Príspevky užívateľa

Zavrtím ohonem, když potvrdíš, že brašnu máš sebou. Nepochyboval jsem o tobě, ale přeci jen, jistota je jistota. Těší mě, že i když jsem ti začal k bylinám neplánovaně říkat víc, tak pozorně posloucháš. Znamená to pro mě, že jsi ochotný se učit nové věci. A to je pro mě velké plus.
"Samozřejmě, léčivé bylinky ti takhle neublíží, na to bys je musel sežrat ve větším množství." odpovím s lehkým přikývnutím.
"I když taková kopřiva bude asi na nošení v tlamě celkem nepříjemná," dodám s uculením.
"Ale nemusíš se toho tolik obávat. Zprvu půjdu s tebou," pousměju se a rovnou vyrazím. Hlavu mám lehce skloněnou a pozorně větřím, aby mi neunikly žádné pachy rostlinek.
"Tohle není žádná zkouška. Pokud ti něco unikne, nic se neděje - zůstanou pro někoho jiného, kdo je bude potřebovat." ujistím tě.

Popravdě jsem opravdu ani nečekal nijak dlouho, když mé uši zaznamenali dusot v trávě a následně i tvá slova. Otočím se za tvým hlasem a vlídně se pousměju.
"Ale kdepak, zas tak dlouho tu nejsem," odpovím klidně.
"Brašnu máš?" zeptám se pro jistotu, jelikož přeci jen nevidím a tenhle detail na pohybu slyšet nejde. A i kdyby jsi ji neměl, nějak bychom si poradili. Jen by to nebylo asi tak pohodlné. Počkám na tvou odpověď a pak tlapou ukážu na pár rostlinek, které jsem mezitím stačil v blízkém okruhu objevit.
"Tohle jsou rostlinky, které jsou teď na jaře nejvíce zastoupené na otevřením prostranství. Pozorně si je prohlédni a očichej. Nespěchej s tím, je důležité si ten pach zapamatovat. Každá ho má trochu odlišný." pobídnu tě.
"Když si nebudeš jistý, nic se neděje. Prostě na mě zavolej a já to zkontroluju. Rozhodně ale neber do tlamy nic, čím si nejsi jistý. Budeme se ale držet poblíž, takže není problém to zkontrolovat," dodám pro jistotu. Některé rostlinky si umí být podobné a to bohužel i ty jedovaté.
"Tohle je podběl. Je dobrý, když se něčeho nadýcháš, uklidňuje." ukážu na první rostlinku. Protože proč tuhle situaci nevyužít a něčemu tě nepřiučit?
"Tady je kopřiva. Ano, opravdu i ty pomáhají a celkem dost. Na otravu, štípance, trávení, močové cesty, problémy s klouby, vyžene vnitřní parazity," mrknu na tebe.
"Tuhle zajisté poznáš všude, pampeliška. Její mléko je dobré na bradavice. Jinak je dobrá na zácpu, žlučník, močové cesty a revma," pousměju se.
"A tohle je plicník lékařský. Ten je dobrý na vlhký kašel - proto ho po téhle zimě máme málo. Na tyhle čtyři se zaměříme a ty bych rád, abys sbíral. Čtyři jsou do začátku víc než dost," brouknu jemně. Však není důvod tě do začátku přehltit. A až jich bude dost, můžeme zkusit najít i jiné.

Zastříhám ušima při slovech vlčice.
"Můžeme si tykat? Nemám formálosti zrovna moc v lásce, mám raději uvolněnou komunikace," mrknu jejím směrem s lehkým úsměvem na tváři. Při léčení jsem rád, že je Cyrano celkem při smyslech. Malému rozhořčení u Eirlys se musím lehce zasmát.
"Určitě to bude v pohodě. Už jsem léčil Feiera a byl na tom hůř. Má magie se postará o zánět v plicích a tím by měla Cyrana zbavit toho ošklivého kašle. A bylinky zajistí zbytek." povím, zatímco můj svítící kožíšek poukazuje na již probíhající proces léčení. Kašel i samotné vykašlávání by měl pozvolna ustat. I případná horečka. Až poté stáhnu tlapu a začnu se hrabat v brašičce, abych vytahal vhodnou kombinaci bylinek. Ty pak postavím před Cyrana.
"Sežvýkat a polknout." nařídím jemně. Vím, že jsou chuťově nic moc, ale pomůžou.
"A zítra tě chci znovu vidět na další dávku bylinek." dodám. Dám si záležet, aby na tónu bylo znát, že je to důležité.

