Príspevky užívateľa

Mám radost, že tak ochotně přistupuješ k tykání. Je mi to mnohem příjemnější. A také jsem rád, že jsi mluvila s Artemis a aspoň něco tedy víš. Nemusíme tedy začínat od naprostých základů a to je fajn.
"Území smečky není až tak složité. Trocha průzkumu a určitě se budeš orientovat velmi dobře. Ostatně, jsem toho důkazem," zazubím se.
"Co se okolí týká. Tady Igna je dobrý orientační bod. Vždycky tě zavede zpět domů. Cayna i Cona dále vpředu jsou další dobré body, jelikož se vzájemně spojují. Vždycky se tak můžeš dostat zpět domů. Cona vede k moři a k městu - tam nevstupuj, to je území Kultu. Od cony pak vede jedno rameno kolem města a druhé sem k nám. U nedalekých trosek se dělí na Ignu a Caynu, která pro změnu vede k Přízračným. Takže řeka je dokonalým bodem, který tě vždy navede. Slaný vzduch - jdu špatně, to je moře. Město, pryč od něj, takže po vzdalujícím se rameni řeky. Pak se stačí držet trosek a domů." zavrtím ohonem. Pro vlky, co vidí, je to mnohem snazší. Já se řídím jinak, ale to teď řešit nemusím. Svými cestami jsem už poznal tohle jednoduché pravidlo, které můžu předávat dál.
"A Roo je beta naší smečky. Je celkem fajn, když se k ní chováš správně a s úctou," usměju se.

Pousmál jsem se. Takové nadšení z profese je milé. Ale musím se uchechtnout.
"Můj malý příteli, nemehlo nebo ne, vše je o tom, jak se to naučíš. Já jsem léčitel, i když jsem slepý," prohodím s naprostým klidem.
"Důležité je věnovat svou energii do učení. Získávat vědomosti a trénovat. A co ti nepůjde, to trénovat ještě víc, dokud to nezvládneš. Léčitelství je o znalosti bylinek a včasném zásahu. Pokud se chceš léčitelství věnovat, dej do toho hlavně srdce," vysvětlím jemně. Stočím k tobě čumák.
"Co je tvou magií?" zeptám se zaujatě.

Uculím se.
"Někdy je fajn zastavit se a vypnout. Zjistíš spoustu zajímavých věcí," brouknu s úsměvem. Pak už ti ale nechávám ticho a prostor, aby ses mohl správně orientovat. Tvá pozornost se rozhodně vyplácí.
"Tak si poodhrń pásku a podívej se," prohlásím vesele. Ocásek se mi metá sem a tam. Samozřejmě podle zvuku tuším, že jsi na správném místě.
"Osvojuješ si to rychle. Není divu, že jsi alfa," složím ti s úsměvem poklonu.
"Orientovat se v lese je jednodužší, i když je tu zvuků víc. Když se dokážeš soustředit, máš dost záchytných bodů podle kterých bezpečně určíš směr. I ve skalách je to na orientaci celkem dobré, když se nenecháš zmást větrem. Jedno z nejhorších míst na orientaci jsou louky a pláně. Je tam soustavný zvuk, neměnný a to tě může dost rozhodit." protáhnu se.
"Co nejvíc rozhodí v začátcích bývá změť zvuků. Je potřeba naučit se odfiltrovat zvuky, které znova nepotřebuje. Ignorovat zvuky ptáků a zvířat a soustředit se na konkrétní zvuk, který potřebuješ. Když se podle něj naučíš orientovat, je pak celkem snadné hlídat si i okolí." zazubím se.
"I tak bývá takový trénink dlouhodobou záležitostí. Když budeš mít čas, doporučuju zavřít oči a selektovat zvuky."

Obhlídka hranic mi zatím přijde jako vcelku nudná záležitost. Ale i když jsem v jádru léčitel, nevyhýbám se tomu. Razím heslo, že každý by si měl zkusit i jiné povinnosti, než ty své. Jedině tak se dá dobře zhodnotit, co kdo pro smečku dělá. Navíc, území je velké a není nás zas až tolik, aby se hlídkování nechávalo jen na některých jedincích. Podílet se musíme všichni...
A tak jsem tady. Na chvíli se zastavím a posadím se. Špicuju uši do všech stran, ale prozatím je tu klid. Je to příjemné. Žádné rozbroje. Takhle si představuju klidný den na hlídce.

