Príspevky užívateľa

Oslava jarní rovnodennosti je po téhle šílené zimně podle mě určitě dobrý tah. Potřebujeme trochu radosti po všech těch starostech a obavách, zda se vůbec dožijeme oblevy. Já osobně mám ale trošku obavy, zda tuhle oslavu tak nějak zvládnu. Když už konečně nastávala obleva, popadla mě do svých osidel nemoc. A i když jsem v téhle době již zdráv, nemoc si přeci jen vybírá i teď svou daň. Sem tam mě ještě nějaký ten kašel potrápí. Především ale válčím s únavou. Nemění to nic na tom, že jsem se rozhodl i tak dorazit. A to s předstihem, abych mohl pomoct.
"Ahoj Feiere," pozdravím, když zvolna dojdu na místo.
"Můžu ti nějak pomoct?" nabídnu se hned. Nejsem si jist, jak má co naplánované a nerad bych mu do toho zasahoval nějak špatně.

Nakloním hlavu ke straně. Můj citlivý čich a zkušenosti jsou dost jemně vyladěné i na změnu nálad. Každá nálada se lehce odráží na pachu a já už jsem za svůj život dost schopný rozpoznat jemné změny. Našpicuju uši, ale dál poklidně čekám, co se bude dít dál. Naštěstí stále udržuješ komunikaci v relativním klidu, což je stále plus.
"Mě zima normálě nevadila. Nikdy jsem jí nehodloval, ale nevadila mi. Jen ta letošní zima je taková divná," povzdechnu si. Stočím prázdný pohled tvým směrem.
"Netrap se tím, Isko. Není špatné, když se něčeho obáváš nebo bojuješ s nějakým svým vnitřním problémem. To má každý z nás. Jen hlupák si myslí, že ne." nakloním hlavu na druhou stranu.
"Pokud to někdo odmítá přijmout, je to hlupák. Ale kdyby jsi potřeboval, můžeš za mnou kdykoliv přijít, ano? Nejsem jen léčitel, ale i dobrý posluchač a snad i dobrý rádce," pousměju se.
"Ale to budeš muset posoudit sám," mrknu na tebe.

Pousměju se. Samozřejmě jsem raději, když se všechno léčí včas a proto mě nesmírně těší tvůj přístup. Jen doufám, že tě ostatní nezkazí a budeš dál chodit zavčasu. Třeba bys to mohla i ostatní naučit? Kdo ví? Nijak tě nepopoháním s bylinkama, trpělivě čekám až je spořádáš.
"Ano i ne. Jedna dávka bylinek samozřejmě nic moc nezmůže. Je potřeba jejich dávkování opakovat v určitém časovém rozestupu, aby nehrozilo předávkování. Takže zítra tě čeká další dávka," upozorním pohotově. Je to ale to nejmenší, co můžeme udělat k našemu vyléčení.
"Ale jinak ano, bylinky ti pomůžou poprat se s nemocí. samozřejmě by ti pomohlo i být v teple a klidu." dodám ještě, aby bylo vše jasné.

Sem tam mi tělem projede zachvění, díky nepříjemné zimě sálající ze sněhu. Prodírat se jím je opravdu na nic. Ale má povinnost léčitele mi nedovolí couvnout nebo si stěžovat. Teď je důležité dostat se včas za pacientem.
"Určitě bude v pořádku. Udělám pro to maximum, co můžu," ujistím tě, zatímco svědomitě dál pokračuju vpřed. Sice nám to chvíli zabere, ale nakonec se přeci jen dostaneme na místo. Jsem rád, že Cyrana hezky vyhledáš a hned se taky k němu vrhneš. Pro mě to znamená vítané ulehčení od prodírání se sněhem. Elegantně vklouznu do cestičky, kterou jsi ve sněhu vytvořila a dojdu k vám.
"Eirlys, pro jistotu buď hezky u něj." upozorním.
"Cyrano, jakpak ti je?" otočím se na vlka a natáhnu tlapu, abych se ho dotkl. Stejně jako u Feiera, i tady nechám magii, ať vyléčí alespoň to málo, co může - tedy zánět. Mělo by se mu pak ulevit při dýchání a horečka by mohla klesnout natolik, aby byl schopen zase vnímat.

