Príspevky užívateľa

Timothée:

"Tak to jsme na tom stejně," uklidním tě a zavrtím u toho ohonem. Je holt něco jiného, když se akce účastníme a vypomáháme a něco jiného ji vyloženě vést. Věřím ale tomu, že jakmile začneme předávat naše znalosti, pojede to jako po drátkách. Mít společný zájem spoustu věcí usnadní.
"Ale je nás na to víc, tak to určitě zvládneme," mrknu na tebe. Nechávám na sobě znát především nadšení pro naši akci. Přeci jen, jde tu o bylinky! A to nás pak vhodí do těch správných kolejí. Mé nadšení neopadne ani z postoje Hariuhy. Jsem rád, že se chová slušně a tak přecházím, co z něj vyzařuje. Snad nelibost? Opatrnost? Napjatost? Kdo ví. Hnípat se v tom ale nehodlám - na to nejsem vzhledem k nedávným událostem ten správný.
"Hm. Pokud bude čas a prostor, třídil bych to asi hned. Ale jinak ano, dávat na hromádku." přikývnu. Pochybuju, že by se tu nezdržoval ani jeden z nás, který by mohl třízení bylinek korigovat.
"Dobrý nápad. Ale ty jedovaté je třeba odlišit i na podstavci. Pokud se ti povede najít nějaké výrazněji barevné kameny, mohli bychom jedovaté rostliny naskládat na ně nebo kolem nich obskládat kruh. Ať se nikdo ani omylem nezmýlí," navrhnu. Aby se ukázala podobnost bylinek, bude třeba je mít u sebe. Ale zároveň je třeba zajistit, aby se nestala žádná nehoda.
"výborně! Tím se nám celkem solidně rozjíždí plán, jak vše bude probíhat," nadšeně zavrtím ohonem.

Všem:

Během našich příprav se už začnou scházet zájemci. A já jsem nadšený, že přeci jen někoho náš plán zaujal. Nakonec zde přeci jen nebudeme sami!!
Jako první přichází i má známá Hel. Tedy, známá. Viděli jsme se jednou na plese a jednou mimo něj. Ale i to stačilo, abych věděl, že je to moc milá vlčice. Přátelsky zavrtím ohonem.
"Helen. Vítej. Jsem rád, že jsi dorazila," uculím se na tvou poznámku o "kýmsi, kdo ji přesvědčil". Vím přesně, na koho byla tahle poznámka mířená. Především jsem ale rád, že má slova dopadla na správnou půdu a vykvetl z nich tenhle zájem. Jsi tady - a to je hlavní.
Mile mě překvapí, když přichází i další a mezi nimi dokonce i příslušníci Kultu. Chtěl jsem nějak zajistit workshop pro všechny, ale potřebujeme světlo. A obával jsem se, že díky tomu neúmyslně Kult vyřadíme. Jsem rád, že se tomu tak nestalo.
"Vítejte. Ano, ano, léčitelský workshop je zde. Jsme rádi, že jste dorazili." zdravím obecně všechny příchozí. Nedívám se přímo na nikoho. Tohle pro mě bude velmi náročné. Vůně bylinek otupuje zčásti můj čich a tak se mohu řídit primárně jen sluchem. Navíc, větší společnosti se snažím vždy vyhýbat, jelikož mě směs zvuků a pachů vždy mate. Zatím se ale tak nějak zvládám orientovat. I tak se mi povede zaznamenat, že k nám pokládá onen mluvčí Kultu (Batdog) bylinky. Zastříhám ušima.
"Děkuji za tvůj příspěvek rostlinek." povím s lehkým úsměvem. Skloním se a čumákem prohrábnu rostlinky, abych zjistil, co se zde nachází. S jistotou poznávám jitrocel, který je snad všudypřítomný. Překvapují mě ale jiné rostliky, které u nás v přírodě nenajdeme. Výhoda osídlení Kultu a jeho botanické zahrady, možná i nějakého skleníku se vyplácí v podobě rostlin, pro které naše příroda nemá vhodné podmínky. A nebýt mého času mimo norest, asi bych je také neznal. Například tropický pupečník! Zaznamenal jsem pak také ženšen a Arniku. V neposlední řadě pak také kustovnici.
"Tvůj příspěvek bylinek je rozhodně unikátní a dobře nám poslouží." zastříhám ušima a zvednu hlavu od bylinek.
"A pokud by to bylo možné, rád bych si po skončení workshopu rád promluvil o možné spolupráci v podobě pravidelné výměny bylinek." zavrtím zvolna ocasem. Snažím se znít uctivě a přátelsky zároveň. Doufám, že se mi tahle spolupráce povede vyjednat. Bylo by to velké plus a věřím, že i my máme co nabídnout.

