Príspevky užívateľa

Uchechtnu se.
"Pro nás možná i lepší. Nikdo se neodváží vtrhnout jen tak na území. Mít pověst mírumilovné smečky je možná lepší pro vztahy mezi jinými vlky, ale také to sebou nese riziko přepadávání," zamručím a pokrčím rameny. Ani já se nedržím témat, která očividně nesedí tvé maličkosti. Však pokud o nich budeš chtít mluvit, jednou na to přijde čas. A spíše v době, kdy se lépe poznáme.
Pořád mám vlastně status cizince, když se to tak vezme... pomyslím si a zastříhám ušima. Cizinec... Je mi to tak povědomé... Ta touha pomoct... Ta touha zasáhnout a zbavit druhé té bolesti a stresu... A přesto nemoct udělat teď aktuálně nic... přitáhnu uši k hlavě a zatřesu s ní. Tyhle kradmé doteky minulosti mě pouze rozptilují.

Ani já nějak nemám tendence dál narušovat ticho, které zavládlo. Co jsem chtěl říct, to jsem řekl. A není důvod na tebe tlačit. To ticho není nijak nepříjemné. Ale jakmile se rozhodneš promluvit, našpicuju uši.
"ano, vím že to byly čistě praktické důvody." pousměju se. Ale i to může být jen odrazový můstek něčeho většího, no ne?
"Tohle je prostě smečka nových nadějí. Smečka, co to má v hlavě v pořádku, má dobrého alfu a starostlivého léčitele," další pousmání. Stejně jako všechny ty mé úsměvy a tak, ani tento se neodráží v očích. Je to jen naučená grimasa.
"Zkráceně - je to domov."

"zadívám" se na tebe. Popojdu a posadím se vedle tebe. V tichosti jen sedím a tiše naslouchám zvuku větru, který se prohání kolem.
"Jsem rád, že jsem tě potkal. A že jsi mě přivedl do téhle smečky," řeknu zničehonic.
"Už od začátku si tu připadám dobře... Tohle je konečně smečka, kterou jsem hledal a do které bych si asi netroufl vstoupit." zamručím. Nakloním hlavu mírně ke straně. Pak se otočím na tebe.

Zavrtím ohonem. Opravdu mě nesmírně těší, že je vše v pořádku. Nerad vidím vlky nešťastné, že jsou něčím omezení. O to raději mám svou magii. Pomáhá skoro okamžitě.
"Není vůbec za co. Pomáhám druhým rád." odpovím jemně. Nakloním mírně hlavu ke straně, když uslyším zvuk drápů, které se zvolna vzdalují. Nijak ti v odchodu nebráním, i když mě to trošku zamrzí.
Hlavně aby byla v pořádku, mihne se mi hlavou, když se rozejdu opačným směrem.

Zazubím se. Samozřejmě, že poznám, že to není opravdové. Někde uvnitř jsem ale jako nadšené štěně, se kterým si je starší vlk ochoten hrát.
Jaké zvláštní přirovnání, pomyslím si. Zadívám se na tebe. Mě osobně trochu zklamalo, že tam je chladněji. Mám rád teplo, i když mi zima vyloženě nevadí. Miluju slunění se!
"Všechno má své pro a proti," zamručím a nakloním hlavu ke straně.
"Třeba jednou na takovou nádobu narazíš," prohodím povzbudivě.

"Tak ano, co vím, tak jsou i tací. Ale Modrá je Sojka a sojky jsou hmyzožravé. Dají si i semínka. Dravý ptáci jsou spíš větší a to už v některých místech může být nepraktické. Hlavně mají velké drápy a ty bych na zádech mít nechtěl," zazubím se. Našpicuju uši, když mi ale povíš o svém problému s hořením.
"A zkoušel jsi přijít na důvod, proč se ti to stává?" zeptám se opatrně. Velmi nerad bych rozjitřil staré rány příliš. Ale něco takového se nedá vyléčit, aniž by se rána aspoň trošku neotevřela. Je to ale složitý proces a je potřeba být nesmírně opatrný a sledovat reakce.

