Príspevky užívateľa

V NOŘE

Vím, že toho v noře nemůžeme moc zajistit. Ale reorganizace prostoru nás zabavila alespoň na chvíli. Dál jsem se pak snažil postarat, aby tu byl dostatek teplého čaje a i připravené menší kousky na zub. U takové práce, jako je kácení stromů, musí chlupáčům vyhládnout raz dva. Víc už jsem pro ně udělat nemohl.

Naštěstí to netrvá dlouho a dorazí Zathrian se dřevem.
"Výborně. Běž si dát čaj, postaráme se o to," prohlásím okamžitě. I když tak trochu nečekám, že by jen tak nechal práci být. Ať už si dojde odpočinout hned nebo ne, vrhnu se do tahání dřeva na připravená místa. Je to pěkná fuška i po jednom kuse. Je skoro až neuvěřitelné, že jsi toho dotáhl tolik naprosto sám. Když je vše odtahané, zajdu za ním.
"Tak co, jak to jde? Vše v pohodě? Žádné potíže nebo zranění?" spustím okamžitě.

"Jsi statečný," brouknu jemně a pracuju dál. Magie by už měla otupit nervy, bolest by tedy měla ustoupit. Já se tak dál můžu klidně věnovat tomu, aby se rána zahojila.
"Je dobře, že to není déle. To půjde spravit, uvidíš." dodám jemně. Magie postupně stahuje ránu k sobě a spojuje jednotlivé části.
"Musíte si příště s bratrem dávat trochu pozor, ano? Máte růžky a sám jsi teď zjistil, jak dokáží být nebezpečné," povím tak jemně, jak jen to jde.
"Už je to lepší?" zeptám se, zatímco pracuju dál. Jsem ale rád, že jsem se tu ukázal takhle brzy. Počkat, dozajista by jsi přišel o celé očko.

Musím se chtě nechtě zasmát nad tvou divadelní dramatičností. Je příjemné být v takové společnosti, která si umí dělat legraci ze kde čeho.
"Tak to mě těší, že ti stačí i taková společnost, jako jsem já," uculím se. Nevyznívá to ale nijak zle, spíš se přidávam na palubu legrace a popichování. Vesele u toho vrtím ocáskem.
"Jdeme tedy objevovat! Když už jsme to naklepli," mrknu tvým směrem a rovnou vykročím. Ty se můžeš rovnou elegantně zapojit. Protože vykročím přímým směrem ke křoví....

S našpicovanýma ouškama ti pozorně naslouchám. Jsi opravdu vlk, co patří naší smečce. S ohnivým a nepoddajným duchem. A stejně jako oheň, i ty jsi dost neposeda. Zabavit takového vlka by se mohlo zdát dost náročné. Tím spíš, pokud si nemá ublížit.
"Opravdu? A už jsi zkoušel běžné věci poslepu?" nadhodím. Není to žádné vychloubání. Je to věc, který učím každého ve smečce. Protože je lepší být připraven. A pro běžné vlky je tenhle um bonusem navíc.

"Dvanáct teda ne, no. Devět let je mi," zamručím. Podrbu se mírně rozpačitě za uchem. Povzdechnu si.
"Možná je to jen touhle zimou. Je silnější a já ji nezvládám tak dobře, jako jiné. Dráždí mě to a trochu se toho i obávám," přiznám. Stáhnu uši k hlavě. Přiznávat vlastní obavy a negativa se mi nikdy příliš nezamlouvalo.

"Jo, i mě je to jasné. Jen tak se bohužel nezmění." povzdechnu si. Nejvíc se obávám toho, že by takové chování mohlo někoho stát život.
"To netuším. Ale zní to jako dobrý plán. Plus můžu nabídnout kooperaci přímo se mnou a mou magií, když to bude třeba." nabídnu bez okolků. Léčitel srdcem i duší, nedělám rozdíly mezi smečkami, když mohu pomoct.
"Přesně tak." přikývnu. Stočím hlavu tvým směrem a nepatrně se pousměju.
"Nejsem si jist, zda se ještě umím pořádně bavit," zamručím popravdě.

