ale to si rychle uvědomil, že je hloupost. Jeho bráška Finn a ani ten šedý vlk Arxi, se kterým se jednou potkal, se takto nechovají.
Každopádně zahnal svoje myšlenky a neměl potřebu zde nadále sám stát. Přeci jen by bylo lepší aby se vrátil na území, ještě by mohl schytala problém. Krátce se tedy rozhlédl a poté odběhl pryč, směrem ke smečce.

Ťape si tímto lesem, jehož stromy se tyčily nad jeho maličkosti. Hlavu měl zvednutou vzhůru a pohled upřený do korun stromů, kde jen lehce prosvítalo nebe. Popravdě se mu už z toho celkem motala hlava a každou chvíli o něco zakopl vzhledem k tomu, že se nedívá pod nohy. Rozhodně si byl vědom toho, že se víc a víc přibližuje hranicím, což byl taky důvod proč se vytrhl ze svého sledování korun stromů.
Trochu si protáhl ztuhlý krk aby si ho aspoň trochu uvolnil. Zaměřil však svůj zájem na hranici území, jenž vedla opravdu blízko. Místo toho aby se vzdálil hlouběji do bezpečí se naopak přiblížil na hranici úplně. Co takhle jít po její pachové stopě? Stejně nemá právě co na práci a aspoň zjistí kudyma hranice přesně vede.

Trochu se zamyslel. místo kde stojí uprostřed strom.. nakonec zakroutil hlavou a odpověděl "nevím, asi neznám" Přeci jen se od hranic vzdálil jen tak, jak je teď.
Zasmál se také, společně s vlkem a poté jen přikývl "pozdravím! a joo snad" potvrdil s úsměvem. Načež začal pomalu couvat ke smečce. "tak se mějte" zamával ocasem a otočil se vlkovi zády. Konečně mohl uvolnit obličej od toho stálého usmívání a dobré nálady, jenž si držel před ostatními vlky. Nyní se už jen rozeběhl pryč od vlka tam ke svým.

Tento modrý vlček při svém prolízání území smečky zavítal i zde do lesa. Procházel se v klidu a s celkem sklíčeným výrazem. Přemýšlel nad tím, že normální vlk jeho věku by snad radostně poskakoval z kamenu na kámen a celkově blbnul. Ale on na to nemá vůbec pomyšlení? proč? Celkem se zase propadal do těchto svých myšlenek proč nemívá radost jen tak z ničeho.
Nechal se tím unést, ale naštěstí se z toho dostal včas. Ucítil a také zahlédl značení hranic smečky. Tentokrát je nechtěl překračovat, ještě když věděl, že jen kousek a byl by na území ignisu. Zůstal stát na místě a zamyslel se zda se má už vrátit zpátky a nebo pokračovat podél hranic..

Hunt se procházel podél břehu jezera. Koukal na hladinu vody, ve které se odráželo slunce. Po chvíli však pohledem sjel také na ostrůvek, který mu nahrnul vzpomínky do hlavy. Kdysi tam s Finnem pozorovali hvězdy na noční obloze. Tehdy byla ještě celkem zima, ale díky brášky přeci jen neumrzl. Pousmál se a lehce otřásl hlavou.
Záře slunce a žadný blízký stín ho dohnal k myšlence, že by se mohl jít schladit do vody. Plavání má rád a je v něm i celkem dobrý tak proč by ne? Rozhlédl se kolem, zda ho nikdo nesleduje a následně si našel nejlepší místo ke slezení k vodě.
Prve jen packou zjistil jaká je teplota vody a poté do vody pomalu vlezl. Jen co se odlepil ode dna, se zarazil a do větší hloubky radši plavat nechtěl. Proto si vybral možnost plavání podél břehu. Vskutku skvělé osvěžení.

Jen tak přikyvoval nad jeho slovy. Z jeho pohledu neměl moc toho, co na to říct. To ho však přešlo, když se ho vlk zeptal jak to má s opuštěním hranic. "Joo.. asi bych tu neměl být" lehce provinilý pohled sklopil krátce k zemi, ale hned na to se na vlka kouknul zpět a dokonce s úsměvem, aby zahnal to napjetí mířené na něj. "ale držím se fakt blízko! A dokud.. si mě nikdo od nás nevšimne, ták... Je to v pohodě! Snad" Snažil se to říkat dosti přesvědčivě, ale i tak byl celkem nejistý.
O kousek couvl dozadu, neboli blíže k území. "a teď jsem ještě blíže" trochu se uchechtl, ale úsměv ho přešel. "asi bych se měl vrátit"

"Ne, děkuji" Mile odmítl vlkovi nabídku. "hranice jsou blízko- a hlavně tam nesmíte" aspoň trochu odůvodnil odmítnutí. Vzhledem k tomu, že všichni vlci že smečky mají tu povinnost jakéhokoliv tuláka vyvést z území, nebude tam přece někoho vodit. Normálně by to bylo v pořádku, ale teď smůla.
Poté se také postavil a hleděl po vlkových křídlech. Připomínaly mu křídla, které měl jeho bráška. Měly sice úplně jiné barvu, ale i tak!
"Takže, asi na shledanou?" Když viděl, že se vlk chystá letět, přišlo mu vhod se rovnou ze slušnosti rozloučit. Přeci jen by na to asi neměl čas, kdyby vítr pořádneji zabral, vlk by byl v tu chvíli pryč. Aspoň podle něj.