Potěšilo mě, jak pozorná jsi, i když jsi nemocná. Ale především, že opravdu posloucháš doporučení léčitele a podřizuješ se mu. Je to příjemná změna mezi tou bandou zatvrzelců. Třeba budeš právě tím prvním potřebným krokem k tomu, aby se to v celé smečce změnilo? Kdo ví. Ale rozhodně mi to vykouzlilo lehký úsměv na tváři.
"Výborně. Bylinky ti donesu, ty se drž hezky tady. Stejně se pohybuju stále mezi norou a jeskyní," odpovím klidně. Nora je ideální místo pro přetrpění nemoci. Je tu teplo, dostatek potravy a i zásoby vody se tu snažím udržovat.

"Neboj, určitě si povedeš dobře. Ono se to nezdá, ale každá rostlinka je něčím odlišná. Stopou v pachu, počtem okvětních lístků nebo tvarem listů. Žádná rostlinka není stejná, i když to tak na první pohled může vypadat," ujistím tě klidně. Opravdu v tomhle až tak velkou vědu nevidím. Tím spíše, když dostaneš za úkol hledat jednu konkrétní. Vyznat se ve větším množství, to už je samozřejmě složitější. Ale tím tě zatěžovat nebudu. Bylo by sice dobré znát alespoń základ bylin, ale na to je času dost. Jsem ale rád, že mě napadlo zmínit tu brašnu. S tím se cítíš očividně jistější a to je dobře.
"Ne. Vlci ze smečky ví, kde mě mají hledat. Přišel jsem jen zkontrolovat tuláky a půjdu zase zpátky do nory." pousměju se. Ale přeci jen se už ozvednu a trochu se oklepu.
"Později ti ještě pošlu nebo donesu další várku bylinek. Jedna opravdu nestačí. Ale budeš v pořádku," mrknu tvým směrem. S trochou neochoty se nasoukám do popruhu brašny.
"A už se těším na naši výpravu," dodám s úsměvem. Kývnu tvým směrem, ale už definitivně vyrazím směrem k teploučké noře.

Slovo dalo slovo a jakmile mi bylo po nemoci lépe a měl jsem dost sil, mohli jsme vyrazit. Celkem jsem se těšil na putování s Iskou. Je to moc milý vlček, příjemná společnost. Ale taky vím, že potřebuje pomoc a já mu ji mohu nabítnout. Nemluvě ale o faktu, že se díky němu nemusím tahat s brašnou na bylinky! Ach, má milovaná svoboda. Ani hřejivé kamínky už na sobě nemusím tahat. Cítím se mnohem lehčí a uvolněnější.
Náš plán byl, že prohledáme alespoň část nekonečných plání. Je to ale velká oblast a tak máme náš počáteční sraz na okraji plání pod troskami Othamu. Tady se minout opravdu nemůžeme. Jelikož mám ale obavu, že stále nejsem v kondici, vyrazím na místo o trochu dřív. Nakonec tu přeci jen chvíli čekám. Ale to nevadí. Využiju ten čas, abych se tu poohlédl po prvních bylinných nálezech naší výpravy. Jarní rostlinky jsou ještě menší, ale zase se dobře hledají, jelikož nepřekáží tolik plevele. Věřím tomu, že to bude úspěšná výprava. Zima sice byla dost agresivní, ale zazimovaným kořínkům to snad tolik neuškodilo. V tomhle směru umí příroda celkem dost překvapit. Dokonce i Modrá poletuje kolem a hledá si něco do zobáčku. Svým štěbetáním ale o sobě stále dává vědět a tak o ní nemám sebemenší obavy.

Byl jsem rád, když za mnou Rufus přišel. Sice s žádostí o trénink, ale to nevadí. Však já si umím poradit a zkombinovat víc věcí. Důležité je, že budu mít příležitost poznat, jak na tom teď Rufus je. Stalo se toho hodně a mladý vlk mi úplně v pohodě při těch pár setkání nepřipadal. A i když se stále ještě cítím celkem unavený po nemoci, nedokázal bych nikoho odmítnout.
Trochu v duchu nadávám na místo našeho setkání. Je to dál od jeskyně i nory a hlavně už je to kopcovitý a strmější terén. A ač jsem vyrazil dřív, stejně jsem na místo dorazil s mírným zpožděním, jak jsem se snažil šetřit. Jsem ale rád, že Rufus nikam nezmizel.
"Ahoj. Omlouvám se za zpoždění, ještě nejsem úplně ve formě," maličko se pousměju.

