Príspevky užívateľa

Trpělivě a klidně vyčkávám, pohled upřený tvým směrem, ale kamsi do tmavých hloubek. Pomalu mi na tváři vykvete vlídný úsměv.
"Není důvod k omluvám. Každý máme své malé děsy, které na nás číhají a dokáží nás zastihnout nepřipravené. Není to nic špatného. Důležité je umět získat zpět zase svůj klid a rozum," brouknu jemně.
"Ty máš velký problém s kontaktem?" rozhodnu se přeci jen zkusit mírně sondovat, v čem přesně by mohl být problém. Pozorně si ale hlídám tvé reakce, abych mohl včas zasáhnout. Aby ale také tenhle rozhovor působil tak trochu nenuceně, začnu se přehrabovat v brašničce, kterou jsem sebou donesl. Postupně z ní vytahám několik bylinek, které před tebe položím.
"Je potřeba, aby jsi je rožvýkal a spolkl. Chci mít jistotu, že budeš v pořádku." podotknu.

Řeči kolem přijímání a tak nechávám na Feierovi. Sice bych raději viděl, kdyby tolik nežvanil, ale jsou to důležité detaily, které teď Iska potřebuje vědět. Jsem ale vděčný, když se světlý vlk dál nevyptává. To už bych asi zatrhl.
"Tak jsme dva, co neví," shrnu Feierova slova kolem mé magie. Jsem prostě rád, když funguje a naopak se děsím, že by na něco fungovat nemusela. Ale nemám příliš mnoho času na rozmýšlení, jelikož se vydáváme na ceestu. A vzhledem k mému handicepu si Feiera musím hlídat mnohem pozorněji.
"Jak ti je?" zeptám se okamžitě, jakmile se dostaneme k jeskyni.
"Noru si pak určí Feier, ale až po kontrole," rozhodnu okamžitě. Položím na Feiera tlapu a kožíšek se mi zase rozzáří.

Popojdu ještě o kousek dál od nory, než se konečně ozveš s odpovědí.
"V bahně?" zopakuju po tobě. A když si tě představím, mám co dělat, abych se nesmál. Dušené pochechtávání je ale nakonec přeci jen patrné. Netrvá ale dlouho a přejde v krátké zakašlání.
"Hlavně si dej bacha, ať nepromrzneš. Raději bych se vyhnul podobné situaci, jako s tou nemocí," upozorním tě a začnu se zase stahovat do nory. Je potřeba tam ještě vyklidit ty zbytky od kořisti, ale i vyčichlé bylinky, které jsem si tam nanosil především já sám. Zastavím se na kraji jeskyně a povzdechnu si. Nějak se mi nechce do další práce. Nejraději bych se stočil do klubka. Nikoliv proto, že bych byl lenoch. Ale cítím se unavený. Přesto se svědomitě pustím do pokračování práce. Vynosit zbytky kostí a poškozené kůže z nory.

"Chápu. Některé magie mívají vedlejší efekt. Je možné, že ta tvá k nim patří. Ale není to tak zlé, aby to od tebe vlky odhánělo," vlídně se pousměju. Ovšem při tvé další reakci kdesi uvnitř zpozorním. Má profese psychologa mluví jasně.
"Jen klid, ano? Pokud ti to není příjemné, stačí říct. Nejsme z těch, co tě do něčeho budou nutit nebo budou narušovat tvůj osobní prostor, ano?" ujistím tě upřímným hlasem.
"Chce to hlavně pamatovat si, že je potřeba komunikovat, ano? A pak bude vše v pořádku," zavrtím lehce ocasem. Teď je důležité tě uklidnit. Pak teprve můžu zkusit vysondovat, v čem je problém. Ovšem pokud by tvé uklidnění bylo na delší čas, je to pro mě jasným znamením, že ještě není čas. A já jsem trpělivý vlček.

Jsem vlastně rád, že to takhle dopadlo a můžu Isku využít ku pomoci. Asi bychom to zvládli, ale napadlo mě, že bych takhle mohl situace využít ještě jinak. A pořádně v tom Feierovi vykoupat čumák!
"Já, že bych tě kousl? Za co mě máš! Já bych tě svázal do kozelce a nechal tě zalehnout celou smečkou!" použiju mnohem horší výhružku. Ale netroufl bych si ji, kdybychom se neznali. A vím jistě, že Feier VÍ, že bych mu to neudělal.
"Vidíš? I Iska to vidí stejně, takže se opovaž pak i jen hrábnout do sněhu," podotknu pevně.
"Vážně se ptáš? Víš přece, jak má magie funguje. Ale nejsem si jist, co zmůže přímo s nemocí. Takže se chci pojistit těma bylinkama." přiznám, zatímco vyrazím k jeskyni.