"To rád slyším! I když bych se ani nedivil. Taky jsi tak na nervy z toho?" zavrtím zvolna ohonem. Přiznání, že ani já nejsem v takovém klidu, jak na venek ukazuju, by mohlo možná prolomit ledy a tu nejistotu, která kolem nás panuje. Na tvá další slova se zlehka zasměju.
"Sami tu určitě nebudeme. Věřím, že se někdo dříve či později ukáže." odpovím s nadějí. Věřím tomu, že si tohle nenechají vlci ujít. Je to jedinečná příležitost hlavně pro ty, kteří toho příliš mnoho nevědí. Druhá otázka je spíše hrdost - dovolí vlkům ona dorazit? To uvidíme.
"Těší mě, Hariuho. Děkuji za tvou výpomoc s naší akcí. Velmi si toho vážím," pronesu od srdce své díky Timově doprovodu. Jsem opravdu vděčný, že je víc takto ochotných vlků.
"Myslím, že by to i na pohled mohlo hezky vypadat. Vyskládáme na ně bylinky. Budeme je vykládat spolu, abychom k sobě mohli dát to, co jsme přinesli oba dva. Nevadí, když toho bude víc. Těm, co bylinkám nerozumí vůbec můžeme tyhle kousky pak nechat, ať se mají od čeho odrazit," vrtím při om ohonem. Tahám a místo šutry tak velké, co se mi jen povede odtahat. Snažím se je skládat k sob tak, aby vznikla co možná největší souvislá plocha. Nesnažím se dělat obecně velkou plochu, ale spíše jakýsi podlouhlý pás, na který by se mohlo dobře vše vyskládat vedle sebe.
"Když to budeme mít takhle do délky, můžeme jít podél nich a mluvit postupně o jednotlivých bylinkách. Taky bychom k sobě mohli seskládat bylinky, které jsou na konkrétní neduhy. Takže třeba bylinky na nachlazení, pak mezírku a bylinky třeba na nespavost, zase mezírku... Mohlo by nám to usnadnit výklad." ohlédnu se Timovým směrem, co si o tom myslí. Je to společná akce a je proto pro mě důležité vědět, co si o těchhle nápadech myslí.
"To zní skvěle. Prokládat výklad třeba otázkama. Nebo vytáhnout dobrovolníka, na kom bychom ukázali a nechali některé vyzkoušet ovázání rány a podobně?" v mém hlase je znát nadšení. Workshop začíná nabírat tvary a to se mi líbí.

