Príspevky užívateľa

Poklidně čekám s ušima naspicovanýma. Je roztomilé, jak z tebe sálá nejistota. I jak u toho mručím. Mám co dělat, abych se nezačal smát. Což pokazíš svým zanadáváním. To už nevydržím a opravdu se začnu smít.
"Promiň. Ale ty u toho všeho vydáváš takovou salvu zvuků a pak ještě tohle..." omluvím se pobaveně. POtěší mě ale, že se nevzdáváš a zkusíš to znovu.
"Teď to pootočíme a provážeme z druhé strany," odpovím jednoduše. Dvojí jištění. Celkem netrpělivě čekám, jak na tohle zareaguješ. Jestli dalším pobaveným zvukem nebo se začneš "rozčilovat", že ani náhodou.

"Přesně tak," zazubím se vesele. Tenhle vlček je opravdu parádní společník a nuda s ním opravdu nehrozí. A to mě nesmírně těší. Vrtění ocasem o tom mluví samo za sebe. Poklidně naslouchám a čekám, až mi doneseš vše potřebné. Netrvá ti to nijak dlouho. Jsi rozhodně velmi horlivý vlček.
Tohle nadšení u druhých opravdu nikdy neomrzí, pomyslím si. Je nakažlivé a rozproudí v těle krev spokojeností a nadšením. Nakonec mi složíš k nohám hezky všechny části.
"Výborně." skloním hlavu k tomu všemu. Čumákem i tlapama vše ohmatám a prozkoumám.
"Tak to všechno vyzkoušíme a uvidíme, co bude držet. Tak jo." pohotově vyberu první kousek, rákos, na který nasunu list se zásobami. Přehnu konce přes sebe a tlapou si je přišlápnu. Nakloním hlavu ke straně.
"Tak jo, teď se mi šikne pomoc. Jeden konec rákosu zkus provléct pod tím druhým." vybídnu tě.

Procházel jsem se po území, v tichosti a sám. Takové klidné a vyrovnané období. Krásný podzimní den. Užíval jsem si tenhle klid, kdy se nemusím vůbec ničím zabývat. Moc krásný čas. Mám rád aktivitu a společnost, ale občas je takovéto volno také příjemným okamžikem. Ani mě nijak nerozptýlí pach, který mě udeří do nosu.
Artemis, pomyslím si a zastříhám ušima. Neměním nijak směr, necítím nikoho dalšího. A pokud bude chtít být sama, tak si o to určitě řekne. A tak pokračuju v načatém směru, až dojdu k tobě.
"Krásný den přeji, Artemis. Jak se dnes máme?" přátelsky zavrtím ohonem

Nakloním hlavu pro změnu na druhou stranu a pozorně naslouchám. Čekám, co se bude teď dít.
"Ano, příroda umí být fascinující. Od té doby celkem oddivuju ptáky a co vše jsou schopni obětovat pro své potomky. Bylo to hodně náročné a to jsem se staral pouze o jedno ptáče." uchechtnu se.
"Hm. A co umí? Umí mi najít některé druhy rostlinek. Dokáže mě varovat, když se někdo blíží. Je mýma očima, když se brodím přes řeku. Dokážu ji naučit nosit věci na určité místo nebo některé věci vyzvedávat...." začnu vyjmenovávat.
"Je trochu těžké vzpomenout si co vše jsem ji už naučil." zazubím se. Naučila se toho celkem dost a takhle na místě určit, co vše se má milá naučila není až tak jednoduché.

Zavrtím ohonem, když odsouhlasíš nabízenou variantu. Nahnat je nebude až takový problém, v tom jsem si celkem jistý.
"Dobrá, tak dohodnuto. Já naháním, ty lovíš," přikývnu. Narovnám se v celé své výšce, natáhnu čumák a zavětřím. Tvůj odhad je správný. Jsme přeci jen v horách, srny se zdržují spíše v lesích nebo na lesním úbočí.
"Tady konkrétně samozřejmě nic. Ale když slezeme níž, kde už začínají stromy, tam bychom mohli mít úspěch," navrhnu a ohlédnu se tvým směrem.
"Tady bychom mohli potkat maximálně horské kozy. A co si pamatuju z vyprávění, ty se špatně loví i zkušeným vlkům. Prý se dokážou pohybovat i na kolmé stěně." zatřesu hlavou.
"půjdeme tedy dolů?" nakloním hlavu ke straně.