Našpicuju uši a kouknu tvým směrem s nefalšovaně šokovaným výrazem.
"Co mi to děláš!! Takhle bořit svůj tajemný opar a mou představivost!!" vyštěknu na oko pohoršeně. Vrtící se špička ocasu ale jasně napovídá tomu, že si prostě jen dělám legraci.
Protože kdyby nebyla legrace, o čem by ten život vlastně byl? pomyslím si zcela vážně.
"Ne, hory mi opravdu nevadí. Kde kdo je považuje za mnohem nebezpečnější. Ale naopak, pro někoho bez zraku je to mnohem lepší, než třeba louka nebo les. Tam je neustále nějaký rozptylující zvuk a půda dost tlumí pohyb a tak. Na kamenech se nic neschová a tolik rušivých zvuků tam není. I když i tam je pěkně halasno." musím se pousmát. Mám rád zpěv větru ve skalách.
"Uvidíme, co tam objevíme," brouknu povzbudivě.

Bouchnu smíchy.
"Promiň... Jen... Nedokážu si tě představit, jako vlče, které se kroutí nad nějakou prací..." vysoukám ze sebe dosti pobaveně. Rozhodně je znát, že se před tebou nechovám jako s někým výše postaveným. Spíše opravdu jako s přítelem.
"Už se těším na zkoumání nového území." opět zavrtím špičkou ocasu. Prozkoumávání nových oblastí, to se mi nesmírně zamlouvá! A ještě víc fakt, že míříš ven z jeskyně. Vyrazím poslušně a velmi ochotně za tebou. Nestačí mi ale postavit se za vchodem. Vylezu ven a kousek do strany, kde se oklepu a zhluboka nadechnu. Blaženě přivřu či. Čerstvý vzduch je nesmírně krásná věc!!
"Věřím tomu, že ano. A kdyby ne, můžeme zkusit vytvořit nějakou tůňku. Stačí se inspirovat v přírodě, kde i tůňky jsou krásně čisté, když mají ty správné podmínky," prohodím povzbudivě.

Zastříhám ušima.
"To je hotová věda," ušklíbnu se. Ale není to jediná věc, u které se musí postupovat takhle opatrně. Takže zrovna tyhle aspekty by neměli být až tak velkým problémem. Věřím tomu, že to zvládnu. Pozorně naslouchám, co vše pro mě ještě máš. A že toho není zrovna málo.
"Panečku. Vážně jsi léčitel?" zazubím se a pokusím se to vše otočit ve vtip.
"Mohl by ses živit pletením košíků a na léčitelství se vybodnout." nakloním hlavu ke straně.
"Ale to by mi na tebe nesedělo. Moc klidná práce." zavrtím špičkou ocasu. Víc si nedovolím, abych tady nenadělal průšvih v bylinkách. Přeci jen, takový mávání ocasem v uzavřeném prostředí nadělá solidní průvan. Nemluvě tom, že aktuálně netuším, jak moc blízko jsem nějaké bylince nebo ne. Všechna ta spojená vůně sušených bylinek mě začíná trochu otupovat. Asi bych teď necítil ani tchoře!
Ne, toho bych asi cítil... opravím sám sebe pobaveně. Ale uvědomuju si fakt, že zdržovat se tu půl dne pro mě rozhodně nebude vhodné.

Dojdu blíž a skloním čumák k tomu všemu. Prvně si vše očichám, než vše najdu tlapkama, abych si to mohl osahat. Není to žádné "DUP" na vlákna. Ale lehké, opatrné položení tlapky. Jak jsi řekl, poznám snadno, že některé materiály by toho sami příliš mnoho neudržely. Zamručím.
"Takže to není jen o tom to usušit," zastříhám ušima.
"Co všechno používáš za materiál?" vyptávám se klidně. Sušená vlákna a stébla jsou takhle na rozlišení mnohem složitější. A přeci jen, učím se to, no ne? Tak je jen na místě se ptát i na jindy očividné věci.

