Príspevky užívateľa

"A já ti jen znovu opakuji, že si chci zahamounit tvůj čas pro sebe, ne pro nějaké odklízení," namítnu a znovu tě štípnu, aby sis uvědomil, jak vážně to myslím. Tím spíše teĎ v té zimě, kdy mi děláš topeníčko!
"Hm... Není to až tak zoufalé, jak jsem si myslel. Ale ano, je jich celkem dost. Naštěstí moje magie pomáhá. A v kombinaci s bylinkami můžu s klidným svědomím říct, že jsme za vodou," zamručím. Otázka je, jak to budeme řešit, pokud nemoc chytím já. Na mě má magie nefunguje...
"Navíc, pokud vyjde výprava ke Kultu, mohli bychom na tom být ještě lépe." dodám mírně zamyšleně. Mám trochu obavy z téhle výpravy, ale musí se uskutečnit. A teď je na to výhodná doba,
"Hmm... Když chytíme nějaké zajíce, mohli bychom si na začátku jednání šplhnout... pronesu zamyšleně.

Jsem rád za svého Adaina. Nejen z důvodu jeho tepla, které mi po celou dobu propůjčuje. Ale i pro jeho jistotu a klid, který na mě přenáší. Jsem ale rád i za ostatní dva, kteří nijak neprotestují a spolupracují. Cesta je tak mnohem klidnější a vlastně i rychlejší. A snad i působíme lépe, když z kultu dorazí vlci. Zastříhám ušima, abych se ujistil, že všichni moji vlci jsou na místě. Doufám, že náš odstup od hranic je dostačující, aby vyjednávání začalo s klidem. Pouze sem tam zavětřím k vlkům přede mnou, abych měl přehled. A také uši natáčím po zvucích mnohem pozorněji, jak jindy. Doufám také, že mě bude Adain nadále polohlasem informovat.
"Přijměte prosím pozdravy z Azarynské smečky. Pro začátek, prosím přijměte od nás malý dar," otočím hlavu k Iskovi a kývnu na něj. V jeho brašně se nachází dva ušáci. V dnešní době je nouze nejen o bylinky a já doufám, že i tenhle dar prolomí ledy.
"Nebudu chodit kolem horké kaše. Když jsem spolu s Timothéem od Přízračných vedl léčitelský workshop, bylo přítomno i několik vlků z vaší smečky. Tehdy jsem navrhl, že bychom mohli spolupracovat s výměnou bylinek, k čemuž jsem dostal souhlas. Mezitím dorazila tahle krutá zima a s ní i zákeřná nemoc. Napadlo mě, že je ideální čas, abychom zkusili tuhle výměnu." na moment se odmlčím.
"Přinesli jsme bylinky z našich zásob a byli bychom rádi, kdyby byla nějaká možnost získat bylinky z vaší strany. S pokorou bychom samozřejmě vyčkali na hranicích." dokončím vysvětlení a odmlčím se. S klidem očekávám, co se bude dít dál.

Pokud zrovna nemám slabou chvilku, tak se spíše bavím některými reakci druhých vlků. A musím říct, že ta tvoje je jednou z nich. Pobaveně mi zacuká tlama. Ocásek sebou začne vrtět ze strany na stranu. Jak roztomile ses v tom zapletl. Ale vnímám i fakt, že jsi z toho opravdu nesvůj. Nechám uniknout lehké zasmání.
"Z toho si nic nedělej. Jsem pyšný na to, že na mě můj handicap jen tak někdo nepozná. Je to jedno z největších uznání." brouknu upřímně. A je to tak. Znamená to, že nebdudu pro nikoho přítěží, že se o sebe umím postarat. A to je hlavní.
"A pokud tě něco zajímá, tak se klidně ptej." vybídnu tě klidně.

Dál se Feiera dotýkám a nechávám svou magii, aby podporovala tělo v léčení. Nechci nechat nic náhodě. Zrovna u tebe, alfy, je důležité vyléčit nemoc na maximum, co to jen jde.
"Samozřejmě, že bude v pořádku. Je to Feier. Jakmile se sebere, nakope nemoc do zadku s tím, že na ni nemá čas." prohlásím jakoby nic. Protože přesně tak si tě umím představit. Že by ses jen tak nechal skolit nějakou nemocí? Nemožné.
"Ale jestli se zbytek zimy bude schovávat dál od ostatních nebo nory nebo jeskyně, tak se bude muset vypořádat s něčím mnohem vážnějším, než je nemoc!" pohrozím. Záměrně neříkám, čeho by se měl bát. Feierovi to určitě dojde!

Zamručím. A i když přes veškerou tvou snahu jsou místa, kudy ke mě trošičku zimy pronikne, přesto sebou ocásek začne cukat a zvolna i zametat. Nespokojeně zamručím, když si myslíš, že toho děláš málo. Ale hned na to se musím vesele zazubit, jak se ohradíš na mé štípnutí.
"Děláš toho víc než dost, Adaine. A já bych byl nerad, aby ses mi utahal ještě víc. Nebo nedej bože onemocněl! Trávíš v té zimě času už tak víc než dost," strčím ti čumák pod bradu, jako bych se pod tebou chtěl schovat.
"Hrabat o samotě, když na tebe druhý čeká je zábava?" rýpnu si sobecky.