Nakloním hlavu ke straně. Samozřejmě, že ho zajímají mé oči. Jen málokdo by si nevšiml mého handicapu. Jemně se pousměju.
"Jsem slepí," odpovím jednoduše. Chvilku na to už našpicuju uši, když slyším rachot blížícího se vlka. Instinktivně couvnu pár kroků dále od hranice. Více se narovnám, abych si udržel hrdý a jistý postoj.
"Pokud vím, jsem stále na svém území," odpovím poklidně vlkovi. I když hluboko uvnitř samozřejmě až tak klidný nejsem. Přeci jen, nestojím o nepříjemnosti. A už vůbec ne, abych zhoršil situaci mezi našima smečkama.
Čekal jsem, kdy se někdo objeví. A tady to máme. pomyslím si.
Hlavně opatrně, zbytečně nikoho nestresovat. Hlavně toho mladýho.

Nedivím se, že Artemis příliš nereaguje. Ale je důležité ji projevit i naši podporu a zájem, aby věděla, že se o nás může opřít a kdykoliv se ozvat, kdyby něco potřebovala. Pak se ale ozve Feier, jeho slova mě překvapí. Našpicuju uši.
"Bez obav, postarám se," brouknu jemně. Zůstanu ležet poblíž Artemis a vlčátek, s ušima našpicovanýma. Teď už věřím tomu, že to bude naprosto v pořádku, že to zvládneme. Ještě aby se Artemis vzpamatovala z toho neštěstí.

Trpělivě čekám, co bude dál. Nakonec přeci jen zůstávám já, jak se tak zdá. Popojdu blíž a posadím se.
"Dobře. A neboj, zvládneme." ujistím Feiera a mírně zavrtím ocasem.
"Stabilizoval jsem všechno, co by mohlo dělat potíže. Teď už je to jen o odpočinku a sbírání síly. Budu všechny tři pravidelně kontrolovat, dokud nebudeme mít absolutní jistotu." stočím čumák směrem k Artemis. Lehnu si před ní.
"Artemis. Je něco, co pro tebe můžeme udělat? Něco donést?" zeptám se jemně. Musíme teď zajistit maximální pohodu pro maminu s prcky.

Stáhnu uši k hlavě, jak tak naslouchám a jen odhaduju dění. Mírně skloním hlavu i ocas. Netrápí mě teď jen situace s tím třetím vlčátkem, které to nezvládlo. Tvrdě mě zasahuje mimo jiné i můj handicap. Možná to tak navenek není znát, ale odstřihává mě to od takové situace mnohem víc, než by se dalo čekat. Jsem jen léčitel, co si odvede svoje, ale víc k užitku příliš není. Natož abych se mohl rozplívat nad tím krásným rodiným obrázkem.
"Jsou to krásná jména," brouknu k Artemis klidným a vyrovnaným hlasem. Dokonce vyloudím na tváři i lehký něžný úsměv. Když se Feier vytáhne se střídáním, narovnám se a našpicuju uši.
"Souhlas. Kdo bude první? Nemám problém hlídat hned." nadhodím hned profesionálně.

Zazubím se.
"Jen leť. Jestli bratra najdeš, pozdravuj ho a pověz mu o mě, ať i on se mnou může počítat. Hodně štěstí!" houknu ještě. Pak už ale popadnu do tlamy balíček bylinek a zvolna vykročím domů. Ani mě se příliš nechce opouštět tvou příjemnou společnost. Ale nedá se nic dělat. Není dalšího setkání bez rozloučení. A navíc, Feier bude rád za čerstvé bylinky. A tak přidám do klusu.

"To máš pravdu. Neumím si představit orientaci v letu bez očí." zamručím a ještě se protáhnu. Pozorně naslouchám tvé odpovědi. A musím se usmát. To je mnohem lepší zpráva, než kdyby se zjistil zdravotní problém.
"Tak to má jednoduché řešení. Na území smečky se mnou nemůžeš a já musím odnést bylinky, než povadnou. Pak se blbě suší. Na křídlech jsi u trosek coby dup," usměju se a zavrtím ohonem.
"Děkuji ti za tvou pomoc, Adaine. A přeju ti, ať najdeš brzy oba bratry. Kdyby cokoliv, jsem tobě i bratrům k dispozici." kývnu.