________________________

I já jsem pro, abychom to zbytečně nepřesouvali a dohráli to tady.

"Jo, o tom nepochybuju. Nepotřebuju ani oči, stačí kolikrát se občas přerazím," uchechtnu se. Jo, pohyb po noře byl pro mě poslední dobou občas pěkným dobrodružstvím. Taková malá nástražná překážková dráha. Ale to nevadí. Aspoň je teď práce i pro mě, když ostatní řádí venku v té zimě. Bezděčně se otřepu, když si ten chald zvenčí připomenu. Už aby byly fuč i poslední známky zimy. Tolik mi chybí pohyb venku!

Do práce se vrhnu celkem aktivně. Jsem rád, že ti mé tahání dřeva aspoň trochu usnadní práci. A když už odtahám všechny zásoby dřeva k okraji, pustím se do úklidu zbytků. Je potřeba odstranit kosti a zbytky, které pro nás už k užitku nejsou. Když je pak někdo odnese někam dál, tak kosti a kůže může zpracovat jiná zvěř. Mohli bychom ji tak k sobě zase nalákat.

Během nošení mě ale vyruší tvé nedokončené zaklení a zvláštní žuchnutí. Našpicuju uši a doklušu k východu z jeskyně.
"Feiere? Jsi v pohodě?" zavolám. Nejen proto, že se mi OPRAVDU nechce z jeskyně. Ale i proto, abych lépe zaměřil, kde se nacházíš.

Konečně začala zima polevovat. Kdyby jen ostatní tušili, jak obrovský šutr mi spadl ze srdce. Celá ta zima byla vyčerpávající. Ale ta pravá práce nás teprve čeká. Jelikož je stále kolem sníh, rozhodl jsem se postarat o úklid ve vnitřních prostorách. Nejprve nora, poté jeskyně. Tam by nemusel být až takový čurbes. Možná tak jen u vstupu, co tam navála bouře. Ale já se uvnitř snažil po celou zimu udržovat pořádek. V bylinkách je to přeci jen potřeba...
Když se kolem jeskyně začne motat Feier, napadne mě, zda bych mu nemohl přeci jen pomoct.
"Nepotřebuješ tlapu k dílu? Tedy, pokud ti jsem nějak potřebný. Chtěl bych vyklidit noru a poté se mrknout do jeskyně na škody po bouři," ozvu se a postavím vedle našeho alfy před norou. POřád to není něco, co by mi bylo příjemné. Ač se otepluje, je mi pořád kosa a tak nakonec přeci jen couvnu hloubeji do jeskyně.

Když se Feier pustí do tahání dřeva z nory, připojím se. Alespoň mu je tahám hezky ke vchodu, aby nemusel tak daleko. A snažím se je dělit na dvě hromádky - větší a silnější větve a menší, ze kterých bude lepší ohýnek. Můj pohyb po jeskyni není tak sebejistý, jako jindy venku, ale i tak jsem zakousnutý ve snaze maximálně pomoct. V odklízení sněhu nejsem k ničemu, ale tady?

Nemám rád, když si nejsem jistý, zda kolem mě někdo je. Nebo kde přesně či kdo přesně se tam nachází. Srst na hřbetě se mi vždy mírně naježí. Naštěstí to není nadlouho a přijde pozdrav. Krátce se mírně pousměju, když už vím, kam zamířit. Ale hned to opadne, když zaslechnu to zakašlání.
Ale ne, už zase? zaskučím tiše v duchu. Vyrazím rovnou k tobě.
"Tak to vypadá, že jsem dorazil právě včas, což? Povídej, jaképak máš potíže?" zeptám se jemně. Sednu si před tebe a automaticky už natáhnu tlapu, abych se tě dotkl. Kožíšek se mi rozzáří, jak se aktivuje má magie. Zároveň mi už ale v hlavě letí seznam bylinek, které máme v jeskyni a hodí se na léčbu. Nezdá se mi tvůj kašel ještě tak zlý, takže by možná postačily slabší bylinky?

