Príspevky užívateľa

"Výborně. Slyšíš, modrá? Líska." houknu někam nad sebe. Je mi jedno, jestli tam zrovna sojka je nebo není. Určitě slyšela a vydala se za svou odměnou.
"Tohle je bájo," zamručím spokojeně, vyvalený na hřejivých kamenech. Rozhodně je znát, že si umím užívat svých malých radostí.
"Nepřidáš se? Místa je tu dost." houknu na tebe. Je to zároveň tak trošku pro mě zkouška. Ano, místo tu je. Nebudeme se sice dotýkat, ale i tak to vyjde, že budeme blízko. A já bych rád zjistil, jak moc blízko si troufneš.

"Rozhodně. Naučil jsem ji pár triků, kterými mi hodně vypomáhá," pousměju se.
"Super, děkuju," odpovím potěšeně a zavrtím ocasem. Ochotná výpomoc se jen tak nevidí a já jsem za ni rozhodně rád. Alespoň se toho stihne nasbírat víc.
"To moc dobře chápu. Však až donedávna jsem byl i já sám tulákem," prohodím konverzačně. Každý musí mít svůj zdroj síly.
"Nemusíš mít talent, abys poznal, co ti pomůže. Je dobré znát něco na horečku, na zánět, na bolest a podobně. Od něčeho trošku, když jsi sám. Ve smečce je to jednodužší, když je tam léčitel." zamručím věcně.

"Ano. Našel jsem ji jako ptáče a vychoval. Odměnou je mi její společnost a ochota pomáhat," brouknu s lehkým úsměvem.
"Tak když mi nasbíráš nějaký jitrocel, budu vděčný. Já se zaměřím na ty méně patrné," zastříhám ušima. A opět se musím pousmát.
"Síla z tebe jen sálá. Rozhodně bys mě jen tak nezaskočil," mrknu směrem, kde tě tuším. Skloním čumák zpět k zemi a dám se opět do pátrání.
"ale jestli chceš, tak tě můžu naučit pár šikovných bylinek," prohodím jen tak.

"Má sojčí kamarádka," odpovím pohotově. Otočím se tvým směrem.
"Tady je někdo hodně zkušený, co se přežití týká," zamručím a zastříhám ušima. Nijak se v tom ale dál nerýpu. I proto, že přiletí modrá a usadí se mi na vršku hlavy.
"Ale ale. Copak mi neseš?" brouknu. Nadzvednu tlapu, takže mi přeletí na ni. Zavětřím.
"Vida, tady je ten tvůj Jitrocel... A Libeček." přikývnu spokojeně.
"Jsi šikulka," drcnu do ní čumáčkem. Sojka začiřiká.
"Tak si najdi něco na zub, teď budu hledat já," brouknu jemně a sojka odletí.

Zazubím se.
"Je nesmírně šikovná a mám výhodu, že ji víceméně učím už od malička. Oni jsou to strašně chytré a odvážné potvůrky," musím se pousmát.
"Teď mám v plánu se usušit." brouknu. Nedlouho poté doletí sojka a se štěbetáním mi sedne na záda.
"Hodná holka. Kudy," brouknu. Sojka zase vzletí. Poodletí kus a zaštěbetá.
"Jdeš taky?" kouknu po tobě. Na nic ale nečekám a vyrážím za sojkou. Ta vždy kus poodletí a se zaštěbetáním čeká, až ji doklušu. Zavede mě tak na nedaleký plácek, kde jsou menší skalky, na které svítí sluníčko.
"Nádhera. Až uschnu, podíváme se ti po nějakých semínkách nebo oříškách," brouknu jemně a s blaženým mručením vyskočím na šutry a na jednom se stočím.

"O tom rozhodně nepochybuju," uculím se a zavrtím ocasem.
"To nebude problém, jen co nejakou najdu. Nebo Modrá," zvednu hlavu výš a zastříhám ušima. Ale nikde svou drobnou kamarádku neslyším.
Však ona se objeví, až něco najde. pomyslím si klidně. Skloním se zpět k zemi a dám se opět do pátrání.
"Abych řekl pravdu, tak netuším. I pro mě to tu bude první zimou." odpovím upřímně. Zvednu zase na chvíli čumák k nebi.
"Ale neřekl bych, že to tu bude nějak extrémní. V horách bude asi tužší, ale tady by mohla podle mě být mírnější. Sníh a tak bude určitě, ale nějaké třeskuté mrazy neočekávám."

Zazubím se.
"Najde teplé, sluncem ozářené místo, kam můžeme zalehnout. I Modrá má ráda taková místa," prohlásím s vítězným výrazem.
"Umh... Nikdy jsem je příliš nepočítal. Ale je to chytrá holka a umí spoustu povelů," znovu se podrbu za uchem. Tentokrát ze srsti drápama odstraním větvičku, která nejspíš plavala v proudu a zamotala se mi do srsti.
"Dokáže mě vést přes řeku, najít místo, najít úkryt. Hledá bylinky, pár pozná podle názvu, zbytek když jí ukážu. Na povel se stane mýma očima a hlídá z výšky okolí před nepřáteli..." zamručím zamyšleně, zatímco lovím z paměti co vše jsem ji vlastně naučil.

