Príspevky užívateľa

Kondiční běh je dobrý pro každého vlka a tak vyrážím na cestu, která mě vede do hor. Každý terén je potřeba pilovat a udržovat, tím spíše pro mě. Ztráta zraku je velká rána, ale žít se s tím dá. Jen to dá mnohem více práce. Někdy z toho bývám unavený. Ale teď mi do žil vlije novou energii pach, který mě udeří do nosu. Pach laní krve. Jak jen je to dlouho, co jsem nezakusil vysokou... A tak mě ten lahodný pach přiláká až ke kořisti. Nejsem ale tak hloupí, abych se k ní rovnou vrhal. Zastavím se nedaleko. Přes pach krve ale nedokážu odhadnout, kdo se stal lovcem. A tak našpicuju uši a ošiju se.
"Dobrý lov?" houknu neutrálně.

Vyrážím vedle tebe a pozorně poslouchám. Přikývnu.
"Ano, králíci jsou opravdu hojně cítit. Celkem i bažanti. Jeleni a laně, tam se přiznávám, že jim mo pozornosti nevěnuju. Pro slepého a samotného lovce je to příliš nebezpečná kořist. Navíc, mě samotnému ta drobnější stačila." zamručím zamyšleně.
"Jezevce jsem snad ještě lovit ani nezkoušel," dodám zamyšleně.
"Ale co se ryb týká, tak doufám, že přijmeš mé pozvání a zkusíš někdy rybu zpracovanou na ohni s bylinkama. Je to úplně něco jiného, i když čerstvému masu se to nevyrovná," zazubím se.

Zvednu hlavu a zadívám se směrem, odkud zníš. A bouchnu smíchy.
"Jsi první, kdo se na to ptá," prohlásím pobaveně, když se uklidním.
"Ale máš pravdu. Dá se to takto využít. ALE! Má to svá negativa. Jsem léčitel a má magie má svůj základ v léčení. Když ji použiju, abych někomu ublížil, má to negativní dopad i na mě." vysvětlím. Je to sice i trochu risk, ale když už jsi členem smečky, chci ti projevit důvěru.
Třeba si tím otevřu dveře i já k tobě...
"Proto to využívám jen v krajní nouzi." dodám.

Uchechtnu se.
"Tak to by tu brzy zase skončili bez léčitelů," prohlásím pobaveně.
"A s těma horkýma hlavama by to byl celkem průšvih, co si budem namlouvat," mrknu směrem, kterým tuším tvou přítomnost. Nakloním hlavu ke straně, když nadhodíš svůj názor na mou magii.
"Ano, může to znít divně. Ale ještě se mi nestalo, že by přišla špatná reakce na mou magii. A je rozhodně vítané, když vyléčím během chvíle to, co by se léčilo týdny." pokrčím lehce rameny.
"V tomhle směru nad svou magií nemám sebemenších pochybností." dodám sebejistě.

Zavrtím ocasem. Jsem celkem rád, že k mé poznámce o slepotě nemáš žádné poznámky. A co víc, že jsi ochotný vyrazit na lov.
"Výborně. Ještě jsem na území nelovil. Rád si nechám poradit nějaké dobré tipy co se loviště týká," nakloním hlavu ke straně. Je to vlastně svým způsobem výzva pro tebe, podělit se o místa, kde se dobře loví.
Snad to nebude příliš troufalé, bleskne mi hlavou. Tu kapku nejistoty na sobě ale nedávám vůbec znát.

Musím se jemně pousmát. To lehké zadrhnutí na začátku slov bylo roztomilé.
"Velmi mě těší, milá Rio," odpovím přátelsky. Nakloním hlavu ke straně.
"Ale jistě, povídej," pobídnu tě s tvými otázkami. Čekám kde co, ale rozhodně mě překvapí, že tě nejvíce zajímá můj vztah s Modrou.
že by ještě nepřišla na můj handikep? bleskne mi hlavou.
"Ah, s Modrou? Nedá se říct, že bychom si vyloženě rozumněli. Našel jsem ji jako ptáče a vychoval ji. A při té příležitosti jsem ji naučil pár triků, kterými mi dost pomáhá," vlídně se usměju.
"Je to nesmírně chytrá ptačí slečinka," uculím se.

Našpicuju uši. Tenhle vlk je sice tišší, ale vycvičeným a citlivějším uším lehké zvukové náznaky neujdou. Potěší mě, že se hodláš zdržet v mé přítomnosti.
"To rozhodně. Vyčerpaný léčitel, který léčí magií by ti byl k ničemu. Magie by pak selhala," zamručím.
"Nevím, jak to přesněji popsat." přiznám opatrně.
"Musím se dotyčného dotýkat. Stačí klidně tlapu na tlapu, malý dotek. Má magie pak tak nějak vstoupí do těla, prožene se jím a najde poškozené části, které dá dopořádku." zamručím takovou zjednodušenou formu.