Náš velký plán se den ode dne blížil. A já celý čas trávil přípravami. Sbíral jsem co možná nejvíc druhů bylinek, aby bylo vůbec co předvádět. Sbíral jsem dlouhé traviny a listy, aby měl Feier vůbec na čem předvádět své pletení. Tyhle brašničky určitě hodně pomůžou každému léčiteli. A já jsem nesmírně vděčný nejen za to, že mě Feier podporoval v tomhle mém úletu. Ale i že mi slíbil svou výpomoc s ukázkou těchhle brašniček. Přeci jen může lépe poradit a vysvětlit co a jak. On na ně uvidí. Uvidí, když budou mít s něčím problém a dokáže poradit, co dělají špatně.
Nejednou jsem trochu litoval, do čeho jsem se to uvrtal. S přípravami workshopu se tak trochu častěji vracely mé deprese a pocit, že jsem k ničemu. Byly dny, kdy jsem VĚDĚL, že to všechno pokazím a vše půjde do kopru. Právě podpora mé "rodiny" a fakt, že v tom milého Tima nemůžu nechat mě donutila vždy se zase vyhrabat na nohy a pokračovat.
A tak nakonec úspěšně přišel i onen velký den. Byl jsem rád, že Feier vyráží na místo setkání spolu se mnou. Nejen proto, že nese část potřebných věcí. Ale cítím, že společně to zvládnout můžeme. A snáz se mi tak bojuje s myšlenkou vzít nohy na ramena. Ač nejsem vlk, co se vzdává, tady a teď bojuji s panikou a strachem, že to pokazím. Na venek si ale držím stále svou klidnou a vyrovnanou tvář. Jsem to já - vždy klidný Ikke, který je připraven pomoci ostatním. Nikoliv Ikke troska. To nedovolím.
Když dorazíme na místo, pozorně zavětřím. Přes všechny bylinky co neseme je ale těžké zaznamenat pach. Nasadím vlídný úsměv, když nedlouho poté zaslechnu Timův pozdrav. Sešli jsme se tu opravdu krásně a na čas.
"Zdravím. Jsem rád, že jsi mě v tom nenechal a dorazil jsi," zlehka zamávám ohonem.
"Ano, počasí vypadá dobře. Jsem rád, že nám neprší - to bychom dopadli," uculím se. Zastříhám ale ušima, když tě slyším poděkovat. Zdá se, že tu nejsi úplně sám.
"Asi bych vás měl představit. Feiere, tohle je Tim. Time, tohle je Feier. Pomůže nám tu s ukázkou pletení té brašny." vlídně se pousměju a zastříhám ušima.
"Zdá se, že tu také nejsi sám?" nakloním hlavu mírně ke straně. Bylo by fajn vědět, s čím tu začínáme. Zpozorním ale jakmile spustíš, co jsi přinesl.
"Výborně. Taky jsme něco donesli. Myslím, že bychom to mohli vyskládat na přehledném místě, abychom o nich mohli hned mluvit." ač nevidím, ze zvyku se rozhlédnu kolem.
"Nějaká vyčištěná plocha nebo kamenité prostranství, kde by se bylinky nepletly se zbytkem. Nebo nějaký větší kus kůry v jednom kuse. Ale vzhledem k řece a troskám nedaleko bude asi snadnější nějaký ten větší kámen nebo soustavu kamenů, na které to vyskládáme. Co myslíš?" nadhodím. Trochu lituju, že v honu po bylinkách jsem absolutně zapomněl připravit tohle místo nějak vhodněji. Nu, je to naše první akce, tak se asi nějaké menší chybečky dají přehlédnout, no ne?
"no a až na to dojde, tak bych začal asi prvně bylinkama. Je to primárně léčitelský workshop a bylinky jsou naší důležitou částí. Pak nějaká ta první pomoc formou diskuze? To pletení bych dal až na konec. Kdyby se nestíhalo, zabolí to nejméně. Důležité je to, co se týká léčení. Co ty na to?" nadhodím, zatímco capkám kolem a snáším na hromádku šutry, aby se dalo udělat přehlídkové prostranství.

Díky svým našpicovaným uším a hlídání si okolí mi neunikne, že se blížíš. Nemluvě o tom, že se zrovna dvakrát neskrýváš. Je mi jasné, že je to malé plus pro mě, abych se tě nelekl. Jsem za to tentokrát celkem i vděčný. Jsem z tohohle tréninku nesvůj, nemám rád boje. Ohlédnu se po tvém hlase.
"Ahoj. No, ne tak, jak si myslíš." stáhnu uši k hlavě, abych dal najevo, že nejsem zrovna dvakrát nadšený z toho, co nás čeká. Tvé vysvětlení mě krapet uklidní, ale ne až tak moc. Pořád je to střet, který mi nesedí a nezamlouvá se mi.
"Chápu," zamručím s povzdechem. Stáhnu uši ještě o něco víc, ale nakonec přeci jen přikývnu. Čím dřív se na to vrhneme, tím dřív to budeme mít za sebou. A jsem rád, že to tak bereš i ty a jde se rovnou na věc.