I to málo slov stačí k tomu, abych tě v menším prostoru nory pohotově našel.
"Dobře, hlavně zůstaň v klidu, ano? Postarám se o to," brouknu. Jemně ti položím tlapku na tvou. Kožíšek se mi rozzáří aktivovanou magií, která se ti jemně vsákne do těla. Vyrazí okamžitě k poškozenému místu.
"Kdyby to bylo nepříjemné, tak mi řekni, ano? Brzy by to ale mělo přestat bolet." brouknu jemně. Úprava nervových zakončení je to první, co má magie řeší spolu se zastavením krvácení. Pak už je snazší pracovat dál a přimět tkáň, aby se hojila.
"Jak je to dlouho od zranění?" zeptám se pro jistotu, i když představu mám podle pachu krve. Chci ale rozptýlit tvé myšlenky.

Našpicuju uši o něco víc. Jasně že mi nakonec neunikne tiché naříkání. Vstoupím zvolna do jeskyně. Pohybuju se tu opatrněji, jak mě matou pachy vlků, co zde ještě nedávmo byli.
"Zathe?" ozvu se, abych tě přiměl znovu promluvit. Takový zvuk je v uzavřeném prostoru pro mě mnohem lepší na orientaci, než kňučení.
"Potřebuju tě slyšet mluvit," dodám ještě, aby to bylo jasné.
"Pověz mo, co se děje," brouknu jemně. Jakmile začneš mluvit, jsem u tebe během okamžiku.

Nebývám v noře zrovna dvakrát často. Spousta pachů, které se v ní prolínají, jsou pro mě zmateční. Mám svá oblíbená místa, kde se zdržuju. Ale občas je i pro mě důležité se sem podívat. Pravidelně se snažím navštěvovat jeskyni i noru, protože to jsou nejpravděpodobnější místa, kde by někdo hledal pomoc. I proto jsem dnes dorazil. Zastavil jsem se prvně u vchodu. Pak jsem nakročil dovnitř, ale zastavil jsem se hned na okraji.
"Je tu někdo?" zavolám, uši našpicované, aby mi neunikl žádný zvuk. Jsem si jist, že uslyším, pokud tu někdo bude i je tak ležet. Tep a dech v uzavřeném prostoru s jedním východem je pro mě dost velkou jistotou. Vím, kam špicovat uši a to mi dost usnadňuje.

Mám uši našpicované tvým směrem a poklidně naslouchám. Hlídám si tak, jestli náhodou nemáš tendence k úprku. Rád bych si s tebou promluvil. Ale nikoliv o událostech na plese. Ty jsou už za námi a já tam toho řekl dost, no ne? Nakonec se ale posadíš a to je pro mě dobré znamení. Pousměju se.
"Někdy je dobré se na chvíli zastavit a vnímat prostor kolem tebe." stočím hlavu k tobě.
"Ty jsi celkem dost neposeda, viď?" zeptám se jemně s dobrotou v hlase. Ostatně, které vlče nemá duši dobrodruha, že ano?

Co začala tahle krutá zima, začal jsem se výrazněji zdržovat hlavně doma. I když jsem získal své výhřevné kamínky, které mi pomáhají, nevydrží zase až tak dlouho. začínám z téhle zimy být trochu zoufalý. Vadí mi. Zima je rozhodně nepříjemné období, ale letos je to poprvé, co mi doopravdy vadí! A tím nemyslím stavem mysli, ale reakcí těla. Trochu mě to děsí. A možná i proto jsem začal víc času trávit v jeskyni. Což ale sebou nese další problém! Díky mé slepotě jsem odkázán na sluch a čich. A čím víc vlků je kolem, tím horší orientaci mám. Čichem se v noře nemůžu řídti vůbec. A sluchem? Jakmile se jen o trochu víc nora zaplní, jsem marný. Vrážím do ostatních a frustrace ve mě roste čím dál víc.

Když jsi za mnou přišel s návrhem téhle procházky, zprvu jsem nechtěl. Nebudu lhát sám sobě, roste ve mě strach pohybovat se venku. Ale nakonec jsi mě přeci jen ukecal. Slibem, že mě budeš držet hezky u sebe a schovaného pod křídlem, aby ke mě zima nemohla tak snadno. Celou cestu se ti tak tisknu k boku. Zprvu byl pohyb složitější, než jsme chytili vzájemný rytmus v kroku. Od té chvíle už je to snadné. Kráčím ale po tvém boku tiše, s ušima přitaženýma k hlavě. Tak trochu postrádám možnost hodnotit krásu světa kolem světa. Vnímám jen tichý praskot mrazu a křupání sněhu pod našima nohama. Chlad, který mě zebe do tlap. Ale také tvůj tep a dech. A teplo, které z tebe sálá.