"Ale kdepak, nemyslím to tak, že bych s tím měl problém. Jen se snažím pochopit, jaké jsou vztahy i s okolím. Nerad bych udělal chybu, která by měla dopad na celou smečku," vysvětlím rychle.
"Jsem slepý a stojím tu před tebou, ač jsem žil dlouho jako tulák. Nejsem kost a kůže a jsem živý a zdravý." zavrtím ocasem. Jasně, možná nejsem nějaký velký super válečník, co s každým vymete podlahu. Ale umím se o sebe postarat. Musím se zazubit.
"Ty chceš vidět, jak na tom jsem. Musím tě upozornit, že nebojuju jako jiní vlci. Mám svůj způsob, který může někdy vypadat zvláštně." nakloním hlavu ke straně.

Mírně narovnám uši a zaposlouchám se. Snažím se tak nějak odhadnout, co děláš. A zároveň přemýšlím.
Nebylo by lepší, nechat ho teď chvíli být o samotě...?? Aby si to v sobě srovnal a necítil se špatně, že ho někdo viděl oslabeného a tak... nakloním hlavu ke straně. Trošku mě překvapí, že se rozmluvíš, i když o kultu.
"To je dobré vědět," zamručím. I má nálada začíná mírně klesat. Není to tím, že bych byl taky mrzout. Ale spíš nejistotou, jak se zachovat. Neznáme se ještě natolik dobře, abych věděl, jak na tebe. Přitáhnu uši zpět k hlavě. Jen velmi nerad tě takhle vidím.

Zadívám se na tebe. Obrazně řečeno, samozřejmě. Přitáhnu uši k hlavě.
Není zvyklí takhle něco rozebírat. Přesto mi odpoví na cokoliv. Nabízí se dvě varianty. Buď je to kvůli mému zraku nebo mě přeci jen bere víc, než dává znát.... Raději bych to druhé... pomyslím si.
"Chápu. Souhra maličkostí," zamručím. Dávám tím i najevo, že už to dál rozebírat nemusíš.
"My prvně varujeme. Oni asi rovnou útočí, že?" nakloním hlavu ke straně. Tak jako tak, vím, kterému místu se hodlám vyhýbat. Nepotřebuju naštěstí znát celý svět, takže mě to ani nijak netrápí.

Ohlédnu se po tobě.
Nejsi v moc dobré náladě... ale to se není čemu divit, když vezmeme v potaz, jak jsi se sem dostal. Rád bych ti zvedl náladu, ale na to asi jedině klid...?? pomyslím si zamyšleně.
"Nepozná samozřejmě všechno. A můžu ji naučit, že bude bylinky nosit třeba do jedné konkrétní ošatky, odkud to pak roztřídím," pokrčím rameny. Na takové věci mám vždy odpověď.
"Pak taky pozná rostlinky, které ji ukážeš. Když chceš nějakou konkrétní a máš ji." dodám a sleduju. Přimhouřím oči.
"Na ty hůře dostupné budu rád, když mě budeš brát sebou. Něco zvládne Modrá, něco spolu a bezpečněji," vrátím se zpět k vážnějšímu tónu. Nejsem hlupák, abych zlehčoval něco takového. Tohle mohlo dopadnou opravdu velmi zle.
"O městě jsem už něco málo zaslechl. Není to bezpečná oblast, to si nesu v paměti," přikývnu vážně.

"Taky tam nejsem, že?" zazubím se. Ale pak už je u má procházka jeskyní. Jsem plně soustředěný, ale zároveň je vidět, že mě to nesmírně baví. Po chvíli už od rostlinky k rostlince div neskáču, jako neposedné vlče, které si hraje.
"Klesl bys u mě, kdyby sis myslel něco jiného," prohlásím vesele na tvůj názor ohledně oblíbenosti rostlinek. Ale je dobré vědět, co jaký vlk nemá rád. Dají se hledat alternativy při léčbě.
"Zatím jsem rostlinky nepotřeboval. Ale když budou třeba, využiju mou malou přítelkyni k donosu. Stejně tak může ona donášet rostlinky sem," ohlédnu se ke vchodu do jeskyně.
"Je to výtečná pomocnice. Hlavně když je potřeba rostlinka z hůře dostupných míst," uculím se.
"Ty obvazy bych se rád naučil." přikývnu souhlasně a následuju tě.
"No, teď máš ochotného pomocníka. Tak se mnou vesele počítej," brouknu a začnu zkoumat po svém, co to tu máš.