Príspevky užívateľa

Zazubím se.
"Proto říkám, že to chce prvně zkoušet na volném prostoru." nakloním hlavu a tiše naslouchám tvému pohybu.
"Navrhuju tohle nechat spíše třeba na kamenou louku. Tam jsou nejrovnější prostory. Pláň zajíců je taky super, ale jejich nory jsou trochu nebezpečné a nechceme, aby sis zlámal nohu. Mimo území bych to radši nezkoušel. Požádám Feiera o něco, co se dá použít snadno přes oči." nadhodím.
"Tohle je na začátek celkem náročný terén."

Pozorně se zaposlouchám do tvých slov.
"Takže jednat podobně, jako u zajíců. Nechá se jezevec vystrnadit z nory?" nakloním hlavu ke straně. Přeci jen, zajíc je tak trošku hloupoučké stvoření. Ale takový jezevec, to už je jiná liga. Sám jsi zmiňoval, jak jsou zákeřní a k tomu už je potřeba i trochu rozumu.
Pokud ho nevyláká má metoda, pak je to o číhání. A to může trvat i delší dobu, pomyslím si.
"Počkat, nemají jezevci rozsáhlý systém chodeb? Zajíc ne, ten má jeden tunel do nory a tak je to snadné..." nadhodím zamyšleně.
"A nejsem si jist, jestli dokonce nemá dva východy..." mírně se zamračím. Ani si nejsem jistý, kde beru tyhle všechny informace. Hádám, že něco z minulosti, kterou si nepamatuju...

Tvá reakce mi vykouzlí úsměv na tváři.
"Je to celkem dobrá zkušenost. A když ji budeš trénovat častěji, dost ti to zvýší možnost lovu v noci. Nemluvě o případném pobytu za noci mimo území, kdy musíš být v pozoru," nakloním hlavu ke straně.
"Nezkoušej to sám. A hlavně to prve zkoušej na volném prostoru. Máš výhodu, že jsem tu já a Feier. Já mám nejvíc zkušeností s tímhle. A Feier to měl kdysi prý jako součást tréninku, tak má představivost." zamručím. Pak mě něco napadne.
"Mohli bychom to spojit. Ty mě naučíš lovit alespoň ve dvojici a vyšší kořist. A já tebe pohyb bez očí. Co ty na to?"

Další lehký úsměv na mé tváři.
"Je kouzelné, jak se každý spoléhá na něco jiného. Takových různých způsobů. A když pak jeden poslouchá způsoby druhého, nestačí se divit," zacukám ušima.
"Já o sobě vím, že se svou barvou jsem často nepřehlédnutelný. Ale také jsem se naučil pohybovat tiše, abych sám sebe nemátl. Potřebuju slyšet okolí, ne sebe. I proto mám radši menší společnost. Stejně tak i pro můj čich. Třeba v noře bych moc dlouho nevydržel. Je tak nasáklá pachem smečky, že mám pocit, jak když se tam dusím." zamručím.

Taky se zasměju. Je vtipné, jak ti to pořád chodí na jazyk. Ale mě to opravdu nevadí. Aktuálně opravdu ne.
"Ano ano. Dokud nepotkáš někoho s vadou, tak ti to ani nedojde. Stejně tak, jak často se takové obraty používají," uchechtnu se. Je to prostě tak. Neberu to jako rýpání na můj handikep. Prostě to tak je. Pak se ale musím zase zasmát.
"Mám tvrdou hlavu, jen tak o nšco si ji nerozbiju. Vezměme to jako výzvu!" zazubím se.
"Jen málokdo unikne mé pozornosti díky bystřejšímu sluchu. Bude dobrý trénink hledat tvou maličkost."

Našpicuju uši a pozorně ti naslouchám. Začátek je opravdu stejný, jako jakýkoliv jiný lov. Vystopovat a hlídat si směr větru i zvuky. Pak už je to složitější. Odhadnout vzdálenost není tak jednoduché. Ale když je potřeba trefit krk, tak by to mohlo jít. Tep srdce mi jasně ukáže, kde se nachází hrudník, takže půjde o skok nad. Ale jak vysoko? A jak daleko od tepu je krk? To už je horší.
"Takhle to zní jednoduše. Pro slepého už tolik ne. Ty nemáš problém zamířit místo dopadu a přesně si najít, kam doskočit. Já jen slyším, kde má nohy a kde má srdce." zamručím zamyšleně a nabídnu ti tak pohled do strastí mého lovení.

Už se nemůžu dočkat, co se přiučím. Na tvá slova přikývnu a tiše tě následuju. I já větřím a snažím se zachytit stopu. Nakonec se to přeci jen povede. Zavrtím ohonem a tiše tě následuju.
"Můžu to zkusit. Když mi to pořádně popíšeš," přikývnu. Rozhodně nemám obavy z toho něco zkoušet. Jen potřebuju vědět co a jak. A to mi snad Alaric popíše dostatečně. Ostatně, pořád se ještě můžu ptát, že ano?
Musím si dát hlavně pozor. Jezevec je už o trochu větší. A jak Alaric sám zmínil, brání se.

