Príspevky užívateľa

"Bažanti a podobně určitě. Ti větší ptáci jsou k lovu ideální. Malé ptáčky, s těmi bych se ani neobtěžoval." zazubím se. To je taková jednohubka, která nestojí za veškerou tu práci. Zavrtím ohonem.
"To mě těší," prohlásím upřímně. Jsem opravdu rád, že jsi takhle pozorný a nasáváš všechny informace, jako houba po dešti.
"Zajímá tě ještě něco dalšího?" nakloním hlavu ke straně. Mé červené nevidomé oči se sice upírají tvým směrem, ale nikdy ne úplně na tebe.

"Měla štěstí. Většina vlků by ji zakousla. Já se rozhodl najít, co baští a vykrmit a vychovat." zavrtím ohonem.
"Pamatuj si - když najdeš zraněné zvíře a nemáš hlad, zkus ho zachránit. Často se ti odvděčí." brouknu. Třeba tím pomůžu dalšímu vlčkovi ke kamarádovi. A třeba se tím zachrání další životy, které by jinak zbytečně vyhasly.

"Ano, jmenuje se Modrá. Nevěděl jsem moc, co s ní. A když má modrá peříčka, začal jsem ji říkat Modrá," vysvětlím a zavrtím ohonem.
Já vím, moc originální to není. Ale co se dá dělat, bleskne mi hlavou.
"Našel jsem ji jako ptáče. Bez rodičů. Krmil jsem ji, postaral se a ona se rozhodla zůstat." pokračuju trpělivě v odpovědích.
"Hodně se naučila a je mi i dobrým pomocníkem," dodám jemně.

Zacukám ušima a stočím nevidomé oči směrem vzhůru. Jsou to podvědomé reakce, které si ani neuvědomuju.
"Ahoj Modrá." brouknu. Pousměju se.
"To je Modrá, moje kamarádka a společnice," představím tě své opeřené kamarádce. Ta se přestane pucovat a zadívá se na tebe. Krátce začiřiká a pokračuje v očistě.

Nakloním hlavu ke straně. Mírně mě zmate ticho, které nastane. Ale když se zaposlouchám, slyším tvůj dech a tep. Takže tady pořád jsi. Zastříhám ušima.
"Není nic dalšího, co by zajímalo mladou dušičku?" zeptám se jemně. Na vršku hlavy mi přistane má modrá kamarádka, která si začne pucovat peříčka. Nijak to nekomentuju. Ráda se občas předvádí. A jak se zdá, provádí to i právě teď.

"No vida, kolega z oboru," zazubím se. A jsem rád, že se nebojíš dál vyptávat.
"Léčitel, jak už napovídá název, léčí. Staráme se, aby se zraněný vlk brzy uzdravil a nemocný brzy uzdravil." vysvětlím.
"Většina vlků používá bylinky. Já také, ale víc se spoléhám na svou magii." dodám ještě. Odmlčím se, kdybys měl nějaké další otázky. Mladí vlčci jich mají většinou spoustu na mysli a já ti rád dám prostor.

Chápavě přikývnu.
"Tomu rozumím. Ale na mou nabídku mysli," mrknu tvým směrem a uculím se.
"Samozřejmě do budoucna, až bratry najdeš." dodám ještě, aby sis to náhodou nevyložil špatně. Nakročím, že vezmu bylinky, ale předeženeš mě.
"Nejen, že mi pomůžeš hledat, ještě mi uděláš nosiče?" uchechtnu se vesele a zavrtím ohonem.

"Nedokážu určit, jak dlouho to potrvá. Záleží na tvé reakci na léčení. Na četnosti léčebných zásahů. A jestli do toho nevstoupí nějaké komplikace. Je tam příliš mnoho proměných, abych ti mohl na místě říct jak dlouho," zamručím a mírně přitáhnu uši o kousek níž.
"Ale jsi silný mladý vlk, tak věřím, že postačí třeba jeden větší zásah na týden? Nebo dva menší, 2x za týden." rozhodnu o četnosti svých zásahů. Mrzí mě, že ti nemůžu dát nějaké lepší vyhlídky nebo jistoty. Ale nerad bych sliboval něco, co nemůžu splnit.

"To je pravda," přisvědčím poklidně. Ale jinak už nechám tohle téma tak nějak spát a dál už ho nerozvádím. Každý na to máme tak nějak svůj názor. A já to tak považuju za správné. Každý vlk je jiný a vidí věci jinak. Nechat se zmanipulovat není nikdy správné. Kari tímhle spíše prokázal, že se jen tak nenechá.
Má silný základ, pomyslím si.
"Tak uvidíme," pokrčím rameny a posadím se. Klidně čekám a držím všemu, co se následně děje. Maximálně sebou zacukám, když se stane něco, co nečekám. Ale můj zrak je už dlouhodobější záležitost. Tělo už zahojilo vše po svém.