Samozřejmě, že ač jsem připravený, rozhodně nemám v úmyslu k nějakému střetu dojít. Alespoň z počátku. A tak uši okamžitě našpicuju. Asi je to očekávatelné, ale uskočím do strany jak gazela. Nečekám, že bys kolem mě jen proběhl a tak se snažím hned otočit tak, abych minimalizoval plochu těla, kterou ti nabídnu k útoku. Snažím se držet čelem proti tobě, ať mám lepší přehled o tvých útocích. A také se snažím, aby mezi námi zůstával prostor, abych měl čas zareagovat.

Našpicuju uši a pozorně naslouchám. Tvá přísaha je opravdu zajímavá. Ale zároveň sebou přinásí fakt, který ti musím vyvrátit.
"To je hezké. Ale někteří by mohli takovou přísahu vnímat právě jako tu povinnost. Já žádnou nesložil. A ač náležím igniské smečce, pomohu rád každému, koho potkám. Náš alfa s tím problém nemá, dokud to neohrožuje naši smečku." pousměju se.
"Já osobně bych asi nedokázal takovou přísahu složit. Bál bych se, že bych ji nedokázal splnit při každém případu. Mít volnost je pro mě tak nějak důležitější. A v naší smečce mám naštěstí i tu. Nepřidal bych se ke smečce, která by mě příliš svazovala. Tím spíše, pokud by mi zakazovala mou přirozenost - pomáhat druhým," zamručím pro změnu zamyšleně zase já.
"To netuším. Já se snažím dívat spíše do budoucnosti. A spolu s ostatními aktuálními členy se snažím postavit Ignisu novou a lepší reputaci," prohlásím s kapkou hrdosti. Zarazí mě ale, když se zeptáš na konkrétní čas.
"umh... Asi... asi ti to nedokážu přesně říct... Nesleduju úplně čas jako jiní..." prohlásím mírně rozpačitě a omluvně.

"Ale kdepak. Vlci samotáři mají také své místo. Ostatně, já byl taky nějaký čas bez smečky." pousměju se. Rozhodně nemám v úmyslu někoho tlačit do vidiny 'smečka je super, přidej se'.
"Ano, sami si řídíme svůj směr." pousměju se. Líbí se mi, že máš svou hlavu. Že nejsi z těch, co se nechají zviklat nebo naopak nestojíš za každou cenu za svým. Jsi ten, který si zjistí informace a podívá se věci na kloub. A to je vlastnost, kterou obidvuju.
"Určitě. Každý způsob života, i každá smečka, vše má své kouzlo a svou originalitu. A já rád "sleduju" a potkávám další a další, kteří mi ukazují, jaký směr může život nabrat." zavrtím zvolna ohonem.
"Oh, má chyba. Mé jméno je Ikke." hbitě se představím.

Povinné tréninky se mi na jednu stranu zamlouvají. Je dobré vědět, v jakém stavu se naše smečka nachází a jak moc se o sebe dokážeme postarat. Ale reálně? Dokazovat, čeho jsem schopný... Je tak trochu proti mému přesvědčení. Jsem z toho dosti nesvůj. Nejsem typ, co by se vymlouval na svůj handicap. Vím, že se o sebe dokážu postarat. Vím, že se umím jakž takž bránit. Ale vědět, jak na tom jsem doopravdy od někoho schopného? To je velké plus i mínus. Co když se dozvím, že na tom nejsem tak dobře, jak si myslím?
Ze samé nervozity jsem nedokázal pořádně spát a tak jsem dorazil na místo o dost dřív. Samou nervozitou chodím sem a tam. Uši mám našpicované, jak si hlídám, kdy se tu objeví Jarumi. Jarumi, který o smečce nevěděl vůbec nic. A jak úžasně se vyloupl. Musel jsem se pousmát. Tenhle vlk má úžasně našlápnuto.