"To rozhodně je. Dřív mě ve smečkách měli tendence držet pod zámkem a bránit mi v rozletu. Azarynská smečka taková vůbec není. I slepí vlk tu najde své místo." pousměju se. Vlastně zaznívá poprvé, že jsem slepí.
"A to už jsem si říkal, že se do žádné smečky nepřidám. Jsem rád, že jsem se nechal Feierem ukecat a skončil tady," další pousmání. Jsem opravdu rád, že tu jsem. Když dojde na léčení, zaznamenám tvé cuknutí. Jsem ale rád, že zachováváš náš kontakt.
"Není to s tebou ještě úplně špatné. Ale je dobře, že jsi mi o tom řekl. Podpoříme tvé tělo v léčbě a ještě k tomu přisadíme bylinky, aby se nemoc neměla tendence vrátit," brouknu na vysvětlení. I když tvá nemoc ještě nemá grády, jako ta Feierova, nehodlám to podceňovat. Je lepší léčit lehčí nemoc než její akutní fázi.

Jsem rád, že mi Iska přijde na pomoc. Opřu se o Feiera o něco víc, takže ho nakonec společně spacifikujeme. Vnímám ale, jak ho pozvolna opouští teplo horečky. To je dobrá zpráva. Oddechnu si, že vše funguje jak má. Kdybych dorazil pozdě, nemusela by ani má magie s nemocí pomoct. Ale tohle jsou dobrá znamení. A fakt, že nakonec promluví.
"Jsem tady, ty palice dubová. Nemluv a ještě odpočívej, ano?" zamručím.
"Bude to už dobrý. Můžeš ho pustit," brouknu směrem, kde tuším Isku. Teď už se Feier rozhodně bránit nebude, teď už to zvládneme.

Jen po tobě kouknu a pousměju se. Ale na Adaina zareagovat musím!
"Adain? Je to jelito," zazubím se. Jak jinak taky popsat bratra. Přece ho nebudu vychvalovat, no ne? Ale když dorazíme ke stromu, zahřeje mě dobrým pocitem nad tvou reakcí. Ocásek se mi rozmává ze strany na stranu.
"Ano. Natahal jsem dovnitř i větve a kožešiny. Mělo by tam být teplo i když tam bude jen jeden vlk," vysvětlím, než zalezu dovnitř. Nakonec ale uvnitř přišla ta palčivá otázka. A já už mám kontrolu za sebou. Rozpčitě švihnu ocasem.
"Umh... To já..." přiznám mírně rozpačitě a znovu se dám do kontroly jedné větve, i když už vím, že je vše na místě a v pořádku.

"I já," přikývnu a pousměju se.
"A i já znám smečky, které fungují úplně jinak. Nikdy bych nečekal, že najdu smečku, která by mě brala takového, jaký jsem, i se svým handicepem. A že mi zachovají volnost a vezmou v potaz, že se o sebe umím i nějak postarat. A pak jsem našel tuhle smečku. Která na mě dokonce spoléhá," úsměv se mi rozšíří. Jsem ale rád, že souhlasíš s dotekem. Jinak by to prostě nešlo. Doufal jsem, že mé gesto pochopíš a dotkneš se mě, ne že jen nastavíš tlapu blíž. A naštěstí jsi to i pochopil. Nebyl to zrovna příjemný dotek, když mi tlapou proběhne mráz. Jako bych ji strčil do zmrzlé hroudy sněhu. Ale díky tvému varování jsem to čekal. Tlapou neucuknu, i když nedokážu zastavit zachvění, které mi projede tělem.
"Tak se na to podíváme," kývnu. Nechci to nějak zdržovat. Kožíšek se mi hned rozzáří tyrkysovou barvou.
"Můžeš cítit lehké brnění nebo teplo, co se ti bude šířit tělem. Nelekej se toho, ano?" upozorním tě, když magie vklouzne do tvého těla, aby jej přiměla se léčit.

Má magie se okamžitě dala do práce, což mě těší. Ale fakt, že sebou začneš házet, ten už mě tolik netěší.
"Isko, pojď mi ho pomoct přidržet, ano?" houknu na tuláka. Rozhodně se mi hodí, že tu je. Jakmile získá Feier jen trochu víc síly, měl bych problém. Ale léčení takového stavu potřebuje svůj čas.
"Feiere, no tak. Klid. Nic se neděje, všechno je v pořádku." stočím čumák k jeho uchu. Potřebuju, aby se uklidnil a neplýtval silami. Má magie se mu šíří tělem a podporuje jeho tělo, aby se léčilo a bojovalo s nemocí. Těší mě, že dech už se mu lepší. Znamená to, že reaguje dobře na mé léčení. V duchu si oddechnu. Bylo by mizerné, kdyby se léčení prodloužilo kvůli klasické zdlouhavé metodě.

