Príspevky užívateľa

Kouknu po tobě.
"To zní jako celkem dobrý popis," přikývnu. Vím, že umíš celkem dobře zhodnotit druhé, takže tvůj názor beru v patrnosti víc, než bych bral některé názory druhých.
"Ano, Adaina jsem potkal na výpravě za bylinkama. Byl celkem hodně nápomocný a velmi ochotný," pousměju se a mírně zavrtím ocasem. Musím se pak ale zasmát.
"Jednoduše. Domluvíme s ním, kdy bude u jeskyně. A s Artemis předání prcků na hlídání na stejnou dobu," mrknu a tebe. Zrovna tohle nevidím až tak jako složitou věc.
"Budeš muset být ale u toho. Potřebuju tvoje oči. Abys sledoval, jak se tváří, jaký mají postoj a tak. A pak abys mi to vše popsal." dodám trochu vážněji. Díky slepotě pro mě jedno setkání většinou nestačí, pokud není přímá interakce. S tvou pomocí by to ale mělo jít dobře.
"Hmm... Já si s ním střihl bojový trénink. Pochopil jsem, že jsem od něj dostal jeho způsob uznání. Celkem jsem se držel, ale to jsme po sobě nešli natvrdo. Jestli trefím rozhovorem něco citlivého, bude to dost jiné," zamručím.

Pousměju se a zavrtím ohonem.
"Rád se někdy "podívám" na tvém pokroky," mrknu tvým směrem a krátce se zazubím. Starých zvyků a slovních obratů se jeden prostě někdy nezbavý.
"I já ti děkuju. Bylo mi ctí vysloužit si trénink s tebou," uctivě se krátce ukloním. Není to nějaké popichování, opravdu to tak cítím. Vím, že alfa má spoustu práce a mě těší, že sis na mě vyšetřil chvíli času. Ale chápu, kam tvá slova vedou a že už půjdeš dál za svými povinnostmi.
Jen doufám, že se zase setkáme někdy brzy. pomyslím si a vlídně se pousměju.

Jemně se pousměju.
"Zatím jsem s Ignisem naprosto spokojený. Má své mouchy, jako každé společenství. Ale i přes to funguje perfektně. Všichni se doplňují a je radost, jak jde vše plynule." odpovím od srdce. Jsem opravdu rád, že jsem se ke smečce přidal.
"A já doufám, žr budu moct členy i něčemu přiučit. Přeci jen, pohyb při oslepení se hodí i vlkům, kteří vidí," mrknu tvým směrem.

Našpicuju uši a natočím hlavu tvým směrem. Sice oči upírám směrem, kde je nevrlý vlk, je ale zcela jasné, že je neupírám do jeho očí nebo někam konkrétně.
"Já osobně nemám žádný důvod hranice překračovat." prohlásím mírně.
"Jsem léčitel, nikoliv agresor. S mladým jsem se dal do řeči spíše z toho důvodu, že se SÁM pohyboval na hranicích. Upozornil jsem ho na ni a aby ji nepřekračoval, aby se mu nic nestalo." nakloním hlavu ke straně.
"Vlastně jsem chránil VAŠE vlče." dodám. Nebojím se zdůraznit zásadní slova. Vše ale říkám klidně a mírně. Žádné povyšování, ani dráždění. Uvádím pouze fakta a usazuji situaci na správné místo.
"Ani jeden z nás neměl v zájmu se přiblížit. Že?" stočím pohled směrem, kde jsem naposledy zaslechl to vlčecí vrčení.

Nakloním hlavu ke straně a pozorně ti naslouchám. Uši našpicuju ještě víc.
Tak Jarumi? Příliš se u příjmu neprojevoval, ale zdál se víc než nadšeně z možnosti přijetí do smečky, pomyslím si, když zavzpomínám na naše setkání.
"Jarumi... Ještě jsem neměl moc možností se s ním setkat. Ale při přijímání se zdál v pohodě. Víc tedy mluvil spíše jeho bratr Adain, který měl největší obavy ze vstupu do smečky. Ale pokud je jen trochu jako Adain, tak to bude přínosný člen smečky a pohodář," zamručím zamyšleně.
"Tak jako tak, dokud je "neuvidím" spolu, tak nedokážu říct, zda se jedná opravdu o něj. Potřeboval bych vědět, jak na sebe budou reagovat," zamručím a vrátím se k jednání o tom, co mě čeká.
"Se Stadleym to nebývá snadné. Už jsme zkoušeli trénink boje a musím říct, byl jsem trochu nesvůj, jak bude brát i můj styl boje, který není úplně typický. To ještě jakž takž šlo. Ale mluvit? To neumí, to víme oba dva. Natož s někým, kdo je hodností níž." povzdechnu si. vím jistě, že budu muset riskovat.