"Asi ano. I když teď rozhodně nevyskočily záměrně," zamručím.
"Rána asi ne... Ale v životě se mi odehrálo hodně změn, co jsem nastoupil do smečky." zamruím zvolna. Samozřejmě vtip tak nějak nepochopím. Teda, dokud nezmíníš mou tvrdou hlavu. Dloubnu do tebe.
"Ha-ha," zamručím. Instinktivně se mírně napnu, když do plamínků položíš hlavu. Než mi tedy dojde, že ti vlastně nemůžou ublížit. Poté se tedy uvolním. Vlastně rychleji, než jindy, jak vnímám tvé teplo a příjemnou atmosféru.
"Ty jsi taky trouba," zamručím. A abych si vynahradil tvou pozici, natáhnu hlavu a položím ji hezky přes tvé tlapy. Zavřu oči. Je mi po tom všem neuvěřitelně příjemně.

Našpicuju uši, když zaznamenám odlišný způsob dechu. Vzhledem ke tvému stavu jsem po celou dobu rozhovoru o něco pozornější. Neunikne mi tak, že je něco jinak. Samozřejmě nemám tušení, co přesně je spouštěčem. A tak je pro mě tohle spíše znamením, abych byl opatrnější. Není záhodno, abys dostal záchvat. Mohlo by nás to vrhnout o krok zpět, což by byla nesmírná škoda.
"To ano. Nevím jak ty, ale já jsem celkem zvědavý, co se u nich projeví." pousměju se.
"Nechceš zkusti setkat se s nimi?" nakloním hlavu ke straně. Vím, že jsi se s nimi dlouho neviděl. Mohlo by být fajn vidět, že se mají dobře a jací úžasní jedinci z nich vyrostli. I když je to i trochu risk - přeci jen to může přitáhnout nechtěné vzpomínky nebo výčitky.

Je mi jasné, že tě jen tak neoblafnu. Ať si o sobě říkáš, co chceš, přeci jen máš dost vlastností a schopností. Dokážeš toho víc, než si myslíš. A vidíš víc, než si myslíš. A přesně to dokazuješ i teď tím svým delším mlčením. Držím si ale svůj klidný výraz. Za svými slovy jsem se naučil stát si. Své masky pro své okolí mám prostě vymakané.

Ušklíbnu se. Máš pravdu, že v tomhle směru je naše smečka pro léčitele opravdu dokonalou osinou v zadku. Je vcelku frustrující potkávat vlky, kteří si nechtějí nechat pomoct, dokud opravdu není průšvih.
"Jo. V tomhle směru bych naší smečce ochotně nakopal pár pořádných čutanců do zádele," zafuním.
"Ale mít fungující smečku je důležitější, než mít hrdou kulhající a skučící. To by měli pochopit. Hrdost jim nesrazí, když za námi půjdou. Však je udržujeme ve stavu, aby svou hrdost mohli ukazovat ostatním." zatřesu hlavou. Ač jsem psycholog a vím, jak umí mysl pracovat, jsou chvíle, kdy jejich jednání opravud nepochopím.
"Hmm... Nejsem si jist, jak to dokážu vysvětlit. Vím ale, co mi říkal můj učitel. Kontroloval a hlídal mé léčení. To on mi právě říkal, že léčím jinak. Běžné léčení magie sáhne na organizmus a stáhne rány. Je to podobné, jako šití. Má magie ale urychlí běžné procesy těla. Přiměje tělo, aby se léčilo. Výsledky léčení jsou ale podobné, jako u zvířat s regenerací. Jako když ještěrce doroste ocas nebo tak. I oni mají jizvy?" kouknu po tobě.

"To nezní jako špatný plán. Ty se nehlásíš?" zazubím se na tebe.