Slyšel jsem, co tu Jarumi postavil. I když nemám moc představu, ale to nevadí.
"To mě těší," pousměju se. Je to hezká náhoda, že se tohle Jarumimo povedlo. Ale je to fajn. Alespoň někomu tu může být lépe i přes tuhle krutou zimu.
"Trochu závidím, že ti zima tolik nevadí," uchechtnu se. Jsem rád za svůj ohýnek tady. Jinak nevím, zda bych se sem vůbec chtěl trmácet. Ale... Asi ano...
"Vím o čem mluvíš. I já jsem do téhle smečky přicestoval," kývnu. Já měl trochu větší obavy se přidat. Ale jsem rád, že to nakonec takhle krásně vyšlo. Našpicuju ale ouška při tvém varování. No, po mé poznámce o zimě je to infromace dvojnásob nepříliš vítaná. Ale jsem za ní rád.
"Dobře, budu s tím počítat. A teď mi dej tlapku," posunu svou tlapu k tobě. Naštěstí mi stačí opravdu jen malý dotek.

Když promluvíš, ihned stočím slepí pohled tvým směrem. I tak se upírá kamsi skrze tebe.
"Ano, já jsem Ikke, hlavní léčitel," potvrdím. Zaslechl jsem něco o tom, že se tu nacházíš, ale ještě jsem neměl to potěšení tě potkat.
"Těší mě, Eirlys. škoda, že se nepotkáváme za lepších okolností," brouknu a stočím pohled pro změnu směrem k syslímu háji.
"V syslím. To není zrovna nejblíž. Tak vyrazíme, ať jsme u něj co nejdřív." kývnu a rovnou vyrazím lehkým klusem. Stáhnu uši vzad, jak se musím prodírat sněhem.
"Mezitím mi můžeš povědět, co za problémy má," vyzvu tě. Ať jsem alespoň trochu připravený na to, co mě čeká.

"Jde to. Ale už by ta zima mohla odeznít," pousměju se.
"A jak se máš ty? Jsi spokojený v našem útočišti? Nechybí ti nic?" spustím salvu otázek. Ale je dobré na ně vědět odpovědi. Všimnu si, že se nepřiblížíš až ke mě. Na jednu stranu jsem za to rád. Jsi rozumný a bereš ohledy na druhé a to je velmi dobře. Na druhou - potřebuju dotek. Ale to ty vlastně zatím netušíš. Na to dojde.
"Dobře. Tak pojď blíž, prosím. Nerad bych dál od tepla ohně a potřebuji se tě dotknout. Podíváme se a když to nebude nic vážného, dám ti nějaké bylinky," vyzvu tě i s vysvětlením. Jen dotekem se má magie aktivuje, takže je pro mě opravdu důležitý.

----> Jeskyně

Nepřekvapuje mě, že se tak ženeš kupředu. Ale ve sněhu je to pro mě mnohem nebezpečnější. Musím si hlídat víc prvků a každé škobrtnutí mě vyhodí z rovnováhy. Nemůžu si dovolit letět takto o překot. Ale jak běžíš přede mnou, zařadím se víceméně za tebe. Hezky do tvé stopy, doufajíc, že se mi tak poběží lépe.

Jakmile doběhneme k prameni, nedělá mi potíže Feiera najít. Způsob, jakým z něj sálá horko, mě přirozeně v téhle zemi naláká. S velkým sebezapřením odolám touze se k němu přitisknout a načerpat trochu toho tepla, co takhle zbytečně uniká do prostoru. I když, možná by to využít přeci jen šlo! POtřebuji dotek, no ne?
"Tak se podíváme, co s tebou zvládneme udělat, kamaráde." brouknu. A nakonec toho opravdu využiju. Lehnu si vedle Feiera a natisknu se k němu celým bokem. Ach, tak blahodárné teplíčko! Nemocné, ale přece teplo! Kresba na mém kožíšku se rozzáří tyrkysovou barvou, jak se aktivuje má magie. Primárně jsem zvyklí sice léčit zranění, ale má magie by měla pomáhat i zde. Už jen tím, že opravuju poškození, které nemoc napáchá.

Vyrážel jsem z jeskyně zpátky do nory ze své pravidelné obhlídky zásob. Do zimy se mi nechtělo, ale co jiného mi zbývalo? V noře bylo přeci jen větší teplíčko. A to pro mě teď bylo důležitější. K mým citlivějším uším ale dolehlo naléhavé vytí. Zastavil jsem se s tlapkou ve vzduchu.
"No tak, ještě jednou," vybídnu neznámý hlas. A opravdu se povede a zavyje znovu. Tím se mi povede s jistotou určit směr, odkud hlas jde. Zvednu hlavu tím směrem a zavyju v odpověď. Jsem na cestě! A taky že ano. Prokleju na tisíckrát nenáviděný sníh, skrze který se rozeběhnu směrem ke kopečkům. Chvilku mi to přeci jen zabere, ale nakonec přeci jen dorazím.
"Jsem tady, copak se děje?" zavolám dopředu, jak přibíhám. POtřebuju mít jistotu, kde se daný vlk nachází. Pomalu zvolním, abych tě přeci jen nepřeválcoval.