Nakloním hlavu ke straně a musím se usmát.
"To víš, že zvykneš. Ostatně, co asi děláš právě teď?" brouknu jemně a zavlním ohonem.
"Někdy nám pro vlastní obavy absolutně nedochází, že už činíme první kroky ke zlepšení." zastříhám ušima.
"Neřeš obavy, Adaine. Pro ty není prostor. Jsi teď a tady a vedeš si dobře." jemně se pousměju.
"A budu s tebou počítat u Artemis, když bude třeba." dodám.

"Určitě ne," uchechtnu se pobaveně.
"Nepřijdeš mi jako někdo, kdo by měl extrémní ambice na ty nejvyšší posty. V tom jsme stejní. Ale taky nebudeš na dně, kde jsi limitovanější. Ale ano - tady bude třeba trénovat s druhými. Ať už proto, abys ukázal co dokážeš a v čem jsi se zlepšil nebo aby ses podělil o své zkušenosti a učil mladé." pousměju se.

Mírně se zamračím. Nezamlouvá se mi představa, že bychom něco takového zkoušeli zrovna v horách. Opravdu to není bezpečné. Stačí jeden chybný krok a letíš dolů. Ano, je výhoda, že jsi okřídlenec. Ale na let a křídla potřebuješ prostor a pokud se budeš mlátit o sráz, budou ti k ničemu. A to i tvá regenerace, pokud si zlámeš vaz.
Přeci jen ale nejsi takový hlupák... pomyslím si, když se přeci jen zeptáš na to, jak probíhá trénink.
"Oslepit tě opravdu nehodlám, toho se nemusíš obávat," ušklíbnu se. Jsem léčitel, ne nějaký mučitel.
"A trénink. Spočívá v tom, že si zakryješ třeba nějakou látkou oči a pak se soustředíš na ostatní smysly." odpovím jednoduše.
"Když něco takového děláš poprvé, je opravdu bezpečnější pohybovat se někde v bezpečnější oblasti." přitáhnu uši k hlavě.
"Při pádu by ti nemuseli pomoct ani křídla, ani tvá regenerace."

Opět se musím zasmát nad reakcí tohohle mladého vlka. Mám velmi rád mladé nadšené vlky ochotné se posouvat dál a zjišťovat nové a nové.
"Ano, tohle je opravdu o dost jiné. Ale i to se dá celkem snadno natrénovat," natočím hlavu tvým směrem.
"Ale rozhodně není dobré začínat v horách," uchechtnu se. Opravdu není lákavé skončit rozlámaný někde na dně rokle. Sice toho umím hodně, ale mrtvé nevyléčím, jak jsem si nedávno vyzkoušel. Stáhnu při té vzpomínce uši vzad. Ale hned je zase narovnám. Tohle nejsou vhodné myšlenky a ani vhodný čas.
"Posuneme se do bezpečnější oblasti a můžeme to vyzkoušet." nadhodím.

I když jsem původně měl mizernou náladu, teď se musím zasmát.
"Nemusíš se bát. Jsem zvyklí na otázky ohledně mé slepoty," brouknu jemněji. Je vcelku roztomilé, jak prudce jsi zareagoval a snažil se vysvětlit a omluvit svá slova.
"Samozřejmě tu jisté riziko takového pádu je a vždycky bude. Ale neřídíme se pouze očima. Mám dobré ostatní smysly, kterými se řídím." začnu vysvětlovat.
"Hory jsou úžasným zvukovým materiálem. Díky točícímu se větru a drápkům na tlapách krásně slyším, kde co je. Horší jsou pak jen silnější zvuky a ozvěna." pokračuju.
"Díky čichu cítím, kdy jsem blízko kamene a kdy jsem spíše čelem k volnému prostoru. A díky hmatu zase vnímám, kde je půda pevná. Ano, mohlo by se stát, že ustoupím do prázdna. Ale když přidám vnímání pachu a směru větru, je malá pravděpodonost,že se mi to povede." rozmluvím se mnohem výrazněji.

Velmi mě těší tvé pokroky a i radost z výsledků. Je to tak správné. Opravdu ti to jde dobře. Musím se lehce zasmát.
"Jistě že ne. Ale je to bonus. Víc mi o tobě vypovídá fakt, že se chceš učit novým věcem a jen tak se nevzdáš. Pro mladé ve smečce budeš skvělým vzorem," mrknu směrem, odkud jsem tě slyšel.
"Je to dobrý trénink. A nemusíš pro něj mít pásku. Pokud máš dost silné sebeovládání, stačí zavřít oči. Ale jsou vlci, kteří to nevydrží a otevřou je. Věřím ale, že ty zvládneš i takovouhle variantu," pousměju se. Věřím ti nejen jako alfovi, ale i jako vlkovi. Vyzařují z tebe dobré vibrace a je mi příjemné trávit s tebou čas.
"Jsem rád, že jsem ti mohl také ukázat něco nového," další pousmání.
"Někdy si to můžeme zopakovat a zjistit, jak se mezitím posuneš dál," mrknu opět tvým směrem. Rozhodně mě zajímá, jak rychle jsi schopný postupovat.

