Príspevky užívateľa

Nakloním hlavu ke straně a čekám, zda se na něco rozpomeneš. Našpicuju uši, když se konečně ozve tvůj hlas. Jsem rád, že si začínáš vzpomínat na vše, co se událo. Znamená to, že nemáš poškozený mozek. Nesmírnně se mi uleví. Tohle bych i já těžko dával do kupy.
"Ach tak. To je dobře, že jsem zrovna byl nedaleko," pousměju se.
"Měl by jsi být v pořádku, ale i tak se dneska trochu šetři. Málem jsi se v tom utopil. Není důvod na sebe nějak tlačit a přehánět to, ano?" nakloním hlavu ke straně.
"Když to nebudeš respektovat, mohla by se ti točit hlava a mohl by jsi omdlít. Tak to prosím dnes neriskuj a odpočívej, ano?" navrhnu jemně.

V klidu a trpělivě čekám, až se rozhodneš pokračovat. Pokud vůbec. Vím, že tohle mohou být dosti ošemetné okamžiky. A tlačit na odpovědi by nebylo dobré ať tak nebo tak. Naštěstí patřím mezi trpělivé a rozvážné jedince. A to se mi i vyplatí, jelikož tak trochu pokračuješ.
"Hmm... Betta má dosti složité postavení. A i když bych vůči mladým s tímhle neosuhlasil, její postavení ji nutí k dosti křehkým krokům a vybírat ne úplně nejvhodnější cestu. Nechtěl bych být na jejím místě a rozhodovat se." zamručím zamyšleně. Z mého pohledu, pohledu psychologa, nebylo vhodné vyčítat něco takového mladému vlkovi. Ale jako betta nemůže dělat tolik ústupků. Zadívám se na tebe. Všimnu si, že je něco jinak. Stáhnu mírně uši.
"Musela to být velká osobnost," zvolna zamávám ocasem. Vzhledem k změně atmosféry, která mezi námi panuje hádám, že je ideální čas změnit téma.
"To mi připomíná, ještě jsem myslím neslyšel o tom, že by se u vlčat objevila magie..." podotknu zamyšleně.

Krátce stočím pohled k tobě. Naštěstí dle intonace chápu, že to prostě bereš jako hotovou věc a souhlasíš s tím. Ne že by to bylo nedůvěřivé "dobře". Pousměju se. Jsi chytrý vlk, když na to přijde. A já jsem za to rád. Nemuset vysvětlovat každý z mých myšlenkových pochodů je pro mě vítané. Pak ale přijde tvá poznámka.
Mezi kolegy by se nic skrývat nemělo... zazní mi v hlavě ozvěna tvých slov. Usměju se výrazněji, když přidáš důraz na svá další slova. Co taky jiného očekávat, no ne? Jak už jsem zmínil, jsi bystrý vlk, i když o sobě pochybuješ.
"Není to nic vážného. Jen typické pochybnosti o sobě samém, které má snad každý." prohlásím odlehčeně. Není důvod se v tom hrabat. Přesněji řečeno - NECHCI se v tom hrabat.
"Není pozice gammy někdy náročná?" odvedu téma hovoru jiným směrem. Ale... Není to pouze snaha odvést debatu. Je v tom opravdový zájem. Neměl jsem možnost fungovat úplně dobře ve smečce. Natož mít možnost vyptávat se na detaily kolem fungování. Pak ale bouchnu smíchy.
"Jasně! Svůj osobní výhřevný "kamínek", že?" zazubím se.

Nemám sebemenší obavu z cizího vlka před sebou. A je to znát i na mém postoji a jednání. Kdybys byl agresivní, visí mezi námi úplně jiná atmosféra a hlavně - nebudeme si takhle povídat. Když se rozhodneš podělit o své znalosti, našpicuju uši a samozřejmě pozorně naslouchám.
"Děkuji za informaci. To nám rozhodně velmi pomůže," odpovím zdvořile. Na hlase je znát opravdový vděk od srdce. Překvapí mě ovšem tvá nabídka.
"Oh. Nebudu lhát, že by bylo příjemné mít společnost i pomoc," odpovím s úsměvem. Jsem rád, že potkávám příjemné vlky. A co se šípků týká? Tady se mi, s ohledem na ostny, pomoc určitě hodí. A jen hlupák by ji odmítal, no ne?
"Ano, jsem." odpovím. Vzhledem ke slovíčku "také" je mi hned jasné, že jím budeš také.
"Rád potkávám kolegu z oboru," zavrtím ohonem.