Většina vlků by bylinky spořádala co nejrychleji, aby měla jejich hořkou pachuť za sebou. Fakt, že je raději žvýkáš déle mi sám o sobě dost napoví. Dál si tě ale hlídám. K mému nadšení nejevíš známky šoku nebo paniky. Srdce ti tepe stále pravidelně, dech máš klidný. To jsou dobrá znamení. Je tedy zapotřebí pouze dodržovat vlídný a trpělivý přístup. Potřebuješ svůj čas a já nemám problém ti ho dát.
"Pravda, to dává nejspíš rozum," jemně se pousměju.
"Vím. Přeci jen tě to trochu odlišuje. A každá odlišnost i vzdaluje. Vlci jsou ale společenští." vysvětlím situaci z mého úhlu pohledu.
"Věřím tomu, že tady brzy zjistíš, že se nemusíš držet tak stranou. Ani mě to nebude vadit, jakmile zmizí tahle zima. Letos se s ní sžívám celkem ztěžka a dává mi zabrat," vysvětlím, proč já se vlastně nyní držím zpět.

Tiše proklínám sníh, který nás stále tak obklopuje a kterým se teď musím opět prodírat. Zároveň i trochu proklínám Feiera, že se teď musím venku tolik pohybovat právě kvůli němu. Vím, že si to nevybral úmyslně. Nemoc nikdo neovlivní. Ale nějak si zanadávat musím. Alespoň v duchu. Naštěstí je alespoň cesta mezi jeskyní a norou udržovaná, takže se nemusím sněhem brodit tolik, jako jinde.

Jakmile dorazím do nory, obejdu všechny kůže, které se tam nachází. Nechci někomu čmajznout kůži, kterou si zabral jako svou a tak čapnu až tu, která je po ostatních cítit málo. Chvilku mi zabere, než se mi ji povede nahodit si ji na záda, abych ji cestou úplně nepromáčel. Její cíp raději přidržuju v tlamě a vyrazím zase na cestu zpátky.

Cestou zpět se opět nijak neflákám a ženu se vpřed, co to jen jde. Díky mé slepotě to není tak rychle, ale dost na to, aby mi cesta nezabrala věčnost. Přeci jen je mi jasné, že bude Feier unavený. Při nemoci je odpočinek a spánek velmi důležitý. A tak překonám cestu do nory a zpět v celkem rekordním čase, s ohledem na podmínky panující venku.
"Tady je ta kožešina. Isko, umístíš ji prosím dovnitř? Ještě si pro jistotu zkontroluju Feiera, než nám zaleze dovnitř." stáhnu si ze zad kožešinu a položím ji na kraji jeskyně. Ihned se taky vydám k Feierovi, kterého se dotknu a kontroluju.

Před zimou

Těší mě, že se nenecháváš otrávit a přeci jen se vrháš znovu do pokusu. Nebývám až tak hovorný, ale úmyslně svou řeč protahuju. Právě proto, aby jsi měl bod, kterým se řídit, za kterým jít. Uši mám našpicované a pozorně analyzuju zvuk tvého pohybu. Zdá se, že tentokrát už si to hlídáš. Pohybuješ se pomaleji, pozorněji. Tvé kroky jsou rozvážnější.
"Já se pro příště poučím. Ale můžu tě potěšit - vedeš si tentokrát skvěle," brouknu. Schválně udělám krok vpřed a čumákem tě jemně drcnu do čela.
"Tohle byl krásný výsledek, za kterou si zasloužíš pochvalu. Opravdu není snadné si hlídat oči." brouknu.
"Teď zkusíme trochu něco jiného. Bude snazší se nedívat. Posaď se a uvolni se. Našpicuj uši a pozorně se zaposlouchej do svého okolí. chci, aby jsi mi řekl, co vše slyšíš. Ale ne jen to, co slyšíš běžně. Zaposlouchej se ještě víc a řekni mi, co dalšího ještě slyšíš." jsem si jist, že toho neuslyšíš zdaleka tolik, jako já. Ale pár věcí navíc oproti běžnému vnímání bys slyšet měl.