Zaujatě natočím hlavu ke straně.
"Může a nemusí. Povídej, u koho jsi je viděl?" zeptám se zamyšleně. Rozhodně je potřeba se neunáhlit. Promyslet to je njako variantu, nikoliv jako hotovou věc.
"Bude to pro nás varianta k ozkoušení. Třeba to bude trefa," pousměju se. Je ale znát, že s tím na 100% nepočítám, jen to beru jako možnost.
"Přesně tak. Budu tě samozřejmě informovat o tom, co zjistím a jak to vidím. Celkem dokážu odhadnout, jestli se s někým takovým dá pracovat a stabilizovat nebo ne. Ale pořád to stojí na setkání," zamručím a mírně stáhnu uši.
"A abych řekl pravdu, příliš se mi do toho nechce." zamručím.

Zastříhám ušima.
"Pak je potřeba si jen zvyknout. A to chce čas. Naštěstí nejsme tak velká smečka, abys měl pocit, že ti stále někdo stojí za zády," jemně zavrtím ohonem.
"Nijak se tím netrap, Adaine. Dej si načas a začni třeba trávit čas s jedním vlkem, pak se dvěma. Nějaké aktivity, třeba společný lov sem tam. Nemusíš často, abys z toho nebyl příliš nervní, ano?" jemně se pousměju.
"Artemis je úžasná vlčice. Nu, zkus se klidně zvolna vyptávat a dej mi vědět," mrknu po tobě.

"No, povinné. Pokud nechceš zůstat na spodních příčkách, tak je dobré mít pravidelně nějaké tréninky." přikýývnu.
"Ale není to jen kvůli postavení. Trénovat tělo i ducha je potřeba pravidelně," pousměju se a zavrtím ohonem. Nechci, aby to vypadalo, že jsou tréninky jen kvůli postavení. Vlastně to ani není pravda.

Okamžitě našpicuju uši.
"Pírko?" stočím čumák tvým směrem.
"Rozhodně pro ni něco znamená. Teď už jen zjistit čí je nebo od koho ho má. Mohl by to být krok k lepšímu," zamručím okamžitě zamyšleně. Rozhodně jsem velmi rád, že jsi něco vypozoroval a nevaříme úplně z vody.
"Díky za typ. Zkusím si na to dávat pozor." přikývnu. Beru tyhle informace kolem Stadleyho opravdu vážně. Je znát, že hrozbu útoku proti mé maličkosti neberu jen tak na lehkou váhu. Jsem si s ní skoro jist.

Jemně se pousměju.
"Vím, že je to pro tebe těžké. Ale opravdu to tak špatné není. Když bude problém, postaví se za tebe celá smečka. Máš tu zázemí, kde si bez obav můžeš odpočinout nebo vyléčit. Je o tebe postaráno, když nebudeš moct ty sám. Za to vše se žádá jen loajalita a trocha práce pro ty, kteří se o sebe nepostarají. Není to o moc odlišné oproti životu venku. Ani nejsi striktně držen na území smečky." lehce zavrtím ohonem.
"Chce to jen si to ozkoušet a poznat, že to tak opravdu je. A bude dobře, uvidíš. Dej tomu čas k poznání." dodám jemně. Pak se ale zaposlouchám do tvých slov.
"Zakoukal? Hm. Vlčic tady opravdu mnoho není. Naše beta Roo, Artemis, Rawen, Mornie, Marielle a Saturejka." vylovím z paměti jména.
"Říká ti něco nějaké z těch jmen?" našpicuju ouška.

Na okamžik se zamyslím.
"Myslím, že teď zrovna asi není příliš jak. Leda snad s Artemis si dát nějaké lekce, aby se myšlenkama odpoutala." zamručím zamyšleně.

Stočím k tobě čumák.
"Nepodceňuj jejich touhu, být s tebou. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale jsi pro ně velmi důležitý." upozorním jemně. Našpicuju ale uši.
"Jako by?" pobídnu tě a nakloním hlavu mírně ke straně.
"Buď bez obav. Máš času, kolik budeš potřebovat. A kdyby něco, kdykoliv jsem připraven si tě vyslechnout a poradit ti, dobře?" zlehka zavrtím ohonem. Je pro mě maličkost pomoct ti vypořádat se s takovou změnou. Tím spíš, když ty jsi tak vstřícný a komunikativní vlk.

Je to nesmírně těžká situace, ale horší je stav Artemis a Stadleyho. To se mi až tak úplně vytahovat nechce. Přeci jen, je to jejich soukromí problém.
"Řešíme to společně s Feierem. Máme velkou starost hlavně o Artemis, která to špatně nese. Snažíme se najít, jak ji z toho vytáhnout, ale zatím marně. A vlčata už začínají vnímat matku a její reakce. Není to nejlepší období." zamručím a povzdechnu si.