Chtě nechtě se na tvé prohlášení musím zasmát.
"S mladými je občas kříž a vycházet s nimi hraničí s ojedinělým umem. Já jsem trochu jiná skupina, díky své profesi. Tak jako tak - co se léčení týká, tak bych měl řešení. Má se konat lékařský workshop otevřený všem vlkům se zájmem o léčení. Budou se probírat i základy." nadhodím a zvolna zavrtím ohonem.
"Rád tě tam potkám," dodám, abych dal na srozumněnou, že se tam hodlám objevit.
"Však v pořádku. I já jsem tam měl svůj doprovod," jemně se usměju.
"Ano, malý Zath. Hádám, že se mladí hecovali. Alespoň podle toho, jak se Zath dohadoval, že ona bolest necítila. Mladistvá hloupost," pokrčím rameny.
"Doufám, že sis zbytek plesu užila," nadhodím s úsměvem.

"Bez obav, umím se i bránit," prohlásím klidně. Někteří by to mohli brát jako výzvu. Ale není tomu tak. Je to jednoduchá informace. Musím se ale pousmát, když si trváš na tom, že to nic není. Pro mou magii opravdu ne. Ale tohle už nezmiňuju. Vím, kdy se stáhnout. Ustoupím, abych se mohl posadit a dal ti prostor. Tipuju, že nebudeš vlk, který by byl nadšen z blízkosti cizince.
"Víš jméno toho vlka?" našpicuju zaujatě uši. Zajímalo by mě, kdo je tak úplně odlišný, narozdíl ode mě.
"Mít smečku plnou vlků stejné sorty by byla katastrofa. Správná smečka by měla být různorodá, aby jedinci vzájemně vyvažovali nedostatky druhých. Alespoň tak to vidím já," nadhodím svou variantu.

Musím se pousmát a mírně přikývnout.
"Ano, i mě by se zamlouvalo, kdyby bylo takových víc. Dobrých srdcí je stále málo," přidám další pousmání. Na těch nikdy nešetřím. Svět i slova jsou pak přeci jen mnohem příjemnější.
"Já doufám, že dorazí i tuláci. Budeme informace šířit každému vlkovi, kterého potkáme. A i oni budou předávat informaci zase dál. Norest je velký, ale zas až tak velký opravdu není," pronesu s naprostou důvěrou. Věřím tomu, že tenhle workshop bude úspěšný!! Když se chytíš pozdravů, zavrtím ohonem. Trošku to risk je, ani já si nejsem jistý, jak na to bude Raymond reagovat. Ale věřím, že dobré vztahy zvítězí.
"Vyřídím." odpovím potěšeně. Není důvod skrývat radost z toho, že alespoň někteří z našich smeček spolu dokážou vycházet. A třeba budeme my dva ten první krok k lepším časům.
"Jsem rád, že jsem potkal zrovna tebe. Věřím, že společně vykročíme k lepším zítřkům," zavrtím zvolna ohonem.
"Tak na viděnou," vyseknu ti lehkou úklonu. Není to úklona zesměšňující, ale elegantní a důstojná, vyjadřující úctu.

"Mě osobně? K ničemu. Ale druhým někdy pomůže mluvit." odpovím klidně.
"A přitom ne každý je schopen o své minulosti mluvit. Já jen dávám prostor pro druhé mluvit, zatímco já ochotně naslouchám," vysvětlím poklidně. Pozorně si tě vyslechnu.
"Magie je dosti nevypočitatelná, dokud se ji nenaučíš používat. A přesto se může nečekaně projevit něco nového." zamručím. Život bez magie je pro některé mnohem jednodužší. Jiní si to ale bez ní ani neumí představit.
"Vyčítal ti někdo, co se tehdy stalo?" zeptám se zvolna. Pozorně si hlídám, jestli na můj dotaz nějak zareaguješ.

