Príspevky užívateľa

S Modrou jsme nasbírali ještě nějaké pozdní bylinky. A hlavně se nám povedlo najít zdravou vrbu a ubrat ji trošičku z kůry. Vracíme se proto do jeskyně, abych mohl vše patřičně roztřídit a nepřidělával jsem Feierovi práci. To by ode mě nebylo správné.
"Aspoň si zopakuju, kde co máme," zamručím. Posadím se na kraji jeskyně, abych roztřídil bylinky, co jsme získali a které Modrá postupně odnosila na hromádku na kraji stolu.
"Odpočiň si, Modrá. Jsi šikovná holka," pousměju se, zatímco se pustím do přebírání rostlinek. Bez Modré bych asi musel složitě řešit, v čem vůbec tahat ty bylinky. Tahat se s nějakou brašnou jako Feier se mi zrovna dvakrát moc nechce. Možnost poslat Modrou odsnét svazečky je pro mě příjemnější.
Žádné omezení pásky... oklepu se. Ta představa se mi opravdu krajně nezamlouvá.

I když už se neplánuju zapojovat, pokud to nebude nutné, pozorně situaci kolem vlka sleduju. Těší mě, že Roo bere načatou věc a dál pokračuje ve vyptávání. A naštěstí se zdá, že to půjde v klidu. Díky absenci zraku zpozorním, když zaslechnu, že se vlk pohybuje. Ale nakonec hádám, že to není nic agresivního. Dokonce se zdá, že si sedl a hodlá si promluvit. A to mě nesmírně těší.
Vždycky je lepší situaci vyřešit v klidu, bez zubů a krve, pomyslím si. Dovolím si tedy stáhnout uši vzad a zkontrolovat stav u Artemis a Feiera. Nemusím mít zrak, abych vnímal, že ji celá ta situace vůbec nesedí. Stáhnu se o kousek blíž k Feierovi.
"Vypadá to tu celkem klidně. Nechceš vzít Artemis odtud, na klidnější místo? Budu tady s Roo jako záloha," navrhnu tiše.
"Co říkáš, Art?" našpicuju jejím směrem uši. Rozhodně ji nechci vynechávat z rozhodnutí.

Vykročím tedy poklidně k řece. Zamyslím se.
"Nikdy jsem to příliš neřešil. Najde si mě a to je pro mě hlavní. Je při mě vždy, když je zapotřebí..." mírně se zarazím. Když to říkám takhle, zní to opravdu trochu zvláštně.
Ale vážně, teď mi opravdu vrtá hlavou, jak to ta holka dělá... Zacukám ušima.
"Věřím, že někdo ji určitě má. Magie je tolik druhů a způsobů, že by bylo divné, kdyby ne," uchechtnu se.
"Mám rád, když se dozvídám nové a nové informace a způsoby, jakými se projevuje magie. Jeden nikdy neví, kde končí hranice. Tolik možností..." pousměju se.

---> řeka Cona

Vydrápu se na nohy a otřepu se. Dokonce se ode mě ozve velmi krátké zavrčení, jak jsem frustrovaný sám na sebe, že se mi to nepovedlo. Jistě, nikdo učený z nebe nespadl a byla by náhoda, kdyby se to povedlo. Přesto mě to mírně štve.
"Rozhodně to zkusím rád," odpovím na tvou otázku. Udržuju si ale dál klidné vzezření. STačí, že mi uteklo to krátké zavrčení. Víc si dovolit rozhodně nehodlám. Mírně se rozkročím a kývnu. JSem připraven na pokus číslo dvě.

Zalehnutí se mi sice povede, ale je to zároveň dost nešťastná pozice. Tím spíš, jak sebou mele. Škrábe mě všude možně a háže hlavou tolik, že jsem i dostal do zubů. JSem proto rád, když se nakonec rozhodneš zapojit a jezevce zakousneš. Nepouštím ho, dokud neuslyším, že ustal jeho tep. Až poté se vydrápu na nohy a ucouvnu.
"Tak to nešlo tak hladce..." zhodnotím nejistě. Zavětřím.
"Zranil tě?" nakloním hlavu ke straně. Jak je cítit i krev z prokousnutého jezevcova krku a mé vlastní ze škrábanců, nejsem si úplně jist.

Očekával jsem kde co, ale slova obdivu rozhodně ne. Cuknu sebou a zadívám se směrem, odkud slyším tvůj tep a hlas. Předvedu opět tu lehkou úklonu.
"Velmi si vážím těchto slov," pronesu tiše a upřímně. Slyšet je od alfy je pro mě opravdu něčím výjimečným. Musím se ale zazubit, když mi dáš příležitost.
"To je jednoduché. Feier určitě bude mít něco, čím se dají zakrýt oči. A já tě pak můžu provést životem slepého," zavrtím lehce ohonem.
"Je to na jednu stranu celkem dobrá zkušenost. Naučit se takto pohybovat, i když máš zrak, ti dá velkou výhodu, například v noci nebo v temné jeskyni," nakloním hlavu ke straně.

Přitáhnu na okamžik uši k hlavě. Zabrouzdal jsem na tenký led, který mě může potopit. Nikoliv vůči tobě, ale vůči sám sobě.
"Tak trošku vtlučený precedens, proti kterému bojuji," přiznám opatrně. Jsem rád, že se mi daří si něco takového nepřipouštět. Mluvit o tom je ale tenká hranice, aby se na mě všechno opět sesypalo. A jsem si toho moc dobře vědom. Musím se ale zazubit na tvá slova o noře.
"Tam bych ani moc ležet nevydržel. Na můj citlivější nos je tam příliš mnoho pachů," odpovím už o poznání klidněji.
"Já jsem na jednu stranu rád. Díky tomu jsem skončil zde," zavrtím ohonem. Za tuhle příležitost jsem opravdu vděčný.

