Príspevky užívateľa

Zavrtím ocasem. Vždycky mám trošičku obavu, zda přeci jen nepřekračuji své meze. Ale zdá se, že tady se to bere trochu volněji. A hlavně, nabídka zlepšování dovedností se vždycky hodí. Pokud je vlk rozumný, dokáže to tak vzít. Ve staré smečce bych byl potrestán.
Ale Ray je očividně velmi rozumný. A to mě nesmírně těší, pomyslím si.
"Tak dobrá. Modrá!" nadzvednu hlavu. Během okamžiku mi na zádech přistane má modrá opeřená kamarádka.
"Tak uvidíme, jestli trénink v jeskyni k něčemu byl. Modrá, dones obvaz." promluvím k sojce, která začiřiká a odletí. Po nějakém čase se vrátí s dlouhým listem. Položí ho přede mě na zem. Tlapkou ho ošmatám.
"Hodná, ale to není ono. Obvaz." čumákm do ni drcnu. Odletí ještě jednou. Když se tentokrát vrátí, nese opravdu z trav spletený obvaz. Opět ho položí přede mě. Otlapkám ho.
"Výborně!! šikovná holka!" prohlásím nadšeně. Stočím svou tvář k alfovi.
"Tak tedy hned?" zazubím se.

Spokojeně zavrtím ocasem. Jsem nesmírně rád, že i Feier potvrdí, že můj zásah byl neškodný. Ano, měl jsem o tom svou jistotu. Ale vždycky je lepší, když ta jistota je ještě větší. Když to vše někdo potvrdí. Stočím pohled k Artemis.
"Za mě je vše hotovo, pokud nechceš pořešit něco dalšího. Hlavně se šetři a odpočívej. A kdyby byly nějaké potíže, jsem ti k dispozici. I kdyby ses potřebovala jen vypovídat. Ochotně budu naslouchat," brouknu s lehkým úsměvem. Vím, že březost bývá někdy velmi složitá a dokáže v hlavě udělat zmatky. Je dobré i jen vědět, že je tu někdo ochotný vyslechnout si jakékoliv nesmysly.

Mírně zavrtím ohonem. Těší mě, jak krásně jsi chápavá a přesto stále nemáš tendence to přehánět jakkoliv s péčí. Tady se mi opravdu celkem zamlouvá.
"Ano, máš pravdu, potkal jsem zatím jen vás dva. A samozřejmě krátce alfu při přijetí. Ale Feier mě ujišťoval, že Ignis bere druhé vlky úplně jinak. Co jsem zatím stihl poznat, tak mu věřím i v tomhle." vysvětlím můj pohled na věc.
"Tak nějak cítím, že vám opravdu důvěřovat můžu. A že to tu bude jiné. Mám z toho všeho dobrý pocit," pousměju se. Takhle dobře jsem se ještě ve smečce nikdy necítil. Vždycky tam panoval jistý dusný podtón, který byl ve výsledku příslibem potíží. Ale ten tady postrádám. A na svůj instinkt, po všech svých zkušenostech, beru jisté ohledy.

->>> Nekonečné pláně

Vyrazím směr k řece klidným elegantním krokem. Jedním uchem si tak nějak hlídám, kde se nacházíš, zatímco druhým si zas hlídám postup vpřed.
"Potkal jsem jich dost, tak nějak to vím. Ale nepamatuju si vše." odpovím klidně a mírně se pousměju.
"Ale třeba bys mi mohl svou magii popsat?" navrhnu se zájmem. Opravdu mě zajímá, jak by mohla ta tvá vypadat. Vzduch se pomalu začne měnit. Zhluboka se nadechnu.
"Hm.. Ne, cokoliv za bylinky, co se namane. Zásoby na zimu jsou důležité," odpovím a skloním hlavu k zemi. Začnu čenichat a hledat po pachu bylinky.