Pobaveně jsem se uculil. Je opravdu vtipné, jak se prcek čertí. Je to pochopitelné, ale přesto nikoliv na místě. Později si s ním budu muset promluvit k tom, kdy je na místě dokazovat své schopnosti a kdy nikokiv.
"Hotovo. Ale i pro tebe platí šetřit tlapku... Ale Feier má pravdu. Slečna Gaia má omezené vnímání bolesti. Není to ale taková výhra. Naopak to může být dost nebezpečné a měli by o tom vědět minimálně rodiče." stočím pohled směrem k malé Gaie.
"Já osobně vám dvěma nebudu bránit užít si ples. Ostatní se bude řešit později. Hlavně s tebou, Zathe. Doma s tebou chci mluvit." krátce se ohlédnu na našeho prcka, než se otočím zpět ke Gaie.
"Tebe se musím zeptat na tvé rodiče. Jak se jmenují a zda víš, kde je najdu. Musím je informovat o tvém vnímání bolesti. Zajistím ale, aby ti nebránili dál užít si ples, to ti slibuju," povím jí vlídně.

Je trochu složitější obírat šípky, když nevidím všechny ty trny. Sem tam se mi povede se napíchnout a nepatrně ucuknout. Ale s tím holt musím počítat. Pokračuju dál, abych jich nasbíral pokud možno co nejvíc. I když nemám sebemenší zájem sesbírat úplně všechny. Nejen kvůli dalším léčitelům, ale i zvěři. Přeci jen nejsme jediní, kdo je využívá. Zrovna ucuknu před dalším trnem, když se ozve tvůj hlas. Zacukám ušima a ohlédnu se. Není to kvůli mě, já to nepotřebuju. Ale je slušnost být otočen čelem k tomu, s kým komunikujeme.
"Zdravím," odpovím zdvořile.
"Ano. Je potřeba mít zásoby na zimu," pousměju se.
"To je dobrá ráda, děkuji. Je to dál do lesa nebo podél lesa?" zeptám se pro jistotu. Přeci jen nevnímám tak dobře směr. Detailnější popis jep ro mě důležitější. Ale také nejsem ten typ, co by hned všem věšel na nos, že jsem slepí. Ti rozumnější a všímavější na to přijdou. Už jen díky způsobu, jak se dívám sice konkrétním směrem, ale do prázdna.

Les je pro léčitele doslova hřištěm. Dá se tu chodit křížem krážem a vždycky najít něco dalšího. I proto nemám žádný určitý směr. Ze zvyku pozorně vnímám své okolí. Pro slepce je to opravdu důležitý prvek. Nenarazit do stromu, nevlézt do křoví, nenechat se zaskočit žádným zvířetem. Jsem zvyklí poslouchat zvyky kolem sebe, abych rozeznal sebemenší rozdíl. A to se stane i tentokrát. Zastříhám ušima, když uslyším odlišný šum listí a o chvilku později už typický šustot porostu, kterým někdo prochází. Ohlédnu se za tím zvukem v okamžiku, kdy promluvíš. Hlas mi zní povědomě. A ani nemusím dlouho přemýšlet, kde jsem jej slyšel. Sama se hned ujišťuješ, že jsme se setkali na plese. Pousměju se a zvolna zavrtím ohonem.
"Děkuji, ale je jen půjčená - na bylinky." odpovím poklidně.
"A ano, léčil jsem ty malé nezbedy. Děkuji za kompliment. Jmenuji se Ikke," představím se a lehce se ti ukloním hlavou.
"Rád tě znovu potkávám - tentokráte v klidné atmosféře," zavrtím ohonem. Jsem rád, že tentokrát máme čas a klid sami na sebe. Mám rád poznávání nových osobností.