Zasměju se, když se tak nadšeně rovnou vrhneš se zájmem do domlouvání. Líbí se mi tvůj zápal.
"Jistě, nevidím v tom žádný problém. Ale chce to vyklizený prostor bez sněhu. Pohyb ve sněhu je hodně náročný a pro nováčka téměř nemožný. Je lepší začínat na snazším prostoru. Ale hned jak to bude možné, rád tě přiučím," zlehka se pousměju. Poté ale kdesi uvnitř zpozorním. Vypadám stále klidně a uvolněně, ale má mysl psychologa zpozorní v okamžiku, kdy se odmlčíš. Vím ale, že někdy je potřeba čas a tak trpělivě a klidně čekám, jestli se rozmluvíš. Uši našpicuju, když tak přeci jen učiníš.
"Hm. Možná to bude tím, že v každém z nás voda je." chytím se tématu s rozumem a mírně nakloním hlavu ke straně.
"Počkej v létě. Tě budou chodit vlci oblejzat a žadonit zmrzlou vodu, aby se ochladili," uculím se. Vůbec se nezdá, že by mi tvá magie a její "vedlejší" účinky nějak vadily.

Krátce stočím pohled směrem, odkud jsem zaslechl Isku, ale pak ho vrátím zpět k Feierovi. Nedivím se, že tulákovi nabídl možnost zůstat ve smečce. I když vůči nám nemá žádné závazky, ukázal se být velmi schopným a nápomocným. Rozhodně bude ve smečce bonusem. Stáhnu krátce uši, když Feier uzná mou pravdu a je ochoten přistoupit k přístřešku v blízkosti.
"Klidně. Hlavně buď na blízku." zamručím o něco smířlivěji.
"Jen únava. To ale nemění nic na tom, že tě odvedu do jeskyně a ještě tě nadopuju bylinkama!" prohlásím nesmlouvavě. Pak se ale ozve Iska a mě uši vystřelí vzhůru. Pousměju se.
"Myslím, že teď už bys mohl, když jsi tak ochotně projevil zájem zůstat. Tím spíše, když ti sám alfa místo nabídl. No ne?" dloubnu lehce do Feiera, abych ho příliš nerozhodil z rovnováhy.
"Navíc bys mi vlastně mohl pomoct tuhle dubovou palici doprovodit." dodám. Tázavě stočí hlavu Feierovým směrem.

"tím spíš se toho rád vzdám. Raději tě mít u sebe," zamručím a zabořím ti hlavu hezky do srsti.
"Doufám, že ano. Aby to alespoň za tu cestu stálo..." povzdechnu si.
"S tebou počítám!" uchechtnu se. S kým jiným bych asi tak měl chodit, že ano? Jsi nejen mým ochráncem, ale i mýma očima a jistotou. S tebou vím, že to zvládnu a věřím si mnohem víc. A to u takového jednání může znamenat opravdu hodně.
"Ale měli bychom se už vrátit. Všichni ví, kde mě mají hledat. Tak aby mě tam taky případně našli," ušklíbnu se. Navíc, i když mě hřeješ, jsou místa, kudy přeci jen vlezlá zima dotírá.

Zastříhám ušima a i když to na sobě nedávám znát, spadne mi obrovský kámen ze srdce, že nejsme okamžitě vyhnáni. I jen vyslechnutí naší žádosti je super. Všímám si ale mírně tíživé atmosféry, která se na nás tlačí ze strany Kultu. Zdá se, že zde panuje velký nesouhlas. Ale že Nirix předává slovo Silmě je další super zprávou. Podle hlasu i pachu ji poznávám, navíc sama přiznává, že na workshopu byla.
"Jsem rád, že ti byl workshop takhle ku prospěchu. A pokud by se ukázalo cokoliv, v čem bys ráda své znalosti rozšířila, jsem k dispozici." vlídně se usměju. Spolupráce mezi smečkami by mohl být velký krok kupředu.
"Děkuji. Bylo by troufalé se ptát, zda nemáš nějakou tuhle svítící rostlinku navíc? Nebo alespoň k ukázání a očichání, abychom věděli, co přesně hledat?" zeptám se poklidně. Z workshopu si Silmä jistě pamatuje, že jsem slepí a tak je pro mě konkrétně informace o svítící rostlině trošku bez užitku.
"Asphodelle, prosím, vyskládej obsah brašen na zem," vybídnu náš druhý doprovod, mladou vlčku.
"Donesli jsme bylinky, kterých máme hojně a můžeme je postrádat. Jsou to běžně sehnatelné rostliny v lesích a na lukách. Také vrbovou kůru - určitě si pamatuješ, že její žvýkání pomáhá na horečku a bolesti. Jsem si ale vědom, že znalost léku na novou chorobu se nedá vyvážit běžnými rostlinkami, jejichž zásobu nejspíš budete mít i vy. Donesl jsem proto i rostliny ze severských oblastí, například severní lišejník, který je výborný na léčbu plicních nemocí. A pak také rostliny z horských oblastí, které jsou na těžce dostupných místech. Pro jejich získání riskují zdraví naši zkušení letci." obecně poinformuju o obsahu brašen. Pokud bude třeba, samozřejmě o rostlinkách řeknu víc - jejich jméno i využití. Doufám, že to by už mohlo zaujmout spolu s mou nabídkou další lékařské spolupráce.