"Ani já násilí nemám rád. Jde proti mému přesvědčení léčitele," pousměju se.
"Léčitl léčí, pomáhá. Ten by nikdy neměl ubližovat. Pokud nebrání život svůj nebo svých blízkých. přátelsky zavrtním ohonem.
"Území smečky vždycky poznáš. Na jeho hranicích je dost výrazný pach vlků a takový specifický. I místo, kde se vlci hodně střídají není cítit tak, jako hranice." uklidním tě jemně.
Má trošku zvláštní myšlenkové pochody, pomyslím si a nakloním hlavu mírně ke straně. Rozhodně mi zde něco neštimuje. Spíše mám ale obavu o nějaký úraz hlavy nebo vlastní psychický blok po špatných událostech. Trošku mě překvapí, když vezmeš iniciativu do vlastních tlap - a to doslovně. Nepatrně sebou cuknu, jak přiskočíš a nečekám to. Stejně tak, když mě vezmeš za tlapu. Ale musím se usmát. Poklidně si tlapkou ošmatám tvé rohy, než ji spustím zpět k zemi.
"Jsou opravdu na dotek velmi pěkné," přisvědčím s lekhkým úsměvem.

Už jsem ve smečce nějakou chvíli, přesto se ještě najdou vlci, se kterými se mi daří se míjet. Jsem proto rád, když dojde na tohle setkání na hranicích. Vyrážím na místo lehkým klusem, skoro až tanečním. Uši našpicované, jak je u mě zvykem. Kolem mě poletuje má modrá sojčí kamarádka. Tentokrát ale nemusí nijak varovat a upozorňovat. Prozatím se pohybuju po místech, které už znám a mám zmapované. I proto mi nevadí pohybovat se klusem.
"Modrá, upozorni, až ji uvidíš," houknu na sojku. Nemám absolutní tušení, jaká tahle mladá vlčice bude. A kdyby náhodou byla janek a vyskočila na mě odněkud z křoví, bylo by to nemilé leknutí. Sice se řídím svým sluchem a hledám tep, který mi tě prozradí, ale vždy se najdou situace, kdy mě i mé lepší smysly zradí. Mám raději jistotu a tu mi dává má sojka, která zanedlouho začiřiká.
"Tak jsme tady," ozvu se s úsměvem a zpomalým do kroku, abych mohl přesněji podle tvého tepu zaměřit, kde se zrovna nacházíš.

Nadšeně zavrtím ohonem a vydám se o kus bokem také mezi stromy, abych našel naši kořist. Jít spolu by bylo zbytečné. Rozdělit se je lepší a zvýší to naše šance. Ovšem nesmím se zase příliš vzdálit. Natáčím uši tvým směrem a hlídám si zhruba tvou pozici. A nakonec se povede. Narovnám se.
"Alaricu, mám stopu," houknu tvým směrem. Díky citlivějšímu čichu se mi povede zachytit stopu o chvíli dříve, než běžný vlk. Dá mi to tak prostor tě upozornit, aniž by hrozilo, že vyplaším srnu. Nebo spíše srny. Podle pachu hádám tak čtyři kousky.
Pravděpodobně budeme muset oddělit svou kořist od zbytku... pomyslím si, aniž bych to vlastně tušil .Opět se mi do popředí prodírá nějaká vzpomínka z minulosti.

Jakmile si urveš svůj kousek masa, už na nic nečekám a s divoce vrtícím ocasem se zakousnu a utrhnu si svůj kousek. Spokojeně se do něj pustím a musím konstatovat, že to opravdu není špatné. Jako výjimečný úlovek je to fajn. Sám asi lovit jezevce přeci jen nebudu, je to opravdu zákeřná potvůrka. Ale jednou za čas třeba zase Alarica vytáhnu.
A do té doby se třeba i zdokonalým! pomyslím si. Neustále se snažím svou orientaci pilovat a zlepšovat a snad to brzy ponese své ovoce.

Těší mě, že ti přeci jen mohu předat informace, které neznáš. A těší mě i jak dobře chápeš problematiku sběru kůry. Zavrtím ohonem.
"Přesně tak, v menších kusech," přikývnu. Na hlase je znát, že mě tvůj přístup opravdu těší.
"Výborně! Jitrocel můžeš použít třeba když vlk vykašlává nebo na štípance a spáleniny. Listy dokonce na zácpu," dodám ještě pár menších informací.
Opravdu má o léčitelství a bylinky zájem. To je moc dobře. bleskne mi potěšeně hlavou.
"A co bys dělala, kdyby byla rána zanícená? Funguje i na tu jitrocel?" položím další otázku, trošku záludnější.