Na jednu stranu mě překvapí tak velká reakce. Pro mě je tohle naprosto očekávatelné gesto. Zvolna zavrtím ohonem a začnu se lehce usmívat.
"Je to jen výpomoc od léčitele pro léčitele. Nic velkého. Takhle bychom si měli pomáhat neustále," prohodím, abych zkusil zlehčit tuhle svou nabídku a necítil se tak zvláštně. Ale musím uznat, že posmutním, když zmíníš, že musíš jít. Ocásek se zastaví.
"Jistě, nerad bych tě zdržoval," jemně se usměju.
"Ještě jednou ti děkuji za tvůj čas a pomoc. Doufám, že se brzy zase v dobrém setkáme," brouknu jemně. Ouška držím našpicovaná, abych věděl, kudy se vydáváš na cestu a náhodou do tebe třeba nějak nevrazil.

"Hm. Zatím bohužel ne," pokrčím rameny. Je to škoda. Najít nové místo je vzrušující a plné očekávání. A pak přijde to lehké zklamání... Pak ale našpicuju uši a naslouchám ti. Pamatuju si svůj život tuláka a mě rozhodně nepřišlo, že by byl nějak extra nudným. Přeci jen si vlk musí najít místo na odpočinek, musí lovit a to jen některé druhy, na které nepotřebuje pomoc. Musí být schopen postarat se o svá zranění, zajistit si vodu a bezpečí.
"Páni, překvapuje mě, že se někdo může i nudit," prohlásím mírně pobaveně, ale pořád je v hlase znát přátelský tón.
"Tak když se tak nudíš, můžeme objevovat spolu? Aspoň se nebudu obávat, že po čumáku zahučím do nějakého houští," zazubím se na tebe vesele.

"Vlče zrovna není, ale já už starší jsem. " A i když si svůj věk nepřipouštím, letošní zima mi krutě dokazuje, kde je mé místo. Povzdechnu si.
"To máš fuk. Asi nad tím přemýšlím až moc," zatřesu hlavou.

"Ano, čím složitější zákroky, tím větší únava. Ale pokud problémy budeme řešit zavčasu, nemusí na to ani dojít. Hlavně když si to uvědomí i ostatní," zamručím mírně skepticky. Známe naše hlupáčky.
"Ano. Jen se tam musím nějak dostat. Když vezmeme bylinky mířené na nemoci časté právě v zimě, tak by to mohlo být fajn." navrhnu. Na jednu stranu se mi ale úplně nechce v zimě se někde trmácet.
"Rozhodně to nechce žádnou velkou delegaci. Dva, maximálně tři lidi. Ty jako alfa by ses tam hodil. Já bych jít měl, když jsem to vyjednával. A někdo jako ochranka po bok. Jít nás víc, bude to vypadat podezřele," nadhodím okamžitě, abych ti to ulehčil.
"Hele, to není vůbec vtipné!" namítnu. Dělat ze vztahu zábavu? Kdes to proboha kdy viděl?

"Tak... doufám že to pro nás bude dobré...Popravdě mě trochu děsí náš věkový rozdíl. Nevidím to jako pekážku, to ne. Ale nejsem nesmrtelný...." stáhnu krapet uši, jak mě tak přepadá závan reality.

"Tak samozřejmě. Jsem sice léčitel, co by rád pomohl všem, ale smečka je na prvním místě. A doufám, že dost toho dokážeme vyřešit díky mé magii i bez bylinek," zamručím. Rozhodně by to pro nás mohlo být velké plus.
"Navíc, pokud to nebude zapomenuto, měl jsem domluvenou výměnu bylin i s Kultem. Mají bylinky, které divoce na Norestu jen tak nenajdeš." nadhodím. Mohlo by nám to hodně pomoct, pokud by se objevily rezistentnější viry a bakterie...
"To ano. Velkého překvapení." pousměju se.

"Ale ano. TeĎ budeš pasován na mé osobní topeníčko a běda ti, jestli se vzdálíš," uculím se. Samozřejmě to tak není myšleno úplně vážně. Jsem si moc dobře vědom povinností, které máš vůči smečce. Ale mimo ně? Mimo ně si tě budu uzurpovat. Na tvou poznámku o polštářku se lehce zasměju. Ale nelze než souhlasit!
"Jo, to zní jako dobrý plán!" přikývnu a vyrážím na sestup. Krátce po tobě kouknu, když přese mě přehodíš křídlo. Ale v pohybu mi nebráníš a zároveň mě tak chráníš proti chladu. Jen blázen by protestoval.