Pozorně mapuju tvůj pohyb pomocí vlastního sluchu. A těší mě, že nejsi úplné nemehlo. I když, co taky čekat od alfy, že ano. Tak jako tak, určitě se pohybuješ lépe, podle zvuku. Stálý dotek se zemí je do začátků prostě jistější. A těší mě i jak pozorně plníš mé rady a pokyny. Navíc, tvůj popis toho, co slyšíš od stromu je úžasný.
"Fascinující, že? Bez zraku najednou vše jako by zpívalo," prohlásím jemně. Je to jedna z mála věcí, která mi dělá tenhle můj stav příjemnějším.
"Vše kolem nás vydává zvuky. A na orientaci ti teď zbývá jen pach a čich. Ale když je okolí moc výrazné, moc ti ani pach nepomůže. Proto jsem se naučil primárně řídit sluchem." vysvětlím a zašoupu nohama v trávě.
"Zkus dojít k dalšímu stromu. Prvně ušima najdi svůj cíl - teď už víš, co hledáš. I teď vnímáš intenzitu, jak hlasité ty zvuky jsou ve tvé blízkosti. Zastav se v okamžiku, kdy si myslíš, že jsi u stromu." vydám další pokyn. Nemělo by to být tak složité, ale poslušně naslouchám tvému pohybu. A kdyby ses náhodou blížil k nějakému stromu moc, štěknu po tobě, ať zastavíš.

Uculím se, když potvrdíš. I když mi chvilenku trvalo vyluštit, co že to říkáš. Ale potěší mě, že jsi tak opatrný.
"Já jsem léčitel. Mou prací je pomáhat druhým, ne jim ubližovat." brouknu jemně. Ale jsem potěšený, že jsi tak opatrný. Základ máš očividně ve výchově dobrý. I když jsi, zdá se, trošičku rebel. Ale to je snad každé mládě, s tím se holt musí počítat. Důležité je, že jsi opatrný.
Opravdu se tak trochu nemůžu dočkat, až bude mít Arty vlčátka. S těmi nejmenšími je největší legrace. Pomyslím si a ocásek se mi rozhoupe.

S našpicovanýma ušima vnímám vypjatou situaci, ale i fakt, že se Artemis snaží s tím vypořádat. A pak rána. Cuknu sebou. Popojdu ke směru, jen abych Stadleyho zkontroloval.
"Bude v pohodě. Nechal bych ho chvíli být. Spíš Artemis, ať si řekne," stočím hlavu k Artemis.
"Je to tvůj partner. Máme ho vzbudit nebo ho nechat chvíli mimo, abys měla klid?" brouknu jemně. Pootočím se celý a jemně se jí otřu čumákem o tvář - ale tak, abys mohla ucuknout. Nějak mám pocit, že by se jí aspoň trocha podpory mohla hodit.
"Jsi velmi statečná matka. Vlčátka mají rozhodně sílu bojovat po tobě. A já ti slibuju, že ten poslední to zvládne. O to se postarám," brouknu jemně. Jen zacukám ušima, když slyším co vyvádí Feier, ale tomu moc nevěnuju pozornost.
"Feiere? Máš tu někde vodu? Artemis určitě bude po tom všem vyprahlá." nadhodím. Nějak si teď nemůžu vzpomenout, zda tu je nebo zda se musí ven.

Musím se zasmát na tvou reakci.
"Ne. Každý jsme na svém území. Je to... Jako bys byl v jeskyni a já před ní a jen jsme na sebe koukali." zkusím přirovnat něčemu, co by ti mohlo být bližší a srozumitelnější.
"Je to v pořádku, ano? A já bych ti neublížil - doprovodil bych tě zpět za hranici." zavrtím přátelsky ocasem, abych svá slova podpořil.
Je celkem roztomilý. Ale jsem rád, že je opatrný. pomyslím si.

"To je moc dobrá volba." odpovím s lehkým úsměvem a zavrtěním ocasem. Věřím, že taková podpora ti určitě pomůže získat jistotu.
"To se ví! I já mám vlčátka rád a je to i záminka, jak je vídat častěji, než jako léčitel," vesele se zazubím.
"Hodný strejda Ikke je kdykoliv k tvým službám," vyseknu ti poklonu a mrknu směrem, odkud tě slyším. Zase se narovnám.
"To víš, že ano. A rád," brouknu a rovnou ti položím tlapku na tu tvou. Vím, že už to znáš a počítáš s tím. Chvilku nechám magii dělat své, než stáhnu tlapku zpět.
"Takže, vlčátka máš tři a vypadá to, že jedna holčička." zazubím se, ale pak mírně zvážním.
"Ale měla bys už být mnohem opatrnější, ano? Trošku se objevilo pár změn, na které je brzy. Tak už moc necestuj daleko od vybraných míst a drž se v klidu, ano? Nevypadá to na nic vážného, ale pro jistotu." upozorním jemně.

Nakloním hlavu ke straně a pozorně tě sleduju. Je mi jasné, že vlče asi nebude moc naslouchat cizímu vlkovi. Ale zkusit se to musí. Nelíbí se mi představa, že by se tu objevil někdo horkokrevnější. To by vůbec nemuselo dopadnout dobře.
"Někdo by mohl být schopný na tebe i zaútočit. Dalo by se říct, že já jsem tu jeden z nejmírnějších. Snažím se vše vyřešit napomenutím." odpovím. Ne vždy je třeba útoku.
Nemyslím si, že všichni hned útočí. Asi každý nejdřív vyzve k opuštění hranic. Ale ne každý má trpělivost řešit to chvíli a hned napodruhé útočí. Ale třeba takový Kult, to je jiná. Vlček by si měl uvědomit možná rizika už v mládí. Tím spíše, když přímo sousedí s jinou smečkou. pomyslím si.