Pokud souhlasíš, vyrazím tedy směrem níže. Pečlivě větřím a hledám známky pohybu srn.
Pokud nesouhlasíš, očekávám nějaký tvůj návrh.

čekám na tvou reakci. A přichází více než rozumná, což mě potěší.
"Ano, vždycky je jich tam hodně. Ale stačí cokoliv, co pořádně čoudí. Včeli nemají kouř rády. Tím je zaženeš, můžeš odebrat med a když pak zase kouř odstraníš, vrátí se. Nikdo nepřijde k úhoně," mrknu tvým směrem.
"Není vůbec za co. Rád vidím mladou vlčici, která má takový zápal. Přeju ti hodně štěstí ve tvém učení. A věřím, že až se příště setkáme, bude z tebe už šikovná mladá léčitelka," zavrtím ohonem. Bylo mi ctí podělit se s tebou o své znalosti a pomoct ti o krok blíž k tvému snu.

Lehce se zasměju.
"S tvým opatrným přístupem se to určitě nestane," brouknu jemně. Jsi rozhodně chytrý vlček, který neriskuje a to je hlavní. Dá se s tebou mluvit, což je další bonus. Nemám obavu o tebe obavu. Ty si v tomhle světě rozhodně dokážeš poradit. Zavrtím ocasem.
"Tvá budoucnost je ve tvých tlapách. Přeju ti, ať se ti na tvé cestě daří, Timothée. Hodně štěstí," popřeju ti vlídně.Odchod tak nějak nechám na tobě. Rozhodnu se tu ještě chvilku zdržet a naslouchat svému okolí.

Nakloním hlavu ke straně. Neunikne mi údiv ve tvém hlasu. A ani mě nijak nepřekvapí.
Je fascinující, jak moc tohle všechny jiné vlky udivuje, pomyslím si pobaveně.
"Našel jsem ji jako ptáče, bez hnízda a bez rodičů. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil čím ji krmit, ale pak už to bylo jen o tom vytrvat. Byla neuvěřitelný jedlík," zazubím se.
"Když odrostla a byla už plně soběstačná, nechal jsem ji být. Ale ona se rozhodla zůstat se mnou. Tak jsem toho zkusil aspoň využít a naučit ji pár triků. Je to hodně šikovná maličká, že Modrá?" brouknu směrem, odkud slyším její křídla. Modrá začiřikala v odpověď.

Zastříhám ušima. Ano, máš pravdu, že z malé kořisti toho není tolik. Také je potřeba ji ulovit víc. Ale raději budu lovit víc, než riskovat zranění. Přeci jen, zraněný vlk je ještě menší oporou smečce.
"Jak jsem říkal, nepřijde mi to příliš bezpečné... Ale umím dobře stopovat a mohl bych ti nahnat stádo..." navrhnu opatrně. Nejsem typ, co by zbytečně riskoval. Ale taky nechci vypadat jako slaboch, co couvne nebo idiot, co si není vědom rizika. Znám své možnosti a i když toho spoustu obejít umím, jsou věci, které v mých možnostech nikdy nebudou. Ale rád zkusím alespoň tenhle kousek a nahnat ti je.

Musím se uchechtnout.
"Klidně si přistávej zprudka, jen na mě dopředu houkni," prohlásím pobaveně. Ale těší mě, že jsi ochotný si mě takhle odchytit, když mě uvidíš. A je to znát na ocásku, který se rozmetá do stran.

Zamyšleně zastříhám ušima.
"Hmm... víš co? Zkusíme oboje a uvidíme. Doneseš je, prosím?" nakloním hlavu ke straně a vlídně se pousměju. Nemám takové zkušenosti s vázáním, jako Feier, takže dopředu nedokážu tak úplně říct, s čím to půjde lépe. Ale věřím tomu, že něco vhodného najdeme. Naštěstí nejsem až tak daleko od smečky.