"Samozřejmě, že se to může stát. Ale pokud jsi ochotný okamžitě území opustit, tak to nijak velký prohřešek podle mě není. Je lepší, když se to nestane, ale ústup to vždy vyřeší," usměju se a zavrtím ohonem.
"Pokud bys z území odešel, opravdu by se ti nic nestalo. Alespoň u nás, za to mohu ručit. A věřím, že jsi rozumný vlček a nedělal bys potíže," odpovím vlídně.
"To se nedá tak úplně vysvětlit. Ale věř mi, že to poznáš. Něco uvnitř tebe se změní a ty budeš moc dobře vědět, že jsi tam, kam patříš," zavrtím ohonem.
"Proč by mě to mělo stresovat? Je to má minulost, ničí jiná. Stresovat se můžu pouze a jen já. Ani okolí nemusí zajímat, co se stávalo kdysi mě. Je jen na mě, kdy si vzpomenu a jestli vůbec budu chtít," pokrčím rameny. Ale tvá další slova mě potěší.
"Ano, rohy znám. Ale je spousta druhů. Pokud ti to nevadí, rozhodně si rád sáhnu a získám větší představu," usměju se a zavrtím ocasem.

Musím se lehce zasmát. Kde kdo vytahuje právě tuhle věc. Ale, proč mít za každou cenu práci? Tím spíše, když to znamená, že je někdo jiný zraněný?
"Já jsem radši, když nemám práci. Znamená to, že jsou všichni zdraví a v pořádku. A to je to nejlepší, co může být," zavrtím ohonem.
"Ještě jsem neptokal léčitele, který by to viděl jinak." dodám vlídně.
"Nebo ty snad ano?" nakloním hlavu ke straně. A napadne mě u toho i otázka, která mě hlodá už dýl.
"Proč vlastně ještě donedávna neměla smečka léčitele?"

Poklidně čekám s ušima našpicovanýma na tvou další reakci. Rozhodně vnímám, jak moc jsi nervózní. Bylo by dobré tě nějak uklidnit, abys mohl být sám sebou.
Uvidíme, jak se povede. Zdá se, že má celkem zájem, pomyslím si. Lehce zavrtím ohonem.
"Ano, léčitel. Rád pomáhám druhým. Tím spíš, když mi v tom pomáhá má magie. To mě jen usvědčilo v tom, čemu se chci věnovat do budoucna," odpovím klidně, s lehkým úsměvem ve tváři.
"Ty už víš, co by jsi chtěl dělat?" nakloním hlavu ke straně.

Jakmile tě svalím, tak hned slezu a ustoupím, abys měl dost prostoru. Vrtím nadšeně ocasem. Mám velkou radost, že se mi to povedlo. A kdo by taky ne, že ano.
"Tak zkusíme!" vyhrknu hned s nadšením. Jsem horlivý učedník, to je více než jasné. S králíkem by byla asi trochu potíž vzhledem k tomu, že kličkuje.
"Možná... Bys mohl nahnat srnu ke mě? Když si nebudu jistý, kdykoliv můžu uskočit..." navrhnu a nakloním hlavu ke straně. Rozhodně chci mít jistotu, že se nestane nic ani jednomu z nás.

Zavrtím ohonem při tvé reakci. Mám rád svou magii i fakt, jak na ni druzí reagují. Nikdy jsem se ještě nesetkal s negativní reakcí a to mě nesmírně těší. Pak už stočím hlavu zpět ke kořisti. Vrtění ocasem je mnohem výraznější. Nadšení je na mě rozhodně znát moc dobře.
"Tak konečně ochutnám jezevce!" drbnu do něj nejdřív čumákem a trochu zaváhám. Kdo by měl vlastně začít? Já? on? Nakonec jezevce postrčím blíž k tobě.
"Bolestné. Začni," zazubím se.

Stále nevěnuju příliš pozornosti svému okolí. A to ani tehdy, když si tě sojka všimne. Narozdíl od mé přítomnosti, na tu tvou zareaguje a začne čiřikat. Stále na ni nereaguju. Načuřeně mi přeletí na vršek hlavy a ťafne mě zobákem do hlavy, přesně ve stejný okamžik, kdy i promluvíš. Trhnu se a uskočím mírně do strany. Ohlédnu se tvým směrem. Prvně zavětřím, abych si udělal pořádek v tom, kdo se mnou mluví.
Ano, její pach jsem na území cítitl, pomyslím si.
"Zdravím... Ano, také. Ne příliš dlouho, ale už člen," přikývnu.
"My jsme ještě neměli tu čest potkat se, že?" ujistím se.
"Jsem Ikke, léčitel," představím se.