"Dobře. Budu s tebou počítat," pousměju se. Když pak ale zmíníš svou neznalost bylin, musím se pobaveně uchechtnout.
"To není nic, co by ti bránilo. Ukážu ti rostlinku i její pach a budeš hledat tu konkrétní. Není to nic, co by ti mělo bránit. Už jsem takhle párkrát výpomoc měl," prohlásím pohotově. Tohle jako zábranu opravdu nepovažuju.
"Navíc, můžeš nést brašnu. Ty já nenosím moc rád," dodám a mrknu tvým směrem. Ostatně, i brašna, kterou mám teď sebou, tak ze zad letěla na zem hned, jak mohla. A rozhodně nespěchám s jejím nasazováním zpět.

Samozřejmě jsem nečekal příliš, že bych se dozvěděl nějaké informace. Ale projevení zájmu by snad mohlo trošku naklonit misky vah v náš prospěch.
"Samozřejmě, tato pravidla plně chápu a respektuji." přikývnu. Jsem ale rád za Nirixovu odpověď. Musím uznat, že v něm je pořádný kus diplomata.

Za pomoc s bylinkami jsem byl ale mnohem raději.
"Kdepak, nedovolily bychom si žádat víc. Už tahle vaše pomoc pro nás hodně znamená a já jsem vám nesmírně vděčný. Kdyby jste kdykoliv potřebovali pomoc, neváhejte se obrátit na Azarynskou smečku. Rádi vám pomůžueme." pronesu. Nejsem si jist, jak moc by takovou nabídku uzavřená smečka přijala. Ale nabídnout ji nikomu neuškodí. Skloním hlavu v hluboké úkloně.
"Děkuji vám i vašemu Hatimu za pomoc, které si nesmírně vážíme. Přeji vám, ať se vám potíže vyhýbají a zimu přečkáte beze ztrát." popřeju na znamení, že z naší strany diplomacii uzavírám. A jelikoř Nirix zmínil, že je Hati jejich nejvyšší a očividně vaší smečce na něm dosti záleží, přišlo mi na místě, abych vzdal díky i jemu samotnému.

I když už jsem byl Feierem prohlášený za zdravého, přeci jen jsem si držel trošičku odstup od ostatních. Byl jsem ještě ve stavu, kdy bych byl schopen prospat klidně celý den. Ale nechat si ujít ceremoniál, budoucnost našich mladých i celé smečky? Ani náhodou. I když tu nejsem od toho, abych sledoval dění, cítím povinnost být přítomný. Nejen díky statusu léčitele pro případ, že by se něco přihodilo. Ale je to velký krok pro naše nové přírůstky a já jim tím chci vzdát čest. Jelikož jsem ale stále trošku citlivější na zimu, tak jsem si dotáhl jednu z kůži, abych si měl na co dřepnout. Ať mi alespoň ten zadek nemrzne na stále ještě studené nové trávě.

I když jsem byl mlčenlivým pilířem zde, pozorně jsem vnímal veškeré dění kolem. A především náladu. Samozřejmě, že tu bylo jisté napětí. Dával jsem hlavně pozor, aby nikdo příliš neplašil. A pokud ano, tak na sebe krátce upoutat pozornost a dodat jistotu. Věřím našim nováčkům. Azarynští vlci mají jistou úroveň a nikoho menšího by přece jen nepřijali.

Průběh zkoušky je pro přihlížející spíš nudným trávením času, jelikož neprobíhají na místě. A tak popadnu svou kůži a přesunu se ke vchodu do nory. Tam se na kůži rozvalím a položím hlavu na tlapy. Trochu mě mrzí, že je tak zaměstnán i Adain. Ale holt si na něj musím počkat, dokud zkoušky neskončí.

Asi je to hloupé, ale samozřejmě velmi rád využiju každé příležitosti, kdy můžu mít Adaina u sebe. A tak se doprovodit nechám. Pouze kus od místa už jej popoženu, že může letět. Přeci jen, když ho budu zdržovat, připravím se naopak o čas na akci s ním. Ale než mu dovolím odletět, tak se o něj hezky mazlivě otřu. Bez tohohle rozloučení ho nepustím!

Když jsem na místě, příliš mě nepřekvapí Feierův přístup. I tak mrzutě zamručím.
"už je mi dobře, Feiere. A bylo by hloupé užívat si zábavu bez nápomocné tlapky. Určitě tu není nic, s čím bych mohl pomoct?" pokusím se ho přeci jen ukecat. Na jeho šepot se musím uculit.
"Jistě, vypozoruju," neodpustím si rýpnutí na to hezké spojení. I když si přeci jen rozumíme a víme, jak je to myšlené. Ale fakt, že vtipkuju na tohle téma, jasně vypovídá o tom, že je mi lépe. Ale Feierova slova ani nebyla třeba. Má profese má své dopady a já jsem zvyklí "sledovat" situaci kolem přirozeně za každé situace.