Zvolna se usměju. Jsem velmi rád, když potkám vlka takto ochotného pomáhat. Takový nepotřebují nic na oplátku. Těší už jen ten fakt, že někomu pomůžou. A já od začátku tušil, že ty jsi vlček s dobrým srdcem. Lehké vrtění ocasem napovídá, jak dobře se při tomhle setkání cítím. Je mi fuk, jestli jsi ze smečky nebo ne. Hodnotím vlka jako takového, ne podle toho, kam patří. A doufám, že se podobný nadhled povede i tobě.
"To moc rád slyším. Máš dobré srdce," přidám další pousmání. I když na začátku tohle setkání bylo trochu rozpačité, nakonec z toho přeci jen je příjemné "posezení". A to mě nesmírně těší.
"Ano, i mě by to potěšilo." úsměv se mi rozšíří.
"Hlavně bychom pomohli i dalším léčitelům se znalostmi. Rozšíříli bychom řady těch, kteří dokáží pomoct," brouknu jemně.
"Vyřiď prosím uctivé pozdravy." vyseknu ti lehkou poklonu.
"A děkuji ti za tohle milé setkání. Trochu jsem se obával, že to ani nezkusíš a prostě se rozejdeme hned při setkání. Jsem rád, že jsi otevřená duše a zkusil to. Děkuji," povím ti od srdce.

Vnímám, jak se tvůj stav pozvolna zlepšuje. Zásah byl včasný, což mě těší. Překvapí mě v první chvilce ale tvůj dotaz. Mám radost, že jsi se probral. Ale fakt, že se ptáš? Buď mysl vytěsnila příliš stresující vzpomínku. Nebo by se mohlo jednat o poškození mozku. Proto pro jistotu nechávám ještě magii proudit do tvého těla mířenou přímo ke tvé hlavě. Jistota je přeci jen jistota.
"Nemám tušení, co jsi tu vyváděl. Zaslechl jsem volání a vysvobodil tě z nějaké rostliny," povím ti pouze to, co vím já.
"Ale rostlinka rozhodně nebyla tak velká, aby uschovala vlka. Co si pamatuješ jako poslední?" zkusím zjistit, od jakého okmažiku tenhle "zkrat" nastal.

Pousměju se. Opravdu si umím představit ty zklamané výrazy mladých vlků. Nevadí mi, že se odmlčíš. Tiše a trpělivě čekám, až se rozhodneš pokračovat. Je důležité dát druhým prostor k vyjadřování a zároveň jim opravdu naslouchat. Někdy je to vše, co druhý potřebuje.
"Rád si vyslechnu, co mi povíš. Ale pokud něco ještě nejde, netlač se do toho." zareaguju, když se opět odmlčíš. Sice nevidím, jak reaguješ, ale to nevadí. Já jsem se naučil řídit podle pachu, tepu, ale i změny energie, kterou vysíláme do okolí. A podle toho všeho dohromady zjišťuju, že nejsi ve své komfortní zóně.
"Teď je tvůj čas, Stadley. Je jen na tobě, co mi povíš." dodám jemně. Ano, sice se ptám - ale neznamená to, že jsi povinnen mi odpovídat.

Vyrazil jsem opět na sběr bylinek. Pomalu se blíží zima, takže je jen na místě nasbírat co nejvíc zásob. Zároveň ale nechci vybrat všechny bylinky, takže střídám lokality. Tentokrát jsem vyrazil na jarní pastvinu. Poblíž dormanského lesa mám v plánu hledat šípky, hloh a jitrocel. Pro tenhle účel jsem zase jednou čmajzl Feierovi jeho brašničky. Jednou mě za to možná uškrtí, ale to je fuk. Alespoň bude mít připravené zásoby.
Začal jsem zvolna kráčet podél hranice lesa. Uši našpicované, aby mi neuniklo, kdyby se někdo blížil. Především ale větřím, abych narazil včas na cokoliv z plánovaných bylin ke sběru. Netrvá to dlouho a přeci jen narazím na šípkový keř. S opatrností začnu sbírat plody.