Našpicuju uši. Neuniknou mi příznaky toho, že jsi vykolejený. Tep tomu napovídá dokonale. Navíc se to odráží na pachu. A co teprve když promluvíš. A tak se vlídně usměju.
"Tak to vítej. Já jsem Ikke, léčitel," představím se. Otočím se zpět k té kakofonii zvuků.
"Nejsem tu tak dlouho, jako ostatní, ale nemusíš se ničeho obávat. Nikdo tu není špatný. Někteří jsou mrzutější, možná trošku nevrlejší, ale nikdo není zlý," uklidním tě jemně.
Uvidíme, zda to postačí nebo bude problém hlubší, pomyslím si.

JSem rád, že se prvně proháníš kolem mě. Nakloním hlavu ke straně a pozorně poslouchám. Dopady tvých tlap, tep tvého srdce, tvůj dech. To vše mi pomáhá se tak nějak zorientovat a odhadnout tvou výšku. Zvolna pokývu hlavou. Nakonec odběhneš, abys vyrazil přímo proti mě. Instinktivně zalehnu, abych nebyl tak vidět, ale připravím si tlapy ke skoku. Pozorně naslouchám a v přesný čas se odrazím. Můj první odhad ale není tak dobrý, jak jsem očekával. Chtělo by to o kus níž, abych dopadl na tvůj hřbet a ne na tvůj zadek, ze kterého se skutálím na zem.

Trpělivě čekám na tvou výpomoc. Našpicuju uši a pozorně naslouchám dění. Ale začínám to vidět bledě. Tvůj pokus vystrnadit ho je celkem hlasitý na citlivé uši. S takovou se ztratí hluk, který bude dělat jezevec. Je tak větší pravděpodobnost, že mi unikne. Zaměřím se proto spíš na čich. Určitě ucítím, až se přiblíží k výstupu z nory. Jeho pach zesílí. Odpadá můj pokud rovnou ho rafnout, budu ho muset nejdřív nějak zaměřit. Skloním tedy čumák až k východu do nory. Vedle nory spustím tlapy a jsem připravený na jezevce spíše nalehnout. V okamžiku, kdy ucítím jeho silný pach, okamžitě sebou plácnu na jeho chlupatá záda. A až pak se snažím čelistmi najít místo, kam se zakousnu.

S úsměvem zavrtím ohonem.
"No vidíš. A přitom na bolest je jedna z nejdostupnějších věcí vrbová kůra. Stačí ji rozžvýkat a spolknout šťávu." mrknu tvým směrem.
Takové kouzelné nadšení, musím se usmát.
"Ale taky pozor, ať nesedřeš kůry moc. Zničila bys pak tu vrbu a přišla o zdroj. Chce to po menších kusech a dát vrbě prostor, aby zarostla." upozorním.
"Taky dobře působí i na horečku. A co bys třeba udělala, kdybys našla někoho s otevřenou ránou?" nakloním hlavu ke straně. Tenhle způsob učení je podle mě mnohem lepší, když nevím, co znáš.

Jemně se usměju a zavrtím zlehka špičkou ohonu.
"Nejsme až tak velkou smečkou. Zatím se mi ani moc nestalo, že by nás bylo víc naráz na jednom místě. Je to taková volnější smečka, řekl bych." zamručím.
"Pro vlky, jako jsme my, je to ideál. Máš za sebou podporu smečky, ale máš dost času a prostoru je poznat a postupně se seznámit. Nikdo na tebe nespěchá a nejsi ve stresu z většího počtu kolem sebe." dodám mírně zamyšleně. Oproti předchozím smečkám je tohle opravdu celkem ráj-

Zavrtím ohonem. I já cítím tak nějak natěšení. Ještě jsem neměl tu příležitost někoho učit. Tak jen doufám, že mi to půjde dobře.
"I já se budu těšit," brouknu mile. Pak se musím ale pobaveně zaculit.
Ale ale, bereme to hopem. Ale proč ne! pomyslím si.
"Tak takovýhle způsob jsem nečekal. Ale je to rozhodně bezpečnější." zvolna vstanu a protáhnu se.
"Já jsem připravený a můžu hned." chytám se okamžitě příležitosti,

"Nemohu zaručit s jistotou, že ho chytím. Ale určitě to rád vyzkouším!" odpovím odhodlaně. Rozhodně si nechci vzít příležitost ochutnat jezevce! Jsem dost rozumný, abych věděl, že sám bych na něj nestačil. Ale teď mám tu příležitost. A rozhodně si ji nenechám utéct.
"Udělám všechno proto, aby mi neutekl," mrknu tvým směrem a otočím se směrem, odkud nejvíce cítím jezevce. Zavrtím ohonem a zvolna se přesunu nad vchod do nory. Pak kývnu směrem, odkud slyším tvůj tep. Já jsem připraven.

Zazubím se.
"Proto říkám, že to chce prvně zkoušet na volném prostoru." nakloním hlavu a tiše naslouchám tvému pohybu.
"Navrhuju tohle nechat spíše třeba na kamenou louku. Tam jsou nejrovnější prostory. Pláň zajíců je taky super, ale jejich nory jsou trochu nebezpečné a nechceme, aby sis zlámal nohu. Mimo území bych to radši nezkoušel. Požádám Feiera o něco, co se dá použít snadno přes oči." nadhodím.
"Tohle je na začátek celkem náročný terén."