Zastříhám ušima, když si všimnu, jak se držíš lehce přede mnou. Pousmál jsem se. V klidu tě následuju. A i když vnímám okolí, abych věděl, kam vyrazit příště, je teď cesta přeci jen mnohem jednodužší. V takových okamžicích si uvědomuju, jak vyčerpávající mnohdy je kráčet po tomhle světě. Překvapeně se otočím tvým směrem.
"Přísaha?" zeptám se zvědavě. Vím, že někteří léčitelé skládají přísahy. Já mezi ně nepatřím. Připadal bych si tím příliš svázaný a to mi tolik nesedí. I ke smečce jsem se přidal jen díky tomu, že není tak svazující.
"Je dobře, že vám Přízrační poskytli přístřeší." pousměju se vlídně. Je to důležité pro tohle období.
"Ano, Igniská smečka má hodně negativní představu u ostatních." stáhnu uši.
"Přitom co jsem nastoupil, nejsou vůbec špatní. Co jsem tak zjišťoval, tahle nálepka přetrvává kvůli minulosti. A není dobré se stále upínat k minulosti. Proto doufám, že budu moct pomoct vytvořit novou představu o naší smečce," brouknu jemně.
"výborně," zavrtím ohonem. Dojdu zvolněji ke keřům, které začnu opět s opatrností obírat.

"To i já," odpovím s vlídným úsměvem. Je hezké potkat někoho, kdo má stejný pohled na věc. Pomáhat je potřebné. Ve světě je zla a špatnosti víc než dost. A proto bychom si měli hýčkat každou dobrou dušičku. Alespoň tak si to myslím já.
"Ano. Patřím do Igniské smečky," odpovím poklidně. Vím, že stále nemáme úplně nejlepší pověst. Přesto se nestydím za to, že do této smečky patřím. A doufám, že jednou se mi povede změnit smýšlení o naší smečce. I já dál obírám keř. Ale s mnohem větší opatrností, než ty. Mimo to je také znát, že hojně větřím.
"Určitě. Nerad bych, aby nezbylo pro jiné léčitele nebo zvěř." pousměju se. Vzpomenu si na tvůj popisek, kam vyrazit dál. A rovnou se zvolna dám do pohybu.
"Z tebe ale smečku necítím. Ty jsi tulák?" natočím uši tvým směrem.

"Je volně přístupná komukoliv. Podmínkou je samozřejmě jen slušné chování, ale toho se u tebe neobávám," prohlásím upřímně a zvolna se pousměju.
"Tohle bohužel není na nás, ale na rodičích. I já si myslím, že pro tyhle dva bylo brzy, aby se tam motali," dodám a mírně zamručím. Kdyby se někdo ptal, nedoporučím to. Ale kdo jsem, abych radil alfovi, co má dělat.
"Na mě nekoukej," uculím se.
"Nejsem ve smečce dlouho a ani já nerozumím, proč se stále všichni drží minulosti. Naše smečka by potřebovala, aby se na ni začalo nahlížet naprosto odlišně," povzdechnu si a na okamžik stáhnu uši. Hned je ale zase narovnám.

Poklidně čekám a v hlavě mi zároveň probíhají všichni členové smečky, na které si vzpomenu. Je pár tipů, kteří by to mohli být... Ale potřeboval bych vědět víc, abych dokázal konkrétně odhadnout, který přesně to byl. Bohužel mi nápomocný nejsi ani ty svou odpovědí. Ale nevadí. Pousměju se a pokrčím rameny. Nijak dál nemám potřebu to komentovat.
"Kdo ví? Každá smečka funguje na úplně jiném principu. Co mě může připadat jako špatný tah, jiným může připadat jako nejlepší varianta. Dost věcí ovlivňuje i prostředí, kde se daná smečka nachází," opět zvolna pokrčím rameny.
"Ale já rozhodně nejsem typ, který by chtěl někoho soudit." dodám upřímně.

Ležím vcelku klidně vedle hřejivého těla, hlavu zabořenou do tvé srsti. Bylo příjemné moct být takhle u někoho nablízku. Pomalu tak odplouvá všechna ta temnota a špatné pocity. Všechny napjaté svaly se pomalu uvolňují a uklidňuje se i tep i dech. Začínám si připadat jako bych konečně někam zapadl.
"hm?" zamrkám překvapeně. Ale pak mi dojde, na co se ptáš.
"Já nevím. Už se to jednou objevilo s Feierem." podotknu a trochu nervózně se ošiju. Pořád jsem z toho trochu nesvůj, což se mi nezamlouvá. Mám raději, když mám věci pod kontrolou. Jsem si vědom toho, že to tak není možné stále... Ale i tak...