Samozřejmě jsem si všiml, že tvé tempo se krátce změní. Už už chci brzdit, ale zase to srovnáš. A tak si tě jen víc hlídám, dokud nezastavíme.
"Musel jsem být schopen se o sebe postarat. A to nejen při lovu, ale i obraně či útěku. Být slepí není vždy úplná výhra," zamručím a nakloním hlavu mírně ke straně.
"Ty jsi v pohodě? u trosek se mi zdálo tvé tempo jiné..." zeptám se rovnou bez okolků. Stránka léčitele přešla kupředu. Našpicuju uši a zavětřím.

<--------- řeka Cona

Rozhodně je znát, že nejsem žádné tintítko. Tempo umím držet dobré a ani příliš nejsou výkyvy, i když se mění terén. Tohle jsou oblasti, které už relativně znám. A když se náhodou blížím k překážce, pípne na mě Modrá a já mírně uhnu. Příliš tentokrát nekrafám, ale i tak je mezi námi pohodová atmosféra a cesta nám dobře ubíhá. Netrvá to dlouho a míjíme trosky, hezky držíc se břehu řeky. V její těsné blízkosti taky dorazíme nakonec k hranicím. Kus před nimi se zastavím a protáhnu.
"Tohle bylo příjemné protažení," brouknu spokojeně.

Bouchnu smíchy.
"Maminka tě neučila, že se s plnou tlamou nemluví," rýpnu si vesele. Ale pak si tě pozorně vyslechnu.
"Dobrá. Jen blázen by odmítl pomoc." uculím se a zavrtím ohonem.
"A bez obav. Já zase vím naprosto jistě kudy kam," dodám. To už se ale lehkým klusem vydávám na cestu.
"Kdybys někdy potřeboval léčitele, víš kde mě hledat. Rád ti pomůžu, když to bude třeba. I když jsem radši, když to třeba není," stočím uši tvým směrem, abych měl přehled, jak mě následuješ.

Srst se mi zvolna rozzáří, jak pro jistotu ještě zkontroluju vlčátka. Ale i maličký si vede dobře, což mě nesmírně těší. Také ještě natáhnu tlapku a zlehka se dotknu Artemis, abych ještě jednou zkontroloval i ji. Ale vše je v naprostém pořádku. A tak magii zase stáhnu zpět.
"Všechno vypadá naprosto v pořádku. Maličký je samozřejmě slabší, ale to podle mě dožene. Artemis? Potřebuje hodně jíst a spát. Dávej kdyžtak trošku pozor na jeho sestřičku. Je očividně větší a průbojnější, aby ho neodstrkovala od jídla a tepla. Ale věřím tomu, že brzy bude i ten maličký pěkný neposeda," jemně se pousměju. A jak usne, zvolna do tělíčka drcnu, aby se víc naklopil na Artemis a já se mohl stáhnout. Teď už podpírat nepotřebuje. Couvnu o trochu, abych dal novopečené matce prostor, takže se kolem vlčátek klidně může stočit.
Tady už zatím asi nebudu zapotřebí, pomyslím si a zvolna vstanu s úmyslem se pomaličku vypařit. Ale do toho zazní Feierova otázka. Zastříhám ušima a zůstanu stát. Tohle mě zajímá.

Pozorně si vyslechnu co a jak s tou vodou. Stáhnu uši. Tohle není zrovna věc, co jsem chtěl slyšet. Což o to, vodu najdu a chytit za rohož taky zvládnu. Ale táhnout, couvat a ještě vnímat? Kort s tím vším, co tu je teď cítit? Tím si nejsem moc jistý...
"Nějak to půjde," zamručím ale přeci jen. Slyším, že je Feier ve směru vlčátek a tak není důvod ho od nich tahat. Oni potřebují léčitele víc.
Ale proč si tak nějak připadám navíc.... pomyslím si, zatímco dojdu k vodě. Jak jsem předpokládal, najít ji není problém. Ve chvíli, kdy už chytám rohož do tlamy, přeci jen Feier změní názor. Na jednu stranu jsem rád. Měl bych trochu obavy, abych neztratil orientaci a nevrazil do Artemis nebo ještě hůř.
"Dobrá," zamručím. Vyznělo to sice tak trochu, jako bych nic jiného nezvládl, ale to se snažím nevnímat. Stejně tak hlubší pocit, že jsem navíc. Vrátím se k vám. Zalehnu před Artemis, abych měl jistější oporu, zatímco podpírám malého vlčka. Našpicuju uši a pozorně vnímám jeho tep i dech, stejně jako pohyb.