Co jsem při jarním úklidu měl za pouhé podráždění se ukázalo jako mnohem solidnější problém. V duchu teď nadávám sám sobě. Nutno ale podotknout, že příznaky se potí zmírnily a já byl zase v pohodě. Možná se mé tělo dokázalo zpočátku s nemocí prát. Těžko říct. Jisté je už jen to, že mě téměř zničehonic nemoc zasáhla plnou silou.
Bylo mi mizerně. Cítil jsem se slabí a třásl jsem se zimou, jako snad ještě nikdy dřív. Přitom ale mé tělo krásně sálalo horečkou. Ani mě se nevyhýbají záchvaty kašle, při kterých se musím zastavovat, jak úporné jsou. Sotva po nich popadám dech. Svědomitě se ale vleču dál k jeskyni. Tam je ta pravá záchrana, tam jsou všechny bylinky. Už jsem si bláhově myslel, že nebudou zapotřebí a tu zatracenou brašnu si nebral. Jak já toho teď litoval!
Každý krok pro mě byl neskutečně namáhavý. A jako by mi do svalů vysílal novou a novou vlnu bodavého horka. Dalo hodně sebeovládání, abych v pohybu pokračoval. Zbytky sněhu ale pomáhají, abych si jen tak prostě nekecl na zem a neschoulil se do klubíčka. Navíc vím, že tohle udělat nemůžu. To by byla tuplem konečná. Nemůžu se spoléhat na to, že mě tu někdo najde. Alespoň už se ale nemusím prodírat sněhem.
Se sebezapřením ale konečně vystoupám k jeskyni. Tentokrát už sípavě lapající po dechu. Sotva se vleču a při každém kroku táhnu drápy po zemi, jak je namáhavé nohy zvedat. Hlavu mám skloněnou až u země, tělo se mi chvěje v neustávajícím třesu. Kdybych viděl, nejspíš by to vyčerpáním bylo už rozmazaně - tím se ale naštěstí já trápit nemusím. Co je pro mě horší je fakt, že mi konečně došli všechny síly. A tak jen pár kroků od jeskyně nohy vypoví službu a já sebou za hlasitého žuchnutí seknu na zem. Lapající po dechu se snažím ještě párkrát zvednout, ale marně.

Trochu si odkašlu, aby se mi to zakašlání příliš nezvrhlo. Lehké škrábání v krku ale přetrvává. Dá se ale vyignorovat, tak to neřeším.
"Stačil popisek, představit si to už dokážu," pobaveně se uchechtnu.
"Jo, ta hloupá nemoc stojí za prd. Ještě že zima končí a s ní se snad zmírní i nakažlivost tohohle sajrajtu. Vlci nebudou tak oslabení," zamručím, zatímco se vydávám zpět do jeskyně odstrkat jednu větší kost. Tentokrát mi ale unikne zakašlání v noře. Se zamručením se dojdu napít. Třeba to na to škrábání pomůže. Bláhově si myslím, že je to jen od toho zadržovaného smíchu.

Našpicuju uši, když jeden z vlků spustí svůj nesouhlas. Samozřejmě, že to muselo přijít. Vždy se najde alespoň jeden, který nikdy nebude souhlasit s rozhodnutím výše postavených. Tak už to ve skupině vždy bývá. Jeho slova mě ale přeci jen zaujmou.
"Nerad bych kohokoliv rozhněval, ať už je Hati kdokoliv. Nechceme nikomu dělat potíže. Pokud je to tedy problém, nechte si dary a mi zase půjdeme." spustím okamžitě.
"I když musím říct, že jste teď ve mě vzbudili zvědavost," nepatrně se pousměju.
"Smím vědět, kdo je váš Ctěný Hati? A jakou víru vaše smečka uznává? Pokud to tedy není příliš vlezlé. Pochopím, pokud není na místě o tomhle mluvit s cizinci," projevím zdvořile svůj zájem. Stále je ale možné ode mě vnímat upřímnost. Není to jen diplomatický tah, ale i opravdový zájem. Když se ale Nirix omluví a stáhne se stranou, pouze přikývnu. Je mi jasné, že si tohle musí vyříkat ještě za čerstva. Trpělivě čekám, co se bude dít dále. Jen díky našpicovaným uším a pozornosti, možná ještě šeptem hlášené zprávy od Adaina, vím, že Silma odchází. Kdesi hluboko uvnitř mi spadne obří kámen ze srdce. Tohle vypadá na úspěšnou akci! A když se Silma vrátí s bylinkami, je to pro mě jasné potvrzení. Lehce zamávám ohonem.
"Velice děkuji," přikročím k bylinkám, které začnu pečlivě očichávat, abych je dokázal identifikovat.

Mile se na tebe pousměju, ale bez dalšího čekání vyrážíme. Sníh je nepříjemný a jak se do mě dává zima, začnu mírně zpomalovat. I hlavu mírně stáhnu trochu níž k zemi. Zatracená zima a zatracený sníh. Už aby bylo po všem! Svědomitě ale kráčím dál, tlapu za tlapou a sunu se sněhem k syslímu háji.
"Hmm. To vypadá, že bude mít pěkný zánět. Možná horečku, díky které nemusí být úplně při smyslech," zamručím zamyšleně.
"Uvidíme, co zjistím na místě," přikývnu a přeci jen se pokusím zrychlit. Ne že by mi to zimou ztuhlé tělo nějak výrazněji dovolilo.