Lehce, úplně potichoučku si pro sebe zamrčel, když se vlk jen zmínil o jeho smečce. Na jeho další slova se však tvářil celkem nechápavě s tím, že mu je zároveň jasné, že toho o jejich smečce moc neví. Igniská smečka nebyla pro tu jeho, moc oblíbená. I tak byl v tomhle ohledu v klidu, jelikož Vlk z ignisu opravdu není. "v Norestu se pohybuje mnoho vlků, kteří jsou jako vy, ale zároveň je zde každý jiný. Naše smečka nemá nic proti stýkání se s tuláky" pronesl. sice teď máme hranice tulákům zavřené, ale i tak pomyslel si a ohledně smečky se nijak detailněji zmiňovat nechtěl. "Naše smečka je smečka Přízračných" odpověděl ještě vlkovi a lehce se pousmál

Přestal se smutným výrazem, když to vlk zmínil. Ne, že by ho poslouchal co říká, ale radši vzdorovat nebude. Kdo ví co by takového nepříjemného vlka mohlo popadnout i kvůli takové blbosti.
Klidně se posadil a svůj dlouhý ocas si přitiskl k tělu. Mezitím co vlk povídal jakési další povely co má dělat. "nemám tu potřebu" odvětil a koukl bokem. Přesněji se koukal směrem k území smečky. Nelíbilo se mu že je celkem blízko a s ním tento vlk. Opravdu nechtěl ať se jeho vinou smečce něco stane. Taky by z toho měl asi průšvih.

"máte křídla. Mohl jste prostě odletět někam, kam je vám to milejší" Huntovi ale nešlo jen o ty kytky, ale také se mu nelíbilo to celkově vypálené místo! Vždyť bude trvat než to zase doroste a do té doby to zde bude ničit ten hezký výhled.
Obešel vlka okolo, díky čemu si ho prohlédl. A pořádně se snažil prozkoumat jeho pach. Dokonce se mu podařilo poznat, že to je vlk více než pravděpodobně tulákem! Prve si myslel, že je to někdo z těch dvou zlých smeček, o kterých slyšel, ale tento fakt vyvrátil. Teď neví jestli být rád a nebo ne. Co když tento tulák bude chtít jít na jejich území a zapálit to tam! Kvůli němu, že se s ním baví! Tahle myšlenka ho už lehce vyděsila, ale snažil se na jevo stále nic nedávat.
"to doufám že neuděláte" koukl na něj smutnýma štěněčíma očima. Vskutku, někdy se opravdu vyplatilo být ještě štěnětem.

"možná" dodal ještě. "Joo asi se můžeš zeptat" usmál se a začal povídat "no oni chcou ať jsou všechny vlčata v úplném bezpečí. Chápeš, vlčat je hodně"
Posadil se s krátkým ohlednutím směr, kde se rozhléhalo území smečky. Když už tohle říká trochu se zamyslel. asi bych tady neměl být? A nebo můžu? Otřásl hlavou a kouknul zpět na vlka. Nechal to plynout, když má zde společnost. A kdyby něco, tak je od hranic blízko tak co.

"taky mne těší" řekl z nějaké té slušnosti. Následně už jen dlouze přikývl na jeho další slova.
Sice moc neví proč, ale zasmál se taky, když Arxi začal. Prostě jen nechápal tu úklonu noo. "Takže.. to bych asi měl být rád, že ty jsi z Nihilu co? Když je zde ten klidný vztah" uchechtl se. Nejen svým slovům, ale i Arxiho mrknutí.
"zavřené hranice? Jó.. je pravda že už u nás není tolik cizích.. Zapřemýšlel bez jakéhokoliv přímé odpovědi Arximu na jeho otázku.

"vše nemusí být řešeno násilím" pronesl. Hunt vlkovi výzvu k nadechnutí se popela opravdu nepřijal. Nemá potřebu to dělat a přirovnávat se k situaci Vlka, když přeci ví, že to některým vlkům není příjemné. To ho ale neomlouvá v tom, co udělal. Prostě se mu to nelíbilo. Bohužel teď už s tím nic neudělá.
Bylo to sice jen pár květin, ale pro něj nejsou jen tak něco! "celé louky? A nevíte o tom? Co když někdo přijde k úrazu?" zeptal se tiše a klidně. doufám, že aspoň mluví o místech mimo Norest pomyslel si. Stál však stále stejně a nijak moc neprojevil vnější známky vyděšení se.

I když vlk vypadal opravdu srandovně kvůli jeho pšíkání, s Huntem to ani nehlo. Ani náznak úsměvu mířící k vlkovi. Proč taky? Ještě když následně pronesl svůj názor na zdejší místo. To ještě v klidu chápal, každý má nějaký názor na věc, ale to co udělal vlk pak? To je nepřípustné! Vlk si to tu prostě napohodu zapálil!
Zamračil se. Zvedl se a jen si krátce protáhl nohy, vzhledem k tomu, že nějakou tu chvíli ležel. Pak se ale rozešel k vlkovi. "proč jste to udělal?" Otázal se, teď již s klidem i když ho to vnitřně štvalo. Nechce si samozřejmě začít jakýkoliv konflikt, ještě s někým, kdo vypadá tak silně a s poměrně nebezpečnou magií. Strach ho tak jako vždy držel zpátky. Né ale strach z vlka, ale ze sebe.

Spozornil a nastražil uši, když zaslechl kroky, které určitě bezlítostně ničily zdejší květiny. Zvedl pomalu hlavu a proskenoval okolí. Vskutku zde někdo opravu je. Vlk, který ho zrovna obchází ve vzdálenosti celkem malé bez toho aby si ho všiml. Modrý vlk v zelené trávě je lehce přehlédnutelné? Nebo- použil jsem svou divnou magii aniž bych věděl? rychle na sebe koukl a jen se pomalu ujistil v realitě, že jeho doměnka je nesprávná. Prostě si jen vlk opravdu nevšiml.. tak proč si nepohrát? Přitiskl se k zemi ještě více a nadále tiše sledoval vlka procházejíc loukou.