________________________________________________

Omlouvám se, že nevypisuju rovnou názvy rostlin a tak - pokud to bude třeba až takhle do detailu, dodám mimoherně po domluvě

Zasměju se. Jo, s takovými reakcemi jsem také zvyklí se setkávat. Málokoho napadne cvičit se i v takovémhle odvětví. Přitom je to pro noc či jeskyni celkem dobré umění,
"Nejsi první ani poslední. Proto jsme využili toho, že tu jsem - a dávám tu tréninky pohybu po slepu. Hodí se to i vlkům, kteří vidí. Protože noc i jeskyně jsou přeci jen skoro jako slepota. A pak máš výhodu nad ostatními," mrknu tvým směrem.
"Čím to je, že mi přijdeš studenější, jak jiní vlci?" zeptám se tě napřímo. Neuniklo mi, že jsi se posunul. Ale na jednu jsem za to rád. V teplém počasí by mi to asi nevadilo. Ale v téhle zimě....
"Rozhodně. A kort teď s tou novou zvláštní nemocí." zamručím a stáhnu uši k hlavě. Je to velký strašák. A já jsem sice rád, že to zvládám... Ale je to i pro mě náročné,

"V pořádku. Nejsi vůbec neomalený. Já se naučil plně využívat své ostatní smysly a fungovat tak, aby to na mě nebylo úplně znát. Poznám, kde je vlk, se kterým mluvím a dokážu i odhadnout jeho výšku podle místa, odkud vychází zvuk. Takže i když jsem slepí, při hovoru dokážu zhruba sledovat tvůj obličej. Některé to občas vyvádí z míry," uchechtnu se. Někdy je to i zábavné. Můj kožíšek zvolna pohasne, jak nechám magii zase utichnout. Stáhnu svou tlapu, se kterou trochu zatřepu. Na můj vkus opravdu studíš!
"Léčím za pomoci magie. Nevím přesně do detailu, jak funguje. Ale proniká do těla druhého dotekem a přiměje tělo, aby se léčilo samo. Je to vlastně dosti neinvazivní technika na kterou jsem zatím nikdy nepotkal negativní reakci," vysvětlím pro začátek spíš jen tak nahrubo. Nejsem si jist, kolik toho mohu odhalit tulákovi. Navíc, opravdu fungování své magie neznám úplně do detailu.

Jsi alfa. A tak si prostě nedám pokoj, dokud si nejsem jistý, že jsi opravdu v pořádku. Ano, nese to sebou únavu. Větší, než jsem původně očekával. Nemoc rozhodně je při síle a ty ses dostal do nehezky těžkého stavu.
"Já osobně už asi ne. Takže pokud pro tebe nemá něco Feier a nechceš tu zůstat, tak můžeš jít." odpovím a krátce do Feiera strčím, aby se vyjádřil. Krátce na to ale má srst sama zvolna pohasne, když už nemá co léčit. Dlouze vydechnu a zatřepu hlavou.
"Ne, ale taky nemusíš spát takhle daleko. Co kdyby tu nebyl ten tulák? Nebo co kdybys mu podvědomě neřekl, koho má hledat a kde? Celá smečka by skončila bez alfy. Po tom všem, co se tu odehrálo by to byl pro celou smečku rozsudek smrti. Ten zmatek a poplach by už nikdo nedokázal dát do kupy," vyštěknu ostřeji, aby si konečně uvědomil důsledky svého chování. Chápu, že má obavy spát s ostatními. Ale takhle daleko je to zbytečné.
"Popros smečku, ať ti pomůže vystavět úkryt blíž k noře. Nemůžeš v téhle zimě spát na otevřeném prostoru a tak daleko. Jako léčitel ti to prostě zakazuju." prohlásím pevně. V tomhle námitky nepadnou na úrodnou půdu.