"Aha. Doufám, že tě teď v ničem nevyrušuju?" nadhodím okamžitě. To bych opravdu nerad. Ale zároveň mi to vnuklo nápad.
"Případně bychom mohli na lov jít spolu?" nakloním hlavu ke straně.
"Vzít to třeba jako trénink a prozkoušet slepého člena, zda je schopen i lovu," zazubím se.
"Ale musím varovat, že lovit umím sám, jelikož jsem vždycky lovil sám." varuju okamžitě.
Rozhodně by se hodilo, kdyby bylo dokázáno, že jsem schopný. Sice tahle smečka není jako jiné, ale vědět a tušit jsou dvě různé věci, pomyslím si.

Ošiju se, ale zamyšleně zvednu čumák k nebi.
"Zatím jsem nikdy nepřemýšlel nad kooperací. Ale promyslím to a proberu pak s tebou, co mě napadlo," rozhodnu se. A je vidět, že toho hodlám opravdu využít.
Nikdy by mě nenapadlo, že to budu takhle řešit. Většinou si své problémy vyřeším sám. Ale asi jsem narazil na kousek, který sám nevyřeším... pomyslím si a zacukám ušima.
"Co zkusit zase vymyslet něco pozitivnějšího? Promyslím tohle až budu mít čistou hlavu." nadhodím.

Zazubím se.
"Poučím se pro příště," slíbím a převalím se na břicho, když mě pustíš. Až pak vstanu a oklepu se. Našpicuju uši.
"To rád slyším. Ani nevíš, jak je pro mě důležité vědět, že i dle ostatních nejsem neschopný." odpovím upřímně. Také se posadím.
"Tím spíše, když dosud mě ve smečkách měli tendence opečovávat nebo dokonce držet v "bezpečí nory" zavřeného," přitáhnu uši k hlavě.
"Dočkat se uznání, že to se mnou není nejhorší, pro mě hodně znamená," mírně zavrtím ohonem.

"Mám teploučko nesmírně rád," brouknu spokojeně. A abych dodal svým slovům váhu, rozvalím se v prostoru hezky na zádech, blaženě rozhozené tlapy. Zachechtám se.
"Ne, zrovna teď práci nemám. Dnešek jsem si vybral jako svůj volný den, jinak sbírám bylinky a jsem k ruce, kdyby byl zdravotní problém." brouknu klidně.
"Mimochodem, neléčím bylinkama, ale magií. Je to rychlejší způsob, což se těm horkým hlavám tady hádám dost hodí," zazubím se.

"To je víceméně jedno, kterou si vybereme. Jen tu na jihu nesmíme překročit, tam by už hrozilo, že se dostaneme na území Kultu." protáhnu se.
"Modrá." zavolám a počkám, až sojka doletí.
"Do jeskyně," dám ji zjednodušený příkaz, aby donesla bylinky na domluvené místo. Bude to poprvé, co to zkouším z takové dálky, ale věřím ji. Je chytroučká. Pohotově sesbírá bylinky a odletí. Pousměju se.
"U Cony bude paradoxně asi větší výběr. Spousta vlků se odmítá přiblížit. Nemusí to tam být tak vybrané," zamručím mírně zamyšleně, ale zároveň i vykročím.

Nakloním hlavu ke straně a se zaujetím naslouchám. Zas mě jednou píchne u srdce, že nevidím, co se děje a tak si můžu jen domýšlet. což mi zrovna dvakrát v danou situaci nejde. A tak musím počkat, až dostanu svolení vrátit se na své vybrané místečko. Zavrtím ocasem a okamžitě vyrazím. V první chvíli mě samozřejmě zarazí, že drápy o něco zavadím. Skloním hlavu a zavětřím. Opatrně na ztuhlou lávu položím tlapku, uši našpicované zaujetím.
Zvláštní... pomyslím si. Ale teplo sálající z placky ztuhlé lávy je nesmírně příjemné. A tak se jako blesk přesunu do vytyčeného prostoru, kde se s blaženým mručením stočím.
"To je blaho!!" div nepředu blahem jako kočka.

Neuniká mi ani jeden kousek z tvého chování. Naopak mi o sobě nepřímo prozrazuješ mnohem více.
S doteky jako takovými problém nemá. Spíše nečekaná interakce. Takže tu bude hrát roli spíše obava z útoku nebo jiného ublížení, pomyslím si.
"Věřím. Kdo by taky nebyl rád," pousměju se. Nijak nekomentuju tvé ucouvnutí.
Zabavit se. Chápu, bleskne mi hlavou. V nepříjemných situacích se vždy hledá nějaký způsob, jak se zabavit. Něco dělat, nemyslet a upustit ten tlak.
"Kousek odtud je řeka, tam bych ti mohl ukázat další rostlinky, jestli chceš." navrhnu a mírně zavrtím ohonem.

Divoce zavrtím ocasem. Všímám si, jak si udržuješ odstup. Jelikož se neznáme a tvá důvěra je samozřejmě vůči mě nižší, nehodlám riskovat a narušovat jej. Uhnu tedy stranou tak, abych nevstoupil do tvého vytyčeného prostoru. Nebudu si nic nalhávat, jsem nesmírně zvědaví, jak si s mou prosbou poradí.
A taky se nemůžu dočkat tepla! pomyslím si. Kameny jsou vyhřáté celkem dost. Ale někdy je větší teplo mnohem větší požitek. A přesně ta pravá náplast, kterou mé srdíčko a hlava potřebují.