Našpicuju uši. Ale ano, pochopil jsem, co tenhle náznak znamená.
"No, třeba mi ho jednou dovolíš trochu prozkoumat," zakončím. Dám tak najevo svou zvědavost, ale i fakt, že to nehodlám honit teď. Musím se ale zasmát tvým slovům.
"Odkdy léčitel žere jiné vlky?" zavrtím hlavou.
"Fujky. Je to moc práce," zazubím se.
"Hm. Každý se chová nějak. Někdo nedokáže překousnout pocit chránit slabší. A někteří si jen drží to, co se jim hodí, ať už to je způsob ideální nebo naprosto nevhodný," zamručím a na hlase je znát, že tohle je zase pro mě trochu pichlavější téma. Narozdíl od tvého našlapování.
"Tady to bylo myšleno spíše tak, že se nesnaží umetat mi cestičku. Ale dobré vědět, že to takhle máš. Bude celkem výzva tě odhalit dřív, než na mě vybafneš," uchechtnu se.

Uchechtnu se.
"Tak rozhodně dost velký, aby zakryl vlka. Mám celkem představu, že to z běžného ještěra nebude," špička ocasu se dá do pohybu. Tenhle vlk je nesmírně zábavný. Rozhovor s tebou nabírá zajímavé obrátky. A kupodivu, tohle špičkování mě baví. Zazubím se.
"Ne, mě to opravdu nevadí. Naopak. Jsi první, kdo se nebojí používat podobné narážky. Je to osvěžující a zábavné." odpovím upřímně a potěšeně.
"Zatím jsem zažil jen, že se tomu vlci vyhýbají nebo jsou rozpačití, když jim to ujede. Jen tady mají snahu to ignorovat a nenašlapovat kolem mě tak tiše. Je to příjemná změna," brouknu s lehkým úsměvem.

Velmi mě těší, že jsou oba dva klidní a že zákrok prošel v pořádku. Stočím hlavu ještě Feierovým směrem.
"Z tvé strany taky vše v pořádku?" zeptám se pro jistotu a počkám si na jeho vyjádření. Pokud by náhodou měl něco proti, další zákrok pokračovat samozřejmě nebude. Sám si ale tak nějak věřím, že vše bude v pořádku. A pokud ano - je na řadě druhý zákrok.
"Už teď by jsi měla vnímat menší rozdíly. Žádné velké nečekej, na to se podíváme spíš až po porodu a až budou prcci dost silní." brouknu jemně. Zlehka u toho vrtím ocasem. Už teď se rozplívám jen při myšlence na vlčátka. O to jemněji mám tendence svou magii vést.

"Děkuji," zavrtím ocasem. Nejen proto, že jsi souhlasil, ale i že s tím nemáš vlastně vůbec žádný problém. Kdybych chtěl být u toho, asi by to bylo jiné. Ale já chci být jen v dosahu a nehodlám se do toho plést. Možná to byl důvod, proč s tím není takový problém.
"Poslyš? Jak se loví taková srna?" zeptám se se zájmem a nakloním hlavu ke straně.

Našpicuju uši. Tohle je rozhodně nabídka, která mě zaujala.
"Máš sebou léčitele, který ti kousance a škrábance vyléčí mrknutím oka," zazubím se.
"A mě rozhodně zajímá, jak se takový jezevec loví. A hlavně jak chutná!" zavrtím ohonem.
"Takže se mnou počítej. Jaké jsou tvé rozkazy?" zazubím se.
Už tak dlouho jsem se neučil něco nového, pokud nepočítám Feierovi vychytávky. Nemůžu se dočkat!!

Zazubím se. Ale už je na mě znát, že jsem uvolněný. Dopomůžu tomu navíc ještě tím, že se protáhnu.
"Zákeřný a vtipný. Ano, ano." uculím se. A přeci jen se tak nějak vrátím zpět na hřejivé šutry. Jen o něco opatrněji. Má zaliba ve vyhřátých místech je ale zdá se silnější, než obava z pádu.
Není to vysoko, to už jsem si teď potvrdil. Pokud se mi to stane znovu, už tak plašit rozhodně nebudu, pomyslím si s jistotou. Přeci jen, už sám sebe a své reakce taky trochu znám.

Musím se usmát, když si trváš na tom, že je to hezké jméno. Naštěstí, Modrá si stěžovat nemůže.
"Opravdu? Kolegyňka z oboru! Tak to mě nesmírně těší! Dráha léčitele je velmi těžká a zodpovědná a já jsem nesmírně rád, když potkávám nové jedince, kteří tomu chtějí obětovat život," zavrtím nadšeně ohonem. Podle pachu hádám, že jsi mladá vlčice, o to více mě to těší. Tvůj dotaz mě ale zarazí.
"Co vím?" mírně rozpačitě se podrbu za uchem.
"Noo... Abych ti neříkal něco, co už víš..." zamručím mírně nejistě. Něco jiného je začít někoho učit. Ale někdo, kdo se tomu už věnuje?
"Umh... Co třeba znáš na bolesti?" zkusím to spíše formou otázek s tím, že tě pak doplním.

Zastříhám ušima, když zaznamenám tvůj pohyb. Nakloním hlavu mírně ke straně, jak čekám, co to tentokrát vyvádíš. Ale to, co z tebe vypadne, to jsem opravdu nečekal. Zamrkám. A až po chvilce bouchnu smíchy.
"Dobrá, dobrá. Máš bod!" prohlásím pobaveně. Je jen nesmírná škoda, že se nic z toho neodráží v očích. Na smíchu i chování není nic podezřelého. Ale pozornější oči si mohou všimnout, že v mých slepích očích chybí ta jiskra, která má smích provázet.