Přikývnu a lehce se pousměju. Je mi jasné, že pro nováčky, kteří žili život tuláka a ještě si držícího odstup může takovýhle přístup být náročný. Bude těžké si zvykat. A nebo naopak - konečně někdo, kdo je tu pro toho druhého. To také umí odbourat zábrany. Uvidíme, z jakého soudku budeš ty. Musím se usmát výrazněji, když nabídneš svou pomoc.
"Teď v zimě asi moc ne. Kromě hledání nemocných se držím v noře nebo jeskyni. Ale jen co opadne sníh a vykouknou první rostlinky, budu často vyrážet hledat bylinky. Pokud se budeš chtít přidat, společnost rád uvítám," odpovím přátelsky. Nejsou to jen plané řeči. Toulat se po okolí je ve dvou vždy příjemnější.

Během kontroly i pozorně naslouchám Feierovu dechu. Ale zdá se, že o tolik horší to nebude. Ano, cesta a vyčerpání nás s jeho stavem trochu stáhly dolů, ale nikoliv o moc. Tohle už by mohlo být zvládnutelné.
"Než tě prohlásím za zdravého, koukej pořádně odpočívat. Žádné, že polezeš z toho obydlí za jiným účelem, než si odskočit." pohrozím mu. Nemůžeme přece riskovat, že by se mu to znovu rozjelo. Počkám do chvíle, kdy nám Iska zahlásí, že je vše připraveno. Poté do Feiera dloubnu, připraven pomoct mu na nohy i přejít k jeho novému obydlí.
"Dotáhneme ti ještě vodu a něco na zub. Ty hlavně odpočívej," zamručím a počkám, až zaleze dovnitř.
"Isko, támhle v jeskyni máme misky. Mohl bys zajistit vodu? Já se otočím v jeskyni pro nějaký kus masa," zeptám se našeho skvělého pomocníka. A pokud souhlasí, rovnou vyrazím.

Sípavý dech neustává ani v okamžiku, kdy už vzdám pokusy se zvednout. Ale jak ležím, mám spíš pocit, jako bych se dusil ještě víc. Stáhnu uši k hlavě. Alespoň ocas mě ještě poslouchá, když si ho přitáhnu ke chvějícímu se tělu. O moc víc mi ale s teplem nepomáhá. Vyklouzne ze mě i krátké zakňučení, když zalituju, že tu v okolí nikdo není. Moc dobře si uvědomuju, jakým průšvihem tohle může skončit. Znám ale své tělo a vím, kdy je marné plítvat silami. A tak se soustředím na dech a snažím se neusnout. To se mi nakonec částečně nepodaří a upadnu do polospánku.

Neprobere mě těžký dech. Ani fakt, že o mě opřeš ucho nebo na mě promluvíš. Co mě probere z polospánku je až tvá hlava, kterou se pokoušíš vecpat pode mě. Připadá mi horká - až příliš horká. Tělem mi projede prudčí zachvění. Spíše podvědomě malátně zahrabu nohama. V první chvíli tě tak neúmyslně majznu přední tlapou - ale pohyb postrádá jakoukoliv sílu. Vyleze ze mě zvuk, který kombinuje mé sípavé nádechy s jakýmsi zakašláním. Mám při tom pocit, jako bych přišel i o poslední zbytky kyslíku v plicích. Naštěstí to srovná pár hlubších nádechů. Oproti tobě tehdy se ani nesnažím mluvit. S posledními zbytky rozumného uvažování se ale pokouším s tvou pomocí vyhrabat na nohy au držet se na nich. Což se zdá jako nesplnitelný úkol. Nohy mám tak slabé, že se ve výsledku suneme spíše style plazivých poskoků.

Ikke

1) Zimu snášel celkem těžce, což zmiňoval v každé načaté hře.
2) Setkal se s nemocnými, které léčil - Feier, Iska, Eirlys, Cyrano (hry ještě probíhají)
3) Účastnil se smečkové akce kácení lesa - vypomáhal v noře třízením dřeva.
4) Účastnil se smečkové akce Vyjednávání s Kultem (hra ještě probíhá)
5) Sám ke konci akce ochořel nemocí