----> Syslí háj

Nepatrně se pousměju. Zdá se, že si udržuješ smysl pro humor a to je jen dobře. Znamená to silného ducha a ten s léčením mnohdy udělá víc, než samotné bylinky. Když popíšeš své potíže, pokývu hlavou. Tak nějak to sedí a já už vím, s čím mám co dočinění.
"Samozřejmě!" usměju se na tebe.
"Jsi ještě v dobrém stavu. To Feiera jsem našel v horečkách a sípajícího. A vždy je lepší léčit mírnější příznaky, než rozjetou nemoc. Přišla jsi včas," brouknu jemně. I kontrola mou magií se zdá v pořádku. Ani zánět se nestačil pořádně rozjet a to je dobré znamení. Stáhnu tlapku a kožíšek mi pohasne.
"Tak se podíváme, co tu máme," zamručím. Po zkušenosti s Feierem jsem začal nosit brašničku s bylinkama skoro všude. Ne, že bych z toho byl nadšený. Kožíšek pod ní svědí! Taky hned jak brašnu stáhnu, tak se jako první podrbu. Poté zahrabu čumákem v brašně, abych vytáhl bylinky, ze kterých vyberu ty vhodné. Ty pak pošoupnu blíž k tobě.
"Tyhle pořádně sežvýkej a spolkni. Chuťově jsou nic moc, ale pomůžou." zamručím a zbytek bylinek zase šoupnu do brašny. Už se nemůžu dočkat, až zima pomine a já se ji zase zbavím. Nerad je nosím. V aktuální situaci jsem ale rád, že jsem si ji mohl od Feiera vypůjčit.

Největší předností psychologa je trpělivost. A přesně tu projevuju teď, když ti nechávám dostatek času, aby ses odhodlal mluvit dál. Pro některé je těžké se rozmluvit a špatný přístup by něco takového jen pokazil. Na tebe se spěchat nesmí a tak tomu dávám volný průběh a tolik času, kolik jen bude potřeba. Však není důvod někam spěchat.
"To chápu. Kde kdo si jako tulák odvykne na přítomnost druhých." zamručím. Nakloním hlavu ke straně.
"Musím souhlasit, že jsem teď v zimě bohužel jedním z nich, takže je chápu. Otázka je ale co ty? Tobě nechybí dotek druhých?" zeptám se zvolna, ouška pečlivě nastražená, abych mohl naslouchat tepu tvého srdce i frekvenci dechu. To mi prozradí hodně o tom, jak moc ve stresu jsi.
"Není vůbec za co. Hlavně je spořádej všechny," pousměju se na tebe.

Rozhodně není Feierův stav v pořádku. Mé nejhorší obavy se ukázaly skutečností - na nemoci jsem i já krátký. Stáhnu uši k hlavě. Když nepůsobí na nemoc, co vše ještě odolá mým schopnostem? Zatřesu ale hlavou, jelikož na tohle teď není čas. Vrhnu se do jeskyně, kde se začnu hrabat v bylinkách. Na kašel, teplotu, zánět... Uši mám stočené Feierovým směrem, abych si pohlídal, jestli nezačne zase sípat nebo nebude mít nějaký jiný problém.
Jakmile ze zásob vyberu vhodné bylinky, vrátím se k Feierovi. Strčím mu je přímo pod nos.
"Tak šup, koukej je spořádat," zamručím a ohlédnu se směrem ven. Doufám, že se Iskovi povede přístřešek udělat brzy. Vím, že tady Feiera dlouho neudržím. Otočím se zpět k alfovi a zkontroluju si, že spořádal připravené bylinky. Naštěstí nedlouho na to se ozve Iska. Zavrtím ohonem.
"Výborně! Nějaká kůže se určitě najde v noře, to nebude problém. Dohlídni mi tady na něj, prosím. Dokud nebude přístřešek hotov, tak ho z jeskyně nepusť. Udržuj ho vzhůru." zaúkoluju Isku a rovnou vyrazím směr nora.

"Jo, přišlo mi na workshopu celkem vstřícně. Nadšeně moc ne, ale ze spolupráce není třeba být nadšený. Důležité je, když něco přinese." zamručím. Pak se pousměju a otřu se ti hlavou o krk.
"I to je víc než dost, věř mi." brouknu jemně. V tomhle směru s tebou počítám nejvíc. A pak také s tím, že ve tvé přítomnosti se budu určitě cítit sebevědoměji. Ale i tahle nastávající cesta je pro mě jen o důvod víc, proč se chci vrátit domů. Ale mrzí mě, že tak okatě dáváš najevo, jak tě to netěší. Natáhnu se a olíznu ti spodní čelist.
"Jakmile se oteplí, zabírám si tě na celičký den!" prohlásím a zvolna vyrazím k noře.