"Dobrá, dobrá, uznávám." ušklíbnu se vesele.
"Ale bez obav, pohyb venku plánuju i častější." brouknu potěšeně. Mám pohyb rád. Ale hýbat se stále na jednom místě není až taková zábava. Být uzavřen pouze na území smečky, tak bych se zbláznil.

Mírně se usměju.
"Rozhodně se toho našlo víc než dost." zavrtím ohonem. Nakloním hlavu ke straně, s ušima našpicovanýma. Pozorně naslouchám a přemýšlím, co to vyvádíš. Nakonec se ale přeci jen pohneš.A během chvilky mi kladeš k nohám list. Skloním hlavu a prozkoumám ho. Nadšeně na něj přeskládám bylinky.
"čím, čím... hm... dlouhá stébla trávy, vidíš někde?" vedu tě dál.

S lehkým úsměvem zavrtím ocasem. Tak horlivý vlčci se uči jedna radost. A i když jsem byl zpočátku nejistý, pomalu v tom nacházím jistotu. Objevujeme další kousek, se kterým mohu rozšířit tvé obzory.
"Na zanícené rány se používá Měsíček lékařský nebo Kostival. Taky listnatec ostnatý a dubová kůra." jemně se pousměju
"A pak je tu ještě jedna taková menší překvapivá věc. A tou je prostý med." mírně napjatě očekávám tvou reakci na med. Bývá dosti překvapivá a rozličná, ale vždy se dostaví a mě to baví.
Málokoho by napadlo, jak je med léčivý. I když, jeho obstarávání už taková sranda není, pomyslím si pobaveně.

Ohlédnu se po Roo. Na jednu stranu se mi nezamlouvá, že jsem z tohohle tak rychle odstřihnut. Na druhou stranu jsem ale rád. Nemám konflikty rád. A tak se beze slova vydám k Artemis.
Je tu poslední dobou trochu živo. Budu rád, když se to tu alespoň na čas uklidní. Nebo vyčůraně omezím svůj pohyb na hranicích. Ne, že bych se chtěl vyhýbat prospěšnosti smečce... Ale jsem léčitel, nikoliv agresor... pomyslím si.
"Tak pojďme," brouknu na tebe jemně a lehce párkrát zavrtím ocasem na povzbuzení. Spolu s tebou pokračuju pryč od hranic.

Doklušu k tobě a zavrtím přátelsky ocasem. Nemám sice představu, jak vypadáš, ale tvůj pach i chování naznačují, že jsi vyrovnaná vlčinka. Což mě těší. Mám rád nekonfliktní vlky.
"Ano, Ikke. Těší mě," mírně skloním hlavu v pozdravu. I když mám vyšší postavení, tak to příliš nijak neřeším. Nevnímám to jako důležitý faktor.
"Prosím, klidně mi tykej. Nepotrpím si na nějaké formality," mrknu tvým směrem.
"Takže nová ve smečce. Mluvila jsi s někám? Třeba s Roo? Nebo přivedl tě sem někdo, kdo by tě alespoň základně obeznámil o dění a tak?" nakloním hlavu ke straně. Nejsem tu až tak dlouho, abych si připadal jako dosti kompetentní k nějakému velkému informování. Ale tak ten základ, co mi dal Feier, o ten bych se snad podělit zvládl.

Nakloním hlavu ke straně, když vycouváš z hovoru. Ale nijak se tomu nedivím. Naopak si v duchu zanadávám. Vždyť jsi sem přišla právě s problémem se spaním a já bych tě ještě zdržoval!!
"Ale jistě! Doufám, že pořádně zaberou a odpočineš si. Kdyžtak mi přijď říct později, jestli se povedlo." zavrtím mírně ohonem.
"Krásné sny, Artemis." brouknu jemně.
"I vám, prckové. Buďte na maminku hodní a nechte ji vyspat," vrtění ocasem ještě nabere na obrátkách. Těším se, až se drobečci narodí. Je to pak sice náročné, ale Artemis tu má i jejich tatíka, smečku... A mě...