Pousměju se a přikývnu.
"Ano, léčitel," přisvědčím. Nakloním hlavu ke straně, když uslyším šustění křídel.
"Těší mě, Adaine... Létavec?" ujistím se, i když jsem si téměř jistý.
"Poznáš nějaké léčivé rostlinky?" zastříhám ušima, jak se přiblížíš. Ale nejsem z tebe ani nijak nervózní. Nepůsobíš ani agresivně, ani děsivě. Naopak, příjemně klidně. Což je vítaná změna, nemuset se mít na pozoru.
"Hledám jakékoliv léčivé bylinky do zásoby na zimu," vysvětlím.

Ušklíbnu se.
"Jo, tak to nepochybně budeš," přikývnu a ještě jednou se oklepu, abych se zbavil vody, která zatím stekla z podsady. Musím se ale uculit.
"Bez obav. Já se nenechám jen tak něčím skolit. A jsem léčitel - poradím si, když něco a když ne, rozhodně si nebudu hrát na hrdinu. Tím bych nikomu nepomohl," zamučím a protáhnu se.
"Modrá?" zastříhám ušima. Nad hlavou mi proletí sojka.
"Místo." brouknu. Sojka se ihned rozletí do okolí.

I když pátrám u země, uši mám našpicované a kontroluju si jimi okolí. A tak uslyším tep i olizování vlka jen těsně před tím, než se ozve. Zvednu hlavu.
"Ano, hledám bylinky do zásob," odpovím klidně. Nakloním hlavu ke straně a mírně zavětřím. Tohohle vlka jsem tu ještě nepotkal. A není cítit smečkou.
Alespoň snad nebude mít žádné zkreslené představy, pomyslím si.
"Tebe jsem tu ještě nepotkal." brouknu přátelsky.
"Já jsem Ikke."

Zazubím se.
"To zní skvěle," přikývnu nadšeně. Takové pěkné teplé zázemí je rozhodně velmi motivující záležitost. Dokázal bych si poradit i sám, ale v horách asi tentokrát výpomocí nepohrdnu. Přeci jen, teplo je teplo, no ne?
"Ono naštěstí vždycky je nějaké řešení. A s ohnivými vlky po boku to bude mnohem snazší," zavrtím ohonem.
Našel jsem si skvělou smečku, pomyslím si spokojeně.

Pro jednou jsem zase vyrazil mimo území. Jsem rád, že se na něm nacházím a moc se mi tam líbí a tak nemám moc tendence ho opouštět. Ale přeci jen jsem se rozhodl zkusit vypomoct a najít nějaké podzimní bylinky. Feierovi to jen pomůže, když se konečně taky někdo zapojí.
"Dobrá, Modrá. Jde se hledat," brouknu a vyrazím, skloněný o trochu více k zemi, abych vnímal pachy. Na jednu stranu je ztráta zraku nevýhoda, na druhou stranu mi to zvýhodnilo čich. Dobře se mi tak hledají drobnější rostlinky, které očím zůstávají skryté.
"Uvidíme, co se nám povede ještě najít. Něco by se ještě mělo..." zamručím si.

Očekával jsem, že na tohle dojde.
"Nejsem vyloženě vlk do zimy. Spíš do středního podnebí. Střídání období, kdy zimy nejsou tak třeskuté, jako třeba na horách. Srst se mi mění podle období, i když to na ní není příliš znát. Mám radši teplo, to přiznávám," pousměju se. Neskrývám nic, bylo by hloupé, kdyby ano.
"A tak nějak mám v zimě trošku stísněnější pocit," pokrčím rameny. Vím, že tam bude hrát roli něco z minulosti, ale to je asi tak vše. Důvody jsou za pevně uzavřenými dveřmi.

"No to teda," uchechtnu se pobaveně.
No, tak v tomhle směru máte výhodu spíš vy ostatní, pomyslím si a také se oklepu, už bez vedlejších úmyslů. Podrbu se za uchem.
"Jo, v tomhle má většina vlků tady nespornou výhodu," zamručím. Zvednu tvář k nebi a nastražím ouška. Budu si muset najít nějaké hezké prosluněné místečko. I tak to teď na podzim nebude žádné úplné terno. Ale za odreagování tebe mi to stálo a vyloudí mi to na tváří pousmání.

Nahodím na oko zklamaný výraz.
"Oh ano, už vidím, jak si smečka pustí člena jiné smečky na území," uchechtnu se pobaveně.
"Vždycky se dá vše vyřešit. Už jsi slyšel o variantě, kdy rozpálíš kameny a pak na ně liješ v uzavřeném prostoru vodu?" našpicuju se zájmem uši.
"Samozřejmě se to musí vychytat, aby kameny nepukali. Nemám s tím zkušenost, ale prý i to dost pomáhá, když se to samozřejmě nepřehání," nakloním hlavu ke straně a vydám se z vody na břeh.